Prosinec 2013

Liebster blog award - otázky a odpovědi

9. prosince 2013 v 23:25 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Zdebra mě nominovala na vyplnění a vymyšlení otázek. Je to asi něco na principu řetězáku. Každopádně to nese název Liebster blog award. Takže konečně také vyplňuju a odpovídam. Problém je, že nemám, koho bych nominovala. Respektive 5 lidí neseženu. Snad to ale tak nevadí. Konkrétní návod je: Nominovaný musí o sobě napsat 10 věcí, odpovědět na 10 otázek vytvořených tím, kdo jej nominoval, a na závěr musí vymyslet nové otázky. A na závěr nominuje 5 dalších blogerů.

10 věcí o mně
1) Nemám ráda, když mi někdo lže. Raději chci slyšet pravdu, i když není třeba hezká.
2) Mám ráda Kobru 11(Alarm für Kobra), ale raději ten seriál sleduju v dabingu. Originální hlasy mi připadají dost divné.
3) Nejhorší domácí práce je pro mě věšení prádla a utírání nádobí. Všechno ostatní se dá už nějak překousnout.
4) Sbírám pohledy, obrázky a plakáty s kočkama a mám doma už přetékající krabici.
5) Píšu si čtenářský deník od 1. třídy
6) Myslím, že tak 80% mých kamarádů je menší než já.
7) Nemůžu vystát, když mi někdo něco dopředu slíbí a na poslední chvíli to zruší a nemá pro to dostatečnou omluvu.
8) Chtěla bych hrát na kytaru a to pořádně. A nemůžu se pořád k tomuto snu dokopat.
9) Dohání mě k šílenství, když někdo začne třást nohou během výuky/rozhovoru. Je to děsný, ten člověk je nervózní a já se nemůžu pak na přednášejícího soustředit.
10) Bez brambor si nedokážu život moc dobře představit.


10 otázek od Zdebry
1) Máš nějakou fóbii?
Ano, mám a nehodlám ji tu veřejně sdělovat. Co kdyby se mi to jednou vymstilo?
2) Je nějaký denní rituál, bez kterého si neumíš představit den?
Ano, je, ale taky se mi tu o něm nechce psát. Je to moc přihlouplé a moc dětské.
3) Co jazykové schopnosti?
Ujdou. Angličtina- domluvím se, i něco přečtu, němčina- domluvím se i dost přečtu(jednu dobu mi šel i švabach), švédština- domluvím se, ale knihy čtu jen zejdnodušené a filmy dávám jen, když je to švédsky se švédskými titulkami. Španělština- prabídné, ale něco ze mě občas vypadne.
4) Jsi ranní ptáče nebo noční sova?
Určitě noční sova
5) Nejoblíbenější čaj (nebo jakýkoliv jiný teplý nápoj)?
Zelený čaj, zelený čaj s citronem, zázvorový čaj s citronem a medem.. a jiný teplý nápoj asi masala.
6) Kde se cítíš nejlépe?
Ve vodě :) A taky kdekoliv, kde je přimeřeně teplo.
7) Vysněné bydlení?
Je mi už celkem jedno, kde budu bydlet.. jestli v paneláku, nebo rodinném domku. Ale když to má být to vysněné, tak určitě v malym rodinnym domku s menší zahradou na kraji města.
8) Které jídlo ti chutná nejvíc, a které nemůžeš ani cítit?
Bramborák miluju, sladkou rýžovou kaši nemůžu vystát.
9) Pivo nebo víno? Kočka nebo pes? Sudoku, křížovky nebo osmisměrky? Teplo nebo chlad? Klid nebo ruch?
Pivo, kočka, osmisměrky, teplo, klid nebo ruch..to je těžké odpovědět. Občas to a občas to druhé. Záleží, co konrétně se má na mysli. Klid pro mě zavání trochu myšlenkami na stereotyp, kterému určitě moc nefandím. Takže spíš ruch.
10) 5 oblíbených hudebních skupin/interpretů a 5 oblíbených seriálů?
Sabaton, Blackmore´s night, Wolfgang Mozart, Teräsbetoni, Lucie
Na seriály se vůbec nedívam, ale určitě bych tam zařadila tu Kobru 11.

10 mých otázek(nominovat nikoho nebudu, protože se mi nechce lidi otravovat(zdržovat), ale třeba se najde někdo, kdo si na ně zodpoví. A když mi je pošle třeba na e-mail, budu mít stonásobně větší radost.)

1) Kdybys měl(a) dělat nějakou věc naposledy ve svém životě, co by to bylo?
2) Věříš v boha, nebo je nějaké náboženství, které tě oslovilo? A proč?
3) Jednoho člověka, kterého by sis vzal/a na pustý ostrov.
4) Kdybys měl být nějakou historickou(slavnou) osobou v minulosti, kým bys chtěl(a) být?
5) Jaká je tvá oblíbená květina?
6) Chtěl(a) bys mít nějakou nadpřirozenou schopnost? Pokud ano, tak jakou, pokud ne, tak proč ne.
7) Jaké je nejhorší jídlo, které jsi kdy v životě jedl(a)?
8) Dáváš si předsevzetí?
9) Kolik chceš mít v životě dětí?
10) Jakou nejbláznivější věc v životě jsi dosud udělal(a)?

Japonsko, Naruto whirpools

9. prosince 2013 v 16:38 Pohledy

Pohled z Japonska - z města Tokushima jsem dostala před 14 dny. Sama jsem ho sice ze schránky nevyzvedla, ale i tak mi udělal obrovskou radost, když jsem ho našla na svém psacím stole. Na místě, kde je most přes moře- mezi Tokushimou a Awajským ostrovem, několikrát denně při přílivu a odlivu voda takhle zdivočí, vtéká do kanálu a pod mostem se tvoří velké peřeje. Lidé se na peřeje mohou dívat z mostu, který má prosklenou pozorovací podlahu. Ptala jsem se, jestli se tam dá plavat, ale Heather mi napsala, že je to asi nebezpečné, že by to nezkoušela. Asi to nejde ani sjet na lodi, i když na youtube jsem nějaká videa točená z moře viděla.


A co má být?

8. prosince 2013 v 20:50 Kočka na každý den
Ahojte! Tak všude čtu, jak už máte nakoupeno na Vánoce, vyzdobený byt i zahradu a já si zatím připadám jako outsider. No jo, třeba se k tomu taky někdy dostanu. Možná už brzo. Zítra musím ještě napsat tři zápočty, které mě doteď brzdí. Bojím se hodně, zvláště jednoho předmětu. Už chci, aby byl zítřek osm hodin večer. Ono to ale není jenom školou. Až teď v pátek, jak se poprvé večer rozsněžilo, jsme pocítila, že je tu asi zima. Do té doby jsem ji naprosto ignorovala. První a zatím poslední dárek jsem nakoupila včera. Je pro kamaráda a kdybych na něj nebyla upozorněna, asi bych ho ani nekoupila. Co ale sehnat dalším x lidem, které byste měli obdarovat? Řídím se pravidlem "už žádné pracholepky". Jenže koupit nějakou pěknou a zároveň užitečnou věc je hodně složité. Zvláště pro muže. Těm se dárky nakupují celkem špatně.Nakonec to dopadne tak, že obdaruji jen pár vyvolených, pro které mi padne něco do oka. Nesnáším nakupování dárků z donucení.
Koneč plků o Vánocích, přeci jen je tu ještě víc jak 14 dní. Včera a dnes jsme oslavovali narozky. Moc pěkné to bylo. Zbývají mi ještě dva dny. Ještě dva dny a údaje na výpisu z knihovny budou konečně pravdou.


z deviantart.com od Kalabinth

Boty na Letné

7. prosince 2013 v 18:22 Co mě kdy zaujalo
Při procházení parkem na Letné jsem se podruhé v životě snad zastavila u kyvadla. Stála jsem přímo u něho a nemohla od něj odtrhnout oči. Kdo by to byl řekl, že se tam rozmůže nový secondhand s botami. Až nějaké budete potřebovat, určitě tam zajděte. Jen neznám tu techniku, jakou se boty shazují dolů. Ale to určitě půjde lekce vykoumat.



A kdybyste náhodou nepřišli na způsob, jak boty z drátů dostat, můžete si ulovit nějaké na nedaleké větvi stromu. Rostou i tam :)


Je to foceno těsně před bouří, proto ta tma.


Tak které?


