Říjen 2015

Jak zregenerovat?

30. října 2015 v 15:39 Kočka na každý den
Spát, spát, to si přeju čím dál tím víc. Nevím, čím to je, ale i těch 6-8 hodin spánku mi za den nestačí. Možná je to tím, že se i mé tělo chce přeštelovat na zimní režim a vyžaduje delší dobu odpočinku. Přitom to teď ne úplně tak jde. Pořád mi někdo volá a dožaduje se něčeho a včera už mě to vážně rozčilovalo. Co hodina, to telefonát. To snad budu muset chodit i na záchod s mobilem. Popravdě nesnáším život s mobilem v kapse, ráda nechávám telefon vypnutý třeba celý den a ještě raději chodím do míst, kde není žádný signál. Ale nyní, kdy mi chodí pozvánky na pohovory, musím být takzvaně na příjmu. A pokud budu mít nějakou trvalou práci, pochybuju, že se telefonování zbavím. Mobil je fajn, ale jen na psaní smsek a na používání různých aplikací jako je například ladička na kytaru.

Taky mě skolila podzimní alergie, kterou se snažím zahnat různými bylinkami, mořskou solí a zázvorem. Myslím, že to je ale velkým teplotním rozdílem, přechodem ze slunečné Itálie do zamračeného Česka. Už tomu pomalu ani nevěřím, že jsme se před týdnem koupali v moři. Přitom i tady v Česku zas taková kosa není, ale autobusy už mají puštěné topení na plné obrátky, takže se uvnitř dusím. Když jsem šla předevčírem ráno z práce, viděla jsem vánoční stromeček.
Zítra je helouvína, dřív jsme slavili tento svátek ve škole na základce i na gymplu, ale poslední roky jde nějak mimo mě. Dny mi čím dál tím víc splývají dohromady. Nebýt diáře a taky blogu, asi bych nevěděla, kdy se co událo. Předevčírem výstava v Armádním muzeu Žižkov V ulicích Protektorátu, kterou jsme jen tak tak stihli projít, včera výlet po stezce Svatojánské proudy do Štěchovic, kde nám u oběda dělali společnost dva pejsánci. Dneska pohovor na pracáku o rekvalifikaci a zjištění, že pracák vám v hledání práce vážně nepomůže, ba naopak, nechce vám ani pomoci. A pak masážní lehátko, což bylo super. Za chvíli mě zas čeká noční, takže bych se měla nadopovat něčím povzbudivým, abych tam neusnula.

Stále vzpomínám na dva Francouzce, které jsme s Jardou potkali na stromové věži v Lucce. Našla jsem stránku 100 strangers, ale najděte jehlu v kupce sena. Snad se mu ozvou a snad nám pošlou odkaz, kam naše fotky umístili. Na té věži, tam bylo krásně. Hory na dosah, střechy pod sebou a moře... to jsme sice neviděli, ale já cítila, že je někde blízko.


Opět italská mačica. Tahle byla velmi plachá.

Alergie na Česko

26. října 2015 v 17:54 Kočka na každý den
Porno je zlo, Být single má tolik výhod...a další názvy článků, kde autoři poodkrývají své komplexy a problémy. Můj momentálně největší problém je, jak zařídit, aby mi přestalo kapat z nosu, tak abych během dnešních tanečních nepoprskala všechny tanenčníky včetně svého přítele. Od té doby, co jsem usedla v daleké Florencii do autobusu Žlutý, mi začala obrovská rýma(nebo spíš vodopád) spojená se škrábáním v nose a s nečekanými obrovskými kýchanci. Už jsem to vymyslela. Mám alergii na Česko! Ano, protože kromě několika lidí a koček jsem se sem do Čech netěšila absolutně na nic. Zvláště ne na tu hnusnou otravnou zimu, která Česko pronásleduje od té doby, co jsem přijela z Ameriky.
Svléci se jen do trička s krátkými rukávy je už jen dávno zapomenutý sen z Pisy a Florenice. Zimní boty, které jsem v Itálii použila jen na cestu tam a zpát do Čech u mě opět zahájí plný pracovní poměr. Ano, a když už jsme u té práce, rozhodla jsem se pro třídenní brigádu. Asi bude tři dny. Setsakra daleko, noční, prostě nic záviděníhodného. Ale já prostě potřebuju aspoň pár centů- abych mohla splatit své malé dluhy(o těch větších, které dlužím mamce, zatím pomlčím) a abych si mohla koupit vysněnou permici do bazénu. Je to k zbláznění, ale i ta permice mi připadá jako něco hodně speciálního. Dřív tomu tak nebylo. Udělám si Ježíška dřív než 24.. Pochybuju, že mi z těch mála vydělaných peněz ještě něco zbude na dárky na Vánoce. Aspoň další důvod je neslavit. Mým jediným přáním je, aby onen přivýdělek byl opravdu lehká manuální práce a ne žádná otročina, po které bych neudělala ani krok. Inu kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Má oblíbená piská kočka, za kterou se budu vracet každý podzim.


