Duben 2014

Když se vaše očekávání míjí s realitou

28. dubna 2014 v 22:31 Kočka na každý den
Cítim ve vzduchu shon. Čím víc se připravuju do Švédska, tím víc mam pocit, že mi víc věcí chybí. A vlastně toho ani moc nepotřebujem. Vždyť tam budem jen chvíli. S ubytováním to zas není lehké. Asi to budem řešit až na místě.

Dnešek byl celkem úspěšný.. teda ta poslední věc, kterou jsem vyřizovala na konec, mě příjemně překvapila.

Jinak mě ale taky jedna věc hodně zklamala. Těšila jsem se na přednášku o knize Už je tady zas, vlastně jsem si díky ní zapsala celý předmět na jeden semestr.. Čekala jsem, že to budeme podrobně rozebírat.. ale řeknu vám, není nic horšího, než když vám před očima zkritizujou a poníží knihu, která se vám líbila a jejíž četbu jste si užívali. Už je tady zas jsem četla teď v lednu, měla jsem ji v nemocnici a hodně mi pomohla zapomenout na to, co se kolem mě děje. Nápad mi připadal dobrý a knížka dobře a vtipně napsaná. Byly jsme tam jen dvě holky z magistra, jinak všichni o několik levlů výš..bakalář už si na tenhle předmět asi ani netroufne. Ta druhá holka taky říkala, že se jí ukázky líbily, ostatní se na to netvářili a ještě si přisadili k ostřejší kritice. Byla jsem ráda, že jsem odešla předčasně.

Zítra mám kytaru a posledních pět dní jsem netrénovala.. to bude něco. Ono se na ní ale nedá moc hrát.. Hugo mi ji totiž děsně rozladil :-D


z deviantart.com odLordofmeesi

O prádle a jedné dopravní nehodě

26. dubna 2014 v 23:28 Kočka na každý den
Dneska je prací den. Třídím prádlo, házím ho do pračky, vyndavam ho z pračky, věším ho, peru a máchám v ruce.. prostě si hraju na pradlenu. Nechtěla bych být pradlenou, to mi věřte. Doufam, že to prádlo bude dopoledne uschlý a já ho budu moci sundat ze šňůry, protože věšení je jedna z věcí, která mi moc nejde.
Není to jediná role, kterou jsem si dnes zkusila. Opět jsem byla na simulaci při jednom zdravokurzu. Poprvé jsem nehrála mrtvolu v autě, ale měla jsem roli zraněného venku. Byly jsme dvě. Má "kamarádka", která měla tepenné krvácení. Já jsem měla roli takovou spíš hereckou, protože jsem byla "jen" trochu víc odřená. Snažila jsem se co nejvíc vžít se do role a myslím, že se mi to celkem podařilo. Neměla jsem roli hysterky, ale na druhou stranu jsem se snažila co nejvíc lidi otravovat, aby kamarádce poskytli pomoc. Seděla jsem u ní a držela ji kolem ramen a snažila se ji utěšit. Ta dívka to hrála fakt dost dobře. Občas jsme nevěděla, kde je realita. Pak jsme poslouchali rozbory simulací a dávali zpětnou vazbu. Jsem ráda, že jsem se mohla zas zúčatsnit. Jen tentokrát to bylo o něco morbidnější, protože krev kolem stříkala a já byla těsně u toho. Kolem chodili lidi a vedoucí akce jim vysvětlovali, že je to jen nácvik. Připadali jsme si jak na natáčení nějakého filmu.
Pak mě čekal pistáciový dort s Míšou. Našly jsme pěknou cukrárnu na Revoluční. Utratila jsem tam část svého výdělku za dopoledne. Popovídaly o tom, co život dal a já se vydala na cestu domů. Začínam se balit na dalekou cestu. A taky jsem celou dobu v metru četla průvodce. Už se to blíží..


z deviantart.com odVerdePero
http://www.deviantart.com/art/Cat-Accident-146284235

Když se svět třese..

25. dubna 2014 v 21:29 Kočka na každý den
Po delší době mě napadlo navštívit sousední blogy a komentovat příspěvky dalších pisálků.
Celý den jsem jako vyměněná, nemůžu se na nic dýl soustředit.. a i plavání mě nebavilo tak jako normálně. Držím totiž palce jednomu člověku. Je to důležité. Je to dokonce hodně důležité. A já nebudu v klidu, dokud se nedozvím, že to dopadlo dobře.
Půjčila jsem si čtyři knížky. Pobavila se s knihovnicí o švédštině-zaujalo ji to, že se učím švédsky. Přečetla jsem knihu Muž, který sázel stromy. A začala jsem číst od Roberta Fulghuma Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.
Zítra mám simulaci na zdravokurzu, pak sraz s Míšou, kterou bolí zuby. Může jen tekuté, těší se na zmrzku.
Představte si, že když jsem přijela dnes domů(1.30), nešla jsem si lehnout, ale dokoukávala jsem film. Začala jsem se na něj dívat ve žlutym buse. A napětí se stupňovalo, že jsem nemohla jinak a musela jsem ho před usnutím dokoukat. Už dlouho mě nic tak neuchvátilo jako toto! Přiznám se, že lze spočítat na jedné ruce filmy, které mě rozbrečely(možná na dvou prstech).. a tento se zařadil na tento nevelký seznam. Posledních 20 minut všechno bylo tak strašně drsný a zároveň krutě realistický, že se mi tajil dech. Nebudu na ten film psát recenzi, protože vlastně ani nevím, co bych o tom psala.. a nechci vás připravit o zážitek. Hlavním poselství tohoto příběhu je podle mě toto: Člověk by se neměl bát udělat věci, které chce, o kterých sní a po kterých touží. Každý by si měl užívat svého života naplno, protože nikdy neví, který den je ten jeho poslední. Měli bychom se víc otevřít tomu druhému a nebát se toho. Protože by mohl přijít den, kdy bychom třeba své chování a činy chtěli změnit, ale už by mohlo pozdě.
Ten film se jmenuje Zlodějka knih.
Inspirovalo mě to a v knihovně jsem si zarezervovala stejnojmennou knížku. Díky škole za to, že jsem na tento příběh narazila!


z deviantart.com od Wilithin

Konec

24. dubna 2014 v 21:20 Kočka na každý den
Báječný! Právě se mi podařilo dokončit všechny povinnosti, jsem sbalená a připravená na cestu do Prahy. Vím, že je to blbý cestovat takhle na noc. Ale já se tam těším. Připadá mi, jako bych tam nebyla několik měsíců a ne dva týdny. Tolik se toho událo... Na bytě je ticho, nikdo tu není. Zvenku slyším občas projíždějící auto po rychlostní silnici. Už i v noci je teplo.
Tento den mi připadá, jako by spousta věcí končila. Je to tak, měli jsme poslední masáže i poslední hodinu čtecího klubu. Referát, který jsem dnes přednášela, se celkem vydařil. I když víc hlav víc ví, a tak jsme na tom díle našli dalších x věcí, kterých jsem si nevšimla. Přednášet mě i celkem bavilo, žádnou trému jsem neměla, možná to bylo tím, že jsme byli menší skupinka o osmi lidech.
Masáže byly dnes nejlepší ze všech. Masírovali jsme obličej. U toho se nedá skoro nic splést :)
Velkou část dne jsem strávila taky v práci. Přesto, že mi ještě nic nepřišlo na účet, zatím zůstávám a snažím se. V květnu už budu mít snad první výplatu. Jsem uchozená. Chodím totiž v balerínkách, které vypadají hezky.. ale mám pocit, že chodím naboso. Podrážky jsou totiž dost tvrdé. Musím ale reprezentovat. Tak se teď těším, že si obuju své sportovní boty..
Včera večer jsem se po dlouhé době pořádně najedla. Už jsem to nemohla vydržet, kudy chodím, mám pořád hlad..a tak jsme zašli s kamarádem do "číny". On mi dal ochutnat své suši. Jedla jsem ho porvé v životě. Je to možné? Ta chuť je fakt zvláštní..sladko-kyselo-pálivo-ovocná. Já jsem si ale dala tradiční nudle s kučecím masem. Pak jsme hráli šachy. A překvapivě jsem vyhrála :-) Jenže ke konci, kdy jsem se potřebovala nejvíc soustředit, už zavírali. A tak mi kámoš trochu radil. On hrál naopak rychle, ale občas udělal nedozírnou chybu. To já raději hraju pomalu a vše promýšlím.
V úterý na angličtině jsme psali dopis sami sobě. Máme ho otevřít za 5 let. Jsem zvědavá, jestli se splní vše, co jsem si v tom dopise napsala. Nebo aspoň zlomek z toho by se mohl fakt uskutečnit. Snad na to nezapomenu a za těch 5 let ten dopis někde vyhrabu.
No nic, budu končit. Ještě si brnknu na kytaru a hajdy domů :)

O víkendu chci:
-nastudovat průvodce po Švédsku
-nastudovat věci do práce
-něco upéct
-jít plavat
-podívat se na jeden film
-navštívit dědu


z deviantart.com od Amrahelle

Trošku zmoklá

23. dubna 2014 v 0:23 Kočka na každý den
Opět jsem dneska swingovala. Vlastně po víc jak týdnu. Přivedla jsem na swing totiž nového člověka, začátečníka. Nejspíš ho nebude tancovat nějak pravidelně, každopádně se nebránil a vypadal i celkem spokojeně. Jsem ráda, když můžu swing ukázat novým lidem. Seznámit je s ním a předvést základy. Přála bych si, aby se swing šířil ve světě dál a dál. Kavárna nebyla ani přeplněná. Prostě bezva večer. Předtím jsem chvíli nacvičovala na sboru. A ještě předtím nám odpadl velký sbor, takže jsme s Pee jely na náš byt. Měla jsem tu ještě od včerejška hrnec s bramborama, a tak jsem udělala z posledních dvou vajec omeletu. Pošmákly jsme si. A já jsem měla velmi dobrý pocit, že jím s někým.. Že jsem to udělala i pro někoho jiného než pro sebe. Vaření jen pro sebe mě totiž vůbec nebaví.
Jediné, co mi dneska zkomplikovalo život, byl déšť. Pořád lilo.. i odpoledne. Měla jsem boty durch. Ani topení nehřálo, takže nebylo moc kde si je usušit.
Taky se mi už podruhé stal zádrhel se schránkou. Už v pátek jsem tam do ní upustila nůž.. :-D.. no a teď ten papír-potvora opět nejde vyndat. Asi dojdu na poštu bez něho.
Prostě už se těším domů. Oblečení je tu skoro všechno špinavé, jídla pramálo, takže kéž by už byl brzy čtvrtek večer.. :)


z deviantart.com od spoii

Zámek Bučovice

21. dubna 2014 v 19:52 Moje cesty
První patro se stalo na tři dny naším domovem. Na nádvoří stojí Bakchova kašna. Několik let trvala její oprava, loni na podzim se konečně odhalila. Voda z ní ale začala téci až teď v dubnu. Po 140ti letech. Návštěvníci se mohou dočkat onoho okamžiku hned pětkrát, nebo šestkrát denně. Každou celou hodinu začne z chrličů téci voda.



Dole jsou nymfy, nahoře Bakch s pytlem plným peněz(nebo měchem na víno), ale co jsou ty podivné psí ryby uprostřed? Dlouho jsme se nad tím zamýšleli..ale nic kloudného jsem nevykoumali.


Zahrada za zámkem, kde jsme hráli rebelskou hru.. Britové proti Irům.


Pohled zezadu na zámek.





A pohled zepředu.



