Listopad 2015

Různé chutě

30. listopadu 2015 v 10:54 Kočka na každý den
Třikrát sláva, vyrážím do svého milovaného Brna. Již za hodinu a kousek. Čeká mě tam pracovní pohovor a taky sraz s kamarády v kočičí kavárně. :-)

Ráno si zpříjemňuji posloucháním Adriana Zieglera. Mrzí mě, že jsem nenašla dosud nikdy žádné info o tom, že by měl nějaké koncerty. I další mé oblíbené skupiny buď koncerty nebo sice ano, ale na druhé straně zeměkoule. Budu si muset počkat a třeba se někdo rozhoupe uspořádat koncert taky v Evropě, ve střední Evropě, nejlépe v ČR.
Navzdory větru a dešti jsme se včera šli projít na Cibulku. Umělá zřícenina hradu v pozadí se stromy a s temnou oblohou na nás působila romanticky rozervaně. Našla jsem dokonce i keš. Byl to asi můj nejrychlejší nález, šla jsem fakt najisto, ani nevím jak se to mohlo tak povést.

Dlouho jsme se venku nezdrželi. Doma nejlíp v tento čas. A tak jsem poprvé ochutnala různé druhy salámů jako koňský, oslí, kančí, oříškový, pepřový, kořeněný apod.. Baví mě ochutnávat nová jídla a hádat, co to tak může být. Za tento měsíc mi můj milý už podruhé uspořádal malou uchutnávku, poprvé to byly čokolády, teď salámy. Nejvíc mi chutnal asi oslí, ten jsme jedli i ve Španělsku, ale netušila jsem, že to je z osla. Mám ráda uleželejší salámy. Popíjeli jsme k nim bílé vínko. Poprvé jsem se podívala na film Uměla inteligence, který mě moc zaujal. Mám ráda filmy laděné do sci-fi a fantasy. Nejoblíběnější postavička kromě kluka pro mě byl plyšový medvídek Teddy. S O. jsme každý vnímali konec filmu jinak. Já spíš dost otevřeně, klidně bych si dokázala představit, že by měl pokračování. Trochu mě děsí představa, že to tu třeba za 2000 let bude takto vypadat. Ale nám už to vlastně může být jedno. My se toho asi těžko dožijem. Teď si představte, že se probudíte po 2000 letech zamrzlí v ledu, dívají se na vás podivně vypadající tenké vysoké postavičky. Jste jediní, kdo přežil z celé vaší civilizace. A nová civilizace se chce co nejvíc dozvědět o vás a o světě, který jste zažili. Jste vykulení a vaši blízcí jsou již dávno pod drnem.

Nakonec jsme si dali na oslavu mé tiramisu, které jsem připravovala v sobotu. Sice trošku tekutější, ale na chuti to nijak neubralo. Byl to můj první pokus, tak doufám, že ty další to bude jen a jen lepší. Na konec to byl báječný den, i když se to zezačátku ani nezdálo.


z deviantart.com od mazarek

IT analfabetka

27. listopadu 2015 v 23:34 Kočka na každý den
Hm, to jsem to zas dneska vymňoukla. Asi na tom přeci jen něco bude, že mám mírné sklony k bláznivému chování a nechápavosti blondýnek. Představte si, že šest let užíváte ten samý notebook, téměř každý den na něm něco děláte, téměř každý den ho otevřete. A pak se vás někdo zničeho nic zeptá, jaký notebook používáte. A vy máte před sebou temno. Vybavují se vám různé notebooky, co jste za svůj život viděli, různé značky jako Lenovo, Acer, Asus..pak vidíte před sebou i ten svůj, ale onen nápis, ono logo tam prostě není! To se mi přesně dnes stalo. A pak se vás zeptají na další zákeřnou otázku, tzn. jaký operační systém používáte. Ano, operační systém, to vím, co je... Jaké máme ale proboha operační systémy? Jediné, co se mi vybaví, je Vista, kterou samozřejmě nemam. Aneb tomu se říká úplné zatmění mozku. Až doma mi dojde, že jsem si vlastně mohla vymyslet jakýkoliv typ notebooku a operačního systému, protože to samozřejmě nikdo nebude kontrolovat. Ha ha. Další otázky už jsem zodpověděla poměrně normálně, dokonce jsem si popovídala několikrát v němčině, angličtině a na řadu se dostala při prvním pohovoru i švédština. Tam to ještě šlo, tam jsem ještě něříkala blbosti. No ale vlastně o nic nejde, tak co. :-D Jsem prostě absolutně netechnický typ a záležitosti ohledně mého noťasu má na starosti můj brácha.

