Listopad 2013

Proč píšu tento blog?

30. listopadu 2013 v 20:54 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Proč píšu tenhle blog? Tuto otázku jsem si položila několikrát, nejčastěji vždycky, když mi nějaký blogger oznámí, že ruší svůj blog, či že si založí nový a na ten současný se vykašle. Zato já tu už straším, koukám, sedm let. Jak je to jen možné? Sama tomu ani občas nechci věřit. Ke starším příspěvkům se pro jistotu nevracím. Nemám odvahu číst si články, které jsem vyplodila před x lety. Mám strach, že bych se za ně tak děsně styděla, že bych je mohla smazat. A proto sem hážu stále a nové příspěvky a doufám, že mi jednou nenapíše blog.cz, že kapacita paměti mého blogu byla zaplněna a že další článek již nemůžu vytvořit. Ano, mám ještě jeden blog, který je nyní neaktivní. Ten jsem si založila ale jen za jediným účelem- informovat lidi v ČR, jak se mi daří ve Švédsku a utřídit si dny, které jsem tam prožila. Je to takový můj cestovní deník.

Jaký smysl má ale tento blog? Každým měsícem sem přibývají články na různá témata a již dávno jsou ty časy, kdy hlavní téma byly jen kočky. Tenhle blog má význam především pro mě samotnou. Během psaní se totiž hodně odreaguju a přesně, jak jsem to řekla o svém švédském blogu, psaním si třídím myšlenky. Pravda, ne se všemi se tu s vámi podělím, přesto po psaní blogu mám pocit, že se mi trochu "uklidilo v hlavě". Okej, mohla bych tedy psát neveřejně, třeba by to vyšlo nastejno, řekne někdo, ale já své články vydávám proto, že je tu stále naděje, že se najde někdo, kdo má stejné myšlenkové pochody, nebo aspoň podobné, stejné potíže i radosti, a že se tu o ně se mnou třebas i podělí. Stává se tak celkem málo, ale o to větší radost mám, když se někdo takový objeví. Blog jsem si nezaložila z nudy, proto, že bych před někým utíkala, chtěla se vypovídat, či pochlubit, jak že to neumím fotit. Chtěla jsem se především podělit o své zájmy. Na druhé straně je pravda, že se blog stává občas mou útěchou. Ke psaní někdy usedám také, když je mi smutno, když mám vztek. Už proto bych nedokázala v žádném případě kliknout na políčko SMAZAT BLOG, protože společně s blogem, který bych odstanila, bych smazala i celý svůj dosavadní život. Blog je mým jediným společníkem, který mi nehází nikdy klacky pod nohy ,teda když zrovna nestávkuje ;), a něříká mi, že něco dělám špatně, či nedělám vůbec a dělat bych měla. Jsem vděčná za to, že blog existuje a doufám, že tu ještě nějaký ten pátek bude. Skoro bych to přirovnala ke vztahu zvíře a jeho páníček. Jen s tím rozdílem, že blog neumírá sám od sebe (..snad). Veškerá moc, veškerá odpovědnost za zvíře i za blog, je v rukou páníčka.


Zalezt, zatopit, nevidět

30. listopadu 2013 v 20:13 Kočka na každý den
Právě jsem opřená o topení a užívám si toho, že můžu přijmout trochu tepla. Je to fakt k zbláznění, dneska byl tedy krutý den. Ačkoliv jsem si myslela, že jsem se pořádně oblékla, už v půli "exkurze" mi byla zima. Dopoledne jsme měli ještě výuku v učebně, ale odpoledne nás čekala vycházka. Nakonec jsme byli venku téměř čtyři hodiny. Nahrávala jsem si všechen výklad na diktafon a měla jsem co dělat, abych uchránila mobil před deštěm, větrem a zároveň mi neumrzly přes rukavice ruce. Aspoň jsme měli velmi dobrého průvodce, mladého, hezkého a vůbec nechápu, jak to, že se neklepal. Nejen, že neměl čepici, ale měl jen tenkou bundu a rukavice. Asi je už odolný. Já jsem si řekla, že snad v zimě asi nebudu provádět. Při představě, že budu klepající se průvodce.. to by asi turisti z výkladu nebyli nadšeni. Asi si ještě dám horkou koupel, neboť je mi pořád celkem zima. I po grogu. Byla to prostě dlouhá doba.
Podívala jsem se dnes na další místo, kde jsem ještě nikdy nebyla, nebo jen jednou, ale už si to vůbec nepamatuji. Mám na mysli Františkánskou zahradu. Teď na podzim to tam ale vypadá celkem nevlídně. V létě a na jaře je to určitě pěknější.
Konečně jsem taky dostala odpověď své známé ohledně rady. Nevím, vůbec netuším, jak se mám rozhodonout a jestli dát na její slova. Asi dám na nějaká, ale ne na všechno. A nebo na všechno, ale jen dočasně. Chci se totiž uzdravit. A pořád doufám, že by to bylo možné i bez operace..
No nic, musím se zas učit. Učení. Tolik starostí mi přináší a zároveň bych bez něj asi nemohla existovat. Je to moje záchrana, jak se schovat před tímto světem.


