Prosinec 2015

Hvězda pod stromečkem =)

26. prosince 2015 v 22:09 Kočka na každý den
Nejlepší vánoční dárek je pro nás pro všechny vždycky Rozárka. Ve správnou chvíli na správném místě zaujme tu nejlepší pozici a la kočkosocha. Ví, kam naše pozornost bude v tu chvíli směřovat. A proto není Vánoc, kdy by se nestala hvězdou Štědrého večera. Miluji tě!


Kočičí vánoční přání

24. prosince 2015 v 16:22 Kočka na každý den
Krásné Vánoce všem! Ať se vám podaří na chvíli zapomenout na všechny strasti, užijte si klidu, jídla a rozbalování dárečků v kruhu rodinném i kočičím. I Tobě, Johanko, přeji hezké Vánoce. Pevně věřím, že stále ještě existuješ, že sis jen zajela na dovolenou do teplých krajů a že se k nám zase brzy vrátíš.
Tohle byl jeden z posledních okamžiků, kdy jsem Tě na podzim zahlídla.


Polární noc v Česku

21. prosince 2015 v 16:26 Kočka na každý den
16 hodin a venku to vypadá jako na 21. Aspoň v létě se stmívá kolem deváté a ne kolem čtvrté. Proč zrovna nemám práci teď v zimě, kdy se rozednívá tak pozdě a kdy se stmívá tak brzo? Vsadím se, že až budou teplé sluneční dny, budu muset sedět někde zavřená a o slunci a světle se mi bude moci jen zdát.
Připadám si jako ve Skandinávii. Tam je to aspoň normální, že máte tmu celý den.
Skandinávie se mi připomněla i poslechem rádia Hejsan Svejsan. Netušila jsem, že vysílají vlastně moji bývalí spolužáci, s kterými jsem chodila i na stejné přednášky.
Ozvala se rána tříštícího se skla, něco spadlo na zem. Slyším drápy, jak kloužou po podlaze. Naše Rozárka má zas honicí náladu. Snad škody nebudou veliké.
Navzdory dnešnímu nečasu, jsem se vydala předat kamarádovi dárek do práce. Prý že můžu přijít kdykoliv. Houby kdykoliv. Nepřišel. Čekala jsem půl hodiny venku a on nikde. Na mobil nereagoval. Zkřehlá jsem nastoupila do tramvaje a odjela se zrelaxovat na Barrandov. Padl další rekord v počtu bazénů a za odměnu mě čekala vířivka. Pondělí je nejlepší den na plavání, jen musíte vyčíhnout tu správnou dobu, kdy tam není moc lidí. Každý chce chodit totiž v pondělí.


z vetlocator.com

Večerníčky

19. prosince 2015 v 18:40 Kočka na každý den
Vzpomínáme na večerníčky. Už od včerejška. Snažili jsme si vybavit co možná nejvíc dětských seriálů, na které jsme se jako děti dívali. Nevím proč, možná proto, že jsou Vánoce. Dnes jsem si při výrobě cukroví připomněla aspoň pár z nich. Hodně jich je nahráno na youtube, což je moc dobře. Nejraději jsem měla večerníček Káťa a Škubánek. A nejmíň se mi líbil ten O Kubovi a Stázině. Nesnášela jsem, když na konci každého dílu řekli, jak to dopadne. A nesnášela jsem, jak to bylo nekonečné, možná dva měsíce to trvalo. Jenže ne všechny večerníčky, které sledoval můj milý, znám. A stejně tak některé z těch mých neznal on. Těch pět let je přeci jen znát a za mých dětských let už bylo v módě trochu něco jiného než za jeho dětských let. I tak bych řekla, že se tak na osmdesát procent naše zkušenosti překrývají. Těším se, až poznám ty dosud nepoznané. Taky bych se ráda podívala opět na seriál mého dětství, na Arabelu. Vlak dětství a naděje jsme včera dokoukali. Předtím jsme se zašli podívat na Staromák na vánoční stromeček, na obrovská okýnka, z nichž některé jsou otevřené a skrývá se v nich nějaké zvíře. Poprvé v životě jsem jedla pečené kaštany. Chutnají zvláštně. Trochu jako brambory, ale jsou sušší, sladkoslané. A musí se loupat, i když i ta slupka mi ani tolik nevadila. Bylo teplo, ani ne tolik lidí, jak by se dalo čekat.


z deviantart.com od hoschie

Z Knihy léta od Tove Jansson

18. prosince 2015 v 16:35 Dóóóst dobrý knížky
Citáty z knihy, která mě za poslední dobu velmi oslovila.

