Květen 2015

Nasloucháme

31. května 2015 v 16:44 Kočka na každý den
Poslední květen. Je to možné? Možná poslední článek tohoto měsíce. Kočky na každý den nestíhám, zredukovala jsem to díky časové tísni.
Poslední dva dny opět tak trochu nenormální. V čem? Ráda bych ty dvě "nenormálnosti" napsala, protože stojí za to.
V pátek jsem se poprvé zúčastnila Kostelní noci. V rámci této akce jsme navštívili extravagantní kytarový koncert Josefa Manzana, varhanní koncert, prohlídli si interirér devíti kostelů, z nichž nejvíc se mi líbil asi kostel sv Cyrila a Metoděje v Karlíně. Nakoukli jsme i do sakristie, knihoven a chodeb a pracoven farářů, kam se normálně člověk běžně nedostane. Každý kostel měl svoje vlastní razítko, takže jsem tak aspoň získala podle nich přehled, kde jsme všude byli. Nakonec jsme si dopřáli ochutnávku mešního vína, přičemž mě zaujalo, že to víno bylo bílé. Myslela jsem, že se podává při mši červené.. Déšť nás chytl na cestě do posledního kostela, stihli jsme to jen tak tak.

Včera jsme se vydali ve čtyřech na vzpomínkovou akci do Lidic. Ani jsem netušila, jak blízko jsou Lidice u Prahy. Počasí zpočátku zlobilo, ale během poprchávání jsme si prohlédli expozici v tamějším muzeu. Účastnili jsme se povídání u lidické hrušně, která jediná přežila řádění nacistů. Připomněla jsem si, jak celé památkové místo vypadá. Když jsem zde byla poprvé, nevšimla jsem si vůbec rybníku, který ležel před hřbitovem. Zajímalo by mě, jak tam ten rybník vzniknul. Jen tak tak jsme stihli koncert kladenského sboru a venisáž výstavy, která je právě věnována lidické hrušni. To nej ale přišlo až na konec. Mamčina kolegyně má příbuznou, která masakr v Lidicích zažila na vlastní kůži. Je jednou z posledních žen, které přežily koncentrační tábor. Přišla i na vzpomínkové setkání. Pak se vrátila domů, ale my jsme dostali nabídku-pozvání k ní domů. Nakonec jsme to přijali, i když jsme si zpočátku říkali, na co se jí máme zeptat. Jakou otázku jí položit? Na co se ptát člověka, který zažil takové hrůzy? Bylo nám to takové trochu divné. Ale přeci kdyby o tom ta paní sama nechtěla mluvit, asi by na to setkání nepřišla a setkání s námi by odmítla. Překvapilo mě, jak je ta paní čiperná, jak dobře chodí. Nakonec se paní po položení první otázky pěkně rozmluvila. Úžasně se držela svého příběhu a vždycky se vrátila k hlavní lince, když dělala odbočky. Bylo něco naprosto jedinečného slyšet očitého svědka/pamětníka této události. Dozvěděla jsem se několik nových informací a hlavně její vlastní osobní PŘÍBĚH! Velmi si toho cením. Takovou příležitost už mé děti mít asi nebudou.
Co jsem se dozvěděla nového:
- okolí koncentračního tábora Ravensbrürck, kam byly ženy poslány, bylo pěkné, borovice, jezírko...na pohled to vypadalo velmi hezky, jen ti lidi uvnitř byli strašní
- čísla vytetovaná na kůži dostávali asi jen v některých táborech jako je Osvětim, v Ravensbrücku je měli přišity na oblečení
- až do konce války se lidické ženy nedozvěděly, že byla vesnice vypálena a že jejich muži a děti nežijí, všichni to před nimi tajili a ani nikdo z příchozích do koncentráku jim to neřekl, prostě se všeobecně vědělo, že se jim to nesmí říkat, jinak by to ty ženy položilo
- paradoxně nejvíc žen z různě příchozích přežily ty, které byly z Lidic, víra v to, že se zas shledají s muži a dětmi je naplňovala sílou přežít
- na začátku roku 1942 byly v táboře ještě jakštakš dobré podmínky, ke konci války už nedostali ani chleba, žádná hygiena apod.
- vězenkyně neměly v tomto táboře pruhované mundůry, ale tmavě modré
- paní prý neuměla vůbec šít, maminka jí říkala, aby se hlavně nedávala na šití, že by si ještě přišila prst, ale ona jako na potvoru dostala práci švadleny
- její maminka a sestra páraly kabáty, aby se z nich pak vyráběla výplň do bot, sestra předtím pracovala v nemocnici, ale měla noční služby a během dne se na baráku nevyspala, proto chtěla změnit práci, pak měla tahat kotle s polévkou, ale to jí zas nedělalo dobře na kyčle
- Ravensbrück pronajímal vězně i jiným firmám jako je třeba Siemens jako levnou pracovní sílu, většinou šily různé kabáty a boty vytvářeli nové věci pro německé vojáky
- od června do října chodily všichni bosi
- na 8x8 metrů měli 250 vezeňkyň!!! Nechápu, jak se tam mohly vejít. I když půlka pracovala na noční směně a půlka na denní, přece jich tam muselo být požehnáno.
- vstávalo se v půl páte ráno
- paní sama nikdy nebyla na ošetřovně, nikdy nebyla v koncentráku nemocná, sestra té paní na to víc trpěla a jednou dokonce dostala červenou kartu, což znamenalo smrt, naštěstí se přes jednu známost- nějakou cizinku, která ke kartám měla přístup, zachránila, ta cizinka ji kartu zničila
- zima byla taková, že si hřály nohy v kafi, obětovaly kafe, aby jim bylo chvíli teplo
- Český červený kříž dodal do Ravensbrücku hromady potravinových balíčků, ale nacisti je vězňům vůbec nevydaly, sami je jedli
- maminka i obě dcery(jedna z nich ta paní, kterou jsme osobně potkali) přežily pochod smrti, jednou ráno byly nacisti pryč, a tak se rozdělily podle národností a zvolily si jednu zástupkyni, která je povede, na cestě potkaly muže ze Sachsenhausenu, tak se k nim přidaly
- ze všeho úplně nejhorší pro lidické ženy byl návrat, oproti tomu, co zjistily, když přijeli zpátky do osvobozeného Československa, se jejich utrpení v koncentráku zdálo tím nejmenším
- ne všechny lidické děti, které přežily a byly poněmčeny, se měli v náhradních rodinách špatně, naopak, jedna dívka si dokonce libovala, že měla daleko víc pohodlí, vlastní služku apod.



