Září 2014

Jag åker till Tyskland

26. září 2014 v 20:08 Kočka na každý den
Zdravím! Den Dé nastal a zanedlouho i hodina Há. Na místo určení bych měla dorazit v 5.50. A pak si budu hrát na mechanika. Raději na to nemyslet a užívat si poslední chvíle strávené doma. Tentokrát nejedu tak daleko a na tak dlouho. I když zmatek doma mi hodně připomíná ten den, kdy jsem odlétala do Švédska.
Ráda bych se ještě rozloučila s Rozárkou a zahrála si na kytaru. Španělský a francouzský deník mám dopsaný. Přidat fotky už nebude tak náročné. Jsem ráda, že aspoň tohle se mi povedlo, i když jsem tomu věnovala nemálo svého času.
Cítím trochu neklid, jako vždycky před cestou. Možná i to mě na cestování tolik láká.
Naštěstí se mi podařilo sehnat kamaráda, který mi s kolem pomůže.
Dnešek byl fajn den. U zubaře mě pochválili, a pak jsem měla báječný sraz s kamarádem ze Stockholmu. Bavili jsme se celou dobu švédsky. Zjistila jsem, že jsem všechno nezapomněla. I když slovíčka se z hlavy vytrácejí. Je mi s podivem, že si rozumíme, přestože je o hodně starší než já. Švédskou konverzaci jsem už potřebovala jako sůl! Beru si s sebou aspoň CD - povídání o kočičákovi. Snad mu budu rozumět.

Mějte se báječně a držte palce, ať je o víkendu hezky. :-)


z deviantart.com od cucat

Mám to!

25. září 2014 v 22:39 Kočka na každý den
Hurá!!! Třikrát sláva! Už jsem vymyslela název svého blogu, který si budu psát na Erasmu! Ale že mi to dalo zabrat!! Chtělo to něco, co by dávalo smysl a zároveň to vystihovalo mě i mou situaci. A právě jsem na to přišla!! :-) Blog už vzniknul, ale ještě ho možná graficky upravím. To ale až v Magdeburgu. :-)
Teď ještě dopsat cestovní deník. Už mi zbývá dva a půl dne. Jde to pomalu a bolí mě zápěstí. A taky bych si chtěla ještě užít svého pokojíčku, Rozárky a všech. Ale musím to dopsat.. fakt musím..
Taky už mám adresu svého bydliště v Magdeburgu. Jen se nastěhovat.

Přidávám sem španělskou kočku.. protože jsem dnes vyprávěla doma o své cestě na jih a promítala fotky. Teprve dnes..


Kilkelly

24. září 2014 v 22:53 Co mě kdy zaujalo
Strašně smutná písnička. Asonanci mi doporučil kamarád a poslouchám je čím dál tím častěji.
Jejich písničky se mi líbí hlavně proto, že každá skladba v sobě má nějaký příběh. A příběhy, ty já velmi ráda. :-)


Píšu

23. září 2014 v 21:20 Kočka na každý den
Píšu deník. Píšu, až se ze mě kouří. Jsem u soboty 23. srpna. Ještě mi zbývá devět dní. Už mě to nebaví. Ale času je málo a já to potřebuju mít hotové.
Chtěla jsem jít dneska plavat, ale musím to odložit na zítřek.
Přišla jsem z oslavy. Při té příležitosti jsme zašli do nově otevřené vietnamské restaurace na našem sídlišti. Jedla jsem hůlkami, těstoviny s krevetami a k tomu zázvorová limonáda. Měli tam příjemné tlumené osvětlení. A vše laděno do bordó a do fialova. Jsem moc ráda, že se dárky, které jsem oslavencům dala, líbily.
Zvykám si na novou a zároveň mně dobře známou věc. Není stejná, vážně není.. To, co se stalo už se nebude nikdy opakovat.
A teď mi poslala e-mail Lucka. Jednou jsem jí napsala komentář k článku a teď, když byla zas na cestách, se mi opět ozvala. Lucka je můj velký cestovatelský vzor.
No jdu zase psát, abych to do pátku stihla.

Poslední dobou trávím hodně času s Rozárkou. Chci si ji ještě užít, než odjedu..Bude mi moc chybět.


Miluju Abbu

22. září 2014 v 22:47 Verschiedene Sachen
Tahle písnička mě dokáže vždycky roztančit:-)


Čas psát, čas potkávat

22. září 2014 v 11:29 Kočka na každý den
Jsme totálně netechnickej typ. A už bych měla psát deník. Pár hodin je už v háji a já se deptám zas nad fotkama, jak je hodit do blogu. Prostě na to peču. Přemejšlím, jak se má jmenovat můj německej blog, ale zatim mě žádnej dobrej název nenapadá. Nějaké nápady? Nejlépe v němčině? Něco, co se dobře zapamatuje.
Mám doma pár nových věcí, které mi udělaly radost. Kniha o Bernu, vůně, květina, kytara.. potkala jsem včera tři zajímavé lidi. Dvě procházky po Praze, cukrárna, restaurace a čajovna. :-) Čas srazů mi končí, doufám, že se mi podaří co nejdříve sbalit a už budu mít čas jen psáááááááááááááááááááát.


z deviantart.com od brokenangel
http://www.deviantart.com/art/poetic-cat-582023

Stěhování

20. září 2014 v 23:43 Kočka na každý den
Přepravě nadměrných zavazadel zdar. Dneska byl ale den! A včera taky! Návštěva sestřenky a honička s Kačenkou po chodbě. All inclusive: sladké švestkové knedlíky s tvarohem a s cukrem, ouzo a vepřové na pivu s knedlíky a retsinou. Nové chutě, nové vůně. Milí lidé, skvělý rozhovory. Měla jsem se jako v nebi.
Dnes v sobotu jsme podnikli několik výletů, ráno na kole na rozhlednu Chlum, pak do Muzea kočky v zámku Lnáře. A počasí nám přálo, sluníčko svítilo a pršelo jen, když jsme byli pod střechou. Na kole jsem už dlouho neseděla, ale dneska jsem ho testla. Večer jsem si ho pak totiž odvezla domů do Prahy. Akorát by mě fakt zajímalo, jak ho složím. A jak to všechno poberu, když tam ve čtvrt na šest ráno busem přistanu. Složím kolo a přivážu kufr za sebe a potahnu ho až do svého nového domova. :-D Ne, nemyslím, že to tak půjde. Ta krabice je ale tak veliká, že ji spolu s kufrem určitě neuzvednu. No uvidíme, asi to budu řešit, až ta situace nastane. Poprvé jsem dnes viděla soutok Mže a Radbuzy- byli jsme přímo u zrodu Berounky. :-) A poblíž kostel sv. Jiří.
Kolo do auta jsme nakonec v Práglu nacpali. A dokonce i kytaru. Bylo to ale dobrodružství!


Mozaika pochází ze sbírky Muzea kočky.

Každý mi tě lásko závidí

18. září 2014 v 20:00 Kočka na každý den
Jsem doma a zbytek dneška nikam nejdu. Ne, že bych nerada nikam chodila, ale tohle je i na mě moc. Jednoho člověka vyprovodím a vzápětí se s dalším potkám.. už mi z toho jde hlava kolem. Asi bych měla všechny svolat najednou, abych nemusela opakovat pořád to samé dokola. Ale je fakt, že s každým člověkem se bavím trochu jinak. S Míšou o módě a o zrcadle, s Terkou o spaní v horách pod stanem, s Toníkem o emigraci do zahraničí(on zřejmě emigruje do Holandska), s Verčou zas o výrobě bubble tea a psaní bakalářky na téma volnočasových aktivit ve své městké části. Prostě ono to nejde potkat je všechny dohromady. Můj žaludek sice docela utrpěl, když jsem se najedla pořádně jen ráno a pozdě večer a přes den většinou zkonzumovala jednu dvě housky. V centru Prahy dát si ale pořádný oběd je celkem nemožný. To radši budu šetřit.. vy víte na co.
Jdu psát deník ze Španělska. Musím! Zítra zas budu pryč a kdo ví, kdy přijedu v sobotu. Snad bude takové pěkné babí léto až do půlky října. S Verčou jsme se zapovídaly na lavičce ve Františkánských zahradách, sluníčko nám svítilo do tváří a bylo to tááák příjemné.