Jednou věcí, která mě dnes udělala radost, bylo plavání. To bylo ale přemáhání se! Už jsem asi dva měsíce nebyla v bazénu a bylo to znát. Připadala jsem si jak pecka a svou 24 jsem dokončila jen s vypětím sil. Musím se hýbat, musím chodit každý týden! Aspoň že už mám nabité hodinky s čipem. Ráda bych se naučila na Barrandov jezdit autem. MHD to trvá strašně dlouho, ale autem jste tam za 15 minut. Asi si dám další jízdu v autoškole a budu to směřovat na Barrandov. Sauna mě uvolnila, vířivka namasírovala záda, ani tam nebylo tolik lidí na to, že je pátek. Asi všichni blázní v obchodech.


z deviantart od TigerOfSanPedro

Nové světlo

26. listopadu 2015 v 21:19 Kočka na každý den
Nikdy bych netušila, že budu mít z výměny žárovky ve své lampičce takovou radost. A ano. Mám ji! Už víc než rok mi lampička nesvítí, žárovku jsem dávnu vyjmula, ale protože se jednalo o menší typ žárovky, kterou běžně doma nemáme v zásobě, odložila jsem výměnu na neurčito. K tomu se přidal pobyt v Magdeburgu, pak v USA, takže jsem vlastně ani ono světlo z lapmičky moc nepostrádala. Až teď mi to začlo vadit, že nevidím při čtení knih v posteli.. Nedavno mi umřelo světlo i v mé stolní lampě. A to nastal moment, kdy jsem si řekla "Dost, musíš jednat"! Dnes jsem také vyhodila šípky, které tu už víc jak měsíc suším u topení. Naštvaly mě. Staly se z nich prakticky jen velké pecky, které se zničehonic rozdrobily a vzduchem se roznesly až na kůži. Je to pěkně štiplavé. Musela jsem si dát sprchu, abych ze sebe šípkový prach dostala. Hned putovaly do koše. Asi neumím sušit šípky, ach jo. Je fakt, že tohle byla moje premiéra.
Sháníme ubytování na období kolem silvestra. Bohužel je už všechno zamluvené a obsazené. Kdybyste měli nějakou chatku, kdekoliv v ČR, nebo jen pokoj pro 4, kde zrovna nikdo nebude, neváhejte se mi ozvat. :) To jen pro případ. :-D


z deviantart.com od thrumyeye

Knihomolka

24. listopadu 2015 v 17:39 Kočka na každý den
Pokaždé, když přijdu z knihovny, prožívám obrovské štěstí, když si prohlížím své úlovky. I samotné vybírání knih je pro mě velikým potěšením. Jen si najít čas na to, abych všechny ty knihy přečetla. Baví mě se na knihy jen tak dívat z povzdálí, prohlížet si jejich obálky, listovat, číst obsah a informace o autorovi a zase je odkládat. Baví mě ležet v posteli a rozečíst si tři knihy najednou a postupně se k nim během týdne vracet.


