Září 2019

Pelhřimov

30. září 2019 v 21:28 Moje cesty
Přeskočím do tohoto víkendu. Respektive posledního pátku. Vůbec nemáme co dělat, a tak jsme si vymyslili novou činnost. Vynášíme v Pelhřimově toto zvířátko nahoru na kostelní věž.


Vyhlídková věž patří ke kostelu sv. Bartoloměje.



A né, tuto disciplínu jsme nevymysleli my, nýbrž už dávno před námi nějací blázni, kteří chtějí kozu donést asi až do vesmíru.
Prý tu kdysi strážný na věži opravdu měl kozy a vynášel je v rukách nahoru.




Nechce se mi tomu vůbec věřit. Měl totiž hodně malý byteček.




Já jsem nešení kozy nahoru odmítla a musím říct, že jsem udělala dobře. Měla jsem na kluzkých schodech dělat sama co se sebou. A koza měla při potěžkání váhu doopravdického zvířete. Můj milý vynesl kozu do celkové výšky 390 110 metrů. Za odměnu dostal od paní v pokladně diplom.






V Pelhřimově se mi moc líbilo. Branami i náměstím mi připomíná Beroun.


Navštívili jsme místní infocentrum a občerstvili jsme se v Cukrárně U Brány.
Pak jsme se vydali do Muzea rekordů a kuriozit. O tom už zase ale někdy jindy.



Střípky z Kokořína

29. září 2019 v 22:58 Moje cesty
Je to už týden, ale bohužel jsem nenašla čas a ani chuť sem něco umístit. Na Kokořín jsme šli už minulou neděli. V Kokořínském dole bylo místo setkání. Cestu lesem Kočičinou jsme si moc užili, připadala jsem si trochu jak v té pohádce O ztracené lásce. Žádné kočky jsme ale nepotkali. Všude temné skály a les. Jako by na nás měli vykouknout Honzovy rodiče, kteří se chystají hledat svůj poklad.
Fotek moc nemám, protože se mi brzy vybil mobil. Paradoxně jsme nejvíc fotili rozsáhlý urbex, který se nacházel pod hradem. Samotný hrad Kokořín byl už jen taková třešnička na dortu.














Na prohlídku hradu jsme šli jen nakonec jen ve dvou. Hrad je celkem malý, ale moc pěkný.
Líbily se mi okna a malé sedačky u každého z nich úplně nahoře v posledním patře.


Na konec jsme se prošli i po hradbách.


Přeju si, aby i v říjnu bylo babí léto. Jenže mám strach, že už víkendy nebudou tak hezké.
Pokračování z cest bude zas někdy příště.

Zrzek z Romanovské ulice

23. září 2019 v 21:52 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Zrzaví kocourci jsou mazliví. Neznám ani jednu výjimku. Ani včera tomu nebylo jinak. Bohužel jsme se vydali na Kokořín špatným směrem, ale tento kocourek nás na to celkem včas upozornil. Zastavil nás tak, že jsme se u něj na chvíli zdrželi. Při té příležitosti nás napadlo zkontrolovat směr na mapě. Jako by tušil, že jdeme špatným směrem. :-)

Otíral se nám o nohy a slintal blažeností úplně stejně jako Rozárka.









Zvědavec... oblíbil si můj maratonský batoh.














Staré krásnosti

21. září 2019 v 9:59 Co mě kdy zaujalo
Před týdnem jsme navštívili muzeum Staré krásnosti ve Velkém Újezdě v Chorušicích. Už dlouho jsme vídali reklamy na toto muzeum, a tak jsme se rozhodli tam zajet, dokud mají otevřeno. Poslední dobou jsem si oblíbila staré věci a hračky. Loni jsme navštívili podobné muzem na zámku ve Světlé nad Sázavou. Doma mám poměrně velkou sbírku hraček po rodičích, prarodičích a pár i po praprarodičích. Chtěla bych jednou udělat doma takový kout, kde bych každé hračce našla své místo. Někde, kde by se na ně neprášilo, ale kde by byly dobře přístupné a viditelné. Abych je měla na očích a když bych dostala chuť, abych si je mohla vzít do ruky.

Přináším ochutnávku z muzea Starých krásností. Spoustu hraček jsem poznávala, protože jsem sis nimi hrávala v dětství. Napadlo mě sem postupně zveřejňovat i hračky, které mám sama doma. To ale až někdy příště.











pohyblivý model pouti














tento červený kočárek se mi velmi líbil, prý si ho oblíbila i královská rodina v Anglii














Parco di Monte Claro, Cagliari

18. září 2019 v 22:36
Vyprávěli jsme tento víkend o Sardinii a narazili jsme i na fotky se želvičkami, tak mě napadlo je sem přhodit.

Pamatuju si na to vedro, v jakém jsme se tu procházeli. Těšili jsme se, až dojdem k nějakému obchodu, kde si koupíme pití. Záviděli jsme těm želvám, že se cachtají ve vodě.




Želvy se k nám hned srocovaly. Asi si myslely, že pro ně máme něco dobrého.




Ta budova vzadu má být mešita. Moc jsme v tom mešitu neviděli, vlastně ani nic islámského, ale mapa holt tvrdila něco jiného.




Jezírko bylo propojené několika mosty.





Jak jsme se dostali na bednu

15. září 2019 v 13:29 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Přežili jsme a zvítězili jsme. Respektive jsme měli oba dva krásné bronzové místo. Můj milý je spíš na dálkové běhy, takže byl i pro něj bronz veliký úspěch. Já jsem se ale stejně nejvíc těšila na pivní závod, který se konal úplně nakonec.



Nebudu radši psát, kolik lidí se závodu zúčastnilo. :-) Ale jisté je to, že pivní časovka se mi líbila mnohem víc než ta bez osvěžení. Bohužel se nám nepodařilo před závodem trénovat. Ani malinko jsem neběhala. Jiné sporty se nepočítají. Při běhu totiž člověk namáhá úplné svaly. Běhalo se kolem rybníka. Po závodě jsem nemohla vůbec popadnout dech. Myslela jsem, že se to za pár minut zlepší, ale asi jsem se něčeho nadýchala, takže doteď mám alergii a pálí mě oči a nos. Už jsem si myslela, že si pro to pivo ani nedoběhnu, ale najednou jsem dostala tak velikou žízeň, že mi běžely nohy úplně samy. Bohužel jak jsem byla zadýchaná, tak se pivo špatně pilo, musela jsem se asi třikrát nadechnout během pití. I tak jsem ale doběhla do cíle první. Šlo to překvapivě po tom pivu dobře. A dokonce jsem časově předehnala i nějaké chlapy. ,-)



Poprvé v životě jsem si vybojovala nějakou medaili.




A to jsem běhání ve škole strašně nesnášela. Tenhle běh byl ale hlavně pro legraci a nikdo ho nebral tak vážně.



Byli jsme pozváni na Silvestrovský běh. Já se zařekla, že příště běžím už jen pivní běhy. Ale uvidíme, zda tu vůbec na Silvestra budeme. A taky záleží, jak je ta trasa dlouhá. Mně těch 720 metrů teda úplně stačilo. A pokud se budu chtít zúčastnit jarního běhu, který je přes 5 kilomerů v terénu, tak mám co dělat. Bez tréninku si totiž člověk nese následky dost dlouho. (-:

P.S. Děkujeme za povzbuzování všem, hlavně Ondrové mamce. :-)

151 dní Pacifickou hřebenovkou

9. září 2019 v 20:00 Dóóóst dobrý knížky
Parádní knížka, kterou doporučuji každému. Dostala jsem ji k svátku, ale až před týdnem jsem se k ní dostala.
Holčina ještě mladší než já, ale starší než můj brácha, se vydá na vandr z Mexika přes USA do Kanady. O Pacifické hřebenovce jsem předtím slyšela z filmu Divočina. Tato kniha mi ale tuto náročnou cestu přibližuje daleko víc. Nechápu, jak může ujít Lucka s velkým a strašně těžkým báglem 30 kilometrů denně. A nevěřila jsem vlastním očím, když napsala, že jednou ušla dokonce i 50 kilometrů.
Lucka má na své cestě velké štěstí. Potkává lidi, kteří jí pomáhají a díky svému úsměvu a dobré náladě si získá každého. Kvůli svým dredům získává přezdívku Goldilocks.
Součástí knížky je i tzv. Bucket list, což je seznam přání, který si každý může sepsat. Lucka si vytvořila tento seznam svých snů, které si chce splnit. Na začátku knihy jsou ta její přání vyjmenována. Já jsem si už svůj seznam tento víkend vyplnila, jen nevím, zda aspoň jedno z těch přání je trochu splnitelné.
V pátek 20. září má Lucka přednášku v Městské knihovně v Praze. Více info je zde. Myslím, že asi obětuju páteční večer, zůstanu v Praze a půjdu se tam mrknout. Třeba si nechám knihu od Lucky i podepsat.


Výlet k Obraznici

8. září 2019 v 21:06 Moje cesty
Létop fuč, koupaliště ve Mšeně už zavřelo, ale já stále vzpomínám na ty časy, když jsem se tu koupala, hledala kešky a lezla s kolem na zádech.

Z parkoviště u koupaliště jsem to vzala po lesní cestě na Romanov. Cestou jsem potkala tohle muchomůrkové odpočívadlo.



To ještě na kole byla pohodička, horší už to bylo od křižovatky po lesní cestě. Nezbývalo mi nic jiného než slézt s kolem obrovský krpál. Nevím, co je pro škárbání s kolem horší, zda kopec dolů, či nahoru. Obojí dá hodně velkou fušku.



Možná dolů to jde přeci jen líp. Pohled na skály zdola mi připomínal scénu z nějaké pohádky. Jen kdybych si vzpomněla z jaké.




To jsem ještě netušila, že bych měla na zpáteční cestě jít s kolem tudy..





Obraznici jsem chtěla navštívit nejen kvůli tomu, že je to takové tajuplné místo, ale i díky tomu, že se tu poblíž údajně schovává keška.