Během jedné z procházek jsem potkala hned několik zvířat. Nejvíc mě ale uchvátilo toto. Nejdřív jsme si myslela, že to je had se dvěma hlavami.. pak jsem si to ale přiblížila a zjistila, že to je had požírající žábu.. 8-o


Zmije to není..nevím. Ten had teda musel být nadlábnutej nejméně na týden dopředu.


V pravo u toho jezírka ležel ten hodující had.


stromy pomalu odkvétají


kašna v akci




Pěkné to místo.. a do Brna co by kamenem dohodil.

Velikonoce naruby

21. dubna 2014 v 19:22 Kočka na každý den
Tak jsem se teď mrkla na ten otřesný úkol-četbu, kterou máme mít na středu a asi to poprvé nedám. Připadá mi, že čím víc se blížíme ke konci semestru, tím víc stránek musíme číst. Tentokrát je to ale 90 stránek. Už jsem jich 25 přečetla, ale skoro vůbec nic z toho nemám. Kdyby to byl nějaký příběh, mělo to děj, tak to určitě do konce vydržím, ale tohle jsou jen dialogy o ničem. Ach jo, co budu dělat? Napsala jsem Anne, třeba si to nějak rozdělíme a každá přečte něco.

Jsem v Brně, odpoledne jsem sem přijela. A víte co je nejdivnější? Žádné Velikonoce jsem letos neslavila. Přála bych si je docela oslavit aspoň dodatečně, až dorazím ve čtvrtek v noci domů. Víkendovka totiž proběhla netradičně(rebelsky). V pátek jsem to měla jen tak tak, ale na nádraží jsem skupinku, která jela do Bučovic našla. Cestou jsem potkala P. . Už ten večer jsme začli tancovat. Společně s jedním klukem nás převeleli do skupinky začátečníků, kde jsme se učili kroky. Ostatní po protažení už trénovali taneční figury. Musím říct, že první den a půl mě irské tance moc nebavily. Hlavně proto, že se nad tím muselo hodně přemýšlet, kam šlápnu, jaký krok dělám, kam se sunu apod. . Když nás pak přiřadili k ostatním, připadala mi hudba děsně rychlá a já jsem byla ráda, když jsem se dostala nějak na místo, kde jsem měla stát.

Pak ale přišel zlom. Možná taky proto, že v sobotu večer pomalu nějací lidé odpadli. V neděli nás už bylo asi jen 10, 12.. Prostě jsem už přestala myslet na kroky a snažila se víc se přizpůsobit ostatním, sledovat je a poslouchat hudbu. Velmi mi pomohlo, když někdo ty figury během tancování říkal. A když mi to hned nedošlo, prostě mě tak odšoupli ;)
Jsem velmi ráda, že mě to hned neodradilo a že jsem vytrvala. Včera jsme se v malé skupince naučili podle videa Three tunes. Nenašla jsem žádné kvalitnější video, je to ke konci trochu mimo hudbu.. ale ten odkaz se dám. Abych si to mohla třebas zas za půl roku pustit, až zas pojedu na víkendovku. Nejdůležitejší jsou ty figury. Ta písnička je nekonečná. Celý večer jsme tímhle tréninkem zakončili. Prý to trénovali asi šest hodin.. kdežto my jsme to zvládli za půl hoďky. Markéta byla fakt dobrý učitel :)

Mimo jiné už taky nechci dlouho vidět střešní tašky. Práce se dřevem mi nevadila. Skládání je fajn. Ale ty tašky...myslím, že jsme odvedli velký kus práce. Doufejme, že další střecha se na bučovickém zámku jen tak vyměňovat nebude.

No a k těm Velikonocům..protože to byla rebelská víkendovka, tak jsme místo Velikonc jako praví rebelové slavili Vánoce. Se stromečkem a adventním věncem uprostřed.. zpívali jsme koledy. Nebo spíš na melodie koled vymýšleli nové písničky. Prostě ulítlá akce. Ale rozhodně nelituju. Počasí bylo krásné a včerejší odpoledne jsme si zpříjemnili návštěvou cukrárny. Mňam :)




z deviantart.com od Blueberryblack

Zelené pivo

18. dubna 2014 v 10:12 Verschiedene Sachen
Zelený pátek- zelené pivo. Měli jste?
Takhle tradice prý pochází z Brna.
Proč se ale vlastně pije jeden den v roce zelené pivo?
Připomnělo mi to trochu den sv. Patrika, kdy vidíte taky všude zelenou. Ne teda u nás, ale hlavně v západních zemích.
Na internetu jsem našla, že čtvrtek je zelený, protože se ten den nosilo zelené mešní roucho. A že se jedla zelená strava, aby člověk zůstal zdravý po celý rok. Prý to pochází z židovského svátku Pesach.
Je to zvláštní, protože svatý Patrik na sobě má taky oblečené zelené roucho. Nemá Zelený čtvrtek a sv. Patrik něco společného?
Na Zelený čtvrtek prý také umlknou zvony. Což se u nás určitě nedodržuje, protože jsem včera asi dvakrát slyšela, jak zvony vyzvánějí.
Ale zpátky k pivu. Dali jsme si včera zelené pivo v jedné restauraci u Svoboďáku. Kamarád E. ho měl o dost sladší než já. Možná je to tím, že narazili jiný sud.. kdo ví. Zajímalo by mě, čím to pivo barví. Měli by do něj přidávat byliny, ale možné je taky, že se s tím nechtějí dělat a prostě tam šoupnou potravinářské barvivo. I když doufám, že to je jen můj výmysl :)


