Únor 2013

Nejasné

27. února 2013 v 14:23 Kočka na každý den
Konečně se mi podařilo zabalit do krosny lyžáky, oblečení a helmu. Je to nadlidský úkol, trvalo mi to asi půl hodiny, ale je to tam! Dopoledne jsem se probírala programem na Buchmesse a vypisovala vše, co mě zaujalo. Zítra mě konečně čeká osobní pohovor se všemi důležitými profesory. E-mailová komunikace je na nic. Do včerejška jsem měla spoustu věcí nejistých, ale jak jde čas, pomalu se začíná vše vyjasňovat. Doufam, že zítra už budu všechno potřebné vědět!
Úterý byl pro mě báječný den. Dvakrát tancování, konverzace, jarní písně a literatura. Na swingu tentokrát hrála živá hudba! Wow! To bylo překvápko! Přišli skoro všichni známí lídři, takže jsem si celkem dost zatancovala. Ondra samozřejmě jako vždycky vymýšlel různé vychytávky, ale ne vždycky se to povedlo.
Už se těším ale domů. Moc se tam neohřeju. Může za to únor, ten je tak krátký.. Chystám se na jeden workshop s Němci. Jsem na to velmi zvědavá, ale zároveň mi trochu zkřížilo jiné plány. Určitě ale pojedu. Je to totiž celé hrazené EU. To aby zase někdo neměl řeči, kde na to beru. Pro mě je holt cestování jedno z nejdůležitějších věcí, takže jsem kvůli němu ochotná obětovat dobrý oběd, hospodu, pohodlí, koncert, nové oblečení a další.


Itálie- Sella Nevea a Tarvisio

25. února 2013 v 19:04 Moje cesty
Pár fotek z hor. První dva dny jsem nefotila, protože jsem se bála, že zas něco provedu s foťákem, ale nakonec jsem se odvážila a foťák to dokonce přežil. Asi to bylo tím, že jsem ani jednou neupadla. Sice jsem jezdila občas dost pomalu(zvláště ke konci, když jsem byla už hodně vyčerpaná), ale boule, hluboký sníh i plotny jsem nějak přečkala.


Co se mi moc nelíbilo, bylo to, že se Italové moc nenamáhali a sjezdovky byly často neupravené. Já, která jsem zvyklá na urolbovaný koberec, jsem trpěla. Ale většinou níž už to celkem šlo.



Kostel v Tarvisio


Co se mi naopak líbilo, byly skály a okolní vysoké hory, kde sídlili černí ptáci. Jako z nějaké knihy..pohádky. bylo to fakt působivé. Na vlecích jsme taky vůbec nečekali a celkově bych řekla, že tamní sjezdovky jsou poloprázdné.


Pohled do údolí


Zezdola jsme přijeli.. ty hory mají něco přes 2000 metrů


V hlavě mám sníh

25. února 2013 v 18:26 Kočka na každý den
Jsem zpátky v Brně. V kruté realitě. Až před pár minutami jsem spadla trvdě na zadek a utrpěla nemalý šok. To když jsem otevřela diář a zjistila, že v pátek bude již prvního března a že jsem si naplánovala příliš mnoho akcí. Obě dvě jsou v Německu. Ale bohužel se z jedné budu muset nejspíš odhlásit. Taky jsem se těšila domů do Prahy, takže nemíním měnit své plány a zbytečně to tu prodlužovat. Pak mě taky štve jeden předmět, kde chce učitel, abych se přehlásila do jiné skupiny. Už takhle budu mít středu dost nevyužitou a zůstávat tu dva dny navíc jen kvůli tomuto předmětu mě fakt dere.

A jaké byly hory? Krásné, sněhové, mokré, rychlé, vyčerpávající, slunečné, bezcivilizační a bezstarostné! Už dlouho jsem si tak neodpočinula. Úžasně mi to vyčistilo hlavu. Když jsem odjížděla, cítila jsem se na 99, 9 % v psychicky v pohodě, fyzicky tak na 7%. Ale obojí jsem brala pozivitně. Teď už pomalu ta psychická vyrovnanost klesá :-/
Lidi byli fajn, sice jsem se s nikým zas tak nespřátelila, ale poznala jsem spoustu tváří a i ti, kteří mi připadali zpočátku nesympatičtí, mě mile překvapili. Líbí se mi, že se prostě sejde taková parta, kde všichni mají za cíl hezky si zalyžovat a nic jinýho neřešit.

Brno mě přivítalo deštěm a tajícím sněhem. A taky velkou uspěchaností. Těším se domů. A taky na to, až konečně začnu psát bakalářku! Že by konečně??


Ready to go!

19. února 2013 v 22:45 Kočka na každý den
Za chvilku odjíždím. Hlásím, že se tu do pondělka neukážu. Jsem tak ráda, že si odpočinu od internetu a počítače. Jedu na hory! Hurá! Vzhůru za dobrodružstvím!


Rozpor

18. února 2013 v 20:57 Co mě kdy zaujalo
Ve státě Čchu žil člověk, který prodával štíty a kopí. Když nabízel štíty, říkal: "Můj štít je tak pevný, že ho ani to nejlepší kopí neprobodne."
Když nabízel kopí, říkal: "Mé kopí je tak špičaté, že není na světě nic, co by neprobodlo."
"A co se stane, když zasáhnu tvým kopím tvůj štít?" zeptal se kdosi.
Na to neuměl muž odpovědět.

Chan Fej-c´

Teď

18. února 2013 v 20:03 Kočka na každý den
Jsem smutná, uběhaná, hladová, natěšená, unavená, plná obav a očekávání, nejistá, nepřímá, starostlivá, cílevědomá. Taková jsem právě dnes.


z deviantart.com od Sykeye

Brno- Medlánky

17. února 2013 v 17:39 Moje cesty
Z geoprocházky
Zvonice- tam jsem to nenašla. Ale aspoň jsem se podívala okénkem dovnitř. Mají to tam hezky vyzdobené.



Dole na náměstí


Medlánecký rybník


Možná pes by se po tom ledu ještě prošel..


Těsně po odlovu, kdy jsem se vyšplhala na kopec za zahrádkářské kolonie


Že by Medlánky?


Jsem ráda za dnešní procházku. Zpříjemnila mi pobyt ve vylidněném Brně. Stále se mi potvrzuje, že poznávat lze i u nás. Stačí vyjít kousek za barák a už narážíte na místa, o kterých vůbec nic nevíte. Například o tom, že tu existuje nějaký Medlánecký rybník a potok, jsem neměla ani ponětí. A o té skalce taky ne. Nález kešky pro mě byl pěkným zpestřením. A místo, kde se nacházela, je fakt vtipné :) Dostala jsem se až na okraj Brna, procházka po polích mi vyčistila hlavu. Mám ráda, když je kolem mě hodně prostoru. Třeba se za nějaký čas v tom hledání přeci jen vycvičím :)

Nové objevy

17. února 2013 v 17:14 Kočka na každý den
Štve mě, že jsem během víkendu ztratila jeden důležitý papír. Nemůžu ho nikde najít, doufám, že mi nikde nevypadl z báglu.
Suším rozmoklou peněženku. Vůbec nechápu, kde se mohla namočit. Vím jen to, že peníze najednou zvlhly a všechny účtenky a bohužel jeden slevový kupon do čajovny úplně rozmokly a vybledly.
Procházka byla akorát. Překvapilo mě, jaké je venku teplo. Našla jsem jednu kešku. Druhá nenalezena, páč na ty mikro jsem fakt už slepá. Mám radost z té jedné. Odnesla jsem si figurku ježečka. Těším se na zítřek, aspoň bude normální den a vyrazim obíhat instituce.

Momentka aneb když Róza poprvé objevila oblovky


Kde ty časy jsou?

16. února 2013 v 20:08 Kočka na každý den
Jsem sentimentální. Otevřela jsem složku s názvem Švédsko a prohlížím fotky. Inspirovala mě trochu má kamarádka, které ty své fotky budu za týden promítat. Dneska jsme totiž odpoledne zašly v Brně do Dobré čajovny a tam mi vyprávěla o svém ročním pobytu na Novém Zélandě a o výletě do Austrálie. Nadšení z ní jen prýštilo! Pár míst jsem poznávala z fotek jiné kamarádky, která teď na Zélandu pobývá. Nemít závazek jménem škola, tak se na pár měsíců někde zaměstnám a až bych měla na letenku, pojištění apod., hned bych takhle někam vyrazila.
Včera jsem se bavila se svým spolubydlícím o tom, že vedl nějaký kurz, jak si víc užívat přítomnosti a nenechat se pohltit svými myšlenkami. Uvědomila jsem si, že asi tak 80% času trávím v jiném světě, na jiném místě, v jiném čase, či v jiné dimenzi. Ať už s někým, nebo sama. Asi to není nejlepší řešení, ale pořád si říkám lepší než zažít pocit nudy. Leden a únor jsou pro mě ty nejhorší měsíce v roce, tak proč se neuchýlit k plánování budoucnosti, či k minulým časům, co stály za to. Neříkám, že se teď není z čeho radovat, ale přeci jen je ten počet podnětů hodně omezený. Snad to bude už jen lepší. Zato ve Švédsku mi připadá, že jsem skoro od rána až do večera (zvláště některé dny) užívala každý sluneční paprsek, každé zelené stéblo trávy a rozkvetlou květinu..a i každý pád do sněhu ;)
Včerejšek byl pro mě hudební den. Nevím proč, ale několikrát jsem si pustila do uší uklidňující vážnou hudbu(třeba na cestě do Brna).. a ponořila se do polospánku. Možná za to můžou má znovunalezená sluchátka, která jsem si tu už v lednu zapomněla.
Dneska jsem prožila pěkné dopoledne se svými Litevkami. Jedna tedy není "moje", ale ony sem spolu přijely, tak všude pochopitelně chodí spolu. Ukázala jsem jim centrum, katedrálu a Tesco. Dokonce na pár minut vysvitlo sluníčko a mně bylo takový vedro, že jsem si skoro musela sundat bundu. Obě Litevky jsou milé. Snažím se jim vše zodpovědět, ale ke konci už mi z té angličtiny šla hlava kolem. Škoda, že neumí německy, nebo švédsky. Rusky zas neumím já. Bydlí na pěkné koleji. Kam se na ni hrabe ta má bývalá kolej. Pokoj mají pěkný, záchod a kuchyňku mají své. Když jsem je včera přišla vyzvednout na nádraží, chvílemi jsem zažívala s nimi ten pocit "poprvé v cizím městě". Už jsem to na vlastní kůži zažila, ale tehdy mně bohužel nikdo moc neporadil. Spoustu věcí jsem si musela najít sama. I když je pravda, že mi trochu pomohli mí náhradní švédšté rodiče :)
Dnes jsem obědvala na Svoboďáku. Bylo takové vedro, že jsem si klidně sedla na lavičku a vychutnávala cottage s kaiserkami. Teď si jdu dát pro změnu teplou večeři- zapékané brambory.

kočka švédská z Mariehem


Já nic.. já za nic nemůžu

13. února 2013 v 21:14 Kočka na každý den
Včera jsem se vrátila v půl jedenácté z plavání a mamka si zas myslela, že jsem šla lovit nějakou kešku. Ale tentokrát ne. Myslím, že když napadlo tolik sněhu, je hledání o dost těžší. Byla jsem šokována, kolik lidí ještě v tak pozdní večerní dobu má chuť plavat. Bazén se uvolnil až po čtvrt na deset. Fakt síla!
V práci mi to dneska velmi rychle utíkalo. Měla jsem hodně co dělat. A přišlo celkem dost návštěvníků. Povídala jsem si s jedním mým spolupracovníkem. Prý bydlí ve Státech na Floridě. Dali jsme se do řeči, dost mě to chytlo. Překvapilo mě, jak je přímý. Vůbec mi to ale nevadilo. V Čehách by prý žít už napořád nechtěl. Pak jsem se bavila dalšíma dvěma klukama, vyprávěli jsme si, na co si vyděláváme. Je taky zajímavé zjistit si, jaké mají lidé priority.
Večer jsem měla malý konflikt s bráchou. Nechtěl poslouchat cimbálovky, které hráli v televizi. Po sto letech se mi něco zalíbí v té krabici a brácha proti tomu má výhrady. Jak jinak.. Podařilo se mi ho ale vystrnadit do svého pokoje.
Ještě zítřek, na večer se těším ze všeho nejvíc.. a hurá do Brna!


Už jsou tady!

12. února 2013 v 12:04 Verschiedene Sachen
Už skoro týden u nás máme osm nových nájemníků. Nikdo z vás to neuhád, které zvíře budeme mít.. a já se ani nedivím. Jsou to oblovky- tropičtí šneci. Postupně vyrostou, teď to jsou ještě miminka. Mně připadají dost nudní, ale někteří členové rodiny si to nemyslí. Slyšel jste už někdo o oblovkách? Máte je třeba doma někdo?