z deviantart.com od mariannaphotography
http://www.deviantart.com/art/enjoying-the-sun-170052379

Století Miroslava Zikmunda

17. září 2014 v 0:44 Co mě kdy zaujalo
Co jsem si z filmu odnesla:
Přesvědčila jsem se o tom, že psát si deníky na cestách se vyplatí. Věděla jsem to už dávno, ale právě tady se mi potvrdilo, jak je to důležité. Kdyby si Miroslav Zikmund i Jiří Hanzelka deník nevedli, žádnou knihu by o svých cestách nikdy nenapsali. Během tvorby knížek totiž čerpali ze svých poznámek. Sama vím, jak je těžké se vracet do minulosti a jak snadno člověk zapomíná. Zvláště když těch zážitků je víc. Miroslav Zikmund má ve svých záznamech setsakra pořádek a doteď si vede o všem možném evidenci. Smekám. Já si vedu evidenci občas taky tím, že píšu deník a nebo si vedu čtenářský deník. Jsou ale lidé, nevím, jestli taky Zikmund, kteří si píší i účty, co kde utratili, co se kde stalo, kolik snesla ten den slepice vajec.. ano to už je extrém, ale právě to prý Zikmundova babička dělávala.

Cestování, tedy hlavně to na delší dobu, je vždycky na úkor rodiny. Chudák Zikmund si doteď vyčítá, že měl zůstat doma, nikam nejezdit a věnovat se své rodině.. svému synovi. On mu to sice nemá za zlé-ten syn, ale stejně.. Nevím, jestli bych dokázala odjet od svého manžela a dítěte, ale vím, že touha po vzdálených krajích může být opravdu hodně silná.. Hanzelkova dcera, prý když přijeli z druhé výpravy, svého tátu pozdravila: "Ahoj, strejdo."

Dostala jsem skvělý tip na místo, kde někdy přespat. Na pyramidě. S kamarádem jsme se shodli na tom, že to nemusí být zrovna nějaká ta profláklá(tam by nás beztak asi nenechali), ale na nějaké zapadlé by to mohlo být hodně zajímavé. Takže po noci strávené na Velké čínské zdi bych si přála zažít také toto. :)


Film je natáčen retrospektivně, pohledem do minulosti.. začíná narozením Miroslava Zikmunda. Petr Horký pomalu odhaluje příběh a vypráví o tom, kde vznikl prvotní nápad vyrazit za hranice, kde se Zikmund a Hanzelka poprvé potkali, prostě všechny detaily, které na internetu jen tak nenajdete. Následuje první a druhá výprava, odchod ze strany, vydání jejich knihy v samizdatu...

Tři z jejich knih mi tu už dlouhé měsíce leží na polici. Měla bych se do nich pustit.. a taky že se do nich pustím! Až si dopíšu své vlastní cestovatelské deníky. :-)


