Květen 2013

Drobné radosti

28. května 2013 v 18:38 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Lúmenka mě inspirovala k napsání tohoto článku. Jaro je pro mě kritikcké období- nejen kvůli zkouškám a hnusnému počasí. Jsou dny, kdy se spojí víc nepříjemných věcí dohromady a je to špatné, skoro neúnosné. Přesto je tu každý den spousta drobností, z kterých by se mohl člověk těšit. Ani si jich často nevšimnu, jsou pro mě samozřejmé. A nebo je už tak nevnímám. Tady je několik věcí, které mi projasní den.

Potěší mě, když..
Když nemusím vstávat brzy ráno do školy.
Když za mě někdo umyje a utře nádobí.
Když má Rozárka přítulnou náladu.
Když nemusím zapínat mobil celý den.
Když nemusím vstávat podle budíku a mám tolik energie, že můžu kácet stromy.
Když musím vstávat podle budíku a přesto jsem dosyta vyspaná a mám tolik energie, že můžu kácet stromy.
Když objevím ve schránce pohled nebo dopis.
Když je k snídani koláč.
Když si můžu vzít na sebe sukni.
Když můžu být na notebooku jen takovou dobu, jakou chci a ne jakou musím být.
Když objevím napínavou knížku, od které se nemohu odrthnout a od které se nemusím odtrhnout.
Když skočím do bazénu šipku a plavu pod vodou.
Když je v bazénu málo lidí a můžu plavat znak.
Když potkám během dne náhodou kamaráda a dáme se do řeči.
Když mě někdo pochválí a řekne mi, že to, co dělám, dělám dobře.
Když se na mě někdo usměje.
Když vidím, že se mi podařilo někoho rozesmát.
Když se můžu zhluboka nadechnout.
Když mám spoustu věcí a přijde nějaký muž, který mi nabídne svoji pomoc.
Když stihnu spoj, který jsem si předsevzala, že stihnu.
Když máme s bráchou stejnou hudební náladu a pouštíme si youtube na plný pecky.
Když za mě někdo pověsí prádlo a vynese odpadky.
Když můžu s někým konverzovat v cizím jazyce.
Když svítí sluníčko od rána až do večera.
Když mě někdo nabídne, že mě doprovodí.
Když mi někdo řekne povzbudivá slova.
Když můžu pobývat ve svém vlastním pokoji.
Když si koupím nové naušnice.
Když mě někdo požádá o tanec.
Když mě někdo bere takovou, jaká jsem.
Když slyším, jak kočka vrní.
Když se s někým na něčem domluvím a ono to pak fakt vyjde.

Konopiště

28. května 2013 v 12:01 Moje cesty
Je to přesně devět dní, co jsme jeli s rodinou na Konopiště. Ještě teď je mi záhadou, jak jsme mohli chodit v šatech na ramínka a netřást se zimou. Počasí dělá tento rok fakt velká překvápka.



Pravdou je, že venku sice bylo vedro, ale uvnitř v zámku jsme se trochu klepali zimou. Nemohli jsme tam fotit, ale já ani nevím, jestli bych ty úlovky docházala zvěčnit. Chodby tam jsou odshora až dolů pokryty zvířecími trofejemi. A prý to není zdaleka vše. To, co jsme viděli, tvoří jen 2 procenta sbírky Františka Ferdinanda d´Este. Podle výpočtů od svých dvanácti let ulovil minimálně dvacet zvířat denně!!!



V parku jsme čekali na prohlídku




Dřívě mě to nikdy nenapadlo, až když jsem spatřila konopný obchod.. Název Konopiště má co dočinění s rostlinou konopí..


Přemítám

28. května 2013 v 11:51 Kočka na každý den
Dobré skoropoledne,
v hlavě mám příběh Alana Karlssona, který dopadl šťastně. Až do poslední stránky jsem netušila, že ta kniha může mít dobrý konec. Strávila jsem nad ní podstatnou část noci, tak moc jsem si přála dozvědět se, jak to dopadne. Chvílemi jsem se smála, chvíli žasla a občas mi přišlo Alana líto, jak si s ním život zahrává. Absurdita provází tuto knihu snad na každé stránce a citát Všechno je tak, jak je a všechno bude tak, jak bude, je pro tuto knihu fakt výstižný. Jasný příklad typické švédské literární tvorby. I skandinávské filmy mají svůj osobitý a nezaměnitelný ráz. Ještě jsem mu ne úplně přišla na chuť, ale snad se mi to brzy povede.
Nevím, jestli mám jít plavat, pořád to rozmýšlím, ale asi to nakonec risknu. Chytla jsem totiž rýmu, jenže jeden z nejlepších léků, jak se jí zbavit, je zajít plavat. Buď vás to položí, nebo jste jak rybička. Čeká mě zápis do čtenářského deníku a návštěva knihovny. A hlavně morfologie. Zítra mám tu nejtěžší zkoušku tohoto semestru. Většina z lidí se přehlásila na pozdější termíny, ale já bych to chtěla mít co nejdřív mít za sebou. Záleží hlavně na štěstí a taky na tom, jakou má učitel zrovna náladu.
Rozárka si pomalu zvyká na to, že jsme doma a náramně toho využívá.
V pátek jedu na jednu víkendovku kousek na sever od Brna( mezi Brnem a Olomoucí). Těším se hlavně na tancování. Proto sem články s největší pravděpodobností budu přidávat až po neděli.
Mým přáním je:
- aby se konečně udělalo léto
- aby všichni v naší rodině byli zdraví a provozuschopní


z deviantart.com od kroeks

Můj první fesťák a sami doma s kočkou

26. května 2013 v 14:46 Kočka na každý den
Ahoj!
Rozárka mi teď sedí na opěrce křesla, takže ji mám skoro za krkem. Jednu packu nataženou, druhou schovanou pod sebe. Konečně se nám ta kočka uklidnila. S bráchou právě posloucháme kapelu Votchi, kterou jsem včera viděla hrát naživo. Byli jednoznačně společně s orchestrem Žižkovská smršť nejlepší. Už jsem si stahla jejich dvě cédéčka.

Nohy mě skoro nenesou a po dlouhé době jsem děsně ráda, že můžu sedět. Bodeť by ne. Počasí nám na festivalu moc nepřálo, v sobotu to termomikinia na lyže jistila. V pátek to bylo horší. To jsem mrzla víc. Nejvíc šly na dračku medovina, horkej zázvor a svařák. Pomáhat na stánku mě moc a moc bavilo a je to hlavně díky tomu, že jsme byli skvělý tým. S dalšími třemi lidmi se mi skvěle spolupracovalo. Jejich úsměv mě držel ve skvělé náladě :-) Kromě obsluhy nápojů jsem dostala na starosti ten nejzodpovědnější úkol- kasírování. Nějaké zkušenosti s pokladnou už mám, takže jsem si dávala majzla, abych nic nepopletla. V pátek ty kapely nestály za nic, ale v sobotu se mi koncerty až na dva líbily. Hráli i swingové kousky. Měla jsem chuť tancovat. Hodně jsme se nasmáli při neúspěšných pokusech psa, který získal přezdívku playboy. Dále nás taky pobavila dvouletá holčička, která podepsala petici, kterou jsme měli na stánku k dispozici. Tatínek podepsal a řekl, ať taky podepíše, když je to pro dobrou věc. Pomohl jí vyplnit kolonky a byli jsme překvapeni, že tak malé dítě se už umělo samo podepsat. Ještě si to starostlivě zakrývala rukou. Kdo ví, jestli to ale bude platit..

Teď je na programu učení, mám fůru práce, protože mě ve středu čeká zkouška. Poslední z němčiny. Ale taky nejtěžší. Za tento týden se toho tolik událo, hlavně jsem musela trochu pozměnit přístup k pár lidem ze svého okolí. Dva ze svých velmi dobrých přátel jsem trochu ztratila, nebo aspoň nechápu, proč se chovají tak divně. Takže si od nich dám asi na chvíli pauzu. Na druhou stranu jsem ale potkala několik sympatických lidí, mezi nimi i jednoho pankáče :-) A já doufám, že se brzy zas uvidíme, protože mi do duše vnášejí klid a pocit spokojenosti.

Proč růžová? Protože blázniviny k festivalům patří. A taky proto, že se Rozárka od té doby, co se o ní musíme starat jen my dva s bráchou, cítí dóst nesvá. Ale nebojte, ještě nám úplně nezrůžověla :-)
Jinak Rozárka sedí na fotce ve stejném křesle co teď já, jen ona je o kousek vejš pusunutá.


V hlavní roli Róza

23. května 2013 v 21:40 Kočka na každý den
Dneska je významný den, pravda, zapomněla jsem na to až do odpoledne, ale pak jsem dorazila domů a brácha mi to připomněl. Rozárka má svátek. Dostala kočičí bonbóny a spoustu pohlazení. Taky slavíte svátek svých mazlíčků? My jo, ale do extrému jménem oblovky už nejdem!
Gába se dneska teda vyznamenala. Obrovský několikaproudový krvavý šrám na hřbetu ruky. Tak to dopadá, když chce člověk zachránit kočku před srážkou s autem.

Další zkouška je po dnešku za mnou a přede mnou víkend vaření. Nejen doma, ale i příprava palačinek pro všechny mlsné. Jestli si to ještě pamatuju? 1 litr mléka, 2 vejce, špetka soli, dvě nádoby mouky, litr vody.. nic už mě nenapadá. Horší je pak palačinku na plotně správně roztočit. Už jsem si to taky zkoušela, ale tak kulaté jako kamarád je ještě neumím. Nejhorší je, že se děsně rychle připalují. No jsem zvědavá...

Díky S. jsem prožila velmi netradiční týden a potkala několik zajímavých lidí. Kdo ví, třeba jí podaří to, co chce, a mně tím inspiruje. Dokud neuvidím, tak ale neuvěřím :-)
Včera na zumbě jsem zažila překvapení, když nás uvítala má lektorka z kurzů pro studenty. Připomněla jsem si tak její styl. Po dlouhé době zas tancování, kéž by to bylo častěji..

A jak je to s cestováním? Jeden plán mi úplně padnul(to ale neznamená, že se doopravdy neuskuteční), druhý se vyvíjí velmi slibně. Pravda je, že co si člověk sám nezařídí, to většinou nemá, a že spoléhat se můžete leda tak jen sami na sebe.

Tak v téhle posteli už je obsazeno ;)


Noční

21. května 2013 v 23:57 Kočka na každý den
Zdravím z Brna a přeji vám dobrou noc..pokud zrovna spíte ;)
Dokud se mi daří zvednout ruce nad klávesnici, chtěla bych napsat pár střípků z dneška a ze včerejška. A že to byly pořádné střepy!
Včera se mi podařila děsná bota, kterou už bohužel nešlo napravit, takže jsem si celý zbytek dne sypala popel na hlavu a snažila se nějak polepšit. Jenže to už nešlo nijak vyřešit. Nezbývalo než to nechat plavat a zapomenout v dalších x věcech, které jsem kdy neudělala správně. Dojela jsem do Brna a čekal mě oběd na lavičce s J., pak rychle na šalinu. V tom jsem měla štěstí, protože jsem naši skupinu akorát zastihla na zastávce, jak nastupuje dovnitř. Jeli jsme zpívat do stejného domova důchodců jako na podzim. Myslím, že se to babičkám a dědečkům líbilo, i když nevím, do jaké míry nás všichni vnímali. Jsou tam na nás ale vždycky všichni milí a u východu nám někteří říkají: přijdťe zas :-)
Čekala mě blesková otočka na našem bytě, a pak rychle do auly, kde jsme zdlouhavě trénovali na koncert. Jenže jako vždy tam byly děsné prostoje. Pak přišli Maďaři. Oni byli naši hosté a rovněž zpívali- sami i s námi. Jenže to nakonec dopadlo tak, že měli víc písniček než my a co nás nejvíc doplálilo, bylo to, že nám "ukradli" Uti vår hage, takže ji náš brněnský sbor musel vynechat, aby ji mohl zpívat maďarský sbor. Od té chvíle se stali tak trochu našimi nepřáteli.
Nicméně z ohlasů ostatních je vidět, že se všem vystoupení líbilo. Nikdo nepoznal, že pár písní jsme zpívali ten den poprvé(společně jsme nacvičovali s Maďary). A při opičí písni někteří z nás (i já)vůbec netušili, co máme dělat. No snad jsme se v tom davu ztratili. Ne každý byl totiž o víkendu na workshopu. Někeré písně se zpívaly právě z workshopu, takže ti, co tam nebyli, měli trošku smůlu. Ani Majsång jsme my s Petrou nezpívaly, což nás obě mrzelo. Vánoční koncert byl tedy podle mě hezčí, víc jsem si ho užila, i když i víc protrpěla (vzhledem k tomu, že jsme mrzli v kostele). Teď jsme se ovívali notami, ale moc to nepomáhalo. Hlavní ale je, že se to všem mým blízkým líbilo. Nakonec přišli čtyři. Bylo super mít je v publiku, aspoň jsem věděla, na koho se během našeho vystoupení mám dívat. S. na mě pořád mávala a všichni mi posílali povzbuzující úsměvy.
Po koncertě jsme šli S., J., mamka a já do Šutru. Váhali jsme, ale nakonec jsme to riskli. Mamce se tam líbilo a kormu tam měli jako vždy úžasnou!! Měli jsme stůl jen sami pro sebe a celkem jsme si všichni rozuměli. Před desátou jsme všichni šli vyprovodit mamku na bus, a pak s námi šla S. až na Moravák. Tam se musela otočit a jet zpátky, aby stihla poslední spoj domů. S J. jsme překvapivě došli až do Řečkovic. Trvalo nám to přes hodinu, ale tak jsme se zapovídali, že jsme ani nevnímali, jak daleko jsme se dostali. Mně to vůbec nevadilo, jednak nemám už šalinkartu, a pak když mám doprovod, není se čeho obávat. Navíc bylo krásně teplo a na ulici jsme potkali občas jen nějakou z žen provozující řemeslo nejstarší ;) Pro mě to byla skvělá příležitost, jak se vypovídat a od J. jsem se dozvěděla zajímavé, skoro nadpřirozené věci. Zase se ukázalo, že jsem hodně realista, kdežto J. zajímají hodně duchovní otázky. Celkem dobře se mu kladou protiargumenty a on zas na ně dobře reaguje. Což je super, protože občas mám pocit, že se někdo snaží prosadit vlastní pravdu za každou cenu a vůbec nad tím nepřemýšlí.
Dnešní den byl rovněž nabitý. Učení, a pak posilova. Má kamarádka mě tam dotáhla a já si to chtěla zkusit. Teď cítím tlak v rukách, hlavně v ramenou, ale nelituju. Byly jsme tam dvě a půl hoďky!!! Jediné holky za tu dobu. Ne, že bych chtěla někdy víc posilovat, to v žádném případě, ale některé stroje tam jsou dobré.. na záda, na břicho, dokonce tam mají velký balón na cvičení a žebřiny. Večer byl v rytmu kytar, houslí a mandolíny v jedné knajpě, kde se nás sešlo sedmnáct. Jsem zvědavá, jak se zítra budu cítit. Mějte hezké sny (-:


z deviantart.com od dracung

O knížkách, kapkách a dalších..

19. května 2013 v 22:29 Kočka na každý den
Kap, kap. Tak jsme se zase po krátké době dočkali průtrže mračen v našem bytě. Ona to tedy vlastně průtrž není, ale promáčený strop a lavory v předsíni mluví za své. Strop v mém pokoji zatím drží, doufám, že mě neprobudí taky kap, kap a že nebudem muset vymýšlet další hadry a hrnce. Bydlení úplně nahoře holt má nejen své klady, ale i negativa. Tohle je jedno z těch negativ.
Bouřka už před chvílí ustala a nyní tam prší jak na podzim. Máte rádi bouřky? Já jo, ale zároveň mám trochu strach. Ve vzduchu je takové napětí, které v určité chvíli poleví a začne se vám krásně dýchat. Vzduch je svěží. Nyní to necítím, protože mám zavřená okna.

Víkend byl pro mě hodně akční a pestrý, co se aktivit týče. Moc se mi nechce učit, ale vím, že zítra se do toho budu muset už pustit. Kromě koncertu Tři sestry, kde jsem se spíš jen zaučovala-příští týden budu pomáhat na jednom festivalu dělat palačinky, jsme navštívili dneska Konopiště. Pak taky chalupu a dědu. Počasí se nám vydařilo. O Konopišti ale snad někdy příště. Nejvíc času jsem asi strávila na knižním veletrhu Svět knihy. Vlastně to byl můj první veletrh tady v ČR. Zúčastnila jsem se několik debat a přednášek s autory. Lákalo mě hodně koupit si nějakou knihu, nakonec jsem se ale překonala a odešla jen s plackou. Knížku si přeci můžu půjčit v knihovně, takže mě nákup těchto věcí moc neláká. Některé kusy je sice úžasné vlastnit(jako třeba čtvrtý díl Bartimaea v němčině!), ale většinou to jinak oželím. Nejdříve jsem zašla na přednášku Martina Gilara: Nebojte se Ameriky. Tento muž už žije v Americe 20 let a srovnává Česko a Ameriku- jak na vědecké bázi, tak na laické bázi, jeho kniha je vhodná pro širokou věřejnost. Zaujalo mě např. to, že v Americe připadá na skautském táboře na 3 děti 1 vedoucí. Takže děti tam zdaleka nemají takovou volnost. A sběr hub tam považují za něco šíleného. Prý houby sbírají jen jako na okrasu, nekonzumují je. Knížku tohoto vědce bych si ráda koupila, ale nakonec si ji pořídila jedna má známá, kteoru jsem na veletrhu náhodou potkala. Slíbila mi, že až si ji přečte, tak mi ji půjčí. Paráda!

Další přednáška se jmenovala Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem. Toto mě velmi zajímalo a diskuse a názory přítomných blogerů mi připadaly hodně blízké. Srovnávaly se výhody a nevýhody blogování a tištěných knih, kdy má člověk psát blog, co ovlivňuje jeho čtenost apod.. Hosty byli blogeři Renata Francová, Ladislav Větvička a Iva Pekárková. Každý píše o něčem docela jiném, dva z nich pocházejí z Ostravska, takže se tam objevuje i trochu nářečí. Na všechny jejich blogy jsem se dnes mrkla a zvláště ten od Renaty Francové se mi moc líbil. Třeba se ještě stanu věrným čtenářem.. Možná bych si půjčila v knihovně i její knížku: Jsem blbá, trapná a nesportovní! Stejně tak mi připadaly blízké názory o tom, co se nového blogeři o sobě díky blogu dozvěděli. Taky se často setkávali s nadávkama, ale dokázali je nějak vstřebat. A neodradilo je to od psaní. Což je moc dobře :-)

Dále jsem šla na přednášku Pavly Jazairiové, která vyprávěla o své knize Jediný svět. Promítala nám fotky z Indie, a pak chtěla, abychom jí pokládali dotazy. Po přednášce jsem si od ní nechala podepsat knihu Brazílie, kterou jsem si přinesla z domova. A jak na mě Pavla působila? Hodně sebejistě, rozhodně, trochu zbrkle a rychle.. vše dělala jaksi zrychleně, ale to bylo asi také ovlivněno časovým limitem. Jinak jsem si ji představovala o hodně starší, určitě toho stihne ještě hodně procestovat, vypadá dost zachovale. Mám radost, že se mi podařilo sehnat podpis i od Jiřího Hůly, který s ní cestuje a který jí zařizuje grafickou stránku a obrázky v knížkách. Zajímalo by mě, jestli jsou manželé, nebo jen partneři, nebo jen kamarádi.. Těžko říct.

Poslední přednáška, na kterou jsem šla, byla o bestselleru. O tom, jak se kniha stává bestsellerem, proč se nakladatelství rozhodne vydat konkrétní knihu, a proč ne. A taky o slavných překladech- hlavně severské krimi. Ze všech těch přednášek byla tahle nejméně zajímavá, ale vydržela jsem skoro až do konce. Prohlédla jsem si také výstavu nejhezčích pohlednic Česka a koutek věnovaný Pelhřimově a muzeu rekordů. Někdy bych se tam zajela podívat.
V Pelhřimově jsem ještě nikdy nebyla, ačkoliv vím, že z něj pochází můj bývalý učitel dějepisu. V porovnání s knižním veletrhem v Lipsku byl tento o dost menší. Nedalo se tam moc pořádně kde sednout, ven jste nemohli, protože by vás už zpátky nepustili. Ale nakonec jsem našla jednu volnější lavičku. Škoda, že se nezúčastnilo festivalu víc zahraničních autorů, jinak rozhodně nelituju, že jsem tam šla. Dostala jsem několik dobrých tipů a ujistila jsem se, že blogování má smysl. Pro mě aspoň takový, že si tu pročistím hlavu a utříbím myšlenky.


Ostrava

17. května 2013 v 23:19 Moje cesty
Zdravím! Pořád mi vrtá hlavou název jedné skladby, kterou jsem poslouchala cestou do Ostravy. Ne a ne si na ni vzpomenout. Bohužel si nepamatuji ani melodii, což je absurdní, protože jsem se v tu chvíli ani neobtěžovala zapsat si název. Tak známá slova bych přeci nikdy nezapomněla. Ale stalo se. No naštěstí jsem necestovala starším typem žlutých autobusů určitě naposledy, tak snad se mi brzy naskytne příležitost ji znovu zaslechnout. Místo toho se mi teď vybavilo Víc vody, míň řepy, což je teda něco děsného.. ale dost bylo hudby.
Teď bych chtěla něco napsat o Ostravě. Ve středu jsem měla příležitost si tohle město prohlédnout na vlastní oči. Dosud jsem se setkala především s negativními názory na Ostravu, zvláště mamka, která toto město navštívila těsně před tím, než jsem se narodila, mi povídala, že si pamatuje jen dvě věci : děsný smog a hezký svetr, který tam koupila jako dárek. Já jsem měla dosud jen jeden zoufalý zážitek z loňska, kdy se mi v Ostravě podařilo úspěšně poplést si vlaky Regiojet. Ačkoliv to znamenalo dvě hodiny čekání navíc, na prohlídku města jsem tehdá neměla sílu ani náladu.
Je tedy Ostrava tak ošklivá, jak si spousta lidí myslí? Ne tak docela.

Tady je všechno, co mě napadne k tématu Ostrava:
- sci-fi :továrny, komíny, černé věže, smrad, plyn, trubky, kotle, kontejnery, oprýskané domy, staré domy, zpustlé domy

- auta (všude kam se podíváš), zplodiny z aut, i v té nejmenší uličce je docela hustý provoz, snad horší než v Praze

- jízdenky v tramvaji se označují shora, s čímž jsem se předtím nikde nesetkala

- jízdenky jsou stejně malinkaté jak v Olomouci

- obrovský červený kostel: tmavá červená a světlejší červená, zřejmě vyhořel?, zajímalo by mě, proč má dvě barvy, kostel má samostatnou věž, je obrovský, větší než ten brněnský, o dost větší než ten v Opavě i v Olomouci, dost udržovaný

- cihlové "městečko" kolem kostela, několik budov má stejnou červenou barvu a je postaveno ze stejných(nebo podobných) cihel.. i radnice

- cikáni (všude!)

- strom nakřivo v Komenského parku, překvapilo mě, že se ještě nevyvrátil z kořenů, o hodně křivější než šikmá věž v Pise!

- kolečkáři v Komenského parku, rodinky, mladí i staří, ten park mi připomínal hoooodně Hvězdu na Bílé hoře, i ty stromy tam byly dost podobně vysázené- trochu Praha

- zeleň uprostřed pouště

- památníky z 2. světové války

- moderní umění

- zvonící kostel (nebo hodiny na radnici?), snažila jsem se uhodnout, co je to za skladbu, ale nepodařilo se

- barevné domečky: hlavně na náměstí, světlá barva jak ve Švédsku

- málo sídlišť s vysokými paneláky

- namachrovaní borci(nejen cigani), kterýpak z nich je ten slavný Ostravak?

- trochu Kiruna: tzn. doly, železárny a další objekty podobného typu jsou na dohled snad všude a není skoro místa, kde by se člověk před nimi schoval

- nerovnoměrně zatuhlý povrch a bahno..aneb jak to dopadá, když se leze, kam nemá :)

- rovné, šedé střechy: Praha je má snad jako jediná skoro všechny červené

- krásné kostely (nejen červený, ale i husitský, bazilika Božského spasitele, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a další)

- žádné večerky (žádní Vietnamci s potravinami apod.)

- kancelář Student agency neposkytuje WC, ani vodu.. natožpak čokoládu a kafe.., zlatá pražská a brněnská pobočka

- modré tramvaje a trolejbusy

- cvičící sedy-lehy (asi 50 lidí) před obrovským nákupním centrem a zřejmě bývalou budovou vlakového nádraží.. zajímalo by mě, co to bylo za akci

- výtah až úplně nahoru aneb schody už asi nejsou in ;)

- výhled na Beskydy: hory jako na dlani

- Ostrava, Střed ≠ Ostrava, Hl. n. ? aneb vlaky mě tu zase vypekly: tentokrát k tomu přispěla i chabá mapa, kterou jsem měla k dispozici, a místní lidi, kteří mi bohužel poradili ehm ne tak úplně správně

- komáři útočící v čekárně na hlavním nádraží a můj marný boj s nimi( možná to byl komár jen jeden, ale pěkně otravnej!)

- a rozhodně také německá konverzace s kamarádem, který mě městem částečně provedl, ještě se mi nepoštěstilo mít čtyřhodinovou prohlídku českého města s Čechem v němčině


Shrnutí?
→ Ač se to na první pohled nemusí zdát, v Ostravě se najdou i pěkná místa a zelené kouty, jen je třeba víc hledat.
→ Kdybych měla ještě někdy příležitost se tam podívat, už vím, která místa bych chtěla určitě navštívit(rozhledna Landek a přírodní koupaliště v Porubě).
→ Už nikdy nebudu cestovat vlakem z Ostravy někam
...a nebo to přece jednou ještě zkusím, protože do třetice se to musí konečně podařit bez žádného zádrhele.
→ Netušila jsem, že Ostrava má své vlastní pivo (Ostravar). To bych určitě chtěla taky někdy ochutnat.
→ Praha a Brno jsou hezčí, ale kdo by si nechtěl aspoň na chvíli vyzkoušet být součástí sci-fi města? ;-)







Koníková

17. května 2013 v 20:03 Kočka na každý den
Zdravím! Výkyvy teplot mě čím dál tím víc překvapují. Dopoledne mi ještě zářilo slunce do oken, ale teď je tu kosa, že bych skoro zatopila. Prostě máme ještě aprílové počasí. Celý den se nese v duchu knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Je to šokující, absurdní, vtipné i smutné. Taky mě čekalo psaní dopisu a pohledu. Po dvou dnech, kdy jsem musela vstávat v šest(ve středu kvůli výletu do Ostravy a ve čtvrtek kvůli škole), jsem si přispala až do krásných 10:25. Odpoledne na Barrandově nebyla ani noha, takže se mi podařila po týdnu relaxace v bazénu. No on to zas takový relax nebyl, opět mě to fyzicky unavilo, ale ve skutečnosti pro mě fyzická námaha znamená psychický relax. Rozárka celý den leží v křesle a občas si ospale zívne. Je ztělesněním veškeré lenosti. Oblovky bohužel nerostou a vůbec nevíme proč. Asi potřebují teplejší prostředí. Ani Rozárčiná přítomnost na jejich víku jim nepomáhá.
Sledujeme s napětím dokument o Naději a její matce Lilly, která Naději opustila. Naproti tomu se Juliina rodina se třemi medvíďaty má jako v bavlnce. Kdežto Naděje se musí postarat sama o sebe. Ušaté mládě je roztomilé, není divu, že pomatený biolog divoké medvídě poprosí o to, zda by mu mohl dát hubičku (: Prostě chlapík blázen, který neváhá jet do Minesoty a stopovat medvědy.

k fotce: Ručník mi na každém plavání připomíná- jako jedna z mála věcí- Mořského koníka. Hned bych jela.


Další výstava na nic?

16. května 2013 v 21:51 Verschiedene Sachen
Tak jsem dneska během dvou akcí využila volné půlhodinky a zašla se podívat na výstavu v Křížové chodbě Nové radnice v Brně. Věděla jsem jen to, že se jedná o výstavu spojenou s prací a se Slovinskem. Nedavno se v Brně konaly slovinské dny, a tak jsem se o výstavě dočetla na letáčku. Křížová chodba je známá tím, že tam často vystavuje své fotky fotograf Kolbaba, ale tentokrát to pro mě bylo nemilé překvapení. Z výstavy jsem přišla mírně šokovaná a hodně zklamaná. Nejen že větší část Křížové chodby je prázdná, ale vystavovaných "děl" je tam pět a půl.. a to doslova! Vpravo si můžete prohlédnout podivně rozostřené obrazy s motivy lesa, na druhém pak najdete lidi a jakési lešení. To všechno je vidět dost rozmazaně a jakoby přes více sklíček a zrcadel. Pak je v té místnosti jakýsi rám, na kterém jsou zavěšené na provazech cihly. Ty cihly jsou pomalované černobíle. Občas tam rozeznáte nějaký obrázek podobný graffiti, ale většinou jde jen o bíločernou bez ladu a skladu.
Druhá místnost mě dorazila. Na zemi byly pytle a opřené lopaty, že jste měli pocit, že výstavu teprve připravují. Ale ne, pytle i lopata byly rovněž exponáty! Ve stejné místnosti byla ještě jakási bílá stěna, ale pochybuju, že to byl taky nějaký exponát. I když.. kdo ví. To je celé. Myslela jsem, že neexistuje nic horšího než Malich, ale spletla jsem se. Člověk dokáže vymyslet ještě horší hrůzy, které nazve uměním. Malich aspoň tvořil s různých materiálů a měl spoustu exponátů, aspoň v několika z nich se dalo "něco" najít. Brněnská výstava byla fakt propadák. I když je pravda, že autoři jsou poměrně mladí, jen o dva roky starší než já, takže třeba někdy v životě vyrobí ještě něco jiného( a hezčího). Nevím, jestli jsem umělecký barbar, ale něco takového nepovažuji za umění a nevidím smysl chodit se dívat na něco takového. Přesto je mi záhadou, že se s moderním uměním setkávám čím dál tím častěji. Asi se stává mezi lidmi stále více a více populární. Ale proč? Nerozumím člověku, který se rozplývá nad kusy drátu, skleněným akvárkem nebo čmouhou na bílém nepopsaném papíře.


Nový Zéland

16. května 2013 v 20:39 Pohledy
Už dlouho jsem ho sem zamýšlela dát, leč teprve teď jsem se dokopala ho vyfotit. Pohled je od kamarádky Terky, Nugget Point, jižní Otago. Místo jak z pohádky, ale popravdě by mi týden na majáku stačil. Nechápu, jak dříve lidi mohli žít na majáku a dělat tam strážce. Jsem velmi ráda, že pohled došel.. po měsíci putování :)


To je myslím tuleň, omlouvám se za mizernou kvalitu.


O Labutím jezeru

16. května 2013 v 11:22 Kočka na každý den
Hola hej! Koukám, že to tady pěkně zamrzá, ale holt se nedá nic dělat. Máme zápočťák, zkouškové pomalu vrcholí a času není nazbyt. Mrzí mě trochu, že netančím, ale snad se to někdy zlepší. Ono se vlastně ani nic zajímavého neděje, taky je to tím, že ke kočkám mám teď omezený přístup. Ale i to se snad zlepší( v červnu?) V úterý jsem měla tu čest zúčastnit se představení Labutí jezero v Janáčkově divadle. Původně jsem chtěla jít opět s kamarády- stejně jako jsme byli minulý týden, ale cena mě nakonec odradila. Na Labutí jezero jsem se dostala za 50,- a jelikož je to jedno z představení, které jsem si přála už dlouho vidět, vyrazila jsem sama. Mám z toho několik dojmů. Tak za prvé: Národní divadlo v Praze je o 100% hezčí než Janáčkovo, slavnostnější, vychytanější apod.. Ale kulisy byly celkem autentické, např. les. K samotnému představení: hudbá krásná, nezklamala, ale občas bych se obešla i bez toho baletu, někdy mi tam ten tanec moc nesedl. Tanečníci pocházeli z různých zemí a na pódiu se jich vystřídala spousta. Hodně divný mi pak připadalo, když se nakonec přišla uklonit asi jen půlka. Přitom tam třeba tancovali úplně jiní lidé, kteří se poklonit nepřišli, což nechápu. Taky si snad zaslouží potlesk od publika, nebo ne? A to, že by se všichni na obří pódium nevešli, je nesmysl. Asi byla má chyba, že jsem si příběh předtím někde nenačetla, protože jen z pohybů se dal těžko vyčíst. Ale něco jsem rozkódovala. Snažila jsem se spíš víc tedy soustředit na tu hudbu a třeba i pozorovat dirigenta a ostatní hudebníky. Závěr: Ráda jsem vyzkoušela něco nového, ale pražské divadlo je lepší. Naopak menší brněnská divadla mě zatím ještě nezklamala.

Záhadou pro mě je, jestli bílá a černá labuť hrály dvě různé role, nebo jestli to byla jedna a tatáž postava.


z deviantart.com od bludlivijkot

Ven!

12. května 2013 v 10:43 Kočka na každý den
Zdravím! Konečně se udělalo po pár dnech hezky, což by se mělo využít a jít ven.. třeba do Stromovky :)
Tento víkend jsem poskytla azyl dvěma kamarádům. Oba dva byli na Zélandu, takže mi pomalu začíná z této země tak trošku hrabat a říkám si, proč tam všichni jezdí? Neměla bych se tam taky podívat? Je to pro mě ale dosud hodně nereálné, hlavně co se finanční stránky týče. Včera jsme udělaly pěkné kolečko se S. Ačkoliv pršelo, prošly jsme se po Centrálním parku Prahy 13. Neskončily jsme naštěstí U Koziček, ale v naší nové cukrárně, do které jsem ještě nikdy nezabrousila. Daly jsme si koktejly a palačinky s lesními plody. Mňam. A povídaly jsme si netradičně o věcech, které jdou úplně mimo mě. S. mě tak velmi inspirovala a určitě se aspoň ze zvědavosti přijdu podívat. Myslím, že by si člověk měl pořád rozšiřovat obzory, i když není záruka, že se tomu pak bude dále věnovat. Za zkoušku se nic nedá. Také jsem psala bakalářku. A dobrá zpráva je tu- už ji mám dokončenou! Ještě si ji tak desetkrát přečtu, doplním pár drobností a opravím chyby a pošlu ji svému vedoucímu na zkouknutí.
Maminkám přeju všechno nejlepší k svátku.. když už u té mé se mi povedlo udělat pěkné fó pa ;) Naštěstí vím, že to bere jako vtip. Jinak bych schytala facana =)

¨

z deviantart.com od mi6aki

Trocha kultury

10. května 2013 v 12:58 Kočka na každý den
ahoj, ahoj!
Ze všechno nejdřív bych vás chtěla pozvat na veletrh Svět knihy, který se koná příští týden v Praze. Nemůžu vám říct, jaké to bude, protože jsem nikdy v ČR na knižním veletrhu nebyla, ale letos se chystám vyrazit v sobotu. Překvapilo mě, že je docela nízké vstupné. Asi aby nalákali věřejnost. Chtěla bych si nechat podepsat knihy od Pavly Jazairiové a taky poslechnout jednu švýcarskou spisovatelku a jednoho spisovatele z Norska.
Málem bych zapomněla zmínit se o dvou kulturních akcích, které jsem poslední dny podnikla. V neděli se konaly Nešpory v Červeném kostele, tak jsme nelenili a zašli si poslechnout vážnou hudbu. Nejvíc se mi líbil samozřejmě Mozart. Ani u Smetany nejsou všechny skladby tak hezké jako u něj. Prostřední skladba byla nějaké moderna. Vzpomněla jsem si na moderní umění. No ale když člověk zavřel oči a něco si představoval, dalo se to skousnout.
V úterý jsme zas šli do divadla Ha na představení Doma u Hitlerů aneb historky z Hitlerovy kuchyně. Byla to moje první návštěva divadla Ha. Vstupenka není na konkrétní místo, prostě jak člověk přijde, tak se usadí. Ani pauza nebyla, trvalo to asi 80 minut. Hodně jsme se během toho nasmáli. Někdy to byl dost drsný černý humor. Co věta, to dvojsmysl a narážka. Účelem toho všeho ale bylo co nejvíc postavy zesměšnit, což se podařilo. Chudák Eva. Líbilo se mi nápad s lentilkami ala jed a taky vtip o AuschWITZu. Celé to skončilo úplně jinak než v reálu a mě by velmi zajímalo, co by na to asi tak říkal Hitler, kdyby to představení viděl. Třeba by našel nějaké shody.. Kdo ví. Po představení jsme šli do Šutru na kormu. Mňam. Už víc než rok jsem ji myslim neměla.
Nyní si užívám pražského života, za chvíli půjdu plavat a jediné, co mě tak trochu trápí je to, že mi kape do pokojíčku.

Takhle jsme naštěstí nedopadly.


z deviantart.com od Mr-Ripley

Naruby

8. května 2013 v 18:07 Kočka na každý den
Svátek, CPSka narvaná k prasknutí, erasmáci, kteří si stěžují, že je všechno zavřený, prostě den obrácený vzhůru nohama. Přemlouvam se k tomu jít na frisbee, ale vůbec se mi nechce. Byla by to moje jediná pohybová aktivita. Jenže nemá ráda, když musím někomu lítat za zády a bránit ho. Dala bych si tanečák, jenže ten se teď pro změnu nekoná. Celý den sedím nad bakalářkou. Jediný pozitivum je, že se už blížim ke konci. Pozice vypravěče mi hodně zamotala hlavu. Nejsem si vůbec jistá, jak je to správně. Každý zdroj tvrdí totiž něco jiného. Oběd jsem rozbalila až po 16. hodině.. díky tomu, že by mé místo za stolem hned obsadil někdo jiný a já bych neměla šanci se do CPSky dostat. Teď jsem proklouzla aspoň mezi ty, co můžou sedět na chodě s notebookem na kolenou. Na Špilberku jsem přečetla pár kapitol z knihy Zpověď trosečníka. Venku se čte hezky, ale překvapil mě studený vítr.


Trochu tiramisu :-)

6. května 2013 v 23:20 Kočka na každý den
Nazdárek! Koukám, že jsem od pátku nepřidala žádnou kočku na každý den. Přitom se toho celkem dost přihodilo. Jenže se vracím domů pozdě, a i když náhodou přijdu brzy, jsem tak unavená, že nemám sílu psát. Přijímačky byly jako vždy těžké. Připomněla jsem si čas, když jsem se hlásila na němčinu a do Brna jsem kvůli tomu vážila speciální cestu. Zdaleka mezi uchazeči ale nebyli nynější čtvrťáci ze středních. Uvidíme. Výsledek budu znát do 13. května. V sobotu jsem dala oběd na lavičce- těstoviny s tuňákem. Pak jsme s kamarádkou zavítaly do Veselé čajovny, která se nachází ve Veselé ulici. Hrála tam taková diskošková hudba. Nejvíc se mi líbila křesílka, která byla akorát uspořádaná na záda. Daly jsme si čaj Dívčí jaro. Jak stylové! To setkání mě celkem povzbudilo. A taky jsem byla ráda, že si mám s kým popovídat. Mám na mysli s někým, kdo nemá úplně opačné názory než já. Další den- tedy v neděli, jsem byla několik hodin v CPSce. Zjistila jsem, že se mi tam nejlíp pracuje. Když vidím ostatní, jak jsou zapálení do studia, hned to jde líp se psaním bakalářky. Oběd byl zase krabičkový, to samé co v sobotu. Později odpoledne jsme podnikli s kámošem výlet. Původně to mělo být někam úplně jinam- na Červený kopec. Jenže tak to většinou dopadá, když jdeme s E. někam, skončíme nakonec úplně někde jinde. Prožili jsme pár pidi dobrodružství. Například mě šokovala přehrada. Prošli jsme koryto suchou nohou po kamenech, vody tam bylo celkem málo. I když to děsně klouzalo. No a ani ne za 2 hodiny, když jsme se vraceli, v korytě teklo obrovské množství vody, odhaduju tak hloubku 1-1,5 metru. To bychom asi už jen tak nedali. Je pro mě fascinující pozorovat, co voda dokáže. Také jsme potkali dva plavce a na molu se báli, že k nám přijede loď a my budem muset pryč. Celý výlet se totiž nesl v duchu tiramusu. E. ho přinesl asi kilo! Prý ho dostal od kamarádky, která ho připravovala pro své blízké. Ti jí ho ale hodili na hlavu. Nechápu! Sice bylo bez alkoholu, ale i tak mi to moc chutnalo. Dokonce i ty hrozinky! No a tak jsme se každou chvíli prostě zastavovali a dávali si do nosu. Tiramisu se muselo co nejdřív spotřebovat. E. mi vždycky dával na výběr, kudy můžem jít. Vždycky jsem si vybrala tu obtížnější variantu. Šli jsme i lesem, kolem zoo a na poli jsme si pěkně nabahnili boty. Pak kolem nás projel cyklista a kapky kaluže se rozstříkly všude kolem nás a i na nás. Přesto jsem nelitovala, že jsme zvolili tuto variantu. Dnes jsme měli ve škole jen morfologii. Pak jsem se taky věnovala celkem intenzivně čtení průvodce Pekingem a pár věcí mě tam celkem rozesmálo. Už se vidím, jak mluvím čínsky :-D Tradičně několik hodin v CPSce a taky brainstorming nad bakalářkou.Taky jsem se stále ještě pokoušela najít červený svetr, ale jako by se po něm slehla zem! Nikde nic takového nevedou. Aspoň nic podle mých představ. Asi jsem moc náročná. Večer jsem zavítala na cestovatelskou přednášku o Izraeli, ale moc mě to nebavilo. Čekala jsem zážitky z cest a ne výčet dopravních prostředků a jídel. Toto bych zmínila spíš jen okrajově. Spousta věcí mi byla dost známá. Taky jsem byla hladová, takže jsem nevydržela až do konce.

Tak to byly v kostce mé poslední čtyři dny. Ještě dva a půl a budu v Praze. Celkem se domů těším. Celkem.. spíš hodně :)


z deviantart.com od LiwenQ

A jak to bylo dál?(pokračování lavičkového fotorománu)

5. května 2013 v 23:22 Kočičí všehochuť
Naštěstí prchá, asi se mě to leklo!
Hlídej si ocas, kámo..


Tohle je nejmenší přípustná vzdálenost, do jaké se ke mně můžeš přiblížit. Blíž ani o fous!


MOJE teritorium!


A sakra! Tak to mi nějak nevyšlo.. :-/


Pomóc! Ono se to na mě dívá!!
Zkusím to jinak.. mysli, jen přemýšlej, na něco přeci musíš přijít!


Chvíle soustředění...správně se koncentrovat....nerušit, prosím!


A mám to! Mému pohledu jen tak nikdo neunikne!


Jó, já mu říkala, že není radno si se mnou zahrávat.


Ačkoliv nejsem nejmladší, moje kleopatří oči nenechají nikoho v klidu :->

Pátek

3. května 2013 v 22:28 Kočka na každý den
Místo filmu se dívám na aukro. Aspoň tam se dají najít občas pěkné věci. Jenže nakupování přes net nese svá rizika. Lepší je, když si věc můžete v klidu vyzkoušet v obchodě. Aspoň stav sukní se čím dál tím zlepšuje. Jako na potvoru, když ty člověk zrovna nepotřebuje.
Už podruhé si pouštím dnes Dobytí ráje. Tak nějak značí mé současné pocity.
Za sebou pěkněj kus práce. Tak hurá do boje!



z deviantart.com od ZoranPhoto

Lavičkový fotoromán

3. května 2013 v 10:53 Kočičí všehochuť

Jsem tu sama samotinká.. opuštěná, pomóc :(



Apríl! Sedíme tu už celou dobu dvě. Ale ta dole pode mnou je jen socha.


Nebo že by to přeci jen byla živá kočka? Copak chceš, tady sedím já!



Cháchá! Lekla se mě a zdrhla! Na mě si jen tak nějaké kotě nepřijde!


Jsem královna všech koček v celém okolí!


Ale.. co to???


Další vetřelec!


Tentokrát trochu přerostlejší kotě.. A sedí mi přímo za hlavou, né!!!


Pokračování již brzy :)

Vznešené

1. května 2013 v 22:05 Kočka na každý den
Zdravím!
Právě se dívám na obří akvárium a sním o moři. Poslala mi ho kamarádka, s kterou bych se letos někam k moři ráda podívala. Zdalipak se nám to splní?
Únava není jen psychická, ale i fyzická, za což jsem ráda. Štěstí, že jsem zašla na frisbee. Sice jsme všechny sety prohráli, ale všechny byly taky jen o fous. Mám pocit, že to trochu kazím. Bohužel nejsem tak rychlá. A připadá mi děsné hlídat si pořád jednu osobu a jí bránit. V útoku je to lepší. Účel to splnilo, zadýchala jsem se, unavila jsem se.
Zbytek dne jsem strávila nad testy a nad překladem. O co kratší texty nám profesor dává, o to jsou těžší. Dnes mi dalo zabrat přeložit "skákát panáka". Jsem zvědavá, jestli jsem to napsala správně. Tspčka jdou čím dál tím hůř, ach jo.
Včerejší den byla jedna báseň. Stihla jsem toho celkem hodně. Nejdřív odevzdat do práce docházkový lístek, pak plavání, vyzvednout baterii do notebooku, konverzaci s M., sbalit se do Brna, dojet na ambasádu, zpívat, jíst a konverzovat, pak doběhnout na vlak do Brna a ještě se bavit ve vlaku(švédsky). Pak už to nešlo, a tak jsem jenom poslouchala a nechala se ukolébat švédskými větami ke spánku. Byl to pro mě balzám na duši slyšet kolem sebe zas tento jazyk.
Nakonec jsme zpívali ještě s jedním sborem. To bylo překvápko! Ale líbilo se to. A já byla ráda, že nás je ve skupině nakonec víc. I když nás trojek stejně bylo jen pět. Líbil se mi čistý, dobře vymyšlený interiér ambasády. Číšníci, jídlo, kde hlavní roli hrály hodně ryby, obrazy na zdech.. prostě nádhera! Tam by se mi líbilo pracovat. Říkám si, je to tak pěkné na každé ambasádě? A jak vypadají naše české ambasády v zahraničí?



z deviantart.com od mauromago