Duben 2016

Proč jsou ty kočky tak v pohodě?

28. dubna 2016 v 18:38 Kočka na každý den
Kdybych byla aspoň z půlky tak v klidu jako tyhle kočky na ledničce na studené nápoje. Každý ráno se klepu strachy, jak jen ten den dopadne. Jestli najdu nějaké dobré a nejlépe co největší místo na parkování, jestli se vyhnu všem překážkám, jestli vše ubrzdím a jestli dorazím v pořádku večer domů. Těším se na ten okamžik, až zastavím před barákem a ten den už nebudu muset řídit. Jsem moc unavená na to psát si deník, ale aspoň je tu ten druhý blog. Svůj sešitový deník jsem naposledy otevřela 23.dubna, přesně v ten den, kdy jsem si jela vyzvednout svoje auto.
Tyto kočičky bydlí ve městě jménem Sitia.


Nový přírůstek

26. dubna 2016 v 19:05 Kočka na každý den
Dneska jsem si byla pohladit mourka, který tu patří paní domácí. Náhodou jsem ji potkala dole na terase. Zavolala mě k sobě. Odkryla deku a co pod ní nevidím? Čtyři koťáka. Úplně maličká, zavřená očička, veliká asi jen 10 cm. Tři kluci a jedna holčička. Všechna černá. A víte kdo je jejich maminka? Třínohá bíločernozrzavá hubeňounká kočička, kterou jsem tu viděla poprvé. Paní se jí ujala, když ji zranilo auto. Takže už teď má celkem sedm koček. Zajímalo by mě, jestli si je všechny nechá, či zda je rozdá. Neměla jsem u sebe foťák a ani nevím, zda by bylo vhodné ho vytahovat, takže koťátka tu neuvidíte. Ale mourek je tady... stydlínek. A jako na truc tu teď štěká bulteriér, který tu bydlí hned ve druhém domě vedle mě. O zvířata tu není nouze. :-)
Jsem unavená a těším se na volno. Nechápu, jak můžou pořád všichni chodit do báru. Asi si myslí, že se chci stranit, ale já buď nemám energii a nebo peníze, častěhi to druhé. Tak si jdu číst HP, za chvíli už budu v cíli.


Energie jde dolů...

23. dubna 2016 v 21:53 Kočka na každý den
Spát, jen spát. Snad to bude lepší než tu poslední noc. Jsem unavená. A doufám, že už v sobě mám míň nervozity než včera večer. Snad všechno dobře dopadne. Snad vše půjde dobře. Musí!
Založila jsem si nový blog jen o Krétě. Na popud několika lidí z mého okolí. Jinak bych to asi nechala plavat. Snad tam něco někdy napíšu. Dnes ale rozhodně ne. Dobrou noc všem!


Pohlazení na duši

22. dubna 2016 v 21:38 Kočka na každý den
Díky, kocourku, žes aspoň Ty přinesl dneska klid do mé duše. Díky za Tvou návštěvu tady u nás nahoře. :-) Když hladím Tvůj hebký kožíšek a slyším Tvůj vrn, je mi hezky. Na všechno zapomenu a vnímám jen Tebe.


Copak to tam nahoře je?

21. dubna 2016 v 20:24 Kočka na každý den

Život není pohádka a nic se neobejde bez boje. Ukázkový příklad je tento kocour, kterého bylo slyšet na míle daleko vřeštět ve starém Chersonisos. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že v koruně stromu sedí kočky dvě. Asi proběhlo šermování drápy a skákání z větve na větev. Šel z nich strach. Ten zrzavý se mě ale bál a zdrhnul. Ten černý zůstal nahoře sedět jako socha. Na fotce není černý vidět, dokonale maskován listy. :)
Jsem strašně unavená, a tak se těším na spánek.




Kočkám fouká do kožichu

20. dubna 2016 v 20:27 Kočka na každý den
Fučí tu jak na Sahaře, bodeť by ne, když je tu ta poušť celkem blízko. Dneska první den bylo zakaboněno, ale i tak jsme šli plavat. Vlny nám na zpáteční cestě stříkaly do xichtu. Voda byla ledovější než včera. I tak díky za super osvěžení.
Chtěla bych zmapovat všechny kočky Řecka, ale vím, že je to stejné, jako to, když jsem si řekla, že chci přečíst všechny knížky na světě. Taky nemožné. Mohla bych to omezit na všechny kočky tady na Krétě, ale i to je celkem nadlidský úkon.
A tak to omezím pouze na kočky, které mě tu zaujmou a které se budou vyskytovat poblíž mě, když budu mít po ruce foťák.
Po sto letech jsem se přihlásila na Linkedin. Pořád nechápu, proč jsem si ho už dávno nezrušila. Nikdo mě tam nikdy neoslovil a sama tam pracovním pozicím a titulům stěží rozumím. V Americe to prej funguje a lidi přes to normálně mohou získat práci, ale u nás je to nejspíš další blbovina hned po fejsbůku.