Ohled za předchozím dnem

17. září 2014 v 0:24 Kočka na každý den
Přestože je už pár minut nový den, ráda bych se ohlédla za tím předchozím. Byl to totiž den shledání a radostí. Jednak jsme si s kamarádem předali věci, které jsme měli popůjčované a proházené..pozůstatky našeho výletu do Španělska. Druhak jsme dali fajn pokec u dortu, žasla jsem nad tričkem s ještěrkou, s kterým jsem se už navždy rozloučila, žasla jsem nad hlavolamem, který jsem doteď nerozluštila. Udělali jsme dvě kolečka kolem Václaváku a šli jsme do kina na film Století Miroslava Zikmunda, který ve mně zanechal nemalou stopu. Čtu Farmu zvířat od Orwella a je to hnusné. Hlavně ty obrázky celý příběh podtrhují. Snažím se najít to, po čem toužím, ale bohužel právě tato věc je zrovna ode dneška nedostupná. Otvírám smradlavý pytlík na balkoně, čichám k mušlím a k sépiovkám a v rukou mám zase lepkavé moře a písek. Myju v rychlosti nádobí, mažu chlebíčky. Martina s holkama přichází. Bavíme se až do jedenácti do večera. Je toho tolik, co si povědět..A teď ještě s vypětím sil diktuju svůj švýcarský deník. Jdu spát, ale předtím ještě napíšu něco o Miroslavu Zikmundovi.


z deviantart.com od trueloveiseternal

Prostě musím!

15. září 2014 v 22:38 Kočka na každý den
Ach jo, mrzí mě, že se poslední dobou moc blogu nevěnuju. Ne, že bych neměla čas, ale zmenšování fotek a přidávání vodoznaku mi nějak blbne. Nainstalovala jsem sice celý program, ale je to tak malé, že skoro nemá cenu vodoznak do fotek přidávat. A velikost je úplně stejná.. Nevím, jak na to. Jsem prostě navždy amatér. A tisíckrát zkoušet mě to nebaví. Nejsem ten typ člověka, co si s tím vyhraje. Tak aspoň přidávám jednu fotku, kterou se mi podařilo nahrát.

Nastává pomalu čas srazů a já musím dopsat cestovní deník. Kdy jindy bych měla čas ho dopsat než teď? Za chvíli pláchnu zas do Německa a prázdniny zahalí drobnější mlha. Zítra letí naše vedoucí workcampu do Ekvádoru a já jí držím palce, aby se jí tam líbilo. Stejně je odvážná. Má můj obdiv.
Celý víkend jsem projedla a propila a taky pročetla. Pila jsem podruhé v životě Guinnese. Byl silnější a o dost jiný než v Londýně. Taky jsem pila hořký zelený čaj. A dnes jsem pro změnu pila vodu z bazénu. :-D Připomněla jsem si tím Španělsko.
Plavání bylo v pohodě, ale kam se hrabe bazén na moře..
Večer mě navnadila na další cesty přednáška o Kyrgyztánu. Hned bych zas někam vyrazila.. nejlíp někam daleko do tepla, kde bych měla jistou střechu nad hlavou a nebo aspoň oblohu plnou hvězd bez deště.
Dočetla jsem Zlodějku knih dnes odpoledne. Jedna z nejsmutnějších a nejsilnějších knížek, kterou jsem kdy četla. Tak krásná a smutná zároveň. Jak to ten autor mohl napsat? Přečtěte si ji! To vám jedině mohu doporučit..



Z parku ve Valencii.. dívá se jinam.. a právě proto jsem tu fotku sem dala. Proč asi?

