Duben 2015

Konečně konec a nový začátek

28. dubna 2015 v 23:15 Kočka na každý den
Významný je den. Dala jsem k tisku diplomku. Kostky jsou vrženy. Už nic nemůžu změnit. Nebýt dvou obětavých lidí, asi bych měla velké potíže. Nevím, jestli bych tu práci vůbec odevzdala. Obětaví lidé, kteří nemají vůbec nic společného s mou univerzitou. Ano, zázraky se dějí. Na jednu stranu se setkávám na světě s vydřiduštvím a často mám pocit, že bez peněz člověka dneska každý nechá v háji. Na druhou stranu pak přijde něco, co mi vyrazí dech. Lidi, kteří mě překvapí svou nezištností a obětavostí. Prostě jen tak. Pro nic za nic. Jde především o lidi ze zahraničí. Bohužel. Nebo bohu dík? Bohu dík, že se vůbec někdo takový najde? Je to trochu smutné, že u nás něco takového moc nefunguje. Ale třeba jsem tu ČR zatím jen neměla to štěstí narazit na takové lidi. Třeba tady taky jsou. Lidé, který nejde o peníze. Kterým jde o to druhému pomoci. Třeba musí člověk do takové fázi dospět. Třeba pomáhá, protože sám byl někdy předtím v průšvihu a našel se někdo, kdo mu nezabouchl dveře.
Odpočívám. Šla jsem dnes po dlouhé době na zumbu. A velmi jsem si to užila. Připomněla jsem si zumbu v Magdeburgu. Dokonce hráli jednu stejnou písničku. Jen mě mrzí, že jsem nenašla, jak se jmenuje, přes hodinu jsem hledala její název a nic..


z deviantart.com od hoschie
http://www.deviantart.com/art/Happy-cat-416472955

Vzpomínka na jaro

28. dubna 2015 v 21:19 Verschiedene Sachen
Když máme to lezavo, tak přidávám pár fotek z naší zahrádky pro zahřání. :-) Snad opět bude tak krásně jako 19. dubna. Vyhřívali jsme se kočkama na trávě a já podnikla malý fotografický výlet kousek za chalupu. O tom ale až zase někdy později.






Abych pravdu řekla, jaro moc nemusím vystát. Teď je takové období, kdy vůbec netuším, jak se mám obléci. Ráno se navléknu do svetru a do kabátu, a pak se odpoledne peču. Sundat vrstvy a tahat se s nima v rukách a bát se, jestli někde nějakou nenecháte, nebo vydržet ten nepříjemný pocit a koupat se ve vlastním potu? Další den se obléknu nalehko a ouha. Mrznu a klepu se zimou, že jsem ráda, když přežiju cestu tam a zpět bez bundy jen v tričku.






Hrozný to čas

24. dubna 2015 v 8:04 Kočka na každý den
Bolí mě hlava. Chce se mi spát. Vyhlídka na odpočinek nulová. Bolí mě taky záda. Snad z toho nevyjdu opelichaná jako Johana. Jediné, jak to trochu rozhýbat je jít plavat. Během dnešní pauzy půjdu plavat. Jinak je závěrečná fáze korektur děsnej porod. A divadlo bylo taky moje záchrana. Za poslední dva dny jsem byla každý večer v divadle. A pokaždé to bylo vtipné a humorné. Smích taky léčí.


Novomanželská pravidla

22. dubna 2015 v 22:36 Co mě kdy zaujalo
Vtipy vyprávět neumím, ale o tenhle se s vámi musím podělit. Kamarádka nám ho vyprávěla včera v kavárně a všichni jsme se upřímně zasmály.
Novomanželé se baví o tom, že každý má své věci, do kterých jim nebude ten druhý mluvit.
On: - Drahá, mám 3 zásadní věci, které nejde nějak měnit:
za prvé: úterý mám fotbal, ať se děje co se děje já mám fotbal!
za druhé: ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdybys mě na kolena prosila, já s klukama hraju mariáš a nehnu se od toho!
za třetí: v neděli chodím na ryby. Přes to vlak nejede. V neděli jdu vždycky na ryby! Máš co k tomu říct?
Ona: - Ne, mně to nevadí. Já mám jen jednu zásadu.
On: - Jakou?
Ona: - Já mám každý večer v 9 hodin sex. A je mi úplně jedno, jestli u toho budeš, já mám prostě sex.

Žádné starosti?

