Září 2013

Momentky - Gába

12. září 2013 v 20:43 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Modelkou mi byla v neděli Gába. Pořád se vrtěla a otírala se o mě, takže focení nebylo vůbec jendoduché. Nejvíc se mi líbí ta třetí od konce a ta předposlední fotka. I když Gába v jeteli je taky boží!



















Ve víru ciziny

12. září 2013 v 20:08 Kočka na každý den
Vařím rizoto, přemýšlím, jak upravit kombuchu, hledám nejlepší prodejnu s fotoknihami a chystám se psát dopis kamarádce. V práci jsem si dnes skoro nepočetla, byla jsem přidělena trochu k jinému objektu, kde se to turisty jen hemžilo. Zjistila jsem, že nejdrzejší jsou paradoxně Češi. Chm, mně to tady přece patří, já si tu můžu fotit, co chci!! Já jsem Čech!
Trhni si nohou! Na hlavě to napsané nemáš a vzhledem k tomu, že sem chodí 98 procent turistů, mluvím všude pro jistotu anglicky. Je mi zima, snad mě jídlo a čaj zahřejou. Mimochodem včera jsme podnikli slavnostní večeři na oslavu a bylo to móóóc fajn :)

Berta mi připomíná můj předešlý učící víkend. Teď se taky chystám na chalupu.. ale relaxovat.


Už žádné nervy!

11. září 2013 v 17:49 Kočka na každý den
Jsem to ale magór! Místo abych zahodila všechnu školu za hlavu, jen co dorazím domů, přihlásím se na náš informační systém a přes hodinu si tu s nadšením vybírám předměty do magisterského studia :-D
Co vám mám povídat, byl to stres, dusno, čekání, a pocení. Samozřejmě se kolem mě všichni na poslední chvíli učili, takže bylo nemožné je nenapodobovat. Až když jsme zbývaly na chodbě jen dvě, zaklapla jsem desky s otázkami a vytahla časopis Cestopisy. Během četby článku o Maroku jsem přišla na řadu. Překlad i bakalářka se mi povedly velmi dobře, zato ústní zkoušení bylo horší. Ale tomu bylo celkově u všech. Jazykověda byla největší trapas, protože jsem dostala otázku někde úplně od konce seznamu, kterou jsem si četla snad jenom jednou. Literatura byla pro mě lepší, protože mi naštěstí přidělili otázku, kde jsem asi tři díla víc znala a četla je. To mě myslím zachránilo. Podařilo se mi tedy k mému překvapení odstátnicovat a nyní se můžu vrhnout na všechny své plány a taky na magisterské studium. Nedokážu si ale vůbec přestavit, že těch otázek bude pak dvakrát tolik v každém okruhu a že si je všechny narvu do hlavy. I teď to bylo o štěstí.
A teď jen hřejivá koupel a všechno jen ne učení :-)


z deviantart.com od tryn

Pár info z tohoto dne

6. září 2013 v 23:18 Kočka na každý den
Doklohnila jsem poslední čtyři otázky ze stylistiky, s tím, že moc nevidím rozdíly mezi Stilelemente a Stilfiguren. Mám v těch papírech různě vepsané poznámky, šipky a hvězdičky, takže nevím, jak se v tom vyznám. Holt někdo tyhle otázky už pořádne nezpracoval. Na druhou stranu je fajn, že tam toho tolik není, na druhou to zas má nevýhodu, člověk si musí zapamatovat přesně, co je tam napsáno.
K večeru jsem si bezvadně zaplavala v bazénu na Barrandově. Překvapilo mě, že tam bylo tak málo lidí. Je vidět, že tam chodí lidi hlavně kvůli atrakcím a ne si zaplavat. Sluníčko prosvěcovalo bazén až na dno a já pod vodou viděla zlaté paprsky. Sice bylo trochu nepříjemné, když mi svítilo přímo do očí, ale jinak bájo. Na konci se mi stala velká záhada a výsledkem bylo málem to, že jsem domů odcházela jen v plavkách. Věci se mi nakonec podařilo najít, ale na rozuzlení té zvláštnosti jsme nikdo nepřišel.
V práci jsem dneska hodila řeč s pár lidma. Potkala jsem dvě osoby s hodně odlišnými názory. Každý mi nezávisle na sobě říkal úplně jiné věci. No uvidím, co nakonec podniknu. Každopádně jsem získala jeden dobrý kontakt na brigádu na příští léto, ale zatím není stoprocentní záruka, že to vyjde. V té práci byla už druhým dnem jedna mrzutá paní, na které je vidět, že je naštvaná a asi i nešťastná, že něco v životě prošvihla. Trochu si vylejvá zlost na ostatních. Ale je to jen výjimka. Pak tam je spousta dalších přátelských lidí, převážně starších důchodců a lidí před penzí. Na každého se usmívám a pomáhá to, často mi úsměv oplatí.



