Březen 2014

V zajetí hor

31. března 2014 v 19:23 Kočka na každý den
Žiju a to je hlavní. Před tím, než se vrhnu do nemilých povinností, které jsem tak trochu odkládala na last minute, věnuju pár minut svému blogu. Na poslední víkend vážně nezapomenu. A myslím to smrtelně vážně. Proč asi? Protože jsem si sahla na dno svých sil, překonala hranice a posunula limity zas někam dál.. o velký kusanec dál. Ale začnu od pátku.

V pátek jsem prožila pohodový den s kámoškou v bazénu. Cítila jsem se jako v jiném století, tak to tam na mě působilo.. Možná jako za časů, když staří Římané chodili odpočívat do svých lázní. Já jsem tam tedy tak úplně neodpočívala, ale nemohu říct, že bych se unavila. Jinak nevím, jak bych zvládla pak to, co přišlo o den později. Pak jsme si užily snění na koncertě Pražského filmového orchestru, kde hráli melodie z Pána prstenů, Kingkonga a ještě nějakých dalších filmů. Mně se nejvíc líbil Pán prstenů. Zvláštní bylo pozorovat hráče i dirigenta. Jednalo se totoiž o generální zkoušku, takže dirigent do hraní často mluvil a někdy skladbu zničehonic přerušil a určitá část se musela zopakovat. Zajímavé nakouknutí pod pokličku přípravy koncertu.

Doma jsem si moc nepobyla, protože už v půl třetí mi odjížděl autobus do Plzně. A odtamtud jsme jeli do hory. Ne jen tak ledajakých hor. Jednalo se o Vysoké Taury. Společnost mi dělali dva Vaškové. Popis všeho, co jsem tam zažila by mně asi sebral všechen čas do konce dneška, a tak to tak nějak shrnu. Projížděli jsme Německem, a pak Rakouskem. Nejvíc se mi líbilo pozorovat, jak pomalu přibývá sníh.. a taky rakouské vesničky s pohádkovými domky a s nazdobenými svítícími výlohami. První noc dobrodrůžo a spaní na parkovišti, poprvé jsem spala "na sněhu".. respektive sníh nebyl tak úplně pod stanem, ale všude okolo. A zem byla určitě zmrzlá. Druhý den byl nejvíc vyčerpávající. To, že jsme šli zpočátku rychle, neznamenalo, že dorazíme na chatu na hoře brzy. Asi ve 3/4 cesty se změnil terén o dost k horšímu(rozuměj do mega kopců). A i když jsem si nazula sněžnice, nebylo to moc ideální. Jednak mě tížil batoh na zádech, druhak jsem měla starší typ sněžnic bez bodců. Ale nebyla jsem v tom sama. Druhý V. měl totiž taky ty samé sněžnice. Síly mi pomalu s výškou ubývaly, pauzy přibývaly. Teplota se střídala každou chvilku, takže jsem taky podle toho odhazovala a nasazovala vrstvy. A vítr začal čím dál tím víc foukat. Od zamrzlého jezerea s padajícími kameny jsem si to přestala užívat. Šli jsme pořád nahoru, já už co deste kroků pauza, a ta mizerná chata nikde. Za každým kopcem, za každou sněhovou dunou jsem ji čekala. Prosila, aby se už objevila. Nicméně na sebe nechala dóóóóóst dlouho čekat. Už jsme mysleli, že jdeme blbě, když nám Rakušané na tuleních pásech řekli, že jdem dobře, akorát že se to musí obcházet obloukem, neb je to jistější a "mírnější" cesta. Všichni na oné chatě, kde jsme nakonec uprosili majitelku, aby nás nechala přespat v "lágru", tvrdili, že to se sněžnicemi není vůbec jednouché. A i 2xV uznali, že na začátek tahle túra rozhodně není žádný med. A tak mě pochválili , že jsem to zvládla. Jenže.. co bych jinak asi měla dělat? Zůstat někde v půli kopce ležet a nezvednout se? Počkat, až mě někdo vynese? To bych asi do té doby zmrzla. A tak jsem to s pomocí pauz, čaje a Deli dala. Bolelo to, bolelo mě celé tělo a ještě teď mě bolí každá druhá kůstka v těle. A teď jsem ráda, že nemusím chodit nikam do kopce :-) Ten den jsme zdolali víc jak 1600 m.n.m.! Začali jsme ráno na 900 m.n.m. a skončili na 2 600 m.n.m., kde stála uprostřed ničeho chata. Chatička to byla roztomilá, uprostřed ničeho, v pustině u vrcholu hory, s výhledem na dalších x "kopečků" jako je Großervenediger a Großergeiger. Mně se osobně líbí víc Großergeiger. Na ty "kopce" jsme se nevydali, ani nikam jinam, protože už nebyl čas, síly a většina cest tam vedla přes ledovec, což jsme se báli. Tam se už musí člověk navázat. A nedej bože, že někdo z party spadne do trhliny.. O tom mi Vašek vyprávěl hrůzné věci. Takže po ledovci ani jít netoužím. Druhá noc ten v teplíčku na chatě na matracích na chodbě.. no a další den zas zpátky dolů. Je to o hodně snazší, za což jsem ráda. Několikrát hodím šipku do sněhu, jednou se dokonce rozjíždím z kopce dolů. Ano, i po sněžnicích to jde.
Na co jsme všichni doplatili- že jsme si nevzali ani jeden z nás sluneční krém. Jsem červená jak rajče a bohužel mě k tomu chytla ještě nějaká alergie na sluníčku, takže jsem taky dost napuchlá. Snažím se toho zbavit, ale zatím celkem neúspěšně. Druhý den jsem už nosila přes obličej palestinu, takže jsem vypadala jak beduín, ale stejně to je hodně vidět. Spousta lidí, kteří kolem nás prosvištěli dolů, vypadali stejně. Cestou dolů jsme zas pozorovali, jak se nám sníh doslova ztrácí před očima. Dole se už zelenaly kopce. Do Plzně jsme dorazili v 10 večer a já s hrůzou zjistila, že už mi odtamtud do Prahy nic nejede. Vůbec nic! Až mě napadlo podívat se na jízdomat.. a světe, div se, byla tam jízda na desátou! A tak jsem měla zase štěstí, vezl mě milý řidič, parádně jsme si popvídali a doma jsem byla krátce po jedenácté hodině. Náhoda je prostě blbec :-)

