Prosinec 2013

Velké trápení a malé štěstí

30. prosince 2013 v 21:29 Kočka na každý den
Pomalu sem našlapuje naše tichá průzkumnice. Stačí malý pohyb a už sebou cuká. Co tu chce? Párkrát otočí hlavou a hodí zpátečku. Je ta tam.

Objevila jsem svůj oblíbený chillout, a tak jsem si ho pustila k sepsání posledního článku tohoto roku. Taky tak rádi posloucháte chillouty?

Učím se lexikologii, ale připadá mi, že nemám hotová všechna cvičení. Asi by mě to mělo těšit, aspoň si je během sepisování připomenu.

Připadá mi, že den strašně rychle uteče a že nestíham, co jsem si naplánovala. Na druhou stranu při úplně jiném pohledu na svět to plyne hodně pomalu. Tak nevím.

Dnes jsem dostala dvě pošty. Jeden dopis a druhý menší balíček. V něm mě překvapil památník. Jupí! Po roce se ke mně vrátil. M. ho měl u sebe ve Švýcarsku. Ptala jsem se památníku, tak co, jak bylo v Basileji? Asi dobře, ještě se z něj stane památník světoběžník.

Jsem v kontaktu se svými švédskými přáteli a již nám koupili vstupenky na jednu akci, která se koná v květnu. Jsou tak laskaví. Proč mi přijde, že ty nejmilejší lidi mám vesměs jen zahraničí? A nebo se mi jen zdá? Nebo jsem nevděčná? Nebo by pouto, které mezi námi pořád je, zevšednělo? Kdybych jim byla neustále nablízku?

Nebudu hodnotit každý měsíc v tomto roce, jak to dělá teď spousta blogerů. Byla bych asi hodně negativní. Tento rok mi přinesl jeden jediný světlý punkt- Čínu. A s ní spojené vydání mé knihy. Proto se mi zaryje tento rok snad jen tímto navždycky nadlouho do paměti. Potkala jsem taky pár nových lidí, kteří mě více, či méně ovlivnili, ale to se děje snad v každém roce a lidi jsou nestálí a na spousty se časem zapomene. Stejně je to zvláštní, jakým to sítem si člověk vybírá své přátele, s kým se bude setkávat a bavit. Toto mě velmi udivuje, sama nevím, jak to dělám. Možná je to jako s Darwinovou teorií. Možná se to děje přirozeně.

Poslouchala jsem dnes pořad v rádiu, už ani nevím, jak se jmenoval. Hovořil tam jeden polský farář a mně se zalíbil citát, který tam pronesl. "Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí." To jsou slova Dalajlámy. A myslím, že je to pravda. Nedokážu si představit, že by se mi vyplnily všechny mé sny. A ani to nechci. Co bych už pak dělala? Jen si tak pokládám stranou otázku, kdo rozhoduje o tom, které naše konkrétní přání se vyplní a které ne. Proč zrovna TOHLE, co si tak strašně přeju, nevyjde? A proč zrovna tohle malinké mi vyšlo? Je nahoře někdo, kdo o tom rozhoduje? Kdo říká tobě se vyplní tohle, ale tohle ti nedopřeju. To dopřeju někomu jinému. Nebo je to osud? Štestí? Kdo ví?.

A tak nám nezbývá radovat se aspoň z těch maličkostí, o kterých ani člověk občas neví, že byly jeho tajným snem. Dokud se nestanou. Jednou takovou mou velkou maličkostí jsou kočky. Nezbedná a málo vrnící Rozárka, přítulná a mazlivá Čiperka, ocáskem škubající Johanka, zákeřná a mírumilovná Gába, plachý a žlutooký Berta a dalších milión koček, které mě na tomto světě potkaly. Díky nim mám pocit, že je mi stále někdo nablízku. Ať jsem kdekoliv.


Výlet na Blaník aneb jak jsme měli druhý Vánoce =)

29. prosince 2013 v 17:22 Moje cesty
V sobotu jsme podnikli s kámošem výlet na horu Blaník. Ještě jsem tam předtím nikdy nebyla a v létě, když jsem navštívila Vlašim, nám výlet už nevyšel. A protože mě ze sezení doma zdřevěnělo tělo, rozhodla jsem se, že se musím trochu rozhýbat.
Vyrazila jsem už brzy ráno, abychom na výlet měli dost času. Na rozhlednu Velký Blaník to bylo z Vlašimi něco mezi 10 a 11 kilometry. Cestu zpátky jsem vůbec nepoznávala. A to jsme šli tou samou trasou. Je to nejspíš tím, že jsme se vraceli už potmě. Takvy vám připadá, že když jdete známou cestou potmě, zjistíte, že všechno v té černotě vypadá úplně jinak, než jste zvyklí?
Ale od začátku. Svítilo sluníčko. Bylo teplo. Vůbec ne jak má v zimě být.