Odpolední nálada v Praze


Když se nácvik stane skutečností

7. prosince 2013 v 13:55 Kočka na každý den
Zdravím. Měla bych se učit, díky tomu jsem taky nešla na odpolední blok kurzu. Strávili bychom ho venku a nevím, jestli bych potom neulehla. Už teď mě bolí v krku a mám rýmu. Snad je to jen díky tomu, že mi došly léky. Už mám nové, takže se snad brzy zase dostanu úplně do pořádku. Nemůžu si odpustit alespoň pár vět.
Čtvrtek byl dost hektický, ale nakonec jsem se po zpoždení autobusu(proč ho sakra neměl ve středu místo toho čtvrtka) dostala domů do Prahy. Mám tu trochu nepořádek v pokoji, ale je to tím, že nemám už sílu to moc uklízet. Snad až se napořád přesunu sem.
Pátek, to byl teda den! Dopoledne jsem se učila, odpoledne jsem jela na Letnou, kde se měla konat velká simulace. Nakonec se ale 9 lidí odhlásilo, takže to zas tak žhavé nebylo. Díky bohu! Byla totiž obrovská kosa. Už takhle jsme dost vymrzli. Měla jsem na sobě pět vrstev oblečení a stejně mi nebylo nejtepleji. Ale zážitek to teda rozhodně byl. Nakonec to organizátorky vymyslely tak, že nejdříve nás rozdělily jeden na jednoho, tzn., že jeden člověk z kurzu zachraňoval jednoho figuranta ležícího v bezvědomí. A pak jsme se hráli dvakrát velikou dopravní nehodu s hodně postavami. Já tentokrát v roli spolucestovatele na zadní sedačce, který utrpěl vnitřní zranení. Předstírat to, že se klepu zimou nebylo vůbec těžké, ona mi zima byla i tak opravdově :)
No a pak jsem šla do centra, měla jsem ještě čas, na plavání jsem šla až večer, čekala jsem ještě na M., který měl školu. No a tak hledám ono místo, kde jsem měla vyzvednout dárek pro mamku, jenže ne a ne ho najít. Jsem už zoufalá, běhám Václavákem sem a tam, a pak mě napadne připojit se u Mekáče na wifi. Jenže, co se nestane! Když se úspěšně napíchnu na síť, najednou něco padá zezhora. Trochu mě to smete. V tu chvíli je mi nejdražší mobil, který chci zachránit stůj co stůj. A tak se snažím uhnout. Podaří se mi to celkem dobře. Asi tři vteřiny jen koukám a jsem v šoku, co se to stalo. Paní přiletěla ze schodů a spadla přímo na beton. Bouchla se do hlavy a zůstala na zemi ležet zpočátku nehybně. A tak mi hlavou proletělo, že kromě těch tří simulací budu asi dneska zachraňovat naostro. Snažila jsem se na paní mluvit a ptát se, jestli se může postavit. Moc nemluvila a nehýbala se. Naštěstí přišly i její kamarádky, které za ní šly, a vzaly jí kabelku. Měla jsem fakt strach, že si něco zlomila. Natěstí se přeci jen postavila a tak nějak řekla, že je v pořádku. Měla jsem fakt šok.
Ono místo, kde jsem zaplatila dárek, jsem nakonec našla. Pak už jsem chtěla jen zdrhnout nejrychleji z Václaváku. Zašla jsem do čajovny na Bertramce. Její jméno je To chce klid. Jak příznačný název pro tento den. Nikdo tam nebyl. Čajovna je pěkná, modře laděná. Škoda, že o ní moc lidí ještě neví. Dala jsem si palačinku a bezinkovou limonádu. To už mi psal M., že bude ve škole končit a že se můžem sejít na Andělu. Společně jsme si zaplavali a já byla ráda, že se můžu se svým zážitkem někomu svěřit a taky plaváním odreagovat. Byla jsem celkem unavená, ale plavání mě trochu povzbudilo(kupodivu!). Myslím, že jsem si naposledy daal 22 bazénů. Od příště už to bude 23 :-/ M. plaval proti proudu, ale mně se to teda ani náhodou nepodařilo. Byla jsem už vysílená. Taky celý bazén jsem pod vodou vůbec nepřeplavala. Byla jsem ráda za půlku. Když jsme vyšli ven, padaly bílé vločky. Zpočátku jsem to viděla nelibě, ale nakonec i to mělo své kouzlo(trochu).


