Únor 2014

Dvě kočičky

28. února 2014 v 20:53 Kočičí všehochuť
Figurky od Míši, které jsem dostala minulý týden..
Další do sbírky :)

To mi připomnělo, že mám ještě napsat článek o festivalu, kde jsme minulý týden byly.




Ach, ty mobily!

28. února 2014 v 16:39 Kočka na každý den
Pochutnávám si na medovníku a přemýšlím, jak co nejlépe odpovědět na jednu otázku. Mám čas do konce dnešního dne si to pořádně promyslet. Byla jsem plavat a jsem celý den nějaká unavená. Nevím proč. Doma skoro všichni marodí, a tak se zavírám v pokoji, abych mě nenakazili. Nechci být nemocná. Ale asi se to dá těžko ovlivnit, když se tu potkáváme.
Ještě musím skočit na poštu, jinak už mám všechny instituce oběhané. Zítra i pozítří mám dvě procházky v rámci průvodcovského kurzu.
Měla jsem mít dneska sraz s jedním cestovatelem, ale nějak jsme se minuli. Nejsem člověk, který by měl mobil celý den u ucha, takže jsem přeslechla, že mi volal. A do Prahy nakonec nedorazil. No snad mu příště bude stačit, když mu náš sraz potvrdím na mailu. Abych pravdu řekla, mobilování ráda nemám. I když bych mohla teď zřejmě taky mobil využívat na různé blbůstky, nedělam to. Baterie mi vydrží klidně celý týden, protože mobil používam fakt jen v případě, že chci někoho kontaktovat. Když mi někdo volá a já to neberu, neměl by to brát jako, že na něj nemyslím, nebo že jsem na něj zapomněla. Ale chápu, že u člověka, kterého neznám, se to dá těžko odhadnout, jak moc mobil používá. Když mi někdo volá a já to neberu, a pak najdu nepřijatý hovor, většinou zpátky nevolam. Když je to důležité, člověk se ozve znovu, když ne, jeho smůla. Co mě celkem vytáčí, jsou lidi, kteří ustavičně někomu volají a někoho prozvánějí. Občas se mi stane, že vedle mě v autobuse cestou do Prahy, nebo do Brna někdo provolá skoro celé dvě a půl hodiny..! To je pro mě nepochopitelné. Kde na to bere? A že ho to baví vybavovat se takhle na dálku..? Další věc, kterou jsem v posledních dvou měsících zjistila, je výhoda dobíjecího kreditu. Už měsíc a půl jsem nemusela nabíjet kredit, dvě stovky mi vydržely od půli ledna. Už nikdy se nenecham přemluvit k tomu dát si paušál..



z deviantart.com od avadowysznurekxD

Trocha úlevy

26. února 2014 v 15:37 Kočka na každý den
Uffff, konečně jsem našla chvlilku v klidu se usadit, aniž by po mně někdo něco chtěl a aniž bych musela někam běžet. Dala jsem si sprchu a jsem v posteli. Nejraději bych unsula, ale to snad až později. Včera jsem přišla na byt dost pozdě a ráno mě čekalo brzké vstávání. Měla jsem obavy, protože jsem nestihla přečíst všechny texty. Naštěstí jsme se k nim ještě dnes nedostali, takže mam čas do příštího týdne. Jsem tak ráda. Včera jsem měla hodinu španělštiny a dnes zas učila A. němčinu. Má španělština je asi o něco horší než jeho němčina, ale celkem nám to jde. Vzájemně se podporujem =) A je to zábava. Tohle léto prostě musím navštívit nějakou španělsky mluvící zemi, jinak to nevidím. Taky jsem včera navštívila swing a nového lídra učila tancovat. Zpočátku to bylo hodně rozpačité, ale ke konci už lepší. Stejně mě ale trochu překvapilo, že do toho ten kluk jde i příště. Snad to bude jen lepší a lepší. Dřevo to není, ale vůbec netancuje, takže potřebuje trochu zasvětit. Uvidíme, uvidíme. Ptal se mě, jestli bych nechtěla zkusit tango. Asi ho ten tanec dost láká, ale mně se tango moc nelíbí. I když zkusit bych to pro jednou mohla, co myslíte?


