Červenec 2018

K moři?

15. července 2018 v 17:58 Kočka na každý den
Možná je to tím, že jedna moje známá teď pracuje jako animátorka na Krétě, možná jsem si připomněla Řecko nekonečnými Anrufy v práci. Částečně s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem si na Krétě taky psala blog, takže až bude hotový Magdeburg, pustím se do Švédska. A až bude hotové Švédsko, pustím se do Kréty. Možná je fajn, že už další větší cestu v nejbližší době nepodniknu, jinak nevím, kdy bych to všechno zpětně dopisovala. Zatoužila jsem teď podívat se k moři. Ne, netoužím opět zažít práci delegátky. Ne teď, v hlavní sezoně. Stačí mi, když na mě teď celý víkend řvali lidi na telefonu a ze mě se stalo splachovadlo, které všechny nadávky pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. Inu poslední dva výživné víkendy, to nejlepší na konec. Na telefonu má člověk tu výhodu, že hovor může ukončit, když už to přestává být únosné. Při osobním střetu je mnohdy náročnější z prekérní situace nějak vybruslit.
Jen bych se prostě chtěla vyvalit pár dní na pláži a zacachtat si ve vodě, projet se na lodi, zalovit si mušličky, prostě takové ty běžné věci, co u moře normální dovolenkáři dělají. Nezbývá než přečíst si časopis Lidé a země a nasát aspoň inspiraci do budoucna.
Tak na zdraví a na to, aby ty poslední výživné dny rychle utekly! Jinak by se ze mě asi stal alkoholik, dělat ještě tuhle práci pár měsíců. ,-)




První

8. července 2018 v 22:24 Kočka na každý den
Náš první víkend v novém domě. A naše první návštěva, která zpočátku velmi otálela, jestli má vejít dovnitř, či nikoliv. Nakonec se osmělila, ale jen na pár chvil. Pak zas cupitala zpátky ven za dveře a jen zvídavě nakukovala přes práh.
Je to jen pěkný sen, ze kterého se zítra probudím? Stále se musím štípat do ruky, abych uvěřila, že to je realita. A kočička? Ta se k nám nejspíš bude chodit schovávat před psy, kteří mají ve vesnici převahu. Lehne si do stínu pod tuji a užívá si klidu a bezpečí. A v době naší nepřítomnosti nám bude střežit naši zahradu. :-)



Dnes

6. července 2018 v 11:02 Kočka na každý den
Dnes by bylo dědovi přesně 89 let. Pamatuju, jak jsme společně jeho narozeniny slavili na chalupě. Většinou dohromady i s bráchou, protože ten slaví narozky 29. června. Ty tam jsou naše společné oslavy. Čiperka seděla vždycky dědovi na klíně. Fuč je i barák. Ten pocit, když odstrojuju poslední závěsy a záclony z úplně vyklizených pokojů, že už sem nepatřím a že to tu nebude naše.. Nešlo to hladce, protože záclony byly uvězněné v háčcích a mně se v té výšce tak zakloněné točila hlava. Dům, kam jsem jezdila od svého narození a kde jsem udělala své první krůčky. Nerada ho opouštím, ale má to smysl dívat se na to, jak chátrá? Spoustu věcí noví majitelé změní a já doufám, že až kolem něj někdy projedu, budu mít radost, že bude vzkvétat.


Trňácké kočky nažhavené na krmení.

Mňam koláče

2. července 2018 v 9:28 Verschiedene Sachen
K létu patří angrešt, rybíz, ostružiny, jahody, borúvky a maliny, a tak jsem se rozhodlva včera upéct koláče z čerstvě natrhaného rybízu. Pravda, rybíz nepochízí ještě z naší zahrádky, tam žádný zatím nemáme, ale není nad to natrénovat si sklízení i jinde. :-) Pamatuju si, že nás jako malé děti nutili na chalupách trhat angrešt a rybíz a mě to vůbec nebavilo. Teď to beru jako velký relax.
Domácí koláč, za který byste v trapnoidní hipsterské čtvrti zaplatili majlant, kdežto doma mě vyšel na pár korun a navíc je ho velká kopa. Protože jde rychle na odbyt, upekla jsem rovnou dva. =)



nejdřív na těsto poklademe rybíz


Ještě žmolenku..


po vytáhnutí z trouby