O autech a o vlcích

23. listopadu 2015 v 11:25 Kočka na každý den
Až na to, že mi poslední dobou připadá, že žiju v permanentní tmě, se snažím využít každé chvilky k poznávání něčeho nového. Třeba včera jsme v pěti podnikli výlet do Mladé Boleslavi. Ještě nikdy jsem nenavštívila muzeum Škodovky. I když nejsem kluk, tak mě výstava starých aut uchvátila. Spolu s auty tvůrci výstavy představili celou éru, kdy konkrétní typy Škodovek jezdily. Zavzpomínala jsem tedy na auta svých dědečků i na naši Škodovku 120, která nás za mého dětství vozila. Náhodou jsme zjistili s bráchou, že se dá do jednoho auta vlézt a vyzkoušet si ho. Bylo to dost nepohodlné. Volant mě drkal do kolene a sedačka se nedala nijak posunout. Navíc auto nemělo střechu, takže když foukal vítr, pršelo, pořádně jste promrzli.

Večer jsme zakončili už jen ve dvou filmem Tanec s vlky. Nevím, zda ho znáte, je to prý hodně slavný film, který získal dobrá ohodnocení. Můj milý mi říkal, jak se mi bude určitě líbit, ale nakonec z něho nejsem zas až tak nadšená. Sice je v něm natočena krásná americká příroda, takže jsem se v myšlenkách trochu vrátila zpět do USA, ale nádherné scény přírody jsou přerusovány zabíjením, bojem a občasnými záběry na mrtvé(-á zvířata). Ze všeho nejvíc jsem si oblíbila chlupatého vlka, kterého si hlavní postava, John, ochočí. Bohužel na to ten vlk doplatí, protože když na něj začnou cizí vojáci střílet, on se jich nebojí. To byla tedy nejsmutnější scéna z celého filmu. Tomu vlkovi jsem fandila, ne ani tak jako Johnovi, který se neustále pohyboval na tenkém ledě. No nic, asi se ze mě stává čím dál tím větší citlivka, ale kontrast mezi smrtí a krásnou přírodou byl na mě až moc silný.

Cat in an old car for 1680x1050

obrázek je z http://www.pickywallpapers.com/1680x1050/animals/cats/cat-in-an-old-car-wallpaper/download/

Setkáme se

21. listopadu 2015 v 10:31 Kočka na každý den
Jsem v očekávání. Ne, nejsem těhotná, ale očekávám jednu velkou návštěvu. Jen ještě netuším přesné datum jejího příjezdu. Stane se to celkem zanedlouho poté, co jsme se již viděli. Myslela jsem, že bude trvat třeba i deset let, než se potkáme. Mám velkou raodst a těším se, i když jsme poslední rok a půl spolu v kontaktu vůbec nebyly. Abych se konečně vymáčkla, přijede mi kamarádka Suina z Číny. Když jsem cestovala po Číně v roce 2013, na pár dní jsem ji navštívila. Poznala jsem její velkou rodinu, jejich zvyky i jízdu na motoroce, na kterou jsme se vešli dokonce ve třech. Těším se, až Suině zas já ukážu svou rodinu, domov a své město. Má to sice zatím menší háček, moc netuším, kdy přijede, tak doufám, že budu mít čas a že nebudu někde lítat. 5. prosince se chystám na jednodenní výlet do Drážďan, abych se setkala se svým kamarádem z Brazílie, který brzy odlítá zpátky do jižní Ameriky. Chci se s ním rozloučit a taky případně podniknout nějaké ty nákupy. Na vánoční nákupy jsem si vyhradila pouze tento jeden den a jinak se tím nechci nijak zabývat. Tak doufám, že Suina nepřijede zrovna toho 5., to bych ji nemohla přivítat.

Momentálně se mám dobře. Podařilo se mi přemluvit včera svého mlého, abychom šli tančit a navzdory jeho velké skepsi, jsme to pak pěkně roztočili. A on se naučil nové kroky do flying charlestonu.

Taky jsem se potkala se spolužačkami z gymplu v jedné příjemné kavárně. Dostala jsem pozvání do divadla na představení, kde hraje i má kamarádka. To si nenecham ujít!

P.S. Nemáte nějaký tip, jak zvednout někomu sebevědomí? Jak to udělat, aby se někdo přestal pořád podceňovat?


z deviantart.com od vadalein

První krůčky

18. listopadu 2015 v 19:44 Kočka na každý den
Konečně jsem se dočkala výplaty. Konečně mám pocit, že jsem ze stoprocentní chudoby přešla na devadesátiprocentní. Mohu tak už odkládat peníze do pomyslné kasičky s nápisem "na hory" a "na Vánoce". I když kasička "Na Vánoce" bude asi poloprázdná, neb chci kupovat jen malé drobnosti. Zato bych ráda ušetřila na svůj momentálně největší sen- vyrazit v zimě na hory zalyžovat si, nejlépe na víc dní do zahraničí. Otázka je, jak to bude s prací. Pořád chodím na pohovory a pořád mohu začít pracovat za dva týdny. Nevím, zda by mě pak byli ochotní na pár dní pustit.

I když nemám práci, těší mě, že je stále co dělat. Dneska jsem opět hrála simulaci v jednom podniku. Ani nevadilo, že jsem už vlastně zraněná byla..naštěstí se mi mé zranění dařilo celkem zakamuflovat, takže účastníci mi léčili opravdu jenom viditělně namaskované části těla. Popovídala jsem si s jednou holčinou, která studuje medicínu na Karlovce a která se byla podívat taky v Číně. Simulace mě prostě baví, poznám tam zajímavé lidi a beru to trochu jako larp spojený s příjemným přivýdělkem. Je to zvláštní, protože doktorku bych nikdy v životě dělat nechtěla a pohled na krev taky nesnesu. Natožpak třeba na operaci apod.. Umělá zranění mi ale nevadí, protože vím, že je to jen "jako".

Předevčírem a včera jsem taky oprášila svou kytaru. Začínám s těmi stejnými písničkami, které jsem přes léto pozapomněla.

Bude tuhá zima, Johanka má pěkně huňatý kožich. Fakt je, že i loni a předloni a předpředloni měly naše kočky husté kožichy a přitom zima nic moc.

Marlenku už mám skoro celou snědenou, škoda, že už je taková oschlá. Dostala jsem ji jako dárek za promoci a chtěla jsem se o ni podělit se všemi blízkými. Bohužel jsem to nestihla.

Stejně jako ve hře na kytaru, bych ráda udržela své jazyky. Musím od ledna začít chodit na nějaký kurz. Nerada bych zapomněla švédštinu i ty základy ze španělštiny, které jsme brali v Magdeburgu.


z deviantart.com od blackmaster111

Schovat se a nevylezt

16. listopadu 2015 v 18:11 Kočka na každý den
Mám problém. A ten problém se jmenuje zdraví. Přála bych si nevyjít ven minimálně týden, ale za hodinu mě čeká taneční. Nejraději bych si přehodila hadr přes hlavu, aby mě nikdo neviděl. Nevím, co se to stalo, ale přepadla mě záhadná nemoc pleti. Ne a ne se jí zbavit. Dneska jsem se šla poradit s čínskou medicínou a nezbývá než věřit, že mastička, kterou mi dali, brzy zabere. Záhada je, co je příčinou, protože nic podstatného, ani nepodstatného se v mém životě nezměnilo. Přeji si, až se další den probudím, abych se probudila úplně zdravá a normální.
Dneska jsem opět sedla za volant a tentokrát si zkusila nejen cestu na chalupu, ale i zpátky. Nikdy nejsou podmínky ideální, tentokrát mě osvětlovalo zapadající sluníčko a když jsem jela zpátky reflektory aut, ale zvládla jsem to. Jen řazení mi moc nejde, jsem líná řadit a nejraději bych si do Matýska namontovala automat.
Na lavičce v parku jsem si rozečetla knížku o německém vojákovi, který bojoval v Norsku. Opět jsem se ponořila do doučování angličtiny. Celý den čekám telefonát a ono nic. :-/


z deviantart.com LunaFeles

Zaostat...jen to ne!