Jak bylo na Sněžce a můj rajčatový podzim

12. září 2014 v 20:10 Kočka na každý den
Je pátek a já tak nějak cítím, že se chystá víkend, Po dlouhé době začínám od sebe odlišovat dny v týdnu. A nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Píšu kamarádce e-mail do Kanady. Má podobné trable jako jsem měla ve Švédsku. A taky tam má už sníh. Brr. Když si vzpomenu na včerejšek. Byla jsemv Peci pod Sněžkou a ještě výš. A skoro na Sněžce jsem si hrála na popálenou v průtrži mračen ještě s jedním klukem. Krev vypadala fakt věrohodně. Ještě, že se mi zní nedělá špatně. Teda z té imitované ne. Musím vědět, že to je imitace. Po čtvrté simulaci mi už málem odpadla ruka. Odpadla, rozumějte umrzla. Byla jsem mokrá skoro všude. To ale nebylo všechno. V druhém kole jsem hrála hysterku. Ano, poprvé jsem si vzykoušela hysterickou roli. Byla mi přidělena. V dešti, skoro na Sněžce. Naši zachránci mě zavřeli do auta a tam snažili udržet. Nakonec jsem jim utekla. Ani jsem netušila, že něco takového budu schopna zahrát. ;) Počasí nám vyloženě nepřálo. Byli jsme asi 200 metrů pod Sněžkou. A tipla bych, že víc než 3 stupně nebyly. Kolem chodili Němci zabalení v pláštěnkách a bundách a rukavicích. Já měla sice na simulaci dlouhé kalhoty a teplejší oblečení. Když se mi ale promáčelo, zbyly mi krátké legíny a kraťasy. Naštěstí už v Peci bylo o poznání tepleji. Strávila jsem víc času asi v autě než na samotné simulaci. Popovídala jsem si ale s dalšími figuranty. Vždycky tam potkám někoho zajímavého a jsme dobrá parta.
Vypadá to nadějně s ubytováním v Německu, konečně jsem něco našla. A příjemná masáž mě naladila na klidnou vlnu. Snad bude ještě hezky a snad se dočkáme nějakého babího léta. Nejlépe do konce října, kdyby bylo.
Užijte si víkend!


Proč zelenina? Protože rajčata jím dennodenně a právě se chystám opět na zeleninový salát. Snad bude aspoň trochu chutný jako ve Švýcarsku. :)

To, co jsem si přála vždycky dělat

10. září 2014 v 19:53 Kočka na každý den
Zkouška je za mnou a já se můžu konečně soustředit na psaní deníku. Včerejší den byl báječný. Až na ten stres, který jsme zažily před zkouškou. V Brně bylo slunečně, vyzkoušela jsem si střílet z luku a kuše, ochutnala podruhé letošní burčák, proběhlo rychlosetkání na nádraží i večerní Chajovna. Možná se slilo několik šťastých náhod dohromady, ale cítila jsem se prostě báječně. Nevím, co mě to na Brnu tak přitahuje. Jsou věci, který se nevysvětlí.. jako proč máte rádi bramborák a nechutná vám rejžová kaše. Milujete kočky, nesnášíte holuby. Prostě se s tím už člověk narodí a nejde to změnit. Myslím, že lásku k Brnu už mám od narození.
Vrátila jsem se do studené Prahy. A mám chvíli volno. Čtu mega tlustou knihu a užívám si, že si ji můžu dovolit číst.
Možná někde úplně vzadu mě hlodá malá myš. A ptá se: Co bude?


z deviantart.com od moroka323

A teď myslet už jen na samé hezké věci

8. září 2014 v 19:48 Kočka na každý den
Může se člověku zvednout z literatury žaludek? Ano, před chvílí jsem se přesvědčila, že může. Nemyslím si, že bych se dnes nějak intenzivněji učila, dohromady tak něco kolem pět hodin. Pořád si opakuju dokola ta samá jména, ty samé názvy a už mi to připadá zbytečné. Těch osm dní, co jsem na přípravu měla, mi bohatě stačilo. Právě teď vím, že víc připravená už být nemůžu. Ano, nikdy neříkej nikdy, ale leda bych si všechna ta díla načetla. To bych tu látku uměla samozřejmě ještě líp. Ale copak si může přečíst člověk všechny knihy, o kterých se někdy dozví, že existují? To je nemožné. Jsem unavená a to jsem skoro dneska nikde nebyla. Jen udat učebnice do antikvariátu. Je tu podivné ticho. Zítra vstávám ve čtvrt na pět, abych stihla dojít pěšky na metro a na bus do Brna. Zítra v 9.00 tu zkoušku mám. Přeju si, abychom dostali otázky přidělené, abychom si je nemuseli s dalšíma lidma rozdělovat podle toho, jak co umíme. Přeju si mít to už za sebou. Vím, je to jen dílčí zkouška. To chudák kamarádka je na tom mnohem hůř. Držela jsem jí palce u státnic, ale psala mi teď, že je nedala. Představte si, že čtyři roky studujete, nedáte napoprvé státnice a jdete napodruhé a všechno sázíte na jednu kartu. Napodruhé se to musí povést.. jinak máte celé čtyři roky učení v pr*eli.
Uvařila jsem si citronový čaj, předposlední dávka.. je z Umeå. Celé dva roky a kus nám tu vydržel. Moc pěkně voní, snad mi přinese uklidnění. Bolí mě záda. V pátek se dočkají zasloužené masáže.. po tom učení a spaní na kamenech a na skle.
Ne, nejsem fakír, ale to nemůžu spát na skle?
Okej, takhle vytržené z kontextu to zní divně, ale někdy vám to třeba vysvětlím.
Stejská se mi po Paříži a ani nevím pořádně proč. Je to možný? Že by se mi to žo ma pel s těmi otravnými černochy zalíbilo? Divím se, divím. Ale je to pěkné město, příjemně mě překvapilo. A taky mi chybí Loic, který mě Paříží provázel. A úžasný Lůvr, kde jsem strávila skoro pět hodin. ^^


