Září 2013

Zmije

30. září 2013 v 21:48 Verschiedene Sachen

Moje první setkání se zmijí v životě. Potkali jsme ji na cestě z procházky kolem vodopádů na Černé Desné. Já bych si jí ani v trávě nevšimla, ale Hu. na ni upozornil. Chvíli jsme ji pozorovali, když se k ní kluci přiblížili, zmije začala prchat. Jenže pak vzal Hu. klacek a do zmije žďuchnul.


Tady je zmije na úprku.


Po následném žďuchanci se zmije stahla a zaujala útočnou pozici. Připravena se zakousnout..


To už i kluci vyhodnotili situaci jako riskantní, a tak jsme se raději zdekovali. (A zmiji nechali napospas přírodě.)

Viděli jste někdy zmiji? Já jsem si ji třeba představovala trochu jinak.. Tu klikatou čáru na hřbetě má strašně tlustou. Myslela jsem si dřív, že ji má o dost tenčí.. jak provázek. A zatím zbarvením vypadá spíš jak tygr.

V novém

30. září 2013 v 21:33 Kočka na každý den
Dnešek super, ale namahavý. Konečně mám všechna políčka zazelenělá. Konečně se mi podařilo obepsat všechny patřičné osoby a instituce a skutečná známka je zapsána. Hurá!
Jeden předmět bude drsnej. Ony to budou asi dva, jako na potvoru je máme hned za sebou. Mám na mysli hlavně lexu. Každý týden za domácí úkol asi 30 cvičení plus četba teorie. Jak jen to stihnu? Každopádně mám co dělat. Škola je dobrá proto, že se člověk pak zaručeně nenudí. Dále jsem objevila jeden super předmět, kde máme moc milou, sympatickou a mladou učitelku. Blbé je jen ten pozdní čas, kdy na něj musíme chodit. Jinak fakt letos chválím za nabídku volitelných předmětů, nechci to zakřiknout, ale myslím, že nejméně dva budou stát za to!
Těším se na první hodinku španělštiny. Zítra ve 4 odpoledne to začíná. Sice to budou vyučovat studenti, ale zato rodilí mluvčí. No jsem na to zvědavá :-)
Taky jsem se přihlásila na test, který nám hradí škola. Konečně budu mít nějaký certifikát potvrzující mou úroveň němčiny. Dnes samé dobré zprávy, těším se do postele.
Aneb jsem zpátky v Brně!

Proč ten vlk? Spousta nových věcí/událostí, kde si připadam dosti cizí(nová, nepatřičná)..


z deviantart.com od hoschie

V lese

29. září 2013 v 21:47 Kočka na každý den
Jím báječnou roládu k večeři a jsem děsně unavená. Batoh mám narvaný k prasknutí a musím do něj ještě přidat dalších x věcí. Jak jen to udělám? Nebýt kamaráda na skypu, asi bych úplně zapomněla na karimatku. Stále došperkovávám svůj kostým. Stejně určitě na něco zapomenu.
Tento víkend jsem strávila v přírodě v Jizerských horách, v osadě Bukové domky kousek od Desné. Tenhle kraj miluju, taky proto, že jsem tam jednou byla na táboře. Počasí nám fakt od začátku do konce přálo, na delší výlet jsem sice nešla, přeto jsem se mohla kochat přírodou. Na chatě jsem se ani nebála, ale to ticho uvnitř mi připadalo celkem nezvyklé. V lese není nikdy úplné ticho, pořád praskají větvičky, fičí vítr, někde se něco ohýbá a já měla pocit, když jsem seděla venku v trávě, že někdo za tím drnem je. Uvnitř v domě to bylo útulnější, zachumlala jsem se do spacáku a četla knihu. Jenže mi začala být celkem brzy zima, a tak jsem se rozhodla zatopit. Po dlouhém vyrábění třísek a asi po šesté zapálené sirce se mi to povedlo. Měla jsem celkem radost, že dokážu rozdělat oheň :)
Dnes jsme podnikli malou procházku k vodopádům na Černé Desné. Zima mi vůbec nebyla, okolní lesy se zbarvily do zlatova a sluníčko přilákalo na povrch i zmiji a další hady. Sedla jsem si pak ještě na chvíli před chatu a četla. Malou Dorritku jsem nakonec dočetla přesně ve chvíli, kdy jsem přijela knám domů na Ohradu. Měla jsem to úplně vypočítané. Cestovat se určitě vyplatí, ať je to za humny, nebo je to tisíce kilometrů daleko.


