Leden 2013

Zvíře

14. ledna 2013 v 18:36 Ankety
Jaké zvíře se k nám zanedlouho postěhuje? Hádejte, tipujte, kdyby to bylo na vás moc těžké, poskytnu později nápovědu :-)


Stres, spěch a co ještě?

14. ledna 2013 v 17:40 Kočka na každý den
Byla jsem si dnes spravit náladu v aquaparku. Nešlo to jinak. Zprávy z našeho informačního systému mě přivádějí k šílenství.
Na metro jsem šla pěšky a ne jednou mi během cesty prolítla hlavou vzpomínka na Švédsko. Jak jsem se brodila závějí ráno ke škole a odpoledne tou samou cestou zpátky. Co je proti tomu těch pár centimetrů, které tu v Praze napadlo? Připadám si jako ten malinký plamínek svíčky, který tu vedle mě skomírá. Když svíčku nakloním, vosk se přelije na stranu a plamen se mnohonásobně zvětší. Jakmile ale svíčku vrátím do původní polohy, zbyde jen malý modravý kousíček nad hladinou.
Přehlásila jsem si bus na dřív, abych byla v Brně včas. Kdyby náhodou byla na dálnici kalamita. Bohužel mi tak ale horzí víc než hodinové čekání před zkouškou. Nemám to ráda, raději jdu hned na věc bez žádného prodlužování.
Knížku o Číně jsem včera dočetla a hned jsem ji zapsala do deníku. reportáže z ní byly pro mě velmi inspirující. Tady u nás je život hrozně zrychlený, ale v Číně se lidé dokáží víc uvolnit. Není kam spěchat. Už proto bych tam chtěla jet.


Kočičí proměna

13. ledna 2013 v 20:49 Kočka na každý den
Udělala jsem nový rekord v moštování. I s mytím to stíhám do hodiny. Za chvíli ze mně bude profesionální moštátor ;)

Co se týče dneška, tak kromě návštěvy nemocnice a veledůležité informace, že každý Němec sní ročně 90 kilogramů masa, nic nového. Zato včera jsme si na chalupě užili spoustu kočkování a zimy. Cipís se rozhodl nás poctít svojí návštěvou. Ale přiběhl až skoro na konec, když jsme už chtěli odjíždět. Je to kočka záletná, kam vítr, tam plášť. Ne, že by vyrostl, snad jen malinko, ale když jsem ho vzala do náručí, moc dlouho mi tam nevydržel. Pořád se někam ohlížel, byl roztěkaný a neklidný. Dost zdivočel. Kde jsou ty časy, kdy byl malé rozkošné koťátko. Zato Čiperka se tulila a její vrn byl slyšet na míle daleko:) Jsem přesvědčená, že zvířata mají rozum. Pouštěly jsme slepice na dvorek a pokaždé, když jsem jim položila otázku, jedna z nich něco zakdákala. Nikdy předtím jsem si nic takového neuvědomila, až teď.. Bylo jim smutno, a tak se rozpovídaly, jak balkónové báby, co roznáší drby. Rybičkám jsme taky ulevili prosekáním ledu. Když jsme přijeli domu, říkali jsme Rozárce, jak se děsně má, že je kočka domácí, pěkně v teple a pohodlí.

Jdu si dočíst knihu o Číně, zbývá mi pár stránek a je to tak zajímavé. !

To je on. Jenom nažrat a zase zmizet.


Čtyři kanystry

12. ledna 2013 v 19:28 Co mě kdy zaujalo
Netradiční dárek od kamaráda. Taky jste někdy něco podobného dostali? Myslíte si, že to má smysl? Potěšil by vás takový dar?
Mně udělal celkem radost, ale přiznám se, že jsem něco takového vůbec nečekala. Akorát těch sto litrů denně na rodinu mi připadá nesmyslné.




Dnešní skóre

11. ledna 2013 v 22:02 Kočka na každý den
Mrazivá procházka,
rozloučení,
opravené boty,
odstrojování stromečku,
vypisování třiceti pojmů,
záhady Berlínské zdi,
šok z toho,
že budeme mít brzy nové domácí zvíře.



z deviantart.com od irkan13

Prahou

10. ledna 2013 v 23:21 Verschiedene Sachen
Procházela jsem se dnes Prahou a snažila se dívat se na ni očima turisty. Stromeček na Staromáku už není. Škoda. V Brně jsem ho tento týden ve středu ještě na náměstí Svobody viděla.



Že by Praha měla dva orloje?



Že by se vypoukla jak rybí oko?



Že by vybledla jak dlouho namočené prádlo?