deviantart.com od MegLyman

Tak vysoko...

27. května 2015 v 21:17 Kočka na každý den
Zastesklo se mi po psaní blogu. Chystám jeden článek, ale trvá ho dlouho připravit. Fotky se mi navíc nezmenšují, takže nevím, jestli se budou vůbec zobrazovat. Mrzí mě to.
Dneska jsem byla celičký den doma a snažila jsem se napsat esej č. 2. na téma Heinrich Böll. Už je odeslaná kamarádovi na korekturu. Zbývá mi ještě jedna do trojlístku. Pak se budu muset naučit co nejvíc z těch esejí zpaměti, nebo si vypracovat podrobnou osnovu. Stejně se ale nejvíc děsím ústního.
Včera jsem měla tak aktivní den, že se divím, že mi stačilo asi jen 15 hodin všechny ty aktivitky stihnout. Vlastně to byly jen dvě věci, návštěva sestřenky a Kačky v Plzni a večer Divadlo Na Fidlovačce.
Kačenka už sama chodí, zpočátku se styděla, ale jak se rozkoukala, stalo se z ní pěkné šídlo. Jen moc nemluví. Nejvíc povídala na přebalovacím pultě. Zjistila jsem, že mě baví si hrát s hračkami stejně jako když jsem byla dítě. Jen mě štvalo, že Kačka má destruktivní sklony a že mi hrady z kostek pořád bourala. Ne ručičkou, ale rovnou nohou. :-D Hodně se rozdováděla a vůbec nechtěla spinkat po o. Asi se do nás zamilovala a nechtěla přijít ani o minutku strávenou s námi. Nu rádi jsme se opět na Kačí i na Lucku podívali, ale po těch čtyřech hodinách jsme byli s bráchou docela znaveni.
Představení v Divadle Na fidlovačce Šumař na střeše mě příjemně překvapilo. Bavzdory tomu, že to trvalo víc než tři hodiny, jsem si ho užila ani se mi nechtělo moc spát. Zásluhu na to má i kola. Hráli zde známí herci jako Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová. Vtipné a zároveň jsem se dozvěděla něco o židech. Bavily jsme se. Nechápu, proč to divadlo chtějí zavřít. Bylo narváno a herci slavili úspěch.
Ani mi nevadí, že je ošklivé počasí. Skoro naopak. Díky za něj. I když bych možná uvítala, aby bylo teplo, chci si užít sukní, protože v USA jsem zjistila, že budeme muset nosit zřejmě jako pracovní uniformu kraťasy a tričko. Zkusím se na to pak poptat a nějakou sukni si do zásoby určitě vezmu. Děsím se, kde teď budu shánět námořnické a bílé kraťasy. Chtějí je po nás hned po třech kusech, blázni. Vždyť bílá je tak hnusná, je na ní vidět každá špína, někdy prosvítá a dělá člověka tlustší. Mám ji ráda jen v kombinaci s nějakou jinou barvou.
Kočku jsem vybrala záměrně, je ze svatebního dne, kdy jsme byli na návštěvě u ženichových rodičů. Zalezla si do bezpečí, do výšky. Taky bych někam takhle zalezla a do odletu se neukázala.



Všechno bych zkousla až na...

22. května 2015 v 21:09 Kočka na každý den
Těším se na jeho mail, ačkoliv jsme se viděli včera a v neděli. I tak se na něj těším, protože spousta mých otázek zůstala nezodpovězena. Já si už ani ty otázky nepamatuju, ale prý on jo. Píšeme si e-maily, i když víme, že se o víkendu zase uvidíme. :) Mám ráda překvapení. :)
I když jsem dneska vstala v 7 hodin, nemám pocit, že bych na sto procent využila všeho času. Snažila jsem se vymačkat z dnešního dne tolik šťávy, co to šlo, ale jak k nám změnily autobusy, tak jsem se načekala na různých zastávkách. Jak nemilé. Paradoxně to, že prodloužili metro, nám spíše uškodilo.
Aspoň jednu užitečnou věc jsem dopoledne vyřídila a odpoledne mě čekala simulace při jedné teambuildingové akci. Bylo to dlouhé, ale celkově nám simulování nezabralo víc než hodinu. Zbytek jsem strávila učením, což jsem velmi uvítala. Za několik hodin mi to už nešlo, a tak jsem střídala učení s civěním na ostatní týmy. Díky za to, že jsem si vyměnila křeče s mdlobou. Simulovat mdloby je podle mě daleko lehčí. Prostě se jen sesunout.
Cítím, jak mi hoří tváře od sluníčka.
Výhled na další dny moc optimistický není. Cítím, že bych potřebovala spát víc než jen 7 hodin. Ráno mi dělá strašný problémy vstát na sedmou a když se konečně přemůžu, mžourám do skript ještě půl hodiny, než se trošku vzpamatuju. Bolí mě často hlava. Jak já ty státnice nenávidím. Stejně si myslím, že mám pidi šanci na to je zvládnout. Všichni říkají opak, to zvládneš a podobný kecy, ale když já sama vím, kolik si toho nepamatuju a o čem nemám ani páru, tak mi to připadá o to absurdnější..


z deviantart.com od odpium

Přílišná pohoda?

19. května 2015 v 21:21 Kočka na každý den
Den ve znamení probuzení bez budíku. Už dlouho si ho zas budu muset odříct. Jinak bych se budila ve čtvrt na dvanáct asi každý den. ;)
Tři a půl hodiny jsem dnes čekala u doktora, abych pak za pět minut mohla vypadnout. Aspoň že to potvrzení, že jsem schopna zúčastnit se campu, mám. Naštěstí jsem si sebou vzala učení, tak jsem nezahálela.
Včera jsem strávila odpoledne a večer v Brně a vyplatilo se. Dostala jsem dvoje skripta, které mi snad usnadní přípravu na státnice. Jedny jsem si hned zamilovala, jsou psaná poutavě, skoro jako nějaký příběh. Druhá mě spíše odpuzují. Ach ta jazykověda. Poprvé jsem byla v roli diváka na koncertě našeho švédského sboru. Někdy jsem se musela hodně přemáhat, abych se k nim nepřidala. Čekání na bus mi zpříjemnilo posezení s Martinou v pivnici, kde jsme si daly slámu, kofolu a jahodové pivo. Ve vzduchu je cítit léto, miluju sedět k večeru venku, popíjet a bavit se, když je cítit vlahý vánek.



z deviantart.com od SimLuna

Bambalam

19. května 2015 v 21:11 Co mě kdy zaujalo
Konečně jsem našla tu dlouho hledanou písničku, na kterou tančíme na zumbě. Znám ji z Magdeburgu, ale i tak mě překvapilo, když jsem ji uslyšela i na zumbě tady v Praze. Tady na ni tančíme s čínkami, já bohužel bez čínek, protože žádné nevlastním. Proč mi dělalo problém tak dlouho skladbu najít? Nerozumím skoro ani slovo. Připadá mi, že je to takové dětské žvatlání..ba ba ra bara, hopy hopity hopity jéé :-) I tak ji mám velmi ráda. Z posledních slov jsem pochopila, že je ve španělštině.



Tajemný hrad Svojanov

17. května 2015 v 12:49 Moje cesty
Přináším pár fotek z hradu Svojanov. Ke hradu se váže hned několik děsivých historek. Přináší prý neštěstí pro všechny ženy, které se jmenují Kateřina. V jeho prostorách zemřelo hned několik žen, které nosily toto jméno. Jednu Kateřinu tu nechal zazdít do hradeb vnitřního hradu hradní pán Hertív Žehušický za to, že se i po svatbě stýkala se svým dřívějším milencem kovářem. V roce 1805 se při výzkumech objevila kostra v bráně na horním nádvoří. Další děsivá historka vypráví o malé Kateřince, na kterou při hraní spadl trám. Následně procházela všemi pokoji a hledala svého tatínka. Nemohla ho najít a vysílena se opřela rukama o zadní stěnu a zemřela. Od té doby se říká, že se na hradě zjevuje a prochází se ložnicemi.
Jako první jsme se však dočetli historku o správci Rašínovi, který tu straší na ohnivém býku. Dříve byl krutý ke svým poddaným a dělníkům. Jeden dělník ho proklel, a tak neměl po smrti pokoje. Na hradě prý vždy zjevuje po půlnoci. My jsme po půlnoci opravdu pocítili strašení na vlastní kůži: závan větru a skříň, která sama od sebe skřípala a pootevírala se, takže jsme měli z Rašína celkem nahnáno.
Tato fotka se však vztahuje k procházce, kterou jsme hned první den před večeří podnikli. Naším cílem byla Boží muka, která jsme nakonec nenašli.


Na okraji lesa rostly pomněnky.


Toto je pohled z hradu na městys Svojanov. Malebné zákoutí.


Po výstupu z autobusu se nám naskytnul tento pohled. Roubenky jako na horách, stromy obalené květy a na kopci se tyčil majestátně hrad Svojanov.



Toto je už nahoře na hradě, focené z gotické zahrady.




První den jsme přijeli večer, takže kromě malé procházky jsme už nic nepodnikli. Paní kastelánová nám dala večeři, rýži s masem a k tomu jsme si dali výborné pivo Poustevník. Servírka v hradní hospodě nebyla, protože celý hrad byl v pondělí zavřený.


Další den jsme se zúčastnili obou prohlídek, okruhu A i B. Nejdříve jsme dopoledne zavítali do mučírny a ke strašidlům. Z mučírny jsem měla respekt, sice ty nástorje nebyly skutečné, byly to jen repliky, ale když nám vyprávěl průvodce, co se jak používalo, dělalo se mi mírně zle. Součástí první prohlídky byl i sál zbrojnošů a výstava vyšívání. Některá hesla vyšita na ubrouscích byla úsměvná a pravdivá.
Pak jsme se vydali s O. na procházku. V 16 hodin nás čekal druhý okruh. Součástí druhého okruhu byla prohlídka interiéru, pokojů včetně dámského a pánského salonku, kuchyně apod.. Nejvíc mě fascinoval obraz staré ženy. K tomuto obrazu se váže velká záhada. Ze dne na den ta stará žena najednou zavřela oči. Nikdo neví, jak se to stalo. Všimnul si toho jeden průvodce, který tu prováděl. Přitom obraz enní zespod nijak poškozený. Viděla jsem fotografii, kde ta žena má oči ještě otevřené. Fakt zvláštní.


Zde vidíte pohled na krásnou gotickou zahradu. Je vidět, že se o hrad opravdu starají. Hrad patří městu Polička, které v roce 2006 zahájilo jeho rozsáhlou rekonstrukci.


Na hradě pobíhá spousta pávů a pávic. Tito bohužel mají přistřižená pera, aby nemohli uletět. Zato v Pardubicích na tamějším zámku jim nechávají ozdoby v celé své kráse, aby se mohli pávi s čím chlubit. Tady pávi u samiček zřejmě moc nezabodovali. Podle toho, jak o ně samičky nejevily zájem.. :-)


Mé nejoblíbenější foto. V ohradě se tu pasou hradní kamerunské kozy. S touto jsme si náramně notovali. Nechala se ode mě podrbat a pořád něco přežvykovala. Náramná pohodářka =)


Svatba s číčami

16. května 2015 v 8:57 Kočka na každý den
Mám za sebou báječných pět dní plných neobvyklých zážitků. Bydlení na hradě Svojanov, prohlídky a výlety po okolí. A k tomu jednu svatbu, která proběhla včera v Kuksu. To vše proběhlo za slunečního svitu v příjemných teplotách. Jako by si to sluníčko načasovalo. Příjemný to čas, kdy jsem zapomněla na pár dní na státnice. Ve čtvrtek jsem opět nahlédla do skript a s tím nepřestanu až do 12. června. Připadá mi, že se to strašně krátí.
Svatba byl pro mě slavnostní zážitek, dosud jsem byla na svatbě jen jednou. Bavilo mě porovnávat, jak se co dělalo a kdy. Ženich s nevěstou mi byli velmi sympatičtí. Taky jsem potkala tři kočičky. Jednu v bytě nevěsty a ženicha, další dvě doma u rodičů ženicha.
Zde můžete vidět jednu z těch dvou číč. Jmenuje se Claudinka. Jakmile přišly děti, číči zaujaly obrannou polohu, hlavně ta druhá číča, která není na fotce. Ta se schovala pod pohovku. Tato zalezla jen mezi polštáře. Fotoaparát je tu fakt příhodný, protože se ten den hóódně fotilo.


Botičky

10. května 2015 v 22:12 Kočka na každý den
Poslední dodělávky. Až přijedu, budu se věnovat už jen státnicím. I když je tu ještě jeden test, který budu muset ze švédské literatury zvládnout. Některé otázky na státnice musím předělávat. Snažím se ten text vnímat co nejvíc, spoustu děl jsem četla, ale obsah si pořádně nepamatuju. :-/
Přesto hodnotím dnešek jako báječný den. Mám nové botky, které se hodí i k sukni. Společně s rodinou jsme byli na úžasném obědu a já ochutnala po dlouhé době kuřecího gordona blue. A zítra hurá na výlet. Odhodím na pár dní školu. Nebudu myslet na státnice a budu si plným douškem vychutnávat přírody. :-)


z http://www.deviantart.com/art/Big-Shoes-167168093 od sachiko-hime

Recenzuji pražské bazény: Hloubětín

9. května 2015 v 17:13 Verschiedene Sachen
Poprvé jsem dnes navštívila bazén v Hloubětíně. Napadlo mě udělat takové malé recenze na bazény, které v Praze navštěvuji. Přemejšlím, do jaké rubriky to zařadit, asi kvůli tomu nebudu vymejšlet speciální rubriku. Dáme to do Verschiedene Sachen.

Takže teď se budeme věnovat Hloubětíně. Nalákalo mě hlavně to, že bazén má jako jediný slanou vodu. Nevím, jestli je to voda z moře, řekla bych spíš, že se jedná vodu s přísadou soli- něco jako když byste tam dali mořskou sůl na vaření. Hned když jsem vstoupila do prostoru sprch, pocítila jsem mírný zápach po soli. Když jsem si vlezla do vody, prvních deset minut jsem cítila, že má voda slaný nádech, ale celkem brzy si na to člověk zvykne.
Lidí tam bylo málo. Dalo se v pohodě plavat a ani to nebyl slalom jako v některých bazénech. Na to, že byl víkend, fakt pohodička.
Bazén má 25 metrů, takže běžná délka. Překvapilo mě, že na jedné straně je hodně hluboký, je tam velký spád. Určitě přes 3 metry. Můžete tak klidně skákat ze skokánku, aniž byste se báli, že se bouchnete o dno. Skákání z malých skokánků je tam povoleno. Další plus.
Co mě překvapilo, bylo to, že jsem při plavání vždycky "ujížděla" na jednu stranu. Jako bych byla na moři a vlny mě hnaly na břeh. :) Nejspíš měli na okrajích nějaké trysky, které člověka posunovaly. Při plavání své 24 jsem si teda docela mákla.
Celou dobu jsem slyšela jakési hučení. Možná nějaký alternátor, čistič.. kdo ví. Někomu by to mohlo vadit, ale já jsem to pak skoro vůbec nevnímala.
Jako menší negativum bych hodnotila vzhled šaten a interiéru bazénu. Ten je dost zastaralý, vchod i šatny mají trošku nádech minulého režimu.
Ve sprchách jsem se necítila úplně dobře, připadá mi, že jsou hodně blízko u sebe, takže člověk nemá ani malý pocit soukromí. Šla jsem raději na druhý konec, abych se nemusela mačkat vedle jiných návštěvnic.
Je dobré, že u sprch najdete parní kabinu, která je v ceně vstupu. Tam taky nebyla ani noha. Parní kabina je pěkná a hned se mi tam uvolnil nos. Rozhodně doporučuju vyzkoušet.
Pro studenta mi vyšla cena na 100 Kč za 60 minut plus dostanete 15 minut na převlékání. Na to, že se bazén může pochlubit svou specialitou- slanou vodou, mi ta cena připadá celkem dobrá.
Obsluha u pokladen milá, u šaten už trochu méně, ale když to zhodnotím všechno dohromady, dávám bazénu 73%.


fotku jse si vypůjčila ze stránek lokace.cz

Severská

9. května 2015 v 11:15 Kočka na každý den
Proč mám pocit, že je dneska neděle? Ty dny se mi poslední dobou tak pletou. A není to jen tím, že vyšly všechny svátky letos na pátek. Jen to, že jsme byli všichni doma a já si říkala, že je nás tu plno, protože nikdo nešel do školy. Ve svém pokoji jsem udělala pár změn. I některé technické, které jsem původně chtěla nechat na odbornících. Asi půl hodiny jsem přemejšlela, jak sundat stínítko na světlo aniž bych musela ze stropu vyndavat všechny kabely. Nakonec jsem na to přišla. Testuji svůj německý lustr a můj pokoj má večer takový jiný nádech. Snad si na něj zvyknu. Mohla bych ty lustry střídat. Né, určitě ten starý nevyhodím! Taky se uklízelo a mylo a já vyráběla dvě pomazánky. Hermelínovou a vajíčkovou. A povedly se. :-) Zjistila jsem, že vyrobit si domácí pomazánku je lepší než si ji koupit. Ta kupovaná vždycky tak rychle zmizí, kdežto domácí nám zůstane klidně na dva tři dny. Byla tu u mě návštěva, která se velmi zajímala o Rozárku. Rozárka nejdřív zalezla pod postel, ale po půl hodince vylezla a osmělila se. Zjistila, že návštěva je bezpečná, a tak se dokonce začala promenádovat a ukazovat a lísat. :-) Dostala moc dobrou kapsičku.
Opět jsem si připomněla kouzelné momenty ze Švédska. Kroužili jsme prstem na mapě a přemýšleli, kam všude bychom jeli. Miluju prohlížet si mapu a vzpomínat na své minulé cesty i snít o těch budoucích. Byl to krásný večer a i procházka na noční metro měla své kouzlo. Bylo nádherně teplo, jen na mikinu. Všude ty omamné vůně, které mi bohužel způsobily pšíkání a pálení očí. Ale i tak jsem ráda, že je tu léto. :)
Za poslední měsíc jsem přečetla celkem dost knih. Teda! Opravdovou lásku, 1984, Lásku a Šikovného kluka. A pak dalších x ukázek z různých děl. Nesmím už tolk číst! Ale jak tomu zabránit? Zavřít všechny knížky na zámek?



z http://www.deviantart.com/art/Cat-in-the-spring-time-148509106 od Zenicel

Výplach mozku

7. května 2015 v 10:52 Kočka na každý den
Okruhy ke státnicím se pěkně rozrostly aneb jestli se má na mysli historický vývoj jazyka, tak to se mnou sekne. Jen tak tak jsem se prokousala tou zkouškou a vím, že mě to celé bavilo jen díky tomu, že jsme měli prima učitelku.
U literatury mi připadá, že jsem se už tyhle věci někde učila, přesto mi nelezou do hlavy o nic líp. Na jazykovědu jsem pro jistotu ještě ani nesahla. Výmluva je sice hezká- mám tu ještě povinnou četbu na švédštinu- Knížka Šikovnej kluk. Hlavní hrdina mi je hodně nesympatický. Je to kniha pro puberťáky, tak s ní už úplně nesoucítím. Kluk zjišťuje, že je na kluky a snaží se to před svým okolím skrývat. Je nabručenej, uzavřenej, nechce se s nikym bavit a je nechutně ctižádostivej. Chce bejt mermomocí ze všech nejlepší. To jeho rozdíly vůči ostatním ještě více prohlubuje. Nu ale už se blížim ke konci. Asi jsem tedy byla v pubertě nabručená a načuřená a hádali jsme se víc s bratrem, ale tak kritický to se mnou snad jako s timhle klukem nebylo. Tenhle kluk má navíc Problém. Problém s velkym P-zjišťuje, že je jiný. Těžko se to hodnotí, když s tím nemám (bohudík) vlastní zkušenosti, ale i tak existují přeci daleko horší zjištění. Co třeba nevyléčitelná nemoc? Nemoc někoho z blízkých? Jeho rodiče jsou taky paka, když ho v tom moc nepodrží. Na jednu stranu mi je ho líto, vlastně si za to ale sám nemůže, je to hodně ovlivněno výchovou rodičů.


z http://www.deviantart.com/art/crazy-cat-114840375 od XWanna

Někde v lese

6. května 2015 v 11:05 Moje cesty
Uprostřed křivoklátkých lesů, kousek od Zbiroha, během malé čurací pauzy. Jak se z nevlídného dne může stát ráj na zemi.







Tak takhle to je!

5. května 2015 v 12:24 Kočka na každý den
Konečně jsem se dozvěděla tajemství, jak vždycky skloubí Lucka cestování s prací a se svým přítelem. Což o to, novinařina by mě bavila, možná by se to dalo nějak skloubit s cizími jazyky, podnikat přes net je už horší, ale stahla jsem si pro zajímavost příručku Podnikání z pláže, kterou mi doporučil kamarád. Pronajímat byt je určitě dobrý výdělek, ale to zatím nepřipadá v úvahu, jelikož nebydlím sama, nýbrž s rodinou a ti by mi to asi nedovolili. Pozitivní jsem, hypotéku a ani speciální krém v tubičce nemám, jen to samo o sobě asi nestačí. A na reklamy se taky nedívam. Ty jsem vlastně nikdy nesledovala. No uvidíme, otázka je taky, jak to udělat, aby i ten druhý s vámi šel do takového způsobu života. Každopádně díky za nahlédnutí pod pokličku. Článek najdete zde.
Moje momentální práce je také závislá na internetovém připojení, včera jsem dodělala jeden kurz švédštiny a ráda bych se pokusila zvládnout i druhý. Třetí už nejspíš nestihnu. Opět se mi potvrdilo, že internetové kurzy zaberou strašně moc času. Kam se hrabe prezenční výuka.
Připadá mi, že mám tolik práce a to prosím vůbec nechodím do školy. Je to přitom mnohem horší, samostudium mi zabere většinu času z celého dne. Včera jsem se ale pustila do úklidu koupelny a záchodu. Vyměnila jsem koberečky po celé délce podlahy. Skončila jsem asi ve 21.30, ale teď máme koupelku i záchod jak ze škatulky. Ještě by to chtělo vyměnit vysavač, abych mohla všude pořádně vyluxovat, utřít prach a bude to.
Mám nový obrázek na stěně v pokojíčku. :-)


