Březen 2017

Knížka o Zélandu od Babky Ťapky

27. března 2017 v 21:36 Dóóóst dobrý knížky
Dlouhou, předlouho jsem četla cestovatelskou knihu Babky Ťapky, kterou jsem objevila v knihovně.
Skoro každý den před spaním, nebo spíš jen tehdy, když jsem našla sílu si ještě přečíst jednu kapitolku, jsem se ponořila do dobrodružství této babičky, která se vydala sama na Nový Zéland. Když ona, tak proč né já?
http://www.babkatapka.cz/

Výsledek obrázku pro babka tapka nový zéland



Aspoň na chvíli

19. března 2017 v 22:50 Co mě kdy zaujalo
Strašně se mi líbí tenhle videoklip. Už jsem ho párkrát viděla před rokem, ale teď jsem na něj náhodou opět narazila, když přemejšlím, co si dám do mobilu jako budíka. Podobný přístroj bych si přála mít doma, do toho bych klidně investovala. Aspoň na chvíli si splnit svoje sny. Věrně evokují realitu. Škoda jen, že se i tomuto přístroji někdy vybijí baterky.
Loni nám pouštěli tuto skladbu k vlastnímu klipu na školení v Portugalsku. Je to přesně teď rok. Moc mi ta skladba připomíná mou bývalou práci delegátky. Když byste o podobné věcičce věděli, hned mi napište, kde se dá koupit.


Střípky z hor

12. března 2017 v 20:06 Moje cesty
Tak je konečně na světě!!! Po dlouhých štrapacích, probdělích nocích a prozuřených večerech se mi zázračným způsobem podařilo stahnout ze svého "geniálního" telefonu vlastnoručně vyrobené video z hor na youtube. Upozorňuju, že zhlednutí je na vlastní nebezpečí, může se vám to zdát moc dlouhé a nudné, ale já jsem prostě chtěla zachytit víc momentů víc do detailu. Komentovat videa je strašně těžký, takže ne vždy je to smysluplné. Občas si hraju a chovám se jak tříleté dítě, ale myslím, že k lepšímu to se mnou nepůjde. Spíš naopak.
Toto video je důkaz, že náš výlet do Rakouska nebyl sen. Kdyby neexistovaly ty fotky a videa, asi bych nevěřila, že se to opravdu stalo. Střípek radosti v každodenním přežívání.


Dvořákova stezka

5. března 2017 v 22:44 Moje cesty
Dnes jsme si udělali menší výlet do Kralup nad Vltavou. Narazili jsme totiž na internetu na jeden článek o Dvořákově stezce, a tak jsme se rozhodli, že si ji na vlastní kůži - nebo spíš na vlastní boty projdeme. Dnes už nebylo tak slunečno jako včera, ale i tak se nám šlo moc dobře. Z Prahy je to autem do Kralup asi půl hodiny.

Stezka byla nenáročná a já si vzpomněla, že jsem tudy už jednou šla- za svým kamarádem, který bydlí v Lešanech. Už tehdá mě tu zaujaly ony podivně zvětralé skály. Můj milý byl zas u vytržení, když tunelem vybudovaným ve skalách projížděl vlak.




Zámek v Nelahozevsi měl navzdory neoficiálním radám na netu zavřeno! Inu nedá se věřit tomu, co se kde píše. Měli jsme si to ještě zkontrolovat přímo na stránkách zámku a ne na iDnesu. Zámek je sice otevřený i v zimě, ale jen v sobotu. Kdo ví, jestli i to je pravda. A tak jsme se pokochali pohledem na zámek aspoň zvenčí, v místní hospůdce jsme si dali vývar a malé pivko Lobkowitz a šli jsme po žluté dál. U pošty nás zaujalo žlutobílé autíčko VB.

Cestou jsme odlovili celkem dvě kešky. Obě jsme našli celkem rychle. Moje první dvě odlovené keše v tomto roce.
Také jsme narazili na dvě houpačky- jedna byla pevná, takže se na ní daly houpat bytosti i vyšší váhy. Moc jsem si to užila =) Vůbec se mi od houpačky nechtělo.
Nakonec jsme vylezli na vrch se skalami- Hostibejk. Skoro nahoře stojí malý altánek- bohužel posprejovaný a pokreslený. Úplně nahoře je starý bunkr- bohužel zamčený. Přečetli jsme si tabuli, kde byl vylíčen celý příběh pěti mužů, kteřá zbytečně na tomto místě ztratili na sklonku války život.
Je tady hezky, jen škoda, že skály a přírodní útvary jsou často posprejované. Občas jsme taky našli spoustu odpadků... a řadové domky s pidi zahrádkami nás teda taky nenadchly. Takto bydlet fakt vážně nechceme. Říkali jsme si, že by to vůbec neměli dovolit je takto volně v krajině stavět. Děsně to tu krajinu hyzdí.