Konečně jsme se dočkali

18. dubna 2014 v 9:59 Kočka na každý den
Zdravím vás a přeji vám pěkné Velikonoce. A hlavně nejezte dneska maso! ;) Já to nejspíš poruším, protože si dám tuňáka s kuskusem, ale snad to není velký hřích.
Zjistila jsem, že mám malý batoh a spoustu věcí se do něho nevejde. Jak to udělat? Něco vyházet? Nevím, jestli mi pak třeba nějaký kus oblečení nebude chybět. Předpověď počasí je optimistická. Ale kdo ví?
Dneska mám ještě odpoledne schůzky, pak jsem si vzpomněla, že mi včera E. nepředal karimatku. Tak snad se nějak potkáme, aby mi ji mohl předat.
Na víkendovku se už moc těším. Hlavně až vypnu od školy a od práce. Mám chuť si nechat celý ty tři dny vypnutý mobil.. ale to by zas mamka nepřežila, kdybych se jí nehlásila.
Spolubydla se vrátil včera z akce a střídavě jsme hráli na bytě do půlnoci na kytaru. Zkouším naposlouchat Zafúkané na Youtube, ale zatím to není moc plynulé.
E. mi včera zprovoznil báječný program na předčítání knih. Jsem tak ráda, že si už nemusím namáhat oči :-)

Mějte se hezky a holky, nechte se vyšlehat =) Já jsem ráda, že tentokrát se krutým praktikám svého bratra vyhnu.


z deviantart.com od BlastOButter
http://www.deviantart.com/art/Happy-Easter-159403955

Výzva

16. dubna 2014 v 22:13 Kočka na každý den
Ou jéé! Začala jsem se učit na kytaru novou písničku. A ne tak ledajakou. Zafúkané! Jestli se to někdy naučím, to bude něco! Dosud jsem musela uprošovat svého dřívějšího kamaráda Pavla, aby mi ji zahrál, ale teď ji budu umět sama. Trénuju každý den. Není to moc jednoduché, hlavně to Fko, ale snad se to poddá :)

Taky jsem dnes uzavřela svoji první smlouvu. To bylo něco! Snad to nebyla má poslední. Celé odpoledne jsem pracovala a jezdila sem a tam, no ne vždy se poštěstilo, ale zítra dopoledne jdu do práce taky aspoň na chvíli. Poznala jsem další část Brna, vesnici Českou. Je pěkná, jen je blbé, že tam už neplatí šalinkarta.

Ve škole to zatím jde, ale musím dodělat referát na příští týden. Dočetla jsem svou odreagovávací četbu a teď mi tu zbývají povídky v němčině. Nějaké si přečtu, na Josepha Rotha mám totiž ten referát.

V Brně je kosa, nevím jak u vás. Kéž by už navždy přišlo jaro. Na plavky to zatím nevypadá..
A jak to udělám s plaváním, když se tentokrát nedostanu do Prahy?


z deviantart. com od Allina91

Trochu jiná ABBA

15. dubna 2014 v 23:00 Co mě kdy zaujalo
Momentálně ulítávám na této verzi ABBY. Stahla jsem si celé album a poslouchám. Fakt báječné !


V dobré náladě s báječnou společností

14. dubna 2014 v 14:31 Kočka na každý den
Venku se perou všichni četi a já bych měla za chvíli vyrážet na kytaru.. Děsná to představa. Tma tu je v pokoji jak v pytli. Na okenní tabulky mi buší první kapky. A začalo hřmět.

Do uší mi hrají swingové písničky a během nich jsem si vypracovávala i úkol na dnešek. Swing.. od rána mi zní v uších.. možná i ve spánku se mi o něm zdálo. Kdybych měla dělat poslední věc v životě, myslím, že by to byl tanec. Kdyby třeba někdo oznámil, že za den bude konec světa, nejspíš bych jen tancovala a tancovala swing. Jsem přesvědčená o tom, že bych nebyla jediná, kdo by měl ten samý nápad.

Včerejší tančírna se nesmírně vydařila. Zpočátku jsme se slaďovali a vzpomínali na to, co jsme se učili minulý týden a tančírnu předtím. Pak proběhla mini lekce, kde jsem tancovala snad na nejmenší ploše v životě. Asi tak na 20 cm čtverečních. Asi tisíckrát mě někdo kopnul a desetitisíckrát jsem se o někoho bouchla. Ale přežili jsme to.. a čím bylo později, tím se parket víc vylidňoval a my jsme se mohli víc roztáhnout. A víc nám to šlo. Posledních pět písniček to bylo už úplně spontánní a nemuseli jsme nad tím, co uděláme, zdaleka tolik přemýšlet. Teda hlavně já, protože follower tohle vlastně nikdy neřeší. Ale i můj partner si byl už jistý v kramflecích. V tom nejlepším jsme museli přestat a dali jsme si ještě běh na noční rozjezd. Výborně jsem si zas popovídala, ještě lépe zatancovala, je to prostě báječný člověk :)

Skoro bych díky swingu zapomněla ještě na jedno setkání..potkala jsem cestovatele, který žil v Austrálii a byl i na Zélandu. Vyprávěl mi spoustu zážitků a ukazoval fotky. Ještě je nemam všechny prohlídlé.. ale nad tím, co tam prožil, se mi tajil. dech. Nejvíc mě uchvátilo potápění a šnorchlování na Velkém bariérovém útesu. Opět jsem se setkala s tím, že výjimka potvrzuje pravidlo. Nový Zéland prý nic moc, zato Austrálie se velmi líbila. Jak to tedy je? Zajímalo by mě, jestli jsem zélandový typ, nebo australský :)

No vidíte, dopsala jsem tenhle článek a už tu máme zase sluníčko.. Bláznivé to počasí :)


z deviantart.com od elisiane

Nový kabát

12. dubna 2014 v 22:06 Kočka na každý den
Lízátko, já našel na zemi lízátko..
Zjistila jsem, že tuhle nehygienickou písničku se učí na základce, kam jsem chodila, pořád. To je fakt dobré učit tuhle skladbu několik generací za sebou. Chudáci děti, nic jiného neuměly, a tak si zpívaly na vejletě v autobuse Lízátko..

