Duben 2019

Rozhledna Hradišť

30. dubna 2019 v 22:57 Moje cesty
Krásná rozhledna, která není na kopci a přesto z ní vidíte úžasně do kraje.
Na této fotce hádejte, kde je rozhledna..:-)


Není nic krásnějšího než se sem vypravit brzy ráno. Už jsem tu předtím jednou byla, chtěla jsem toto místo ukázat i O. Zrovna nám to vyšlo na Veikonoční pondělí.


Cílová rovinka před rozhlednou.. Já jsem jela na kole, můj milý běžel.


Viděli jsme odtud Bezděz i Ještěd.




Na výstavbě rozhledny se podílelo mnoho lidí. Celkem 200 vesnic darovalo 200 základních kamenů. Některé jsou popsané. Našli jsme mezi nimi i naši obec.


Rozhledna má podle návštěvního řádu otevřeno od 8:00 do 18:00 kromě pondělků. My jsme zrovna to Velikonoční pondělí měli štěstí, byla otevřena..možná i přes noc. Možná to tam tolik nedodržují.


Našla jsem další místo, kam budu chodit relaxovat. Je tu klid, ticho a hlavně... žádný lidi!



Ve Mšeně před školou

28. dubna 2019 v 22:51 Moje cesty
O Velikonocích jsme ukázali paní B. Mšeno. Zašli jsme se podívat na mši, ale venku bylo tepleji než v kostele. Tuhle krásnou školu je vidět už zdaleka.


Zajímavá budka :-)













Zátiší s kočkou

23. dubna 2019 v 18:38 Kočičí všehochuť
Velikonoce přinesly hodně vjemů, přináším tedy jeden z nich.












Čekám, furt jen čekám

17. dubna 2019 v 22:34 Kočka na každý den
Hurá, hurá, konečně jsme se dočkali. Už zbývá přetrpět pár hodin v práci a můžeme si užívat 4 dny volna. Nevím, jak ostatní, ale já se na ně těším jak na smilování. Chybí mi spánek, kterému v týdnu moc nedávám, chybí mi nebe nad hlavou, tráva a svěží vzduch. A to mě čeká zítra ještě nejtěžší pohovor, na který jsem se kdy zatím přihlásila. No řikám si pořád, že za zkoušku nic nedám. Aspoň se snažím najít inspiraci v tomto videu. Ale kdo ví, na co se mě tam budou ptát. A kdo ví, jestli se neztrapním. Nejspíš jo, mám k tomu totiž v práci vlohy. Ale nemám nic ztratit, můj levl 1 to jistí.
Přípravu na zítřek jsem nestihla, zato už mám nakoupeno. Nákup musel zůstat v autě, nemám sílu tahat to dnes do ledničky a zítra ráno zpátky. Zvlášť když parkuju skoro v Brně. Chtěla jsem sem dát ještě fotky z Milešova, ale musí to počkat. Notebook nechávám doma, koukání do počítače mám plné zuby.
Chystáme se o víkendu na výlet.
A třeba přijde zítra i Hopsalka. :-)
Tak zatím..



Milešovka

11. dubna 2019 v 22:56 Moje cesty
Je mi blbě, a tak přináším pár fotek z našeho výletu na Milešovku. Vydala jsem se v neděli na výlet s bráchou. Nejdřív sice protestoval, že ta hora je na něj moc vysoká, ale pak jsem ho přemluvila. Nakonec to byla túra tak akorát. Do kopce jsme se zapotili, ale výšlap nahoru nás úplně nevyšťavil a zbylo nám dost sil dostat se zpátky dolu.

Tahle ta hora nevypadá úplně malinká.


Cestou nahoru.



To je meteorologická stanice a rozhledna v jednom.


výhledy do kraje









a ještě jedno panorama



Našli jsme 2 kešky. Pro bráchu to byly první kešky, co kdy ulovil. Hrozně se divil, že je to tajná hra a že o ní před ostatními nesmí mluvit. Samozřejmě ze to porušoval.


Na začátku trasy si každý mohl půjčit turistické hole. My jsme je objevili až cestou dolů.


Pokračování bude příště, neb se mi chce už spát.
Jsem ráda, že se mi podařilo splnit si mé přání- podívat se na Milešovku. Tento výlet jsem plánovala už pár let a nikdy se mi ho nepodařilo zorganizovat. Až teď..

Jak mravenec

8. dubna 2019 v 20:21 Verschiedene Sachen
Nesnáším ten pocit, když mi dává okolí najevo, že jsem úplný blbec, že nic neumím a jakto že jsem něco zapomněla. Fakt mě to deprimuje.. zvláště když vedle vás sedí jedinci, kteří mají na šprtání, či řekněme přirozené učení hodiny, dny, ba týdny, či měsíce. Chtěla bych být aspoň z půlky tak dobrá jako oni, umět třeba nespat, nebo umět přečíst knihu za pár hodin, zapamatovat si věc hned napoprvé, vystřelit správnou odpověď během sekundy apod. Jenže jak můžu někomu vysvětlovat, že to prostě nejde, že nemám kdy a jak si to opakovat, nebo trénovat, nebo prostě přirozeně učit.. a hlavně že na to nemám energii a kapacitu. Nesnáším, když mi někdo vyčítá, že jsem něco měla dávno vědět a teď to nevím... jak si to vlastně představuju? To pak jde i moje motivace do kytek, ztrácím chuť dělat, to co mě baví, když mě někdo takhle demotivuje tím, že tvrdí, že to dělám úplně špatně. A kde hledat motivaci, když vám ji nedají ostatní kolem vás? Cejtím se jak mravenec na té naší obří zeměkouli, kterého někdo špatně zašlápl, teď se ještě trochu hýbe, ale kdo ví, zda se ze své pozice nějak vylíže.