21. dubna 2015 v 21:55 Kočka na každý den
Tolik soustředění jako dnes jsem už dlouho nezažila. Jsem unavená, ale zároveň mě těší, že jsem nevynechala ani jeden sraz. Na španělštině jsem se zapotila při tvorbě nepravidelných slovesech, s Verčou jsme oběhly Prahu a stihly si k tomu ještě popovídat. Na chvíli jsme zakotvily ve Františkánský zahradě, kde bylo neuvěřitelně narváno. Inu všichni se chtějí slunit. Obě jsme se pak přesunuly do jedné kavárny, kde byl po dlouhé době opět náš holčičí slet. Sešla se naše parta z gymplu. Až na M. tam dorazili všichni. Měly jsme si toho tolik co povídat. A překvapivě jsem si nejvíc rozuměla a notovala s Á., která je taky nakažena cestovatelským virem. Sní a cestuje a pracuje a opět cestuje, aby v zahraničí mohla pracovat, aby si pak mohla splnit si svůj sen jet do Japonska. Problémy, které máme my se státnicemi a diplomkami neřeší. Přála bych si jít tak jako ona za svým snem, i když vím, že to nebude lehké. Teď a asi ani později. Ale třeba mě budoucnost překvapí. Na druhou stranu jsem ráda, že mám i vejšku a po studování se mi bude určitě stejskat... tedy po té velké prázdninové pauze.


Překvapení, která nám nachystalo Prokopského údolí

19. dubna 2015 v 19:47 Co mě kdy zaujalo
Přináším pár fotek z procházky v Prokopském údolí. Toto je originální keška. Překvapuje mě, jaké mají lidi zajímavé nápady. Ale že mi dalo práci ji bez GPSky najít.



Vyšplhali jsme nahoru k hradisku. Měli jsme výhled na Stodůlky i na Barrandov. Mezi námi skalní propasti. Tohle se v Magdeburgu fakt nevidí. Občas jsem měla pocit, že nejsem vůbec v Praze.


Když jsme hledali třetí kešku, narazili jsme na bejvák, který patří nějakému bezdomovci. Momentálně nebyl doma. Prý tam ta keš asi někde je, ale my ji nenašli. Prozkoumali jsme to v rámci možostí a čistoty i vevnitř. Keš se asi skrývá nakonec v jiné- neobydlené jeskyňce.



Byl to ale vzdělaný bezdomovec. Měl tam i knihy. A čistotný. Našli jsme lopatičku se smetákem.
Tak si říkám, jestli tu bydlel i v zimě. To musel mít krušné. I kdž sem asi nefouká a neprší, musel tu mít kosu. Jsem ráda za to, že mám střechu nad hlavou a teplo.



Toto je pohled z jiné skalní dutiny. Bohužel ani tam jsme neuspěli. Ale výhled to byl hezký.

Příště ji určitě pokoříme. Keš je jen vedlejší účel procházky, ten hlavní- užít si přírody a pohybu venku byl splněn.


Po práci zasloužená odměna:-)

19. dubna 2015 v 13:11 Kočka na každý den
Pampadam. I když včera vypadalo ráno uplakaně, během dne se to vybralo a dokonce jsme zažili i slunečné okamžiky. O to měla obloha krásnější barvu, ty modré mraky a zároveň probleskující sluneční paprsky. :-) Zlatý déšť a rozkvetlé stromy. Omamná vůně bělostných keřů, které mi připadaj, jako by byly posypané sněhovými vločkami.
Dopoledne práce na diplomce, odpoledne mě čekala zasloužená odměna. Procházka, hledání kešek a nakonec bazén na Barrandově. Tentokrát jsem hledala kešky naslepo a jako pomocníka jsem s sebou měla GPSku v podobě O. . Dvě jsem našla, třetí jsme hledali společně. Tam už byl těžší terén. Kromě důmyslného příbytku pro bezďáka a několik prázdných medvědích nor jsme nic nenašli. Ale my to nevzdáme. Najdeme si její přesnou polohu, vybavíme se oba do přírody(tentokrát jsem měla vybavení jen já). Hledání kešky mě bavilo, bylo to napínavé, ačkoliv někdy docela zabíračka. Zvláště když vám vaše GPSka řekne: V okruhu 50 metrů je tady někde keš. A teď hledejte! V bazénu jsem ale hned ožila. Jako rybka ve vodě. Nohy se mi krásně uvolnily, jako bych předtím nechodila po kopcích a skalách a neprolézala chroštím a prokopskou džunglí. Skvělý to den ve skvělé společnosti! Miluju procházky! Miluju výlety! A už se těším na náš společný květnový výlet na hrad.
Velmi mě láká přihlásit se na tento kurz o cestování. Škoda, že je to tak drahé. Kámoška na něm už byla, tak čekám, že mi dá nějaké informace, jaké to bylo a jestli to stojí za to.
A překvapení na konec. Diplomka je hotová. Teda předběžně hotová. Ještě mě čeká korektura. Ještě si ji musí přečíst můj Betreuer, který ji může taky pěkně zkritizovat a říct, abych ji přepsala. Ale i tak jsem ráda, že to mám tu nejhorší práci jakštakš z krku(doufejme).