Zmenšenina základního kamene pro Národní divadlo. Je to asi čtyřikrát(nebo pětkrát) zmenšené. U tohoto kamene byla Slepičí skála, kde jsme objevili přístřešek s polystyrenovou podlahou a ohniště s mříží na grilování a se dřevem. Je to divné, protože v CHKO se přeci nesmí rozdělávat oheň, nebo ano?


Nahoře na půdě té chatky je seno, dole nic, jen kamínky, ale mohlo by se tam snad i přespat..


A konečně rozhledna. Tady je dost tmavá. Cestou jsme se pořád otáčeli a hledali keš, nebo aspoň nějaké body, o kterých se psalo v indiciích.


Ale nebyli jsme zpočátku úspěšní. Já hledala moc na sever a T. zase dobře, ale byl "slepý". Když jsme se u rozhledny potkali a já mu ukázala mapu, vydali jsme se znovu na místo, kde hledal on. Šahla jsem a našla jsem :)


Byla to má šestá a T. první keška. Odnesla jsem si z ní skleněnku. Na oplátku jsem tam dala korálek.
Tady už keš uklízíme na své místo. T. si kešku náramně užíval a já pořád, aby dělal, že se to má hledat a zapisovat tajně, bez přítomnosti dalších mudlů. Měla jsem obavy, že nás někdo zahlídne. Možná, že zahlíd. Jiné fotky z důvodu prozrazení nemůžu dodat :)


A pak jsme se rozradostnělí vydali nahoru na rozhlednu. Výhled nebyl úplně ideální, ale mně se líbil. Pořád lepší než vánice, kroupy, déšť a další děsy. Překrásné bylo, jak se mlha vpíjela mezi kopce.


T. mi ukazoval různé vesnice, Vlašim a televizní vysílače.


Protože brzy nahoře bylo po chvíli těsno, museli jsme dolů. Na rozhledně smí být totiž maximálně celkem 15 lidí. Nevím proč. Možná, že by se zhroutila. Je celá dřevěná a viděla jsem, že by potřebovala opravit. Hlavně okna. Dole měla paní dost frmol. Na Blaník se ten den přišlo podívat spousta procházkuchtivých. Napsali jsme oba dva pohledy, já ho dala do rukou té paní, která mi slíbila, že ho pošle.


Tohle už je o kousek dál, pár metrů od rozhledny jsou skály a kámoš mi ukázal své oblíbené místo. Připadala jsem si jak kamzík, když jsem tam šplhala, ale výhled je to moc pěkný. V létě je to tam na piknik ideální.


A protože nám nalezená keš udělala velkou radost, rozhodli jsme se, že se pokusíme najít ještě jednu.


Cestou z Blaníku jsme se tedy stavili u Veřejové skály. Hledání téhle kešky mě ale dost vyčerpalo. Hledali jsme asi 45 minut, pořád nic. Suchých stromů bylo u skály požehnaně, takže nám indicie moc nepomohla. Stejně tak placatý kámen byl skoro na každém kroku. No jo, bez GPS to není brnkačka.


Až na konec, když už jsme to chtěli vzdát, jsme se náhodu díky podivné díře(kterou zřejmě nevyrobil člověk), vrátili na místo, kde jsme s hledáním začínali. A vida! Opodál suchý strom, placatý kámen, hurá! Máme to!


Toť náš poklad. Žirafku jsem si odnesla, do krabičky přibyla keramická kočička.


Víc jak půlku zpáteční cesty jsem neviděla, kam šlapu, neb byla tma tmoucí. Ale západ slunce měl oranžovo žlutou barvu skoro jak v Africe.


Hop a skok

29. prosince 2013 v 16:13 Kočka na každý den
Pěknou neděli vám přeju. Chtěli byste se stát námořníkem? A nebo trosečníkem? Já možná tím námořníkem ano. Nebo rybářem.. v nějaký oblasti, kde je hojnost ryb. I když si momentálně připadam spíš jak ten trosečník, co suší hubu a čeká na zázrak. I když ztroskotat někde na chvíli by mi asi taky vůbec nevadilo. Za týden a den píšu lexikologii. Včera jsem začala s přípravou, ale zdá se mi, že se mi to vypařilo z hlavy. Proč jsme to nepsali už o zápočtovém testu? Prázdniny jsou na to, aby se všechno, co se člověk ve škole naučil, zapomnělo!!!!
Zakrývám jídlo, které si nemůžu dát. Nechci ho vidět.
Čtu knížku o Africe, tak proto ta speicální kočka. Šplhá ze skály, což je zvlátě pro včerejšek dost typické. Docela se těším, až rok 2013 skončí. Co se asi přihodí v tom následujícím? Žádná předsevzetí si nedávám. Tedy ke konci roku. Normálně když mě během jakéhokoliv období něco napadne, tak si to připíšu do svých cílů. Ale když se tak podívám do deníčku, dodržuju tak max. 2, 3 cíle. Ostatní se buď nepovedly, nebo se dosud nepovedly a možná, že se někdy i povedou( a cesta k nim je složitější). No jo, to se mi připomněl můj papírový deníček, měla bych se k němu zas vrátit. Nepsala jsem do něj tak 4 měsíce. Možná by bylo dobrý si někomu postěžovat. Slyšela jsem, že by to mělo pomáhat.