Víkend zas utíká děsně rychle, a tak si ještě užiju noc ve své posteli. Zítra už mě čeká zas ta krátká..
Dopoledne jsem se snažila přečíst všechny povinné texty do školy a podařilo se mi to jen tak tak. Pak jsem měla sraz s Darjou. Bylo to domluvené setkání přes mamku, a tak to zezačátku povídání bylo takové rozpačité. Po dvou větách jsme přešly do angličtiny. Darja se chystá studovat tady v Česku a v češtině, a tak jsem zvědavá, jak to bude dávat. Ještě jí ta čeština prý moc nejde. Já jsem zas ale byla ráda, že jsem si procvičila angličtinu. Darja pochází z Ruska. Nejdřív jsme zašly do čajovny, kde bylo celkem plno. Seděli tam takoví zvláštní lidé, kteří měli s sebou panenky. Vzpomněla jsem si na kamarádky od Entonyho. Vypily jsme čaj a raději jsme šly do parku. Říkala mi totiž, že nezná v Praze moc parků. A tak jsem jí ukázala Havličkovy sady. Chodím tam poslední dobou dost často. Naposledy jsem tam byla minulou sobotu. Byla z nich nadšená.
Dozvěděla jsem se úplně nový pohled na Ameriku. Připadá mi, že ne moc Čechů si přeje tam žít.. naopak Rusové jsou do ní blázni. I Darja. Je to fakt zvláštní slyšet úplně protichůdné názory.. třeba o bezpečnosti, o policajtech a tak:) Snad se někdy dozvím, jak to tedy je. A snad si o té zemi udělam sama svůj obrázek.

Podařilo se mi konečně po dloooooouhém rozmýšlení a hledání najít kabát. Skvělý! Měla jsem velké dilema, objevila jsem úžasný obchod v centru Prahy, kde měli oblečení za hubičku. Mikiny a svetry.. a trička Jenže tam zas neměli kabáty. A pak jsem šla na poslední místo, které mám vytipované.. a tam zas měli pěkné kabáty. Protože mi prachy zbyly jen na jednu věc, oželela jsem svetr a investovala do kabátu. Přeci jen to byl můj hlavní cíl. A naštěstí se mi podařilo odolat spoustě věcem.. už včera, když jsem navštívila kámoše na Výstavišti v Holešovicích, kde měli festival zdravé výživy a alternativního způsobu života. Kabát je tmavě modrý a není dlouhý, což jsem přesně chtěla. Ty velikosti nevím jak dělají, ale nenašla jsem žádnou, která by mi padla stoprocentně. Tento kabát mi ale tak na 90 procent sedí, což je dost :) A tak jsem ho vzala.

Včera jsme zkusili také nový bazén v Holešovicích. Nikdy jsem tam nebyla a mám z něko smíšené pocity. Vstupné je hodně výhodné, na druhou stranu ta voda byla fakt hodně teplá.. spíš jak ve vaně. Pak nás s kámoškou zarazilo, proč mají skokánky na místě, kde je asi 120 cm vody.. naopak na straně, kde je 3 metry hloubka žádné nejsou.. a skákat se tam vůbec nesmí.. záhada.

Snad se mi podaří nic si doma na těch 14 dní nezapomenout. Těším se zítra na P. a na náš swingový večer.. a taky na povídání o Austrálii s jedním cestovatelem.

Mějte se fajně=)


z deviantart. com odElvenImages

Co lidi nevymyslí:)

11. dubna 2014 v 17:28 Verschiedene Sachen
Napadlo mě napsat o dvou projetkech, které mě za poslední týden zaujaly a o kterých si myslím, že mají smysl.
Začnu u knihobudek. Ve jednom časopisu jsem četla článek o budkách, které už ztratily v dnešním světě mobilů význam, jsou opuštěné a rozbité. Pár nadšenců se rozhodlo dát jim druhou šanci. A tak po Praze pomalu, ale jistě vyrůstají takzvané knihobudky, kam si můžete kdykoliv zajít a půjčit/vyměnit/přidat kteroukoliv knihu. Nápad je to geniální, jen jsem zvědavá, jak dlouho ty budky budou fungovat a jestli se neobjeví vandalové, kteří ty budky budou ničit. Velmi ráda bych se do nějaké té budky zašla mrknout.. A doufám, že se ten nápad rozjede i v dalších městech České republiky, nejen v Praze.

Další projekt, o kterém jsem chtěla napsat se týká taky půjčování. Nejedná se o knihy, ale o oblečení. V Brně byla otevřena první půjčovna oblečení. Nejedná se jen o slavnostnější šaty, ale prostě o vše- od sukní, triček a kalhot až po pásky, čelenky a podobné. V Re:Parádě jsem už byla, protože fildu máme pár kroků od tohoto místa.(Re:Paráda sídli v Brně.) Mají tam opravdu pěkné kousky, hlavně šaty a sukně se mi velmi líbily. Bohužel nemyslím, že tohoto projektu v budoucnu využiju. Cena permanentky na půjčování je pro mě drahá. Říkám si, že už mi raději stojí za to si ten kousek oblečení koupit a vlastnit ho napořád než si ho užít jen 14 dní. Je to pro mě celkem krátká doba, škoda, že to není jako v normální knihovně, kde máte na vrácení měsíc.


Slyšeli jste někdy o těchto projektech? Nebo znáte nějaké podobné jako jsou tyto? Myslíte si, že to má nějakou perspektivu?

O životě pod vulkánem, fobií ze šneků aneb moje první setkání s Ekvádorcem

9. dubna 2014 v 23:41 Kočka na každý den
Nazdárek!
Další nevšední den za mnou. Vypadalo to, že v práci už skončím, ale ještě jsem se rozhodla pokračovat. Nakonec to totiž vypadá, že přeci jen neprodělávám.. Takže jsem si naplánovala na příští týden dvě plná odpoledne.. Budu zase vejletit po Brně a konečně se mi podaří snad vyřídit jednu věc do konce. Dneska jsem strávila v práci tři a půl hodiny a to vše nad smlouvami jednoho páru. Snad se mi to podaří dobře vysvětlit, odargumentovat a na nic nezapomenu.