S tou láskou je to divné, prohlásila Sofie. Čím víc někoho máme rádi, tím míň miluje on nás.
To je pravda, pohotově odpověděla babička. A co se s tím dá dělat?
Milovat dál, odpověděla Sofie s výhružným tóněm, milovat čím dál víc.
Babička si povzdechla a neřekla nic.

Samota, řekla babička, jistě, to je velký přepych.
Ale tak obohacující, nemyslíte? řekl Malander.
Ano, řekla babička, ale člověk ji může také nalézt ve společnosti jiných, i když to je o hodně těžší.

Všechno je zelené, řekla Sofie, je to tu cítit zatuchlinou, je to moc krásné a úplně vzadu je to posvátné, protože tam bydlí Bůh, třeba v nějaké krabičce.
Jo tak! řekla babička a strčila hlavu, kam až to šlo. A tady to, co to je?
Staré houby, řekla Sofie.
Ale babička viděla, že houby jsou dobré. Sundala si klobouk a poslala vnučku dovnitř, aby je sesbírala. Klobouk byl rychle plný.
Neříkalas mi, že žije v krabičce? zeptala se babička a podala jí svou posvátnou krabičku od Lupatra, protože teď už byla prázdná. Sofie vlezla znovu do jeskyně a položila ji na oltář.

Pane Bože, dej ať se něco stane, modlila se Sofie. Pane Bože všemohoucí, k smrti se nudím. Amen.

...jak může Bůh dávat pozor na všechny lidi, kteří se modlí ve stejnou chvíli?
Je velmi moudrý, zamumlala babička ospale zpod klobouku.
Odpověz pořádně, řekla Sofie. Jak na to má čas?
Má tajemníky...
Ale jak se mu podaří vyslyšet něčí modlitbu, když nemá čas na to, aby si promluvil se svými tajemníky dřív, než bude pozdě?
Babička předstírala, že spí, ale bylo jasné, že tím nikoho neoklame. Nakonec prohlásila, že On to má zařízené tak, aby se nic špatného nestalo mezi tím, když se člověk modlí a okamžikem, kdy je jeho modlitba vyslyšena. Ale vnučka se nato zeptala, co se stane, když člověk padá ze stromu a modlí se, ještě když je ve vzduchu.
Jo tak, řekla babička a ožila, tak to tě nechá viset na větvi.

Myšlenka na léto

17. prosince 2015 v 14:29 Kočka na každý den
Vrááááu, vráááááááůůůů. Naše kočka má dneska divnou náladu. Pobíhá po bytě a pořád nám takto nadává. Zajímalo by mě, co chce. Je nervózní. Třeba už čeká Ježíška.
Zatímco máme zimní období, začetla jsem se do Knihy léta od Tove Janssonové. Ano, ráda čtu o létu v zimě a v létě o zimě. Je to nesmírně poetické vyprávění o holčičce Sofii a o jejím tatínkovi a babičce. Tráví léto na ostrově u Finska a zažívají díky vrtochům přírody nečekaná dobrodružství. A pozor, dokonce ten ostrov fakt existuje. Jmenuje se Klovaharun a Jansson na něm trávila v dětství prázdniny. Konečně nějaké dílo, které není nijak násilné. Jazykově to musel být pěkný oříšek, protože i teď je poznat, že některé věty jsou hodně specificky přeložené. Čiší z toho švédská abnormálnost. I Tove Jansson mi pomohla ustát těžké chvíle při práci. Myšlenka na čarodějný les mě odpoutala od bolesti nohou. I když jen na chvíli. Hurá, přežila jsem. Letos už nikam nejdu. Teda kromě trénování řízení. Budu doma za kamnami. Nejraději bych hibernovala a probudila se až s jarními květy.

Hibernace na kočičí způsob


Chodím a tančím

14. prosince 2015 v 20:17 Kočičí všehochuť
Jsem unavená. Strašně mě bolí nohy. Představa, že ještě budu muset vydržet dva dny mě děsí. Nechápu, jak jsem mohla zvládat desetihodinové směny. Za dnešek jsem ušla snad 30 kilometrů. Kdyby to bylo nějakou pěknou přírodou... Ale toto bylo ve skladě.
Nejraději bych usnula jako ta kočička, která mi tu leží na stole. Chtěla jsem pomáhat s vánočním cukrovím, ale nevydržím dlouho stát.
Pořád myslím na včerejšek. Tak otoč svým kouzelným prstenem, projdi branou snů a poznáš i věci nepoznané. :-)
No jo, jen mě mrzí, že teď nevím, kam bych si ho vzala, když teď nikam nechodím. I taneční je už minulostí. Aspoň že jsme objevili v Praze tančírny.