O němčině a hudbě

24. února 2014 v 21:59 Kočka na každý den
Odstartoval další týden, který bude dost napínavý. Ten minulý to bylo kvůli lexikologii, tenhle má zas na pořadu Erasmus. Do pátku se podávají přihlášky. Jenže doteď nevím, kam se hlásit. Respektive mam napsaný dva motivační dopisy, ale nevím, který mam poslat. Doufam, že ten, který vznikl jako první. Naděje tu totiž ještě je. Malinká, ale v pátek jsem se dozvěděla, že tu přeci jen je. Záleží na spoustě spoustě věcí.
Asi si zruším jeden předmět, protože jsem diskriminovaná. Nejsem z PdF a nechodila jsem na něj na podzim, musím dělat nějakou práci na víc, takže kromě asi třech podmínek k dostání zápočtu se musím babrat s něčím dalším. A to se mi nechce. Je to nesprávo, protože dostanu stejný počet kreditů jako ostatní lidi v tom předmětu. Myslím, že tenhle předmět poputuje na konci týdne do koše. Škoda, ale co se dá dělat, tolik času mu věnovat přeci jen nemůžu. Potěšilo mě, že jsem se dostala na vyšší pozici v předmětu Fantastika, takže budu chodit i na seminář. Moc jsem zvědavá na zítřejší první hodinu. Četla jsem si dnes první ukázku- povídku Dítě mé krve a docela mě to rozhodilo. Výklad tohoto příběhu mě bude nesmírně zajímat. Věřím, že tenhle předmět si nechám.
Na přednášce o Werfelovi a Verdim v knihovně jsem mírně usínala, není divu, když jsem vstávala ve 4:50 a spala jsem asi jen 5 hodin. Na druhou stranu jsem na sebe hrdá, že jsem rozuměla rakouské němčině. Byl to vodopád slov, ale podařilo se mi pochytit skoro všechna slova a stihla jsem si dělat i poznámky. Musím se za to pochválit =)
Narazila jsem.. nevím proč na tuto písničku a celkem se mi líbí. Momentálně hledám ženu, nebo i muže, kteří by mě doprovodili na jeden koncert. Jedná se vlastně o generálku, protože ta je o hodně levnější..Koncert filmové hudby.. byl by to pátek 28. března. Brácha byl včera na koncertě Pražského filmového orchestru a velmi se mu to líbilo.


z deviantart.com od Ahkilah

Zvláštní chutě našich koček

23. února 2014 v 21:40 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Dostali jsme od souseda bábovku s tím, že ji nemůže sám dojíst. Je maková, mně velmi chutnala. Dala jsem si ji místo oběda. Uvařila jsem si k ní čaj, sedla si na lavičku, popíjela a přikusovala a kočky se kolem mě pořád motaly. Gába mi strkala nos do talíře. Asi si chtěla jen čuchnout. Pak seskočila z lavičky a místo ní se ke mně přitulila Čiperka. Měla jsem ji na klíně, v jedné ruce talíř, ve druhé hrnek. Když jsem hrnek odložila, hladila jsem Čiperku po hřbetě. V tom Čiperka taky strčila nos do talíře.. stejně jako Gába. Třeba si chce taky čuchnout.. jenže ne, ona normálně chytne do držky celý kus bábovky a seskočí na zem! Nevídané!!! Čiperka, která už dávno nemá žádné zuby.. kočka, tvor masožravý, se vrhla na bábovku! A začala se s ní klíďo píďo ládovat. Gába přiskočila na pomoc, ulovila si kousek, který Čiperce při skoku odpadl. Gábě ale bábovka zas tak moc nejela. Asi ji ochutnala jen ze zvědavosti. Zato Čiper se jí cpe, jako by týden nejedla a drobí jak malé dítě ;-)
Přináším sérii fotek z tohoto podivného posvícení.







Gába taky ukusuje..







Zapomněla jsem poznamenat, že Čiperka předtím snědla masovou konzervu a po bábovce si jako nášup dala rizoto s masem. Takhle kočka nás všechny pořád překvapuje. Kam to jídlo do ní padá? Obezitou vůbec netrpí. Hlavně, že má chuť k jídlu, to je znamení, že na tom ještě není se zdravím tak špatně. Dobrou chuť, Čiperko!

Návštěva

23. února 2014 v 21:22 Kočka na každý den
Připadá mi, že dneska čas ubíhá pomalu. A to je vlastně dobře, protože toho hodně stíhám. Ráno jsem si trochu přispala do devíti hodin, což ani takové přispání nebylo, když jsem šla spát v jednu. Nová melodie budíku mě vytáhla z postele a po snídani jsme vyrazili na návštěvu za kočkama. Krajina kolem je suchá a potkali jsme spoustu kolařů. Kabát jsem nechala v autě a na sluníčku si vychutnávala pohodu s vrnícíma kočkama. Čiperka se už uzdravuje, její rána se zaceluje a ona si ji líže jazykem, takže si ji dezinfikuje. Jsem ráda, že jsme s ní nemuseli na veterinu, že žere a že se má čile k světu. Už jsem na chalupě dlouho nebyla, a tak není divu, že se mi Gába s Johanou trochu pletou. Když je vidíte zezadu, tak je hodně těžké je rozlišit. Musíte se jim kouknout na hlavu, abyste je rozpoznali. Rovnou z chalupy jsem sedla na metro a jela do Holešovic. Tam už na mě čekala Míša, s kterou jsme vyrazily na veletrh. Hned na začátku mě čekalo překvapení, když mi Míša předala dárek za zvládnutí operace a zkoušek. Jsou to dvě firgurky kočiček. Brzy se tu na blogu objeví. Udělaly mi velkou radost!
Festival Holiday World byl pro mě přínosný, obrazily jsme s kamarádkou hodně stánků, já si vzala i doplňující letáčky o Plzni, které mi snad poslouží k referátu. O festivalu se rozepíšu více taky v dalším článku. Už teď vím, že to byl dobře využitý čas. Protože zítra jedu brzy ráno do Brna, musím se rozloučit. Pěkný začátek týdne všem přeju!


