Srpen 2019

Nová výzva

28. srpna 2019 v 22:59 Kočka na každý den
Dnes jsem se přihlásila na svůj první běžecký závod. Je to sice "jen" časovka, ale i ta se počítá, ne? Běh na čas jsem ve škole nesnášela, ale když jsme dostali vlastní pozvánku do schránky a následně jsme potkali na obecním úřadě natěšeného organizátora běhu, nemohli jsme pozvání odmítnout. Jen já jaksi na rozdíl od svého milého vůbec, ale vůbec neběham. :-D
A nakonec jsem se dozvěděla zajímavou novinku, běh bude mít i pro dobrovolníky svou speciální pivní část, nebo-li pivní zastávku na jednom okruhu. A kdy že to vypukne? Už 14.září! Takže na nějaký trénink můžu zapomenout.


sousedovic kocour, kterého jsme potkali ve vsi

Rozárka a její narozeniny

26. srpna 2019 v 22:40 Kočka na každý den
Tak Rozárka oslavila své dnešní narozeniny takto:


Aneb ráno jste mě neobdarovali, tak obdaruji aspoň já vás. ;-)






P.S. Snažila jsem se jí vysvětlit, že toto se nedělá, vyhubovat a vymáchat jí v tom nos, ale myslím, že sama dobře věděla, že udělala nějakou nepřístojnost. Se sklopeným ocasem a břichem u země se nám klidila z očí a snažila se být hróóózně nenápadná.

Tyrhénské moře, Golfo di Orosei

25. srpna 2019 v 17:37 Moje cesty
Přidávám pár fotek Tyrhénského moře. Nejvíc se mi asi na Sardinii líbilo Orosei a národní park Golfo di Orosei. Jsou tu úžasně dlouhatánské pláže, kde každý najde kousek soukromí. Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádné hotely a "potěmkinády", sem zas tolik lidí nejezdí. I v hlavní sezoně se na tak velké ploše se sem všichni v pohodě vejdou. Žádné mačkání slunečník vedle slunečníku a pár centimetrů mezi ručníky. Vstup do moře je tu celkem prudký, uděláte dva kroky a jste po krk ve vodě. To nám ale jako dobrým plavcům vůbec nevadilo.

pláž kousek od městečka Orosei



průzračná voda...


v dáli Cala Gonone


zastávka u jeskyně





lodní parkoviště


Nastupovat!



pláž Cala Luna, pohled z pláže na hory a vodní lagunu


prašná cestička na pláž Cala Luna


jedna z jeskyní u Cala Luna


Představila jsem si, že jsem tu v jeskyni přenocovala a najednou se probudím a mám takovýto výhled. Jaké asi je usínat za zvuku moře? A jaké je to probouzet se pár metrů od šplouchajících vln?


I tady jsme se potápěli a viděli jsme několik druhů ryb. Na Cala Luna jsme se nechali převést lodí. Sice by sem šlo dojít i pěšky přes hory, ale v tom vedru by to bylo hodně náročné. Spousta lidí se sem nechala svést lodí, takže pláž byla celkem plná. Mimo sezonu tu ale musí být božský klid. Touto lidí jsme nepřijeli, ta nás jen na moři míjela.


městečko Cala Gonone



Pokud někam vyrazit příště na pláž, kde chce mít člověk víc klidu a soukromí, určitě bych volila opět pláže u Orosei, pláže na sebe navazují a měří několik kilometrů. Stačí si vybrat.. zabočit doleva, nebo doprava?

Rostou...

22. srpna 2019 v 19:48 Moje cesty
..aspoň na Vysočině tedy.





Maskován..






Znám ale jedno místo, kde se i jedlé houby netrhají. Dělají radost všem, jak rostou a následně hnijou. Bylo pro mě těžké takové houby netrhat.


Třeba tato.. už mírně přerostlá.. v průměru měla minimálně 25 cm..


