Říjen 2019

Hopsy v přímém přenosu

31. října 2019 v 19:26 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Hurá! Přináším již dříve zmiňované video s Hopsy.
Užijte si ho :-)


Přítulná návštěva

29. října 2019 v 23:06 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Nejlepší chvilky prožívam s Tebou, lumpice. Při vzpomínce na tento víkend se mi hned vybavíš Ty, Hopsalko.


I když nesmím zapomínat na Rozárku. Ta má u nás ale pár vroubků momentálně, neb se nám dvakrát vyčůrala do postele. Takže jsme prošli dvakrát pracím kolotočem. Člověk by nevěřil, jak je to strašně vyčerpávající. Snad si ale Rozárka na všechno nové zvykne.


To Hopsy je u nás na zahradě jako doma.
Chodí si na návštěvy dle libosti a pozoruje naše pachtění a občas nás i komanduje. :-)
A když nejsme doma, poznáme, že náš dům je bedlivě střežen, neb najdeme na zastřešení u bazénu vždycky spoustu kočičích tlapek.





















Další umazlené fotky budou následovat příště, fotila jsem Hopsy pokaždé trochu na jiném místě.
A možná přidám i video. :-)

Poslední a první

27. října 2019 v 16:16 Verschiedene Sachen
Poslední zbytky růží z tohoto léta..


A jelikož máme v ložnici 9 stupňů a v obýváku podobně, zažehli jsme první oheň v kamnech.


Na první fotce je ale znát, že se nezahříváme jen zvenku, ale i zevnitř. :-) Začíná to vaječňákem, ale jak postupně přituhuje, měníme i nápoje. ,-)

Taky jsme si dali dnes oběd venku. Říkám si, že je to třeba taky poslední jídlo, které jsme si dali tento rok na zahradě. Ale třeba ještě není babímu létu konec. Necháme se překvapit.


Kiruna se stěhuje

25. října 2019 v 21:01 Co mě kdy zaujalo
Teď jsem četla zajímavý článek o Kirně. Koukam, že se tam situace vyostřuje. Když jsem tam tenkrát byla, nepřipadalo mi, že by se to město tolik propadalo.
Představa, že by se něco takového dělo u v ČR, to je úplně nemyslitelné. A 95 procent lidí s přesunem souhlasí. Fakt je, že těžba je tu hlavní zdroj obživy a město je na ní dost závislé. Fascinuje mě dívat se na auta, která mají na korbách celé domy, jako by to byly jen skořápky.
Příběh o Kiruně s fotkami je tady. Snad se ten nový dokument dostane i do jiných měst než jen do Jihlavy.



V rytmu swingu tančí srdce naše

23. října 2019 v 22:44 Kočka na každý den
V rytmu swingu tančí srdce naše. Sice jsme dnes nešli na tančírnu, ale aspoň jsme to rozjeli soukromě. Jen Rozárka se na nás dívala s trochou nepochopením.. Co to proboha děláte?




Hubertův srub

20. října 2019 v 14:00 Moje cesty
O víkendu jsem kromě návštěvy pivovaru pobyla i ve vesnicci, která patří k České Lípě. Jmenuje se Žizníkov. Jsou tu většinou samé novostavby, ale přírodu a les mají místní hned za humny.
Vyšli jsme na procházku k Hubertovu srubu a k místu, které se jmenuje Hřísná Milada.


Cestou jsme potkaly spoustu bedel.






Podzim už je v plném proudu.




Ve srubu byla kamna a velká lavice. To jsme viděly oknem zvenku.
Tady musí být v létě i v zimě krásně. Určitě sem jezdí nějaká parta. Venku jsme našly velké ohniště a kupu dřeva.




Jako malé

20. října 2019 v 11:23 Kočka na každý den
Probudit se v měkounkých peřinkách v růžovém pokojíčku, kolem sebe fůru hraček a plyšáků, jó to už se mi dlouho nepoštěstilo. Jako bychom se vrátily s Evičkou a Andrejkou do dětských let :) Na maličký okamžik jsem měla pocit, že mi je zas šest let. Není nad to si občas půjčit od dětí jejich pokojíček. A nebo rovnou celý dům. Když jsme po probuzení sešly dolů, čekaly na nás dvě kočičky. Rozárka a Amálka. Maminka a dcerka. K snídani jsme si daly domácí koláč a vůůůůbec nikam jsme nespěchaly. A ráno se pomalu přehouplo v poledne.


