Listopad 2013

V klidu

10. listopadu 2013 v 20:19 Kočka na každý den
Zdravím! Za okny bubnují kapky deště a já zatím brouzdám po netu někde úplně jinde. Ale o tom jindy.
Pomalu dopisuju knížky do deníku, ale jde to šnečím tempem. Znáte knihu Kavkazský zajatec? L.N. Tolstoj mě překvapil. Netušila jsem, že to bude tak čtivé. Asi si přečtu i Vojnu a mír.
Škola mě opět naladila na cestovatelskou náladu, nevím, co budeme brát příští týden, ale myslím, že už se pomalu přesuneme na Prahu. Stejně mě ale víc láká průvodcování v zahraničí. Popsala jsem celý sešit. Připadalo mi, jako by ten pán, který nám přednášel, všechny země navštívil. Myslím, že nejsem daleko od pravdy.
Během polední pauzy se mi podařilo vyřídit novou simku, takže jsem doma po dlouhé době od odpoledne.
Snad se zítra probudím včas, zaspání by tentokrát bylo katastorfální.
Podařilo se mi vyfotit Rozárku v podivné póze, chtěla jsem si její obrázek dát na tapetu, ale nějak se mi to podivně oseklo. Ještě se budu muset hodně učit, než přijdu na to, jak ten novej aparát funguje. Taky mě čeká přendavání kontaktů. Zjistila jsem, že jsem jich ve starém mobilu měla kolem 150. Takovejch lidí!! Přitom se aktivně bavim jen tak s desítkou.. dvacítkou z nich.. Ale když občas někdo něco potřebuje, když mám nějaký spešl problém, tak je to dobré mít uložené číslo i někoho, s kým moc jinak v kontaktu nejsem. Stejně jsem jich ale asi 40 vymazala. Navždy jsem přetrhla sítě.
Už jsem dlouho neotevřela španělštinu, naposledy minulý úterý. Chtělo by to zase zopáknout.
Měte se tedy, buenos noches!


Fotka je opět ze skajpu, takže kvalita mizerná. Róza v krabici vydrží v klidu. Málo takových míst existuje, kde je tomu tak.

Düsseldorf- po stopách Heinricha Heina

9. listopadu 2013 v 22:31 Moje cesty
Nemůžu si odpustit článek o Düsseldorfu. Asi to bylo ovlivněno hodně i počasím, ale neměla jsem z tohoto města úplně dobrý pocit. Resp. nebyla jsem z něj tak nadšená. Přes hustý déšť jsem obcházela spoustu památek a míst spojených s nějakou událostí/osobou. Jak to tak už bývá, vždy mě zaujme, když jsem se městě narodil nějaký významný spisovatel/skladatel apod. A tak jsem při pomyšlení na to, že se nacházím ve městě, kde se narodil Heinrich Heine, povyskočila. Že bych našla místní Heinrich Heine Museum. Jenže ouha! Ono se zrovna rekonstruovalo. Takže jsem měla smůlu. Na jeho oknech v prvním patře mě nicméně zaujaly verše z jeho Loreley.



Tak jsem se vydala aspoň k jeho památníku, který se měl nacházet na okraji centra. Velké to bylo zděšení, když jsem objevila tuhle skulpturu.Co to je??? Rozteklá hlava? Poházené části těla??


Obešla jsem to z druhé strany a mezi těmi "ostatky" našla hlavu- zřejmě básníka!!!


Chudák Heine. Tohle si teda nezasloužil.. Kdybych byla slavná, raději nic, než aby mi někdo postavil takovouhle obludnost.
O pár hodin později jsem našla Heinův rodný dům.


Ten už vypadal normálně a dokonce v něm sídlilo velké knihkupectví. Zůstala jsem ale jen na prahu. Dovnitř jsem nešla.
U domu stál panel s informacemi o Heinovi. Když jsem si přečetla, jak Heinrich Heine chválí Düsseldorf..cituji z jeho autobiografického díla Ideen. Das Buch Le Grand: "Die Stadt Düsseldorf ist sehr schön, und wenn man in der Ferne an sie denkt und zufällig dort geboren ist, wird einem wunderlich zumute. Ich bin dort geboren, und es ist mir, als müßte ich gleich nach Hause gehn. Und wenn ich sage nach Hause gehn, so meine ich die Bolkerstraße und das Haus, worin ich geboren bin…"

.. tak jsem si řekla, co by asi tomu svému rozteklému památníku řekl, kdyby ho spatřil.