První, kdo se mi do toho plete

16. dubna 2015 v 22:07 Verschiedene Sachen
Netušila jsem, že mám v pokoji návštěvu. Přišla nečekaně. Jako by říkala STOP DIPLOMCE. ZASTAV.


Ona sama se zastavila se na této stránce, asi se jí zalíbila. A nebo mi chtěla pouze udělat primární korekturu textu.


Taková nádhera, nešlo obrátit list. Sic by se pavouk zvěčnil na mé diplomce navždy, ale raději jsem ho nechala uprchnout do rohů a temných děr. Třeba si ho vycvičím a vykrmím staneme se kámoši. ;-)


Experimentuju

16. dubna 2015 v 21:58 Kočka na každý den
Udělala jsem dnes boží hermelínovou pomazánku. Není nad domácí výrobu. A včera jsem upekla koláč s jahodovým pudinkem. Chutnal nejen mně a to je úspěch. :)
Akorát se mi dnes stala menší nehoda s vajíčkem. Výbuch. Zapomněla jsem totiž, že vařím vajíčko(ach ta diplomka) a to explodovalo. Doslova! Jako malá bomba. Jen já tu ránu neslyšela. Ostatní jo.
Udělala jsem si radost a splnila si sen, který se mi dneska zdál. Zdálo se mi, jak si vybírám v sekáči sukni. Měli tam spoustu zajímavých sukní. A tak jsem se rozhodla udělat si radost a ten sen zrealizovat. V Textilhousu mají teď na všechno slevy. Ale až třetí Textilhouse, který jsem dnes navštívila, měl pěkné sukně. Zvláštní, že když jde člověk do obchodu účelově, tak ten výběr není takový. Ještě že ty sekáče jsou v centru tak blízko sebe. Ale poštěstilo se a já si vybrala báječnou sukni ke kolenům, která mi trochu připomíná Gaudího mozaiku:-) Bude se v ní náramně tancovat.
A večer jsem byla po dlouhé době na simulaci. Tentokrát na univerzitě v Praze, kde nás zachraňovali budoucí učitelé. Natěstí na mě nepřipadla role hysterky, takže jsem to zvládla levou zadní.
Z diplomky mi už zbývá jen Fazit.
Mějte se fanfárově!

Přidávám fotku z Kočkafé, kde jsme byli s O. v pátek. Tuto číču jsem si oblíbila asi nejvíc, připomínala mi svou srstí Rozárku. Zalíbila se jí moje kočičí taška natolik, že se na ní pohodlně usadila. Možná z ní i cítila trochu Rozárku. Pořád na ty kočičí kavárny musím myslet.


Čičí

15. dubna 2015 v 0:00 Kočka na každý den
Krásný to den, jen poněkud namáhavý.
Po dlouhé době jsem si ráno vzpomněla na to, co se mi dnes zdálo. Několik lidí v mém snu vystupovalo, prostředí školy a prostředí divočiny a starého tunelu. Nic strašidelného, nic pěkného. Takový neutrální sen.
Nejlepší nápady během psaní diplomky mě nyní oslňují během poledne. Jak to? Že by se změnila doba, kdy jsem nejvíc kreativní? A nebo mě napadají samé blbosti? Každopádně textu nejvíc přibývá v době oběda. A že na ten oběd často i zapomenu.
Odpoledne mě čekalo doučko ze španělštiny. Při každé větě si připadám neskutečně hloupě. Když někdo mluví, rozumím daleko snáz, než když mám něco sama ze sebe vyplodit. Španělština mě baví a opakovala jsem si ji na cestě domů v metru.
Odpoledne jsem zašla do knihovny ve Školské a zjistila jsem, že to není moc dobré místo na učení. Je tam hluk. A knihovníci jsou děsní, protože řeší fakt ujeté věci. Asi jsou někteří se svou prací krajně nespokojení, když počítají, kolik jim z platu na konci měsíce zbyde. A nebo řeší, jak přilepit ceduli na dveře. Raději kdyby byli zticha, v knihovně má být přeci ticho ne? Každopádně se příště půjdu učit jinam.
A v 18 hodin nás čekala kavárna. Sešla jsem se s Honzou a navštívili jsme spolu báječné místo- Kočičí kavárnu. Už druhou, kterou jsem v Praze objevila. Tato byla luxusnější, taky dražší, ale měli tam hezké obrázky koček na stěnách. A koček taky habaděj. Hladili jsme si zrzavého kocourka, černou dlouhosrstou kóču jako noc a černého kocourka. Ke konci jsme byli svědky kočičí války a prskání a honění. Moc jsme si pochutnali na dortech a taky si dobře popovídali o všem možném, co život dal. Po zavíračce kavárny jsme potkali Katku, s kterou jsme šli na metro, takže i s tou jsem prohodila pár vět. A zítra se zas pustím do práce na diplomce, už se mi tak nechce, ale jsem těsně před cílem... Čičí, Rozárka se asi trochu diví, kde jsem to byla. Možná ze mě cítí ty cizí kočičky. A ony zas cítily Rozárku, všechny mi totiž čihají k botám. Asi tam Rozárka na nich zanechává tajné vzkazy.