z deviantart.com od QuanticChaos1000

Polsko, Varšava

29. listopadu 2013 v 22:01 Pohledy
Tento není z postcrossingu, várka nově příchozích pohledů z postcrossingu teprve přijde, ale beru to popořadě. Tenhle pohled mi poslal kamarád minulý týden. Nestihnul ho poslat ze zahraničí, přišel mi z Čech, ale radost mi udělal stejně velikou. Líbí se mi na něm především fotky z roku 1945, kdy byla Varšava dosti poničená. Vlevo na mini fotce jsou však nějaké postavy, takže pár lidí zde přeci jen konec války přečkalo. Muselo to být děsné začínat úplně od nuly.
Nevím, jestli je tam ještě vidět hodně pozůstatků bombardování i dneska, ale ráda bych se do tohoto města chtěla někdy podívat. Snad se mi někdy poštěstí.


Symfonie kabelek na Špilberku

29. listopadu 2013 v 10:58 Co mě kdy zaujalo
Už jsem tu zmínila, že ve středu jsem navštívila výstavu Symfonie kabelek. Hlavně proto, abych přišla na jiný myšlenky. Překvapilo mě, že jsem tam byla skoro celou dobu úplně sama. Aspoň jsem si mohla vystavené kousky prohlídnout nerušeně, v klidu.Výstava byla celkem ve třech místnostech, dvě velké a jedna malá. Na začátku jsem si prohlídla kabelky z 19. století a z počátku 20. Nekteré byly pěkně malované, jiné háčkované apod. Některé pocházely třeba z Japonska a Číny. Většina z nich ale pocházela buď z Muzea města Brna, nebo ze soukromé sbírky jedné paní, nadšené sběratelky kabelek.

Nechápu, jak se do této kabelky vůbec něco vešlo.. a jak to tam drželo a nevypadlo. Měli tam ale ještě menší kousky.


K vidění byly i různé pompadurky.



Mně se však líbily i korálkové kabelky. Často je prý dostala sběratelka v porušeném stavu, a tak je sama vlastníma rukama opravovala.


No a k vidění bylo i pár šatů. Nejen dobové, ale i současné, originální, vyrobené studenty návrhářských oborů. Mně se líbily tyhle knoflíkové šaty. I když bych je asi nechtěla moc nosit. Musí být celkem těžké.. Nebo ne?


A pak mě hodně dostaly tyto šaty s klapkami od klavíru. Rozhodně originální nápad! Všimněte si, že ty klapky měly i dole. Takové šaty bych chtěla v šatníku.


A nakonec jedna z nových kabelek, mně se líbily ty matné kamínky. Kdyby tam bylo míň druhů kamínků, kabelka by byla dokonalá. Takhle mi připadá trošku přeplácaná. Ale jinak má tvar i barvu moc hezkou.


Usadit, nereptat!

29. listopadu 2013 v 10:31 Kočka na každý den
Včera předposlední zumba, předčasné ukončení výuky jednoho předmětu(hurá!), cesta domů, večírek s budoucími kolegy a čtení pohledů a jednoho dopisu. Z nebe se dopoledne sypala odporná ledová tříšť a my překládali Skácela. Přebíhání mi zpříjemnily dvě koblihy s pudingem. Přidávám odkaz písničku, na kterou tancujem snad každou zumbí hodinu.
Dneska zas plavání, snad se dokopu tam jít, když tentokrát nemám doprovod.

Dočetla jsem se, že byl schválen nový prgram Erasmus plus. Jsem ráda, že možnost vyjet do zahraničí nekončí. Nedočkavě vyhlížím nové informace na webu naší školy.

Takhle vypadáme, když nemáme pořádný deštník a přilítnem do školy a zasednem do lavice.


z deviantart.com od spoii

Prostě středa

27. listopadu 2013 v 20:53 Kočka na každý den
Přišla jsem domů ze zimy a na bytě ani noha. A tak sedím na posteli a snažím se zahřát čajem. Vlastně už zbývají jen dva týdny a je konec. Na jednu stranu se těším, že se Vánoce brzy překulí a bude zas další rok. Na druhou stranu vůbec nevím, kde že to budu další semestr bydlet a s kým že to budu bydlet. Pak se ale taky těším, že konečně najdu klid na to se pořádně učit a nic mě nebude přerušovat.
Dneska překvapivě žádná škola nebyla. Snažila jsem se dopsat deník z Německa a něco se naučit. Sešit na historický vývoj jsem ale našla celkem pozdě. Po poledni svítilo sluníčko, které mě vytahlo ven. Šla jsem na Špilberk chvíli si jen tak zamžourat do světla, a pak mě napadlo podívat se na výstavu kabelek. Bylo to velmi zajímavé a určitě se dočkáte samostatného článku. Zpátky jsem to vzala oklikou, abych ještě chytila pár okamžiků drahoceného světla. Šla jsem do německého kulturního centra, kde se konalo autorské čtení jedné německé autorky. Měla jsem štěstí, začínalo se později. Byla jsem šokovaná, že přišli buď senioři, nebo mladí lidé. Nic mezi tím. A taky mě dostalo, když Češi- ty babičky a jeden dědeček mezi sebou mluvili německy. Jako by do ČR nepatřili. Asi to jsou stejní fanoušci deutscher Sprache jako my, studenti germanistiky. Čtení se mi líbilo, akorát mi připadalo celkem krátké, možná bych se víc do knihy položila, kdyby se četlo déle. Tahle jsem neměla úplně šajna, o čem všem se mluvilo. Každopádně bych si knihu ráda někdy přečetla. Jedná se tam i o naši zemi.
Pak následovalo setkání s E. a A., zašli jsme do pivní restaurace a dali si tam co jiného než pivo. A. si teda objednala Zulu kolu. Přendání esemesek do mého nového mobilu se nepodařilo. Na vině byl nesjpíš kabel. E. si pořídí nový, a pak se o tom znova pokusíme. Každopádně jsme vymysleli ještě jeden způsob, jak ty esemesky přetahnout, ale to by bylo velmi VELMI zdlouhavé. Nicméně kdyby všechno selhalo, jsem ochotná podniknout i tu složitejší cestu. Otázka je, jestli by to byl ochotný podniknout i E. Kabel je prostě moje velká naděje. Setkání to bylo milé a celkem jsem se při něm uvolnila. Kosa je teda venku neskutečná, a tak jsem byla ráda, když nám hned jela vyhřátá šalina.


z deviantart.com od BreakfastOfChampions

Ich glaube, mein Schwein pfeift!

26. listopadu 2013 v 15:15 Verschiedene Sachen
Němci mají spoustu výrazů na to, když chtějí říct, že někomu hráblo. Včera jsme se nějaké naučili. Já sama našla asi jen dva české. Myslím, že je to tím, že Němci jsou víc cáklejší než my. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Pro zajímavost tady některé hlášky jsou:

Du hast ein Rad ab.
bei jemandem tickt es nicht richtig
einen an der Klatsche haben
Dachschaden haben
bei dir piept´s wohl
Du hast doch einen Vogel!
nicht alle Tassen im Schrank haben
einen Sprung in der Schüssel haben
eine Meise haben

Když chtějí vyjádřit velké překvapení, česky "to mě teda podrž", většinou říkají:
Da brat mir einer einen Storch!
Da wird der Hund in der Pfanne verrückt.
a mé oblíbené: Ich glaube, mein Schwein pfeift :-)

Kam se poděla energie?

25. listopadu 2013 v 22:55 Kočka na každý den
Tento den se zapíše do dějin jako den, kdy nešla elektřina. Aspoň tady v Brně pořád vypadávala. Do školy jsem jela dvakrát autobusem, místo šalin nasadil dopravní podnik kolová vozidla. Bohužel zřejmě ne v dostatečném množství, a proto to občas byla mačkanda.
Největší vzrůšo pak nastalo, když kolem 16. hodiny přestal jít v knihovně na naší fakultě internet, a pak jsme zjistili, že všechny okolní budovy školy jsou ponořeny do tmy. V knihovně tma nebyla, zřejmě mají světla na solární energii;-) Nebo fakt nevím. Ale nikde vážně nic nefungovalo. Asi museli učitelé odvolat výuku, protože přeci nevyučovali v té tmě.. I když by to byl zas nevšední zážitek. Povídat si strašidelné historky v lavicích, to by mě určitě bavilo. Dokonce i vrátný nám svítil u východu baterkou, abychom se na schodech nepřerazili.
Tak to prostě u nás občas chodí..

P.S. Dala bych si nějaký komorní larp. Příležitost zase se odreagovat sama od sebe.



z deviantart.com od Majnouna

Tajemství pohybu

24. listopadu 2013 v 20:32 Kočka na každý den
Po několika dnech opět na blogu. Teď jsem sem moc nepřispívala a nevím, jestli to bude se mnou lepší. Ne, že bych neměla úplně tak čas, ale je spousta věcí, které sem psát nemůžu. A tak to tu vypadá tak, jak vypadá.

Snad jen pár věcí, které bych zmínila:
1) Podařilo se mi za tento týden šest dní se nějak hýbat, konkrétně v úterý swing, ve středu jive a oldies tance, ve čtvrtek zumba, v pátek plavání, v sobotu tancování na koncertě a dnes fitko a zumba. Využila jsem volného vstupu, ale posilovalajsem jen půl hodiny. Bylo to celkem utrpení. Sama bych tam už nešla. Naštěstí od šesti začínala zumba. Mohla jsem porovnat, jak to tancuje tato lektorka a ta naše ve škole na univerzitě. Zajímavý.
2) Z toho prvního bodu vyplývá vlastně tento druhý. Zjistila jsem, že čím víc se pohybuju, tím víc se cítím psychicky v pohodě. Tento týden byl opravdu výjimečný. Normálně jsem ráda, když dvakrát týdně nějak protahnu tělo. Víc takových týdnů.. Mám ale strach, že brzy to bude úplně jinak.
3) Bolí mě hlava z historie a z kostelů.
4) Spontánní akce jsou nejlepší. Aspoň včera to tak bylo. Po roce jsem se sešla s kamarádem, který náhodou jel do Prahy a napsal mi. Zašli jsme na festival Vox, který pořádali katolíci. Měla jsem mírné obavy, že to bude hodně náboženské, ale nakonec se mi tam celkem líbilo. Přišla jsem na jiné myšlenky. Občas jsme se rozdělili, ale často jsme se spolu pobavili a hrozně nás zajímalo, jaká bude německá skupina. Měla přijít na řadu v 19.30. A tak jsme čekali. Jestlipak budou zpívat i německy?
Nezpívali. Ale přesto nad všemi vynikali a sklidili největší ovace. Good weather forecast jsem předtím neznala, ale brzy, co vyšli na pódiu, si mě získali. Přitom jsem si taky zkusila poprvé flash mob. Dosud jsem o tom jen slyšela. Jedná se o to, že se domluví předem skupina lidí, která udělá v jeden moment něco bizardního. Možná jste něco slyšeli o "zmrznutí" lidí, které občas na veřejnosti proběhlo. Tak my jsme tedy taky zmrzli a to hned předtím, než zpěváci vyšli na pódium. Začali hrát a my jsme stáli jako sloupy. Asi jim to připadalo dost divný. A divím se, že vůbec hráli dál. Že to nestopli. Pak se ale objevilo na obrazovce smluvený znamení- název kapely a všichni vypukli v jásot. Takže to dobře dopadlo. Skupině se určitě oddechlo :-)
Vyslechli jsme si příběh Tima, který pochází z Filipín. Je to sirotek a jeho příběh je fakt hodně silný kafe.
Co mě na Good weather forecast překvapilo a upoutalo, byla určitě trubka. To určitě skladby dost oživilo.
Mám podpis hlavního zpěváka Floriana Stielpera. Ptala jsem se, odkud pochází. Prý z Norimberka.
5) To by bylo asi včechno z tohoto týdne. Nyní se budu snažit řídit heslem tanec a učení je moje spasení.

Mějte se


Sylver - Turn The Tide

22. listopadu 2013 v 17:53 Kočka na každý den
Dneska nebude žádná kočka.
Jen tenhle videoklip.
Prostě změna.


Trochu světla prosím!

20. listopadu 2013 v 16:04 Kočka na každý den
Dnešek je velmi divný den, mám pocit, že ani nežiju, jen se tak ploužím. V mém pokoji je pořád tma, teď už jí zas k večeru přibývá, ale i kolem poledne jsem si musela svítit lampičkou. Přiznám se, že jsem asi do 14 hodin měla na sobě pyžamo a trochu jsem lenošila. To, že jsem dopoledne strávila v posteli, ale neznamená, že jsem zahálela. Především jsem konečně přečetla pro kontrolu svou knihu o Číně. Pár chyb jsem tam našla, tak jsem to poslala do nakladatelství a snad to do Vánoc vyjde. Už to jde do finále!

Kromě přípravy do školy jsem se včera ještě pokusila uvařit jáhly. Poprvé v životě jsem něco takového udělala a samozřejmě, že to nebylo bez problémů. Prý to stačí zalít vařící vodou a ony samy změknou. Jenže ouha! Ony vůbec neměkly. Nevím proč. A tak jsem je nakonec musela hodit do hrnce a asi půl hodiny vařit. Takže místo toho, abych nějaký čas ušetřila, dostala jsem se do nemalého skluzu. Na druhou stranu jsem do jáhel zamíchala prejt z jitrnice, k tomu jsem si dala hočici a krásně jsem se z toho najedla. Hlad jsem neměla až pozdě do večera. Na španělštině jsme se učili, kdy se říká dobrý den, dobrý večer a dobrou noc. Překvapilo mě, že u nich se říká dobrou noc normálně, když je tma. U nás se to říká jen, když jde člověk bezprostředně do postele, pokud se nepletu, nebo ne? Na kurz jsme přišli jen tři, ale vůbec mi to nevadilo. Aspoň se můžu víc ptát a nepřipadá mi, že mám hloupé dotazy. V počítačové učeně bylo hodně narváno, dokonce se kolem osmé večer udělala obrovská fronta u turniketů! Jsem ráda, že můžu pracovat i na bytě.
No a ještě něco o swingu! Včera jsem opět zavítala s M. na kratičkou lekci, a pak jsme trénovali. Vypadá to, že ho swing chytl. Kéž by u něj zůstal a kéž bychom spolu tancovali. Myslím, že mu to celkem jde. Na to, že se teprve účastnil podruhé.. Taky jsem tancovala s dalšími dvěma lidmi. Bohužel jsem se necítila úplně komfortně, protože jsem musela přetrpět kozačky. Svoje boty na tancování mám v Praze.
Teď večer jdeme s kamarádem na jive. Budu muset tancovat bosa, nebo v teniskách. Jinak to nevidím..Třeba se po dnešku trochu proberu. Připadám si jak v deriliu, potřebovala bych trochu světla.

P.S. Je to přesně týden, co jsem měla státnice. To to ale letí..


Noční setkání

19. listopadu 2013 v 14:09 Kočičí všehochuť
Včera, když jsem večer hledala Brněnku, abych tam koupila hořčici, jsem potkala vzácnou návštěvu. Ani nevím, že pár metrů od našeho baráku bydlí takovýhle pěkný kocourek. Nejdřív se mě bál a zdráhal, ale když jsem na něj zavolala čiči, tak se vrátil. Přeskočil vrátka a začal se tulit. Hladila jsem ho a on vrněl. Vzpomněla jsem si na Rorýska. Jako by mu z oka vypad.


Pak jsem se ho pokoušela vyfotit, ale kocourek běhal z místa na místo. Chvíli se nezastavil :-)


Asi byl citově vyprahlý.


A tak jsem to s foťákem vzdala a kocourka ještě na rozloučenou párkrát pohladila.
Obchod byl zavřený, takže jsem horčiči nepořídila, ale setkání s kocourkem mě naplnilo novou radostí. Když jsem šla tou samou cestou nazpátek a volala jsem čiči, po kocourkovi nebylo už ani stopy.

Upíří kočka

18. listopadu 2013 v 17:51 Kočka na každý den
Dělám pokus a tím pokusem je překládání učebnice z němčiny do švédštiny. Nedá se nic dělat. Je mi s podivem, že snad ani neexistuje učebnice švédštiny pro cestovní ruch. Přitom angličtinu a němčinu jsem našla v pohodě. I učitelé na skandinavistice o ničem takovém neví. A tak jsem si jednu německou knihu stahla a základy se pokouším převést do švédštiny. Pomáhá mi žlutý švédský slovník, lingea slovník a žel i google překladač. A taky mé dosavadní znalosti. Bude to hodně amatérské, ale aspoň něco.
Nechce se mi ještě teď na noc jednou do centra, ale budu muset. Máme jednu hodinu ve škole.
Taky musím nakoupit, snad seženu ještě nějaké pečivo. Tady v Brně je to hrozný, poslední rohlíky mizí většinou v 16 hodin, a pak už nic nedoplňujou. A taky hodně supermarketů má jen do osmi. Skoro jak na vesnici.
Asi jsem upír, nebo si neumím čistit zuby. Každopádně nechápu čištění zubů dentální nití, včera se mi ji podařilo čtyři krát přetrhnout na tom samym místě. Cítím, že mi ještě kousek zůstal mezi zubama. Asi mám moc ostré zuby :D Teď nevím, jak se toho zbavit..
Téma týdne "prsa" mě fakt pobavilo :-D Zítra mi začíná "víkend". Jupí!