Lavička je jejich oblíbené místo, tam se dá dobře vyhřejvat.

Ňáká chyba v metrixu

22. února 2014 v 21:44 Kočka na každý den
Po hodině a půl jsem do konce dočetla ukázku, kterou máme mít na pondělí. Švabach už jsem dlouho nečetla, ale nebylo to hrozné. Po pár stránkách jsem si zas zvykla. Horší to bylo s kvalitou oskenované kopie, ale podařilo se :) Spočítala jsem si předměty, do kterých budu muset na každou hodinu číst ukázky a do některých i celé knihy, a je jich celkem sedm. Ať žije literatura!
Něco divnýho je ve vzduchu. Dopoledne jsem se vydala na objížďku knihoven, potřebovala jsem sehnat učebnici španělštiny. Navštívila jsem i Dům čtení, kde jsem ještě nikdy předtím nebyla. Myslela jsem, že domů dorazím brzo a že se mi podaří udělat bebe řezy a že si je budeme moci dát ke kafi. Jenže jsem se dopravovala domů víc jak hodinu a půl. Překvapilo mě, že nejelo metro.. a zrovna v úseku Nové Butovice-Smíchovské ndáraží. Vymýšlela jsem tedy, jak se dostat domů. Na zastávce v Butovicích mě překvapily davy lidí, kteří čekali na náhradní dopravu do centra. Ještě že jsem jela opačným směrem. Doma mi pak mamka říkala, že tu asi před hodinou byly dvě sanitky. Ve vedlejším vchodu našeho baráku prý zkolabovala nějaká paní a život se jí snažilo zachránit asi pět záchranářů. Teď jsem si přečetla, že metro nejelo kvůli pádu nějaké ženy do kolejiště. Brácha si stěžuje, že nemůže usnout a budí se překvapivě brzy, i když jde spát hoodně pozdě. Přitom vždycky jinak vyspává.. Já zatím na sobě kromě tradiční zimy nepociťuju nic. Píšu seminárku o Plzni, píšu pohledy a moc se nehýbu.. to je možná důvod, proč mám pořád studené ruce. Zítra jedu za kočkama a odpoledne na cestovatelský veletrh.
Příští týden bude velmi důležitý. Čekám na odpověď. Čeká nás víc a já doufám, že ona žena, která má odpovědět, nemá rovněž nějaké problémy a že nám všem brzy odpoví. A že ta dopověď bude kladně vyjasňující. Kéž by.
Tož opatrujte se a nenechte se vykolejit jakoukoliv nerovnováhou ;-)


z deviantart.od liselotte-eriksson

Rozdvojená domovina

21. února 2014 v 0:21 Kočka na každý den
Ňák na mě zase dolehly chmury. A hlavním důvodem jsou peníze. Myslím si, že peníze jsou v životě člověka dost důležité. Kecy, že ne! Ano, zdraví je nejdůležitější, to jo, nic na světě není cennější než zdraví. Na druhé místo bych zařadila rodinu. Bez rodiny bych těžko žila. Nedokážu si to představit. Nedokážu si představit svojí existenci. A na třetí místo bych dala peníze. A proč? Přála bych si být finančně nezávislá. Aby byli mí nejbližší finančně nezávislí. Hned teď. Nemusela bych se dívat, jak se kolem mě rodina i někteří kamarádi pachtí o kus žvance, jen aby to, co si vydělali, další den utratili za složenky, za jídlo, za nájem a za léky. Nemusela bych řešit, zda zajít na oběd do menzy, nebo jestli nakupovat jídlo ve zlevněných potravinách, kde mají spoustu zboží s prošlou dobou trvanlivosti. Ano, vím, že je to nezdravé, možná i nebezpečné něco takového kupovat, ale když chci ušetřit, tak na čem jiném než na jídle? Do kavárny, do čajovny chodím jen občas(a někdy se najde i někdo, kdo to za mě zaplatí a nenechá si ode mě dát peníze), do školy jezdit musím, nájem platit taky musím. Jenže poslední měsíce nad tím začínam dost přemejšlet a nechce se mi kazit si potažmo zdraví lacinými a asi i nekvalitními potravinami, a tak řeším dilema, co dělat. Když jen tenhle týden, abych aspoň jedla trochu zdravě, jsem si dopřála jednu papriku, která mě stála 19 korun. Při představě, že si koupím tři, tak mě to skoro vyčerpá rozpočet na celý týden. Do menzy chodím ráda, dala jsem si za cíl chodit tam jíst včas, protože to pak mám občas štěstí a chytnu ještě lacinější studentská jídla. To neznamená, že jsou nekvalitní, ale není v nich třeba maso. Což mi vůbec nevadí. Někdy jsou opravdu výborná. Jen se musí člověk dostavit do menzy do 12. hodiny. Pořád mi ale vrtá hlavou uskromnit se v jídle, nebo šetřit z toho mála, co mám?
Já totiž chci šetřit. Mám svoje plány a sny a ty chci uskutečnit. Ne za 10 let, ne za 5 let, ale teď! Co nejdřív.. letos, příští rok, dokud jsem ještě student a můžu si užívat studentský život. Chci si aspoň každý týden něco dát na stranu. Ale jak na to, když nemám práci? Ano, momentálně práci ještě "mám", ale počítám, že mě z ní brzy vyrazí. Nechodím tam, protože.. jsem měla zkoušky, jsem měla zdravotní komplikace, se 14 dní vůbec nic nedělo a já nechápu proč, mi teď začal semestr a já jsem jen 3 dny v týdnu v Praze. Ještě se mi nepodařilo najít inzerát, kde by hledali někoho na výpomoc jen na víkendy. Nebo na pátky. Všude chtějí flexibilní pracovníky. A přitom narážím na to, že tam mají "práce je vhodná pro studenty". Houby pro studenty.. možná pro někoho, kdo má ve škole dva, tři předměty týdně. Stejně ale budu pořád hledat. Musím se o to aspoň pokusit. Kamarádka mi řekla dneska, proč tedy nezůstanu celý týden v Brně. Nevím, jestli by se to vyřešilo. To bych musela dostat fakt nějakou dobrou práci, aby se mi to vyplatilo. To, že zůstanu v Brně, znamená, že mám výdaje za jídlo o tři dny navíc, což vyjde úplně nastejno jako když jedu domů do Prahy. A proč bych nejela do Prahy, když tam mám rodinu, kočku a vlastní postel? Cítím se doma ve svém přeci jen příjemněji než na bytě(i když i tam je to fajn). V Brně je taky dost často menší plat oproti Praze, takže nevím, zda by mi vůbec nějaká koruna navíc za ty tři dny zbyla.
Na jednu stranu si moc užívám toho, že část týdne jsem v Brně a část v Praze. Nemůžu být bez těchto měst. Vždycky by mi jedno chybělo. Na druhou stranu je to ale prokletí. Občas mám pocit, že ani do jednoho města nepatřím úplně stoprocentně. Občas se objevím tam v Brně a občas zas tady v Praze a asi je pak i obtížnější hledat práci( a nejen práci..), když nejsem stále na jednom místě. Ale nebudu nic shazovat na Brno. Brno za to nemůže. Ruku na srdce, kdybych měla ty samé předměty na univerzitě tady v Praze, nemyslím si, že bych to s hledáním práce měla jednodušší. Jen ty výdaje by byly asi o dost menší. S tím už ale musí člověk počítat, když si podává přihlášku do jiného města. A já nikdy nebudu litovat, že jsem si ji do Brna podala. Naopak. Čím déle jsem na naší katedře, tím víc si všímám kladů, které studium naší školy a konkrétně i studium mého oboru má, a říkám si, že bych neměnila.


z deviantart.com od HomelessCat

Verschiedene Gespräche

20. února 2014 v 10:19 Kočka na každý den
Včera jsem byla tak mimo, že se mi podařilo zapomenout heslo na blog, takže jsem sem nemohla přispět žádným článkem. Omylem jsem si totiž nechala německou klávesnici, a pak se náramně divila, že to nejde.
Po včerejším zataženém dni tu zas svítí sluníčko. Těším se na svůj dnešní masážní tělocvik.

Včera jsem si připadala skoro jako na Erasmu. V češtině jsem mluvila dohromady tak jen 30 minut.. a to počítám i večerní skajp. Ráno mě šokovalo, když jsme se sešly na jednom předmětu jen dvě. Anne a já. Máme soukromou hodinnu a asi to tak zůstane. Aspoň, že jsme dvě a můžem si pomáhat. S Anne jsem strávila celkem velkou část dne, i když jsme se potkávaly spíš náhodně. Nakonec spolu budeme mít i dětskou literaturu. Po ranní hodině ve třech jsem měla sraz s Andresem a moje myšlení se muselo přetočit na angličtinu- respektive ne tak docela, ale tak, abych byla schopná vysvětlovat německou gramatiku v angličtině. Což není tak lehké, jak se zdá. Například jsem si nemohla vzpomenout, jak se řekne anglicky Hauptsatz a Nebesatz. V němčině to drtíme jedna radost, ale doteď jsem to v angličtině nepotřebovala vědět. Andres mi pak ukázal časování sloves ve španělštině.. no a další týden budeme pokračovat. Našla jsem nějaké knihy plus ještě sháním nějakou učebnici španělštiny pro začátečníky. Kdybyste o nějaké dobré věděli..

Pak jsem šla na oběd a do knihovny. Tam jsem si ale uvědomila, že se koná jedna důležitá schůzka ohledně prázdnin a výjezdu do zahraničí. A nebylo to od knihovny daleko, tak jsem tam ještě zašla. Zeptala jsem se na všechno, co mě zajímalo, a pak se zpátky uvelebila v knihovně. Zúčastnila jsem se předmětu, kde je jen malá šance, že bych byla vyvolená a jela na exkurzi, a tak jsem se ho dobrovolně vzdala, protože mě to téma exkurze stejně nezajímalo(učitelské), jen samotný výlet- bylo by to do Hamburgu. Po dětské literatuře na PdF,kde jsem si připadala trochu jak na základní škole :-D jsem jela Anne domů. Sedly jsme si na nějaký bus, který objížděl všechny čtvrtě v Brně, takže jsme přijely na Starou osadu asi až za hodinu :-D Za tu dobu jsme si stihly popovídat, i trochu česky, protože Anne se učí u nás češtinu a moc ji to baví. Obdivuju všechny, co se učí česky.. a zároveň se mi to velmi hezky poslouchá.


Den plný nečekaných událostí

18. února 2014 v 23:24 Kočka na každý den
Dnešek bych charakterizovala pár slovy: zmatek, hledání, rychlá střela, pobavení, poslední studentské menu je moje, asi jsem tu špatně, stůl, čaj, mrholení a lezavo, nečekaný swing, objev nové zastávky, smutné zjištění.

Abych to trochu rozvedla.. zmatek nastal, když jsem hledala ráno budovu VUT, kde má spousta studentů nyní z fildy výuku. Fakt to není jednoduché a z fildy to trvá nejméně 10 minut.. takže budu chodit do několika hodin pozdě :-/
Rychlá střela.. tak bych nazvala jednu naši lektorku, která vede moc zábavný předmět právě na tom VUT, kdy nám ukazuje typické chyby, které dělají Češi, když se učí německy. Moc užitečný a někdy legrační předmět. To by bylo i k tomu pobavení. Hodina s ní mi rychle utekla.
Pak jsem měla radost, že jsem chytla poslední levný oběd u nás v menze- a byl i moc chutný. Koprovka. Odpoledne jsem měla přednášku Fantastika. Jenže.. to by v tom stejném patře nesmělo čekat dalších 150 studentů na mně záhadnou přednášku. Myslela jsem, že jdou se mnou na stejný předmět..ale ouha. Asi ne. To jsem zjistila až o 20 minut později. Byla jsem totiž doslova vtažena do učebny, tak jsem se usadila.. a vzhledem k tomu, že učitel pustil na začátek ukázku z filmu, nedošlo mi hned, že jsem na nesprávném předmětu. Bylo mi trapné odejít, ostatně ten předmět- Shakespeare a usmíření bylo celkem zajímavý a i vyučující měl dobré myšlenky. Všichni zaujatě poslouchali, nekoukali do mobilů ani počítačů, což mi přišlo divný. Všude jinde je to totiž normální. Nakonec jsem ale asi po 50 minutách z hodiny přeci jen zdrhla, protože mi psal E., že stěhuje ke kámošce můj stůl. A tak jsem šla asistovat a vyzvednout si peníze. Bylo lezavo, těšila jsem se domů, ale raději jsem ještě brnkla Tomovi, který pro mě měl mé boty. Nakonec jsme se domluvili, že půjdeme spolu na swing. Jenže ten začínal až v osm. A tak jsme šli s E. ještě na čaj do biorestauraceve Špalíčku. Nechtěla jsem navíc utrácet, ale byla mi celkem kosa, a domů už nemělo cenu jet.
Swing jsme si užili a Tomovi to docela šlo. Tancovala jsem ještě s dalšíma dvěma tanečníkama, s kámošem jsme si pokecali. Na zpáteční cestě jsem objevila novou zastávku, je tedy dál, ale zase odtamtud jede šalina až přímo mně ke škole. V té tmě to bylo celkem napínavý, jestli najdu náš barák. Jenže den mi skončil smutně, zjistila jsem teď, že jsem ztratila někde během dne naušnici. A ne ledajakou, je to růžička z Číny :,-(( Nevím, kde jsem ji vytratila. Mám ale chuť zítra obejít všechna místa, kde jsem dnes byla, a zeptat se na ni. Je to má vzácná naušnice.


z deviantart.com od KARRR

Na chvíli bych někam zalezla jako ta dáma s kočkou.

Ano, je co oslavovat!

17. února 2014 v 22:44 Kočka na každý den
Až dnes můžu říct, že zkouškové je defintivně za mnou.. respektive zkouškové za podzimní semestr. Je to krásný pohled, jak se ta pole zelenají ;-)
Jsem ve svém novém bytě, na své provázkové posteli, v podkroví, na které si ještě budu muset chvíli zvyknout. Je to útulné, ale větší lidi se musejí mít na pozoru, aby se nepraštili.
Líbí se mi, jak Brno teď žije. Když jsem sem včera přijížděla, každý druhý člověk na nástupišti na Hlaváku byl student s báglem na zádech, nebo s kufrem. Posilové busy jezdily sem a tam a já se moc těšila, až dotahnu svou tašku a později i peřiny na svůj nový byt. Má spolubydlící přijela rovnou z Turecka. Prý se tam dá teď opalovat normálně na pláži v plavkách.!
Erasmus v Turecku, to by bylo zajímavý.. škoda, že se nedá v Turecku asi studovat germanistika.. nebo dá?
Dostala jsem v buse časopis Koktejl, takže kromě učení jsem si četla i o Himalájích a o Etiipii. Tak ráda čtu o cestování.. a ještě raději nějaké cesty realizuji.
Po dnešku jsem unavená, pobíhám z předmětu na předmět a ještě si přidávám jeden, který mi poradila Francouzka Anne. Těší mě, že jsem se s touhle dívkou spřátelila. Je to naše Erasmus studentka a je mi moc sympatická. Taky jsem se trochu bavila s jednou holkou, která dnes byla úplně poprvé na naší škole. Přijela z Hradce a státnicovala až teď v lednu. Podobně jako Pee. Vyprávěla mi o studiu v Hradci a já si v duchu říkala, že jsem udělala tehdá dobře, když jsem šla sem do Brna.
Snažím se najít nějaké téma své budoucí práce. Nějaké dobré téma, které by mi pomohlo dostat se na Erasmus. Je to sázka do loterie, ale vím, že i samotní učitelé na naší škole jsou smutní z toho, že se nabídka tak zúžila..


z deviantart.com od EternaIOcean

To je únava:-)

16. února 2014 v 0:13 Kočka na každý den
Tak jsem se dala před dvěma hodinami na pročítání pár info a doteď jsem u toho zůstala. Hvězdičku, škrtam, dedukuju, redukuju, no a nakonec mi nezbylo skoro nic. Mám už jen necelé dva týdny.
Jsem unavená, a tak už jdu pinkylinky. Prožila jsem dnes moc hezký den, po roce jsem si zas stoupla na lyže. Tentokrát jsme nejely jako tradičně do Herlíkovic, ale na Klínovec. A jsem za to ráda. I přes občasný déšť jsem si lyžovačku s Terkou náramně užila. Klínovec je pěkný areál, se spoustou sjezdovek. Našla jsem si na netu mapku a porovnávala ji s fotografií a hledala sjezdovky, které jsme dnes sjížděly. Až teď zpětně se v nich trochu vyznam. Sníh nebyl namrzlý, jen trochu mokřejší, což vůbec nevadilo. Vzpomínám, jaké to bylo v Itálii a ve Slovinsku, kde jsem se po dvou hodinách bála sjet sjezdovku a říkala si, zdalipak tu další jízdu přežiju. Oproti tomu jsou české kopečky pohodička. Ale zase jsou kratší. Na druhou stranu buďme rádi, že nějaké hory vůbec máme =) Ten zážitek z jízdy dolů jsem si opravdu užívala.
Dostala jsem takovou chuť na zmrzlinu, že jsem si došla koupit ještě večer Magnum. Parádní zakončení tohoto dne.
Zítra se tu asi neukážu, musím se učit, balit, a pak jedu do Brna. Začíná nový semestr a s ním spousta nových předmětů, lidí a míst( mé nové bydlení).
P.S. Díky moc za tu únavu, kterou dnes cítím. Vím, že zítra mě budou hodně bolet nohy a možná i ruce a nebude to už tak příjemné, ale stejně jsem za ni nesmírně ráda.

U jedné hospody jsme potkali čičku. Zřejmě místní krasavice, nechala se krásně hladit a přiběhla, když jsem na ni zavolala čiči .-) Ať se ti daří, micko. Věřím, že se zas někdy potkáme!


Něco tu nehraje

13. února 2014 v 22:11 Kočka na každý den
Ach jo, zase se to nějak kazí. Tentokrát trochu technicky a trochu vázne domluva. Kde je chyba?
Kdyby nebylo dnešního plavání, asi bych neměla žádné příjemné zážitky. A jo, ještě tu je to jídlo!
Registrovala jsem se v Národní knihovně, abych si vyhledala dva pojmy, z nichž jeden jsem stejně nakonec NENAŠLA. Byl to docela děsný zážitek. Nikdy jsem tam předtím nebyla a hned napoprvé se mi tam podařilo několik trapasů. Plánek budov nemají. Všechny věci si musíte odložit v šatně, takže mobil a sešity s tužkami si nesete v náručí. Nemluvím o lahvi s vodou, tu musíte nechat v báglu. Studenti, kteří tam jsou celý den, pijou asi na stojáka z vodovodního kohoutku. Velká studovna vypadá jak z 18. století, špendlík by tam byl slyšet spadnout a já se skoro bála podrbat na nose. Všichni na mě vejrali, když jsem vznášela dotaz, jestli nemají něco o Wortbildung. Nakonec jsem pár knih v němčině našla.. ale MZK je určitě lepší. Hezčí prostředí, cítím se tam líp a možná že i těch knih tam mají víc. Tady sice narazíte na spoustu knih v databázi, ale následně zjistíte, že polovina z nich se nenachází v Praze a máte po ptákách. Nedivím se ani, že tam tolik knih nemají, když si tam jimi Koniáš nedavno topil. Zezačátku mi dalo vůbec problém najít onu "knihovnu", protože po vstupu do chodby se kolem vás nachází jen temná zákoutí a tíce ošoupaných šuplíčků. A to jsem nadávala na náš systém v knihovně na FF. Jsem za něj vděčná. Snad jen ta moje nová kartička mě pobavila. Vypadám na ní pěkně vyjeveně.. to si budu už navždycky připomínat svůj výraz při prvním setkání s touhle knihovnou.


Miminko

12. února 2014 v 22:13 Kočka na každý den
Ufffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffff. Klepu se tu jak ratlík a ještě budu. Ještě nemám pokoj, ještě ne. Ale naděje taky je, to jo.
Navzdory večernímu stresu a odpolední nervozitě mohu dnešek označit jako průvodcovsko-miminkovský den. Část z něho jsem strávila se svými imaginárními turisty a druhou část se svou sestřenkou a novou příbuznou. Ochutnala jsem tak kousek ze mně úplně neznámého světa- ze světa miminka. Bavilo mě to. Nevím ani, jestli jsem si kdy předtím chovala něčí miminko. Naposledy jsem jezdila s kočárkem, když jsem si hrála ještě s panenkami. Teď jsem si připadala zezačátku dost neohrabaně, ale brzy jsem si zvykla na to, že se přední kolečka kočáru otáčejí. Kač má pěkná kukadla a silný stisk ruky a taky rázný kop. V růžovém overalu vypadá jak medvídek. Trošku jsem měla pocit, že držím v náručí kočičku. Váha byla asi podobná. Těším se, že až přijedu příště, třeba si s ní už pokecám :) A nebo že poleze.



z deviantart.com od MsFlaffy

Čokoládová

11. února 2014 v 21:29 Kočka na každý den
Právě jsem se podívala na nový díl Travel journalu, kde je skvělý rozhovor s jednou ženou, která už tři roky žije v Číně. Vydala se do Číny načerpat zkušenosti z bojového umění, pracovala ve městě Shenzhen, které jsem shodou okolností také navštívila.. a začala v Číně studovat čínštinu a čínskou kulturu. O tom, jestli ale bude ve svých aktivitách v Číně pokračovat, ještě neví. Docela bych si chtěla zkusit mít mezi svými spolupracovníky čínské kolegy.
Ani bych neřekla, jakou práci mi dá příprava seminárky o Plzni. Zítra tam vyrážím a snad se mi poštěstí nasbírat dostatek materálu, abych mohla začít psát. Blbé je, se všechno musíme napsat vlastními slovy. Parafrázovat v češtině jsem ještě moc nezkoušela, snad to půjde líp než v cizích jazycích.
Už je rozhodnuto, kostky jsou vrženy a jsem celkem nervózní, jak dopadla ta včerejší zkouška. Musím ale říct, že jinak se mi celkově pobyt v Brně moc líbil. Ačkoliv bylo zataženo a kosa. Naše fakulta má novou kočičku. Je čtyřbarevná, ale netuším, jak se jmenuje. Je na jéčku. Příště se mi ji snad podaří vyfotit. Vyhřívala se na sluníčku a těsně po zkoušce jsem si ji hladila. Třeba mi přinese štěstí. Když jsem šla předminulý týden na syntax, tak jsem ji potkala u vchodu. Určitě to bylo znamení a jen díky tomu to dobře dopadlo :-)
Po tomhle článku si asi budete myslet, že jsem hodně pověrčivá :-D Ale něco na tom bude.
Ušla jsem po Brně asi 20 kilometrů, 10 nedobrovolně, kvůli zařizování spousty věcí a 10 s kamarádem E. Nakonec jsme skončili v čokoládovně, kde jsem byla v Brně poprvé. Dala jsem si americkou čokoládu s malinami.. to byla lahoda! Báječně jsme si povídali.. nejen o tom, co dělat, když vás štípne vosa.
Mamku brní jazyk, snad bude změna počasí. Doufam, že se ochladí.
Dneska se stala jedna významná událost, na kterou už nejméně měsíc čekam. Teď si jen pořádně všechno promyslet a hurá vyplňovat přihlášku.
Načnula jsem taky švýcarskou čokoládu Lindl. Je výborná! Ať žije čoko!


z deviantart.com od IrkenZar

P.S. Tenhle týden půjdu určitě nejméně dvakrát plavat!

Švédsko.. moje srdeční záležitost

11. února 2014 v 12:50 Co mě kdy zaujalo
Nádherné video o švédské přírodě.. pár záběrů je mi velmi známých.. třeba park Abisko, kam jsem jela na výlet. Doporučuji na chvíli zarelaxovat :-)


Těstovinový

9. února 2014 v 16:58 Kočka na každý den
Před hodinou jsem přijela z města a otevřela jsem e-mail, kde na mě čekalo pár zajímavých zpráv. Mám trochu výčitky, asi bych se měla učit, ale těch pár minut mě už stejně nezachrání. Věřím, že někde tam nahoře je už dávno určené, jestli to udělám, nebo neudělám.
Včerejší plavání jsem si velmi užila, ale poté, co jsem přišla domů, to na mě dost padlo. Zavíraly se mi oči a po obědě jsem zahučela rovnou do postele. Jenže asi jen na dvacet minut. Čekalo mě na šňůře prádlo, a pak jsem pádila na bus. Na ten sraz se mi tak nechtělo- především kvůli té strašné únavě. Cesta trvala přes hodinu, všechno mi ujíždělo, spoje nejezdí podle internetu, ale jak chtějí. Nu ale nakonec nelituju. Moc vět jsem asi za celou dobu neřekla, zato jsem se dozvěděla spoustu novinek a zajímavých věcí. A mimo jiné zjistila, že se pořád najde někdo, kdo neví o mé knize. To je ale nejspíš zase chyba internetu, že občas vypadává centrum.cz . Dala jsem si silně povzhuzující čaj zelená vanilka, takže jsem se ještě mohla 3 hodinky večer učit. Oběd v pizzerii mi moc chutnal, ale normálně bychom takovovu dálku nejezdili.. nemít voucher. Ještě nám ho nechtěli uznat, protože jsme ho neměli vytištěný. Naštěstí se našli ochotní lidé ve fitku vedle, kteří měli tiskárnu. Dala jsem si těstoviny s vepřovým masem a se smetanou.
Taky si kupujete vouchery? Jaké s tím máte zkušenosti? My jsme nakonec dospěli k tomu, že je to akorát tak výhodné pro toho kupujícího, pak pro provozovatele toho portálu, ale pro samotného provozovatele dané služby(restauraci, maséra, hotel apod.) se to krutě nevyplatí. Většina lidí nejezdí na to samé místo víckrát a voucher novou klientelu moc nenaláká.(Podle nás.)




z deviantart.com od FriendRain

Tuli tuli

6. února 2014 v 20:20 Verschiedene Sachen
A ještě jedna věc..
už od října(nebo dokonce od září), mi tu roste květina. Je to tulipán.
Roste pomalu, šnečím tempem, ale já se na něj dívám každým dnem, co tu jsem a připadá mi, že od prosince si pospíšil a dělá tak 0,5 cm za týden. Ne jak dříve- 0, 1 cm týdně. Jsem velmi zvědavá, kdy mi vykvete.. Třeba v květnu :)
Ale já jsem trpělivá, klidně si na něj počkám. Jsem zvědavá, jakou bude mít barvu.
A jestlipak nám vyrostou i ty tulipány, které jsem na podzim zasázela na zahradu?


Snad se nikdo nedívá

6. února 2014 v 20:13 Kočka na každý den
Program malování mi pomohl vyrobit super kočku, kterou bych charakterizovala dnešek. Takhle jsem totiž čučela kolem sebe vždycky, když jsem měla pocit, že jsem dorazila na "správné" místo. Nikdo vás totiž nesmí spatřit. A to je to nejtěžší, zvláště v odpolední dobu, kdy se všichni vrací z práce a ze školy. Odměnou mi byly tři poklady. Jeden snad nejhezčí, jaký jsem kdy našla. Mám na mysli to téma, ne provedení samotného pokladu. Naušnicový. Vyměnila jsem tam jeden pár a myslím, že se ještě k téhle keši vrátím. A jsem ráda, že mi hledání pokladů konečně začlo jít. Procházka za svitu sluníčka mi připomněla jaro.
Stihla jsem to jen tak tak, abych se dostala na net a zapsala si angličtinu. Dojedla jsem poslední dvě kola od vozu- tak obří palačinky se mi povedlo udělat. Mam na ně speciální recept, potřít nutelou, pokapat jogurtem a marmeládou, pak pošlehačkovat a úplně nahoru kakao. Mňam. Ještě teď se olizuju.
Tuhle písničku jsem slyšela dnes v rádiu a připadá mi celkem aktuální. Vzhledem k tomu, že jsem teď dočetla knížku o USA. Otázka na vás.. chtěli byste žít v Americe?


Když to drhne

5. února 2014 v 19:33 Verschiedene Sachen
Nesnáším přechylování. Zvláště pak v němčině. Strávila jsem nemálo času nad tím, abych rozluštila, kdo je kanec, divočák, svině a bachyně. Plete se mi to v češtině, natožpak v němčině. Od této chvíle jsem si vymyslela pomůcku Es- neboli písmeno S- skládá se z Eber a Sau(kanec a svině), KB neboli Keiler a Bache(divočák a bachyně). Na wikipedii stejně tvrdí, že různá označení se používají hlavně proto, když už prasnice měla malá prasátka, když jsou prasata vykastrovaný, čert se v tom vyznej. Víte, kolik různých označení v češtině existuje pro prasata? Hodně..kňour, bachyně, markazín, letošák, lončák, kanec, prasnice, svině, nunva, sele, pečenáč.
Víte, jak se řekně samec od velryby? Není to náhodou verybák? Němci pro to mají jedno slovo..
A nebo samice od tučňáka? Tučňáčice, mohlo by být?
Manžel od kuny je kuňák, to je jasná věc ;)
A jak je to s tuleni? Jak se říká tulením holčičkám? Tulenice?
Němčina to vidí žel jinak.
Ale zvířaty to nekončí, proč se musíme učit slova jako trestuhodná lehkomyslnost a podlouhlý flek, to je mi taky záhadou.
Ta pravá krize však nastává, když narazíte na slovo Donaudampfschifffahrtselektrizitätenhauptbetriebswerkbauunterbeamtengesellschaft.
Cvičení na složeniny je pro mě rychlá smrt.