Únor 2019

Uvidíš se s nimi. Ale né hned.

28. února 2019 v 21:48 Verschiedene Sachen
Ta scéna je na začátku filmu. Otrok Juba se snaží probrat Maxima na starém jedoucím žebřiňáku. Říká:
"Neumírej. Uvidíš se s nimi. Ale né hned."
Ta slova symbolizují beznaděj a návrat zpátky do života.
Nevím proč, ale už napoprvé, co jsem ten film viděla, se mi ta věta zapsala do paměti. Od té doby jsem Gladiátora viděla asi ještě dvakrát. Měla bych se na něj zas podívat. Je to můj oblíbený film. Poslední dobou si připadám jak Maximus. Jako by se celá zem proti mě spikla. A já jsem úplně sama se svými myšlenkami. Ne a není na blízku ta pravá osoba, které bych se mohla se vším svěřit. Většina lidí se na mě snaží být hodná, ale není to prostě ono. K nikomu nemám naprostou důvěru. Jako Maximus, který se stal po smrti své ženy a dítěte, gladiátorem a bojoval proti všem. Přestal věřit. Nezbývá než své myšlenky napsat na papír, nebo zakřičet do dutiny stromu. Jenže odpovědi se nikdy nedočkám. Rozhodnutí i volba nějaké cesty je jen a jen na mě. A proto si říkám, uvidím se s nimi někdy, abych jim to všechno řekla? Dostanu někdy nějakou odpověď? Možná ano, ale bude mi to pak ještě k něčemu?


Smolíkovi

26. února 2019 v 22:30 Co mě kdy zaujalo
Tenhle seriál miluju. Je to seriál mého dětství. Smála jsem se mu tehdá a směji se mu i dnes. Navíc hodně podporuje fantazii, zvláště při Ládínkových výpravách do vesmíru.
Ježíšek věděl, že mám Smolíkovi ráda, i mí blízcí si je v dřívějších dobách oblíbili, a tak nám přinesl vstupenky do divadla Studio dva na jejich představení. Poprvé jsme tak mohli spatřit živé Smolíky. V publiku bylo hodně dětí, líbilo se mi, že je herci zapojovali do děje, např. děti se podílely na tvorbě hvězdné oblohy. Pro divadelní představení byl vybrán jeden díl, kdy Gábina a Pepa slaví 25. výročí svatby. Ládínek, Týna, Žofka, Zoro a dokonce i soused Halíř jim chtějí popřát. Jenže se to všechno celé nějak zvrhne a místo toho omylem odletí v raketě ze střechy domu na jinou planetu. Na planetě potkávají své dvojníky, kteří nejsou od těch pravých Smolíků na první pohled k nerozeznání... má to jen 2 háčky..ti nepraví nemají nikdy hlad, protože se živí vzduchem, musí se dofukovat..a nepůsobí na ně síla gravitace...
Nejzajímavější objev pro mě byl to, že Gábina nosí ve svém účesu tvrdou housku.
A velmi se mi líbilo, že na konci herci zpívali znělku Smolíků i v maďarském originále. Opravdu velká poklona. Byl to pro mě báječný kulturní zážitek.

Znělku v češtině jsem našla na internetu paradoxně v hodně bídné kvalitě, tak sem dávám tu originální. Pro ty, co Smolíky neznají, to může být těžké, ale pro ty, kteří je znají, maďarština určitě nedělá problémy. Mně se text v češtině automaticky přehrává v hlavě, už jsem tu písničku slyšela milionkrát. :-)


a fotka se Smolíkovými :)


Jsem doma, tak peču

25. února 2019 v 15:58 Verschiedene Sachen
Vždycky, když jsem nemocná, ale ne tak nemocná, abych nemohla vstát z postele, tak se pustím do vaření. A dokonce mě to i baví! Nemusím nikam spěchat, času mám dost. Zkouším i jídla podle papírové kuchařky, což dělám jinak výjimečně.
Po oříškové bábovce se hned zaprášilo.