z deviantart.com od Zamkowa

Zvídavé otázky

27. září 2013 v 10:51 Kočka na každý den
"Dobrý den, tady společnost provozující satelitní televizi, zavádíme do domácností nové satelity, můžu se vás zeptat, máte doma kabelovou, nebo satelitní televizi?"
"Ehm, nó já nevím."
" A uvažovali jste o satelitu?"
" Já nevím. Já nevím, jaký je rozdíl mezi kabelovou a satelitní televizí.
Ale jsme spokojený."
" Tak na shledanou."

Někdy se vyplatí nevědět. Aspoň vás přestanou otravovat podobné telefonáty. Stejně se na bednu dívam tak jednou týdně, takže co je mi po televizi.

Kámoška mi poskyte dva své doplňky, takže budu mít už kostým téměř celý hotový :)

Venku je krásně a já potřebuju ještě dočíst knihu. Pochybuju, že to stihnu.



z deviantart.com od Pumpkin-Queen-Ildi

Mašovický lom

26. září 2013 v 19:08 Moje cesty
Přináším ještě pár fotek z prázdnin. V tomhle lomu jsme se vykoupali poté, co jsme si prohlídli zříceninu Nový Hrádek a s bráchou jsme se doplahočili na kolech k lomu. Skoro nikdo tam nebyl a lidé, kteří se tam koupali před námi, za chvíli odešli pryč. Měli jsme lom celý pro sebe. Nakonec jsme do vody šli jen já a brácha. Voda byla celkem studená, ale osvěžující. Já jsem plavala až na druhou stranu lomu a dotkla jsem se protější skály. Na druhé straně už o mě měli strach. Jenže já se u té skály moc nezdržovala, ale plavala jsem pomalu a náramně si užívala toho velkého prostoru. Kam se hrabe na lom bazén. Vůbec přírodní koupaliště mám moc ráda.. a nemusí to být jen moře. I jezero či rybník jsou super.. pokud jsou tedy čisté a hlubší.. Nemam ráda, když si v rybníku odřu kolena :-) Bohužel dostal bratr během koupání děsný hlad. My s sebou nic neměli, takže bratr začal vyvádět, že chce hned něco k jídlu. Takže hezké koupání bylo přerušeno a předčasně ukončeno, aby se mohl bratr jet najíst :-/


Přála bych si mít takový lom u nás na chalupě.




Ta tečka vdáli jsem já.


Dilema

26. září 2013 v 18:51 Kočka na každý den
Asi se ze mě stane profesionální tvůrce fotoknih. Už jsem vytvořila dvě objednávky, tak doufám, že ty vyvolané fotky budou stát za to.
Jinak jsem si dnes venku sundala mikinu a šla v tričku. Nemůžu uvěřit tomu, že by se vrátilo zase teplo! Ale je to tak. Většina lidí chodí skoro pořád zahalena do kabátů, ale mně je fakt v tričku příjemně. Kéž by byl celý víkend jako dnešek.
Pracovní pohovor byl velmi zajímavý a doteď nad ním přemýšlím. Ai půjdu do toho.. asi to zkusím.
Těším se na večeři. Měla jsem dnes totiž dost převrácený jídelní režim. Místo oběda jsem měla kafe, takže teď místo večeře bude oběd.
Navštívila jsem dnes dva sekáče plus jeden dobročinný obchod, ale bohužel nic na larp jsem tam nenašla. Pořád sháním brašničku. Ach jo.. nevím, jak to dopadne. Zato jsem našla super sukně, ale pořád jsem si opakovala Ne, nesmíš je koupit, sháníš něco úplně jinýho. Taky jsem objevila úžasný šaty. Jenže jsem se taky neodvážila si je pořídit. Byly dost krátké a asi bych v nich měla tlusté nohy. Škoda, že jsem tam neměla někoho na poradu. To se vždycky hodí.. Možná se pro ty šaty zítra ještě vrátím. Uvidím.. Třeba tam ještě jsou.. Třeba si je nikdo nekoupil.


z deviantart.com od C0ralus

Něco nového

25. září 2013 v 11:10 Kočka na každý den
Ráno se Sabatony, to je dobrý začátek. Ti mě vždycky dobře naladí a vytáhnou ze splínu. Těším se na to, co bude. Na kino a na konverzaci. A jsem ráda, že venku nesvítí sluníčko a neprší. Hlavně se brzy uzdravit grrrrr!

Minulý den jsem se setkala s V. Zašly jsme tradičně do naší čajovny U Džoudyho. Jsem tam pečená vařená a chodím tam skoro s každým, s kým se sejdu. Bohužel už se nám stalo podruhý, že nás předčasně vyhnali. Tentokrát tam měli rezervaci už na 17.00. Všude v celé čajovně, takže jsme se musely klidit. Vyprávění nemělo konce, já o Číně V. o Norsku. Nechápu, jak tam mohla vydržet dva a kousek měsíce takhle odříznutá. Sice tam měla ještě jednu dívku z Rakouska, s kterou podnikala výlet y a s kterou pracovala, ale na druhou stranu je to velký risk, když tam jedete a toho druhého dobrovolníka neznáte. Naštěstí V. znala už ty farmáře, takže aspoň u těch měla záruku. Ukazovala mi úžasné fotky přírody, hory, fjordy, chajdy s travnatou střechou, ovce, třešně a ryby. Šokovaly mě fotky, kdy v plavkách v mlze vybírá ryby ze sítí. Prý byla velká kosa, ale na druhou stranu za ten zážitek to stálo. Úplně mě nalákala takhle taky někam vyrazit. Jen nevím, jestli dva a půl měsíce není moc dlouhá doba a jestli by to pro mě nebylo jednotvárné.

Jenže sraz s V. není vše, co jsem za ten den podnikla. Čekaly mě ještě filmové ateliéry. Poprvé v životě jsem se dostala do barrandovského studia, odkud se vysílají různé pořady. Zúčastnila jsem se natáčení Vyvolených. Ne, že by mě ta reality show nějak brala, to vůbec, ale kámoška říkala, že si tak občas přivydělává. Nejdřív jsme se v jednom ateliéru museli přihlásit, pak nás čekalo douhé čekání :) Před osmou jsme byli vpuštěni do studia, usadili se na židle a znovu čekali. Já si to trochu krátila čtením. Pro mě to bylo něco úplně nového. Divák, který se dívá doma na televizi, vnímá podle mě přenos úplně jinak. Obdivovala jsem Terezu Pergnerovou, jak musí vědět, kdy se podívat do které kamery. Světla žhnula, a tak se taky hodně potila. My naštěstí ne, nás prý kamery snímaly především zezadu. Taky mě překvapilo, jak je Tereza Pergnerová maličká a hubená. Ve studiu jsme měli návštěvu, příbuzné jedné z hráček ve vile. Byli jsme svědky dojemného rozhovoru mezi matkou a dcerou. Přesto mi to přišlo jaksi divné, když ta matka ve skutečnosti v sále nebyla(jen na obrazovce). V ateliéru moc lidí ani nesedělo, připadalo mi to, jako by to bylo soukromé divadlo(představení) apod. Člověk si ani neuvědomuje, že si ho teď může prohlížet celá republika.

Tahle fotka je podle mě výstižná. Připadám si stejně jak Rozára. Ležim jak pecka a nic nedělam.


Mimi

23. září 2013 v 16:41 Kočka na každý den
To jsem blázen, pořád mi chodí nabídky na stáže a stipendia a všelijaké neziskovky a projekty, ale dohromady o tom nemůžu zjistit nic. Nevím, jestli vůbec všechny ty společnosti mají nějaký smysl. Snad jo. Snad do toho jen nevidím.
Doma mě to už děsně neba. Připadá mi, že mi protéká čas mezi prsty. Kéž už by byl další týden. Kéž už by byl říjen, ne rovnou červen. Tak bych si to přála!
Dobrá zpráva za dnešek: mimčo je na světě! Mám děsnou radost, protože široko daleko v naší rodině se nikomu už hooooodně dlouho nenarodilo žádné dítě. Až teď. Je to holčička a jmenuje se Kačenka :-)
Těším se, až ji uvidím.

Z mých plánů, které jsem si dala po státnicích:
fotokniha- uděláno
vybrat fotky do knihy- uděláno
vybrat název knihy- musím co nejdřív!!!
dát sraz s "Nohou" a jeho Tracy - neuděláno, snad ještě uskutečníme letos, pokud bude hezky
přečíst Cestopisy- částečně splněno
přečíst Thief of time- musím co nejdřív!!!
přečíst Čapkovy zápisky- uděláno

Dávám si nová předsevzetí!

P.S. Řikám si, proč nedávaj v lékárně taky slevy pro studenty. Když platí míň jízdné, vstupy do budov a mají dalších x výhod, proč ne taky v lékárně? Myslim, že bych na tom dóst ušetřila.


z deviantart.com od =CatStock

Vzpomínka na prázdniny

22. září 2013 v 20:25 Verschiedene Sachen
Někomu to připadá pořád jako současnost, mně nikoliv. Přitom podzim má nastat teprve za pár minut.
Vzpomínám na ty slunečné teplé dny, kdy si stačilo natáhnout tílko a kraťasy a vyrazit do světa.
Vzpomínám na návštěvu muzea miniatur v Ostravě, výlety po Číně, naši dovolenou, koupání ve Vranově, oběd na zahrádce ve Znojmě, ranní opalování a snídani na balkoně, brodění říčky v parku ve Vlašimi, večerní šplhání na prokopskou horu a následný piknik nahoře.. bylo by toho víc.
Tahle fotka je made by můj bratr. Pochází z Třeboně, kde jsem letos nebyla a tuším, že snad ani nikdy předtím jsem tam nezavítala. Moc ráda bych se na to místo podívala. Vypadá to jako hezký kout Čech.
Ta fotka se mi moc líbí, cítím z ní prázdninovou letní náladu. Když se na ni podívám, jako by léto neskončilo. Přeju si tu fotku nosit v sobě celý podzim a zimu. Přeju si, abych léto měla pořád u sebe.


Přesnost Švédů

22. září 2013 v 14:42 Co mě kdy zaujalo
Proč jsou Švédové tak ulítlí na čísla?
Když se ptáte Švéda, jaká je voda, neodpoví vám studená, nebo teplá, nebo akorát, ale řekne 22 stupňů. Teploměr u sebe přitom většinou nemá. Jak jen to ví? Nebo si nosí teploměr v hlavě?
S teplotou vody zkušenost nemám, zato ale s čísly týdnů ano. Na univerzitě ve Švédsku se podle týdnů vytvářejí rozvrhy a zkoušky, takže to byl pro mě velký zmatek. Zvykala jsem si několik měsíců, stejně jsem v tom měla ale maglajs až do konce. Jsem ráda, že u nás v Čechách se podle týdnů v roce neřídíme.

Zajímavý článek na toto téma můžete najít zde. Vysvětluje se tam proč se Švédové rádi vyjadřují v číslech.

Švédský den

22. září 2013 v 14:34 Kočka na každý den
Ačkoliv den ještě zdaleka neskončil, je mi už jasné, jak ho pojmenuju. Od rána do teď nedělám nic jiného než švédštinu. Vzpomněla jsem si na svého dávného kamaráda Daniela, kterému jsem se už dva měsíce neozvala, a tak mě napadlo mu napsat. Jenže jak se jmenovala doprkýnka ta stránka, přes kterou jsme si to tehdá psali? Po dlouhém pátrání mě napadlo podívat se na skype po pozůstatcích jednoho rozhovoru se svou švédskou kamarádkou. A opravdu jsem tam tu informaci našla. Danielovi jsem napsala dlouhou zprávu, i když asi s milióny chybami, jak tak hádám. Nemám vlastně tuhle stránku ráda, protože ráda vypadává. Zpráva nejde nijak uložit, takže musíte začít odznova. Naštěstí se mi to ale dnes nestalo.
Po psaní Danielovi jsem se odvážila vstoupit do chat místnosti. Narazila jsem tam na jednoho člověka, s kterým jsme si asi dvě hodiny povídali. Oslovilo mě jich více, ale tady s touhle ženou jsme to vydržely úplně nejdéle. Ono se taky blbě chatuje, když máte otevřeno víc chatů naráz. Mně to osobně moc nejde, protože se nedokážu pak ani na jeden rozhovor plně koncentrovat.

Jmenuje se Ann a bydlí v USA. Narodila se tam, ale její rodiče a prarodiče se do USA přistěhovali před x lety ze Švédska. Bohužel její rodiče neumějí už švédsky, ale Ann se chce švédsky naučit, aby tam mohla zpátky odjet. Dozvěděla jsem se, jak vidí Ann Švédsko a USA, že nechápe, proč je pro spoustu Švédů USA tak strašně atraktivní a chtějí se tam odstěhovat. Ona by nejraději co nejdřív odjela pryč. Mrzí ji, že na ni při návštěvě Švédska všichni mluvili anglicky, přitom ona se cítí být Švédkou a chce se zdokonalit ve švédštině a zapojit mezi ostatní Švédy. Taky mi říkala, že nemá zrovna kladný vztah k přistěhovalcům. Spousta z nich se nechce ve Švédsku přizpůsobit. Vadí jí. Což mě taky trochu překvapilo. Asi to s tou otevřenou náručí pro uprchlíky nebude úplně jednoduchý. Jsem ráda, že tu u nás v ČR nemáme zdaleka tolik přistěhovalců jako ve Skandinávii a nebo třeba v Německu. Přemýšlím, čím to může být. Asi pro ně nemáme takové výhody, jako přinášejí právě tyto země. Ann nechce žít v moc velkém městě, přála by se zachytit v oblasti jménem Falkenberg. Nyní se učí švédštinu sama, v zimě nastoupí dálkové studium švédštiny na univerzitě ve Švédsku. Lycka till!!!

Ještě mě napadlo napsat Erikovi. A pustím si švédský film, který mi před necelým rokem poslal. Jeden jsem viděla, ale druhý ne. Ať žije Sverige.



Pravá švédská kočka z Umeå!

Šmoulománie

21. září 2013 v 15:20 Co mě kdy zaujalo
Poslední dobou- tuším v srpnu vznikla u mnohých obyvatel České republiky nová záliba. Začalo to samolepkami s motivem šmoulů, a pak se začali dokonce vyrábět i plyšáci v životní velikosti. Ta akce tuším trvá doteď a oblíbili si ji nejen děti, ale i dospěláci a důchodci. Stalo se mi už několikrát, když jsem čekala ve frontě v Albertu, že se paní přede mnou rozlývala nad modrým panďulákem a zoufale se ptala, kolik jí chybí do jeho získání ještě bodů. Někteří důchodci sbírají body a plyšové šmouly pro svá vnoučata, někteří lidé se s tím baví prostě jen tak. Někdo je dokonce skeptický a nevěří, že se mu podaří nasbírat požadovaný počet bodů(tuším šest), tak si šmoulu prostě u pokladny koupí. My jsme přišli na jiný způsob, jak body co nejdřív nasbírat. Za některé výrobky(třeba kočičí) dostanete totiž hned po dvou bodech. A tak se i stalo, že i my tu teď máme doma šmoulí partu. Zvláště mamka je do nich zblázněná. Kdo ví, možná se ještě sbírka rozroste. Je to chyták na peníze, ale na druhou stranu se mi líbí, že Češi taky žijou někdy něčím jiným než fotbalem.. že máme společnou zálibu napříč generacemi-zálibu ve šmoulech.
Taky máte doma nějakého plyšového šmoulu? Sbíráte body v Albertu? Nebo vám to vůbec nic neříká?


Když nejde o život, tak jde o...

21. září 2013 v 14:56 Kočka na každý den
Zachraňování jsem dnes přežila snad bez újmy. Akorát mě tentokrát začala brnět noha a celkově se mi dost nepohodlně leželo. Naštěstí jsme to hráli jen třikrát, takže se to dalo přežít. Auto, které údajně havarovalo, bylo tentokrát obří, složitě se tam vypínalo rádio a jednou jsme měli potíže se startováním. Já jsem jako poslední příchozí opět získala roli člověka v bezvědomí. Naštěstí jsem dýchala po celou dobu, takže mě nemuseli vytahovat z auta. Myslím, že nehoda proběhla minule na lepším místě a bylo to lépe fingované, ale i tak jsem cítila, jak jsou naši zachraňující vyklepaní. Tentokrát byly skupiny dost profesionální, pokaždé u mě někdo zůstal kdo mi kontroloval dech. Jednou jsem se musela hodně držet, abych se nerozesmála. V jednu chvíli totiž hrálo rádio a do toho krutě skučela osoba na přední sedačce. Tomu se říká naturalismus. Umírání do rytmu hudby. Ani nevíte, jak je těžké dělat simulaci..
Potěšilo mě, že byl pak se všemi rozbor celé situace. Myslím, že už trochu vím, jak se zachovat, kdybych spatřila dopravní nehodu. Koho ošetřit první, jak ochránit sebe apod. . Jenže když je člověk na hodně raněných sám, je to těžké. Nejdůležitejší je prostě zavolat záchranku.
Vrhla jsem se na vaření oběda, přičemž brácha odmítl jíst mkrev. Má smůlu.
Včera jsem skoro celý den pracovala na fotkách, které budou součástí mé knihy. Je to fakt piplačka, ale mám to hotový.
Rozárka mi dělala dobrou společnici, je čím dál víc je přítulnější.
Čtu Malou Dorritku od Dickense. Zatím je to celkem dobré. Ale přeji si, abych mohla konečně natrvalo z postele.
Dneska jsem obdržela přání ke státnicím od své kamarádky. Udělalo mi velkou radost. Tady je:


Travička zelená

19. září 2013 v 21:43 Kočka na každý den
Vstávala jsem krutě brzy a dlouhé cestování se na mě dost podepsalo. Jsem unavená a bolí mě hlava, přesto bych něco zaznamenala z tohoto dne. Mé milované Brno, jak je tam hezky, čím víckrát tam jezdím, tím víc se mi tam líbí. A tím větší zpoždění bus má. D1 je rozkopaná a kolony se tvoří každou chvíli. Škola byla pro mě dopoledne v pohodě, odpoledne utrpení.
Jedna má nejmenovaná kámoška..viď, Terko;) si píše každý den pět věcí, co ji ten den potěšilo. Tak to pro dnešek taky zkusím:
1) Rozhovor s mladým knihkupcem ve fantasy knihkupectví Arrakis a vůně tohoto místa, která mě vždycky omámí.
2) Srnky na krajíčku D1, které se nerušeně pásly. Byla to asi maminka a dcera. Nechápu, proč nezdrhly, vždyť dálnice tak strašně hlučela. Možná byly hluché.
3) Romantický západ slunce, červánky na obloze a zelená tráva. To všechno jsem viděla z okna žluťáska.
4) Burčák, který jsem koupila na Svoboďáku. I jsem půl skleničky vypila. Snad se mi nic nestane, když beru antibiotika.
5) Nová naděje- nová pracovní nabídka, jsem zvědavá, jaké bude interview.
6) Kamarád, kterého jsem poznala na ulici, hrál tam na violoncello ještě se svými dvěma parťáky

Ani mezi tím není žádná kočka. Je to asi ostuda, ale dnes jsem žel žádnou nespatřila. Ani tu naši doma.


Chlapec v pruhovaném pyžamu

18. září 2013 v 14:00 Co mě kdy zaujalo
Chlapec v pruhovaném pyžamu. Tak se jmenovala knížka, kterou jsem tak před čtyřmi lety četla. Pamatuju si, že měla modrou obálku a na ní byl kruh s jabkem na hlavě. A proto, když jsem včera projížděla bráchovu zásobárnu v noťasu, vybrala jsem si právě stejnojmenný film, kterým jsem zabila večer. Chtěla bych ho trošku porovnat s knížkou. Bohužel asi v půlce filmu mi došlo, že ta kniha neskončila dobře, a tak mě zajímalo, jak to tu zpracovali. V tomto se kniha i film shodly. Obojí má špatný konec. Myslím si, že tak to má ale být. Kdyby to byl happy end, asi těžko by tomu někdo věřil. Příběhy a osudy lidí během druhé světové války moc happy endů nezažily. Takže je to v tomhle celkem autentické. Po skončení jsem byla hodně naměkko, to už ale běžely titulky.

V knížce je tuším příběh líčen z pozice Žida, kluka, který se ocitnul v koncentračním táboře. Nebo mi to tak spíš připadalo. Kdežto ve filmu je hodně v popředí Bruno, syn německého vojáka a velitele koncentračního tábora. Nevím, do jaké míry manželky a děti nevěděly, co se kolem nich děje. Překvapilo mě zděšené jednání Brunovy maminky, poté co se dozvěděla, na co jsou ty komíny kousek za barákem. Sestra je celkem milá, ale jen do té doby, než si přestane hrát s panenkami. Výuka německého učitele ji dost poznamená, a tak se z ní postupně stává fanynka Hitlera a nacismu.
Nepamatuju si, že by v knížce vystupoval sluha Pavel, ale je to možné. Toho mi je nejvíc líto, zvláště když jsou na něj otec i jeho kolegové suroví. Pavel ošetří Brunovi rozbité koleno a Brunova matka v sobě má něco z lidskosti a Pavlovi poděkuje.

Šmuela jsem si představovala úplně jinak, nechápu, jak se může bez dozoru tak "flákat". Myslím, že v realitě by ho nespustili z očí. Všude byly přeci pozorvatelny apod. No ale budiž, jinak by příběh ztratil pointu. Líbí se mi Brunův sen o tom, že bude průzkumník. Jenže v koncetračním táboře na to není moc příležitost. Přesto se mu podaří proklouznout a najít si kamaráda z "farmy".
Ano, "farma", jak těm barákám Bruno říkal, je dost speciální název. Jak ty děti práci svých nacistických rodičů tehdá vnímaly? Co si myslely, že se děje "za plotem"? Tajili to spíš rodiče před nimi, nebo je nechávali od malička zvykat si na krutost? Tenhle film nabízí malý náhled, jak to mohlo fungovat.

Nejnapínavější scéna přichází na konec, kdy se Bruno převlékne do "pyžama" a vydává se se Šmuelem hledat kamarádova otce. To nemůže skončit jinak než tragicky. Z pozice diváka, kdy celý film sleduji z Brunova pohledu, je to otřesné, z pozice těch, kteří ve válce přišli o život, nebo někoho ztratili, je to celkem spravedlivé. Ať si taky zažije někdy otec na druhé straně barikády, co to je, ztratit své vlastní dítě.(A ještě si ho sám sobě zavraždit.)

Dále mě nadchlo přátelství mezi Brunem a Šmuelem. To, že si dokázali odpustit. Přátelství funguje napříč národy a rasami, ať se to líbí, nebo nelíbí, komu chce. Jen tenhle typ přátelství s sebou nesl velké nebezpečí. A to nebezpečí bohužel nastalo.


My cat is crying

18. září 2013 v 10:15 Kočka na každý den
Šla bych do kina na film Colette. Jenže nemám s kým. Samotné se mi vůbec nechce. Kdy jsem to byla naposledy v kině? Když nepočítám přednášku o atentátu v kině Aero, je to nejméně rok..
Přišla mi nabídka kurzů angličtiny, strašně ráda bych si je zapsala, ale protože se jedná o novinku, IS mi to nechce zapsat. Snad se mi podaří se tam dostat.
Dívám se , kde je město Rovaniemi a řkám si, jak tam může můj kamarád žít. Na druhou stranu je to pro něj asi úleva. V jeho původní zemi to bylo velmi velmi nebezpečné. Strašně bych se zase ráda podívala do Finska. Jenže toho by bylo.


z deviantart.com odThomGreen

Vždycky existuje něco, co vás překvapí

16. září 2013 v 20:40 Kočka na každý den
Dneska mě čekaly pěkné šoky. To si tak jedu ráno do Brna, otevřu v autobuse přílohu novin a zděsím se při pohledu na jeden článek. Na dvou fotkách totiž rozpoznám okamžitě- koho jiného než sebe!! Fakt překvápko! Říkám si, že mě tam snad nikdo nepozná. Moc si to nepřeju, protože to zrovna není ehm modelingová přehlídka. No raději už nebudu více konkrétnější.
Ve škole jsem potkala pár známých, ale i dost neznámých tváří. Zatím jsem měla dva nehezké a jeden velmi zajímavý předmět. Připadám si tam ale celkem opuštěná.. bez Pee a bez Martiny. Snad se najde někdo jiný, s kým bych se mohla začít víc bavit.
Brno mě přivítalo opět svým teplým počasím, muzikanty hrajícími na ulici, bezdomovci belhajícími se v centru a na náměstí stojícím pódiem a krámky. Chystá se festival vína :)
Báječné je, že se mi snad brzy podaří vydat svoji první knihu. Sice jen elektronickou, ale přesto.. OPRAVDOVOU KNIHU.

Růže s překvapením

15. září 2013 v 22:40 Co mě kdy zaujalo
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej, kvete růže ta Tvá....
Přesně tuhle píseň jsme se učili na základce v hudebce a kdekdo skřípal zubama.



Zjistila jsem, že ty naše růže tak omamně voní. Mohli bychom začít vyrábět vůně, nebo aspoň mýdlo.


Nikdy jsem takhle intenzivní vůni růže nezažila.


Asi máme nějaké speciální bio druhy. Stejně tak jako broskve, ostružiny, jahody, víno a jabka. Bez postřiků a hnojiv a přesto se nějaké urodily..



A kdopak to odpočívá v růžích? :-)


Prosím, nerušit! Probíhá kočičí siesta.

Víkend plný kytiček a koček

15. září 2013 v 22:21 Kočka na každý den
Zpátky v civilizaci, trochu ráda, trochu nerada. Už mi to ale začalo všechno padat na hlavu a z toho, že nic nefunguje, bych se asi brzy zbláznila. Pak také poslouchat pesimistické nálady a někdy až moc černý humor je občas k zblánění.
Posekala jsem zahradu, i troch vzadu a možná odrovnala sekačku. Tak ráda bych to zvládla celé, jenže tráva je nechutně vysoká a sekačka dělaná jen na nízký porost. Křovinořez prostě neuzvednu. Je to smutný pohled na zarostlou zahradu. Našla jsem pár malin a hned je slupla. Ani jsem si je neomyla, ale nešlo to prostě tak dlouho odkládat. Tak snad to tolik nevadí. Taky ostružiny jsem viděla, ale ty jsem nezkusila. Nechtěla jsem si kazit v puse tu báječnou chuť malin. Nad maliny není, jsou lepší než jahody. Škoda, že jich máme většinou tak málo. Taky jsem plela předzahrádku a sázela tulipány. Nevím teda, jestli z nich něco vyroste, nevím totiž moc, jak se má sázet. Tak jsem to napodobovala přesně tak, jak jsme to dělali v Číně s hráškem a rajčatama. Déšť to hned zalil a já si odnesla jednu cibulku tulipánu v květníku. Třeba mi doma v Praze vyroste.
Čtu Bartimaea a věřím, že ho do úterka dočtu. Pak čtu taky Čapkovy Italské listy.
Těším se do školy, už zítra začínáme. A zároveň se těším na úterý večer. To budu totiž úplně ale úplně někde jinde :)

Dneska mi dělala společnost hlavně Gábinka, divím se, že mě nerafla.


Na hlídané

13. září 2013 v 21:53 Kočka na každý den
Zima se mě drží už od té doby, co jsem přišla do práce a doteď(už zas sedím doma za stolem) mě neopustila. Přesto otočit kohoutkem na topení ještě nechci. NE, teď ještě ne. Vždyť léto ještě neskončilo. Pevně v to věřím. Radši bych se vařila ve vedru na sluníčku než drkotala zuby zimou. Ale ne, nemá smysl to rozebírat, stejně na počasí člověk nic nezmění.
Jsem hodně unavená, v práci jsem ani chvíli nevydechla a ještě jsem dostala vynadáno. Turisti jsou čím dál tím drzejší a mně už je nebaví pořád napomínat. Stejně se to na některých místech nedá uhlídat(focení). Jsem ráda, že už na Hradě končím.
Pak jsem měla sraz s kámoškou a zašly jsme do solné jeskyně. Už jsem tam nebyla, ani nepamatuju. Jenže nás nemile překvapila cena, která byla podle internetu velmi odlišná. Všude se snaží vydělat. Svět je nechutnej byznys a my ho musíme ještě takhle podporovat. V jeskyni se mi fakt dobře dýchalo, docela bych tam i usnula, ke konci mi ale zase začala být zima. Kámoška M. měla uchechtanou náladu. Nevím, co ji pořád tak rozesmívalo, ale mně to ani nevadilo. Aspoň mě taky trošku nakazila. Pak jsem dostala strašný hlad, M. mi věnovala rohlík, jinak jsem musela vydržet až domů. Večer se tu konalo velké vaření společně s bráchou, měli jsme mega večeři. Předtím jsem musela snést úklid té nechutné spouště po kočce. Ale už jsem si zvykla. Akorát po tom občas přejde chuť k jídlu.
Já už se těším, až zítra na chvíli zdrhnu mimo civilizaci a začnu si dělat věci, které už mám dávno v plánu.


P.S. Tu španělštinu se fakt někdy musím naučit.