Vyhlídky u Štěchovic

17. října 2015 v 23:39 Moje cesty
Dneska jsme podnikli s kamarádem výlet do Štěchovic. Odtamtud jsme šli pěšky podél břehu Vltavy, částečně po neznačené cestě a někdy to bylo pěkný hardkór. Přes cestu totiž byly občas povalené kameny, takže jsme si občas hráli na kamzíky. Došli jsme na Smetanovu vyhlídku, pak i na vyhlídku Máj a přes Teletín a Rabyně jsme došli do Třebenic, kde jsme počkali na autobus. Díky za to, že dneska nepršelo a že jsme mohli podniknout tento výlet. Díky za to, že jsme našli kešku. Díky i za to, že jsme přečkali všechno to šplhání. Skály jsou mi letos prostě souzený.

Smetanova vyhlídka


Někdy na nás sněžilo listí. :-)


v lese


vyhlídka Máj



Poznala jsem jedno z nejhezčích míst v ČR.


Tak blízko Prahy a až teď jsem se na toto kouzelné místo podívala. Je stále spousta míst, které jsem ještě kolem Prahy a i v Praze neprobádala. Sem se určitě brzy vrátím a půjdu podél Vltavy třeba z druhé strany.

Pořád je víkend

16. října 2015 v 12:36 Kočka na každý den
Dneska je tam venku o malinko líp než včera. A jako na potvoru jsem včera musela třikrát uprostřed dne vyrazit do té sibérie. Aspoň jsem si dobře popovídala. Měla jsem tentokrát příjemný pocit z pracovního pohovoru, ani mi nepřišlo, že se jedná tolik o pohovor. A popovídala jsem si i v angličtině. Potěšilo mě, že se vyptávali na mé cesty. Ou jé, o nich bych mohla povídat hodiny. :-)
Pak rychle na skok domů, abych si udělala aspoň krupičnou kaši, a pak znovu ven za lékařem. A protože se mi nechtělo zas na otočku domů, dala jsem si před autoškolou masáž. Tentokrát mě z ní už nic nebolelo a akorát to časově vyšlo do tří, než jsem usedla za volant. Nevím, jestli to bylo počasím, ale měla jsem teď větší strach snad než poprvé. Taky že jsem udělala jednu botu, vlastně to byla chyba v komunikaci mezi mnou a učitelkou, asi jsem jí špatně pochopila, ale každopádně jsem místo do levého pruhu zabočila vlevo. Naštěstí se nic nestalo. Hlavně příště žádné rychlé akce.
Večer byl příjemný, vyprávěla jsem zážitky z USA, ukazovala pohledy, baštili jsme hermelíny s olivami a sledovali dokument o newyorských mostech. Pořád mi ale připadá, že je víkend. Čím to je? Já mám víkend vlastně skoro pořád.


z deviantart.com od surrealistic-gnoom

Fotoalbum, můj poklad :-)

15. října 2015 v 8:03 Co mě kdy zaujalo
Největší radost tohoto týdne mi udělalo toto fotoalbum. Objednala jsem si jej přes internet a cenově bylo dost výhodné. Líbí se mi na něm ty obrázky na deskách, hádám, že taky pocházejí z USA, takže se k mé cestě po USA hodí... a co víc, vejdou se mi do něj všechny mé fotky. Je totiž obrovské! :-) Nyní zbývá dopsat popisky k fotkám.



