Prosinec 2017

A zítra se probudíme v roce 2007

31. prosince 2017 v 19:57 | Entony a Anicka |  Verschiedene Sachen
A zítra se probudíme v roce 2007

Ať naše duše spočine
v této skalní roklině.
Návštěvy tu nevedem,
každýho hned sežerem.

Mlha houstne, šero síli,
ještě jsme se neopili.
Nový rok ať si trhne,
hlavou cukne, až si prdne.

Tak vítejte zas v minulosti,
omládly nám všechny kosti.
Navzájem se poznáme,
znovu se tam setkáme.


Kočičí vánoční strom

27. prosince 2017 v 20:05 Verschiedene Sachen
Pro Rozárku jsme udělali symbolicky vánoční stromeček. Velikostí se vyrovnal některým dárkům, ne-li samotné Rozárce. Snad si ho aspoň trochu užila.



Báseň II

20. prosince 2017 v 23:01 Verschiedene Sachen
Krteček

Malá a červená krtčí očka svítí,
tady ještě rovně, až tam vzadu vpravo!
Hemžení v mraveništi, ve tmě,
jen bílé žárovky jsou vodítka.
Černý jak uhel, uvnitř bílou kůži má,
bílou jak sníh, čumák dopředu,
krteček malý, bezbranný.

Rychle se plouží,
pospíchá, neznámo kam,
se skloněnou hlavou, hlavně necekat,
vždyť slovo je pryč i mám tě rád.
Bludištěm chodeb a odrazem stínů,
teď vpravo! Tak hni sebou!
Před sebou táhne hlínu a špínu,
palici bolavou.

Když najednou otočí se,
chce to skoncovat,
není tu nic a vůbec nikdo,
s kým teď bojovat.

Báseň

12. prosince 2017 v 23:55 Citáty a básničky o kočkách
Anička básnířka, né to fakt nejsem. K psaní básniček mě inspirovala kniha Slasti a strasti od Teda Koosera. Přečetla jsem ji tak trochu z donucení. Básničky jsou to zvláštní. Knihu jsem měla přečtenou za chvilku, jako ostatně vždycky, když čtu poezii. Nebaví mě knihu o pár stránkách číst a hloubat nad ní měsíce. No a když "někdo" píše smutné a mrazící povídky, tak proč bych já nemohla psát básničky. Inspirovala jsem se právě Kooserovým volným veršem. Neznám pravidla psaní volných veršů a je mi to fuk. Prostě se ve mně celý den dusila tato slova.

Když stoupnu si před otevřené okno,
nadýchnu se a chce se mi letět daleko pryč,
jen kdo by dal kočkám nažrat,
vždyť kapsičku otevřít si sami neumí.
A tak si hnusem aspoň strčím prst do krku,
třeba se trochu uleví.
Jen točí, točí, točí se mi hlava,
nevím, kde nahoře je a kde dole.
Z chladu je vedro a z vedra je chlad
a tupá bolest ustává.
Však nikdo tu není,
jen tma, bušení srdce a hlad.

Čoko Čoko Čokoláda

8. prosince 2017 v 11:03 Co mě kdy zaujalo
Prosinec se nese zatím v čokoládovém duchu. Kam se podívám, všude samá čokoláda. V práci, doma, prostě všude. Stále se neodvažuju vyloupnout z plastové formičky vlastnoručně vyrobenou čokoládu. Když jsem ji vyráběla, bála jsem se, že rychle zatuhne, a tak jsem moc neřešila, co na ní házím, hlavně aby to tam správně drželo. Čokoládu jsme vyráběli na teambuildingu v pražském muzeu čokolády a byl to tedy zážitek. Nejdříve jsme dostali výklad odborníka, který nás tak trochu provedl historií čokolády, ukázal nám čokoládového boha, kterému lidé dříve obětovávali čokoládové boby a taky jsme se podívali na úplně nejstarší fiogurku čokolády v ČR, která nebyla ještě rozbalena. Byl to čokoládový žokej z roku 1932. Dozvěděla jsem se třeba novou informaci: Plody kakaovníku rostou přímo na kmeni, ne na větvích, jak je tomu běžné.


Nakonec jsme si každý vyrobili své originální čokolády. Fascinovaly mě stroje, takové čokoládové fontány, na bílou, mléčnou a hořkou čokoládu. Ty mít doma, tak asi nic jiného už nekonzumuju.


Nu a aby těch sladkostí nebylo málo, doma se mi nastřádala pěkná sbírka rúzných pochutin. Luxusní bonbóny v krabičce a čaj jsem dostala od svého milého k Mikuláši. Malé ťikťaky, Haribo a smajlíka zas na včerejším školení. A já si řikám, proč ne a ne zhubnout ty špeky, když relativně hodně sportuju. Tady je asi důvod. :-D


Mňau, nemáš něco k jídlu?

4. prosince 2017 v 21:04 Kočičí všehochuť


Asi patřila k tomu stejnému domu, kde jsme nocovali, ale džela se zkrátka, protože pánem všeho byl boxer. A tak se držela spíše ve vzduchu než při zemi a žalostně mňoukala, zdalipak nemáme něco k snědku. Když zjistila, že ničím zajímavým nedisponujem, byla celkem naštvaná a prskala. A tak jsme si ji ani jednou nepohladili.