z deviantart.com od annatulipanna

Když se chce spát

17. listopadu 2013 v 19:13 Kočka na každý den
Napsala jsem jeden dopis, vyfotila pár věcí na aukro a večer je zase skoro celý v háji. A to zítra vstávám v půl čtvrtý ráno. Asi bych si měla jít včas lehnout. Dneska jsem ve škole usínala. Zvláště odpoledne, kdy se udělalo v učebně takové teplo, že se mi klížila víčka. Pořád jsem si ale říkala, že to mám placený, takže musím dávat specielně velký pozor. Jenže tělu neporučíte. Snažila jsem se koukat na pána, který měl výklad, ale nešlo to vydržet. Styděla jsem se. Kdybych měla sirky, určitě bych si je vrazila pod víčka, aby se mi nezavíraly. Jenže jsem nic při ruce neměla. Po dlouhých dvou hodinách soustředění jsme konečně dostali desetiminutovou pauzu. Učitele naštěstí napadlo vyvětrat. Takže ospalost byla ta tam.
Chtěla bych si pustit film ve švédštině, jsem zvědavá, jestli se k tomu dneska dohrabu.

Náš kocourek Cipísek se taky rád válel v posteli. Na téhle fotce je rozespalý asi jak já.


P.S. Citát z knihy, kterou jsem nedavno přečetla, nechci ho zapomenout, ale ten papírek se mi tu plete, takže bude vyhozen..

Skutečná džungle je v krajině blízkého, je to džungle, kterou nikdy neopouštíme.
(Tyrkysový orel)

Tomáš Burnog: Průvodcovské momentky

16. listopadu 2013 v 19:17 Dóóóst dobrý knížky
A do třetice všeho dobrého :-) Ráda bych vás nalákala na přečtení knížky Průvodcovské momentky. Půjčila jsem si ji proto, abych se inspirovala a taky připravila na to, co může průvodce během své práce potkat. Určitě je to ale i zajímavé čtení pro lidi, kteří jsou na opačné straně- jezdí na zájezdy jako turisté.

Tomáš Burnog ač povoláním lékař začal působit od roku 1978 jako průvodce a tlumočník cestovních kanceláří. Průvodcovství se věnuje ve svém volném čase a provází a tlumočí ve čtyřech jazycích -němčině, ruštině, španělštině a angličtině. Tento člověk má určitě akční život a určitě se málokdy nudí. Chtěla bych mít jeho chladnou hlavu a vyjednávací schopnosti.

Tomáš Burnog vypráví spoustu momentek z průvodcování ještě před rokem 1989. Zaujalo mě vyprávění o tom, jak letěl z Říma do Prahy přes Paříž a uletělo mu letadlo, protože měl jen 20 minut na přestup. Francouzi byli až do poslední chvíle klidní. Až když se zavřela brána, Tomáš mírně znejistěl. Naštěstí ho ještě s kanadským párem, který měl zřejmě stejný problém, speciálním autem dopravili dodávkou na ranvej a přistavili jim speciální schůdky. Letadlo tedy ještě stopli.

Vtipná byla příhoda, kdy Tomáš prochází v USA čtvrtí Harlem a proti němu se objeví jeden černoch, a pak najednou skupina pěti černochů. On začně prchat. Černoši za ním. Bojí se. Jeden ho dohoní, ostatním stačí zdrhnout. Už si říká, že ho asi chce oloupit, protože mu ukazuje peněženku.. jenže pak je v šoku. Ta peněženka, kterou černoch drží v ruce, je jeho. Jen mu vypadla a černoch mu ji chtěl vrátit. Proto za ním běžel. A Tomáš si myslel, že ho chtěli zavraždit a okrást :) Tady je vidět, že není dobré mít předsudky.

Pak se taky snaží urovnat krádež broskví svých českých turistů během opravy autobusu. Naštěstí s ním cestují mladé slečny, které udělají dojem na italské policisty, takže z toho vyklouznou bez větších potíží.

Dost drsné je překračování turecko-bulharské hranice, českým turistům se rozbije autobus, a tak musí použít ten turecký. Jenže za hranice svého státu turecký bus nesmí. A ani bulharský bus za ty bulharské. Co teď? Turisté čekají na hranicích, je to asi 2-3 kilometrové pásmo, kde hlídají ozbrojenci. A tak se vydává Tomáš Burnog pěšky, riskuje život, když běží přes území nikoho a domlouvá se s Bulhary, aby vyslali do Turecka autobus. Bulhaři se bojí, že jejich řidič se už nevrátí, že emigruje, seberou mu doklady a všechno. Naštěstí to dobře dopadne a celá skupina stihne na poslední chvíli letadlo z Bulharska zpátky domů.