14. listopadu 2015 v 22:22 Kočka na každý den
V zásadě jsem stihla všechno, Aspoň co se odepisování na poštu týče. Všechny lidi, kterým jsem chtěla napsat, jsem obeslala. Ještě stále čekám na odpověď svého kamaráda, který žije v Paříži. Mám o něj strach. Už jednou jsem ho měla, když se tam konaly útoky. Je fakt, že jsme si od jara nenapsali. Strašně mě to mrzí, ale přes to všechno jako státnice a cestování jsem na mail od něho prostě zapomněla. Věřím, že je v pořádku. Užívám si poklidného pobytu doma a hltám stránky knihy o klukovi z polského ghetta. Zároveň dělám korekturu anglického textu. Těší mě, že si aspoň zopáknu látku. Připadá mi, že v těch jazycích trochu zaostávám. Ale to nesmím! Proto taky zítra aspoň na chvíli půjdu na Language exchange, které pořádá Couchsurfing a spol.. Tentokrát bych si ráda procvičila němčinu. Kdo ví, kdy mě zas budou testovat.

obrázek ze stránek https://nighttimeproductions.wordpress.com

Jak dopadl pátek třináctého

13. listopadu 2015 v 20:07 Kočka na každý den
Pátek třináctého je prý nešťastný den. Ani tak hrozný nebyl, nebýt pokaženého pohovoru, který se konal po telefonu. Nesnáším volání. Opravdu ho nemám ráda. Opět se mi to dnes potvrdilo. Dopoledne jsem obepisovala několik společností se svým životopisem a s tím, že bych měla zájem pro ně pracovat. Ještě před obědem jsem dostala první telefonát. Jenže... co čert nechtěl, dostala jsem najednou záchvat kašle, který mi téměř znemožnil mluvit. Silně mě něco dráždilo v krku, takže jsem se zmohla na pouze stručné odpovědi, nehledě na to, že má angličtina i němčina musely být strašné. Napití nepomáhalo.Třičtvrtě pohovoru jsem tedy prodávila a jediné, na co jsem se pak ještě zmohla, bylo slovíčko "Entschuldigung".
Copak za to člověk může? Asi bych si každý den hned po probuzení měla dát nějakou hlasovou terapii, protože jsem si uvědomila, že vlastně ten telefonát byl první delší hovor, který jsem v tomto dni uskutečnila. Mrzí mě mé selhání v klíčové situaci, ale poručte svému tělu. Nejde to. :-(
Náladu jsem si šla spravit opalováním na balkon, kde jsem se začetla do nové knížky o klukovi, který přežil varšavské ghetto.
Aspoň do knihovny jsem zašla, než mi tam zavřeli. Bohužel zásoby učebnic aj jsou mizivé. Nezbývá než improvizovat. Teď lituji, že jsem se tak lehce zbavovala těch učebnic, které jsem na ZŠ a SŠ používala. Zato jsem si rozšířila seznam knih, které si chci přečíst. Při každé návštěvy knihovny se rozšiřuje. Když jsem prsty přejížděla po nových a neopoptřebovaných hranách knih v sekci Doporučujeme, napadlo mě, že bych se mohla pokusit přečíst všechnu beletrii světa. :-)


Čichám, čichám květiny.

12. listopadu 2015 v 22:08 Kočka na každý den
Během jednoho dne se všechny květy rozevřely. Asi je to tím teplem, i když jsem od včerejška nezapnula topení. Užívám si těch barev, dokud můžu. Na parapetu, na pacím stolku, na nočním stolku. Připadám si trochu jak učitelka. Jenže učitelky dostávají květiny na konci každého školního roku. Kdežto promoce se dějou jen párkrát za život. Byl to včera krásný den. Díky za přítomnost svých blízkých, za podporu při studiu i nyní při hledání práce. Když jsem tam tak stála před všemi, najednou jsem si uvědomila, že je to poslední moment, kdy se můžu rozloučit se školou. Až dostanu diplom, už mě k ní nebude vůbec nic pojit. Definitivně se s ní rozloučím a půjdu vlastní cestou. A tehdy ve mně zahlodal červíček, který mě nabádal..Neměla bys ty ještě studovat? Neměla by ses přihlásit na nějaký obor? Vztah k Brnu budu mít vždycky, stejně tak vztah ke své univerzitě. Nikdy nebudu litovat, že jsem se vydala tímto směrem. Myslím, že mé rozhodnutí před pěti lety - Brno, nebo Hradec, bylo správné. :-)