Jaro v Praze

7. dubna 2019 v 10:40 Verschiedene Sachen
Navzdory tomu, že včera bylo smutné výročí, se mi podařilo díky půlmaratonu na všechno špatné zapomenout. Aspoň na chvilku. Můj milý se postavil na start a já zas k cíli, kde jsem nalévala jeden kelímek za druhým. Občerstvit skoro 12 tisíc běžců není úplně brnkačka. Bavilo mě to. Zazačátku jsme neměli skoro co dělat, ale pak se přiřítila první vlna běžců a nikdo z nás doborvolníků se nezastavil. Přináším několik fotek, které jsem včera pořídila. Chtěla jsem tam původně nahrát i nějaké fotky nás, máme i pěkné z parku s magnoliemi, ale pak jsem si uvědomila, že se strašně stydím a že je radši ukážu jen nejbližším.
Takže užívejte si fotky Prahy, na mém blogu se jen tak nevidí. Každý, kdo mě trochu zná, totiž ví, jak děsně Prahu "miluju". :-)


jaro u zastávky Malá Ohrada


magnolie před Rudolfinem


přes řeku naproti Rudolfinu


z Mánesova mostu


na Malostranském náměstí



park Vojanovy sady



Ráno jsem tu byla během pauzy, než vypuknul půlmaraton. To tu nebyla skoro ani noha. Pak jsme sem šli odpoledne s O. a bylo to dost narváno. I tak jsme ale našli prázdnou lavičku. Přidávám sem proto ranní fotky, na kterých nejsou žádní lidé.















mají tu i pávy




Vojanovy sady jsou pěkné, zvenku člověk ani nepozná, že se poblíž centra nachází takový veliký park. Vše je obehnáno velkou zdí.

Teď mě nutí můj milý, abych začala běhat s ním. Ehm, možná ano, ale nanejvýš tak 5, 7 kilometrů. Vím, co to je za utrpení. A vím, že když jsem běžela jednou desítku, tak jsem se z toho dostávala pět dní. Už jsem to ale vymyslela, on poběží a já pojedu na kole. Jízda na kole mě těší tedy mnohem, mnohem víc.


Malý urbexík v Hradišťku

4. dubna 2019 v 21:29 Moje cesty
Konec týdne, konec síly, i přesto se musím rozhodnout, zda udělat poslech, nebo četbu textu.. Potřebovala bych po všech událostech tak 20 hodin spánku. Trochu víc spánku se dočkám.. alež až v neděli. V sobotu zase po roce dobrovolničím na půlmaratonu. Ou jé, těším se a netěším. Netěším se na ty davy lidí, na druhou stranu se ráda podívám na hezké běžce. :)
Jak jsem slíbila již dříve, přináším menší urbex v Hradišťku. Objekt je původní rekreační střediško Pražských papíren. Opuštěné, zarostlé.. ale třeba zas někdy ožije.. kdo ví.






Najdi pumpu.


A voda by byla?




Zátiší aneb veřejný bazar.


Když někdo dělá jarní úklid své chaty..


Jonna Jinton

2. dubna 2019 v 20:56 Co mě kdy zaujalo
Snart är vintern över så här påminnar jag lite på dansande snöflingor.
Jona Jinnton, en youtuber som jag har uttväcklat för två veckor sedan.
Jag gillar henne och jag läga hennes webplats i mina favoriter.


Zase o měsíc dál

1. dubna 2019 v 20:18 Kočka na každý den
S dubnem přišlo bolení hlavy, ospalost, otupělost a zoufalství. Co se nezměnilo, to je kašel. Ten furt zůstává. Tak hezky ten březen skončil a tak hnusně duben začal. Dřív jsme se i vzájemně v rodině vyváděli na apríla. Pamatuju si, jak jsem jednou dědovi řekla, že mu chcípla slepice, ať se jde podívat do kurníku. A on tam opravdu šel. Naštěstí všechny slepice byly živé. Apríl! To bylo něco! Teď už nevím koho bych vyvedla a čím, všechno je vážné a já ani nemám důvod se smát.
O tomto víkendu jsme zažili zelenou trávu, skotačící Hopsalku, prokletý kanál, přerostlé stromy, nekonečné natírání plotu... hlavně Hopsalku..



...obědy venku


..a v neposlední řadě dort, který jsme vyhráli v tombole. Mňam :-)


Ano, chci zpátky březen, chci zpátky tam domů, hned teď.