Červenec 2019

Dovolenáááááá

31. července 2019 v 20:22 Kočka na každý den
Konečně jsem se dočkala. Za chvíli vyrážíme na dovolenou. Snad aspoň na chvíli hodíme všechny starosti za hlavu.
Včera jsem si všimla na Barrandově při plavání, že se už dřív stmívá. Už to jde k zimě. :( Vlastně by mě to ani nenapadlo, jen v bazénu si to uvědomuju, protože vždycky rozvěcují světla čím dál tím dřív.
Při balení jsem zjistila, jak jsem přibrala. Do nějakých věcí se už nevejdu. Jsem tlustá jako prase. :( Podaří se mi na dovolené trochu zhubnout? Dali jsme si předevzetí, že budeme společně běhat a plavat, abychom nebyli tlustí. A taky se budem potápět. Ale mám strach, že za tak krátkou dobu nezhubnu/nezhubnem. Můj milý tvrdí totiž taky, že přibral.
Rozárka je vybavená krmením do zásoby a šneci snad taky hlady neumřou. Snad.. zbyli už jen tři, ti nejmladší. Ostatním už bylo pět, šest let, asi jim ta horka neprospěla a umřeli.
Kdybych měla včera po ruce foťák, dala bych sem kočičku, kterou jsme viděli včera na hřbitově. Hubená a černá s bílým kroužkem kolem ocásku. A měla se k nám hodně. Asi čekala, že jí něco dáme. Vyskočila najednou na zeď a zmizela nám z očí.
Tak zatím ahoj, blogu, a doufám, že to bude hoooooodně pomalu utíkat.


Přidávám aspoň písničku..

Meruňkové období

28. července 2019 v 22:34 Verschiedene Sachen
Meruňky jsme museli včera všechny očesat. Na zemi jich bylo taky hodně spadlých. Ty dobré ze země jsme použili na meruňkový sirup. Ve středu totiž jedeme na dovolenou, takže až bychom se vrátili po deseti dnech zpátky, z meruněk by určitě nic nezbylo. Na jednom stromě měly meruňky velikost broskví. O meruňkách se mi bude snad i zdát. Kéž by. Kéž bych nemyslela na všechny další starosti, jen na ty meruňky. Celý víkend byl v jednom kole, hlavně dnešek, kdy jsem jela do Prahy a zase zpátky k nám domů a teď večer zase do Prahy. Hodně mě to řízení unavilo. Jsem moc ráda, že nám se stěhováním David pomohl. Aspoň jsem měla příležitost všechno Verče ukázat. Spojili jsme tedy to méně příjemné- stěhování vany a pračky- s tím více příjemným- prohlídkou domu, kafem venku a povídáním o dovolené v Rakousku, kde Verča s Davidem před týdnem byli. Jó, chvíle klidu, ale už večer cestou do Prahy na mě doléhal splín. Stále myslím na ty meruňky i na rajčátka, která se nám urodila. Zahrada je totiž poslední dobou mou největší radostí.. a hlavně ten pocit, když si utrhnete plody přímo z vlastního záhonku a můžete je rovnou sázet na talíř. O :-)













Přípravy

25. července 2019 v 21:54 Kočka na každý den
Snad nebude číst tento článek člověk, kterého se zítra chystáme obdarovat. Bude to oslava velikého výročí, a proto mě napadlo zvolit dárek, který udělal radost před několika lety i mamce. Je to náročné na logistiku i na přípravu, ale snad nenastane žádný malér. Letos jsme už totiž podobný zažili v Kublově. :-D :-(
Naštěstí máme každý i nějaké další dárky, takže kdyby tento měl nehodu, snad ještě něco oslavenkyně dostane.
Tak ještě přežít nějak zítřejší rodeo v práci, snad rychle uběhne..a konečně budem zase na chvíli spolu.


P.S. Toto je kočička, na kterou jsem narazila v Magdeburgu. Vyfotila jsem si ji ještě předtím, než dostane novou paničku.

