Duben 2018

Pečení

13. dubna 2018 v 19:12 Verschiedene Sachen
Když má člověk čas, to se to peče. Něco vypadá spíš jak jed, ale zdání klame. Pomerančový džus už se sem bohužel nevešel. Strávila jsem víc jak hodinu loupáním pomerančů. Je to akorát, za pár dní by všechny shnily, což by byla obrovská škoda. Inu když rozdávají pomeranče, no neber je! To zelené je opravdu pitelné a moc dobré. A ta hnědá kaše je kupodivu hodně zdravá..zkoušela jsem podle receptu z netu poprvé. Banány už přezrávají, a tak se jich snažím co nejvíc spotřebovat. Na banánové buchtě, kterou jsem pekla na začátku týdne, si všichni pošmákli.



Z deníčku

12. dubna 2018 v 19:16 Co mě kdy zaujalo
Ohřívaná večeře
Matka se ptala syna vojína, který právě přijel na "dovolenou": copak máte hochu v neděly k večeři na vojně?
Syn: Večer se přitlačíme břichem na kamna a ohříváme to, co jsme měli k obědu.

Láska

Jaká je láska zlá
když miluji jednu dvá
jeden ji miluje druhý ji podvede
a pak ji nechají oba dvá

Otazká!!

Proč jsi tak smuten příteli,
když vůkol vše plesá,
my všichni jsme tak veselí
proč v oku tvém je rosa.

Nechte mě být kamarádi,
neb žal můj tím více vzniká
měl jsem jít na rande
a mám kasárníka.

Sepsáno v Kozinových kasárnách



Některé poklady leží desítky let neobjeveny nikým... čekajíc, až nastane ten správný okamžik.

Tak jako deníček z vojny, jehož první stránka byla popsána v roce 1927.
Tak si říkám, kdo asi po mně bude číst moje zápisky? Taky je někdo někdy znovuobjeví? Nebo skončí v kamnech, či na skládce?




Moje první neschopenka

11. dubna 2018 v 19:05 Kočka na každý den
Věděla jsem, že to přijde. Po každodenním plahočení, nošení a tahání jsem ulehla. A jsem vlastně ráda, mám aspoň čas udělat si pořádek ve věcech, mám větší čas na domlouvání, přijímání hovorů, protože mi pořád vždycky něco jinak uniká. Možná budu mít i čas na čtení, protože tomu jsem teď moc nedala. A taky třeba něco uklidím, i když ono není teď ani kam uklízet. Snad se spánek tentokrát brzy dostaví.. a nejenom u mě. Pořád myslím na ty, co tu byli před náma. Co tomu asi všemu tam nahoře, nebo tam dole říkají? Nejspíš by nás zabili za to, co děláme. Ale na druhé straně... je nějaká jiná možnost? Pomůže nám někdo? Zůstali jsme na to úplně sami, a tak se s tím musíme poprat sami. Naštěstí máme omezený čas, takže nad tím nemůžeme tolik přemýšlet. Což je moc dobře. Stačí, když se mi o tom každou noc zdá ve snu..
A vlastně tu doma nejsem tak sama. Sice mi nemůže uvařit čaj, ale pořád tu pobíhá kolem- moje máma, vlastně Rozárka.