z deviantart.ocm od Asumaruu

Proč nejsem kočičkou?

12. dubna 2015 v 21:16 Kočka na každý den
Tak je mi nějak ouzko, přestože se mám dobře a prožívám hezký čas. Jen mě občas přepadne myšlenka/situace, kdy mi něco, nebo někdo připomene, že už vlastně nejsem dítě a měla bych být dospělá/ chovat se dospěle. A to mě nejvíc štve. Přála bych si být pořád dítě, nemít žádné dospělácké povinnosti, chodit do školy a mít 2 měsíce prázdnin, ne-li víc. A nebo bych si přála být kočkou. Jednou z kočiček v té kavárně, ve které jsme v pátek popíjeli čokoládu a ukusovali muffina. Ty se mají královsky. Musím se přiznat, že když jsem si je tam hladila, několikrát mě přepadl smutek, že nejsem kočičkou. Vždyť být člověkem je tak náročné. Člověk musí zastávat tolik rolí. Kdežto kočky jsou prostě takové, jaké si zrovna zachtějí být. A na nikoho se neohlíží. Přitom vím, že se mám teď relativně dobře. Mám na co se těšit a kromě diplomky a státnic tu není žádná větší hrozba. Žel mou hrozbou, temnou můrou, je teď čas. Čím jsem starší, tím rychleji mi utíká a já bych si přála nevnímat, jak ta zubatá kolečka pořád víc a víc zrychlují. A nebo bych zrušila všechny hodiny, kalendáře, orloje a měříče času. Neslavily by se narozeniny, nic, protože nikdo by netušil, co je vlastně za den a za rok. Řídili bychom se podle slunce.
Konec žblebtů. Podařilo se mi znovu nabarvit zeď, respektive jsem poprosila našeho souseda malíře, aby mi zamaloval skvrnky po lepicí gumě. Sláva, teď si na ni můžu nalepit plakát. Mám z toho radost. Teď abych ve svém pokoji bydlela ještě dalších 10 let.
A objevila jsem nejlepší bazén v Praze- Šutka. Je to sice dálka od nás, ale stálo to tam dnes za to. Už jsem se namlsala 50 metrového bazénu Magdeburgu. Je báječné, že se nemusíte tak často otáčet. A lidí tam bylo i v neděli málo, připadala jsem si jak rybka v moři. Pak jsem objevila atrakce v druhé části haly a měla jsem do konce předplaceného vstupu co dělat, abych stihla všechny atrakce vyzkoušet.



Dopisy

10. dubna 2015 v 14:36 Kočka na každý den
Dva dopisy odeslat, jeden dostat plus k tomu pohled navíc jako bonus. I kdyby zdražili poštu sebevíc, asi bych s těmi nejmilejšími pořád zůstala v kontaktu i takto. Není nad papírová psaní.
Už ze zvyku piju zázvorový čaj, abych posílila imunitu, těším se na malinovou polárku, kterou máme v mrazáku. S dědou budeme opět mlsat jako včera. :-)
Prádlo se věší jedna radost a vynést dvě tuny odpadků mi taky nevadilo. Proč se neprojít, když je venku tak krásně. Jen to nádobí se pořád množí nekonečně dlouho, takže ho snad ani nemá cenu mýt.
Pak mi tu zbývá zbytek diplomky a já zas nevím, jak se do toho mám pustit. Člověk mající papírové zdroje to má mnohem snažší, než luštit vše z obrazovky notebooku. Je to omezená perspektiva, kdy se ztrácí přehled nad tím, kde jste a nad čím zrovna pracujete.
Nesnáším O2, ale nemyslím si, že další operátoři jsou lepší. Zjistila jsem záhadnou věc a to je to, že mě psaní smsek a volání dohromady stálo méně v Německu než tady v ČR. Je to možné? Tam mi český kredit vydržel i dva tři měsíce. Fakt nechápu.