z deviantart.com od Enalla

Hudební objev: Bastian Baker

10. listopadu 2015 v 12:22 Co mě kdy zaujalo
Konečně jsem se dokopala a stahuju postupně z Youtube písničky Bastiana Bakera. Objevila jsem ho čistě náhodou v letadle na svých cestách mimo Evropu. Pouštěla jsem si ho i letos, když jsem letěla do USA. Švýcarské aerolinie mají zřejmě jeho hudbu rády. Líbí se mi jeho hlas a písničky, které mi zlepšují náladu. Těším se, až si je stahnu do mobilu. Mohl by i začít zpívat v němčině a ve francouzštině.




Podzim na zámku Veltrusy

9. listopadu 2015 v 11:33 Moje cesty
Poprvé jsem zavítala na zámek Veltrusy. Měli jsme štěstí na slunečné dny. Líbilo se mi, jak červený zámek kontrastoval s blankytnou oblohou a se žlutými penízky listí.




Koberce z listí mi učarovaly. Ano, takový podzim mám ráda. Některé z listů byly velké dokonce jako dvě dlaně.


Hra bez zraku

9. listopadu 2015 v 11:15 Kočka na každý den
Krásné to ráno, kdy vás nikdo nebudí, násilně netahá z postele, nezlechtá vás a nedělá vám podobné naschvály. Kdy se probudíte sami podle sebe, kdy už je vaše tělo odpočato. Až na ten monotónní zvuk vrtačky tedy. Někdo si zřejmě vylepšuje byt. Aspoň nějakou výhodu to má, že nechodíte do práce. Po náročné akci se můžete pořádně prospat.
Navzdory včerejší obrovské únavě jsem ještě zapla skype. Už jsem slibovala skypování svému kamarádovi víc než půl roku. Strašně ráda bych ho ještě viděla před tím, než odjede. Mám strach, že se už pak nikdy neuvidíme. Kéž by se to před Vánoci povedlo.
Těší mě, že ne všechny hrady a zámky mají v listopadu zavřeno. Včera mi připadalo, jako by se vrátilo léto. A tak i zámek, kde jsme pracovali a hráli hry, navštívila spousta lidí. Byl to pro mě víkend plný zážitků, z nichž nejlepší jsem prožila hned na začátku v pátek- putování noční krajinou ve skupince, plnění úkolů (někdy se zavřenýma očima) a cesta do středověku. Dokud člověk zrak má, neuvědomuje si, jak je pro něj tento smysl důležitý. A když ho ztratí, zbystří jiné smysly. Říkám si, že někdy by neškodilo zavázat si čas od času oči jen tak, aby si člověk mohl uvědomit, co je pro něj v životě opravdu důležité.


