Březen 2014

Kytaření

5. března 2014 v 18:42 Kočka na každý den
Trochu tu sykám, protože moje prsty nejsou zvyklý na kytaru. Když jsem ji vzala zas po necelém měsíci do rukou a když jsem se tentokrát do toho musela víc opřít a hrát hodinu, je to už dost cítit. Mé předsevzetí, které mi chodí každý týden na mail, bylo zrealizováno. Teď ještě vydržet. Ještě si tu povinnou upomínku nebudu mazat. Nevěřila jsem, že to bude fungovat! Teď musím jen každý den, co jsem v Brně, najít čas 10 minut na to trénovat. Prý stačí krátká doba, ale zato pravidelně. Učitel mi připadá dobrý, konečně mi někdo vysvětlil, jak se má hrát pravou rukou.. všichni to dělají tak nějak podle intuice.
I další předsevzetí, které mi chodí pravidelně na mail, se celkem daří. Ještě ne úplně, možná je to spíš náhodou, ale postupuju. Ještě bych si tam mohla napsat, že chci dopsat seminárku o Plzni. To je totiž pro mě momentálně největší problém.. dokopat se k tomu.
Žasnu nad tím, jaké pocty se mi dostalo na sboru. Vážím si toho a taky se trochu bojím, abych nezklamala. Snažím se zpívat, jak nejlépe to jde.. a hlavně se spoléhám i na to, že přeci jen v našem hlase budeme 4 lidi. Třeba včera jsme tam byli na chvíli dva, když Pee odběhla na záchod, a já musela zpívat svůj hlas jen s jedním klukem a byla to docela fuška. Nakonec jsme se všichni v těch hlasem ztratili. Ale snad se příští hodinu už zas najdem. Až to nacvičíme, tak to bude znít krásně, ale teď je to dřina. Někde se rozdělujem i na 4 hlasy. A jaká by měla za naši píli být odměna? Rovnou dvě! Jedna je jistá, druhá prý skoro taky. Prozradím jen to, že tou první je návštěva pražské švédské ambasády a tou druhou je vícedenní pobyt a koncert v jedné cizí zemi =)
WOW!
Musím číst, jinak zítra budu nepřipravená. Mějte se a užívejte si!


z deviantart.com odSaellekStar

Jó stárnem

3. března 2014 v 21:34 Kočka na každý den
Nový týden začal a já se opět vrhla do svých povinností. Koukám, že se objevilo u článků facebookové políčko "líbí se mi". Nechápu, proč to prorazilo i sem na blog. Zbytečně mě to ruší během prohlížení článků. Třeba si na to ale zvyknu a budu to časem ignorovat.
Kostky jsou vrženy a nyní mi zbývá než jen vyčkávat. Během pátku a víkendu to bylo napínavé, ale s podporou několika lidí jsem si sice neoficiálně, zato speciálně podala přihlášku na Erasmus. Od toho, jestli to vyjde, se bude odvíjet spousta dalších věcí a plánů. Je to divný, ale připadá mi, že každý měsíc je teď pro mě něčím zlomový. Možná v dubnu nebo v květnu se nebude nic dít..? Ale kdo ví?
Poprvé jsem dnes využila své zákaznické karty na poště. Sleva na poštovnym funguje, ale bohužel jsem zjistila, že je to jen pro vnitrostátní zásilky. Takže kamarádům do zahraničí budu psát pořád za stejně draho. Co se dá dělat... maj to na té poště promyšlené.
Ve škole to dnes bylo skoro na každym předmětu zajímavé. Při historickém vývoji nám naše profesorka zpívala!! A jak krásně.. ve staroněmčině. Odpoledne jsem se mořila s překladem frazeologismů. Při večerní přednášce v knihovně mě hřálo u srdce, když jsem tak 80-90% věcem rozuměla. Pamatuju si, že když jsem byla v prváku na bakaláři, jak jsem byla úplně mimo. Teď už jsem vesměs věděla, co má učitel na mysli, na co se ptá, myšlenky a postupy v textu..o to více mi bylo líto jedné dívky, která přednášce zřejmě moc nerozuměla. Je pravda, že když člověk nezná daného učitele delší dobu, je někdy hodně těžké se v komplexním výkladu orietnovat. Na přednášce a i po ní jsem se pobavila s Anne a jely jsme spolu kousek domů. Říkala mi, že má druhý pobyt Erasmus. Je to vůbec možné? Prý ano..Já jsem strašně ráda, že jsem jí tu na germanistice potkala.. že jí můžu pomáhat a že s ní můžu sdílet zážitky a pocity na společných hodinách.
To by bylo pro dnešek asi všechno.. četla jsem článek o úspoře času, nechci ho tedy moc promarnit na netu. Určitě bych si ráda přečetla knihu Jak si zorganizovat čas. Snad brzy. Momentálně čtu Ztracenou manželku..a je to moc hezké a romantické :-)
P.S. Kytara přežila drncavou cestu autobusem(musela jsem ji dát do zavazadlového prostoru..), takže ve středu začínám s výukou!


z deviantart.com od hoschie

Trevligt att träffa dig .-)

1. března 2014 v 20:01 Kočka na každý den
Oj vad trevligt! Mám skvělou náladu a víte, co mi ji tak zvedlo? Setkání s Finkou a tříhodinová konverzace ve švédštině! Není nic lepšího než oprášit již dávno používaný jazyk a zjistit, že jste ho přeci jen tak úplně nezapomněli. S Pauliinou jsme se domluvili přes couchsurfing, sešly jsme se ve dvě u koně. Předtím jsem prožila dost krušné(rozuměj mrznoucí) chvíle na Hradčanech. Poslouchala jsem 4 hodiny v kuse výklad našeho průvodce a nahrávala jsem si to zas na mobil. Myslela jsem, že mi zima už taková nebude jako v prosinci, ale opak byl pravdou. Klepala jsem se, i když jsem měla na sobě pět vrstev. Odešla jsem přeci jen trochu dřív, abych se stihla ještě někde najíst. Už podruhé jsme šli do Lorety.. jak to? Ale nevadilo mi to. Tentokrát byl výklad zajímavější. Myslím, že je lepší říct méně, třeba ne zdaleka o všem, co vidíme, ale poutavě.. než člověka zahltit miliony informacemi.. pak si většinou nepamatuju vůbec nic.

Ale zpátky k Finsku a Pauliině. Myslela jsem, že ji poznam snadno, ale nakonec poznala ona mě jako první. Cukrárna měla zavřeno, a tak jsme skončily v Dobré čajovně. Příjemně mě překvapili tím, že tam hrál Mozart a taky třikrát za sebou Vinetů(toho Pauliina neznala). Taky tam bylo málo lidí, takže jsme se nemusely s nikým překřikovat. Už dlouho jsem si s nikým tak dobře nenotovala. Brzy jsem zjistila, že Pauliina je člověk mně hodně podobný. Překvapilo mě, že také sama cestuje, o dost víc než já a hlavně taky sama! Přitom má tak o dva odstíny světlejší vlasy než já, světlou pleť.. Finku opravdu nezapře. A to byla sama v Singapuru, Malajsii, Indonésii, Thajsku, Kambodži a kdoví kde ještě. Vyprávěla mi své zážitky z cest, o rodině, o svém městě, kde studuje, o psovi, kterého nade všechno miluje a kvůli němu moc necestuje a nehodlá se nikam stěhovat. A já zas povídala o sobě i o zvycích, které tu v Česku máme. Pití čaje ze šálku bez oušek jí připadalo hodně zvláštní a musela si ty hrníčky vyfotit. Říkala jsem, že čajovny jsou u nás v ČR velký fenomén. Letenky do Prahy si koupila náhodou, narazila prý na nějakou akci na netu, tak proto sem jela. Zítra jede do Berlína, kde se potká s kamarádem a zůstane zas chvilku tam. Za týden už jí ale začíná škola, takže musí zpátky do Finska. Cestu po Asii podnikla loni v listopadu a domů se vrátila až teď v lednu. Jednou se setkala s kamarádem na pár dní v Kambodži, ale toho předtím znala jen přes net.. Holka odvážná. Pochází ze středního Finska, z města, které leží naproti přes moře od Umeå, myslím že Vaasa, nebo Kokkola. Studuje ale na jihu Finska. Má mladšího bráchu, který už pracuje, moc se nevídají, ale ani jí to nevadí.
Tohle všechno a ještě mnohem více jsme si stačily povědět k mému překvapení ve švédštině. Občas jsme nějaké slovíčko řekli v angličtině, protože nám něco vypadlo, občas jsem se snažila hodně opisovat. Pauliina právě studuje švédštinu a pedagogiku a chce být učitelkou. Ve Finsku se učí všichni povinně od mala švédsky, protože úředním jazykem je i švédština. Taky mě upozornila, že mluví jako Mumínci :-D Což znamená, že tak "nezpívá" jako Švédi. Já jsem neslyšela žádný rozdíl, ale prý tam je. Když mluví Pauliina se Švédy, tak oni poznají, že je Finka. Švédi mají dvojí intonaci a jejich mluva se hodně melodická. Já tak bohužel mluvit téměř vůbec neumím, ale snažím se je aspoň napodobovat. Myslím, že i Češi žijící dlouho v Umeå to tak dobře neumí, mluví krásně, ale je poznat, že jsou Češi. Asi je to pro nás těžké.
Každopádně to bylo moc příjemné setkání, které mi ještě po cestě domů (i teď) doznívá v hlavě. Přesvědčila jsem se o tom, že tu jsou ještě další holky, které se nebojí samy vydat se do světa, což mě těší( a taky podporuje v dalších solo? cestách).


z deviantart.com od Shady-Lady90