Už je to tři roky

20. srpna 2019 v 21:24 Kočka na každý den
Tak dneska v noci to budou tři roky. Tři roky, co se mi změnil svět a co jsem ztratila půdu pod nohama. Tři roky plácání se ve vzduchoprázdnu, které nikam nevede. Ty bys mi byla oporou a dokázala bys mi poradit. Ale jediné, co teď slyším je: ty jsi přeci ženská, ženská si dokáže si vždycky poradit, ženská ví, jak na chlapa a podobné řeči. Tak to dopadlo, když kolem mě zbyli tři chlapi. A né že bych je neměla ráda. Naopak. Jen jsou to prostě chlapi, kteří mají jiné chápání.
Asi bys ze mě neměla radost, válčit na tomto světě bez Tvojí podpory je pro mě bohužel nemožné. A proto to vypadá tak, jak vypadá. Jsem naštvaná, zhrzená a zpruzená a pořád prý na něco nadávám. Vždycky jsi před mým trajdáním po světě říkala: usaď se a měj děti. Ale práci, o které jsem vždycky snila, nemám, spíš mě to tam dusí. Kariéry a své práci snů jsem se už dávno vzdala. Myslela jsem, že dám přednost rodině. Jenže rodinu taky žádnou nemám. Snad jen ten domeček, s kterým je milión starostí a velký běh na dlouho trať..ten tak trochu mám a ten bych Ti ráda ukázala. Ale i tam to není úplně ono. Vím totiž, že na náš zvonek nezazvoníš a že Tě nikdy u nás nespatřím. To na mě přijde i tam smutek. Snad aspoň Rozárka si v novém domově bude dobře zvykat. Protože jsem si celkem jistá, že Rozárka jsi vlastně Ty, akorát v jiné podobě. Snad mi v našem domě Rozárka pomůže šířit víc radosti.


Tady je Rozárka zrovna ve střehu. Vždycky, když slyšela výtah, nastražila uši. Koho asi očekává?

Světlá nad Sázavou

18. srpna 2019 v 23:21 Moje cesty
Skoro tradičně jsme byli letos pozváni do Lipnice nad Sázavou. Byla to už naše třetí návštěva. Tento kraj máme moc rádi, stále je tu co objevovat.
Podruhé jsme se podívali do Světlé nad Sázavou. Minule jsem sem jeli na kole. Teď jsme zvolili auto. Naším cílem byla hlavně sklárna ve Světlé, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Vidět celý proces výroby skleničky nebo vázy bylo moc zajímavé. Ve sklárnách se už nefouká, ale spousta úkonů řídí stroje.. Než se vyrobí jedna sklenička na víno, trvá to něco málo přes hodinu.. Přišlo mi hodně líto, když se pokažené kusy musí vyřadit.. znovu se rozbijí a rozmělní. Když se povede 80 procent kvalitních sklenic a jen 20 procent se musí vyhodit, je to prý fajn. Vím, že to tu asi musí mít zaměstnanci hodně těžké a že se dost propouští, když není o sklo zájem, ale přeci jenom má něco do sebe vidět za sebou hned hmatalený výsledek své práce.
Po prohlídce jsme zavítali do podnikového obchodu, a pak jsme šli projít zámeckým parkem. Loni tu bylo všechno zahrazené, protože se v parku zrovna konal Sázavafest. Teď jsme si mohli nerušeně užívat zeleně. Došli jsme až k Čertovu mostu. Chtěli jsme ukázat J. i keš, kterou jsme tu nalešli loni, ale zkalamalo nás, že úplně změnili její provedení a teď je "strašně nenápadná". Inu asi neměla velkou trvanlivost, byla čistě z přírodních materiálů.
Ve Světlé nad Sázavou je pěkný kostel s domečkem u splavu v kopci. Ten se nám moc líbil, tak jsme si ho hned vyfotili.


























Kočičí radosti

17. srpna 2019 v 10:29 Kočičí všehochuť

Tímto vějířem potěšíme jednoho blízkého člověka.


Tato peněženka zase udělala radost mně.


Všechno jsou to dárky ze Sardinie. Našla jsem tam totiž jeden báječný kočičí obchod. :-) Ze všem věcí jsem byla unešená. :-)

Moře,

13. srpna 2019 v 22:31 Moje cesty
ještě to není ani týden, co jsem se s Tebou rozloučila, a už mám po Tobě absťák. Hlavně po šnorchlování, po malinkých rybičkách i velkých rybách, medúzách, hvězdicích, po kyjovce, po ježcích, vlnících se korálích, prostě po celém světě, který jsi nám poodkrylo.



Mušliček jsem si přivezla málo, tyto jsou ale výjimečné. Ještě jsem se s podobnými nesetkala. Našla jsem je v moři u Spiagggia del Porticciolo.


Tady je ještě Středozemní moře v Algheru. Takto nás Alghero poprvé přivítalo.


Příště zas přinesu kousek Tyrhénského moře. Ačkoliv jsme si šnorchlování užili hlavně poblíž Alghera, mám víc fotek právě Tyrhénského moře z východní části Sardinie. Trochu jiná krajina, ale mořská symfonie zní všude báječně.

Pavoučnice Sklepnice a malá pavoučátka

12. srpna 2019 v 21:01 Verschiedene Sachen
...se usídlili v našem sklepě. Nemám srdce tu rodinku vyhnat pryč.
To mi připomnělo, že jsem už strašně dlouho neviděla seriál O ztracené lásce. Jeden ze seriálů mého dětství. Chtěla bych se na něj zas někdy podívat.


Rajčatové období

10. srpna 2019 v 22:30 Verschiedene Sachen
Po meruňkovém období přichází rajčatové období. Tentokrát rajčata nijak nebudu zpracovávat. Zvládneme je hned zkonzumovat. Dozrávají totiž postupně a není jich zas tolik.
Skoro celý den pršelo, tak jsou rajčata s kapičkami od deště.
Taky zpracovávám mátu. Nezasázela jsem ji v kelímku, a tak se dost rozrostla. Dala jsem ji sušit. Právě piju mátový čaj. Jsem tu úplně sama a do středy nejspíš s nikým nepromluvím. Začala jsem si ale povídat s rostlinami.:) Ty si aspoň na nic nestěžují, neskuhrají a nic mi nevyčítají, prostě jen jsou.:) Děsím se dojíždění do práce, hlavně když jsou všude samé objížďky, ale v té hnusné panelákové kobce jsem dneska nemohla být navíc už ani minutu. Četla jsem knihu, a když k večeru přestalo pršet, vzala jsem do ruky nůžky a dala jsem se do střihání přerostlých keřů. Vlastně jsem si u toho parádně odpočinula. A zítra se chystám na další. Ono by to všechno šlo..jen se musí postupně, krůček po krůčku.

P.S. Miluju vůni rajčat.






Micino =)

9. srpna 2019 v 19:28 Kočka na každý den
Předtím, než půjdu po třiceti šesti hodin provozu do zasloužených hajan, jak by řekl pan "Hají", ještě ukážu světu kocouřího lumpa, který mňouká jen sardinsky. Drzý, ale zároveň zvědavý. Mazlivý, ale taky zákeřný. Tenhle kocourek se nám asi nejvíc vryl do paměti. Ještě o něm bude řeč. Stejně tak i o Sardinii a dalších kočkách, které jsme potkali. Ale teď už se stanu malou rybičkou a ponořím se do hlubiny moře, abych našla hejno svých přívrženců, kteří plují společně ke svému korálovému domovu. Pápá.


Kočičí krabičky

9. srpna 2019 v 19:10 Kočičí všehochuť
K svátku jsem dostala před dvěma týdny tyto úžasné kočičí krabičky na pomazánky a úplně jsem je tady na blogu zatajila. Jsou roztomilé a praktické. Už jsem do nich dávala vajíčkovou pomazánku. Radost pohledět. :-)