Takové mám zážitky z posledních dnů, už musím končit, protože škola volá.
Fotky přidám brzy.

z deviantart.com od rdalpes

Kdyby chyby?

27. března 2014 v 10:23 Kočka na každý den
Zdarky! Čtvrteční dopoledne mám volné, hurá! Třeba se mi podaří vyšperkovat prezenatci na angličtinu. Třeba si stihnu zahrát na kytaru novou melodii, kterou jsem se včera naučila. Mám z ní radost, k zahrání písniček už je to jen krůček. A jak těžké to bylo, asi půl hodiny mi trvalo, než jsem to pochytila. Zjstila jsem, že lepší je hrát podle sluchu, ne podle rozumu :)
Taky jsem si vzpomněla na důležitou věc a tou je cestovní pojištění. Musím to dneska vyřídit, abych měla na celý rok vystaráno.. teda na celý rok asi né, protože dlouhodobé si budu sjednávat až před Erasmem, ale prostě na všechny další cesty se určitě vyplatí ho mít. Zrovna teď mi říkala spolubydlící, že ani neví jak, najednou se ocitla v Turecku v nemocnici. Dělá trošku extrémní sporty.. kiting. Je to její velké hobby. Včera jsem taky hrála na elektrickou kytaru. Můj učitel ji má, a tak jsem půl hodiny hrála na tu jeho. Musím říct, že to šlo o hodně líp, lehčeji, struny nebyly zdaleka tak tvrdé.. a znělo to jedna lahoda. Má kytara má zvláštní zvuk, ne, že by to bylo úplně hrozné, ale struny, které na ní jsou, k ní nepatří. A je poznat, že je už starší, protože se hůř ladí, jsem ale velmi ráda, že aspoň jednu kytaru mam. Na druhou stranu mám staré věci raději.
Včera jsem se dostala do řeči nas skypu zas s E., který mi položil zajímavou otázku.. On se pořád zajímá o to, co by kdyby.. co byste dělali, kdybyste zjistili, že se na naši zemi řítí raketa? Nebo že se k nám řítí meteorit? Mně překvapilo, že on by se snažil všemožnými způsoby zachránit.. sebe i své blízké.. Já bych naopak začala s nějakou mně příjemnou činností, abych si aspoň těch pár minut na světě ještě užila =) Třeba hraním na kytaru. Smířila bych se s osudem.
Mě tohle "kdyby něco" moc nebere. Připadá mi trochu zbytečná ztráta času se tim zabývat, ale občas je fajn popustit uzdu fantazie.
Během včerejší práce jsem potkala zas jednu kočku. Byla hódně plachá.
A pak jsem potkala dvě doma u jedněch lidí v baráku, ty kočky zas byly hódně mazlivý.

No nic, musím končit, užívejte si víkendu, já se tu asi už do neděle neukážu. Nejspíš totiž pojedu na ty hory..držte mi palce, snad to přežiju ;-)



Teleport jinam

25. března 2014 v 14:00 Kočka na každý den
Chvíle odpočinku, óu jé, tak mě zas napadlo přihlásit se na blog. Svítí nám tu sluníčko, ale je jinak je celkem kosa. Počasí teď hraje velkou roli, protože podle někoho se rozhodneme, jestli pojedeme o víkendu na hory. Moc bych si přála, aby bylo hezky, protože se mi chce ještě letos podniknout nějakou sněžnou akci. Bylo by to na sněžnicích. Na těch jsem stála jen jednou v životě, asi půlhodiny ve Švédsku. Pamatuju si ale, že to nebylo tak obtížný.
Včera jsem byla překvapená, že kolem D1 byla taková vánice. Připadala jsem si jako v té písničce Zafúkané. Nejméně 20 cm sněhu. Naštěstí v Brně žádný není, tak mi aspoň neteče do bot :-D
Odpadla nám angličtina a já musim co nejdřív vymyslet téma na svou prezentaci. Příští úterý se blíží. Naše učitelka říkala, že prezentace němčinářů jsou nejnudnější.. tak jí to chci nějak vyvrátit.. ale čím? Napadlo je fakt jen to Lipsko(knižní veletrh), a pak téma mé bakalářky. Problém je, že musíme odargumentovat, proč o tom tématu mluvíme před ostatními a proč je pro ně důležité. Což je podle mě úplně nejtěžší.
Jdu si dát oběd, a pak chvíli pocvičit na kytaru. Jsem zvědavá, jak to budu zítra stíhat. A jsem zvědavá, jak mi to zítra půjde v práci. Moc se na to netěšim. Ale musím si říkat, že brzy tu bude čtvrtek, a pak pátek, což je fajn den.
Po víc jak týdnu mam swing. Tentokrát s Marťasem.