Rozárka




Amálka


Můj celodenní maraton

17. října 2019 v 19:14 Kočka na každý den
Opět jsem viděla včera ledňáčka. Úplně na tom stejném místě jako poprvé. Prý jich je v ČR zaznamenaných jen něco málo přes 400 kusů. Takže máme velké štěstí, že se zrovna ukázal u nás ve vesnici. Viděla jsem i Hopsalčinu maminku.
Včera jsem měla být údajně nemocná, ale nebyla to pravda. Sick day si totiž musíme v práci hlásit dopředu, což podle mě nemá vůbec logiku. Připadá mi, že z toho sick daye jsem naopak úplně sick a potřebovala bych si vzít další volno na vzpamatování. Celý den jsem běhala a jezdila sem a tam a odškrtávala si položky na seznamu. Večer byl celkové skóre 7:1. 7 věcí jsem stihla vyřídit a 1 ne. Velké díky patří Fábince, která najela minimálně 200 kilometrů. Jezdila chudák i po Praze a děsila se mého bloudění. Spousta lidí mi říká, že by po Praze nejezdila, ale mně bohužel nic jiného nezbývá. Tentokrát jsem musela jet sama. Gpska si trochu dělala, co chtěla, ale naštěstí jsem vždy trefila do cíle. Nejhorší je jezdit tam, kde to neznám, což byl včera ten případ. Už od včerejška totiž přebýváme v "Polsku". A jelikož nikdo z chlapů nebyl zrovna volný, musela jsem spoustu věcí stěhovat sama. Ještě teď cítím namožené svaly a těším se, až si večer zajdu zaplavat. Parkování byla pro mě jako výhra v loterii, protože jsem měla velké štěstí, že vždycky přede mnou vyjelo nějaké auto. Vymotat se mezi tramvajema na tu správnou odbočku na Mělník bylo taky výživné. Možná má ale ježdění s GPskou oproti tomu, když mi někdo radí, jednu výhodu. Vidím trasu dopředu na displeji na mapě. Takže se můžu na situaci lépe připravit. Když mi někdo řekne, abych zahla za 100 metrů vlevo a všude je spousta odboček, odbočím většinou jinam. Róza byla taky statečná, u veterináře ani nemňoukla a odchycení ji do klece mi trvalo pouhých 5 minut! Naštěstí nic netušila! Její velký den nastává teď v sobotu. Snad si zvykne. Nic jiného jí ani nezbyde. Zítra máme s naším bývalým DE týmem domluvenou soukromou večerní prohlídku pivovaru ve Cvikově. Už se těším!
Úleva!!!


To je rozkoš

12. října 2019 v 22:17 Kočka na každý den
..aneb podzimní mazlení s Hopsy










Zvěř

10. října 2019 v 20:03 Kočka na každý den
Usínám...
Víkend se blíží. Snad aspoň trošku doženu deficit, který se nashromáždil během týdne. Šest hodin spánku denně fakt nestačí. Bohužel někdy ani těch šest hodin nemám.
Zelený čaj už moc nepomáhá.
Možná se na nás přijde podívat i Hopsy. Už jsme ji zas dlouho neviděli. Ona vždycky přiběhne, když máme nějakou návštěvu. Jinak se mrška u nás neukáže. Zjistili jsme, že kolem rybníka se ale dějou věci. Kočky se tam schází a rokujou. Teď v neděli jsme tam viděli i v dálce Hopsy.
Nejvíc nás ale překvapil u rybníka neobyčejný úkaz: ledňáček!




Hledáme odvahu

8. října 2019 v 23:02 Kočka na každý den
Krok do neznáma. Je před námi, zvažujeme pro a proti, pro rozhodně vyhrává. Jen si říkáme, abychom to nějak finančně zvládli. Ale snad jo. Takhle už to prostě vůbec dál nejde. Pro ostatní je to naprosto nepochopitelná věc. Pro nás je to jediné možné vysvobození. Říkáme se, že je škoda, že jsme tento krok neprovedli už dřív. Ale kdy dřív? Když se každý rok něco semele a řeší se jiné věci....Inu je to jen dočasně. Připadá mi, že žiju ve stavu, že všechno je jen na nějaký kratší čas. Že ten opravdový vytoužený život natane, až po dostatečném utrpení. Jenže ten čas se furt vleče a ubíhá ho, tak proč něco nezměnit hned teď. Sice trochu pozdě, ale vlak snad ještě úplně neodjel. Třeba se dá radikální změnou ještě něco zachránit.



Tohle je kočička z vcholu Křemešníku. Jako kdyby člověku viděla až na dno duše. Cítím z ní takový pohled do nitra.

Největší počet koťat narozených v jednom vrhu

6. října 2019 v 22:30 Kočičí všehochuť
Tuto zajímavou informaci jsme našli v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit. Myslím, že tento rekord platí ale jen v rámci ČR.


Co týden, to nová rána

4. října 2019 v 0:04 Verschiedene Sachen
Ospalý článek, sama jsem ospalá, celý den mě třeští hlava, po včeřejším večeru není čemu se divit. Inu když pije člověk nalačno, tak se cejtí jak na vodě a druhej den není k použití. Ale včera to šlo tak nějak samo. Ještěže byl dneska v Německu státní svátek.
Je mi líto, že umřel předevčírem Karel Gott, mrzí mě, že zkrachoval minulý týden Thomas Cook. Děsím se, jaká událost přijde další týden. A ne, včerejší úlet neměl s těmito smutnými událostmi vůbec nic společného. I když na náladě mi rozhodně nepřidaly.
V hlavě se mi pořád promítá scéna z Básníků.... tuhle píseň znám už nazpaměť. Ta sestřička v Básnících nemá chybu.
S mamkou jsme na Gottovi jednou byly v O2 aréně. Je to už tak šest, sedm let. Viděly jsme ho naživo, ale jeho podpis nemáme. Máma si vedla jako puberťačka knihu o Karlu Gottovi, sbírala různé výstřižky z novin, lepila si je do té knihy a psala si k nim komentáře. Chtěla bych tu knihu najít, třeba se v ní najde ještě místo tam něco napsat. Říkám si, jak ho tam někde na druhé straně přivítali. Třeba tam bude zpívat svým fanouškům napořád.