Listopad 2014

Ještě víc než jednou!

23. listopadu 2014 v 11:01 Verschiedene Sachen
Nenapadá mě nic moc, čím bych mohla přispět na svůj blog, momentálně se nacházím v takové stagnující náladě. Přemýšlím nad tématem týdne a zjištuji, že mu moc nerozumím. "Ještě jednou". Jak může někdo chtít někdo něco ještě jednou? Asi jsem divná, ale já chci buď, abych se věci už nikdy neopakovaly, a nebo aby se děly zas a znova.. poprvé, podruhé, podesáté.. Ne jen jednou! Když se vrátím do minulosti, moc věcí mě ani nenapadá. Asi je to tím, že si ani nepamatuji, co se před rokem, před dvěma a dál událo. Vím, že jsem chodila tam a tam do školy, že jsem se bavila s těmi a těmi lidmi, možná si i vzpomenu, které země jsem navštívila, ale co bych si přála znovu prožívat? Určitě bych se chtěla do těch zemí vrátit, třeba do Číny, ale jen jednou? Několikrát, hodněkrát.. a i tak člověk nemá zemi probádanou. Nikdy. Pořád můžem něco nového objevovat, i když si myslíme, že už jsme všechno poznali.
Když se zamyslím nad tímto rokem, je jen málo věcí, které bych chtěla prožívat znova. Pohladit Rozárku, slyšet její vrn, tisíckrát, zas a znova. Ne jen jednou. Koupat se v jezeře a nad sebou míst zasněžené vrcholky hor.. každý rok, každý měsíc, možná i každý den..? Zatím jsem měla to štěstí dvakrát v životě. Letět v letadle. Jet na kole. Mluvit švédsky. Dostat pusu. Být ve víru tance. Vlastně toho tak málo není. Mohla bych pokračovat. Ale zažít to všechno jen ještě jednou a šmitec? To ne.

Češi- národ pivařů

23. listopadu 2014 v 10:29 Co mě kdy zaujalo
Přináším sem odkaz na video o Češích a Česku. Docela mě pobavilo. Jen doufám, že cizinci nebudou brát všechno tak doslova. Pivo v posilce by mě asi zabilo. Bohužel se obávám, že turisté často slupnou prut i s navijákem. Takový pupek bych tedy chtít po pivě nechtěla. A ani takový manžel by se mi nelíbil. Ale to, že po černym pivu rostou prsa, jsem už někde slyšela. :)
Docela jsem z toho videa dostala chuť na pívo.


S mýma kočkama

8. listopadu 2014 v 23:32 Kočka na každý den
Dobrý pozdní večer.. nebo spíš noc. Je to pro mě vzácnost psát teď na tento blog, ale protože jsem doma v ČR, připadá mi to přirozenější. Právě sedím na posteli v obýváku a vedle mě se myje Rozárka. Užívám si její přítomnosti každou chvilku. Za chvíli jí zase ujedu. Zpočátku, když jsem domu přijela, si mě prohlížela docela nedůvěřivě a jenom zdálky. Vylezla nahoru na skříň. Já jsem siale vzala židli a hrábla tam nahoru do výšin, abych ji mohla vzít do náruče. Chvíli se nechala chovat. Dnes jsem také pozdravila Čiperku i další kočky z chalupy. Jen Berta tam nebyl. Zase se někde coural. Česala jsem jabka, a pak jsem hladila kočky, které se všechny natěsnaly do úzkého pruhu, kam ještě svítilo sluníčko. Slunce dělá kočkám asi dobře, hlavně Čiperka si vyhřejvá své staré kosti velmi ráda. Vylezla dokonce na zídku, aby si vychutnala sluníčka co nejdéle. Možná si Čiperku vezmeme na zimu domů do bytu. Vážně o tom uvažujeme. Rozárka se sice asi zblázní, ale nechceme nechat Čiperku mrzunout někde ve sněhu. Chceme jí dopřát příjemné i ty poslední chvilky svého života. Nechceme, aby se v zimě trápila. Tak držte palce, snad to nějak půjde. Snad tu bude Čiperka letos v zimě s námi na zimním bytě a snad to Rozára nějak skousne.