Mějte se fajnově!



z deviantart.com od blackwolf18

Rozličné nápoje

23. března 2014 v 16:01 Kočka na každý den
Zdravím a přeji v rámci možností pěknou neděli. Je to k nevíře, ale jsem vzhůru teprve necelých pět hodin. Déšť má na mě uspávající účinky. Jenže mám velkou motivaci dokončit seminárku o Plzni. Už finišuju. Ještě katedrála a vodárenská věž. Plzeň už mi pomalu ale jistě leze krkem.
Včerejší den byl o něco pestřejší, kromě Plzně a čtení německého textu na zítřek jsem zašla do čajovny. Dvě kombuchy, báječný koláč a pivoňkový čaj společně s příjemným rozhovorem mě trochu odpoutaly od svých starostí a povinností. Během večera se celkem ochladilo. Na Andělu jsem si koupila dvě trsátka. Doporučil mi to můj učitel, protože mi nejde moc hrát palcem nahoru. Snad se to brzy s trsátkem naučím. Jen mě velmi mrzí, že nemám svou kytařenku tady doma. Možná mi ji ale na chvíli půjčí kámoška. Možná.. chtělo by to časem pořídit si dvě kytary. Uvidím.
Rovněž jsem četla druhou povídku od autora Josefa Pecinovského. Znáte ho někdo? Nos to závaží! stojí rozhodně za přečtení, vždycky mě zaujme podivná společnost, která v Pecinovského povídkách vystupuje. Trošku mi to připomíná Kafku.. odsouzení za banální prohřešek. Snaha o to se zbavit oné tíhy(trestu). Bohužel v této konkrétní povídce se to hl. hrdinovi nepodaří. Konec je strhující!
Protože včera není dnes, přidávám sem pro změnu kočku s flaškou piva. Pivo se totiž k dnešnímu obědu náramně hodilo a hraje prim.


z deviantart.com od ulugline

Nu grönskar det

21. března 2014 v 20:51 Co mě kdy zaujalo
Pouštím si ji pořád dokola. Úplně jsem se do ní zamilovala. Tato je tedy trochu přetvořená.. modernější verze. Ale ta melodie je tam pořád stejná. I ty kudrlinky. Který bohužel já ve svém hlase nezpívám.
Jak se vám líbí?


Tak jak?

21. března 2014 v 20:48 Kočka na každý den
Ráno jsem se probudila po osmé, ale opět jsem zabrala a druhé probuzení bylo už celkem pozdě. Jen tak tak jsem stihla zajít na poštu a do banky. Odpoledne mě překvapily výsledky krve.. byly dobré.. což je zvláštní.. protože už skoro 3 měsíce neberu léky, které bych měla. No protahovat už ten výpadek nebudu, přeci jen krev není všechno. Krev může klamat.

Navečer jsem šla plavat, v bazénu ani noha! A to doslova. Jen pár dětí plavalo v pravém pruhu, ale ten největší kus jsem měla celý pro sebe. Skoro celou dobu. Neslýchané. Celkem mi to ale pomalu ubíhalo, doufam, že to bude příští pátek lepší :) To už nepůjdu sama. Večer jsem měla jet do jedné díry, ale nakonec jsem se na to vykašlala.
Stahla jsem si písničky, abych mohla trénovat. Je to ale makačka.
A jednu z nich jsem našla i na youtube. Dám sem odkaz.


z deviantart.com od YuliaAnnaAlexz

Ořešín

20. března 2014 v 22:27 Moje cesty
Kdybych měla bydlet v naší zemi, našla jsem ideální místo, kde bych si postavila dům. I několik dobrých stránek má ta práce, kterou teď zkouším. Navštívím mně dosud neznámá místa. Jedno z nich je Ořešín. Patří ještě k Brnu, jezdí tam autobus MHD, ale já si tam připadala jak na venkově. Rodinné domky, hasičský dům jak na každém správném venkově, slepice a další domácí zvířata, louky a lesy všude..


jaro už je cítit za každým rohem


Z Ořešína máte Brno jako na dlani.



Pěkně na tom kopci fučelo, ale v létě to tam musí být na kolo a na procházky fajnové. Našla jsem tam několik lesních a polních cest.




A pár metrů od jedné zastávky v Ořešíně je pěkná kaplička. Ve tmě šla špatně vyfotit, ale mozaika na okně se celkem povedla. Zářila široko daleko.


Ahoj

20. března 2014 v 22:03 Kočka na každý den
Brý večer! Tak jsem úspěšně dorazila do Práglu a nyní jsem zasedkla k blogu dát o sobě zase vědět. Klepu se, ale nakonec jsem se překonala a objednala jsem si další tři termíny na středu. Tak jsem zvědavá, jestli mi nějaký z nich vyjde. Kéž by. Prostě do toho půjdu naplno a po pár týdnech se uvidí. Řikám si, že když si chci něco splnit, musím pro to udělat všechno. Brzy si ale budu muset stanovit nějakou hranici, snad už přespříští týden. Přes něco prostě vlak nejede.

Dnešek byl jak prokletý. Strávila jsem spoustu času v MHD a je to moje blbost, že jsem nastoupila sice do autobusu na Mendlák, ale byla to okružní jízda. Podle Idosu mi měla cesta do cíle trvat dvacet minut a nakonec se z toho vyklubala hodina!! Blbý bylo, že jsem nemohla vystoupit někde po cestě, protože jsem okolí vůbec neznala. Ani jsem s sebou neměla žádné čtení, a tak jsem se dívala z okna a útrpně pozorovala hodiny, jak se ručička blíží k jedné. Na tělocvik jsem přišla o půlhodiny pozdě! Taky jsem už neměla k sobě dvojici, a tak jsme masírovali ve dvou. O masáž jsem dnes žel přišla. Holt kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Už nikdy nepojedu v Brně po centru a jeho okolí autobusem. Je to fakt zrádné. Stalo se mi to podruhé, jednou s trolejbusem a teď s busem. Myslím, že v Praze podobné okružní jízdy moc nemáme.

Dva předměty nám dnes odpadly, ale já čekala ještě na jeden. No čekala.. spíš zas nestíhala, protože jsem se z masáží vracela na byt. Sluníčko dnes tak pálilo, že jsem si sundala kabát i svetr a šla jsem nalehko. Jak se mi to pěkně šlo. Konečně nemusíme vláčet s sebou rukavice, čepice a tlusté bundy. Na hodině nás stejně bylo jen pět. Všichni to už pro jistotu zabalili a jeli domů.

Teď se chystám podívat na koncert, který mi poslal kamarád. Zpívá taky ve sboru, tak to chci porovnat s naším sborem. Rozárka mě dnes kupodivu přivítala. Asi je to proto, že chtěla žrádlo. Jinak by nepřišla. Příjemnější ale je, když si řeknu, že mi přišla říct ahoj =)


z deviantart.com od NoisyTart

Ach ta literatura..

18. března 2014 v 22:40 Kočka na každý den
Dnešek je pěkně zašmodrchaný den a neodvažuju se přemýšlet o zítřku. Zítra je totiž můj druhý den, kdy zkouším mou práci. A jestli to i zítra dopadne beznadějně, tak asi končim. Mám docela obavy, ale snažím se na to nemyslet. Je asi nejhorší předpovídat. Prostě musím jít a nemyslet. Vlastně jsem ráda, že jsem dneska neměla žádný swing. Lídr nakonec odmítnul, za což jsem trochu nerada, ale i trochu ráda. Aspoň že mi to řekl na rovinu. Myslím, že je lepší si zatancovat třeba méně často, ale zato intenzivně. Ještě teď mě bolí svaly na lýtkách..a přitom je to už od tančírny dva dny.
Na sboru jsme dnes s Pee byly statečně v našem hlase jen 2. A je to setsakra těžký. Když to ale poslouchám, zní to velmi dobře. Trénink se vyplatí. Asi jako všude. Kytaru jsem poslední týden vzala do ruky jen třikrát, ale snad to nebude zítra tak děsivé.
Ve španělštině jsem se dneska naučila, jak se řekne kolik je hodin. A. byl dost dobrý učitel. A v angličtině jsem dospěla k šokujícímu zjištění. Nevím, co studuji. Nevím totiž, co to je literatura. Na tak jednoduchou otázku nedokázal nikdo z nás odpovědět. Ono to asi tak zřejmé nebude. Bez toho, aniž bych se mrkla někam na wikipedii, fakt nevím.. nedokážu to definovat. Jsou to texty? Příběhy? Beletrie a poezie? Je literaturou i třeba učebnice matematiky? Je literaturou návod k pračce? A nebo třeba pohádka na dobrou noc, kterou si vymyslí maminka, aby uspala své děťátko? Záleží podle mě hodně na tom, v jak širokém měřítku to člověk bere. Jsou literaturou dopisy a e-maily, které pišu kamarádům? Řekla bych, že ano. Ale aby to někdo četl jako knihu, musel by to vydat nejspíš jako souborné dílo.
Taky jsme dneska pracovali na referátu k povídce Házím ti laso, kamaráde. Mně se ta povídka hodně líbila. Jednak kvůli tomu nápadu lasa, a pak kvůli té společnosti, která tam hraje zvláštní roli. Je fajn vždycky nad textem diskutovat, dozvím se tak, že to dost často chápu než ostatní. Každý v tom vidíme trochu něco jiného. Na druhou stranu si tak trochu bořím svůj vlastní svět povídky.. Holt něco za něco. Taky rádi diskutujete nad texty, které nemají jednoznačný výklad?

Skoro mě nenapadá, jak se takového lasa zbavit.. A tři dni v jednom kuse běžet, to teda je už silný kafe! Myslim, že si s tim hlavní hrdina poradil dost dobře. I když kdo ví, jaké je to být v kůži někoho, kdo přežil jen díky smrti někoho jiného..



z deviantart.com od QuanticChaos1000

Soulad

17. března 2014 v 13:45 Kočka na každý den
Stále ještě v potaneční náladě, i když škola na mě už pomalu doléhá. Nohy jsou pořád unavené a spát se mi zřejmě bude chtít už v osm. Včerejší večer a noc byly dost dobré. Padla jsem kolem jedné do postele.. a kupodivu nemohla usnout..když jsem zavřela oči, pořád jsem tancovala :-)

Ačkoliv obloha nevypadala slibně, nakonec jsme si udělali procházku na Špilberk, kde to vypadalo celkem strašidelně. Lucerny se kývaly ve větru, jen to světlo mělo jakýsi hřejivý nádech.. nikde ani živáčka, fičelo.. temná obloha..ale naštěstí žádný déšť. Ohřáli jsme se v čajovně, kde jsem si dala honeybush a Pavel nějaké povzbuzovadlo. A pak jsme zamířili do kavárny, kde se konala swingová tančírna. Poprvé jsem zavítala na nedělní tančírnu. Líbila se mi mnohem víc než tan úterní. Většinu lidí jsem neznala. Spousta byla ve slavnostním a stylovém oblečení. Usadili jsme se nahoře na balkonu. Tu kavárnu Gracian jsem předtím taky neznala. Líbí se mi, jsou tam pověšené obrazy přírody a zeď je dokonale vymalovaná samými květinami. Pavel mi ale říkal, že se prý všechna výzdoba každý měsíc mění. Nechápu, jak můžou takovou krásu jen tak smazat. Brzy jsme šli na parket a vyzkoušeli, jak nám to spolu půjde. A byla jsem velmi příjemně překvapena. Na swingu byl jen několikrát, ovládá už ale hodně kroků i figur, takže jsem se od něj nechala krásně vést. Zúčastnili jsme se také minilekce, kterou si pro nás připravili dva lektoři. Kavárna praskala ve švech. Naučili jsme se několik vtipných figur a triků.. plácání, zadky, předskočení dopředu a ještě jednu v open pozici. Vyzkoušela jsem si tancovat taky s jedním tanečníkem na vyšší úrovni než jsem já a s jedním klukem, který tam bylo poprvé. Ale jinak jsme tancovali s Pavlem pořád spolu. Pro mě to je po dlouhé době tanečník, s kterým si tancování 100% užívam. Myslím, že základem je umět vést a to on fakt umí. Připadalo mi, že jsme byli naladěni tanečně i náladou na úplně stejnou vlnu.. co víc si přát? :-) Řekli jsme si, že to určitě někdy zopakujeme a že to v Praze těm profíkům natřem ;-)
Dostalo se mi luxusu dovozu až k mému domu.. dokonce dvakrát, protože poprvé jsme trochu špatně najeli. Kamarád pak měl ještě dloooouhou cestu domů. Už dlouho jsem si tak dobře nezatancovala. Možná nikdy. Skoro na všechny písničky, které tam hráli, jsme tancovali. A zůstali jsme až do konce. To se mi myslím ještě nestalo!
Na bytě mě tu trošku vystrašil Hugíno, který tu seděl na zemi v bundě a čepici.. vypadal jako dlouhý trpaslík. Chvilku jsme povídali, a pak jsem mu popřála dobrou noc a zalehla. Jen spánek zezačátku nepřicházel.. měla jsem pořád pocit, že mi nohy samy tancují.. :-)


z deviantart.com od hoschie

Kočka na 15. 3.

15. března 2014 v 23:45 Kočka na každý den
Snažím se tu už skoro hodinu propojit program na smsky s telefonem a ne na ne se připojit. Na výběr jsou tři varianty a jako na potvoru ani jedna nefunguje. Jako by si ten mbil dělal, co chtěl. A nebo je na vině komp? Kdo ví.. Chtělo by to nějakého pořádného technika. I když i ten by měl nejspíš potíž. Už jsem zkusila skoro všechno. Ale přeci jen je možné, že jsem na něco zapomněla.
Včera to nedopadlo moc dobře. Ale snad to bude lepší. První vyhrání z kapsy vyhání.. to se řiká, ne? I když nevím, jestli u mě tak brzy smůlu prolomím. Možná budu ráda, že to nějak skoulím. Texty na příští týden už mám přečtené. Taky nápad na prezentaci v angličtině je. Snad mi projde, mínus je jen to, že to asi nebude úplně odborné. Taky děsné muset mluvit o něčem ze svýho oboru v angličtině.. jak to jen jde, když studuji další cizí jazyk? A když ostatní německy třeba neumí? Jak pak něco hm mám vysvětlovat, když umět německy je v mém studiu základ?

Možná se zítra probudim a bude mě bolet pravá ruka. A nebo kotníky. Dneska jsem hrála bedminton, s jedním novým kamarádem jsme zašli na partičku a velmi si to užili. V nafukovací hale mi byla celkem kosa, ale po pár minutách hry jsem se zahřála. V té hale na Smíchově jsem byla dosud jen jednou. Celé dopoledne až do oběda jsem psala seminárku. Potřebuju tu Plzeň dopsat. Už se dostávám k samotnému výkladu během prohlídky města. Možná ale nejdřív napíšu konec. Ten prostředek bude nejtěžší. Tak si ho nechávam na konec. V pátek jsem se totiž dokopala k tomu podat si přihlášku na průvodcovské zkoušky. Tak si teď musim máknout. Možná najdu čas na psaní i zítra.

Budím se celkem brzy ráno, ačkoliv si můžu klidně přispat. Nechápu, možná je to proto, že už je ráno dost světla.
Stýská se mi po kytaře, připadá mi, že jsem ty melodie, které jsme se učili minulou středu, úplně zapomněla :-/
Mám v hlavě několik zvláštních myšlenek. A trochu mám chuť je sem napsat. Bohužel nevím moc jak. Třeba někdy najdu vhodná slova. Asi bych to ale prozatím mohla shrnout do pár vět. Nechápu lidi, kteří nejsou spokojeni se svým životem, kteří nadávají na spoustu věcí, co dělají. Proč je tedy dělají? Proč od toho neodejdou? Proč na ně nadávají? Proč spousta lidí dělá věci proto, že musí? Asi jsem výjimka, ale já bych takové věci nedělala, možná jen krátkodobě za cílem splnit si nějaký velký cíl(sen). Jinak ne. Proč se dlouhou dobu trápit a mučit, když život je tak krátký? Proč si z něj ukrajovat, když to, co dělam, mi nepřináší radost? A co mi vlastně přináší radost? Je tu vůbec něco takového? Tak to je je jen pár takových otázek na zamyšlení.. jak někdo může třeba taky vnímat svět. Vím, nyní si užívam sladké bezstarostnosti a pořád je mi připomínáno, že na mě taky brzy dojde. Doufám, že ještě ne úplně brzy. Nyní mě takoví lidé trochu vytáčejí a trochu odpuzují.


Galerie Mňau

15. března 2014 v 13:19 Kočičí všehochuť
Během průvodcovské procházky mě zaujal tenhle obchůdek na Pohořelci. Asi bych si ho jinak nikdy nevšimla, moc tudy totiž nechodím. Dovnitř jsem nešla, měli jsme výklad, ale výloha mě velmi zaujala. Majitelka je zřejmě velká fanynka koček. Až budu mít víc času, tak bych se tam zašla mrknout. Stejně tak jako se někdy zajedu podívat na zámek Lnáře. Tam mají zas kočičí muzeum!!!


Nebyli jste náhodou v téhle galerii?
To mi zas něco dlouho unikalo. :-)


Zase ve vodě

14. března 2014 v 13:38 Kočka na každý den
Po plavání mám báječnou náladu, ale jsem mírně unavená. V aquaparku měli omezený provoz, občas tam plavalo dost lidí, ale někdy to zas bylo poloprázdný. Mám necelé dvě hodiny na to trochu zregenerovat. A pak vyrážím do terénu. Mamka mi popřála hodně štěstí. Včera mi popřáli hodně štěstí a já jsem momentálně dosti nervózní, ale nesmím. Mám strach, ale trochu se i těším, jak to dopadne. Už teď vím že všechny 4 lidi nestihnu oběhat. Jeden je totiž úplně mimo trasu.
Pohyb mám teď každý den, zítra bedminton, pozítří swing. Do Brna jedu výjimečně opět v neděli- kvůli tančírně.
Taky se mi stýská po kytaře, mrzí mě, že tu v Praze nemůžu trénovat.
Začala jsem číst knihu o Mexiku a moc mě baví.

Tak zatím :)



z deviantart.com od redwatergr

Kouzlo Brna

12. března 2014 v 21:21 Verschiedene Sachen
Cestou na poštu..bloudím a fotím..


k večeru v Židenicích..pár kroků od domku, kde bydlím..
..i ty popelnice vypadají v tom svitu tak nějak nevšedně a hezky..


Nové objevy

12. března 2014 v 19:47 Kočka na každý den
Další slunečný den za námi. A já už ani nechci věřit, že se má vrátit zima. Kamarád mi napsal, že se bojí, že se do Brna přes sníh nedostane. Snad nás o víkendu nepřekvapí sněhová nadílka? Už jsem vyndala baleríny a domů se vracela s kabátem v ruce. Nebo že by nám zima ještě chtěla ukázat, jakou má sílu? Že si jen letos dala výjimečně leháro, ale že se za rok vrátí v jiné.. intenzivnější podobě?
Už asi pět dní nosím v baťohu památník. Chtěla jsem ho dá v sobotu, chtěla jsem ho dát v pondělí, ale vždycky, když jsem se s někým setkala, tak jsem na něj zapomněla. Snad příště. Možná ho převezu do Prahy, ať si tam chvíli odpočine.
Až dnes jsem se dozvěděla, že v Magdeburgu existuje něco, co se jmenuje Mittellandkanal. Proč se o něčem takovém taky neučíme? Je to něco unikátního, trochu jako ze sci-fi. Nikdy jsem netušila, že něco takového v Německu stojí.. a proč to existuje.
Tenhle večer bude čtecí. Včera byl kecací. Na tancování jsem nakonec nešla, ale zato jsem si tu povídala s Hugínem do půl dvanáctý. Jednak mi pomáhal stahovat ladičku do mobilu, a pak jsme se dali do řeči o cestování, o životě a trochu jsme filozofovali.
Na kytaře jsem se dneska naučila nové melodie, hraní palcem nahoru.. a byla jsem pochválena, že trénuju a je to vidět :)

V uších mi zní tato písnička. Hráli ji minulý týden na plese a mně se připomněly táborové a koníkové časy.


Psí kutil

12. března 2014 v 12:27 Co mě kdy zaujalo
Tak tohle by si žádná kočka nenechala líbit.. Na jednu stranu bych ani něco takového nechtěla po svém psovi, ale v tomhle případě je vidět, že si to ten pes náramně užívá :) Co myslíte? Nějaký pomocník by se nám do domácnosti určitě hodil.. jen umývání a utírání nádobí jsem v tom videu nezahlídla.


Studentská nálada

11. března 2014 v 14:20 Kočka na každý den
Píšu jenom krátce, sedím na zahrádce u Krmítka a skončila nám angličtina. Za půl hoďky mi začíná španělština. Sluníčko nám svítilo do učebny, že jsem se pekla. A to jsem si dnes zapomněla doma svetr a na nohy si vzala jen balerínky. Snad večer nebude moc kosa.
Včera jsem se dozvěděla, že mi vyšel Erasmus. Jsem tak ráda, že už mám jasno.. že už nemusím dál vyčkávat... a hlavně že to vyšlo =) Po škole jsem se setakala s kamarádem a zašli jsem tradičně do Falku. Je to jedna z nejbližších a nejlepších kaváren tady u fildy. Probrali jsme toho spoustu.. hlavně tancování a cestování. Kamarád je věděc, biolog, a tak je pro mě zajímavé poslouchat jeho názory a pohled na svět.
Úplně jsem zapomněla na skype a domů jsem musela zas rozjezdem. Naštěstí mi škola dnes začala až v 10:50. Jen tak tak jsem stihla přečíst text na zítřejší literaturu a na kytaru žel dneska nesahnu. Včera jsem cvičila asi 20 minut, ale dnes se nejspíš vrátim na byt až později večer.
Nyní jsem trochu napjatá, jak to asi dopadne s tou prací. Jestli se mi bude dařit a nebo jestli to po pár dnech zabalím:) Každopádně ve čtvrtek mám hodinové doškolení a v pátek se jde na věc.
Kočička tu na dvorku teď není.. zvláštní, během zkouškového se tu potulovala. Asi se tu objevuje jako duch, ve správnou chvíli, aby si ji člověk mohl pohladit pro štěstí.
Jaká asi dneska bude fantastika a jaký sbor?


z deviantart.com odGarfieldP

Dlouhá noc a slunečný den

9. března 2014 v 10:48 Kočka na každý den
Dřív než se vrhnu na všechny povinnosti, tzn. hlavně číst, číst a číst, tak napíšu pár řádků na blog. Mimochodem kamarád mi říkal, že má program, který předčítá knihy z počítače, takže se těším, až mi ho nainstaluje. Už mě totiž pobolívají oči z toho, jak pořád mžouram do obrazovky. A tisknout se mi vše nechce, jednak to stojí spoustu peněz, a pak to není zrovna šetrné k přírodě. Snad se mi během 14 dní podaří nechat si vyčistit noťas, a pak ho nainstaluju.

Od pátku do včerejšího večera jsem měla velmi intenzivní program. V pátek mě čekal dopoledne pohovor, převeleli mě do Brna a dobrá zpráva je, že příští pátek začínam. Hodí mě prostě do vody a záleží, jestli se utopim, nebo jesti se chytnu. Každopádně se už NĚCO bude dít. Přes poledne a kousek odpoledne jsem psala životopis a motivační dopis v angličtině. Je to dobrovolný domácí úkol a jsem ráda, že jsem se dokopala k tomu ho udělat. Myslím, že se mi to může v budoucnu hodit. A když mi to teď může opravit učitelka, tak proč toho nevyužít?

A pak jsem šla s E. do čokoládovny, protože mi jednak přišel přes kabel přendat smsky a jednak mi vrátil památník. Je to ale rychlík. Dooprovodil mě až před budovu, kde jsem pomáhala na plese a kde jsem taky tancovala. Ples.. nebo spíš bál byl ve stylu Madagaskaru. Někteří měli báječné kostýmy. S Hugínem jsme dělali v šatně, pak se šatna stala samoobslužnou, Hugo neumí vůbec tančit :D Ale zkoušel to, učila jsem ho valčík. Nakonec jsme si ale zatancovala i s dalšími lidmi jako je Vlasta a Martin, potkala jsem spoustu známých tváří a čím bylo později, tím líp jsem se bavila. Prodávala jsem taky lístky na tombolu, z dvanácti cen mě nejvíc oslovila první- lekce pro dva v taneční škole na půl roku.
Seznámila jsem se i s pár novými tvářemi, neboť se na akci podíleli i Brontíci. Domů jsem dorazila po třetí hodině a spát jsem šla v půl čtvrtý!

Ačkoliv jsem toho moc nenaspala, probudila jsem se ještě 15 minut před budíkem a chvíli naslouchala zdánlivému tichu. Proč zdánlivému? Protože jsem slyšela zvenku auta. V buse jsem ještě trochu klimbala, doma jsem se přivítala s dědou, snědla broskve s polévkou, a pak se vydala do centra. S kamarádem jsme jeli kousek vlakem- do Řeporyj, odkud vede modrá stezka. My se po ní vydali, bylo takové teplo, že jsem mohla jít jen ve svetru, M. je otužilec, a tak měl už krátké rukávy. Jako by ani nebylo jaro, ale spíš léto. Vychutnávala jsem si zář sluníčka, kousek přírody, potok, klid i náš rozhovor. Narazili jsme na místo, kde jsem před rokem odlovila kešku. Bohužel jsme ji ale nenašli. Teď jsem se mrkla na info na internetu a trochu ji přesunuli. Airsofťáci zase hráli na válku, naštěstí jsme je minuli. Nějak jsme se odchýlili od modré, ale nevadilo to. Ocitli jsme se na Barrandově, měla jsem s sebou plavky, ale knihovna měla přednost, protože byla otevřená v sobotu jen do 18. Čas ještě byl, a tak jsme pomocí místních štamgastů našli pěknou hospodu, která nabízela posezení i venku. M. mi vyprávěl o soutěži, kterou pořádají lyžařští instruktoři každým rokem na horách. Docela bych si ji taky někdy zkusila.. jen nevím, jestli bych měla na konci ještě všechny kosti vcelku :-D

Do téhle chvíle jsem byla celkem svěží, ale poté co jsem vypila půllitr piva, na mě padla únava. A veliká. Do ústřední knihovny jsem ještě dorazila, tak nějak jsem ještě vyhledala dvě knihy o Plzni, ale byla jsem ráda, že se držím na nohách. Ne že bych byla opilá alkoholem, ale spíš únavou. Plavání jsem vzdala a jela pak hned domu. Vypila jsem své byliny, počkala 20 minut(mamka mě musela bavit, abych neusnula), snědla jsem 2 obložené rohlíky a hned zalezla do postele. Do své postele, kterou mám ze všech míst v našem bytě(a ten byt ze všech bytů) nejraděj.
Plavat jdu dneska, jsem odhodlaná jít.

Dostali jste něco k MDŽ? Já ano, maminka mi přinesla 3 růžičky. V pozadí na fotce můžete vidět i pohled kočkama, který mi nedavno poslala Katha, jsou na něm kočky procházející mezi stromy, což se k tomuhle článku momentáně celkem hodí.


Festival Holiday World 2014

6. března 2014 v 21:33 Co mě kdy zaujalo
Je to už víc jak týden, co jsme navštívily s kamarádkou cestovatelský festival a já se s vámi chtěla podělit o to, co jsme tam viděly.
Nejdříve jsme se prodraly halami až k sálu, kde se promítaly fotky o Indii. Čekala jsem, že to bude vyprávění o nějaké cestě, ale jednalo se spíš o organizaci, která podporuje v Indii nadějné umělce- především fotografy. Zpočátku jsem tedy měla k přednášce nedůvěru, ale fotky, které se promítaly na plátno, mě pomalu dostávaly. Fotografové se snažili zachytit v Indii předeším zdejší život a svátky. Z každé fotky na člověka prýštilo spousta barev. Zlata, penízků, látek a šperků a ozdob.

Pak jsme s Míšou procházely všechny haly a zastavily jsme se u několika regionů ČR. Kamarádka studuje cestovní ruch, takže tu načerpala spoustu materiálů ke svému studiu, já zas k seminárce o Plzni. Zaujala mě spousta exotických stánků a z některých jsem si vzala katalog. U tchajwanského stánku jsme ochutnaly čaj v malých mističkách, který mi hodně připomínal čaj, který jsem si dovezla v létě z Číny. Zastavila jsem se i u stánku o jižní Americe. Pak jsem nechala jít Míšu mrknout se na módní přehlídku a sama ještě chvíli prozkoumávala okolí. Narazila jsem na stánek cestovky specializující se na Skandinávii, kde jsem se dala do řeči se dvěma chlapíky, kteří tu cestovku zřejmě vedli. Došlo i na švédštinu :) Uvidíme, třeba se s nimi ještě potkám.

Módní přehlídka mi nic moc neříkala, to oblečení bylo takové divné, ale Míša byla asi spokojená a užívala si ji. Po ní jsme si prohlídly gastro halu, kde nás zaujalo vykrajované jídlo neboli carving.



Žasla jsem nad tím, jak někdo může vytvořit tak krásné květiny z tak jinak obyčejných potravin :-)


Inu věci se na první pohled zdají obyčejně, ale zdaleka obyčejné být nemusí. Stačí se na ně dívat z jiného úhlu pohledu, nebo je proměnit v něco neobyčejného.




Katalogy a časopisy, které jsem si přivezla z festivalu. Lidé a země ještě nemám přečtené a 100 plus 1 na mě taky ještě čeká.


Snad se zas někdy naskytne příležitost dostat se na podobnou akci. Ale úplně nejlepší by bylo někam vyjet, než o tom jen mluvit. Třeba jako Petr Horký, který mi připadá, že je pořád někde v cizině. Jeho přednášky o festivalu Pól chladu jsme se taky zúčastnily. Nad jeho historkami jsme se pobavily(zvláště té záchodové), ale shodly jsme se s Míšou, že do takové zimy bychom asi nechtěly jet. Příspěvky Petra Horkého čtu ve žlutém autobuse velmi ráda, přiznám se, že je to tak trochu můj cestovatelský vzor =)

Napětí vs. relax

6. března 2014 v 20:13 Kočka na každý den
Výjimečně teď nesedím v autobuse, ale na posteli v Brně a vedle mě hučí topení. Zítra se totiž večer v Medlánkách koná velký bál. A já na něm budu společně s dalšími pár lidmi pomáhat, ale taky se veselit. Jsem tak unavená, že na žádnou Plzeň nemám teď náladu. A co jsem dělala dopoledne? Spala, četla a hledala letenky. Jen tak prostě..a zase jsem se k Plzni nedostala. Potíž ovšem je, že nemam s sebou CDčko, kde mám všechny pokyny. Číst se mi taky nechce. Jsem přehlcená slovy! Možná si pustím Traveljournal, abych se odreagovala.
A nebo vezmu do ruky ještě kytáru. Mám na prstech malé puchýře. Říkala jsem si, jak to dneska půjde s masírováním, ale nakonec to šlo i s otlačenými prsty. A masáže byly fakt výborné! Musím se podívat do studijních materálů, jestli tam je uložený ten papír, do kterého jsme dnes nahlíželi a který byl naše pomůcka. Pak nám také radil učitel, jak na to. Co víc si přát, než to že se ve škole provádí masáže a vy máte zrovna štěstí, že vás masíruje pěkný kluk :)
Jinak jsem stále v nejistotě, Erasmus ještě nevím, ale školy, které byly v seznamu jisté, už jsou zřejmě rozhodnuty. Aspoň můj spolužák už ví, že je přijatý. Já stále nic, ale asi to chceš prostě víc času.

Cat Massage by MBOSSG


z deviantart.com od MBOSSG