Bergkirchen

21. července 2019 v 23:08 Moje cesty
628 kilometrů. Tolik jsem dneska ujela Fábinou a nejsem úplně tak unavená, jak jsem čekala. Bad Salzuflen je dost daleko, ale po německých dálnicích cesta ubíhá rychle. Teda rychle, pokud netrnete hrůzou, že vám do Česka nevystačí benzín. Posledních 60 kilometrů před hranicemi jsem fakt byla nervózní. Nehledě na to, že jsme jeli spousty tunely, takže ani nevím, kde bych v případě nouze, když mi to chcípne, zastavila. Náš cíl byl v pátek Bad Salzuflen, lázeňské městečko, odkud pochází Katha. V sobotu se stala naším cílem víska Bergkirchen, kam jsme byli pozvání na netradiční německo-chilskou hippie svatbu. Vlastně se tomu ani nedá říkát vesnice, protože kostel v Bergkirchenu stál úplně o samotě v malém údolí u lesa.
Rozhodli jsme se jít stylově jako hippies pěšky s tím, že se snad na zpáteční cestě k někomu přidáme do auta.
Cesta to nebyla lehká, bylo dusno a vedro, ale jakmile jsme odbočili ze silnice, hned jsme si začali užívat přírody.




Větrné elektrárny jsme potkávali na cestě bohužel pořád, moc se nám nelíbí, ale od kostela v Bergkirchenu naštěstí vidět nebyly.


Všude samý bodlák :-)


Po hodině a půl se konečně před námi vynořil kostel v Bergirchenu.. V popředí je přerostlý hrách. Říkali jsme si, že je ho škoda.


Místo to bylo úplně na kraji světa, ale vlastně to bylo velkou výhodou. Katha mi vysvětlila, že kousek odtud vyrůstala a že se v tomto kostele vdávala už její maminka.
Během těch tří dní jsme se podívali nejen do Bergirchenu, ale prochlédli jsme si i Bad Salzuflen a vetšinu pátku jsme strávili i v mém Magdeburgu, který byl po cestě. I cesta je totiž cíl. Snad najdu brzy čas na nový článek, který dám na svůj magdeburský blog. Kéž by..

Mělník

17. července 2019 v 20:18 Moje cesty
Mělník pro mě byl dosud jen přestupním místem, kde zastavujeme jen na dočerpání beznínu, či na větší nákupy. Znala jsem tam jen ONO, Kaufland a supermarket Eva. Vlastně ještě Penny je mi dobře známé.. hlavně díky nehodě, která se mi tam loni stala. Jenže už dlouho jsem toužila poznat Mělník trochu víc než jen z okénka auta. A protože bylo v sobotu všelijak, rozhodli jsme se trochu zvolnit a dopřát si menší výlet. Vůbec jsme netušili, že se tu zdržíme víc než jen na prohlídku zámku.



Tohle je zvonice u kostela sv. Ludmily. V kostele jsme nebyly, zvonice byla taky zavřená a všimli jsme si, že jí pěkně hnijou trámy. Ani jsem netušila, že se poblíž schovává keška. Na toto místo jsme se ještě ten den vrátili..právě pro tu keš.



Výhled z balkonu zámku. Uvnitř zámku se fotit nesmělo, ale vůbec nám to nevadilo. Paní průvodkyně vyprávěla moc poutavě.. hodně přirozeně. Měla spoustu znalostí. Vyprávěla fakt skoro o každém předmětu. Líbilo se mi, jak skoro každý pokoj měl vymalovaný strop a stěny. Taky mě zaujal nábytek pro děti.



Dozvěděli jsme se spoustu věcí o rodu Lobkoviczů. Jeden z posledních žijících vlastní právě tento zámek.
Je neuvěřitelné, že jsme majitele potkali na náměstí u zámecké kavárny!