z deviantart.com od Desert-Scorpion

Nový rekord

27. prosince 2013 v 19:23 Kočka na každý den
Pátek. Zase normální den. Myslím pracovní den. Že by konečně dorazila má pošta? Já jsem dnes objevila ve schránce dvě psaní a udělaly mi náramnou radost. Jedno bylo z Holandska a druhé ze Švédska. Dostala jsem ze Švédska fantastický dárek- CD o kocourovi. Jsem zvědavá, jestli tomu budu rozumět. Zvláštní, že ani na jihu Švédska prý žádný sníh není a že tam leje.

Asi jsem se trochu pomátla, ale včera mi něco přeletělo hlavou a na večerním plavání jsem dala 101 bazénů. Bez zastavení, bez dotknutí dna. Ani jsem pak nezašla do vířivky, myslím, že bych už nevylezla ven, jak jsem byla unavená. Ale dokázala jsem to. Ono když se to převede na kilometry, tak to není nic moc- 2,5 km je nic. V bazénu bylo celkem dost lidí, a tak jsem je musela často obeplouvat a různě se vyhybat. To mě taky zdržovalo. Chtěla bych ale pravidelně trénovat. Jaký by to asi bylo přeplavat La Manche? Je to jen 35 km :-D Né, ale vážně mě to napadlo, byla by to dobrá meta. Už to dokázalo víc jak 10 Čechů. Jen je blbý, že je na to potřeba zřejmě dost peněz. Na loď, která by mě doprovázela, dopravu apod. Ale snad by se to dalo udělat i nějak nízkonákladově. Vždycky to jde nějak udělat :-)

Za tento rok jsem přečetla 39 knih. Je to hamba. Teď pracuju aspoň na tom, abych to číslo mohla zaokrouhlit.
Včera a dnes jsem dělala překlad. Musím říct, že překládat z němčiny do češtiny je větší horor než naopak. Jak to udělat, aby ten překlad byl co nejpřesnější a aby se to zároveň i dobře četlo?

Jinak doufám, že dnes má vůle zůstane nezlomena. Stejně se už ale těším na zířek.


z deviantart.com od SuloinenEnkeli


Strašná trága

26. prosince 2013 v 11:56 Kočka na každý den
Připadá mi, že u nás je na přeskáčku jeden den děsnej a jeden den klidnej. A že se nálady a názory lidí kolem mě mění s každým probuzením. Chtělo by to vypadnout na čerstvý vzduch. A raděj se s nikým moc nebavit.
Vánoce jsou skoro za námi a já jsem ráda, že to jde pomalu, ale jistě zas k létu. Až na ten večer byl Štědrý den opět hektický a myslím, že i kdybychom začali s přípravami a uklízením sebedřív, vždycky bychom našli x věcí, které je třeba udělat na poslední chvíli.
Medovinku, kterou jsem dostala, musím schovat na později. Knížky, které bych si tak ráda přečetla, teď taky musím odložit. Jen film o cestování jsem si stihla přehrát. A za celý Vánoce jsem našla čas na dvě pohádky. Princezna ze mlejna a Nesmrtelná teta. Na druhou stranu mi připadá blbost dívat se na něco, co už znám skoro nazpaměť. Díváte se o Vánocích na pohádky, i když je znáte?
Před chvílí jsme našli na stromeček stříbrný sníh. Pozdě, ale přeci. Strašná trága. Má ho cenu dávat na strom dodatečně?
Jediné, co by mě vážně, ale vážně zajímalo, je to, komu došlo už mé vánoční přání a komu ne. Zatím vím o jednom, co došlo.


z deviantart.com PaulMacManus

Vánoční

24. prosince 2013 v 18:28 Kočka na každý den
Co se to dnes pořád děje? Od rána kolem mě pobíhají páníčkové sem a tam. Peřiny mi uklidili. Oranžová dečka není zdaleka tak útulná jako peřina mé paničky. Sedím pod stolem a na jednou chmát. Někdo se sem dobývá a vyndavá zpoza mě věci. Pak se najednou otevřou dveře balkonu a přijde se strom. Jako by mu narostly nožičky. Dva mí páníčkové se potí a zápasí nad i pod stromem. Co to proboha vyvádí? Nakonec stromek zůstane stát jak socha a já slyším, jak si páníčkové oddechli. Jeden z nich prchá do komnaty, z které se následně začnou ozývat střelby. Druhý sebou plácne před televizi a dvě hodiny se dívá na to, jak princ zachraňuje království. Jako by nevěděl, že žádné království ani princové neexistujou. To si aspoň na chvíli zdřímnu nahoře na skříni. Pak mě ale probudí rachot krabic. Co se to zas děje? Ten můj člověk vytahuje malinké kouličky na provázcích a věší je na strom. Jako by nestačilo, že ho sem přinesli. Ještě na něj musí něco dávat.
A hele, ono se to bimbá. Že bych to šla blíž prozkoumat? No jo, houpe se to sem a tam. Au! A trochu to píchá. Připadám si jak pod slunečníkem. Od teď mám svůj vlastní stromový slunečník. A hejbající se kouličky k tomu. Dají se chytit? Zkusím to.
Chňap!
Plác!
Třísk!

A mám tě!


Lidičky, klidné Vánoce. Hlavně ten klid..ten je nejdůležitější.

Krmení dravé zvěře

22. prosince 2013 v 21:50 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Konečně jsem se dočkala!!! Po dvou měsících jsem se podívala na chalupu! A kočky už byly vyhládlé(ne, nebojte se, každý týden je tam jezdí krmit mamka..). Není to všechno na mně. A tak jsme jim nejdříve přinesli jako záchranu první hrnec. Všichni se na něj vrhli. I Berta, který má teď vykousanou srst na boku. Asi se někde rval.




Šla jsem se podívat na naši zarostlou zahradu. Sluníčko už se schovalo za mraky.. a to byly teprve asi 3 hodiny.


Pak jsem se vrátila zpátky do kuchyně a mamka připravila kočkám hotový kočičí bufet!


Vrátili jsme se na zahradu a zandavali díru v plotě a stavěli plot. Přitom se mi stejně jako dříve bráchovi zabodnul hřebík do boty. Naštěstí mě jen škrábnul, bráchovi projel nohou. Au! Nesnáším hřebíky v trávě!


Zarostlá a opuštěná..


Občas vykouklo sluníčko a kapky rosy se na kompostu pěkně třpytily.


Gába se olizovala po hostině.


A tuhle fotku jsem schválně nezmenšovala, abyste viděli i ptáky, které se mi podařilo zachytit v letu.


Při pohledu na tu jarně zimní krajinu je mi smutno. Snad čas ukáže. Snad čas všechno urovná. Hlavně zůstat nohama na zemi. A najít si něco, čemu se můžete věnovat bez ohledu na okolí.

Útlum

22. prosince 2013 v 13:11 Kočka na každý den
Život je absurdní a každým dnem se o tom přesvědčuju víc a víc. Jako například před chvílí mě pobavil e-mail od mého nakladatele :D
Mám posunutej den, nevím, jak to, ale naspala jsem 12 hodin v kuse. Asi mám taky zimní spánek jak některá zvířata. Těším se na chalupu, pojedem za kočkami.
Taky jsem vzala včera do ruky kytaru. A světe div se, ještě si něco pamatuju. Mám jedno předsevzetí, které mě napadlo už během podzimu. Chtěla bych si najít učitele na kytaru a chtěla bych se hře věnovat minimálně dvakrát týdně.
Stejně mi nepřipadá, že jsou Vánoce. Jen to, že všude je hafo lidí..
Ještě nemám jedne dárek a nevím, jestli ho seženu. Zato mě napadla ještě jedna skvělá věc, která by se snad dala do Vánoc sehnat.
Už to jde k jaru. Teď byly nejdelší noci a nejkratší dny, ale už se to mění. Myšlenka na jaro a na léto mě uklidňuje.

Přeju vám hezkou neděli.


z deviantart.com od jankolas

Tady a tam

20. prosince 2013 v 22:17 Kočka na každý den
Já se z toho pominu. Vážně už se těším na víkend. A přitom jsem měla tenhle týden volno pořád. V břiše mi teď divně škrundá a bolí mě záda. Připadám si, jak kdybych tam měla žáby. Ale třeba to je dobře.
Poslední tři dny jsem měla několik srazů. Perfektních srazů. To je to, co mám na Vánocích ráda. Není to uklízení, není to pečení, není to zdobení stromečku a už vůbec ne koledy.
Včera mě přepadly vzpomínky na Švédsko. Není divu, když jsem potkala 3 lidi, kteří tam se mnou byli. Tři Čechy, zvláště s Kubou jsme si báječně popovídali. O truhlařině a o tom, jak je těžké najít práci v jeho oboru. A společně s dalšími jsme si postěžovali na ubytování a další problémy ve Švédsku a naopak s radostí vzpomínali na výlety.. třeba do Skulleskogenu. Některá slova, která jsme tam používali, se mi opět připomněla. Třeba "medžik haus" :-)
Jinak jsem se taky věnovala tvůrčí činnosti a málem jsem nestihla odeslat přání včas. Ale bavilo mě to. Jen nerada dělám věci v presu. A dneska to trochu v presu bylo. Asi bych musela vstávat v sedm, abych všechno stihla.
Dala jsem si za cíl, že už tento víkend nepáchnu na Václavák. Vážně ne. Byla jsem tam od pondělí tak 8 krát.
Taky vyrábím fb stránky pro svou knihu. A taky bych se měla pustit do toho překladu, že? Když to sem budu pořád psát, třeba se k tomu brzy dokopu.
Loučím se, mám povinnou četbu, takže musím číst.


Fotka cca hodinu a půl stará, Rozárka se nám skryla za notebook a koukal z ní jenom ocas. Popadali jsme se smíchy. Pak odběhla na skříň a prala se šmouly. Museli jsme je tam zpátky naházet, ale ona je zas schazovala a jeden se jí zaseknul na drápu. Prostě lepší než televize!

O5 swing a nejen swing

19. prosince 2013 v 0:47 Kočka na každý den
Cítím, že se blíží něco velkého. A nebudou to jenom Vánoce. Uvidím. Již brzy uvidím.
Dneska jsem měla dva srazy. Dopoledne jsme zavítaly s kámoškou V. do čajovny, kde měly 2 živé kočky. Wow! To bylo milé překvápko. Jedna se jmenovala Čočka a měla černou barvu a druhá se jmenovala Růženka a byla bíločerná. Růženka seděla na stole jako socha. Čočka se k nám přišla podívat, když jsme se usadily na polštářky. Čajovna s kočkama, to je bomba. Jedná se o čajovnu Jedna báseň. Už jsem tam jednou byla, ale to tam žádné kočky nepobíhaly. Povídání s V. za přítomnosti koček a pití jasmínového čaje byla fakt jedna báseň :-)
Pak rychle domů na oběd a přendat si věci. V 15.30 jsme šli s T. plavat na Barrandov. Nikdy tam ještě nebyl. Moc se mu v aquaparku líbilo. Využil víc sauny a páry než bazénu. Já jsem si dala poprvé 23 bazénů a celkem to šlo. Nechtěla jsem se moc utahat, ale po plavání jsem byla celkem unavená. Jako vždycky. A hodinky nám vyšly jen tak tak. Na minutu přesně, jinak bychom platili. Vychytali jsme dobu, kdy v bazénu nebylo moc lidí. Skvělý! Pak jsme asi hodinu a půl povídali u bazénové kavárny a pozorovali lidi, jak plavou. Hlavní téma rozhovoru bylo určitě cestování. Dozvěděla jsem se, že Singapur je báječné město, kde se kříží spousta kultur a člověk si tam připadá v každé čtvrti jako by byl v jiné zemi. Chtěla bych se tam taky ode dneška podívat.
Pak jsme šli na swing! Ano, šli jsme tancovat do Jamu. A T. to parádně roztočil. Nechápu, jak mu může jít swing, když to tancoval jen jednou před rokem. Je vidět, že tancoval kdysi profesionálně. Sice něco jiného, ale asi to nevadí. Potkala jsem staré známé tváře: Otu, Petra, Davida.. zatancovala jsem si i s dalšími kluky. Byla jsem mile překvapena, že je tam tolik lidí. Na únavu jsem brzy zapomněla. Jó, swing, ten mě baví!!!


z deviantart.com od NagiX

Peču

17. prosince 2013 v 19:54 Kočka na každý den
Poslouchám bláznivou vánoční písničku a raduju se z toho, že se mi povedlo napéci ze dvou těst cukroví. Ani jedno jsem nespálila. Sleduju e-mail, abych nezaspala nějaký sraz. Zítřek bude zajímavý. A taky hodně pohyblivý. A oprášili jsme doma také magnetofonové kazety. Na mém rádiu blbnou, ale na rádiu v kuchyni jdou bez problémů. Pamatuju si všechny písničky, je to zvláštní, když jsem ty kazety slyšela tak před osmi lety.. Čtu zajímavou, ale smutnou knížku o 2. světové válce. Ein Haus für alle. Včera jsem měla dobrej skajp, jen bohužel jeden tip nevyšel, tak se pokusím zavolat na druhé místo. Dneska ráno jsem byla hotová telefonní ústředna. Bohužel nikde jsem neuspěla.


z deviantart. com odPrimeTorch

Země, které plánuji navštivit

16. prosince 2013 v 19:40 Kam bych se chtěla podívat
Tak mě napadlo vypsat si všechny státy světa, kam bych se chtěla někdy podívat. Samozřejmě bych se asi nebránila i dalším destinacím, ale mám pár zemí, do kterých mě to vyloženě táhne. Jsou to:
Švýcarsko
Lotyšsko
Irsko
Nový Zéland
Kanada
Tanzánie- Zanzibar
Thajsko
Bora Bora
Libanon
Španělsko
Brazílie
Mexiko
Austrálie

Proč Švýcarsko?
Jeden den strávený ve Švýcarsku byl pro mě rozhodně málo. Chtěla bych do hor, na Jungfrau, na lyžovačku, koupat se v létě v jezeře, koupat se v zimě ve vířivce pod noční oblohou a pod horami, šprechtit se Švýcary, chodit po horách a jíst švýcarskou čokoládu a potkávat Milky na cestách =)
A proč Lotyšsko?
To je jasné. Asi by mě to tam tak netahlo nebýt mého kamaráda Matisse, který mi vypráví o Lotyšsku a jeho rodné Rize v každém e-mailu. Díky němu vím, že má Lotyško cizinci hodně co nabídnout. Chtěla bych se podívat do Rigy, pak podniknout nějaký bažinový výlet a rozhodně bych nevynechala místo zvané Kolka, které se nachází na vrcholku zálivu. Vlny z Baltského moře a ze zálivu se tam zvláštně kříží a vám se naskytne pohled jako je tento:
Obrázek je z http://www.aroundtheworld.org/latvia/kolka-where-the-seas-meet

Proč Irsko?
To je taky jasné. Divoká příroda, staré hrady, keltské památky.. a taky můj kamarád, který bydlí v Dublinu.
Proč Nový Zéland?
Asi pět lidí, co znám, navštívilo tuhle dalekou zemi, takže již o ní mám spoustu informací, ba dokonce už některá místa znám zpaměti. Takže by bylo dobré si to prohlídnout i naživo, né? Prý tam taky jsou hodní lidé, tak si to chci ověřit.
Proč Kanada?
Protože si myslím, že je to klidnější země než USA, rozumější země než USA, možná má stejně hezkou přírodu jako USA, každopádně bych se tam možná i sama vypravila( do USA asi ne). Dá se tam prý dobře vydělat.
Proč Tanzánie?
V Tanzánii mě láká především ostrov Zanzibar. Asi před rokem jsem měla možnost zúčastnit se cestovatelské přednášky Václava Špillara. Tento kraj mě uchvátil. Jednak díky úplně odlišné kultuře, pak díky nádherným plážím. Tanzánie nepatří k nebezpečným zemím v Africe, není tam občanská válka a je relativně stabilní. Vážně uvažuju u tom, že bych tam jela. Samozřejmě by bylo lepší mít nějakého spolucestovatele, nejlépe muže, ale nevím, jestli by se našel nějaký blázen, který by byl ochotný se obětovat. Každopádně INEX má v nabídce workcampů i Tanzánii, takže možnost, jak se tam dostat, určitě je.
Proč Thajsko?
Moře, pláže, je tam celkem levno, budhistická země, ale nevím, jak tam funguje couchsurfing ,-)
Proč Bora Bora?
O tomto místě jsem už psala samostatný článek, sním o něm od druhý třídy základní školy, to mi přinesla spolužačka Evelína klíčenku, kterou mi koupila, když byla na tomto ostrově se svou babičkou.
Proč Libanon?
Taky jsem shlédla rozhovor s jedním člověkem, který byl v Libanonu. Do Libanonu bych zajela díky turistické neprofláklosti, krásné přírodě- jsou tam jak hory, tak moře. Škoda jen, že sousedí se Sýrií, kde to zrovna moc bezpečné není a že z Bejrůtu do Damašku to je snad kratší než z Prahy do Brna..
Proč Španělsko?
Protože jsem se začala učit španělsky, Španělé jsou velmi přátelští lidé a Španělsko je teplá země, což mě na něm nejvíc láká. Chtěla bych do Barcelony, do Valencie, procestovat celé východní pobřeží Středozemního moře.
Proč Brazílie?
Chtěla bych vidět karneval, sambu, zatančit si a zapařit 8-) Návštěva Brazílie i Mexika by myslim byl fakt velkej adrenalin. No, zatím to vidím tak, že bych se k někomu přidala. Sama bych to asi nedala.
Proč Mexiko?
Mám tam nového kamaráda, jiný kamarád mi o Mexiku vyprávěl, protože tam byl.. mluví se tam španělsky, chtěla bych jít do džungle a místní lidé jsou prý maličcí, tak bych chtěla vidět, jestli to je fakt pravda. No a taky měl lákají tamější žrádelní speciality.
Proč Austrálie?
Protože bych chtěla vidět Velký bariérový útes, potápět se tam... O:-)
Protože bych chtěla vidět divokého klokana na vlastní oči.