z deviantart.com od WildRainOfIceAndFire

Jak se zabavit

4. listopadu 2015 v 22:16 Kočka na každý den
To se mi snad zdá! Já zírám! Mám program. A ne tak ledajaký. Tento týden jsem stále v jednom kole a přiznám se, že jsem měla co na práci i ten minulý. V neděli jsme podnikli s dědou velkou akci. Chtěli jsme mu ukázat, jak to vypadá na chalupě, a tak jsme ho s pomocí přesunuli do auta a na vozík. Měl smíšené pocity, ale přesto si myslím, že to pro něj byla příjemná změna. Obrovská změna v jeho stereotypním životě. Má přede mnou velký obdiv. Přestože pořád sedí, nemůže chodit, nevzdává to. Počítá, psolouchá rádio a snaží se žít. Ano, přepadá ho často pesimistická nálada. Snažím se ji rozehnat, ale je to těžké. Doufám, že se z toho jednorázového výletu stane něco pravidelnějšího. Ne, že bychom jezdili na chalupu, ale třeba jen ven po sídlišti. Vždyť je to krásný pocit vidět nebe nad hlavou. Tede pokud není úplně zakabonělé. Také jsem měla svou řidičkou premiéru. Vlastně to úplně premiéra nebyla, ale po pěti letech jsem jela autem, naším Matýskem. Jela jsem od našeho sídliště až na naši chalupu. I do dvora jsem zajela. Radil mi Jirka. Mamka ne. Jela jsem pomalu, ale ani jednou mi to nechcíplo. A dokonce jsme potkali policajty. Sluníčko mi dost svítilo do skla, takže jsem měla problémy s tím vidět na vozovku. Taky jsem předjížděla kolaře, prostě hotový provoz. :-) Doufám, že se mi zas brzy poštěstí řídit, i když jsem z toho nervózní a nevím, co má dřív dělat.

Včera jsem navštívila své milé Brníčko, ale jen na otočku. I tak jsem tam náhodou potkala kamaráda Tomáše na nádraží a hoďku jsem strávila příjemným rozhovorem s Aďou. Těším se, až tam pojedu příští týden na promoci.
Taky mi teď za bírá celkem dost času práce. Ale je to pouze brigáda. Půjdu na ní sice jen asi čtyřikrát v tomto měsíci, ale i tak mi ty dva dny vyplňují podstatnou část dne. Těší mě, že mi to tam tak rychle utíká, akorát mě občas pěkně bolí nohy. Zítra mě navíc čeká sraz s jedním Švýcarem. Po dlouhé době opět opráším němčinu.
A v pátek hurá do Veltrus. Vymýšlím už kostým a doufám, že to nebude tak úplně trapné. :-)
Stejně si ale myslím, že pozitivní náladu ve mně probudila hlavně slunečná Itálie. Doteď na ni vzpomínám.


z deviantart.com od priwax

Noční je zabiják

1. listopadu 2015 v 12:40 Kočka na každý den
Po noční jsem vždycky nepoužitelná. Tento víkend jsem měla dvakrát práci v noci. Asi už dělat v noci nebudu, i když je za to víc peněz. Dnes jsem ani nebyla tolik ospalá, asi si mé tělo už zvyklo, že není v noci úplně v klidu, asi zafungoval zelený čaj, který jsem si dala po půlnoci. Já ale nechci, abych měla rozhozený biorytmus a za dne spala a v noci ožívala. Kromě toho, že mě hodně bolí nohy(nachodíme za jednu směnu něco mezi 25-30 kilometry), si nemůžu na nic stěžovat. Při pauze si můžeme dát kafe, čaj, pěkná kuchyňka, milí lidé, kteří vás nešikanují a když padne šestá, pošlou vás pro vyzvednutí výkazu práce, i když zrovna nemůžete najít tu zatracenou kabelku či halenku. Navíc mě baví objevovat nové zboží a vždycky je pro mě malé překvapení, jakou objednávku vždycky dostanu. Některé věci jsou fakt velmi hezké, že si říkám, že bych si je sama koupila. Jako brigáda dobrý, ale nemohla bych to dělat na hlavní pracovní poměr. Můj největší rekord v chůzi je 30 kilometrů, které jsem ušla ve sněhu v Magdeburgu. Myslím si, že tady při této brigádě tento rekord překonám. Baví mě sledovat ranní oblohu, kdy na ní ještě svítí hvězdy. Včera jsem dokonce spatřila padající hvězdu. Tak jsem si něco přála. :-) Horší je překonat se a neusnout v buse. Hlava mi začne najednou klesat, že bych slítla ze sedačky. Škoda jen, že je ráno tak ukrutná zima, takže i těch devět minut čekání na Hájích na bus je pro mě menším utrpením. Sluníčko venku se mnou ani nehne, není nic příjemnějšího sledovat ho z vy hřáté postele.;)


z deviantart.com od moussee