z deviantart.com od dobrikan

Hledali, ale nenašli, zato se pěkně zmazali:)

7. září 2014 v 13:25 Moje cesty
Ano, ano, musela jsem najet na starý způsob vyhledávání kešek, který se jako častokrát moc neosvědčil.
Naše cesta začala tady na Západním Městě, které vyrostlo poblíž Stodůlek teprve nedavno. Mamce se to už zdálo dost a chtěla skoro poté, co jsme vyšli, nás výlet tady zapíchnout. Ale to by nebylo vůbec žádné dobrodrůžo.



I v Práglu se dá totiž zažít dobrodrůžo. Ani jsem nevěřila..
Západní Město mě nijak neoslovilo, další tuny betonu, příroda moc upravená a vypucovaná a i tento potok se mi zdál až moc umělý. Snad to tam za deste let víc zaroste. Kolem se většinou nacházely kancelářské budovy.


Posilnili jsme se v nové restauraci Bokovka. Mňam =)



Zkontrolovali, že je doma všechno v pořádku a vydali se na haldu směr kostel v Krtni. Bohužel jsme museli ustoupit, neboť halda se vyjevila jako neschůdná. A tak jsme šli nejdřív podél křoví, a pak přímo po poli.


To je kostel v Krtni. Keška měla být o kus dál, a tak jsme se vydali polní cestičkou, která se brzy změnila v močálovou cestičku.



Navštívili jsme hřbitov a našli jeden hrob, po kterém jsme už dříve pátrali. Kostel je bohužel celoročně zavřený a otvírá se jen na svátek svatého Jana a Pavla.


Zpočátku byla cesta schůdná, byly jsme svědky nádherného západu slunce.



Pak začalo přituhovat. Škoda, že jsme si nevzaly mačety. Mám už praxi. Kde je sakra ta keš?



V botách mi čvachtalo a při překročení potoka jsem se uprostřed zasekla a nemohla na druhý břeh ani nazpět. Nakonec jsem se přitáhla za trs trávy, ve kterém byly nejméně dvě kopřivy. Nevíte, jaký to je poceit, dokud to nezažijete..
Konečně jsme se dostaly pryč z té džungle.. požahané, poštípané, bez kešky.

Obloha se krásně zbarvila.



I mé nohy byly poněkud zbarvené.



Tak zas příště, až se budu chtít odreagovat od učení.;)



Na autě seděla kočka, byl horký letní den..