Ti, kdo cestují do Austrálie, ať raději nečtou

20. dubna 2016 v 15:25 Co mě kdy zaujalo
Kdo se chce podívat do Austrálie, ať tohle raději nečte.
Já doufám brzy na tento článek zapomenu.
Ale tomu, kdo se tam nechystá a říká si, že na to nikdy nebude mít, tento článek udělá radost.


Kočička z Chanie

20. dubna 2016 v 10:03 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Obejdička z Chanie. To si tak sedíme v přístavu v jedné restauraci, vychutnáváme si západ slunce a najednou se mezi námi začne proplétat tahle míca.
Něco čuchá v mém batohu. Jídlo tam ale nemám. Je neodbytná. Asi doufá, že nám něco upadne z talíře na zem. :-)







Skladba "do auta"

19. dubna 2016 v 22:16
Na cesty jako dělaná. Už jsem ji tu slyšela v autě několikrát. Asi se stane písní, která mi vždycky připomene můj čas na Krétě. :-)


Trošku napětí, je-li libo?

18. dubna 2016 v 22:02 Kočka na každý den
Přituhuje, přituhuje. Zatím je to stále napínavější. Ať už se jedná o to vzít si do ruky mikrofon a promluvit v jeden moment k plnému autobusu, či vyřešit píchlou pneumatiku na naší krétské highway pár kilometrů před letištěm. Dvě postavičky kráčící po kraji vozovky ve žlutých uniformách musely působit fakt komicky. Minuli jsme mršinu kočky a já si říkala, kdy k ní přibude ta naše. Naštěstí nás vysvobodil náhodně kolemjedoucí autobus vezoucí naše hosty na letiště. Jsem zvědavá, co mě ještě čeká a nemine.


Pomerančová

17. dubna 2016 v 20:00
Dám si pomeranč. Abychom měli k sobě blíž. :-)


Lassen wir uns schwimmen? :-)

16. dubna 2016 v 18:47 Kočka na každý den
Využívám drahocenné minuty, kdy nám tu funguje jednou za týden wifi. Změnila jsem stanoviště a ideál, který líčili kluci, nevypadá zas tak ideálně. Moje první krétské bydliště bylo o poznání lepší, prostorově i výbavou. Ale snažím se na to dívat z té lepší stránky. Na pláž to mám 5 minut, což je báječné. Nesmím se ale zas radovat moc předčasně, protože... kdoví, kde budu za pár týdnů. Dnes ráno mě ze sna vyrušilo zaklepání. Nejdřív jsem si myslela, že to je součást snu, ale ne. To klepal D. na dveře a když jsem rozespalá otevřela, slyším: Lassen wir uns schwimmen. Aha, takže plavat? Proč vlastně ne. Sice bych s ještě hodinku spánku dala, ale to bych se pak neodvážila plavat samotná tak daleko. Voda byla....dost studená. Ale když jsem se hýbala, pořád jsem cítila všechny své končetiny.(-: Teď večer byla voda o poznání teplejší. Zatím je nás tu v tomto domě pět. Dost daleko od města, aby se tam dalo dojít pěšky. S mizernou wifi. Ale aspoň se mohu pořádně začíst do HP. Dneska byl můj první opravdový pracovní den v uniformě. Letiště. Asi na mě bylo vidět, že jsem vyjukaná, ale až na rozpoznávání hotelů to šlo. Dokonce i přestávám mít strach z mluvení do mikrofonu. Viděla jsem, jak mluví F. a vlastně na tom nic moc není.


Tahle kočička je ještě z Chersonisos.

Mňau podruhé

10. dubna 2016 v 23:18 Kočka na každý den

Řecké kočky, to je nekonečné téma, protože těch koček je tu v Řecku nekonečně. Kdybych tu tak mohla všechna zmapovat. To by byl nadlidský úkon. Mícy všude, kam se podívám. Zpříjemňují mi den. Nejraději bych si vzala nějakou domů do pokoje, ale to bych ji musela odblešit a dávat najíst. Té už bych se jen tak nezbavila. A možná se budu stěhovat, tak to nebudu raději riskovat. Skoro každou noc tu fouká. Sluníčko máme každý den, takže jsem ráda, že jsem utekla z deštivé Prahy. Moře je studenější než vzduch. Dneska jsem se o tom přela se svým německým kolegou, který se taky dneska poprvé smočil. Každopádně je tu ale voda teplejší než v Portugalsku. Den je náročný, zítra mě čeká poprvé letiště. A to jsme ještě sami nezačali. Den dé bude v pátek.

Řecké mňau

9. dubna 2016 v 20:42 Kočka na každý den
Nemám baterku, tak jen přidávám kočku, která mi včera málem vlezla do pokoje. :)
Vlastně to je kocour. :)
Je jich tu spousta, ale už jsem poznala, kteří jsou u nás štamgasti.



Melodie, která mi pořád sedí v hlavě

5. dubna 2016 v 23:00 Verschiedene Sachen
Vzhůru za dobrodružstvím! Ne že bych byla fanynka Justina Biebera, ale tuhle písničku jsem už slyšela jednou na letišti a podruhé v čekárně u doktora. Ta melodie si mě hned získala. :-)
Už jen jednu noc. Přeju si aby byla co nejdelší. :-)


Kočička z karpatského chrámu v Praze v Kinského zahradě

4. dubna 2016 v 16:51 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
V sobotu jsme se byli projít v zahradě Kinských. Objevili jsme tu dřevěný kostelík sv. archanděla Michaela. Nikdy jsem na tomto místě nebyla, nebo si nepamatuji, že by tu kostel stál. Pochází z Mukačeva. Tam jsme před pár lety byli s příběháři. Už si ani nepamatuju, jaké stavby tam měli. Že by tento kostelím naložili na trakař a převezli do Čech?

Ahá, až na informační tabuli jsme se dočetli, že se k nám do Čech dostal až v roce 2008. Tak proto ho neznám. Za těch šest let mě sem nic netáhlo. Až teď.


Stejně mi ale vrtá hlavou, zda se společně s kostelíkem přestěhovala do Prahy i tato kočička. :)


Vypadala tu celkem zabydleně. Koukala na nás shora. Asi tam měla svůj tajný úkryt. Málokdo si jí tam nahoře všimnul.


Černými čárami kolem očí mi připomínala Kleopatru- jako Čiperka.


Jaro zdánlivě bez koček

3. dubna 2016 v 22:34 Kočka na každý den
Na jednu stranu si říkám díky za to, že existuje facebook. Aspoň vím, co si přibalit do kufru. Medicínu, která snad zažene všechny neduhy. ,-) Začala jsem naostro balit. Mám menší obavy, že se mi věci do kufru nevejdou. Přece jen sbalit si na půl roku, to chce trochu promyslet. Přemýšlím, co si vzít s sebou a co ne. Řekla jsem si, že si vezmu s sebou šaty a sukně, které lze nosit jen v létě. Ty na zimu a ty, které nosím po celý rok, nechám doma.
Tento víkend byl báječný. První jarní víkend v Česku. Jsem ráda, že jsem aspoň malilinko mohla zažít v Praze a okolí sluníčko a teplo. Vím, zase odjíždím a ty hezké dny v Česku právě začínají. Vážím si každé minuty, kterou mohu prožít se svými blízkými tam venku, na vzduchu. Dneska jsme jeli společně na chalupu a já jsem se stala průvodkyní, protože O. tam byl se mnou poprvé. A překvapilo mě, jak z toho byl nadšený a jak se mi tam líbilo, ačkoliv já to vidím trochu v jiném světle. Na každém rohu nějaká vzpomínka. A štve mě, že to už není jako dřív. Podívali jsme se i k lomu, k železnici, na hřbitov na Mořinu. Až se vrátím, ráda bych zavedla O. k lomu Malá a Velká Amerika. Prý ho nezná! V Lužcích jsem ukázala domeček, ve kterém se děda narodil. Veliké zklamání pro nás byly obce jako Vysoký Újezd a Nučice, kde vyrůstají satelitní městečka jako po dešti. Jsem ráda, že ve vesnici, kde máme chalupu, se nic takového neděje a doufám, že se dít nebude!!
Sobota i neděle byly dny, kdy jsem si poprvé v tomhle roce lehla do trávy a nechala se hladit slunečními paprsky. Díky za to, že jsme je ještě mohli prožívat spolu.

Ačkoliv na chalupě už nemáme ani jednu kočičku, přeci jen jsme zahlédli jednoho Mourka, který tu asi pořád hledá Johanku a něco dobrého na zub v misce.