Říjen 2017

Pochybnosti

31. října 2017 v 23:47 Kočka na každý den
O jé, ty tam jsou roky, kdy jsem nemusela řešit žádné složitosti. Pořád je mi s podivem, že musím řešit věci, které normálně mají ba programu lidi po čtyřicítce, po padesátce, či v pozdním stáří. Bohužel je to ale třeba. Jak se rozhodnout? Čemu dát šanci? Všechno je risk. A pak je tady ten dům, na který musíme pořád myslet. Realita nás nadchla ještě víc než fotky z internetu, ale pořádně taky zamotala hlavu. Pořád na něj musíme myslet. Jenže víme, že je to daleko nedostižný sen, s největší pravděpodobností jen inspirace, ale i neopakovatelná šance. Co dodat..třeba v příštím životě. Až se narodíme pod šťastnější hvězdou. A stejně na něj myslím.



Amajda vs. lumpice

23. října 2017 v 23:27 Kočka na každý den
Hledala jsem na internetu rady, jak smířit dvě kočky a jak to udělat, aby si na sebe zvykly. Nejvíc mi pomohl tento článek, ale pořád s tím bojujeme. Každou kočku držíme v jiné místnosti a párkrát se nám stalo, že Amíček otevřel dveře do obýváku a Rozárka zbystřila. Již několikrát se upřeně pozorovali - někdy bez sebemenší zábrany, někdy jen přes sklo okna na balkon. Rozárka vždycky začne vrčet, nebo přinejmenším prskat. Nenechá si nikoho připustit k tělu. Teď už aspoň ví, že v obýváku má svoje útočiště a že tam by Amíček neměl co dělat. Rozárka mi teď připadá na jednu stranu mazlivá a mám radost, že jí a kaká a čurá, ale na druhou stranu její nenávistné pohledy, když spatří Amíčka, nám dávají jasně najevo, že si tu druhou kočku nepřeje. Taky nám ale připadá divné, že se kočky vzájemně někdy dlouho pozorují, aniž by jedna z nich třeba zdrhla. Obě jsou totiž zvědavé a rádi zkoumají nové věci i tvory. Přesto bych si už ráda přála, abychom měli doma už jen naši malou lumpici, aby se aspoň počet postelí, které střídám, snížil ze tří aspoň na dvě. Bydlet v bytě tři plus jedna a měnit každou noc jinou místnost a postel je náročné, ale mně je Rozárky tak moc líto, že je pořád sama, tak se nad ní ob den od dva smiluju a noc strávím s ní. Beztak vím, že je to převtělená mamka a strávit noc s Rozárkou, to je skoro jako strávit noc v teplém pelíšku spolu s maminkou. :-)

Rozárka


Amíček


Poslední koncert Ennia Morriconeho

17. října 2017 v 20:32 Co mě kdy zaujalo
Poslední koncert byl ten nejlepší. Zažila jsem tři, ale tento včerejší mě nějvíc oslovil. Možná proto, že jsem skladby už znala skoro zpaměti, možná to bylo tím výběrem jejich posloupnosti. Čtyři přídavky jsem ještě nezažila.
Tyto dvě skladby mám nejradši. Plus ještě harmoniku z Tenkrát na Západě. Ale samozřejmě je to nesrovnatelně lepší slyšet vše naživo. Jen promluvit aspoň mohl. Ani jednou z těch koncertů, na kterých jsem byla, jsem ho neslyšela říci slovo do mikrofonu..




Orlí hnízdo / Berghof/ Königsee / Salzburg

5. října 2017 v 18:29 Moje cesty
Krásné video s mejma děsnejma kecama. Proč já tu pusu nezavřu.
Made by Petr.