Po prohlídce jsme si dali víno z místních vinic. Oba jsme si dali Ludmilu. Je to ostuda, že jsme ještě mělnické víno neochutnali. Ono se ale normálně běžně moc neprodává. To moje bylo dost silné. Řekli jsme si, že koupíme víno i jako dárek kamarádům k svatbě. Jsou to cizinci, tak snad je dárek potěší. Ludmilu v Německu asi moc neznají. Koupili jsme bílé a červené.
Jak jsme byli v tom krámku s vínem, tak nás oslovila jedna paní, jestli prý nechceme taky jít na představení večer. Prý se koná představení o Emě Destinnové. Váhali jsme, ale paní nám dala vstupenky do ruky a řekla, že je to dárek. Koukali jsme na ní úplně vykulení.



Byli jsme tak překvapení, že jsme chvíli nenacházeli slov. Rozhodli jsme se ještě projít po náměstí. Zavítali jsme do knihkupectví Želví doupě.





Prohlédli jsme si čtvrť, kde jsou úžasné funkcionalistické stavby. Je to pro nás velká inspirace. Narazili jsme například i na tuto školu.




Šli jsme se podívat k vinici, Labi a Vltavě.



Tohle je soutok, Labe je hodně maličké, což nás překvapilo. Vždyť např. v Pardubicích je hodně široké.. zvláštní.
Fotka je hodně tmavá, protože za chvíli začalo pršet.




Uložili jsme si lahve s vínem do auta a vzali si deštník. Cestou zpět k zámku jsme ulovili kešku u sv. Ludmily.



Opět jsme si sedli do zámecké kavárny. Opět jsme si dali víno a k tomu limonádu. Čekali jsme na začátek představení.
Bohužel déšť neustal. A tak jsme papírovými kapesníčky očistili sedačky. Choulili jsme se pod deštníkem. Diváků nebylo tolik, ale představení stálo za to. Emu Destinnovou tolik neznám. Hostovalo tu Divadlo na Maninách. Všechny role hrála pouze jedna herečka. Obdivovali jsme ji. V půlce představení konečně přestalo pršet. Sice jsem se klepala zimou, ale vydrželi jsme to až do konce. Trochu humorný a trochu tragický nádech to mělo. Hudebníci, zpěvačka i herečka nám na konci poděkovali a pochválili nás, že jsme vydrželi i přes ten hrozný déšť.
Domů jsme se vraceli s hezkým pocitem a se spoustou nových informací. Ještě ten večer jsme si vyhledávali další věci o Lobkoviczích a o Emě.

Tak zase příště, Mělníku! :-)

Vzácná návštěva Hopsy

14. července 2019 v 23:27 Kočka na každý den
A přišla Hopsalka. Úplně nakonec se objevila, ale měli jsme pocit, že je duší úplně mimo. Asi tři měsíce se u nás neukázala. Poté, co se jí narodila koťátka, jako by se po ní zem propadla. Měli jsme za to, že důvodem je i nový dům, který se naproti nám staví. Soused už má hotovou zeď, a tak k nám nemá Hopsalka kudy přihopsat.
Nebo že by byla úplně jinde a až teď ji odněkud přivezli? Nevíme. Každopádně bylo vidět, že u nás už dlouho nebyla.
Očmuchávala všechny stromy a keře a dokonce se šla podívat na nové zastřešení bazénu.
Báli jsme se, že nám spadla právě do bazénu a že najdeme její tělo na dně. Naštěstí jsme dnes při čištění toho nepořádku na dně nenašli žádné zvířátko.Hopsalka je pěkně hubená, dala si kapsičku, ale jen pro chuť. Hned si začla brousit drápky o naši meruňku, a pak opatrně našlapovala v trávě.