Podzimní strasti a slasti

9. listopadu 2013 v 22:10 Kočka na každý den
Po X dnech, nebo spíš týdnech jsem trochu dřív doma. Dorazila jsem na pokoj v 18 30 a mám radost, že třeba stihnu ještě něco udělat. Snažím se tedy odpovídat na e-maily, uklízet a čeká mě ještě psaní do čtenářského deníku. Jsem hamba. Už tři knihy jsem si tam nezapsala. A další dočtu již brzy. Na čtení jsem si jich půjčila dost, takže nemám po dlouhé době problém, co číst. Většina z nich je sice v němčině, ale právě německé tituly jsou to, co mě teď právě nejvíc zajímá. Taky jsem si půjčila jednu tenkou knížku o legračních historkách jednoho průvodce. Na ní se těším obzvlášť!!!

Jinak mě ale celkem nemrzí, že jsem zavřená ve škole i o víkendu. Dnes jsme sice byli nahňácání v jedné učebně, takže tam bylo těsno, ale což, pořád je lepší se nějak rozvíjet a zdokonalovat. Zašla jsem na jídlo do čínské restaurace, kterou jsem objevila kousek o učebny, řekla jsem si o čínské hůlky. Měla jsme pocit, když jsem jedla rýži, pálivou omáčku a slyšela uklidňující hudbu, že jsem v Číně. Ach, kde je ti konec, Číno!

Mám velkou radost, dnes se mi podařilo sehnat nový mobil. S bráchovou pomocí. Bohužel jsou už všechny obchody narvané k prasknutí, jako by byly pozítří Vánoce, ale nakonec jsme to nějak přežili. Takže už brzy se nebudu muset strachovat, jestli se probudím včas.. jestli to tentokrát vyjde, či nikoliv. A při volání už možná druhou stranu uslyším i v prvních 10 vteřinách hovoru. Jupí!

Chce se mi cestovat. Vím, že jsem nedavno byla pryč, ale přednášky o jednotlivých zemích mě pořád přenášejí do jiných světů..

Přidávám fotky koček z chalupy. Proč? Protože se mi po nich stýská. Už jsem je neviděla dost dlouho a dlouho je asi ještě neuvidím. :-( Je víkend, čas, kdy za nimi jezdíme. Díky škole ale bohužel nemám kdy tam zajet. Všechno, co za něco stojí, něco stojí.



Mrtvá!

8. listopadu 2013 v 23:49 Kočka na každý den
Co se mi dneska fakt nepovedlo: probudit se včas. Mobil mě nevzbudil, ačkoliv jsem si myslela, že budík ještě funguje obstojně. Jeden sraz jsem vůbec nestihla, na další jsem přišla asi o 20 minut později. Mobil s emi podařilo nahodit a při cestě v metru. Celý den byl díky tomu ve stresu.
Co mi dnes nevadilo: procházení Prahou v rámci zaškolování
Co mě dnes nudilo: prostoje mezi jednotlivými schůzkami
Co jsem dnes přetrpěla: natáčení, které mi aspoň trochu něco vyneslo, byla se mnou zas kamarádka, takže jsme mohli povídat. Jinak by se to nedalo přežít. Přenosy jsou čím dál tím víc emotivnější.
A zítra zas do školy. Moc se mi nechce. Chtěla bych vydechnout.
A na závěr: co mě dnes potěšilo: čtyři kočky, které jsme potkala v okolí Dejvic. Jedna zrzavá, jedna tmavě hnědá a dvě mourovaté.


z deviantart.com od DianaLobriglio

Výpad

6. listopadu 2013 v 19:22 Kočka na každý den
Sedím v knihovně a čekám, až mi přinesou ze skladu knížky. Nejraději bych si odnesla půlku knihovny. Ale nejde to. Hledám tip na autora, o kterém bych mohla psát diplomku. Nejlépe, kdyby byl z Magdeburgu. Našla jsem jméno Heinz Kruschel, tak třeba se mi jeho knížka bude líbit. Stejně je to ale dost o náhodě, můžu mít pech a narazím zrovna na slabší dílo. Přitom ty ostatní jeho knihy můžou být fajn. Píše i pro děti, jeho dětské knížky tu ale bohužel nemají.