Nebo že by ztratila všechny své barvy a zbyl z ní pouhopouhý stín?



Mohla se taky zbláznit a odít se do růžova 8-)


Praho, Praho, tak jaký pohled mi ještě nabídneš..?


Snad ne rozmazaný od slz

Kočka na 10. ledna

10. ledna 2013 v 22:52 Kočka na každý den
Das Leben is eine Lotterie aneb než se stačíš otočit, vše může být úplně jinak. Kéž by se všechno v dobré obrátilo.
Přála bych si být domácí kočkou, která střídá pelechy páníčků, skříně a krabice a jediné podstatné, co řeší, je to, jestli je její miska vždy plná..


Má to smysl?

8. ledna 2013 v 17:25 Kočka na každý den
Po jednotvárné aktivitě si dávám malou pauzu na osvěžení. Poslouchám finskou zpěvačku Jippu a pročítám články z finského blogu. Počasí u nás se mi jeví vesměs taky jako skandinávské. Aspoň v Praze to platí na sto procent. Člověk pomalu nepozná, kdy je den a kdy noc. Brno mě sice včera přivítalo oslepujícím sluníčkem, ale ani to nepomohlo při písemce z němčiny. Moc mě to mrzí. Nemám ráda leden, už asi tři roky je to pro mě hodně krizový měsíc. Jsem tu sama, aspoň mě nikdo neruší. Složitá souvětí a podivné značky mi ale stejně nelezou do hlavy. Jen ten sníh padá, jako by na ničem nezáleželo. Sbohem!



z deviantart.com od naaimad

Pojď ven!

5. ledna 2013 v 22:33 Kočka na každý den
Další bláznivý den je skoro za mnou. Téda! Vysvětlovat Němce, kdo to je baba Jaga a co je to chaloupka na kuřích nožkách, je docela psina. Vždyť na kuří nožce se nedá bydlet! ..vysvětlujte to někomu, kdo tu pohádku nezná ;)

Nařídila jsem si budík na devátou a probudila jsem se až v půl jedenácté. To je vrchol lenosti! Mezi učením jsem si dala pauzu a vyrazila na kolo. Skoro po roce se podívalo na čerstvý vzduch. To sem si dala. Staré, pískavé a bez přehazovačky, o to zajímavější to byl zážitek. Každý druhý se za mnou ohlížel, jestli jsem nespadla z višně. Snažila jsem se jezdit jen po cyklostezce a kolem široké cesty u jezera. Dokonce jsem stihla i knihovnu. S větrem ve vlasech se mi připomnělo potěšení z jízdy, které jsem zažívala ve Švédsku. Domů jsem přijela utahaná, zpocená.. přestože jsem tam byla jen chvilinku. Prostě super!

Večer mi přišlo překvapení. Opět poštou v sytě zelené obálce. Kamarád ze Švédska mi posílá dva švédské filmy, lexikon se spoustou článků a knihu. Abych prý nevyšla ze cviku :) Wow! Tolik si toho vážím. Na tu knihu najdu asi čas až o prázdninách. Chce to víc času, ale jsem tak ráda, že se mi daří v rámci možností udržovat svoji švédštinu. Také díky vynikající stránce, kde je spousta cvičení a kde vám to opraví rodilí mlučí- buď úplně cizí, nebo s kterými si píšete. S němčinou je to divné, už jsem všechny skripta a slovíčka nejméně dvakrát přečetla a snažila se vstřebat do hlavy, takže mi to připadá už známé, nezajímavé. Je to ale zrádné.. Bojím se pondělka..


z deviantart.com od Pecetta

Co mi zaručeně zvedne náladu!

4. ledna 2013 v 19:54 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
A když už jsme u Matisse, předevčírem jsem od něj dostala balík. Z Lotyšska mi ho donesl pošťák k nám domů až před dveře. Bylo to pro mě ohromné překvapení a pozdvižení. Ze zahraničí jsem ještě od nikoho myslím ještě žádný balík nedostala. (Když nepočítám balíky, které jsem dostávala z Čech do Švédska). Čekala jsem až na večer, až přijde ta pravá chvíle, kdy ho můžu rozbalit. Byla to pro mě docela velká motivace se všechno naučit, udělat.. jen abych si to mohla otevřít.
A co v balíku bylo? "Gingerbread" nebo-li lotyšský perník, který mi docela připomíná švédské "pepparkakor", již zmíněné marmeládové bonbóny a překrásné přání s lotyšskou vánoční básničkou. Takové věci se dějí velmi vzácně a když to nečekáte, o to větší radost vám to přinese :-)




Tas baltais ziemas miers, kas iespīd istabā
No sniega laukiem rīta klusumā,
Ir tā kā Dieva miers tur, augstībā,
Kur, baltos spārnus klusi saglauduši,
Uz ceļiem eņģeļi stāv galvas noliekuši.
Uz ceļiem eņģeļi
Kā sniega mākoņi.
(K. Skalbe)



P.S. O tom básníkovi jsem nikdy neslyšela, ale prý píše hodně pohádek. Snad se mi podaří nějakou najít.