A copak je toto? Slaný štrůdl. Dělala jsem ho dosud jen párkrát, tak jsem si ho zas zopakovala. Ještě není rozkrojen, to ho čeká až večer. Jsem sama zvědavá, jak bude chutnat. Dala jsem do něho šunku i žampiony.


Svatba sice nebude, ale to není důvod k tomu, proč si nezkusit svatební koláčky podle receptu od Ládi Hrušky. Nechápu, proč někteří lidé tohoto kuchaře nesnáší. Vím, některé recepty má hodně zvláštní, ale jinak jsem našla v jeho kuchařce spoustu zajímavých tipů.


Ano, nakonec z tohoto článku plyne to, že ne že bych vařila, ale spíš jen peču. Péci mě baví. Člověk si může hrát, mixovat různé přísady a není mu z toho takové horko než když stojí nad hrnci. Chtěla bych se naučit i vařit, ale umět všechno asi nejde. Tak jsem ráda, že aspoň to pečení mi jakštakš jde.


O cestování

22. února 2019 v 21:45 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Náhodou jsme se teď dívali na dokument o přehradách a o řece Coloradu. Zničeho nic se zvednu a jdu hledat do knihovny své album s fotkami z Ameriky. Vím, že ho tu někde mám. Vždyť u té Hoover Dam jsem přeci byla. A není to tak dlouho! Album skutečně nacházím.. a v něm i fotku z roku 2015, jak stojím u mostu přes řeku Colorado. I teď cítím to nesnesitelné vedro, když jsme tam byli.. když jsme vylezli na parkovišti z auta a vybaflo to na nás.
Něco jiného je dívat se v televizi na daleké světy tam někde jinde. Něco jiného je ale spatřit v té bedýnce místo, na kterém jsem opravdu někdy byla. Byl to dar. Nesmírně si toho vážím. Vím, že tenkrát jsem to brala jen jako jedno z mých dalších bláznivých dobrodružství, ale až teď dokáži ocenit, jak velká událost to byla. Nebýt mé mámy, těžko bych se do Spojených Států tehdá podívala. Vím, že už to nikdy nezažiju a vím taky, že mě už nikdo nikdy nebude v mých snech tak podporovat jako ona.

Teď úplně z jiného soudku.. momentálně se koná v Praze veletrh o cestování Holiday World. Člověk se tu dozví něco o dalekých zemí, sice je to hezké, ale pouze zprostředkované někým jiným..člověk už vidí daný moment, danou věc očima někoho jiného.. Vím, je to chabá náhrada. Možná se tam ale zítra zajdu podívat. Možná. Jsem trochu nemocná a nemůžu skoro vůbec mluvit. Ale to by vlastně ani nevadilo. Důležité bude spíš naslouchat.

Stejně tak se za 14 dní bude konat festival Kolem světa. Tam bych ráda zavítala na sto procent. Budou tam totiž 2 přednášky, které povedou cestovatelé, jejichž zážitky a kroky na cestách jsem sledovala.

Ať žije cestování! Mám na mysli to pravé cestování.. ne jen zprostředkované, ne s cestovkou, ne na týden a šup šup zpátky domu. Mám na mysli přesně to cestování, které se mi už asi nikdy nepoštěstí.

Lučany nad Jizerou

19. února 2019 v 23:25 Moje cesty
I další běžkařský den se vydařil. Azůro, lidí pomálu, blyštivý sníh.. co víc si přát.
Snad jen nebrblajícího člověka vedle sebe. Ach jo, mrzí mě, že furt můj milý nadával, jak hrozně moc mu to nejde a přírody si moc neužil. Myslím si ale, že důvod byly i nenamazané lyže. A to je špatné pro zkušeného lyžaře, natožpak pro začátečníka. Stále mu to klouzalo, mně to zas jelo pomaleji, ale nestěžuju si. Inu mám šupiny.