Jsou to hermafroditi, takže nevíme, jak je máme pojmenovat. Mamka jim jednou řekla kluci moji, ale co když by v nějakém z nich byl i kousek holky.... to by pak byla diskriminace. Každopádně jednomu z nich- s tmavým domečkem- jsem začala říkat Hubert. Ono jich je tam s tmavym barákem víc, takže si už nepamatuju, kterej to přesně byl, ale to je jedno ;)


Zase ta vánice

12. února 2013 v 11:48 Kočka na každý den
Venku se chumelí a mě mrzí, že už asi nestihnu vyjet na běžky. Leda že by byl sníh, až přijedu do Prahy ke konci února. Aspoň chci dnes odzkoušet večení plavání. Půjdu až na devátou, snad bude bazén prázdný.
Užívám si posledního volného dne v Praze, pak už jen práce a v pátek hurá do Brna. Jsem zvědavá, jak poberu všechny ty baťohy a tašky. Původně jsme měly jít dnes ráno s mamkou na pilates, ale lenost byla větší než jsme čekaly. Už se těším na pořádnou změnu! Včera jsem se dočetla, že jsem se narodila v indinánském znamená sovy, které nemají rády, když je někdo dlouho drží v klícce. Myslím, že to odpovídá, už se těším, až se pořádně proletím.


A ted už spát

10. února 2013 v 19:38 Kočka na každý den
Jsem unavená, utlumená a hlavou se mi víří události, které se staly během posledního dne.
Tak za prvé: podařilo se mi včera samotné odlovit svoji první kešku. Kousek od našeho bydliště. Vzala jsem si odtamtud figurku Hello Kitty a dala tam odznak se smajlíkem. Druhou jsem už nenašla. A to jsem tam šla dvakrát. Jednou na tom místě bylo hodně lidí a projížděla tudy auta, podruhé(k ránu kolem 5.30) jsem tam sice byla sama, mrzlo až praštilo, ale asi jsem prostě byla slepá. Ohmatávala jsem sloupy, snažila se vyndat gumové drážky, ale nepodařilo se, keška je moc malá. Stejně si myslím, že to v nějaké té gumové věcičce je. Vůbec nechápu, k čemu to tam ty stavaři dávali.
Doma jsem to pak trochu slízla. Ale pochopte, musela jsem se uklidnit po tom šoku.
Ano, je to další věc, z které se mi úplně rozbušilo srdce. Člověk má v hlavě o každém, koho potká, jakýsi obrázek, soubor vlastností, které ke každému tak nějak pasujou. Hlavně u bližších přátel to tak je, myslím. Ale pak přijde něco, co vám vyrazí dech.. a řeknete si, že něco takového byste v životě do tohoto člověka neřekli.!
Diskotéka pro mě byla zajímavá, ale příště by to chtělo lepší hudbu. Hráli skoro pořád techno, aspoň mi to tak znělo. A těch lidí,chtělo by to taky větší parket a levnější drinky. Prostě zlatej swing.
Kočky dneska na chalupě bláznily. Hlavně Gába, která si hrála s provázkem jak malé kotě. Skákala s ním do výšky, válela sudy a nosila ho v držce. Pak venku vyskočila na žebřík, ale nějak to blbě odhadla a zhoupla se jen na předních packách jako na klandru.




Partička

9. února 2013 v 11:30 Kočka na každý den
Tak jsem psala článek na blog a celej se mi smazal. Děsný! Tedy znova..
Probudila jsem se se zvláštní náladou. Po pár přečtených kapitolách z knihy jednoho norského spisovatele jsem raději šla hledat radostnější zábavu. Je to hodně smutná knížka a asi už podobného žánru číst dobrovolně v budoucnu nebudu.
Pátek byl fajnovej den. Dopoledne i odpoledne jsem byla zaměstnána kamarády. Večer jsme se sešly se spolužačkami z gymplu v Pivovarském domě. Znáte ho? Já tam byla včera poprvé. Popíjely jsme ze "žížaly" a ochutnala jsem nakonec i višňové pivo a Šárčiny vnady. Tak ráda jsem zas všechny viděla.. myslím, že jsme byly trochu hlučné a pořád rozesmáté, ale snad to okolním návštěvníkům moc nevadilo. Tak to přeci má být, když se lidi po dlouhé době sejdou, ne? :)
Nejvíc mě zaujal rozhovor o geocachingu. Katka je nadšenec a vyprávěla nám, co zažívá při lovu keší. Někdy riskuje i život, jen aby tu krabičku našla. Je to velké dobrodrůžo, ale i hazard. Někdy bych se každopádně chtěla ke kámošce připojit. Možná to zkusím i sama. U některých keší totiž nepotřebujete ani GPSku. Taky chodíte na lov?
Včera jsem přečetla minimalistickou knihu Zbytky od Helle Helle. Některé povídky byly hezké.
Tuhle noc jdu po dlouhé době na diskotéku, tak snad si to tam s Míšou užijem =)
Pěkný víkend!


z deviantart.com od viktike

Svit

6. února 2013 v 21:02 Kočka na každý den
To je úleva! Před pár minutami jsem zjistila, že jsem udělala test z literatury. Hurá!!!! Takovou nervozitu jsem prožívala, když brácha řekl, že to dva lidi nedali. Sama jsem se totiž na ty výsledky nemohla ani podívat, jak mi bylo špatně.
Konečně se budu moci věnovat své bakalářce. Teď ještě vyřídit pár výjimek(švédština a exkurze)a bude to!
Dneska byl parádní den, hlavní důvod pro to byl, že svítilo sluníčko. Od rána až do odpoledne, což je rekord. Vstávala jsem zas na osmou, ale to mi nevadilo. Od desíti jsme s kamarádkou hrály badminton. Po delší době jsem vzala do ruky zas raketu a protahla si svaly. Poté jsme se vydali na procházku po okolí Cibulky. Ani nevím jak jsme se ocitly na okraji parku Cibulka. Viděly jsme věcí.. v životě bych nečekala v Praze zříceninu, jezírko a mechem zarostlé sochy. Sluníčko zrovna mělo největší sílu, potok zurčel, prostě paráda! Od adventu je to poprvé, co jsem se takhle náramně uvolnila. Konečně zmizelo to hnusné lezavé počasí. Ale asi ne na dlouho.
Jen škoda, že dneska nestihnu swing. Pořád jsem řešila dilema jít- nejít. Když musím ale zas zítra vstávat do práce, tak to nechám na jindy.



z deviantart.com od nathan-101

Práce a trocha zpestření

5. února 2013 v 22:27 Kočka na každý den
Po dvoudenním pracovním nasazení se těším na zítřejší odpočinek. Zdánlivě lehká práce je pro mě únavnější než kdejaká inventura v supermarketu. Naštěstí potkávám další studenty, kteří jsou se mnou na jedné lodi a chtějí si taky vydělat nějaké kačky. Aspoň se můžeme občas pobavit. Tak jsem dneska poznala jednoho muzikanta, který mi dával poslechnout svoji nahrávku z vlastního CD.
Rozárka dneska seděla ráno za dveřmi a když jsem je otevřela, začala mňoukat a pobíhat po bytě jak šílená. Chtěla si hrát na schovku. Proč si vždycky ta kočka vybere ten nejnevhodnější okamžik ke hře?
Včera jsem zašla po práci na plavání, ale moc jsem si to neužila. Bazén byl přeplněný, a tak jsem ho za třičtvrtě hodiny opustila. Dnes jsem pro změnu zajela na přednášku o Japonsku. Bylo to zajímavé, akorát by to chtělo příště mirkofon. Paní, která nám o této zemi vyprávěla, mluvila dost potichu. Co se mi nejvíc líbilo, tak japonská móda. Ne, že by něco podobného vzala na sebe, ale je zajímavé pozorovat, jaké jsou styly oblékání. Chtěla bych si vyzkoušet nějaké kimono. Ale pod odborným dohledem. Váže se totiž zleva doprava. Zavázat ho obráceně je velké fó pa, protože tak se váže jen nebožtíkům :-D