z deviantart.com od venomxbaby

Čokoládové dny

13. prosince 2015 v 12:56 Kočka na každý den
Den plný čokolády, vlastně byl i ten včerejší. Dostala jsem Sacher dort. Sice bylo poznat, že je vyroben v Česku, ale i tak mi moc chutnal. A aby toho nebylo málo, dostala jsem k narozeninám tuto čokoládovou kočičku. Tu nyní jíst fakt nehodlám, nevím vlastně, jestli se ji někdy odvážím načít. Je tak roztomilá a vypadá jako živá. Hladím ji po tělíčku a po hlavě, jako kdyby jen spala.
Večer jsme s mým milým tančili na plese, tančili jsme snad všechny druhy tanců kromě swingu. Na ten bych se rádi přihlásili příští semestr. Ale kdo ví, jak to všechno bude. Nejvíc mě bavily standartní tance kupodivu nám šlo i tango. To jsem do tohoto podzimu moc nemusela, ale nyní se to zdá celkem pohodička. Inu chutě se mění.


Až mě andělé

11. prosince 2015 v 18:08 Kočka na každý den
Jen ty džíny bych vyměnila třeba za sukni/kraťasy.


Čína

10. prosince 2015 v 10:57 Verschiedene Sachen
Ó, moje milovaná Čína. Jak ráda bych se vrátila zpátky. Třeba sem.


Oříšková královna

9. prosince 2015 v 16:20 Kočka na každý den
Doma je tak krásně útulně a mě těší, že jsem dneska měla oraz od práce. To bych se touto dobou plahočila domů v dešti. Je fakt, že bych chtěla teď skočit do Alberta, neb bych se chtěla pokusit o první vánoční cukroví. O linecké. Mám radost, že jsme všichni doma, i mamka. Můj milý jel na pár dní do Polska, ale v sobotu už bude zpět. Jdeme totiž na vánoční ples. V neděli jsme večer trénovali v podchodu tady u nás, a pak nám to v pondělí vážně šlo. Bylo znát, že jsme cvičili. :)

Taky jsem byla skoro po 14 dnech plavat, naneštěstí jsem si vybrala špatnou dobu, bazén byl plný a několik lidí jsem tam asi pokopala. I tak to bylo fajn a hlavně závěr(vířivka, heřmánek) jsem si moc užila. Zeleninku a džus, které jsem dostala od Mikuláše, jsem už skoro všechnu spotřebovala. Letos jsem dostala samé zdravé věci, za což jsem neskutečně ráda. Ještě tu mám pytlík oříšků, jsou tak syté! Nikdy bych netušila, že mě můžou dva tolik zasytit. K obědu jsem uvařila Maultaschen a kupodivu všem chutnaly. I dědovi. Ne vždycky, když vařím nějaké speciality, to všem chutná. Tentokrát jsem se ale trefila. :)

Taky jsem dneska byla na povinné schůzce na pracáku, kde mi "kupodivu" žádnou práci nedali. Někdy si říkám, že dřív to bylo lepší, že každý měl nějakou práci. Jenže dneska je úplně jiná doba. Vždycky když se mě někdo zeptá, co chci k narozkám nebo k Vánocům, tak řeknu že pracovní smlouvu. Takové přání jsem tu ještě neměla, no ne?


ze stránek caster.com

Travička zelená:)

6. prosince 2015 v 17:46 Kočka na každý den
Tento týden byl opravdu velmi aktivní, že jsem neměla ani moc času pro sebe. Ale to vůbec nevadilo, naopak. Skoro by mi ani nepřišlo na mysl, že jsou Vánoce. Ano, jasně, navštívila jsem několikrát už vánoční trh, prodírala se davem v Drážďanech, jedla předražené maso na Staromáku, ale mimo to, hlavně když jsem doma, si to vůbec neuvědomuji. A myslím, že je to dobře. Dneska jsem byla obhlídnout chatu, na které budeme trávit čas kolem silvestra. Nádherné okolí, je to přímo v lese, tráva na louce se zelenala, Vltavu máme pár kroků... nakonec to s tím hledáním dobře dopadlo. Pod svícnem bývá holt největší tma. :) Předtím mě čeká ovšem čistění a uklízení, protože na chatě od léta nikdo nebyl. Juj, já se těším. Ale nesmím se těšit moc, protože když se těším moc, vždycky do toho něco vleze.

Dárky k Vánocům mám tak napůl již nakoupené. Ještě mi schází- tradičně pro chlapy. Jako vždycky mě nic nenapadá, ale musím je prostě dokoupit na netu. Nehodlám se už nikde trmácet. Nesnáším davy lidí a zácpy. Viz. včerejší Drážďany. I když ale i toho nelituji, neb se mi podařilo sehnat pár úlovků a k tomu jsem se setkala s kamarádem z Brazílie, který brzy odlétá zpět do své domoviny.