Z výletu na běžkách

16. února 2019 v 21:14 Moje cesty
Jizerské hory jsou pro mě báječné místo. Ráda se sem stále vracím. Už od malička jsme jezdili s rodinou do Hrabětic. Pak jsem tu byla na jedné bronťárně u rozhledny Štěpánka, pak na holčičím táboře v Horní Maxově a nakonec v osadě Bukové domky s Příběháři.

Ať třeba jen na jeden den, nebo na víkend, či na týden. Vždycky se sem vyplatí zajet. Někdy zavítám na známá místa a jen vzpomínám, někdy objevuju úplně nová.

Toto jsou momentky z dnešního výletu. Startovali jsme v Jablonci nad Nisou.


Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova


Bohužel měl zavřeno..




Rozhledna Bramberk- taky měla zavřeno..ale i zvenku je zajímavá.


Sjezd lesem


Sníh, lyže, kočky a zima

12. února 2019 v 18:41 Kočka na každý den
Hurááá! Tak mám opět svůj notebook, takže nemusím smolit články na mobilu! Mám prostě šikovného kolegu, který si s notebookem pár hodin pohrál a přeinstaloval mi Windowsy. Teď ještě najít všechny složky, které jsem tu měla uložené, a bude vystaráno. Přemýšlím, co dneska podniknout za pohyb. Jsem totiž strašně tlustá. :-( Normálně chodíme s bráchou večer plavat, ale tentokrát vynecháme. Bojím se jít na cvičení s posilováním, ale asi mi nic nezbyde, protože se mi nechce chodit nikam daleko. Na druhou stranu mám strach, abych si něco nenatáhla. Zítra totiž jedu na hory! Ano, po roce opět stoupnu na sjezdovky. Je to jak sen. Stále tomu nemohu uvěřit. Všichni lidi, kteří jezdí na sjezdovkách, nebo na snowboardu, totiž vyhynuli. Aspoň se mi to tak zdá. Nebo se přinejmenším někteří vymlouvají, že se jim nechce tahat lyže a boty do Prahy, protože je mají uložné někde doma u rodičů mimo Prahu. Mám radost a zároveň i malé obavy o to, jak to brácha zvládne. Ano, jede se mnou B R Á C H A, který na sjezdovkách stál naposledy před sedmi lety. Chystáme se jen na jeden den do malého lyžařského areálu v Jizerkách. Řekla jsem mu, že se spokojím i s mírnou sjezdovkou, že je mi to už jedno.. hlavně že budu opět na lyžích!!!!
No a protože jsem té zimy, přidávám sem sněhové kočičí video. A pak že radost ze sněhu mají jen psi!


100. narozeniny Miroslava Zikmunda

10. února 2019 v 23:18 Co mě kdy zaujalo
14. února oslaví 100. narozeniny cestovatelská legenda Miroslav Zikmund. Loni jsem poprvé četla knížku, která vznikla podle filmu Století Miroslava Zikmunda. Jeho příběh mě chytl za srdce. Zikmund se stal mým velkým vzorem. Mrzí mě, že v Praze nebude asi žádná oslava jeho narozenin. Aspoñ jsem na nic na internetu nenarazila. Tak ráda bych ho viděla naživo. Tak ráda bych si s ním podala ruku. Oslavy se budou konat v Plzni, Třeboni a ve Zlíně. Více informací je k dohledání na http://www.klubhz.cz/akce-k-vyroci-m-zimunda/
Přeju panu Zikmundovi, aby měl stále hodně elánu a energie do života. Aby byl zdravý a aby nás ještě dlouho obohacoval svými vzpomínkami.

