Jak zregenerovat?

30. října 2015 v 15:39 |  Kočka na každý den
Spát, spát, to si přeju čím dál tím víc. Nevím, čím to je, ale i těch 6-8 hodin spánku mi za den nestačí. Možná je to tím, že se i mé tělo chce přeštelovat na zimní režim a vyžaduje delší dobu odpočinku. Přitom to teď ne úplně tak jde. Pořád mi někdo volá a dožaduje se něčeho a včera už mě to vážně rozčilovalo. Co hodina, to telefonát. To snad budu muset chodit i na záchod s mobilem. Popravdě nesnáším život s mobilem v kapse, ráda nechávám telefon vypnutý třeba celý den a ještě raději chodím do míst, kde není žádný signál. Ale nyní, kdy mi chodí pozvánky na pohovory, musím být takzvaně na příjmu. A pokud budu mít nějakou trvalou práci, pochybuju, že se telefonování zbavím. Mobil je fajn, ale jen na psaní smsek a na používání různých aplikací jako je například ladička na kytaru.

Taky mě skolila podzimní alergie, kterou se snažím zahnat různými bylinkami, mořskou solí a zázvorem. Myslím, že to je ale velkým teplotním rozdílem, přechodem ze slunečné Itálie do zamračeného Česka. Už tomu pomalu ani nevěřím, že jsme se před týdnem koupali v moři. Přitom i tady v Česku zas taková kosa není, ale autobusy už mají puštěné topení na plné obrátky, takže se uvnitř dusím. Když jsem šla předevčírem ráno z práce, viděla jsem vánoční stromeček.
Zítra je helouvína, dřív jsme slavili tento svátek ve škole na základce i na gymplu, ale poslední roky jde nějak mimo mě. Dny mi čím dál tím víc splývají dohromady. Nebýt diáře a taky blogu, asi bych nevěděla, kdy se co událo. Předevčírem výstava v Armádním muzeu Žižkov V ulicích Protektorátu, kterou jsme jen tak tak stihli projít, včera výlet po stezce Svatojánské proudy do Štěchovic, kde nám u oběda dělali společnost dva pejsánci. Dneska pohovor na pracáku o rekvalifikaci a zjištění, že pracák vám v hledání práce vážně nepomůže, ba naopak, nechce vám ani pomoci. A pak masážní lehátko, což bylo super. Za chvíli mě zas čeká noční, takže bych se měla nadopovat něčím povzbudivým, abych tam neusnula.

Stále vzpomínám na dva Francouzce, které jsme s Jardou potkali na stromové věži v Lucce. Našla jsem stránku 100 strangers, ale najděte jehlu v kupce sena. Snad se mu ozvou a snad nám pošlou odkaz, kam naše fotky umístili. Na té věži, tam bylo krásně. Hory na dosah, střechy pod sebou a moře... to jsme sice neviděli, ale já cítila, že je někde blízko.


Opět italská mačica. Tahle byla velmi plachá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 30. října 2015 v 19:38 | Reagovat

Taky jsem pořád unavená a nestačí mi ani těch 8 hodin spánku, o kterých jsem si kdysi mohla akorát nechat zdát :) Uklidňuju se, že je to blížící se zimou a ne mým stárnutím :D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 30. října 2015 v 20:30 | Reagovat

Mně zdvojnásobili dávku AD a únavu jako bych necítila, až večer ... A s tím pracákem - také jsem žádala rekvalifikaci, chodila jsem tam jak magor a jelikož jsem byla z bílé menšiny, nikdo se se mnou ani nechtěl bavit ...

3 Anička Anička | 1. listopadu 2015 v 23:23 | Reagovat

[2]: Co je to AD?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama