Leden 2014

Centrální park Prahy 13 aneb někdy stačí jen vytahnout paty z domu

30. ledna 2014 v 23:07 Moje cesty
12. ledna.. ano, je to už nějaký ten pátek, co jsem podnikla asi tříhodinovou procházku po okolí za účelem najít 2 kešky. A podařilo se!!!! Světe, div se, nalezla jsem své dvě první mikro kešky!! Jedna mi teda dala zabrat víc jak půl hodiny. Oblezla jsem celý okolí, všechno kovový, skoro do potoka jsem vlezla, ale nakonec se zdařilo. Byla to magnetická keška. Druhá keška měla svůj úkryt na místním kopci zvaném Makču Pikču. Nikdy, co tady bydlím, jsem tam nevylezla. Ta keška mě teda náramně překvapila. Jednak svým důmyslným úkrytem- ve větvi na stromě, a druhak svým zvláštním patentem, jakým se otvírala. Musím říct, že mi dalo fakt práci ji zpátky správně nasadit.

Fotky jsou pořízené při cestě na Makču Pikču. Všimněte si, že nikde žádný sníh, sluníčko svítí oslnivě, ale kosa byla, to se musí nechat. O to těžší bylo kešku odlovit a zapsat se do logbooku.









Má nejoblíbenější fotka. Tak nějak jsem si uvědomila, že jsem ráda, že bydlím na Praze 13 a ne třeba v jiné části Prahy.






Kešku vám samozřejmě neukážu, na kopci je jen jedna a třeba se tu někdo z vás zrovna po ní bude pídit, tak mu nechci zkazit překvapení. Kdyby měl přesto někdo zájem ji vidět, může mi napsat do zpráv, je to fakt netradiční skrýš .-) Přináším vám tedy aspoň video o geocachingu.. pro ty, kdo se s ničím takovým ještě nesetkali. A mimochodem GPS ani telefon netřeba. Stačí si to doma předem pečlivě najít na netu a zaznamenat na papír. Pak to chce jen hodně štěstí a dobrou znalost terénu. Tak hurá do toho!


Na geocachingu se mi líbí to, že ho můžete provádět jak s dalšími lidmi, tak úplně sami.

Fascinating!

30. ledna 2014 v 22:26 Kočka na každý den
Okej, pročítam články na blogu.cz a nestačím se divit, o čem lidi píšou. Můj život s modelkou, Psychologie lásky.. koukám, že se brzy z nás všech postupně stanou experti na vztahy a na lidi. Ze mě asi těžko, protože mi připadá, že se čím dál tím víc vzdaluju svému okolí. Nehledě na to, že jsem před dvěma dny opravdu myslela, že mě odvezou do Bohnic a že mě odtamtud už nikdy nikdo nevytahne. Snad se z posyntaxového šoku dostanu. Ono to za to nakonec i stálo, i za ty dvojí nervy. Takže se jeden balvan se odě mě už svalil na zem. Kolik jich ještě odvalím?
Včera jsem spolkla poslední pilulku atb, což je pro mě taky mezník. Jsem ráda, že můžu jíst a pít konečně všechno! Proto jsem si dnes náramně užívala Starobrno(ano, už víc jak měsíc jsem nepila pivo!), pochutnávala si na číně a probírala s Pee nejnovější drby nejen ze státnic. Brno, stejně jako v pondělí, je sněhem nepoznamenané a když už konečně začne sněžit, tak zas běžím na bus směr Praha.
Teď si konečně dočtu knihu Ola Lama, kterou napsala má kamarádka, můj cestovatelský vzor, který se mi asi jen tak nepodaří dostihnout. Knížka je doplněná zajímavými citáty a poslední, na který jsem narazila, byl tento: " Z tohoto světa si nemůžete s sebou vzít nic z toho, co jste dostali. Můžete si odnést pouze to, co jste dali." Je to od člověka jménem Irvin D. Yalom.
Jo a taky mi psala Katha. Nemůžu se dočkat, až otevřu její dopis. Zvykla jsem si teď otvírat a číst poštu před spaním.. ani nevím proč. Posledních pět dní se mi daří dělat dobré skutky. Je náhoda, že se tak sešly, ale uklidňuje to a snad to přináší ostatním aspoň trochu radost a útěchu. A já přitom přijdu na jiný myšlenky.
Díky oblovce č. 7, Yirumovi a Zemanovi.
P.S. Nebojte se, to dík nepatří našemu prezidentovi ;)


Kocour Bob

26. ledna 2014 v 20:04 Dóóóst dobrý knížky
Kocour Bob a James Bowen. Dvojka, která nerozlučně patří k sobě. Našel ho u svého domu, nemocného se zraněnou tlapkou. Vzal si ho k sobě, ošetřil ho a dovedl k veterináři. Když zjistil, že nemá páníčka, ujal se ho. Ačkoliv se ho snažil poslat na svobodu- do víru města, Bob se již od Jamese neodpoutal. Místo toho s ním šel do práce. A tak na ulici v Londýně můžete potkat chlápka, který hraje na kytaru a má u sebe zrzavého kocoura. Nebo chlápka, který prodává časopis Big Issue a rovněž má u sebe zrzavého kocoura. Vypadá to ale, že se James opět vrátil ke hraní na kytaru. Že by policajti přimhouřili oko?
Dechberoucí přátelství člověka a kočky. A pak že kočka není věrná. Kdeže. Na Jamese se všichni přátelé i rodina vykašlali. Zůstal na ulici. Pak potkal Boba. Ten mu změnil život. Díky Bobovi se James vyléčil z drogové závislosti a znovu našel sám sebe. Kdyby se dávaly knížkám procenta jako na csfd, tak téhle dám určitě sto procent.
Někdy bych je chtěla potkat..




Název mě nenapadá..

19. ledna 2014 v 17:52 Verschiedene Sachen
Už víc jak týden žádný článek. Blog usíná. Zjistila jsem podivnou věc. Nemám totiž o čem psát. Hrůzy přede mnou, ještě větší hrůzy za mnou.. A o nich se mi tu psát nechce. Snad jen to, že jsem přečetla za tento týden knihy Už je tady zas a Kocour Bob. Jen čtení mi pomohlo chvíli myslet hlavou někoho jiného. A taky tu byla Karolína, profesionální beach volejbalistka. Dostala jsem od ní na rozloučenou rafaelo. Právě jsem tu kuličku otevřela. Mňam.
Potřebuju se z toho dostat. Trochu se vzpamatovat. Možná to bude trvat týden, možná měsíc. Pak se sem vrátím. Zatím ahoj.

Nenašla jsem doma formu na mufiny, tak jsem místo nich ve středu stihla ještě udělat krtkův dort. Teda on už je dávno snědený, všem chutnal :)





Sen

11. ledna 2014 v 21:35 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Dříve než to tady na chvíli zabalím(ano, díky zkouškovému), dovolím si zaznamenat ještě svůj prazvláštní sen, který se mi zdál v noci na včerejšek. Trochu mě vyděsil. Možná proto si ho ještě tak pamatuju. Málokdy si vzpomenu ráno na to, co se mi zdálo. Kdoví, třeba to je nějaké znamení a třeba vůbec nic.

Pamatuju si, že někdy dříve předtím jsem s někým byla. Ale teď jsem sama. V zahradě. Jdu po chodníku. Možná je to botanická zahrada nebo tak něco. Je hodně veliká, ale nic tu nekvete. Rostlin tu moc není. Je totiž zima, spousta záhonů je zazimovaná, pokrytá igelity a plachtou. Ale mně to vůbec nevadí, jdu prostě pomalu dál. Prší. Je trochu pošmourno, ale já jdu pořád v tom dešti dál.
Najednou spatřím vzadu světlo. Jdu k němu blíž a co nevidím. Na konci zahrady je malé kulaté jezírko. Na něm mě hned zaujmou fialové květy. Asi lekníny. Je to zvláštní, nic tu jinak nekvete, zahrada je mrtvá, ale tyhle lekníny jsou svěží a mají zářivě fialovou barvu. Jak to?
Déšť trochu ustává, a tak mě napadne květy vyfotit. Rozepnu si kabelku a strčím do ní ruku, že najdu svůj mobil s foťákem. Najednou vysvitne sluníčko. Jen malinko, mezi mraky. Je to takový pruh světla. A odnikud přiletěla včela. A jako na potvoru mi vlítla rovnou do té kabelky, ve které jsem ještě tápala po mobilu. A za vteřinu poté se objevil čmelák. Stejně jako včela zahučel v kabelce.
Dostala jsem strach. Uvnitř to začalo hrozně bzučet. Začalo mi v hlavě šrotovat.. co je horší, když vás píchne včela, nebo čmelák? Koho si mám vybrat? Ale já nechci, aby mě píchli! Snažila jsem se ruku z té kabelky co nejrychleji vyndat, ale nešlo to! Nějak se mi tam zasekla. Byla jsem zoufalá. Čím víc jsem kabelkou třásla, tím víc to v ní bzučelo! Pak jsem v ukazováčku cítila píchnutí a brnění, jako když mi dají injekci u zubaře. V té chvíli jsem se tak lekla, že jsem se probudila. Hned jsem se podívala na ten prst, ale byl v pořádku. Naštěstí to byl "jen" sen.

Hodně netradiční pohled z jižní Evropy

11. ledna 2014 v 10:31 Pohledy
Tady je ten nádherný skvost. Ještě nikdy jsem nedostala pohled podobný tomuto. Je tuším z korku, nebo z materiálu hodně podobnému korku. A nejedená se o pohled z postcrossingu, ale poslal mi ho kamarád Matiss, který si udělal výlet do teplých krajin- do Portugalska. Má totiž rád moře a surfování a chápu, že mu je doma v Lotyšsku asi teď zima. Jsem překvapená, že se pohled nikde na cestě neponičil. Má taky zajímavou vůni dřeva. Jsem nadšená!


Známka vydaná ku příležitosti jakéhosi svátku v Portugalsku slaveného 26. prosince(Festa de Santo Estevao). Možná je to náš svatý Štěpán.


Tady a teď

10. ledna 2014 v 21:41 Kočka na každý den
Přemýšlím, co bych o dnešním dni napsala. Vypila jsem lahev lahodné ovocné šťávy, snědla zeleninovou misku a uvařila si hned několik čajů. Vyčistila jsem si okna, vyprala záclony, napsala knížku do deníku a přepsala si 8 stránek ze syntaxe do mně přátelštější podoby. Taky jsem se sešla s kamarádem, i když jen krátce, ale zato intenzivně. Jsem ráda, že jsem vypadla na chvíli ven, že jsem se zas podívala do Havlíčkových sadů a že jsme se zas viděli. Připadá mi, že jsem si za tu hodinu a kousek stihla vyčerpat týdenní dávku slov. Ale když se vás člověk pořád ptá, tak proč neodpovídat? I když mé myšlenky jsou pořád neuspořádané a připadám si ještě trochu zpomalená. Na druhou stranu jsem zjistila, kolik je ve mně najednou energie, že se přeci jen zdaleka všechna nevytratila a že stačí málo a už je vám o hodně líp.
V knihovně jsem objevila jednu knížku, která se mi líbila včera v knihkupectví, tak mám radost, že jsem si ji mohla půjčit. Ve schránce jsem objevila bombastickou věc, o kterou se s vámi hned podělím. Asi je na vině trošku i sluníčko, že mi dneska šla práce celkem dobře od ruky. Přináším další odkaz na písničku, která mě zaujala během náhodné návštěvy u bráchy v pokoji.


z deviantart.com od kroeks

Ovocééé

9. ledna 2014 v 20:03 Kočka na každý den
Zdravím vás a hlásím, že je mi už trošku líp. Před chvílí jsem si namixovala různé ovoce a vznikla z toho lahodná tekutina s vůní citronu a zázvoru. Mimo jiné jsem tam přidala i jablka, jedno kiwi a taky citron.
Ano, myslím teď jenom na jedno- na jídlo. I ta karotková šťáva mi dodala odpoledne sílu, takže jsem mohla absolvovat schůzky v práci. Příští týden začínáme zas.
No nic, syntax čeká. Předtím,než se s vámi rozloučím, sem ale přidám odkaz, který mi poslali za posledních 24 hodin už dva lidé:) Zaujalo mě to. Neříkám, že bych to dala, to netuším, možná bych to těsně před startem vzdala, ale troška adrenalinu člověku určitě občas neuškodí.


z deviantart.com od wahyawolf

Znovuobjevené

8. ledna 2014 v 17:32 Co mě kdy zaujalo
Při téhle písničce jsem si vzpomněla na zumbu. Tancovali jsme na ni v kruhu. Jé, že bych se i další semestr přihlásila na zumbu? A ke stejné cvičitelce, nebo k někomu jinýmu? Jestli budeme mít vůbec na výběr. Takhle skladba je hodně energická, ale to jsou u zumby vlastně skoro všechny. Dneska jsem ji slyšela taky v rádiu, tak jsem se snažila pochytit slova, aby se mi dobře googlovala. Nakonec jsem ji ale našla úplně jednoduše podle hey na na na .


No a aby toho nebylo málo, tak jsem opět náhodou sputila na youtube tuhle skladbu. Už jsem ji párkrát slyšela, velmi se mi líbila, ale nikdy jsem nepřišla na to, jak se jmenuje. Myslím, že jsme na ni prováděli nějakou hru na zážitkovce. Už ale vůbec nevím jakou.. Určitě to ale bylo taky něco s tancem..


Jídlo

8. ledna 2014 v 17:24 Kočka na každý den
Ležím v posteli a nemám absolutně sílu něco dělat. Přituhuje. Možná spát by šlo lehce. Jenže mě pořád hlodá v duchu fakt, že v úterý jdu na zkoušku ze syntaxe a že se musím připravit. Snad zítra bude líp. Prý třetí den hladovky přestává mít člověk hlad. Myslím, že druhý den je nejtěžší, protože na mě útočí všemožná jídla v kuchyni i venku a je tak těžké jim odolávat.
V práci jsme dnes měli zase problémy, ale prý je to tím, že se s novým rokem spousta věcí změnila. Zato jsem ale přišla na další nové nápady, protože jsem se dala do řeči s lidmi, s kterými jsem dnes jezdila.
Přišla jsem na dvě písničky, které se hned vložím.
Sluníčko mi sice dnes dodalo trochu energie, ale jinak jsem hodně unavená. Asi to vidím na spánek po večerníčku.
Pročítám si různé recepty a těším se, až upeču mufiny. Pak se taky těším, že ochutnám suši, že zajdem na báječné italské jídlo ze slevomatu, že si dám medovinku, no a taky čokoládu. Jídlo je moc krásné, možná se vám zdá, že mi hráblo, ale až když člověk nemůže jíst, tak si uvědomuje, jaký požitek to pro nás vlastně je..


Že by jaro?

7. ledna 2014 v 18:57 Kočka na každý den
Za celý dny půstu a diety mi nebylo tak špatně jako z tohoto videa. Myslím, že by se na něj měla podívat celá populace, protože se to týká každého z nás. Ať jsme v roli dítěte, nápomocného člověka- učitele, či rodiče. A taková je realita!!! Jsem ráda, že internet ještě v době mého dětství nebyl tak rozšířený. Zato teď!
Strávila jsem dnes přes tři hodiny čekáním u doktora. A to tam byli přede mnou jen 4 lidi. Lákaly mě barevné časopisy, ale řekla jsem si, že musím odolat a číst si jen syntax. Dostala jsem se asi jen na 8. stránku. Některé odstavce jsem četla několikrát. Žel na konci jsem stejně zjistila, že mi v hlavě nic nezůstalo. Syntax bude jen o šrocení nazpaměť.. a taky hodně o štěstí.
Včerejší lexikologie nebyla o nic lehčí. Měli jsme na to dost málo času. Nakonec se nás dostavilo jen 10 odvážných. Nejhorší na zkouškách na germanistice je odborné formulování definic a pouček v němčině. To mi taky teď dělalo problémy. Věděla jsem Beispiel(nebo-li příklad), ale jak to odborně definovat? Spojeno s mírnou nervozitou je toto na vzpomínání pouček ze skript zabiják.
Zítra začínám v nové práci. Nejdříve se budu dívat na to, jak to dělají ostatní. A příští týden začnu sama (ale ještě v přítomnosti šéfa, aby mě mohl kdyžtak opravit). Jsem fakt zvědavá!!!!!!!
Rozárka pořád leží v krabicích, střídá dvě- jednu od bot a jednu od cukroví.
Brno mi včera zvedlo náladu. Když jsem vystoupila ze žlutého autobusu a procházela centrem, sluníčko svítilo, šaliny cinkaly, na náměstí žádný trhy, krásně prázdno, vůně jara, vůně marjánky..vůně knihkupectví Arrakis.. Prostě není co řešit! A Hobit se mi moc líbil.
Nikdy jsem si nepomyslela, že bych si 6. ledna mohla sednout v parku na lavičku, ohřívat si nos a učit se. Ale všechno je možné.


z deviantart.com od .mister cat.

Učení s kočkou autistkou

5. ledna 2014 v 19:33 Kočka na každý den
Všechna cvičení prolítnuta! To neznamená, že je umim, jsou tam chytáky a věci, které využiju v životě tak s 0,1 procentní šancí, ale na tu zkoušku se to naučit prostě musím. Každou hodinou se odhlašuje další člověk, už je nás tam jen 12!!! Hádám, že se to číslo do půlnoci zmenší nejméně na 10. Už se tam raději nebudu dívat. A pak dorazím na zkoušku sama ;) Né, to se snad nestane. Zbývá ještě zopáknout teorii, a pak věřit, že budu mít štěstí. Každopádně i kdybych to neudělala, děkuji lexikologii za to, že mi pomohla přečkat dvě těžké věci. Snad nebude už mít brácha provokovací náladu a snad tu nebudou bušit ty decibely. Sice je to asi o tři patra níž, ale mě to stále bubnuje do mozku a nemůžu se soustředit. Celkem mě z toho bolí i hlava.

Do Brna se těším. Stánky už jistě zmizeli ze Svoboďáku a zůstal jen stromeček. A možná, že i ten bude zítra fuč. Odpoledne mě po zkoušce čeká odměna, na kterou jsem se úplně zapomněla těšit. Jdu do kina na Hobita 2. Taky bych měla začít v nové práci. Ještě nevím, kdy to bude, ale pravděpodobně hned v úterý. Snad se mi podaří vydržet v pohodě do čtvrtka. Snad to dám.

Brokolici už nechci dlouho vidět :) Jsem jí přejedená.

Rozárka je autistka. Už jsme na to přišli. Poslední dobou sedí jen v krabicích různé velikosti a tam se nechá hladit. Na klíně nevydrží. Teď jsem si ji dala na klín(samozřejmě v krabici od bot), na hřbet jí položila sešit lexikologie, četla na hlas cvičení a hladila Rozárku. Vydržela to asi 4 minuty. Pak začala házet útočný pohledy, tak jsem ji opatrně položila na zem a vzdálila se. Radši.