Od zítřka mám zase nepravidelně brigádu, aspoň budu mít zas nějaký peníz. Suina, když tu teď byla, dala mi jeden báječný tip. A já bych ho ráda využila. Zkusila zas něco nového. Pokud tedy nevyjde nějaká práce, ale v to už pomalu ani nedoufam.


z devviantart.com od I0I0I

Čekání

3. prosince 2015 v 10:19 Kočka na každý den
Čas je neúprosný a zítra se budu muset rozhodnout. Moc mě mrzí, že si budu muset asi nechat ujít jedinečnou šanci skrz prsty. Protože co kdyby. Co kdyby to tentokrát vyšlo a konečně jsem začlala někde pracovat? Zároveň je tu však možnost, že nedostanu ani jeden kladný ohlas a já se budu rvát za vlasy, že jsem propásla jedinečnou nabídku, která se za tuto zimu už asi nebude opakovat. Místo toho tu mrhám dny a čekám na smilování. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, ale jedno je jisté. Jednou pohár přeteče, a pak už nebudu čekat ani den a vypadnu odsud, děj se co děj.

Zároveň prožívám obrovské naplnění ze setkání po několika letech. Bavím se, směji se, hoduji, svítí sluníčko, ideální čas na průzkum Prahy. Škoda, že se zítra musíme rozloučit.


z deviantart.com od jullieit

V kočičí kavárně Na Stromě

2. prosince 2015 v 15:23 Kočičí všehochuť
Předevčírem jsme navštívili s kamarádem kočičí kavárnu v Brně. Jmenuje se Na Stromě. Četla jsem o ní na blogu Jany, a tak jsem se ji rozhodla při své návštěvě Brna taky testnout. Překvapilo mě, že jsme v ní byli skoro jediní návštěvníci. Inu v pondělí kolem čtvrté je asi většina lidí ještě v práci a při tak odpudivém počasí se nikomu nechce vylejzat z domu.

Hned jsem poznala, proč se kavárně říká Na Stromě. V místnosti byly naaranžované dva stromy. Nebo spíš větve do podoby stromů. Kočičky měly pelíšky jak ve vzduchu, tak na zemi, ale i třeba ve dvou závěsných houpačkách. Kamarád si objednal zázvorový čaj a já horké mléko s medem a se skořicí. Překvapilo mě, že ceny jsou příznivé. Dosud co jsem byla v kočičích kavárnách v Praze, měli nápoje i zákusky o třetinu dražší a někdy jste museli zaplatit specielní poplatek- kuvert na krmivo pro kočky. Zde se nic takového nekonalo. Později jsme si objednali ještě čokoládovobanánový dort a limonádu. Sedli jsme si schválně ke stolu, kde na židli spala mourovatá kočička. Hladili jsme ji a ona vrněla. Pak kolem nás pobíhalo další kočičí stvoření bílo šedivé barvy. Tento kocourek nám skákal i na stůl, snažil se nám slíznout zbytek dortu z talířku. Byl pěkně drzý, ale taky hravý. Smáli jsme se mu, když tahal za sebou myš jako pes, který si nese větev. Ještě tak aby uměl aportovat.

Tohle je ten klidný ospinkaný kocourek, který nejdřív ležel u nás na židli, a pak se přesunul do výšin mezi větve, aby na nás pěkně viděl z výšky.


A tady vidíte kocourka Doviho. Je to pěkné číslo. Zjistili jsme, že v kavárně mají jenom samé kocourky, žádnou kočičku. Přesně pět kocourků. Jsou všichni mladí, dovádiví, hraví. Škoda jen, že jsme se nic víc o kočičkách nedozvěděli. Nevím, odkud je mají, jestli z útulku, či od chovatele. Nevíme žádné jejich příběhy, nic. V pražských kočičích kavárnách jsme se vždycky dočetli příběhy jednotlivých kočiček. I zde bych něco takového uvítala. V prostředí kavárny jsem se cítila moc dobře, doufám, že se podniku bude dařit a já sem budu moci zajít i s dalšími lidmi. Navzdory tomu, že mě hned kamarád upozorňoval slovy " A víš, kde to je?" Víš v jaké čtvrti to je?". Ani jsem si to neuvědomila, že to je asi už na Cejlu. Nevadí, aspoň třeba neplatí tak vysoký nájem. Díky za hezký zážitek. Aspoň jsem si zlepšila mínění o tom, že kočičí kavárny nemusí být jen předražené podniky.