z romzmalka.webnode.cz

Jak se stát bláznem

4. prosince 2013 v 20:18 Kočka na každý den
Dnešní den bych označila bez rozmýšlení jako velký blázinec. Jezdím sem a tam Brno-Praha, Praha-Brno a ještě ke všemu nestíhám. Dnes si dávám za přesevzetí, že půjdu spát nejpozději ve 22 hodin. A proč? Vstávání ve 4:40 mě dneska rozhodně nepotěšilo, a pak už jen shon a vybalování a zabalování a prostě ani půl hodiny na jedno místě. Jsem přesezená z busu, už se mi nechce sedět, v tramvaji a buse je volno, ale já raději stojím. Nejlepší by bylo, kdybych mohla neustále tancovat. Ale to nejde. Co mě dneska dost naštvalo, byl autobus do Brna, který mi ujel. Kolem Dejvické byla nehorázná kolona, takže mi cesta trvala dvakrát tolik než normálně. Bylo to jen o 7 minut, bohužel bus nečeká. Aspoň trochu štěstí jsem měla, zničeho nic se najednou objevil bus, který odjížděl ve 14.30 a měl volná místa. Díky mému chytrému mobilu jsem si mohla během pár minut zamluvit jízdenku a vyrazit na cestu. Sice mě to stálo dvakrát tolik, ale .. so ist das Leben. Zpátky už to vrátit nejde, takže nemá cenu se o tom dál vykecávat. V autobuse se mi podařilo stahnout text, který jsme si měli přečíst, takže jsem stihla úkol za 5 minut 12. Na semináři nás bylo asi jen sedm, ale já byla ráda, že jsem se připravila. Přišlo to k užitku.
Jinak jsem se dnes snažila v čekárně u doktora, na cestě v buse, doma.. prostě všude, kde se dá číst, učit skandinávskou literaturu. Jenže mi to skoro vůbec nejde. A kde je největší problém? Ta jména mi nelezou do hlavy!! Když to jsou tak nezvyklá jména a dost často se opakují a podobají. A je jich teda požehnaně. Nevím, jak se to mám naučit. Kdybyste měli jakýkoliv tip, jak se učit, určitě mi dejte vědět. Je to celé o memorování, tak mi to aspoň připadá. Na druhou stranu ten předmět mě dost bavil, i príma učitele jsme měli. Jen to zakončení je vždycky stresující.
Hugísek se nám dneska stěhuje z bytu. Balí a za chvíli odejde. Já ho budu následovat příští týden a na bytě tu zůstane jen Tomáš. Do prosince. Pak i on musí pryč. Je to trochu smutné, asi nebudeme bydlet společně. V pondělí chystáme ještě malou rozlučku, a pak pápá bydlení na trase 1, zastávka Kořískova. Líbilo se mi tu to, že jsme tu měli blizoučko do přírody a do Zamilce. A že tu byl klid. Na druhou stranu náš byt byl starý a třeba sprchu jsem vždycky dokázala nastavit jen na vlažnou. Nikdy ne na teplou. Takže to byla vždycky odvaha se překonat.



z deviantart.com od fzag

A jde se do finále

3. prosince 2013 v 15:34 Kočka na každý den
Hezké úterý. Brzy budu muset odejít na španělštinu. Je to předposlední lekce. Bude mi chybět. Nevím, jestli se sama ke španělštině dokopu, nicméně pokud bude nabídka kurzů španělštiny i příští semestr, ráda bych zas chodila. Náš rodilý mluvčí je tu do února, ale po Vánocích asi bude cestovat po Evropě. Zima je mu tu nepříjemná a já se musela pousmát, když minulou hodinu zlostně odhodil bundu a rukavice na druhý konec stolu. I hate these things! To řekl. Asi na sobě mockrát v životě neměl bundu ani rukavice. Kdežto my to tu musíme přetrpět několik měsíců.
Ve škole nám už hodně učitelů dává pokoj, abychom se mohli učit. Příští pondělí bude vražedné, mám tři zápočty v jeden den. Dnes jsem se věnovala Historische Entwicklung, ale ještě jsem si neudělala celkový přehled. Snad se mi to dnes večer podaří. Půjdu totiž později na swing. Můj leader dnes nemůže, páč jde na operu. Ale aspoň na chvíli se zajdu do Savoje podívat. Zítra vstávám krutě brzy, jedu na otočku do Prahy. Při té příležitosti beru několik věcí, pomalu se přestěhovávám. Tenhle týden je předposlední, co jsem na našem bytě. Kde asi budu bydlet další semestr? Kdo ví.. Uděláme rozlučku a taky doufám, že se mi podaří zajít příští týden s E. na rozhlednu. Třeba se nebudeme brodit sněhem jako loni .-)
Přednáška o Novém Zélandu byla včera moc zajímavá. Na druhou stranu jsem už hodně věcí znala.. stejně tak spousta míst mi připadala známá, není divu, když jsem už o nich četla na blogu své kámošky, která tam byla. Myslim, že teorii budu mít brzy zmáklou, tak kdy si dám praktickou část?


z deviantart.com od Kredgons

Německo, Kolín nad Rýnem

2. prosince 2013 v 17:05 Pohledy
Přináším pohlednici z Německa. Poslala mi ji Laura z Kolína nad Rýnem. Jaká náhoda, před měsícem jsem v tomhle městě byla :-) Netušila jsem, že Whiskas má taky své pohledy. Je nádherný!



