21.srpen

21. srpna 2018 v 22:08 |  Kočka na každý den
Jako by se všechno proti mně dnes spiklo. I můj notebook přestal pracovat a pořád se zapíná v jakémsi provizorním režimu. Loni jsem ani žádný článek tento den nepsala, ale dnes mi připadá, že funguju v podobném nouzovém režimu jako můj notebook od probuzení. Nemyslím si, že to bude jen tou bolestí břicha, která už mě několik dní bohužel trápí. Přesto, že to jsou už dva roky, jako bych ten nejhorší den ve svém životě stále znovu prožívala. Co na tom, že to tehdá bylo v úplně jiném prostředí, když jsem začínala svou běžnou obíhačku hotelů na Krétě. Co na tom, že tehdá měla tak trochu štěstí v neštěstí, protože mi zrovna přijel bratranec na návštěvu, takže jsem nebyla úplně sama.

Ačkoliv se to na první pohled může zdát, vůbec nic se od toho dne nezměnilo. Díra po Tobě se ve mně se nezmenšila a ani nezalepila, ba naopak. Možná jsem otupěla a nad některými věcmi už raději nepřemejšlím. V duchu s Tebou vedu v hlavě rozhovory. Hlavně když jsem sama, což je celkem často. Taky na Tebe každý den myslím, když si zkouším naušnice z Tvé šperkovnice, nebo když si oblékám šaty, které patřily Tobě. Během dne mě napadne tisíc situací, které bych Ti chtěla osvětlit. Pokaždé se zamyslím nad tím, jaký bys měla na věci asi názor. Co by se Ti líbilo a co ne. Tisíckrát si říkám, škoda, že tu nejsi. A pak si zas řeknu, že tu vlastně jsi, ale jen neodpovídáš. Víš, moc mi to neusnadňuješ, když mlčíš. Nikdy si na to mlčení nezvyknu... A tak se snažím mluvit s Tvou kočičí rozárkovoskou duší, která mi většinou odpoví svoje mňáááu.
Nevím, kam ses doopravdy ztratila. Zda nás posloucháš, zda nás vidíš, zda taky v noci spíš jako já. Chybí mi Tvoje rady, protože často nevím, jak dál, či zda má smysl vůbec jít dál. Ačkoliv je kolem mě spousta lidí se spoustou užitečných rad a slov útěchy, pořád zůstanu ve svém smutku úplně sama. Každý z nás zůstává na to nejtěžší sám. Jediné, co snad trochu pomáhá je to, když se banda stejných zoufalců sejde někde doma, nebo v hospodě a začne ten svůj žal zapíjet. To si pak pomyslím, škoda, že tu nejsi, určitě by sis s náma taky přiťukla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama