Červen 2019

Číčy ve Slovinsku

27. června 2019 v 20:23 Moje cesty
Jak se řekne slovinsky dítě?
Otrok.
Jak se řekně slovinsky lednička?
Hladilnik.
Nejen to nás udivilo na našich cestách Slovinskem, Ano, měli jsme jen mrzkých pět dní, ale i za těch pět dní jsme toho stihli poznat docela dost. Fascinuje mě slovinština, trochu podobná češtině, ale přeci ne úplně tak srozumitelná, aby si člověk troufl jít na prohlídku jeskyně se slovinskou skupinkou. Jejich krajina je té naší české dost podobná, až na to, že Slovinci mají vyšší hory než my Češi. A taky tu je jeden zásadní rozdíl- Slovinsko má přístup k moři. Sice nějakých 47 kilometrů, což není moc, ale i tak se tím můžou chlubit. Na naší cestě jsme se především drželi vodních živlů, jednak Jaderského moře, pak řeky Reky, řeky Soči a nakonec jezer jako Lago del Predir v Itálii, Bohinj a Bled.

I když často píšou na internetu, že se slovinské pobřeží nedá vůbec srovnávat s tím chorvatským a italským, nám se tam moc líbilo. Dokonce jsme navštívili v Piranu muzeum mušlí. A že tam nejsou pláže písečné? To vůbec nevadí. Hlavně že podmořský svět je fascinující. A voda v moři je osvěžující i bez písku. Nám to vyhovovalo, na nějaké vyvalování nebylo ani moc času.

Ŕíká se, že Slovinsko je lacinejší trochu než Česko, ale řekla bych, že opak je pravdou. Aspoň mi přišlo, že všude je to o trochu dražší než u nás.

U moře jsme zašli do restaurace na rybí speciality, ale jinak jsme vyloženě slovinské jídlo nejedli. Připadá mi, že i v obchodech nabízejí hodně italského zboží. A to není vůbec špatné! Čokoládovou luxusní pochoutku z Hoferu jsme snědli pár minut po zakoupení, neb by se určitě v tom horku zkazila. Pak nám docela šmakovalo pivo Laško.. i když s českým se samozřejmě nedá srovnávat. Všem nám chutnala limonáda s příchutí bylin podobná kole - Cockta.

Někdy jsme si vařili i na vařiči, nebylo to špatné, ale občas se musely potraviny nedobrovolně smíchat dohromady. Už ani nepamatuju, kdy jsem takhle tábořila. I když nadivoko jsme nikde nespali. Občas jsme měli potíže s tím, že jsme neměli ledničku. To pak byla otázka: vyhodit potravinu? Smrdí? Nesmrdí? Testnout to? Smíchat s něčím?

Velkou záhadou pro nás byly místní nově zrekonstruované hrady- viz Lublaň a Bled. Je to hodně kontroverzní téma. Nevěděli jsme, zda se máme klonit pro, či proti. O tom ale napíšu víc v příštím článku.

Jeden z důvodů, proč jsme chtěli navštívit Slovinsko, byla zipline. Chtěli jsme ji vyzkoušet. O tom, jaké to bylo, napíšu ale taky až někdy příště. Všichni jsme to ale nakonec přežili.

Slovinsko je v hodně věcech podobné Česku. Připadá mi ale, že toho má víc nabídnout, ač je tak malé. Rozhodně doporučuju ho navštívit. Jen pozor, nejlepší je vyjet mimo sezonu! My jsme se tam vydali těsně před sezonou a bohužel jsme každý den naráželi ve městech i někdy mimo ně na spoustu Čechů. Nedokážu si představit, jaké to tam bude, až skončí u nás dětem škola.

Slovinsko taky není úplně národem milovníků koček. Potkávali jsme tu na každém kroku jen samé hundy. Kočky jsme tu viděli celkem jen čtyři, z toho tři byly divoké, jedna na vodítku. :-)


Tahle mi svou huňatou srstí dost připomínala Rozárku.

Bouřková nálada

20. června 2019 v 22:38 Kočka na každý den
Jsem smutná, protože jsem zklamaná z lidí. Nesnášim lidi a čím dál tím víc si to uvědomuju. Až na pár výjimek se mi protiví komukoliv věřit. Jenže jsem často hloupá, že v někoho mám důvěru, kterou si většinou nikdo nezaslouží. Pak vás zklame a vás to jen mrzí. Vím, že je trapný si tu stěžovat, ale i pro to mám tento blog. Komu jinému si postěžovat? Žádnou vrbu nemám, jen tento blog, i když i sem nemůžu všechno psát. Možná bych to mohla říct Rozárce, nejspíš by to vyšlo nastejno. Ale sem už dlouho nic kromě fotek nepřibylo, tak proč to nenapsat. Vážně se těším, až vypadnu, nejradši bych se utábořila někde úplně na samotě, aspoň na chvíli. Pryč z velkého města, ode všech těch slibů, nakyslých obličejů, přehřátých autobusů a lidských masek. Vlastně zítra se mi to tak trochu splní, čeká nás Slovinsko. Hurá do hor, hurá k moři. Sice lidi jsou všude a bohužel Češi jsou všude, ale už se těším na to, až se zapotím mezi kopci. Příroda si totiž na nic nehraje. A možná na chvíli půjdu i někam sama, abych si to dokázt víc vychutnat. Právě ču knihu Patrika Hartla Báječný víkend, půjčila jsem si ji v knihovně, protože jsem viděla, jak to spousta lidí čte v metru. Nevím, co na tom všichni tak strašně vidí. Možná, že se ztotožňujou s hlavními hrdiny. Mně ta kniha připadá spíš jako taková slátanina, kde se řeší jen pořád ty samé věci: vztahy, intimnosti, podvody, rozvody a práce. Nic originálního. Snad ji přelouskám. Do Slovinska se mi ji ale brát teda nechce. Mám ráda fantazii, napětí a ne plácání se hrdinů v depresích a stresu. Toho mám ve vlastním životě až až.

P.S. Venku je pěkná bouřková diskotéka. =)


Lilie

17. června 2019 v 21:33 Verschiedene Sachen
Až postupně během roku zjišťuju, jaké poklady mám na zahradě. To nejlepší na tom je, že rostliny kvetou postupně, takže se zahrada pořád balí do barevného hávu.




Růže po bouřce

12. června 2019 v 23:58 Verschiedene Sachen


Člověk by řekl, že to jsou dědovy růže v Trňáku.



Jenže chyba.



Jsou to naše růže u nás doma na Kokořínsku.


Zalévám je jen když tam zrovna pobýváme. I přesto krásně vykvetly a daří se jim.


Mám z nich radost. To se starosti se zahradou a s tím vším pobíháním velmi vyplatí. Je to dobrý pocit. Jen pořád při pohledu na ty růže musím myslet na dědu. Ten je měl taky rád. A kolik jich pěstoval! Škoda, že se nemůže k nám na ty růže podívat. Třeba nás ale i tak vidí.. z nebe.



Do Brna

11. června 2019 v 22:20 Kočka na každý den
Těším se do Brna jak malá holka. Vždyť jsem tam víc jak půl roku nebyla. Těším se na E., na ohňostroje, na oslavu 100. výročí od založení MU, na pivo, na šaliny, prostě na všechno. Dokonce i na žlutý bus a horkou čokoládu a časopis se těším! Změnilo se tam něco? Poznám ještě na škole někoho? Netroufám si vůbec hádat..


Bodensee

7. června 2019 v 23:39 Moje cesty
Fotka stará přesně 14 dní. Kdybychom neměli dům, říkám si, že by nebylo k zahození bydlet u Bodensee. Skoro všude kolem něj vedou cyklostezky. Lidi se pochází kolem, sedí na lavičkách, dívají se na klidnou vodu a západ slunce a meditují.
Toto je Bodensee focené ze švýcarské strany.








Tak zas pondělí

3. června 2019 v 22:19 Kočka na každý den
Týden začal novou vanou. Novou teda úplně ne, ale pro nás je nová. Ještě se teda na ní bude muset zapracovat, o převozu ani nemluvě, ale už je naše. Cestou tam i zpátky jsem si sice určitě oddělala tlumiče, protože tak strašnou cestu nemají snad ani v Rumunsku, nebo na Ukrajině.
Dnes jsem se začala dívat po jiné práci, pomaloučku, polehoučku, v okolí Mělníka, Boleslavi, či Mšena. Protože vím, že to nebude hledání lehké. Třeba se poštěstí brzy, třeba později. Jsem unavená z přesčasů, lidi sice fajn, ale je toho na mě moc, žádné náhradní volno a navíc dojíždění už jenom tím metrem mě nebaví. Natož když se prodírám kolonama aut pryč z Prahy vstříc divočině.
O tom, jak mi dopadla švédština, zatím nic nevím. Výsledky se musí poslat nejdříve do Švédska. Dostaneme je až někdy v létě. Musím už jen doufat, kostky jsou vrženy. Už teď mi ale intenzivní švédština chybí.
Chtěla bych jít zítra plavat, ale asi to nebudu riskovat. Stala se mi totiž jako na potvoru taková věc, že jsem se nabodla na šroub v plotě při stříhání tuje. A jako na potvoru mi asi před 14 dny poslali zprávu, že mi projde očkování proti tetanu. Aneb pitomá náhoda, která se může stát jen mně. Teď skučím v práci, protože nejvíc to bolí, když sedím. A já bohužel musím sedět celý den. Včera jsem lítala sem a tam a vůbec jsem si na nějakou díru ve svém stehenním špeku nevzpomněla.
Modlím se, aby byl už další víkend. Ten je bohužel v nedohlednu.

A protože je všechno jinak, tak dneska bude místo kočky hund na červeném koberci.