Dost zajímavá je momentka, která popisuje doprovod německých válečných veteránů v Rusku. Zpočátku má Tomáš obavy, ale zanedlouho se s veterány sblíží a stanou se velkými kamarády. Samotného Tomáše zaujme jejich příběh a začne jim i trochu rozumět, když se zastavují na místech, kde bojovali proti Rusům a kde padli jejich kamarádi. V době zájezdu obě strany na důkaz smíření uspořádají hostinu a Němci předají Rusům plánek s minovými poli. Miny byly v Rusku doteď a ten plánek jim pomůže ty miny odhalit.

Vtipný byl rovněž zážitek z pouště, kdy jel průvodce na velbloudovi jako poslední a jeho velbloud si umanul, že půjde jinam. Tomáš Burnog se ztratil v poušti a nebýt pozorné turistky, která si za 10 minut uvědomila, že za ní nikdo nejede, asi by zůstal s velbloudem navždy v horké pustině.

Těch momentek je 24, jedna lepší než druhá. Výborně se to čte. Kniha mě pobavila.
Tomáši Burnogovi přeju hodně štěstí v průvodcovské branži. Myslím, že štěstí a vyjednávací schopnosti jsou ty nejpodstatnější věci, které průvodce potřebuje.




Jedna pražská synagoga

16. listopadu 2013 v 18:49 Moje cesty
Asi fakt nejsem duší z Prahy, protože jsem dnes prošla několika místy, kam má noha ještě nikdy nevkročila. A byla jsem fakt překvapená, co vidím, co je to za budovy.. Nikdy v životě bych neřekla, že tato synagoga se nachází v Praze.
Aneb člověk se má pořád co učit.. i když si myslí, že všechno je mu již známé..


Jeruzalémská synagoga.. znáte ji?


Také se jí někdy říká Jubilejní synagoga a je to prý největší a nejmladší synagoga v Praze. Jen pár kroků od Václavského náměstí..


Během války se tu prý skladoval zabavený židovský majetek. Náboženské obřady se pak ale po válce obnovily a bohoslužby se zde konají dodnes. To jsou mi novinky..

Róza je prostě všude

16. listopadu 2013 v 18:32 Kočka na každý den
Zdravím! Opět zase o sobě dávám vědět. Dnes jsem celkem vymrzla. Čekala nás odpoledne procházka Prahou. Měla jsem si vzít rukavice a teplejší boty, ale nějak mi to nedošlo, že už asi půjdeme do terénu. Docela zajímavé to bylo. Určitě zajímavější než dopolední přednáška o historii. Je jasné, že zkoušky na průvodce Prahou budou o hodně těžší než obecné zkoušky na průvodce. Dost se toho bojím. Určitě si je rozdělím.
Včera jsem ztratila asi tři hodiny času, zbytečně jsem čekala na brigádu. Nakonec přišlo tak moc lidí, že nás poslali ven čekat a fandit. Myslela jsem si, že se jedná o pár minut, že nám jinak poskytnou nějaké teplé přístřeší. Jenže ne, musela bych tam čekat od půl osmé do desíti v tom mrazu. A tak jsem jim do očí řekla, že mi to za to nestojí. Nehodlám být nemocná. Myslím si, že je to i proti pracovním podmínkám. Vždyť ty lidi, co tam čekali a "pracovali", jsou chudáci. Dvě stovky jsem oželela s tím, že zdraví mi je přednější. Každopádně všechna proti mají i svá pro. A tak jsem ráda, že se mi podařilo sehnat při čekání na čas brigády učebnici švédštiny nejen pro samouky, která mi snad trochu pomůže najít slovíčka pro cestovní ruch. A taky zopakovat švédskou gramatiku. Ráda bych si totiž udělala zkoušky i ze švédštiny, abych mohla třeba provádět Švédy.
Domů jsem včera dorazila po osmé, stihla jsem si dodělat kopírovací brigádu, takže mám teď celkem čas :)
Včera jsme měli ráno na ulici sníh. Myslela jsem, že to bílé na autech je jen námraza, ale ne. Pak jsem viděla, že byly zasněžené i odpadky a tráva. Raději jsem odvrátila pohled jinam..
Už mám dopsaný čtenářský deník a mám z toho radost. Během cestování metrem čtu nové Cestopisy. Je tam bezva článek o Srí Lance.
No a perník se taky celkem poved.

Ve čtvrtek jsem dostala gratulaci od kamarádky. Udělala mi velikou radost. Vím, že před oslovením by měla být čárka, ale čert to vem. Stejně ji sem dam. Přemejšlela jsem, kde tu fotku Rozárky má kamarádka vyhrabala, a pak mi to došlo!!! Z mé oslavy osmnáctých narozenin! To jsem pozvala holky domů a Rozárka nám u oslavy asistovala :) Chytla jsem ji do náruče, když jsme se společně fotily.


Rozárka se druží

14. listopadu 2013 v 16:38 Kočka na každý den
Dnes jenom krátce, protože nestíhám. Když jsem na počítači, dělám brigádu a nemám čas teď na blog.
Zítra plánuju pect perník, už jsem dlouho nic nepekla. Teď mě čeká cestovatelská přednáška Z Uralu až do Španělska. Těším se, co nám bude kamarád povídat. Snad to najdu, je to až na druhym konci Prahy- u Toulcova dvora.
Taky se velmi těším zítra na plavání. Asi po 14 dnech jsem si zas na něj udělala čas. A taky se těším na kamarádku Terku. Jsem ráda, že mám kurz průvodcovství až v sobotu. Všechno zlé pro něco dobré.
Včerejší den, kdy jsem měla promoci, byl ten nejúžasnější den za poslední 3 měsíce. Velmi jsem si to užila.. s lidmi, s kterými je dobře. A restaurace Veselá Vačice taky neměla plno. Takže jsme tam mohli zůstat a poobědvat. Počasí nebylo ideální, skoro mrzlo, přesto jsem si prosadila výlet na Špilberk. A nelitovali jsme. Mělo to hezkou atmosféru. Snad se mi podaří zajít někdy na nějakou z výstav, které se tam pořádají. Nabídka je lákavá.

Rozárka teď leží na kleci s oblovkami. Je vidět, že se stali nerozluční přátelé :)


Düsseldorf- Goethe -Museum

12. listopadu 2013 v 11:18 Moje cesty
Již jsem zde zmiňovala Heinricha Heina. Teď přichází na řadu Goethe. Ten se v Düsseldorfu samozřejmě nenarodil, ale má tu velké muzeum. Zajímalo mě, co je uvnitř, a proto jsem se vypravila na toto místo. Leží kousek dál od centra.

Nejdřív jsem prošla kolem Mendelsohnova památníku. Ten byl naštěstí už normální. Žádná moderní skulptura.


K muzeu vede velká alej. Tahle fotká má hodně podzimní nádech. Na lavičku jsem si bohužel nesedla, studila a byla mokrá po dešti.


No a toto je už samotné muzeum. Zvenku mě ta budova překvapila svým ne příliš zachovalým vzhledem. Zpočátku jsem si říkala, jestli tam vůbec probíhá nějaká expozice.



Goethe z profilu


Nejzajímavější exponát: Goethovy vlasy. Bylo tam napsané, že mají hnědou barvu, ale mně připadala černá. Podle fotky je ale pravda, že mají spíš odstín do hněda. Ustřihli mu je, když byl ještě malý kluk.


Scéna z Utrpení mladého Werthera- jedné z mých nejoblíbenějších knih. Werther zamilován do Lotty, ta však má manžela a nechce od něj utéci. Werthera ale spaluje láska..


Myslím, že to z exponátů stačí. Muzeum má dvě patra a já jsem v něm strávila asi 4 hodiny. Stejně jsem nestihla všechno podrobně prohlédnout. Je to hodně o čtení textů. Můžete vidět i Goethovy biologické výzkumy, jeho dětské písmo, spoustu korespondence a taky třeba plakát - reklamu na 1. uvedení Fausta.

Obrat

11. listopadu 2013 v 21:58 Kočičí všehochuť
Po skončení školy teď večer- docela dobrej předmět na závěr, se mi udělalo špatně. Asi za to může ten velký přechod z tepla do zimy. A pak jsem přišla domu a zvedl se mi žaludek ještě víc.. z úplně něčeho jiného. Nemam slov.

Mám opět dalších x kontaktů. Deadline je v neděli, ale stejně mám co dělat. Nejlepší bude si práci rozdělit, abych jí měla každý den rovnoměrně. Jinak se z toho zblázním.

Ve středu mám promoci, na poslední chvíli jsem si sem přivezla šaty, které jsem měla na posledním zvonění a i na závěrečném předávání maturitního vysvědčení. Prostě mne doprovází celý život.

Chtělo by to víc se hýbat, cítím, že kynu. To mi připomíná zítřejší swing. Možná, že budu zas někoho zaučovat. Přála bych si třeba podniknout výlet na kole. Jenže smůla. Leda tak rotoped někde v tělocvičně. Tento víkend jsem se učila, že Kanárské ostrovy jsou jednou z mála destinací, kde je teplo i v zimě. A že se pomalu ale jistě stávají masovou turistikou. Myslela jsem si, že takový zájezd na Kanáry stojí tak 30 tisíc. Přitom ani náhodou. Na webu jsem ho teď zahlídla za necelých 15. Ne, že by mi to nějak pomohlo, ale stejně je to pokrok. Třeba se za 50 let dostaneme na částku 1000 Kč.