Maličká radost tohoto dne

12. července 2019 v 23:15 Verschiedene Sachen
Když už se dneska všechno po* ralo, udělala mi radost aspoň tahle gerbera. Kolega v práci je přinesl všem ženám v našem týmu prostě jen tak. A že je žen v našem týmu spíše poskrovnu. I když se vlastně v chlapském kolektivu cejtím docela dobře. Strašně se mi líbí, že si pro nás vybral žlutou barvu. Žlutou mám moc ráda. Tenhle týden byl hrozně hektický, v práci je na nás velký tlak a já už se bojím vyslovit slovo "Madrid". Je to skoro zakázané slovo. Víme totiž, že s ním jsou spojené samé problémy. Proč někdo pojmenoval tuhle doménu a celý proces migrace po španělském hlavním městě? V Madridu jsem nikdy nebyla, ale i tak si myslím, že si to prostě nezaslouží..
Dalšími zakázanými slovy jsou "kamínky" a "umyvadlo". Hlavně teda ty "kamínky". Však jsem taky do středy ze sebe smývala špínu z pryskyřice a lovila kameny pomalu ve vlasech. I když se teď sami sebe ptáme, bylo to všechno vůbec k něčemu dobré? Jsme tak trochu jak Pat a Matice.








Rybízové období

10. července 2019 v 21:36 Verschiedene Sachen
Rybíz všude kolem nás. Hledám stále nové způsoby, jak ho zpracovat. Našla jsem skvělý recept na rybízový sirup.










Poslední várku jsem stihla otrhat tento víkend.



Jíme ho v pudingu, v jogurtu i samotný.

A za chvíli budou meruňky, už se těším!

Izola

4. července 2019 v 22:16 Moje cesty
Cestou k moři jsme si s bráchou trochu vyhráli s foťákem. Inu čekání na nejmenovanou osobu se nám trošku protáhlo. Z kempu k moři to bylo tak 10 minut dolu, nazpátek do kopce tak 20 minut. Naštěstí jsme se párkrát svezli nahoru červeným minibusíkem. Pláže tu moc nejsou, ale do vody se dá v pohodě sejít z mola po žebříku. Na třetí fotce je viděr Izola. Je to k ní podél pobřeží tak 4-5 kilometrů.
Izola není tak turistická, našli jsme příjemnou restauraci hned u moře, kde vařili výborné mořské speciality. Předtím jsme se ale ještě byli projít ke kostelu. Narazili jsme na tři kočky. Jediné kočky, které jsme za celý pobyt ve Slovinsku potkaly. Mám na mysli teď ty divoké. Tomu kocourkovi bylo všechno úplně šumák. ,-)









modrobílá budova školy




netečný kocour


Piran

1. července 2019 v 22:50 Moje cesty
Probírám se letáčky a pohledy ze Slovinska a nechávám v sobě doznít poslední záchvěv dovolené. Deník je až na poslední den dopsaný. Jedním z nejhezčích míst, která jsme navštívili, byl Piran. Parkovat se musí na kraji města, což je fajn. Poobědvali jsme u břehu moře na lavičce. Vedro bylo nesnesitelné, ale úzké uličky nám poskytly trochu stínu. S mým milým jsme se podívali do muzea mušlí, kde jsme se také ochladili. Zároveň jsem si rozšířila obzory, co se těchto živočichů týče. Následně jsme se posilnili několika druhy místního šnapsu, které nabízel jeden obchůdek k ochutnání. Vyrazili jsme nahoru ke kostelu sv. Jiří. Velmi nás pobavilo, když jsme se procházeli uličkami, nad hlavou vyprané prádlo, když tu se z jednoho okna tři metry nad zemí line obrovský mrak kouře. Někdo si tu dal trávu. Teda jak může mít někdo v tomhle vedru takové chutě. :-) Výhled ze zvonice kostela neměl chybu. Říkala jsem si, že to snad není ani realita. Určitě je tu spousta dalších míst, která bych chtěla příště navštívit. Třeba se podívat k vyhlídce k majáku, či navštívit starobylé městské hradby. Na to už nám bohužel nevyzbyl čas.