Klívie

8. dubna 2015 v 19:41 Verschiedene Sachen
Vykvetla mi klívie. Předtím jsem myslela, že je to kytka smrdutka, ale po příjezdu z víkendovky jsem byla překvapena, jak se krásně otevřela.
Květiny mi dělají radost.
Kéž by mi dlouho vydržela..a nevadilo by jí, že občas bude díky mé nepřítomnosti na suchu.



Pohoda uprostřed shonu

8. dubna 2015 v 10:39 Kočka na každý den
Jaro je tu a s ním i nové nápady na psaní článků. Vždycky, když se sem přihlašuju, mrknu na úvodní stránku blog.cz a nestačím se divit, kolik lidí se pouští do blogování. A to je moc dobře.
Jaro, ono kouzelné slůvko, by se mělo ještě vyslovovat s jistou dávkou obezřetnosti, protože nikdy nevíme, kdy může napadnout sníh. Jako tento víkend, kdy sluneční svit doprovázely i sněhové vločky. Kdy se na nás na procházce spustil sněhový déšť, padal nám do vlasů a přidával nám svou bělostí na jednorožeckosti.
Bydlet na zámku je nádherné. I když spíte na holé zemi a ne v posteli s nebesy jako princezna. Chtěla bych se podívat někdy v blízké době na pohádkovou Červenou Lhotu.
Měla bych toliko nápadů, ale zrealizovat je nyní bude docela těžké. Nevím, jestli se mám radovat, nebo být smutná z toho, jak ten čas rychle běží.
Pustila jsem se do knihy, kterou jsem dostala k Vánocům s tím, že nevydržím se čtením čekat až do podzima.
Už druhým dnem si užívám k snídani výtečné kramelové pomazánky.
A včera jsem poprvé byla na jídle v thajské restauraci. Dala jsem si obří polévku, která mě zasytila možná i na dnešní oběd. Baví mě jíst hůlkami.
Večer v posteli ani nevím jak, jsme si začali povídat nad sklenkou vína a smetanového francouzského sýru. Bylo to příjemné. Je fajn se občas pozastavit.
Odpoledne si jdu pro vytisklé materiály, a pak už budu muset nasadit svižné tempo. Neznáte v Praze nějaké místo, kde by se dalo nerušeně psát a kde mají třeba i večer otevřeno? A kde by měli i wifi? Zjistila jsem, že městská knihovna má jen do 19hod.



Kde je ta hodina navíc?

1. dubna 2015 v 10:23 Kočka na každý den
Zajímavé přihlašování na blogu dneska. :) Inu aspoň blog si ze mě udělal apríla. Ale třeba to ještě přijde. Však je ještě brzy.
Přijela jsem domů a stále je to tu jako po boji. Vyřizuji několik věcí zaráz. Převádím fotky do PDFka a modlím se, aby mi to nezdevastovalo celý notebook. Bohužel se mi to nevede, protože část textu vždycky přesahuje stránku. Mimo jiné si chystám kostým jednorožce.
V noci jsem měla docela strach, jak to tu burácelo do oken. Jako kdyby měl přijít konec světa.
Peru, věším, myju nádobí, snažím se domluvit si schůzku na ambasádě a pořád tam jsou nějaký překážky v systému, o diplomce ani nemluvě. A zítra už jedu do Brna. Vyřídit všechny dokumenty, pozdravit kamarády.
Rozárka je teď přítulná, ale asi se hodně diví, když ze své pozorovatelny vidí kmitající Aničku.
Ráda bych napsala ještě minimálně tři články na svůj německý blog, ale kde vzít na to ten čas???
U nás doma se děje jedna veliká záhada. Ačkoliv mamka přeřídila hodiny v obýváku o jednu hodinu dopředu, asi se jim to nelíbí, tak se zpoždují. A hádejte o kolik? Přesně o jednu hodinu! Další den zkrátka byl na hodinách opět zimní čas. Jako by se hodinám nechtělo přeřídit na léto. Že by taky hodiny měly mysl? Že by byly líné vstávat o hodinu dřív? Vždyť je to pouhý stroj!

Přeju vám, ať vás dneska někdo vyvede na apríla. Každý si zaslouží nějaký ten vtípek v tak pošmourném počasí.


z deviantar.com od Jullelin