z deviantart.com od hoschie

Plzeň

5. září 2013 v 19:50 Moje cesty
Přináším pár fotek z Plzně, kde jsem byla přesně před týdnem. Připadá mi, že už je to nejméně měsíc. V Plzni jsem předtím byla jen asi na dvě hodiny, když tam sestřenice měla před rokem svatbu. Teď jsem výlet opět spojila s návštěvou sestřenky :)

Náměstí Republiky


plzeňská radnice


morový sloup


Takhle to vypadá uvnitř katedrály, celkem se mi interiér líbí, není tak přezdobený, jak někdy kostely bývají..


Katedrála sv. Bartoloměje, vyšplhala jsem nahoru na věž, která má 102 metrů, moc lidí tam se mnou nebylo, takže jsem se mohla nerušeně kochat výhledem do kraje


ty kašny jsou fakt zvláštní, mají tam asi tři, skoro v každém rohu jednu.. líbí se vám? Nehyzdí trochu město?



výhled z věže katedrály sv. Bartoloměje








ryby v místním jezírku..překvapilo mě, jak jsou obrovské, že je bezdomovci nevychytali.. :)


parčík s anglickým trávníkem, tam se tehdá fotila nevěsta se ženichem..


Dětská prolejzačka? Nebo moderní umění? Kdo ví..


Spejbl a Hurvínek :)


Ve Smetanových sadech


Růže v Šafaříkových sadech


alej památných stromů Kilometrovka, došla jsem až na konec, musí to tam být pěkné zejména na podzim, když se barvy listů zbarví do zlata


Kalikovský mlýn.. kousek od něj objevila toho motýla


Na Plzni se mi líbí to, že historické centrum obklopuje spousta zeleně a parků. Je to oáza pro spoustu obyvatel. Pak se mi taky líbí štíty barevných domů na náměstí. Je to hezké město, ale na mě možná trochu malé. Budovy univerzity jsou taky vcelku zachovalé, no ale Brno je Brno :)

Další katedrála

5. září 2013 v 18:48 Kočka na každý den
Tak je to k neuvěření, ale za dnešní den jsem se učila nejdůkladněji. Pražský hrad má magické účinky. Jenže co je to osm otázek.. takové štěstí určitě mít nebudu, pokud dostanu vůbec možnost být tázána. Jinak mě potěšilo dnešní sluníčko a turisté před katedrálou sv Víta. Baví mě hádat, z které země asi tak pocházejí.


z deviantart.com od Elhanna

Wild Sweden " Look in my eyes"

4. září 2013 v 21:19 Verschiedene Sachen
Takový malý uklidňovák. Klidně si to pouštím pětkrát za sebou. 1:15- tam jsem byla!!!


Večerní katedrála

4. září 2013 v 11:14 Kočka na každý den
Čekám a nevím, jestli se dnes dočkám. Přesto raději neodjíždím, studijní má až do tří. Pak pojedu do Prahy. Jeden zápočet už mám, dnes ráno se konečně podíval náš profesor na internet a všem, u kterých se mu na první odevzdání nelíbily naše práce, to zapsal. Tohle mě povzbudilo v tom nikam teď ještě nejezdit. Třeba se dozvím do těch tří i výsledek zkoušky. A nebo taky ne.

Včera jsem procházela známými místy v Brně a při příjezdu jsem si připadala zvláštně. Jako by mi to tu přišlo jiné, prostší, obyčejnější a vesnické. Což neznamená, že ne nehezké. Naopak. I té moravské řeči jsem zpočátku musela navyknout. Po zkoušce jsem si opakovala Schillera, myslím, že to je jedna z dvaceti tří otázek, kterou bych dávala. S J. jsme zašli na večer na Špilberk, na nádvoří jsou ještě lavičky a pódium z nějakého festivalu. Testovali jsme hloubku studny a mě překvapilo, že Špilberk trošku opravovali. Omítka je zevnitř trochu jiná. Je tu zamračeno, ale dost teplo, takže má bunda i mikina mi spíš jen překážejí. Zašli jsme do Šutru, kde jsem si dala tradiční kormu. V Šutru se to taky změnilo, díky vlhkosti museli provrtat do zdi díry, aby se jim to tam nezbortilo, takže to tam vypadá jak po válce(díry po kulkách).

Večer byla katedrála sv. Petra a Pavla úžasně nasvícená, procházeli jsme se uličkami a kochali se tou nádherou. Neměla jsem foťák, ale vůbec mi to nevadilo. Procházet se tudy naživo a vidět to na vlastní oči, na to nic nemá. Malinko sprchlo, ale tak, že nás to jen osvěžilo. Někdy ta světla namířená na katedrálu byla dost ostrá, říkali jsme si, jak někdo může spát v domku u té katedrály. Stejně jsem si ale řekla, že bydlet v této čtvrti by se mi velmi líbilo. Lampy osvětlují uličky trošku podobně jak v Praze. Na rozdíl od Prahy je toto ale celkem malá oblast, takže jsme to měli prochozené za 20 minut. Brno úžasně zářilo světly, jen nad katedrálou se vznášel bílý mrak. Obdivovala jsem portál u jednoho z vchodů, pak taky výklenek, do kterého se lezlo po schůdkách, které musel ale nejdřív někdo přistavit. O náhrobcích po stranách katedrály a zazděných oknech ani nemluvě. Je to záhada, musím si zjistit, proč spodní okna katedrály zazdili. Takhle večer měla ta stavba úplně magickou moc.
To je tak všechno, hustý je, že zítra a pozítří jdu do práce a celkem se tam těším. Kdyby náhodou škola vyšla, myslím, že by mě těch 15 hodin navíc stejně nevytrhlo.

Tohle nepochází z té brněnské katedrály, ale mně se líbí, že ta hlava má podobu kočky. Myslím si, že by se to ale ke katedrále sv. Petra a Pavla moc nehodilo. I když..


z deviantart.com od ottomatt

Uáá

2. září 2013 v 19:00 Kočka na každý den
Nevím, co psát, přesto sem musím něc napsat. Přišla mi smska, že mě pozdravuje Maruša, Slovinka, s kterou jsem loni sdílela stan v Readingu. Za oknem zima, že bych se ani nedivila, kdyby napad první sníh a ve mně taky zima. Doslova i obrazně. Snažím se zahřát aspoň čajem a mikinou, ale moc to nejde. Třesu se strachem a rozčilením a uvnitř v hlavě brečím. Chci být nezávislá, na škole, na lidech, práci, na úřadech, na všem.. Chci začít někde úplně jinde. Vzít to za úplně jiný konec. Klidně jako rybář na moři, nebo prodejce náramků z kůže v Tibetu. Jenže zatím nevím vůbec nic, co bude. Nechápu, proč mě život tak zkouší. Proč když se pro něco bezmezně nadchnu, ba zamiluju, tu věc skoro hned ztratím, a pak přijde tisíce překážek, které jako by mi říkaly: A ne a ne a ne, my ti nedovolíme se tomu dál věnovat! A tak pomalu, ale jistě jde mé úsilí do kytek. A takhle to je se vším..
Píšu si seznam, co všechno podniknu, až se nebudu muset učit na zkoušky. Už tam mám čtyři položky. Nejspíš dám vale nizozemštině, protože nevidím v tom smysl studovat něco, o co se nezajímám a co mi nic neříká. Chci se věnovat tomu, co mě baví, co mě naplňuje. Definitivní rozhodnutí ale ještě nepadlo.
Chtěla jsem vyrazit do Jamu na tančírnu, ale přešla mě chuť. Už jsem tak dlouho netancovala, naposledy v Pekingu. Ani další svá předsevzetí poslední měsíc neplním, nemám na to sílu ani peníze.
Zítra je jeden z těch rozhodujících dnů. Vyrážím brzy ráno.


z deviantart.com od terozi

Na houbách

1. září 2013 v 16:54 Kočka na každý den
Tak si tu pročítám opravené eseje a přemýšlím, jak to napsat tak, aby se to aspoň trochu líbilo. Téma Geschichte je fakt osudné. Asi si ho brát příště nebudu, jestli teda někdy v životě dostanu podobný úkol. Už i Wie frei sind wir? je lepší na psaní. Je fakt těžký vymyslet strategii, která by se líbila. Klady a zápory psát nesmím, protože to je zas jiný slohový útvar. Snažím se taky učit na státnice, už mám všechny otázky přečtený a podtrhaný, ale do hlavy nelezou.

Domů jsem přivezla z chalupy vůni prázdnin. Využila jsem blízkých brdských lesů a včera vyšla s bratrem na houby. Ten mi ale asi po necelé hodině utekl. Dostal žízeň, pořád se zastavoval, jednou se mi dokonce skoro ztratil. Užívala jsem si krásné přírody, šumění stromů a ticha kolem. Pak jsem najednou dostala strach. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Myslela jsem, že je to taky nějaký houbař. Prý se jich tu v lese courá hodně. Taky že už byly skoro všechny houby vysbírané a já často nacházela jen okrájené nohy hub. Jenže po člověku nikde ani památky. Vylezla jsem na skalku a tam si začala z boty vyndavat větvičky, když tu najednou slyším dupot. Zvednu hlavu a v tom se pár metrů přede mnou zastaví velký hnědý srnec. Podívám se mu přímo do očí, pak se jen malinko pohnu a on se rozeběhne a zmizí v lese. Tak tohle je ten houbař, který mě pronásledoval :-) Byla jsem ráda, že jsem ho odhalila. Vydala jsem se přes louku na druhou stranu kopce, kde jsem zas zahučela do lesa. Zvláštní, ale ani jsem neměla strach, že zabloudím. Přitom brdské lesy jsou celkem rozsáhlé. Asi jsem narazila na místo, kam moc houbařů nechodí, našla jsem totiž asi tři hřiby hned za sebou. Jeden rostl krásně na okraji lesa, skrytý před zraky všech lidí. Měla jsem vždycky velkou radost, když jsem objevila pěknou hobu a když jsem ji mohla vyndat ze země. Pak jsem vzala do košíku ještě takové žluté, nevěděla jsem, co jsou zač, až pak jsem se dozvěděla, že to jsou klouzky. Houby totiž bohužel moc neznám, proto taky na ně moc nechodím sama. Když se ale nikomu nechce, co můžu dělat? Teď jich pár osmažím, těším se na houbové řízky. Zbytek asi usušíme do polívky. Kdepak.. houby patří k prázdninám! Jen škoda, že už je dost velká zima. Mám pocit, že podzim přišel předčasně. Že by nastal čas odstěhovat se do teplejších krajin?


z deviantart.com od withcy-poo