A dostala jsem k tomu i mini samolepky. Žádná se poštou neodrolila, což mě překvapilo.


Koloběh

1. prosince 2013 v 19:47 Kočka na každý den
Opět tu máme neděli a mě děsí, že zítra zas budu v Brně. Že jsem nic nestihla, co jsem chtěla, resp., že jsem se nenaučila to, co jsem chtěla. Situace je totiž taková, že když přijdu domů, jsem tak vyčerpaná, že jen hodím řeč, když je někdo doma, sleju si horký čaj a přetahnu namluvený výklad do kompu. Usnu kolem jedenácté hodiny, během noci se probudík s děsem, jestli jsem náhodou nezaspala, a pak zas s úlevou usnu. V půl páté mě vzbudí budík, natahnu na sebe v polospánku oblečení, z ledničky vezmu krabičky a jdu na autobus. Musím ho stihnout, je to totiž ten poslední, s kterým to stíhám. Nevím, jak bych to udělala, kdyby mi ujel. Asi bych šla na metro pěšky, ale kdo ví, jestli bych to stihla. V autobuse do Brna většinou spím. Naučila jsem se unsout i v sedě a většinou se vzbudím až těsně před Brnem. Pak mi akorát jede šalina a já čekám cca 15 minut před třídou, kde si čtu noviny, které mi rozdali předtím v autobuse. Čekají mě tři předměty, jednou za 14 dní čtyři předměty. Když zrovna nemáme přednášku, zajedu na byt odložit si všechny věci a při té příležitosti se najíst. Pak zas na třetí hodinu do školy. Pak mám cca 2 hodiny pauzu. Nemá cenu jet na byt, leda když mám to pondělí přednášku, tak to se až tehdy dostanu k tomu, abych se na chvíli zastavila- na bytě. Nedavno jsem objevila prima věc- v knihovně nám udělali takové suprové polštáře vyplněné kuličkami. Už jsem se párkrát do nich zvhla. Je to velmi útulné. Takže ty 2 hodiny jsem většinou na počítači, a pak v polštáři a čtu si. Od sedmi hodin večer máme frazeologii. To už se mi klíží oči. Chudák učitelka je z nás trochu smutná, že nás tam celkem dost spí. Já se snažím přemoct, ale po hodině už s úlevou běžím na byt. V šalině jsem ještě ospalá, ale pak, jak se na bytě najím, se trochu probudím. Stihnu ještě skype s domovem, rozhovor se spolubydly, a to už pak nevydržím a lezu do postele.

Tak to je ten důvod, proč se na zítřek tak moc netěším. Raději bych si dala víkend. Ten pro mě nastane ale až v úterý. Mimochodem zítra plánuju večer po frazeologii zajít na přednášku o Novém Zélandu. Tu si nechci nechat ujít. Snad nebudu ospalá.
Dnes jsme s naším průvodcem procházeli Staromákem a už tam zase stál strom. Má na sobě takové divné hodiny. Ještě nesvítil, ale asi kvůli tomu, že nebyl úplně tak večer. Měla jsem na sobě tentokrát čtyři vrstvy, takže byl rekord, že mi začla být zima až v 16 hodin. Chodili jsme dnes přesně 4 hodiny. Jsem zvědavá, jestli se někdy taky naučím tak dopodrobna vyprávět o tom, jak funguje orloj. Je to moc zajímavá stavba a nikdy jsem tolik informací o něm neslyšela. Mám to ale nahrané, tak třeba to pochopím. Nikdy jsem si nevšimla na orloji malé sovičky, dvou spáčů a třebas jsem vůbec netušila, že na něm nejde nastavit letní čas. Prostě se opět přehodí na zimní, resp. se hodiny začnou zpožďovat.. až je tam zas zimní čas. Prý když se přehodí ručičky, nemá to na to žádný vliv. Závisí to nejvíc na střevech- strojku, který je uvnitř orloje. A ten je nastavený na zimní čas. Jak chytré!
Na konec přidávám písničku, která mi nevím proč zní teď v hlavě.
A taky prosbu. Blaženo, prosím, jestli toto čteš, napsala bys mi do zpráv svůj e-mail? Nemám jak ti odpověděť na tvé zprávy. Díky moc!


Jaké by to bylo, kdyby místo apoštolů chodily v orloji kočky..?.