Smutné rozhodnutí

5. února 2019 v 19:57 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Tak jsem měla dneska poslední španělštinu. Na jarní kurz už chodit nebudu. A to jsem v závěrečném testu dopadla dost dobře, na to že jsem ani ten den netušila, že nějaký test psát budeme. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, psali mi z jazykovky e-mail, zda se přihlásím a já ho ignorovala s tím, že ještě dost času. Dneska mi dokonce volali. Až když se slyším v telefonu říkat, že už chodit nebudu, uvědomuji si, co to pro mě znamená. Španělštinu jsem se začala učit asi před sedmi lety. Učila jsem se ji jednak soukromě, pak v kurzu a dokonce jsem na ni nezanevřela i v Magdeburgu. Je mi to moc líto a mrzí mě to. Čím jsem starší, tím musím vc a víc času věnovat věcem, které mě nebaví. Koníčky už u mě téměř vymizely, když nepočítám plavání a švédštinu. Právě švédština byla jeden z důvodů, proč jsem ukončila španělštinu. Chtěla bych se letos přihlásit na zkoušku Swedex. To vyžaduje spoustu trpělivosti a učení. Každým dnem cítím, jak hodina a půl lekcí týdně nestačí. A jak jsem po práci na kurzech unavená. A proto pouštím španělštinu i tak trochu na úkor švédštiny. Aspoň jeden jazyk chci umět trochu víc do hloubky. A aspoň v jednom z těchto jazyků chci být o trochu lepší než jsem. Je mým přáním se ke španělštině někdy vrátit. Pevně věřím, že to bude třeba už letos na podzim. Přeji si, abych si pokaždé, když přijdu domu a budu dělat tisíc zbytečných věcí kromě švédštiny, vzpomněla na tento článek, a na to, že původní čas věnovaný španělštině, teď musí patřit švédštině.

Recenzuji pražské bazény: Panorama Hotel - Top Deck Spa

2. února 2019 v 20:15 Verschiedene Sachen
Poprvé jsem včera zavítala do tohoto mini bazénu na Pankráci. Už dlouho jsem se tam chystala. Plánovala jsem tam zajít brzy ráno, ale byla jsem líná vstávat v 5 hodin. A tak jsem tam zašla na večer po práci.

Výhodou tohoto bazénu je určitě to, že se nachází blízko mé práce, zhruba deset minut pěšky od naší budovy. Hledala jsem strašně dlouho bazén v okolí Pankráce, ale marně. Našla jsem pouze tento. Rozměrově má na délku asi jen 10 metrů, takže nic moc. Minulý týden jsem si už ale zvykla na kratší bazén v hotelu Máj, a tak jsem si řekla, že to zkusím.

Wellnes centrum se nachází ve 24. podlaží hotelu Panorama, tedy úplně nahoře. Je celkem malé, šatna má takové pidi skříňky, ale chápu, že jsme ve velkém městě, v Praze, takže se musí na prostoru šetřit. Sprcha není propojena přímo s bazénem, ale člověk musí do bazénu přes fitko.

Voda je určitě studenější než v hotelu Máj, ale to mi tak vyhovuje. Když je voda studenější, tak se mi líp plave. Nejdřív jsme v bazénu byly dvě, ale asi za 20 minut se do něj nahrnulo hodně lidí. Vířivka v rohu místnosti byla beznadějně plná.

Určitě je z místnosti z lehátek krásný výhled do daleka, ale bohužel jsem tam byla v době, kdy už všude byla tma. Lehátka kolem bazénu určitě beru jako plus. Další pozitivum je to, že každý má vstup na 3 hodiny. Můžete využít i Multisportku.

Plavala jsem necelou hodinu. Někdy jsem se šel střetla s člověkem, který plaval naproti mně. Jednou mě dokonce nějaký chlap podplaval a na konci bazénu jsme se střetli. Prostě když jsou v tomto bazénu víc jak 4 lidi, tak si moc nezaplavete.

Určitě se sem ještě někdy podívám, ale spíš v brzkých ranních hodinách. Třeba budu mít celý bazén pro sebe.

Celkově bych bazénu dala 65%.