Číča v sakurách


z deviantart.com od Risachantag

Embéčkem kolem světa

3. února 2013 v 21:59 Dóóóst dobrý knížky
Embéčkem kolem světa je knížka, kterou jsem už od září loňského roku chtěla přečíst. V knihovně byla beznadějně rozpůjčovaná a v knihkupectví nepatřila k nejlevnějším titulům. Na Vánoce jsem se ale dočkala!
Nápad vydat knihu jako cestopis se mi líbí a je mým velkým snem něco podobného taky napsat. Snad se poštěstí. Příběh dvou kluků mi byl o to bližší, že studovali ve stejném městě a na stejné univerzitě jako já. Takže jsem je teoreticky mohla potkat ve školních prostorách.. tedy pokud se poslední tři roky studiu ještě věnovali. Kniha mě přesvědčila o tom, že je možné překonat nemožné. Nedokážu si představit vyjet s někým ve dvojici starým autem kolem světa. Ačkoliv ani kluci nebyli techničtí znalci a teprve s ujetými kilometry se učili opravovat svou Julii. Nedokážu si představit, že se svým bratrancem jedu do Německa, natožpak kolem světa :-D Možná že příbuzenská role v cestování taky hrála důležitou roli. Kluci totiž byli bratranci.
Kniha je prokládána e-maily, které psal Michal domů svým blízkým. Najde tam také zajímavosti a fakta z jednotlivých míst, která kluci navštívili. Má to vtipný chlapský styl. Julie je v roli občas poslušné a občas trucovité a žárlivé ženy, která si někdy postaví hlavu a nejede a nejede. Člověk zjistí, že jazykové znalosti jsou mu občas k ničemu, ale přesto se dá i s lidmi dorozumět. Někdy stačí, když na sebe mluví dva lidé svou mateřštinou a dají do toho patřičnou dávku gest a mimiky a je vystaráno. Nebo naopak, že i ticho občas sbližuje. A nebo zpěv, či hraní na hudební nástroje.
Zajímavé je také, jak se postupně kluci odnaučovali dodržovat zákon, co se pití za volantem týče. Policisté si také v každé zemi trochu vykládali povolení k průjezdu jinak. Někdy stačil úplatek, někdy svezení Jůlií a někde byli neoblomní a byrokratičtí, takže kluci ztratili nejen několik tý(dnů), ale i několik tisícovek(např. za převoz Julie z Korey do USA)
Na svých cestách potkali Havíře, horníka, který se rozhodl změnit radikálně svůj život a cestovat. Několikrát se jejich cesty protnuly.
Asi nejvíc by se mi líbilo v Karibiku, ve vesničce San Blas, v ráji na zemi. Jen nevím, jak bych přežila plavbu na lodi. Kluci měli mořskou nemoc a skoro pořád jim bylo nevolno. To jediné jim bránilo si to maximálně užít.
K přečtení knihy mě inspiroval film Embéčkem kolem světa, který určitě taky doporučuju zhlédnout.

můj výstisk


knížka je doplněna suprovými fotkami a podrobnou mapou


Sobota s Fousem

2. února 2013 v 21:12 Kočka na každý den
Vrátila jsem se z jednodenního vejletu na místo, kde medvědi dávaj dobrou noc a kde není radno vycházet po setmění do lesa, neboť se tam vyskytuje divoký vk.
Už ani nevím, kdy jsem sem psala naposledy, jen vím, že včera to učitě nebylo.
V rámci svého pobytu na venkově jsem se vydala na procházku do lesa, kde jsem poněkud vymrzla. Podařilo se mi ale objevit novou lesní cestu, která mě dovedla na pole. Následovala jsem žlutou značku, minula tři posedy. Když na jednom rozcestí šipka směřovala pořád dál a rovně, rozhodla jsem se pro štěrkovou cestu vpravo. Občas bylo vidět zbytky sněhu. Narazila jsem i na informační tabule, kde jste si mohli přečíst, co v okolí žuje za zvířátka. Neztratila jsem se, jen jsem celý vrch obešla. Za tu dobu jsem nepotkala ani jednoho člověka, jen na poli kočku, která číhala na svou kořist. Ten vítr byl nepříjemný, jinak bych si tu procházku ještě víc užila. Doma mě přivítala horká polívka a má sestřenice. A taky Fous. Fousek je mazel. Zpočátku se mě bál, ale pak si na mě vzpomněl. Má svaly a taky torby jak křeček. Vážně. Když jsem ho spatřila poprvé, tak se mi tomu nechtělo věřit. V létě prý vyhubne a torby mu zmizí. Je to ale zvláštní. V životě jsem neviděla kočku s tak mohutnou hlavou. Teď v zimě spí v kuchyni a taky ve sklepě. Když si ho vezmete na klín, tak pěchuje packama. Odběr krve u doktora je proti tomu nic :) Pak si skočí do pelíšku a tam se natáhne. Když jste všichni v kuchyni zticha, slyšíte, jak dýchá. A když k němu přiložíte ucho, slyšíte i jeho spokojené vrnění.