6. září 2014 v 11:20 Kočičí všehochuť

Procházeli jsme uličkami Valencie a co to nevidíme.. Ono to auto na sobě má něco navíc! Kočku! Kdo ví, jestli se na kapotě hřála, nebo chladila, spíš to druhé. A vklidu si tam ležela a my se mohli přiblížit na centimetr blízko. Nic jí do nás nebylo, prostě siesta. :-)






Ve vzduchu

5. září 2014 v 12:33 Kočka na každý den
Zdánlivá chvíle klidu je fakt jen zdánlivá. Včera, nebo vlastně dneska jsem dodívala film Die Blechtrommel, který se mi moc nelíbil, ale chtěla jsem se na něj mrknout v rámci přípravy na zkoušku. Máte rádi magický realismus? Já opravdu jen někdy, ale zrovna v tomto filmu mi to nesedlo. A to se jednalo o film hodně o 2. světové válce.
Zaspala jsem. Děda na mě křičel, ale já nic. Co jsem dorazila domů, mám zas tvrdý spánek. Dneska jsem to se spaním ale hodně přepískla. A teď jsem vzhůru a pošťák pořád nikde!
Včerejší den se zapíše jako den balonu. Konečně vyšlo pěkné počasí a mamce se napopáté podařilo letět. Startovali jsme v Karlštejně. Já neletěla, ale dělala mamce asistenci a užívala sis ní ten báječný pocit. Když nám následně vyprávěla, jaké to bylo, co viděla i slyšela, tak jsem dostala chuť se taky někdy balonem proletět. Třeba se mi to někdy vyplní. :)
Kočičím balonem mamka neletěla, měla modrý. A v jeden čas se ocitly ve vzduchu balony hned tři.


fotka je ze sky-epic.com

Temná a chladná

2. září 2014 v 19:54 Kočka na každý den
Padampadam. Chtělo by to nějaký film, kde by byli všichni autoři vyjmenovaní a stejně tak jejich díla a obsahy. Jinak se z toho zblázním. Ještě jsem se nedostala do učící nálady, ale s tím, jak to venku vypadá, ji nejspíš brzo dostanu. Díky bohu. I když od 9. září by mohlo být zase léto. Nebo ne? Nebo už léto v Česku definitivně skončilo?
V uších mi zní Dream Theater, které mi poradil kamarád z Paříže. Nový objev. Na seznamu mi přibylo pár dalších knížek a pár dalších restů, které chci zvládnout předtím, než odjedu do Deutschlandu. Budu mít fakt hafo práce. Ale teď jsem vše musela odložit.
Stejskalo se mi docela po čaji. Francouzi asi nejsou zvyklí ho pít, nenašla jsem tam ani jeden v zásobách. Štěstí, že mi zbyl ještě trochu v báglu. I když Sangria v zemi tepla bodla ještě víc než čaj. Stejská se mi po Sangrii. Asi jediném pití, které mě tam zaujalo. Jinak španělské pívo nic moc. Svítí mi tu na stole svíčka jako by už byly Vánoce. Jen to ne.. ale svíčka přináší uklidnění a teplo. To teď moc potřebuju.


z deviantart.com od KalmaKim
http://www.deviantart.com/art/Candle-and-a-Cat-209745429

Ze země slunce zpátky do upršené Prahy

1. září 2014 v 15:55 Kočka na každý den
Zdravím,
jsem opět tady, nevím na jak dlouho. Přežila jsem dobrodužné cestování, i když spousta věcí je jinak. Jsem bohatší o hezké a o ošklivé zážitky, ale stejně nelituju. Pomalu se dostávám do normálu a snažím se dostat věci do původní podoby. Jak dlouho to bude trvat, to ale nevím.
Po zkoušce se pokusím napsat celý deník, zatím ho mám jen v papírové podobě a ne moc dobře čitelný. Ale zaznamenané to všechno mám. :)
Věřím, že jste si taky užili prázdnin do sytosti. Když jsem včera spatřila ze vzduchu Česko, nechtělo se mi věřit, že to je má země. Tolik šedi, mraků a deště. Až když jsem uviděla na letišti české nápisy, uvědomila jsem si, že jsem nasedla do správného letadla.

Přidávám fotku napůl divokého kocourka, kterého jsme potkali v parku ve Valencii. Byla tam celá smečka koček.