Hostina

3. května 2015 v 9:42 Kočka na každý den
Diplomku jsem ve čtvrtek odevzdala a přesto se pořád nezastavím.
Švédština, švédština a ještě jednou švédština.
Ve čtvrtek jsem využila toho, že jsem v Brně a potkala jsem se se třemi lidmi. Překvapily mě všudypřítomní maturanti, kteří vybírají po cizích lidech peníze. Všude je řev a hluk, jen když jsme si sedly s Pee na lavičku, osm lidí nás oslovilo, abychom jim daly prachy.

Na oběd jsme šli s E. do picerky, kde jsme si vychutnávali pizu za studentské ceny. Po tomhle se mi bude stýskat asi nejvíc. Ráda bych tam ještě párkrát zašla, stejně už nestihnu ochutnat od každého druhu. Tolik jich tam mají.
Zavítali jsme pak do Lužánek a povídali si nad plechovkou piva.
Pak jsem se přesunula do Falku, kde mě čekal M.. Chtěla jsem se bavit, ale pití a jídla jsem měla už dost. Jenže člověk si musí něco objednat, když sedí v kavárně. Potkali jsme se skoropo roce. M. byl na Erasmu v Izraeli, takže se nám pusy nezastavily.

Pátek byl spíše upršelý den, ale i tak jsem vyrazila se svým milým na Petřín. Déšť se naštěstí snesl až pozdní odpoledne. A bylo to pěkné. Vybírali jsme postranní cestičky. Dostali jsme se ke Strahovskému klášteru, ke švédské ambasádě a ke strahovskému stadionu. Ten vypadal hodně zpustle. Zvlášť v proudech deště to na mě působilo smutně. Kam se schovat? Napadlo nás jet se podívat na nové stanice metra. A tak jsme podnikli výlet do čtyř stanic na céčku. Začali jsme v Motole. Vzpomněla jsem si na naši exkurzi po Stockholmu, kde mají speciální výzdobu metra. Tady v Praze stanice nepůsobily výstředně, ale jednoduše a zářily novotou. Líbí se mi to, v jednoduchosti je krása. Líbí se mi bordo barva na Nádraží Veleslavín a na Bořislavce. Nebyli jsme zdaleka jediní, kdo si vestibul metra fotil. A pak déšť na chvíli ustal, tak nás napadlo udělat si piknik u busty Daniela Adama z Velesavína. Ta busta stojí v nedalekém parku. Chvíli jsme poseděli, ale po dešti se ochladilo, a tak nás to donutilo opět zajít do metra. Metro. Netradiční místo, kam zajít na 1. máje. :-D

Včera jsem jela na sraz lidí, kteří mají stejné příjmení jako já. Sešlo se nás kolem 130! Sluníčko odpoledne vykouklo v celé své kráse, i když ráno stávkovalo. A malebná vesnička s kostelíkem mně vždycky uchvátí. Neodolám a fotím. Malé koláčky i svíčková nemají chybu. Jen za chvíli budu zas jako kulička. Ou jé. Jak to dělat, aby měl člověk víc místa na takové dobroty a zároveň aby netloustnul?

Večer jsem zašla plavat, ale i poté jsem měla pocit, že se mi z břicha nevypařil ani jediný koláček. Makové byly nejlepší těch jsem odpoledne snědla asi osm. :)
Dnes je neděle, slavný to den a já se jdu podívat na maratón. Nikdy jsem na něm nebyla ani jako podpora, dnes jdu poprvé. Jsem zvědavá, jaká tam bude atmosféra. :)


z deviantart.com od EmbraceDarkshade