Zase ten stereotyp

4. ledna 2013 v 19:33 Kočka na každý den
Nic nového pod sluncem, střídám mísnosti a polohy, ve kterých bych se mohla učit a pauzy využívám, abych se mrkla na net. Tam se zas přiučuju švédštinu, nebo angličtinu, takže je to vlastně trochu monotóní. Jo a taky jím, což mě dost štve. Zkouškové je pro mě období stresů a tloustnutí, období, kdy nemáte čas na sport ani na tancování, prostě čas na nic. Kdyby nepršelo, vyrazila bych na chvíli ven, možná zítra bude hezky a mrknu se do knihovny. Přeci jen jedna novinka tu je. Byla mi přidělena dívka, o kterou se budu v jarním semestru starat. Budu jí pomáhat s orientací po Brně a na škole. Hádejte, odkud je :) malá nápověda: není ani z Německa, ani ze Švédska, či Velké Británie, ale pochází z Evropy. Během učení tu občas zobnu Matissovy bonbóny obsahující nějaké mořské plody. Původně bylo na té obálce napsáno marmelade, zřejmě si taky myslel, že podle obalu by to mohla být marmeláda, ale ne. Jsou to žele bonbony. Děda se právě ptá, kdy budu šrotovat jabka. Tak musím končit. Aspoň se trochu rozptýlím.


Austrálie

3. ledna 2013 v 18:56 Pohledy
Z postcrossingu je to zatím pohlednice rekordmanka. Urazila cestu celých 15 863 kilometrů. Posílá mi je milovnice zvířat Sheridan, která má doma rovněž jednu kočku. Bydlí kousek od Melbourne.


Přání PF

3. ledna 2013 v 11:41 Co mě kdy zaujalo
Neznám žádnou jinou zemi, kde by si posílali PFka. A vy? To slovo pochází z francouzštiny( Pour féliciter) a znamená to Pro štěstí. Tento zvyk k nám přišel právě z této země, ale nyní se už ve Francii moc nedrží. Zato u nás se čím dál tím víc rozšiřuje. Letos jsem jich dostala třináct. Líbí se mi, že si s tím může člověk všelijak vyhrát a častokrát ta fotka i to, co je na pfku napsané, vyjadřuje, co ten člověk rád dělá. Sama jsem taky jedno vyrobila, schválně jestli poznáte, které je to mé.








Ujetý nápady

2. ledna 2013 v 23:17 Kočka na každý den
Mám málo času na blog, přitom by byla teď spousta nápadadů, o čem psát. Zažila jsem ten nejpoštovnější den ve svém životě. Jako by pošta přišla v pravý čas, aby mně zpestřila a projasnila život. Někteří mí přátelé jsou pěkně bláznivý, ale právě taky proto je mám ráda. Snad se dokopu k tomu, abych vám tu svoji poštu trochu víc přiblížila. Připadá mi, že okruh lidí, s kterými se stýkám v ČR se dost zmenšil, zato v zahraničí je to úspěšnější. Přes den jsem se učila, ale párkrát jsem to musela přerušit. Chystala jsem se na to večer, ale nakonec jsem místo učení jedla makrelu. Malinké kosti jsem přebírala asi dvě hodiny. Syntax se mi podařilo až teď dočíst, ale nejsem z toho moc moudrá. Zvláště konec je dost nesrozumitelný, samý značky a zkratky. Smrdím rybou, ještě před chvílí jsem měla v puse pocit, jako bych vyšla z moře. Sůl, všude jen sůl. Připadala jsem si jako v moři. Jen kdyby mi k tomu přebírání kostí nehráli Čechomoři. Včera večer mně výsledky testu srazily náladu na bod mrazu. Měla jsem chuť se vším praštit a odejít. Někam hodně daleko. Ještě že jsem to neudělala. To bych se nedočkala dnešní pošty :-)


z deviantart.com od ScarletCB

Švédsko

2. ledna 2013 v 16:53 Pohledy

Ať žije pošta! Omlouvám se za kvalitu obrázku, ještě jsem se nenaučila s naším foťákem fotit. Tuto pohlednici jsem dostala mezi svátky od svých blízkých ze Švédska. Ačkoliv jsou to Češi, píší švédsky. Poznali jsme se na swingu.
Všimněte si, že na pohlednici jsou dva měsíce. Jeden normální a druhý v podobě naší lampy v pokoji :-)