Nejdříve jsem se rozhodla prozkoumat jeskyni. Prý je to umělá jeskyně, do které se za třicetileté války schovávaly cennosti z panského sídla na Romanově, které zaniklo v roce 1724.




Člověk se musí hodně sehnout, aby se do jeskyně vešel.




Vnitřek jeskyně vypadá takto.




Pohled ven z jeskyně vypadá takto.




A nakonec keš, která je schovaná v půli svahu naproti jeskyně. Trvalo mi asi půl hodiny než jsem ji našla. Šplhala jsem do srázu a dolů a zas nahoru. Samozřejmě že bez kola, to zůstalo i u jeskyně. I tak jsem měla ne úplně dobrý pocit, páč tan sklon byl opravdu nemalý. K tomu se mi rozbila podrážka na botě, takže jsem dolů pak už jezdila krásně a bezpečně po zadku. Inu i v létě se dají sjíždět svahy. :-D Tento úlovek je určitě hodně zasloužený.




To jsem ještě netušila, co mě čeká na zpáteční cestě. Šplh lesem a skalami s kolem nad hlavou. Ha, samozřejmě že kolo nad hlavou jsem neměla, aspoň ne tak úplně.. ten kdo to zažil, ví co myslím. To jsem si myslela, že mé kolo není tak těžké.. Ouha.
Konečně se poblíž objevilo něco jako lesní cesta.. věřejná lesní cesta. Protože na kraji lesa, jak na potvoru tam, kde by byla schůdnější cesta, si nějaký cápek dal cedule vstup zakázán. Asi mu přes rajón chodilo moc výletníků.
Z lesní cesty jsem se napojila na asfaltku. Zbývalo pár kilometrů zpátky do Mšena. Bylo už skoro 18 hodin, ale já pořád toužila skočit do vody a zaplavat si.
Nakonec jsem si dala nejdřív na trávě jednu Plzeň, slavnostně zalogovala keš a hurá do vody. Má to aspoň jednu výhodu, když se jdu koupat takhle na večer. Koupaliště je už poloprázdné a ve vodě skoro ani noha. Mám celou trať úplně pro sebe. Brrr, to je ale ledárna. Osvěžující ledárna. :-))



Ostružinové období

1. září 2019 v 23:36 Verschiedene Sachen
A víkend jako by nebyl. Zase mám před sebou pět dní trýznění a přetvařování se v práci.
I když pár vzpomínek z dneška a ze včerejška by tu bylo. Někde v dáli vidím společnou snídani na mostě, bláznivou akci pořádanou ještě bláznivější skupinou lidí z Brna. Koho by napadlo jít přes půlku Brna se stolem na hlavě, nebo s židličkama v ruce? Koho by napadlo postavit si je v devět hodin ráno na jednom úplně nezajímavým mostě a vybalit kafe, džusy, koláče a další zásoby? Jak romantické.. nevím teda, jestli se dá říci, že skupinová akce o jedenácti lidech je romatická, ale pro mě rozhodně měla zvláštní kouzlo. Dozvěděla jsem se, že se nejedná úplně jen tak o obyčejný most. Je to most, který vede do bývalé továrny. Továrna se má bourat a spolu s ní i tento most. Uspořádat snídani na tomto mostě bylo snem jednoho z účastníků této akce, který bydlí poblíž- v Husovicích. Symbolicky jsme se s tím mostem vlastně rozloučili.
Vzpomínám taky na velikou em há dé párty na Antonínské a v Lužánkách, na langoše a pivko v parku, na rozhovor se Sojkou a na děsné vedro..

Celý týden jsem se těšila na nedělní výlet do zahradnictví. Našla jsem v Mělníku jedno, které má otevřeno i v neděli. Udělali jsme si radost hned několika úlovky. O tom ale snad někdy jindy. Celý den jsme se zahradničili a stihli jsme toho docela dost včetně zasazení černého rybízu. Vlastně jen jednu věc jsme nestihli a to je posekat svah a nepřístupná místa. Přemluvila jsem svého milého, aby mě naučil s křovinořezem. Je to teda fuška, hlavně z toho bolí ruce. Nechápu, jak s ním děda mohl vydržet tak dlouho sekat. Hrozně ten stroj brní do rukou. To bych nebyla já, aby se mi asi za 15 minut neporouchal. Jenže zrovna u tohoto elektrického se často porouchává prý nějaká součástka. Na opravu jsme se nakonec vykašlali, takže nezbylo než vytrhávat trávu a plevel ručně. Aspoň trochu to šlo. Kromě báječných rajčat, která nám postupně dozrávají, jsem objevila ostružiny. Samozřejmě, že ty nejzralejší jsou na tom nejnepřístupnějším místě. Takže jsem si připadala trochu jak v té básničce slavík a růže. Slavík se nabodává na růži, aby dostala červenou barvu. Já jsem se nabodávala na větve od šípků, abych dosáhla na ostružiny. Natrhala jsem jednu sklenici, zbytek musí ještě dozrát. Stejně se ale ještě vydám na průzkum ostružin i mimo naši zahradu. Vím, že kolem jich loni rostlo habaděj.









ostružinovorybízový koláč