Opakování je matkou moudrosti..

4. ledna 2014 v 18:11 Verschiedene Sachen
Aneb když to nemůžeme vyzkoušet prakticky, načicháme se aspoň obrázků.
Tak tedy:
Szegediner Goulasch.. každý zná

Meißner Porzellan.. dobře, tak porcelán zrovna k jídlu není..


ale takový Linzer Torte bych si už nechala líbit..


A co takový Erdinger Weißbier?


Nebo Edamer Käse? Kam se ztratilo ono "i" ze slova eidam?


Každý správný Němec určitě zná Nürnberger Lebkuchen.



Koho by napadlo, že Berliner Pfannkuchen jsou naše české koblihy?


Komu by nechutnal Frankfurter Würstchen?



A zapijeme to Burgunder Wein. Po které flašce byste hmátli?


Zakousnem k tomu ještě Lyoner Wurst.


Sedneme si na Perser Teppich.


A pomocí Achtzylindermotor se dopravíme do říše snů.



To byl malý exkurs do cvičení 2.5.9 na straně 61. Taky jste neznali zdaleka všechny názvy? Já jsem teda byla celkem překvapená, není nad to si příslušné věci nagooglovat.

I z mála vody se dá vařit

3. ledna 2014 v 12:53 Kočka na každý den
Pátek, bláznů svátek a vítejte v novém roce!
Užívám si pocit jídla. Nikdo, kdo se v životě nepostil, by nevěřil, jaké to je božské užívat si po dlouhé době pocit jídla. To, že můžete kousat, vychutnávat si sousto. Na okně jsem měla 4 dny mango, těšila jsem se na něj už od pondělí. V pondělí ještě nebylo zralé, ale ve čtvrtek jsem každou hodinu pozorovala, jak získává světle žlutou barvu a těšila se, až si ho dnes ráno oloupu. A taky liči, které včera mamka koupila. Nyní obědvám koprový salát se zelím a myslím, že jídelníček na dnešní den bude vyčerpán. To nejtěžší mě ale teprve čeká. Ne, nerozhodla jsem se stát se anorektičkou. To ne. Za pár týdnů už budu jíst snad trošku víc.
Předevčírem, to bylo snad 1. ledna, jsem se vrátila z Třebíče. Jsem nakonec velmi ráda, že jsem tam jela. Když jsem tam na Silvestra přijela, nevěřila jsem svým očím. Někde na dálnici se stal zázrak a autobus přejel do sněhové krajiny. I v Jihlavě a Třebíči bylo sněhu dost, myslím, že by šlo i běžkovat. Poprvé jsem spatřila tuhle zimu sníh(nebýt jedné výjimky, kdy sníh za hodinu v Praze roztál). Bylo několik variant, co dělat, a my jsme je postupně všechny ozkoušeli. Klubovna v Třebíči je úžasná a myslím, že něco takového by se hledalo v Praze stěží. Většinu času jsme tancovali, hráli deskovky- Dixit a Pandemic a taky srandovní Čelovku a hádání filmů podle hudby. A vůbec nevadilo, že jsem tam z těch 15 lidí 12 viděla poprvé. Prostě fajn večer.
Nyní se jen a jen věnuju lexikologii, i když všechna cvičení asi neprojdu. Zároveň jsem si asi 25 ještě předevčírem dodělávala, což mi zabralo již jedno odpoledne a večer. Ale uvidíme. Už je nás tam polovina, všichni se odhlašují na pozdější termíny. Zatím 18. Tak jsem zvědavá, kdo to na poslední chvíli ještě vzdá. Venku je sluníčko, tak jdu načerpat energii. V bazénu jsem jí hodně vydala, ale já dnes ještě potřebuju pracovat, tak hurá na balkon.


z deviantart.com od Sophibelle
http://www.deviantart.com/art/Soak-Up-the-Sun-315423804