Referát na knížku od Petera Haertlinga se mi celkem povedl, i když nějaké vlastnosti je těžké určit. Není to jednoznačné. Jinak jsem měla celkem volno, užívám tento den místo víkendu. Zítra nás čeká velké vystoupení na Lange Nacht. Držím palce, snad se to naší skupině podaří dobře přečíst! Hlavně se někde nezaseknout! Mám příjemnou trému.

Z mobilu smsky prý možná jdou přehrát, záleží, kam bych je chtěla přehrát. Nový mobil mě nemine. Bude to ale těžké loučení. Na jednu stranu jsem celkem ráda, že mě teď nemůže nikdo s ničím otravovat. Umíte si představit život bez mobilu? Já asi jo. Jen by bylo dost těžký pořád někoho přemlouvat, abych si mohla někam zavolat... a nebo furt kontrolovat e-mail. Když se chce člověk s někým sejít, něco nestíhá, je to k nezaplacení.

Včerejší swing byl dobrej. Zaučovala jsem nováčka a vypadá to, že spolu budem čas od času tancovat.
Dnes mě taky pořádně vyděsil Hugo, když na mě vybafnul zpoza rohu s klaksonem na kolo. Prej už nikoho dlouho nepozlobil!!! Měl štěstí, že nestál naproti mně, jinak bych mu ukázala svůj chvat ze sebeobrany a to by se divil :)



z deviantart.com od Shadow58365

Kölner Dom

5. listopadu 2013 v 12:00 Moje cesty
Než se mi vybije baterka, tak bych ráda přidala pár fotek a komentář ke katedrále v Kolíně nad Rýnem. Začínám sice odzadu, ale toto byl můj nejlešpí zážitek z celého výletu. Bez katedrály sv Petra by Kolín nad Rýnem nebyl vůbec nic. Stavba je na seznamu UNESCO. Snad každému Čechovi se vybaví Katedrála sv. Víta v Praze. Je 157 metrů vysoká, takže o víc jak třetinu vyšší než sv. Vít. Ten nemá ani 100 metrů.

Katedrála je lehce dostupná i pro ty, kteří v Kolíně jen přestupují a mají omezený čas. Nachází se totiž co by kamenem dohodil kousíček od nádraží. Jak jsem vylezla z nádraží, zaujal mě mužík hrající na flétnu a do toho nohama ještě nějak břinkal na činely. Ta hudba se rozléhala široko daleko. Působila na mě radostně. Pak jsem ho ještě jednou potkala v centru města.


Pohled vzhůru.. katedrálu neustále opravují a restaurují, čistí a udržují, což je moc dobře.


Nádherný portál

Fotka dost tmavá, ale upravovat se mi ji nechce. Ona v katedrále tma dost byla, tak proč to prosvětlovat.


Katedrála je významná také tím, že se tu nachází schránka ostatků Tří králů. Mělo by to být v této Kapli svatých Ostatků.




Počasí bylo zpočátku nic moc, nepršelo, ale zataženo a docela studený vítr.


Přiznám se, že jsem hned na věž nelezla. Netušila jsem totiž, že je přístupná. Bloumala jsem tedy městem a prohlížela si další památky, postupně pršelo a zase přestávalo. Nakonec vysvitlo sluníčko. Chtěla jsem se ještě na něco zeptat v infocentru, a tak jsem musela zase ke katedrále(infocentrum sídlí před ní). No a tehdá jsem zjistila, že se může nahoru na věž. A že vstupné je směšné oproti našemu vstupnému na Hradě.


Takže hurá nahoru!


Měla jsem štěstí sluníčko zrovna vykouklo a krásně prosvětlovalo katedrálu.