Nechte mě!

13. října 2015 v 19:03 Kočka na každý den
Už několikrát jsem se přihlásila, abych napsala nějaký článek a většinou to ztroskotalo, že jsem zůstala na nějaké zajímavější stránce, a pak jsem zjistila, že na blog už nemám čas ani náladu. Kdy bych měla, když mám každý den zpruzenou náladu. Jsem naštvaná, zároveň se mi stýská a ani žádné zaručeně dobré návody na štěstí nijak nepomáhají. Jediným bojem proti tomu je něco dělat. Ono se to lehce řekne, ale podnikejte každý den nějaké věci, když máte v kapse 100Kč a vidina, že to za pár týdnů bude lepší, je mizivá. A venku k tomu skoro mrzne.
Naštěstí občas narazím na akce, které jsou zadarmo. Jako před pár dny, kdy jsem dostala e-mail od školy pro cestovní ruch s pozvánkou na přednášku o památkách Prahy 3. Kromě přednášky jsme měli i prohlídku kostela Nejstvětější Srdce Páně, dostala jsem se nejen dovnitř k oltáři, ale i do krypty a na věž až k hodinám. Byla to vzácná chvíle, protože kostel je pro veřejnost normálně zavřený. Bohužel. Přitom uvnitř je tak krásný. Připadala jsem si jak v nějakém fantasy filmu. Ty koule vznášející se nad místností, cihly, zlaté sochy, staré lampy v podobě ženských hlav. Psycho výlez nahoru na věž, pak krypta, která mi celkem připomínala čajovnu. Prostě fajn kostel. Ale i tak bych sio ho nedokázala na seznamu UNSECA představit. On o to usiluje, možná se to povede.
Včera jsem zašla plavat a tím pádem obětovala půlku svého výdělku za dělání mrtvoly. Ale líbilo se mi tam, užila jsem si to. Škoda, že nemůžu chodit pravidelně.
A jinak miluju tenhle hlas, tuhle písničku a to, jak to úžasně prožívá. Poslouchám nyní často.


z deviantart.com od jinxxnixx

Citát od Johna Lennona

10. října 2015 v 23:40 Co mě kdy zaujalo
Hezkej citát, na kterej jsem teď narazila. Kéž by to bylo tak jednoduché.

"When I was 5 years old, my mother always told me that happiness was the key to life. When I went to school, they asked me what I wanted to be when I grew up. I wrote down 'happy'. They told me I didn't understand the assignment, and I told them they didn't understand life." (John Lennon)

Tajné naděje

10. října 2015 v 17:16 Kočka na každý den
Pobaveně sleduji názvy článků na úvodní stránce Blog.cz a říkám si, kam ten blog spěje. Nebudu už raději nic kritizovat konkrétně, aby mi zas nikdo neodporoval. Stejně tak je děsiv smutné a zároveň mě z toho mrazí, když ráno otevřu e-mail, a jako první, co se mi vlevo od přihlašovadla k mailu zobrazí jsou obrázky zkrvavených lidí a já nerušeně nakliká jméno a heslo a jdu dál. To se asi děje na všech serverech podobně. Při představě, že by takto měla viset veřejně nějaká zpráva, která by se týkala mé osoby, mě to děsí. Přála bych si, aby stránka pro přihlašování do mailu byla bez zpráv a bez reklam.
Bože, já už se jenom těším, až zítra(nebo za týden) vyhrajeme ve Sportce. Mám hned několik plánů, co bych s výhrou podnikla. :) O tom, že brzy vyhrajem, není pochyb.
Užijte si chladný deštivý víkend a pokud nejste někde v rajském teple, ať se vám aspoň zdají sny o romantickém západu někde na Kanárech.
Já se nyní uchyluji do světa Oživovatele. Je to děsivé, skoro horor, ale říkám si, že skoro každý svět je lepší než ten, do kterého se budíme. :-)


