Rozdvojená domovina

21. února 2014 v 0:21 |  Kočka na každý den
Ňák na mě zase dolehly chmury. A hlavním důvodem jsou peníze. Myslím si, že peníze jsou v životě člověka dost důležité. Kecy, že ne! Ano, zdraví je nejdůležitější, to jo, nic na světě není cennější než zdraví. Na druhé místo bych zařadila rodinu. Bez rodiny bych těžko žila. Nedokážu si to představit. Nedokážu si představit svojí existenci. A na třetí místo bych dala peníze. A proč? Přála bych si být finančně nezávislá. Aby byli mí nejbližší finančně nezávislí. Hned teď. Nemusela bych se dívat, jak se kolem mě rodina i někteří kamarádi pachtí o kus žvance, jen aby to, co si vydělali, další den utratili za složenky, za jídlo, za nájem a za léky. Nemusela bych řešit, zda zajít na oběd do menzy, nebo jestli nakupovat jídlo ve zlevněných potravinách, kde mají spoustu zboží s prošlou dobou trvanlivosti. Ano, vím, že je to nezdravé, možná i nebezpečné něco takového kupovat, ale když chci ušetřit, tak na čem jiném než na jídle? Do kavárny, do čajovny chodím jen občas(a někdy se najde i někdo, kdo to za mě zaplatí a nenechá si ode mě dát peníze), do školy jezdit musím, nájem platit taky musím. Jenže poslední měsíce nad tím začínam dost přemejšlet a nechce se mi kazit si potažmo zdraví lacinými a asi i nekvalitními potravinami, a tak řeším dilema, co dělat. Když jen tenhle týden, abych aspoň jedla trochu zdravě, jsem si dopřála jednu papriku, která mě stála 19 korun. Při představě, že si koupím tři, tak mě to skoro vyčerpá rozpočet na celý týden. Do menzy chodím ráda, dala jsem si za cíl chodit tam jíst včas, protože to pak mám občas štěstí a chytnu ještě lacinější studentská jídla. To neznamená, že jsou nekvalitní, ale není v nich třeba maso. Což mi vůbec nevadí. Někdy jsou opravdu výborná. Jen se musí člověk dostavit do menzy do 12. hodiny. Pořád mi ale vrtá hlavou uskromnit se v jídle, nebo šetřit z toho mála, co mám?
Já totiž chci šetřit. Mám svoje plány a sny a ty chci uskutečnit. Ne za 10 let, ne za 5 let, ale teď! Co nejdřív.. letos, příští rok, dokud jsem ještě student a můžu si užívat studentský život. Chci si aspoň každý týden něco dát na stranu. Ale jak na to, když nemám práci? Ano, momentálně práci ještě "mám", ale počítám, že mě z ní brzy vyrazí. Nechodím tam, protože.. jsem měla zkoušky, jsem měla zdravotní komplikace, se 14 dní vůbec nic nedělo a já nechápu proč, mi teď začal semestr a já jsem jen 3 dny v týdnu v Praze. Ještě se mi nepodařilo najít inzerát, kde by hledali někoho na výpomoc jen na víkendy. Nebo na pátky. Všude chtějí flexibilní pracovníky. A přitom narážím na to, že tam mají "práce je vhodná pro studenty". Houby pro studenty.. možná pro někoho, kdo má ve škole dva, tři předměty týdně. Stejně ale budu pořád hledat. Musím se o to aspoň pokusit. Kamarádka mi řekla dneska, proč tedy nezůstanu celý týden v Brně. Nevím, jestli by se to vyřešilo. To bych musela dostat fakt nějakou dobrou práci, aby se mi to vyplatilo. To, že zůstanu v Brně, znamená, že mám výdaje za jídlo o tři dny navíc, což vyjde úplně nastejno jako když jedu domů do Prahy. A proč bych nejela do Prahy, když tam mám rodinu, kočku a vlastní postel? Cítím se doma ve svém přeci jen příjemněji než na bytě(i když i tam je to fajn). V Brně je taky dost často menší plat oproti Praze, takže nevím, zda by mi vůbec nějaká koruna navíc za ty tři dny zbyla.
Na jednu stranu si moc užívám toho, že část týdne jsem v Brně a část v Praze. Nemůžu být bez těchto měst. Vždycky by mi jedno chybělo. Na druhou stranu je to ale prokletí. Občas mám pocit, že ani do jednoho města nepatřím úplně stoprocentně. Občas se objevím tam v Brně a občas zas tady v Praze a asi je pak i obtížnější hledat práci( a nejen práci..), když nejsem stále na jednom místě. Ale nebudu nic shazovat na Brno. Brno za to nemůže. Ruku na srdce, kdybych měla ty samé předměty na univerzitě tady v Praze, nemyslím si, že bych to s hledáním práce měla jednodušší. Jen ty výdaje by byly asi o dost menší. S tím už ale musí člověk počítat, když si podává přihlášku do jiného města. A já nikdy nebudu litovat, že jsem si ji do Brna podala. Naopak. Čím déle jsem na naší katedře, tím víc si všímám kladů, které studium naší školy a konkrétně i studium mého oboru má, a říkám si, že bych neměnila.


z deviantart.com od HomelessCat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 21. února 2014 v 7:45 | Reagovat

To mě mrzí. Řešíš typické téma studenta. Někdy si říkám, proč nemůžu mít jen normální záliby, cestování žere strašně peněz. Ale zase mě tolik obohacuje, že se ho nechci/neumím vzdát. Určitě nešetři na úkol zdravého jídla. Jez třeba mrkve, jablka, ty jsou levnější (na NZ jsem půl roku neviděla rajče a papriku). A držím palce při hledání brigády. Asi nejvíc by ti sedělo doučování jazyka - je to dobře placené a časově ne tolik náročné. Hlavně netruchli, podstatné je, že jsi zdravá a děláš školu, co tě baví:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama