Březen 2013

Vår kommer

5. března 2013 v 22:14 Kočka na každý den
Víte, kde leží Cookovy ostrovy? Já jsem to dosud taky nevěděla, jen jsem tušila, že to bude někde uprostřed oceánu. Právě jsem prohlédla kamarádovy fotky a přenesla se do teplého kraje se spoustou ryb, palem, mušlí a hvězdic. Moře bych potřebovala jako sůl, má duše i tělo po něm prahnou.
Jsem unavená a oblblá a může za to alergie. A tak si jdu teď lehnout. Tanečák jsem sice zvládla, ale na swing jsem už neměla sílu. Přesto hodnotím den jako přínosný, brainstormingem nad knihami, konverzací v aj - kdo ví, jak se řekne anglicky plod? Je to taky "fruit"? Nebyli jsme si jisti, protože "fruit" je přece ovoce.. A v neposlední řadě zpíváním švédských jarních písní. Dávám sem jednu na ukázku z těch, co zpíváme.. Je taková radostná a chytlavá :)


z deviantart.com od Flyinglilypad

Waldmünchen

4. března 2013 v 23:24 | Anička |  Moje cesty
A ještě pár fotek z Waldmünchenu.. Protože tam bylo fakt krásně.
Městečko se nachází pár kilometrů za českými hranicemi, v Bavorsku. Má necelých 7 tisíc obyvatel.


kostel sv. Štefana




klepadlo na dveřích kostela


náměstí, sluníčko hřálo, ale přesto bylo kolem docela hodně sněhu


radnice, vlevo je trochu vidět zlatá socha.. ta se mi moc nelíbila, hodně se blyštěla a moc mi do toho prostředí nezapadala
na lavičce tam ležela nějaká žena, vypadala jak bezdomovkyně, ale pak se zvedla a nakonec mi ani jako houmlesačka ani nepřipadala.. kdo ví..



labuť- fasáda domu


uchvátily mě barevné domky v uličkách a všude bylo čisto( i když občas se našel i psí bobek.. jen v daleko menší míře než u nás)


O víkendu bylo ve městě pusto a prázdno. Jen jednu zemědělkyni jsem potkala. Aspoň na mě tak působila. Pozdravila mě Grüß Gott, takže jsem si připadala jak na vesnici, kde se lidi mezi sebou zdraví. Vzpomněla jsem si teď na scénu z vlaku, kdy jsme se s dalšími účastníky workshopu vsadili, co studuje ten pán. spolucestující, v našem kupé. Ještě nevím, jak to dopadlo. Poslední dobou potkávam lidi- Čechy, kteří jsou smělí a zvídaví a zajímá je, odkud jsou ti druzí a čím se zabývají. Neboj se klidně úplně cizích lidí zeptat. Někdy žasnu, asi bych se moc neodvážila oslovit cizího člověka. Jen kdyby se to fakt hodilo.

Jen tak tak

4. března 2013 v 23:04 Kočka na každý den
Opět se mi podařilo vyklopit jídlo do tašky během přesunu do Brna. Netušila jsem ale, že pozůstatky naleznu ještě těsně před tím, než ulehnu do hajan. Zeleninový salát a především jeho nálev jsem našla totiž nově i na pyžamu! Fakt vopruz. Nejen že budu mít ručník s vůní salátu, ale teď i svůj noční oděv. Ať žijí netěsníncí krabičky!
Kupodivu jsem dnes náhodou četla článek v OnaDnes o šatnících a o tom, jak si nenechat přerůst své věci(hadry) přes hlavu. A myslím to doslova. Zatím takový problém neřeším, i když triček bych mohla tak desítku ubrat, protože jsem zjistila, že jich mám příliš moc! Ale ke každému je nějaká vzpomínka, takže je pro mě těžké se s oblečením loučit. Pro vás taky?
Pondělí byl hektický den, ale zároveň všechno dobře dopadlo. Tedy skoro všechno. Za zásadní považuji fakt, že jsem stihla bus do Brna, protože taková ztráta by mě hodně bolela. Sice s vyplazeným jazykem a s následně hodinovým astamatickým záchvatem.. Ten bus jsem ale chytla a na hodinách bylo přesně 10:58! Vyjížděli jsme přesně. Měla jsem kliku, ale připisuju to vlastně velké shodě náhod.. že mi hned jelo metro, že jsem z Hlaváku klusala na metro a že jsem zvolila druhou nejrychlejší variantu, jak se dostat na busové nádraží Florenc. Ta první mi docvakla teprve před chvilkou ;)
Ve škole docela nezábavné hodiny, ke všemu jsem to musela protrpět sama.. mé dvě kamarádky to zřejmě už zabalily hned ze začátku semestru.. Později odpoledne jsme marně vyhlížela zájemce na prohlídku našeho bytu. Ale zato jsme stihla překlady a všechny úkoly do jednoho extra těžkého předmětu, takže jsem si udělala strejčka. A hádejte proč? Kvůli bakalářce přeci! Ano, dnes jsem oficálně začala psát dokument s názvem Bakalářská práce. Napsala jsem hrubou osnovu a odpadla. Né, přerušila mě mamka na skajpu, a pak už jsem nechtěla načínat další téma. Až zítra. Budu psát Einleitung. Což je jedna z nejdůležitejších věcí celé práce, protože když si člověk nestanoví cíle a otázky, je těžké se něčím zaobírat. Další novinky psát nebudu, protože je nechci zakřiknout a nebo ještě nejsou jisté.


Česko-německé společenství

3. března 2013 v 22:26 Kočka na každý den
Zdravím! Na pár hodin jsem se vrátila do svého domova. Z Německa jsem přijela nabitá novými zážitky z natáčení a nejen tím. Báječným prostředím, super lidmi a skvělým počasím. Vyzkoušela jsem si něco dosud úplně nového. Slupinka Čechů a Němců se setká na víkendové akci, cílem je poznat se navzájem, porovnat tyto dva národy(a vzájemné vztahy mezi nimi) a natočit o tom film. A největší oříšek je v tom, že zdaleka ne všichni Češi umí německy a ne všichni Němci ovládají češtinu. Převážná většina programu byla tedy překládána jak do češtiny, tak do němčiny. Během tvoření filmu, kdy jsme byli v malých skupinkách, jsme si museli poradit sami. Naštěstí to šlo. Já jsem všemu rozuměla, ale práce s kamerou pro mě bylo velká neznámá( ačkoliv jsem už jeden film s kámoškami natáčela). Přijali jsme nápad Jany, kdy jsme představili českého prezidenta a německou kancléřku, jak se chystají na konferenci, kde mají mít oba dva proslov. Natáčení mě fakt bavilo, užili jsme si při tom spoustu legrace. Nebylo to ale jen tak, pořád se vyskytovaly nějaké zvukové ruchy(např orchestr), a tak jsme museli znova. Nejnamahavější část byla stříhání. Pamatovala jsem si, jak jsme to hodiny a dny dávaly s kámoškama před pěti lety dohromady. A teď jsme to měli zvládnout za pár hodin! Seděli jsme u toho až do devíti, večeři nám málem snědli, ale dodělali jsme film jako první. Zatímco některé skupiny stříhali až do pěti do rána! Ke konci mě už z toho bolela hlava. Chvíli to trvá, než pochopíte program na stříhání a úpravu filmu. Večeře byla fakt pak opravdu zasloužená. Měli jsme maso na grilu- mňam. Taky areál- ubytovna pro mládež nebo-li Jugendherberge byla čistá, pěkně udržovaná a na jídlo si nemůžu vůbec stěžovat. Včera jsme měli ke kafi čokoládovo-třešňový dort! Za malé mínus počítám to, že jsme občas byla zmatená a nevěděla, jestli mluvit česky, nebo německy. Němčinu jsem si zas tak neprocvičila- mám na mysli mluvení a nová slovíčka, ale je to má první zkušenost, kdy jsme se setkala s cizincem, který se učí můj mateřský jazyk. Myslím, že nejlepší je se domluvit na určitém čase, po který se bude používat jeden jazyk, a pak se to třeba může vyměnit. Také jsem se zas a znova přesvědčila, jak je svět malý. Potkala jsem jednu dívku, která je na Erasmu v Řezně a zná mé spolužačky z germanistiky, které tam taky jsou. No a největší překvapení mě čekalo, když jsem poznala čtenáře svého blogu o Švédsku. Náhodou jsme se o tom bavili u jídla, a pak z jednoho z našich vedoucích vyleze, že byl tou dobou taky ve Švédsku a můj blog sledoval a se spoustou věcí se ztotožňoval! Fakt haluz!


z deviantart.com od BojanMarinkoski

Netradiční (re)akce

1. března 2013 v 11:32 Kočka na každý den
Ani nevíte, v jaké poloze teď píšu na svém noťasu. Nějak se nám porouchal net a jedna krabička zhasla a ne a ne ji nastartovat. Tak jsem kabel připojila rovnou k notebooku. Mezi záchodem a svým pokojem tu klečím na koberci. Za necelou hodinu odjíždím na vejlet. Doma jsem pobyla pár hodin, ale strihla jsem toho fůru. Zapsat knihy do deníku, napsat dopis, zaskajpovat, přepsat věci do sešitu, napsat pár e-mailů, odevzdat docházkový list a zařídit si práci na příští týden. Super, že mi to aspoň na dva dny vyšlo. Každá koruna se hodí.
Teď si uvařím něco k snědku. Jsem ráda, že po dlouhé době můžu zas obléknout sukni. Je mnohem pohodlnější než kalhoty. A taky mě těší, že nemusím s sebou konečně vláčet těžkou bundu. Na lyžáku mi ale byla dobrá. Jsem zvědavá, jaké je počasí v Německu a jestli tam taky po sněhu není ani památky. Rozárka mi teď utekla před fénem. Netušila jsem, že se bojí i fénu. Zatím zdrhala jen před vysavačem:)
Mějte parádní víkend!