z deviantart.com od SublimeBudd

Nejhnusnější období v roce je podzim

8. října 2015 v 11:19 Kočka na každý den
To se mi snad zdá! Ještě nikdy jsem nedostala vánoční dárek takhle brzo. Rekord padl včera, když mi kamarád přivezl na kole můj první vánoční dárek pro tento rok. Myslela jsem si, že si ze mě vystřelil, ale ne. Prý z čistě praktických důvodů, doma se mu plete a minulý Vánoce to nestihl, tak mi ho předává na tyto. Přemejšlim, kam si ten dar dám, neb vánoční stromeček doma ještě překvapivě nemáme. :-)
Vychutnávám si předposlední bonbón z Ameriky. Ty bonbóny mají divné jméno Gobstopper. Ujížděla jsem na nich v USA, ale nevím, jestli se dají koupit i u nás. Vypadají jako barevné korálky a uvnitř mají sladký prášek.
Venku je tak hnusně a v rádiu hrají opakovaně písničku Nejkrásnější období v roce je podzim. Jsem na ni už alergická. Přejmenovala bych ji na Nejhnusnější období v roce je podzim.
No nic, čím víc se věnuji třídění vzpomínek z USA, tím víc se tam zase vracím. Už jsem si myslela, že jsem se vrátila duchem zpět, ale nyní zjišťuji, že část toho ducha tam pořád ještě někde zůstala.



z deviantart.com od gamebalance

Opět řidičkou

7. října 2015 v 12:08 Kočka na každý den
Nikdy bych nevěřila, co dokáže taková masáž s člověkem. Přitom v červnu na mě tak velké účinky neměla. Zato teď. Snad je to dobře a snad se vyplavují z těla všechny škodliviny a proto se cítím tak slabá a unavená.
Aspoň mohu nerušeně číst a třídit fotky. Ano, už jsou vyvolané. :-)
Řízení auta byl stoprocentně pro mě ten největší zážitek včerejška. To jsem zapomněla i na únavu. Řídit hned zezačátku v centru Prahy jsem zavrhla, a tak jsem nejdřív začala na velikém parkovišti. Jezdila jsem dokolečka a dělala větší i menší kruhy a ze všeho nejvíc jsem se bála zrychlit a šlapat na plyn. Nevím, prostě jsem měla obavy, že to neubrzdím. Ale moje učitelka mě uklidňovala, byla velmi milá, žádný stres. Nu a dalších 45 minut jsem strávila už v provozu. A to hustém provozu, Malostranské náměstí, kolem Karlova mostu, kolem Vltavy, což jsem snad dříve se svým předchozím učitelem ani nejezdila. Štvaly mě semafory na každém rohu a taky věčné popojíždění a to, že si musím vyřadit, a pak znovu zařadit a rozjet se. Tolik úkonů. Několikrát mi to při rozjíždění chcíplo, ale i tak jsem na sebe hrdá, že jsem nezajela ani jednoho cyklistu či skůtristu a že jsem projela tou džunglí aut až zpátky k budově autoškoly. A dokonce mě to začlo i bavit. :-) Už se těším na další jízdu!


ze stránek catster.com

Dovolená, která vás zaručeně udělá rodičem

6. října 2015 v 15:40 Co mě kdy zaujalo
Vážně mě láká pracovat pro tuto cestovku. :) Už vidím, jak nabízím chtivým klientům tyto zájezdy.
Kupte svým dětem dovolenou, abyste se za 9 měsíců staly babičkou/dědečkem.
Myslíte, že to bude mít nějaký účinek?
Inu Dánsko je na pokraji vyhynutí a ne jen tato země, tak už společnost neví, na co lidi nalákat,