Cesta to byla namahavá, odpočinula jsem si poprvé až nahoře u zvonice. Dál následovalo další schodiště, které by možná lidem, kteří se bojí výšek, nedělalo dobře. Bylo ale kovové, takže snad bytelné. Chlapeček předem mnou se bál a slyšela jsem, jak ho tatínek utěšuje. Já jsem měla taky trochu strach, ale zároveň to bylo ohromně vzrušující. Takže tatínek dodával kuráž i mně :)


A jak jsem se cítila nahoře? Skvěle! Vítr teda dost foukal, ale zároveň nás osvětlovalo sluníčko. Měla jsme pocit, že si na něj mohu šáhnout, jak bylo blízko. Byl to svěží pocit. Vždycky se ráda dívám na města odněkud shora. Člověk pak dostane úplně jiný názor/obrázek na město. Byla jsem tak nadšená, že jsem to nahoře obešla hned třikrát dokolečka.


Pohled na město a řeku Rýn

Dala jsem to i s báglem a kabelkou, výstup nahoru byl pro mě tělocvik a bolela mě z batohu záda, ale vůbec nelituju :)


Nahoře jsem potkala milýho chlapíka, kterž mi říkal, že pochází z Thajska. Vypadal ale jako Číňan. Ten mě nahoře vyblejsknul.



Hlavně nepsat na zeď. Lidi to vůbec nedodržovali. Přede mou při sestupu byla jedna dívka, která měla panickou hrůzu z těch schodů. Její kamarád si z ní dělal pořád legraci a povzbuzovali ji, že to dá. Ona mu říkala, že už nikdy na nic takového nepoleze :D Pak přede mnou šel tak tříletý chlapeček a ten teda mašíroval pěkně. Z točitých schodů se mi motala trošku hlava.


Pohled na Dom při západu slunce. Šla jsem podél druhého břehu a pozorovala, jak se město halí do tmy.


Téda! Těch fotek je nakonec celkem dost. Asi je to tím, že jsem se do katedrály prostě zamilovala. Jsem velmi ráda, že mě to nakonec trklo a vylezla jsem nahoru. Jinak bych neměla fakt ponětí, že se tam dá vylezt. Všechno je o náhodách.

Když je toho moc

5. listopadu 2013 v 11:02 Kočka na každý den
Jsem trubka největší. Zase se mi podařilo zapomenout kabel na notebook, takže musím šetřit s baterií. Pak se mi téměř vybil mobil, takže ho mám vypnutý, abych si na něm vůbec mohla ve čtvrtek nastavit budíka. Připadám si bez kontaktu se světem, ale na druhou stranu mě mobil celkem štve. Štve mě, když mi pořád někdo volá a znervózňuje mě to třeba ve výuce. Bohužel mě můj mobil opouští, ale já se tomu pořád bráním. Mám v něm uloženo tolik esemesek, je to hotová historie mého života. Když nemám po ruce knížku a jsem MHD, tak si je pročítam. Na sim kartu se zdaleka všechny smsky nevejdou. Kdyby někdo věděl, jak si přenést všechny smsky do nového mobilu, moc bych mu byla vděčná za jeho radu. Se starým mobilem se mi těžko loučí, ale když blbne budík, mikrofon a ještě baterka, už to nemá cenu.

Včera jsem se zúčastnila večer cestovatelské přednášky Jihozápad USA. Myslela jsem, že ji ani nedokoukám, protože jsem byla dost unavená, ale promítání mě tak zaujalo, že jsem zůstala do konce. Líbilo se mi, že ti dva lidé jezdili hodně po přírodě, vypůjčili si auto a navštěvovali národní parky a kaňony. Taky by mě moc nelákalo zůstávat ve městě. Přednáška mě inspirovala přeci jen se nebránit Americe a někdy se tam vypravit. Určitě bych chtěla vidět kaňony, Grand kaňon a ještě jedno místo( jméno jsem zapomněla, ale ty čevrené vlnitě útvary, které tam matka příroda vytvořila, byly kouzelné). Zaujalo mě, proč v USA řídí skoro i děti. Že řízení je tam velmi jednoduché, auta mají převodovku a na všech značkách je ještě slovně napsáno, co znamenají. Všude mají hodně semaforů a na křižovatce platí pravidlo, kdo dřív přijel, ten dřív odjede. Trochu jiný systém než u nás, ale jim to tam funguje. Dokonce je tam i menší nehodovost.

Teď mám konečně po pěti dnech pocit, že jsem se dostatečně vyspala, takže se můžu vrhnout na referát. Mám sraz se dvěma kamarády a budu jim vyprávět o svých prázdninách. Noťas je nepoužitelný, ale snad J. nezapomene a vezme ten svůj. A snad bude fungovat net. Večer jdu na swing, kéž by se to dneska víc rozjelo, třeba se to člověku s kterým tam jdu, zalíbí.

Fotka pořízená včera na skypu. Rozárku vidím skoro častěji přes skype než naživo. Sedí v pouzdrře na notebook a culí se.


Tomu se (ne) říká víkend!

3. listopadu 2013 v 22:50 Kočka na každý den
UFFF. Jsem úplně vyplesklá, ale 1000 kontaktů se mi podařilo před chvílí dát. Měla bych ještě dělat cvičení na lexikologii, ale nemám sílu. Našla jsem si ale přesto půlhodinku na to, abych stihla dopsat domácí úkol na zítřek do frazeologie. Netušila jsem, o čem psát. Nakonec mě inspirovala dnešní výuka ve škole. Psala jsem o zrušeném zájezdu a o náhradním řešení. V tom rozhovoru mělo být nejméně 5 frazeologismů. Jsem zvědavá, co na to bude naše učitelka říkat.
Vypínám notebook a jdu se balit do Brna. Nechce se mi vstávat ve 4.30, ale budu muset.. :-/ Mamka upekla výborný koláč a vůbec mám poslední dobou moc výtečné jídlo. Takže aspoň mě povzbuzuje trochu to, že si snad část odnesu do Brna.
Taky jsem denska během cesty v metru dočetla knihu Tyrkysový orel a začala číst L.N. Tolstoje. Toho chci dnes ještě dočíst, jsou to jen 3 povídky a mezi nimi i Kavkazský zajatec. Docela dobré to je.
Od pátka do neděle jsem se ani na minutu nezastavila..potřebovala bych další víkend. Jenže ten je v nedohlednu. Snad ve středu si trochu odpočinu.. Při psaní referátu o Das war der Hirbel..

Přála bych se brouzdat listím.. jen kdyby nepršelo.


fotka je z deviantart. com od rosaarvensis

Mega úklid

2. listopadu 2013 v 23:53 Kočka na každý den
Svět se zbláznil! Všichni se někam stěhují, přestavují nábytek a předělávají pokoje. My nejsme výjimkou. Už mě ale štve pořád překračovat věci a vyhýbat se akrobatickými pohyby všemu na zemi a ve vduchu. Jsem utahaná. Dávání věcí do tašek, prohrabování a třídění věcí ve sklepě, velký vyhazov, dávání věcí na nevyhazujto.cz a následné domlouvání, kde si je předáme.. Děs. Už se těším, až odjedu do Brna. Hlava mi drnčí.. ale nejen z toho.
Mám spánkový deficit, ale bohužel si ho nahradím nejdřív v noci v pondělí. Celý den byl náročný. Strávila jsem ho ve škole. Začala jsem totiž kurz pro budoucí průvodce. Zítra ho mám taky.. až do 16 hodin. Dovídám se spoustu zajímavých a nových věcí. Je nás asi 13. Je to ale celkem náročné, během dvou tříhodinových bloků máme asi jen 2 minuty pauzy. Pak jen hodinu na oběd. Ani nevím, kde se tam mám najíst. Venku to nejde, protože je ošklivo a prší. Snad se mi podaří najít nějakou levnou variantu teplého jídla. Bude to hodně na pamět, ale snad to zvládnu. Cítím, že je to práce, která by mě mohla bavit. Komunikace s lidmi. A k tomu ještě i v cizím jazyce. Ráda bych si udělala i zkoušky na švédštinu. To ale musím ještě vypilovat. Teď zas do blba ctrl C a ctrl V.. a do zítřka to musím mát hotový..1000 kontaktů. Zbývá mi jich ještě 600. Prachy ale potřebuju, a tak dělám i na úkor spánku. Co se dá dělat..


z deviantart. com od KodeMaster

4 důvody proč jet do Německa

1. listopadu 2013 v 9:34 Verschiedene Sachen
Tento článek jsem si v hlavě připravovala už když jsem byla v Německu. Člověk se v zahraničí nikdy nevyhne srovnávání. Srovnáváme prakticky pořád všechno se svou zemí. I když je Německo co by kamenem dohodil od ČR, stejně jsou tu patrné některé rozdíly. Člověk nejezdí nejen za krásami přírody a měst. Občas je tu ještě něco jiného, co ho zaujme.
Já jsem přišla na čtyři věci, které u nás v Česku buď vůbec nemáme, nebo jen v omezeném množství. Moc bych si přála, aby pronikly i k nám. Na druhou stranu jsou to právě ony skutečnosti, které přispívají k utváření dojmu o Německu. Možná, že kdyby se ty věci rozšířily i k nám, už by pro mě Německo nebylo vůbec exotické..a speciální.
Tady jsou:

1) všudypřítomné pohlednice- nemyslím teď jen pohled měst a krajinek, ale spíš vtipné pohlednice, nápisy, vtipné fotografie, hlášky apod.
.. Ano, někdy se jedná i o trapné pohlednice a trapné hlášky, ale záleží na člověku, která mu zrovna lahodí a která ne. V ČR se toto moc nenosí. Nikdy jsem tu ještě nenarazila na domácnost, kde by měli v místnosti vylepeny různé hlášky, vtipy apod. Zato v Německu snad každý byt má vylepené na zdi v určité místnosti(zažila jsem kuchyň, záchod a koupelnu) nějaké blbinky.



2) Další věcí je Primark. Obchod, který pochází z Irska, ale rozšířil se prakticky po celé Evropě. Ano, vím, že oblečení, které se tam prodává, není moc kvalitní, ale vždycky, když do něho zavítam, něco mě zaujme a odcházím minimálně s jednou věcí. Myslím, že občas se trefí i do mého stylu. Tady v Německu se mi zimní kolekce zas tak nelíbila, ale našla jsem tam super svetr za hubičku a taky další dva mini doplňky. Vždycky, když mám věc na sobě, vzpomenu si i na zemi, kde jsem ji koupila. Proč ho u nás taky nepostaví? V Německu byl narvaný lidmi, vsadím se, že u nás by to bylo stejné.


3) Pak je tu nápoj Mezzo mix. Něco mezi kolou a fantou. Je celkem dost sladký, ale existuje i v light verzi. Mně chutná. Objevila jsem ještě podobný druh pití, ale má jiné jméno. Čas od času bych si ho tu v ČR koupila.. Nehledě na to, že lahev je opravdu bytelná a plast tvrdý, takže ledacos vydrží. Doma mám jeden exemplář a budu se ho snažit dlouho uchovat. Do té doby, než se objeví ve flašce plíseň..


4) Poslední věcí, která mě fakt uchvátila, byly houstičky. Netušila jsem, kolik existuje různých šátečků, brötchenů, koláčků, snacků, croasantů, pizza rohlíků..apod. Na každém ndáraží se nachází nejméně tři pekařství a vy si můžete vybrat z nepřeberného množství těchto věcí. Jen když jsme snídali v sobotu ráno, nestačila jsem se divit, kolik Volke přinesl druhů housek. Každá byla jiná.



A na závěr mám jednu věc, díky které raději nejezdit do Německa.. které se v Německu co nejvíc vyhnout.
Deutsche Bahn. Je nespolehlivá, má věčně zpoždění, když zaprší, už nejede.. prostě zlaté České dráhy. Účtuje si velmi drahé jízdné.. je to dost nevýhodné. Naštěstí nedavno zavedli v Německu dálkové autobusy. Dřív to nebylo možné, Deutsche Bahn by měla konkurenci a to se nesmí. Doteď je jedinou společností na železnici. Autobusy nakonec povolili, za což je určitě spousta lidí velmi rádo.
Snažila jsem se vyfotit tabuli se zpožděním vlaků. Není vlak, který by neměl zpoždění. Rekordman je hned první- 130 minut!