Zjistila jsem velmi zajímavou věc, nejspíš budu nejbližší víkendy trávit v Brně a nebo kolem Brna. Když se vynechá tedy to Švédsko. A řikam si proč ne, když je to nejspíš naposledy, co tu přebývam. Tak ať si to užiju! Tenhle víkend budu jen dva dny v Práglu, v neděli ráno musím zas do Brna, protože mě tu čekají příjemné aktivity. Ten další víkend by měla být už taneční víkendovka.. a ještě neposlali žádné info. Trochu se děsím, protože pak napíšou nějaké speciální požadavky a já si pro ty věci nebudu moci do Prahy dojet.

Navečer jsem strávila asi 3 hodiny na stránkách mé německé školy, kde budu studovat. Už jsem si podala přihlášku a dokonce zažádala o kolej. Je to divný, protože přesně nevím, kdy tam v září pojedu, ale tak nějak to chci mít včas vyřízený. Musím říct, že mě to bavilo to vyplňovat, už jsem zas ve svym živlu :)

Přemejšlim, že až budu stará a nebo aspoň pracující, tak si budu číst pro útěchu tenhle blog a vzpomínat na svá studentská léta. Za posledních 24 hodin mi už 2 lidi řekli, že mam báječný studentský život a že by se hned chtěli vrátit na univerzitu.

Dnes jsem nebyla u učitele na kytaře, ale aspoň jsem hrála doma. Trochu mě bolí zápěstí, takže budu už odpočívat.

Nemůžu sem ale nenapsat o Andersovi a dnešní němčině, kterou jsme spolu měli. Bylo to boží!!!! Konverzovali jsme celou hodinu.. Obdivuju ho, určitě má lepší němčinu než já španělštinu. Opravovala jsem ho a když nevěděl, tak jsem mu při tvorbě věty napovídala, ale jinak jsme si rozuměli. Andres mi vyprávěl Ekvádoru. Pochází totiž z této země a do 12 let tam i vyrůstal. Pochází z města, které se jmenuje Baňos, což znamená španělsky záchod :-D Už to mě trochu zarazilo. Vypravěla jsem mu, že chováme doma šneky jako domácí mazlíčky. A on se zhrozil! " Já mám ze šneků děsný strach!" Nevěřila jsem vlastním uším. Až pak jsem pochopila. V Ekvádoru žijou volně šneci, kteří jsou jedovatí. A víte, co mi ještě Andres na to řekl? "Moje babička je krájela." Já: "A čím je proboha krájela?" "No lžící." "A proč to proboha dělala?" "Aby ochránila celou naši rodinu." Oba jsme se smáli, ale Andres to zpočátku říkal s úplně vážnym obličejem. Já jsem nemohla :-D Představovala jsem si babičku, která řeže lžící šneky..

Mimo jiné jsem se dozvěděla, že jeho rodina bydlí přímo pod sopkou, která je aktivní a chrlí lávu a popel každý týden. Naštěstí je ta sopka ohnutá na druhou stranu, takže ta láva a všechno ostatní padá jinam. Na druhé straně stojí ale taky město, které je víc jak 60 km vzdálené. Prý to město je vždycky při erupci posypané popelem.. no a když se náhodou octnete blíže, může vás pokropit i láva. Prý pod sopkou dřív existovalo ještě jedno město, ale to bylo srovnáno se zemí. Drsný!
Dále jsem se dozvěděla, že v Baňos jsou velké lázně s vodou, která je horká díky sopce. Lidi se tam chodí koupat a léčit. Město je obklopeno horami(mně nepřipadaly tak velké), ale Andres mi nevím proč říkal, že se z města těžko dostává do přírody. Možná je příroda všude kolem, jen se tam bojí vlézt.. když i šneci jsou jedovaté potvory.
Tohle naše vzájemné doučování mě vážně začalo hodně bavit ;)

Buenos noches!




z deviantart.com od OliviaOpheliac

Jiný úhel pohledu

8. dubna 2014 v 23:15 Kočka na každý den
Jím kuře, rýži a navrch si dávám chleba s medvědím česnekem. V životě jsem o medvědím česneku nic neslyšela.. až včera.
Chutná to jako česnek, voní to jako česnek, ale přitom to je normálně list, o kterej bych běžně zakopla a kterej bych přešla. Až teď jsem si o tom něco našla na Wikipedii. Sama jsem si ho nikdy nevšimla, prý roste normálně volně v přírodě..bohužel jen krátce, dá se trhat asi jen 14 dní v roce. Když máte ale štěstí a narazíte na něj zrovna během těch 14 úrodných dnů, můžete ho sklidit a doma si z něj udělat kaši(třeba s těstovinami místo pesta je moc dobrý) a nebo ho jíst jako salát. Ve sklenici v podobě té kaše vydrží prý i několik let. No uvidíme, zatím žiju ;)

To jsem začala článek nezvykle. P. mě totiž přivádí na úplně nové myšlenky. Jsem asi moc velký realista. Na druhou stranu mi připadá úžasné myslet aspoň chvíli jinak. Zabývat se věcmi, které lidi normálně přecházejí. A nejsou to jenom rostliny chutnající po česneku.
Swingový workshop byl skvělý, akorát nemuseli tak povídat.. těch řečí okolo bylo trochu moc. Na konci mě už tak bolely nohy, že jsem si sedla i na zem. Figury, které jsme se učili, jsem už znala.. jen spíš intuitivně, ale nikdy jsem je takhle podrobně vysvětlené neslyšela. Bylo nás tam hodně.. tak 60lidí?
Jsem nešika a určitě se nechovám podle svého příjmení. Podařilo se mi včera ztratit kabátek. Sice jsem na něm moc nelpěla a úplně mi neseděl a byl starý, ale stejně mě to mrzelo a dokonce dvakrát jsme se pro něj vraceli. I po swingu. Jenže on nikde. Asi ho teď nosí jiný majitel(to by ybla ta lepší varianta), nebo se někde válí v koši(ta horší). Už jsem se s ním rozloučila.
Po swingu jsme zašli na chvilku do čajovny, kde ale zavírali už ve 23. Ale stihli jsme to :)