Podzimní dovádění

4. října 2015 v 21:21 Kočka na každý den
Bolí mě hlava jako bych celý víkend něco organizovala a plánovala a pracovala a přitom tomu ani tak není. I když srazy se mi celkem nahromadily a stejně tak i autoškola, která mě čeká v úterý. Po dlouhé době zasednu za volant. Nu jsem zvědavá, jak to dopadne. Musím si zopakovat pravidla. Zítra mě čeká také první taneční. Připadám si trochu jako středoškolák. Nebo že bych se vracela v čase?
Tento víkend byl krásný, v sobotu jsem poznala novou rodinu, zadrandili jsme si s dětmi na koloběžce a dokonce jsem jela po dlouhé době na horské dráze. Sice celkem malé, ale i tak se mi zvednul tep a klepala jsem se, abychom nevyletěli z dráhy do vzduchu. Znovuobjevila jsem kouzlo jízdy na koloběžce, takže mám teď chuť nějakou tu kolobrndu si pořídit.
V neděli jsme hráli bedminton, až nás déšť zahnal zpátky domů, vařili kuřecí nudličky s rýžovými nudlemi a se zeleninou a velmi si na tom pochutnali. Chutnalo to snad i líp než v restauraci. Přála bych si ještě víc takových slunečných a teplých víkendů. Víc dnů, kdy nemusím chodit ven v bundě.


z deviantart.com od Zoran Photo

Úskalí pracovního pohovoru

2. října 2015 v 17:37 Kočka na každý den
Nesnáším otázku typu "jak si představujete svou budoucnost? Coje vaším cílem? Kam směřujete?" Co na toto mám odpovědět, když jsem člověk po škole a nevím, vážně NEVÍM, co je mým cílem, aspoň co se pracovní kariéry týče. Budu si muset prozatím aspoň nějakou odpověď vymyslet, i když to nebude pravda, protože odpověď "nevím", asi není úplně ta ideální. Jasně, mám pár cílů, které bych chtěla nějak zrealizovat, ale s prací moc společného nemají. Nebo jen zdánlivě nemají? Mám tři základní cíle. Cestovat, mít 1-2 děti a vydělávat si tolik, abych nežila tak, jak spousta lidí kolem mě- takzvaně z ruky do huby. To vážně nechci. Ale říci něco takového na pracovním pohovoru? Těžko. Jak mám vědět, kam směřuji, když jsem si vlastně pořádnou práci nikde ještě nezkusila? Jak mám vědět, že právě vaše firma je pro mě ta ideální, když s ní žádné zkušenosti osobně nemám? Může se mi v ní líbit natolik, že v ní zůstanu celý život, ale stejně tak mě může otrávit, že z ní odejdu po pár měsících, ne-li týdnech. Dokud si člověk nějakou práci nevyzkouší, má jen chabé potuchy, jaké to v dané společnosti je a jak to funguje. Říkat ale na pracovním pohovoru, že si to chcete "jen" zkusit? I toto mi připadá pošetilé. Nezbývá než lhát, jako když tiskne? Nebo je tu ještě nějaká jiná možnost?


obrázek je ze stránek www.killarneycat.com

Nová kočičí kavárna v Brně

1. října 2015 v 20:21 Kočičí všehochuť
Opět je tu nápad otevřít kočičí kavárnu. Tentokrát by to bylo v mém milovaném Brně, kde kaváren a čajoven není nikdy dost. Ještě to není jisté, o projektu se rozhoduje zde na Hithitu. Jmenovala by se Pelíšek. Pokud vím, tak v Brně žádná kočičí kavárna není, narozdíl od Prahy, kde jich je již několik. Zaujalo mě, že kavárna by vlastně byla umisťovací, tedy že by si kočičky mohly vybrat v návštěvnících svého páníčka a adoptovat si ho. Zajímalo by mě, jestli by si všechny kočičky v kavárně zvykly a jestli by to nebyl pro ně moc veliký šok ten přechod do kavárny, a pak do svého nového domova, případně jestli by některé kočičky chudinky nezůstaly "na ocet" a jiné by šly na dračku, ale vlastně je to jedno. Asi by to bylo i lepší mít nějaké základní kočičí osazenstvo, které by se neměnilo.
A zajímalo by mě také, kde přesně v centru Brna by ta kavárna stála. Někde na Svoboďáku?
Držím palce, aby se tento projekt zrealizoval a pokud se uskuteční, určitě do kavárny zavítám. :-)