Trochu se připravuji

16. prosince 2013 v 18:47 Kočka na každý den
Poprvé a doufam, že naposled jsem vyrazila odpoledne do shonu velkoměsta. Vánoční dárky už mam jakštakš vyřešený. Ještě bráchu musim nějak doladit. A taky vánoční přání. Letos to udělam jinak. Snad se to povede. Nakupovat už ale nehodlám. Nesnáším nakupování. Hlavně to zdlouhavé. Je dobré přijít a vidět a nebo hned vypadnout. Nerada se zdržuju v obchodech moc dlouho. Jsem ráda, že jsem se dokopala dát do opravny boty. A dnešek je úspěšný den! Dozvěděla jsem se, že jsem udělala zápočet z Historického vývoje!! Celý týden jsem se klepala, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Měla jsem celkem dost bodů. A šokovalo mě, že to 10 lidí neudělalo. Jsem ráda, že nejsem mezi nima! Asi bych měla tento týden udělat překlad, abych se mohla o Vánocích začít pořádně připravovat na lexu a syntax. A taky se mi podařilo udělat těsto na perníčky. E. mě minulý týden inspiroval, a tak jsem to riskla a taky se do toho dala. Poprvé v životě se mi mouka a spol spojily dohromady a úspěšně jsem uplácala hnědou kouli. Chtěla bych jít tento týden dvakrát plavat.


Prostě neděle

15. prosince 2013 v 20:48 Kočka na každý den
Jó, neděle byla krutá a jsem velmi ráda, že si zítra přispím. Nejedu do Brna. Přečtu si knížku v posteli a půjdu spát. Už dlouho jsem snila o něčem takovém. Dnes jsem vstávala v sedm deset a byla ještě tma jak v pytli. Vůbec se mi nechtělo ven. Naštěstí nám svítilo sluníčko, i když u řeky byla kosa i tak. Učili jsme se všechny sochy na Karlově mostě. To bude něco narvat si je do hlavy. Výklad byl ale zajímavý, to jo. Chtěla bych na jaře a nebo v létě navštívit pražské zahrady. Zjistila jsem, že jsem ve spoustě ještě nebyla. Prý nejhezčí zahrada podle našeho průvodce je Vrbtovská. Ta je teď zavřená. Platí se tam sice vstupný, ale myslím, že jednou to prostě obětuju. Jeden sraz mi dneska nevyšel, ale do bazárku v Mokrý čtvrti jsme zas zašly. Jenže jak jsme přišly už druhý den odpoledne, spousta věcí již byla přebraná. A tak jsem koupila jen jednu drobnost. Aspoň jsme si daly s Míšou panáka lemon becherovky. Zahřála nás.
Těším se, že se podívám ještě před Vánocema na chalupu. Už jsem tam nebyla asi dva měsíce. Co asi dělají kočky?
Tenhle obrázek mi dneska poslala kamarádka. Taky máme černou kočku, ale já si nemyslím, že by černé kočky nosily smůlu. Naopak. Černé kočky se mi líbí. Víc než bílé.


Když chodí pošta:)

15. prosince 2013 v 19:43 Verschiedene Sachen
Pošta za posledních 10 dní. Nestíham sem dávat pohlednice po jednom, a tak jsem rozložila všechny pohledy a obálky na jednu hromadu. Poštu z ciziny sem ale postupně dám. Bohužel jsem většinu obálek i pohledů ve schránce nevyzvedla osobně, čekaly mě až na stole. Je to cena za to, že jsem během týdne v Brně. Tak strašně ráda dostávám poštu! Příští týden mě čeká odepisování. Budu psát hlavně vánoční přání. Ještě musím vymyslet, jaká budou. Když mi chodí pošta, mám radost..teda kromě plateb a složenek :)


Slavíme

14. prosince 2013 v 20:24 Kočka na každý den
Kočka na dnešní den je jasná. Oslavááááá. Teda slavení proběhlo až k večeru. Dopoledne až do dvou jsem mrzla během vycházky po Praze. Zítra už máme poslední. Na Pražském hradě mi už spousta věcí přišla známá. Bodeť by ne, když jsem tam pracovala. Konečně jsem se dozvěděla taky něco víc o těch prostorách.
Pak jsme navštívili Loretu, kde jsem spatřila na vlastní oči diamantovou monstranci. Něco takového jsem viděla poprvé v životě. Prý má větší hodnotu(materiální) než svatováclavská koruna. Má na sobě asi šest a půl tisíc diamantů!!! Historicky je ale významější ta svatováclavská koruna.
Po vycházce jsem byla koupit na Andělu svíčky. Ani nevíte, jaká je to piplačka zapíchat všech 50 svíček do dortu- i s držátky a všechny ty svíčky co nejrychleji zapálit. Bratr mi zpočátku nechtěl pomoci. Ale bez něj by to nešlo. Dort je fakt obrovský, ale svíčky se na něj vešly. Vypadal krásně. Dneska přináším jen výřez dortu, líbilo se mi, jak se po sfouknutí všechny svíčky více, či méně roztekly. Vznikla z toho barevná duha :)



Překvápka

13. prosince 2013 v 23:51
Emoce mám jak na houpačce. Šoky střídají dobré zprávy. A stále čekám na výsledek třetího zápočtu, který jsme psali v pondělí. Nestíhám otevírat poštu. Připadám si jak Harry Potter, když dostával pozvánky do Bradavic. Těší mě to ale. Moc. Jednak postcrossing, a pak další lidi, kteří mi píší. Včera-po náročném stěhování z Brna do Prahy, po uklidňující sprše jsem otevírala poštu a v jednu chvíli mě polilo horko. A pak jsem se dala do smíchu! Z očekávání nejhoršího se vyklubalo originálně pojaté přání k narozkám. Bože, nic tak černohumorního jsem ještě nikdy nedostala. Druhá pošta, tentokrát normální, od stejného člověka, si to u mě trochu vyžehlila. Ale stejně, takové rozrušení na dobrou noc jsem už dlouho neměla!!!
A pak dnešek! Odporný i hezký zároveň. Neustálé cestování domů a někam, dovídám se termín operace.. ano, už je to celkem jisté, leda, že by stal zázrak. Věříte na zázraky? Já ne, ale asi brzy začnu věřit. Ostatně jisté věci se dějí naprosto nevysvětlitelně.
Přepravuju obří dort do naší domoviny, usmíval se na mě, nevěříte? A pak večer sraz s M., podívaly jsme se na stromeček na Staromáku, a pak do naší kavárny, odkud nás vyháněli už ve 20 hodin. A tak jsme musely nahoru do Mc Café do Palladia. Popovídaly jsme o různých, mně dost netradičních tématech na konverzaci. Ale celkem je mi to jedno, dokážu se přizpůsobit na srazu danému člověku. Jde to skoro u všech.
Zítra mám chození po Praze, už od 9.00, a pak odpoledne slavíme a já si asi dám grog a opět horkou sprchu.

Takhle jsem za poslední den několikrát ustrnula..


z deviantart.com od darkcalypso

Jen a jen moje :-)

11. prosince 2013 v 23:49 Kočka na každý den
Brutálně nestíham psát články na blog. Ale brzy se to změní. Již opravdu brzy. V pondělí jsem měla tři zápočty(dva jsem již pokořila plus čekám u třetího na výsledek). Stěhuju se z Brna, pořádám srazy. Včera asi 4 a půl hodiny s Martinem, nejdřív jsme si báječně pokecali ve Falku, a pak jsem ho dotahla na swing. Moc se o něj zajímal. Kvůli rohlíkům jsem šla pěšky asi 4 stanice šaliny, neb mi ujel noční bus.
Dnes to byla zase S. s J. a s těmi jsme zašli do čajovny (Chajovny). A pak večer úžasný výlet lesem a bahnem s E. Na rozhlednu jsme nedošli, strašně brzy se stmívá, ale místo rozhledny jsme vylezli aspoň na posed. Zajeli jsme pak k Jůtven, kde jsme jedli rakvičky se šlehačkou a připravovali podle Jůtveniných rad těsto na perníčky. Hezky to vonělo. Pak jsme si povídali u stolku a byla to legrace. Jůtven je vtipná, když má náladu. Divím se, že je E. zvyklý na její občas drsné komentáře.

Abych nezapomněla, tak také chodím na koncerty do domova důchodců. Zpíváme tam opět babičkám a dědečkům. V pondělí se nám to dóst nepovedlo(neměli jsme s sebou naši velitelku Katku), ale dnes to bylo celkem fajn.

A konečně... hlavní důvod, proč se neozývam, je to, že jsem poslední dny vyřizovala knihu. Svoji knihu! Včera se mi splnil SEN! Vydala jsem vlastní knížku!!! Byl to ten nejkrásnější dárek k narozeninám, jaký jsem kdy mohla dostat. Ke stažení je zde a zde. Je to prostě báječné, co víc si přát! :-)


obrázek z http://www.mrwallpaper.com

Stuttgart, Německo

10. prosince 2013 v 13:40 Pohledy

Tuto pohlednici jsem dostala ze Stuttgartu od Karren. Je to zvláštní. Člověk pošle najednou několik pohledů, a pak se dlouho nic neděje. Pak zničeho nic ve schránce objevíte tři a další den dva..další den jeden. Postcrossing je pro mě pořád velká záhada.