Málem bych zapomněla na návštěvu s J. lužáneckého stadionu. To bylo během pauzy. A na jahody v parku. A na ještěrku. Fotky budou :)

Zítra nejdu na kytaru. No aspoň budu cvičit doma.
Čas strašně běží. Vnímám to hned po probuzení. Dneska jsem se překonala a přišla jsem do školy VČAS. Jak se mi to jen povedlo? Chce to asi vstávat dřív.
Večer jsem taky mluvila s M. Už jsme si tak dlouho neskajpovali. Sice to bylo jen půl hoďky a mě napadaly pak ještě další otázky, na které sjem se chtěla zeptat, v šalině.

Přišla jsem taky na jednu velmi zajímavou věc. Jde o tři nezávislé jevy.. dva z nich nevím stoprocentně, ale tuším. Chtělo by to prověřit, ale to až časem. Nejsem zas tak přímá. Snad to nevypustím do té doby z hlavy.

Dnes jsem byla Rozárce nevěrná. S touhle naší fakultní kočkou. Konečně se mi ji podařilo vyfotit. Pořád sebou mlela. Dneska jsem ji potkala dvakrát..ani jednou jsem jí neodolala. Poprvé jsem ji uviděla odpoledne, když jsem spěchala na španělštinu..bylo dusno a krátce na to, co jsem ji opustila, začalo lejt. Když jsem šla vrátit do Krmítka lžičku, kočka už byla v tahu, Asi šla do teplíčka a do sucha. Druhé setkání proběhlo večer po sboru. Mňau :-)





Rošťácké oči

6. dubna 2014 v 21:56 Kočka na každý den
Opět mi zní v uších Yiruma. Strávila jsem v "jeho" společnosti skoro celý víkend. Dělala jsem si totiž strejčka dopředu a četla jsem texty.. převážně v němčině, ale i českou povídku Peklo je nepřítonost boha. Ta mi přišla spíš jak z časopisu pro Jehovisty.. ne fantasy, ale byla zajímavá.
Prožila jsem pěkný víkend.. spíše klidnější.. doma. Kromě čtení jsem podnikla dnes odpoledne sraz s Austinem, který pochází z Kentucky. Zašli jsme do jednoho parku a procvičila jsem si angličtinu. Zezačátku mi dělalo trošku problémy porozumět jeho anglitině, ale pak už to bylo dobrý. Povídal mi, že je teď Erasmus student na VŠE. Pracuje v jednom baru na noční směny. A moc se mu tady v Praze líbí. Doporučil mi navštívit Chicago. Je to prý jeho nejoblíbenější místo v Americe. Mrzí ho, že ještě neviděl Grand kaňon. Jinak má USA ale hodně procestovaný. Zase se mi rozšířily obzory. Pak jsem zašla na Speak easy, ale jen na chvilku. Hráli jsme španělské pexeso a já si procvičila španělštinu. Hlavně jsem tedy poslouchala a snažila se porozumět, o čem se baví. Je totiž děsný ze mě vypáčit nějaký španělský slovo. Přesně v sobě vidím ty zádrhely, které má mamka.
No nic, musím se připravit do Brna. Zítra uvidím P. a J.. A taky vezmu po dlouhé době do ruky kytaru.. ou jé.. jak mi chybí..

Rozárka měla poslední dny vážně divnou náladu. Pomňukuje, plaší se, šplhá po záclonách.. je fkakt divná. Snad jí ty roupy brzy přejdou.



z deviantart.com od Araleva
http://www.deviantart.com/art/miau-miau-282417059

Co zpíváme na sboru..

5. dubna 2014 v 17:05 Verschiedene Sachen


Blommande se mi moc nelíbí..připadá mi spíš taková pohřební..



Tahle je zas pěkně veselá..a zpívají ji studenti v Umeå :-)



Tahle je taky perfektní!


Sbor v Umeå je nejlepší!


Aspoň mají nejhezčí videa na Youtube.
Těch písní je víc, ale momentálně mě další nenapadají. Třeba sem ještě nějakou přidám.

Vidět Tě

5. dubna 2014 v 11:31 Kočka na každý den
Sedím v posteli a užívam si sladkého nicnedělání. Po nekonečně dlouhé době si užívam čas s rodinou. Posloucham jejich vyprávění a sama vyprávím o tom, co jsem prožila minulý víkend. Slovo Paříž a Francie se u nás skloňuje ve všech pádech. Vážně bych se tam někdy jela podívat. Nejlépe ve dvou.. na nějaký romantický zájezd :-) Kéž by se mi to někdy vyplnilo..
A mimo to taky probíráme další cestování..pojedeme letos na dovolenou? Pod stan jistí členové rodiny nechtěj, ale nemyslím si, že si budem moci nějak vyskakovat. A zároveň se trochu děsím toho jet opět s rodinou, protože vím, že každý máme docela jiné priority a zájmy. Co bych si velmi přála, to je výlet někam k moři. K teplému moři. Našla jsem i bezva nabídky poznávacích zájezdů z CK, žel bojím se jet sama. CK by se o mě prý postarala, jenže mně se nechce cestovat sama. Hlavou se mi honí různí lidé, ale u každýho to má nějaký háček. Těch zbylých, kteří by přicházeli v úvahu-napadají mě 2, se zkusím zeptat. J. je velká šance a M. nevím, je to s ní na draka, pamatuju si, že když jsme spolu takhle byly, tak to občas chtělo ústupky a kompromisy.. a pár věcí jsem se musela holt vzdát. A nebo prostě vyrazím sama a vykašlu se na všechny.

Včerejší den jsem měla několik srazů. Kamarád mě vytahnul na poslední chvíli na plavání. Náramně jsme si to užili a pro mě to bylo velmi osvěžující. Vždycky když jdu s někým, tak mi to pak rychleji utíká. Taky jsem pekla koláč na uvítanou. Nebyl úplně jednoduchý, má v sobě tvarohovou vrstvu. A povedl se. Chutná výborně.

Víkend bude ve znamení četby do školy a návštěvy dědy.

Na účtě mam 15 Kč.


z deviantart.com od Jazzytasha

Východní Alpy, Vysoké Taury, Rakousko

3. dubna 2014 v 11:01 Moje cesty
Tento článek věnuji výletu do Alp. Na mobilu ty fotky vypadají mnohem líp, ale co se dá dělat. Myslím, že ta atmosféra se prostě předat nedá.. i kdybych měla zrcadlovku. Kam že jsme to vlastně jeli? Do východních Alp, Vysokých Taur, kde se nachází i nejvyšší hora Rakouska Großglockner. Na tu jsme hleděli jen během odjezdu z bezpečí nížiny. Zato jsme měli čest dostat se na dosah čtvrté nejvyšší hoře Rakouska Großervenedigeru. Kousíček od něj se totiž nacházela chata, kde jsme přespávali. Žel cesta na Großervenediger byla přes ledovec, takže jsme měli smůlu. Ale vlastně i velké štěstí, že jsme se vůbec dostali na tu chatu Kürsingerhütte.


Začalo to tady na parkovišti. První noc jsme tu tábořili. Sněhu tam nebylo tolik, přesto to pro mě byla velká zkouška.. Neumrznout a trochu se vyspat. Překvapilo mě, že ačkoliv jsem se každou chvíli převalovala, tak jsem ráno unavená ani nebyla. Snídani jsme si dali až po hodince a půl chůze, protože nám byla taková kosa, že nemělo cenu hned vyndavat jídlo.


A začali jsme stoupat do prvních kopců.


Tam někde v dáli..je Itálie.


Tekla tam řeka a já měla takovou žízeň, že jsem si z ní vzala vodu do lahve. Nejdřív jsem u jedné chatky viděla budku. Myslela jsem si, že je to studánka. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že to byla kadibudka :-D A tak jsem se musela vydat na druhou stranu k řece. Byl to vyčerpávající výlet. Zdálo se to blízko, ale jak jsem se bořila, šlo to pomalu. Výlet k jejímu břehu mě docela vyčerpal. Voda ale byla pro mě důležitější.


Kopce se před námi v dálce zvedají..



Takhle jsme putovali.


Člověk si uvědomil, jak je oproti horám malinkatý.. přemýšlela jsem, co bych dělala, kdyby se na nás hory zřítily..Děsná představa.
Nahoře fučel vítra a tvořil písečné duny. Nejmagičtější a nejdrsnější okamžik byl, když jsme se dostali na jeden převis, stál tam malý most ze dřeva, kolem kameny, které obrušoval sníh a vítr, obrovský poryv větru mě málem odfoukl, cítila jsem se trochu jak v poušti..Jako by se tam mísily všechny síly světa. Tady dole na fotce je pod horou je zas klid. Je to zvláštní, jak se může tak střídat počasí a teplota.


Dokázali jsme to..! Od této cedule byla naše chata už jen 10 minut. Přesto jsem byla dost nervózní, protože jsme ji stále neviděli.


hra světla a stínů


Byla tam! Ani nevíte, jak jsem si oddechla, když jsem ji konečně spatřila!


Foceno z okna předtím, než jsem se uložila do postele(nebo vlastně přesněji na madračku na zem).


Druhý den ráno..


Naše chatička byla vskutku báječná :-) Potkali jsme tak dokonce několik Čechů, kteří na ní pracovali. Inu Češi jsou prostě všude.


další den jsem chodila už jen takhle..


sestup dolů


Na sněžnicích jsem se mírně bořila, občas klouzala, občas jsem hodila dopředu šipku, ale naštěstí to bylo vždycky do měkkého.


Mít tak takovouhle chalupu v Alpách.. Říkali jsme si, jestli si ti Rakušané uvědomují, jakou krásu mají za barákem.. a my se musíme kvůli tomu musíme vozit 6 hodin v autě. Ale na druhou stranu jsem ráda, aspoň nám to připadá vzácnější.



Čím blíž jsme se blížili k autům, tím sněhu ubývalo. Přitom ještě včera na tomto místě byla spousta sněhu.. Tál nám skoro před očima.


Toto je focené z okýnka auta. Netrvalo ani 10 minut a už jsme se ocitli v jarní krajině. Lidi dole chodili v krátkých rukávech a bylo to skoro na hupsnutí do bazénu. Zasněžené hory se nám však stále v dálce připomínaly.
Strašně se mi líbí v krajině takovéto kontrasty.

Na parkovišti jsme v sobotu ráno začali v 900 m.n.m a odpoledne skončili na Kürsingerhütte ve 2558 m.n.m. Připomínám, že jsme se dostali ale i výš, protože se to muselo obcházet delší, ale schůdnější trasou. No schůdnější..prostě takovou, kde vám nejde moc o kejhák. V horách ale člověk nikdy neví. I ty padající kameny kolem jezera mě celkem vyděsily. Slyšeli jsme pořád, jak se sypou dolů. Naštěstí jsme byli od nich dost daleko.

Byl to pro mě obrovský zážitek. Se svými spolucestovateli jsem se cítila dobře a díky jejich podpoře jsem se vyškrábala nahoru. Překonala jsem sama sebe. Snad to nebylo naposled. I když.. kdo ví, jestli bych jela, kdybych věděla dopředu, do čeho jdu. ;)