Noční dobrodužství

1. ledna 2013 v 22:37 Kočka na každý den
Rozárka si poslední dobou oblíbila místo, kteréleží snad nejvýš střeše- naší knihovnu. Sedí tam jako karas a pozoruje nás z té výšky. Stává se z ní čím dál tím hečí kočka, stáří ji zkrášluje. Cipísek se prý na chvíli vrátil navštivit naši chalupu. Ale moc tam nepobyl. Je to prostě kočka toulavá a nevěrná. Nevěrné jsou všechny kočky, ale toulavé jen některé. Podařilo se mi dočíst skripta z lexikologie, ale mám v tom guláš. Skoro každý pojem zní stejně a něco jiného znamená. pak mi ještě zbývají dvě kapitoly slovíček.. ale to nepočítám pracovní listy. Děsí mě to, ale zároveň naplňuje. Jsem ráda, že mám co dělat. Aspoň trochu to zahání smutky, které mě občas přepadají.

Mí němečtí přátelé už odjeli. Zažila jsem tu s nimi ten nejzvláštnější Silvestr. Setkání s nimi bylo pro mě velmi obohacující. Nejen že jsem si procvičila němčinu( a k tomu zjistila, že s kapkou alkoholu v krvi mluvím plynuleji a nemusím tolik přemýšlet nad členy a slovesy, která se dávají ve vedlejších větách na konec). Němci a Češi k sobě mají blízko, ale přesto mě spousta věcí překvapila. Třeba silvestrovské minifilmy, které mi moc nepřipadaly vtipné. Nebo to, že se smějí Němcům, kteří pocházejí z východního Německa. Myslela jsem, že drží víc jako stát při sobě, ale třeba Bavorsko hodně usiluje o to stát se samostatným státem. Když jsem jim pouštěla naši parodii na Němce, řekli, že to je přece o Bavorech, ale ne o nich. Úplně se od nich oddělují.

Další věci ze včerejšího večera raději už jen v útržcích: dlouhé vypravování na metro, cesta nočními uličkami, funkce navigátora, jsme pünktlich, ale na místě nikdo není, šlapem nahoru po schodech, výhled na Prahu, zakotvujem, jehla v kupce sena aneb všude samí Němci, absint ala pasta na zuby, Sprizzer, ohňostroj sílí, půlnoc a přípitek, novoroční objetí, všeobecná radost, šplhání na třímetrovou/čtyřmetrovou zeď,strach, odpalování petard, dovypitá flaška je prázdná, ale brzy je na tisíc střepů, lidi odchází, volám, ohňostroje utichají, 14 lahví šampaňského a skladatel Jakob se svými dvěma společníky, zvláštní rozhovor nejen o Singapuru, a bratřích Vranických, nejméně pětkrát: Skål, Prost, Na zdraví... lekce francouzštiny, necítím špičky, poloprázdno, nebaví mě to a mrznu, uvězněna, útěk noční Prahou, příjemné teplo, metro už nejede, první novoroční nedobrovolná, ale přesto krásná procházka.. až na Anděl, noční bus, kolem 2.15 hned uléhám.. v půl šesté mi zvoní mobil, musím dolů otevřt, ale jsem v polospánku..


z deviantart.com od NowPictured

Sedm koček a umění žít

1. ledna 2013 v 16:34 Dóóóst dobrý knížky
Od Ježíška jsem dostala knížku o kočkách a dnes jsem ji dočetla do konce. Knížku Sedm koček a umění žít napsala americká autorka Jo Coudert žijící ve státě New Jersey. Z rušného města se přestěhovala na venkov a postupně se ujímá opuštěných, zatoulaných a odložených koťat bez střechy nad hlavou. Kniha vypráví o sedmi kočkách- Kate, Poppy, Chesterovi, Socksiem, Trotovi, Bittym a Sladkém Williamovi. Na jejich příbězích se čtenář postupně dovídá, jak si kočky rozdílně života užívají a co by si měl člověk z každé z nich vzít. Člověk zjišťuje, že kočky a lidé k sobě mají velmi blízko.

Úryvek z knížky:
Život nemá žádný jiný smysl než takový, jaký mu sami dáme. Na smyslu, který životu dáváme, závisí jeho kvalita. Proto je důležité umět žít. Umění žít se můžeme přiučit ze života velkých lidí, moudrých lidí, z knih, z hovorů,z přírody, z příběhů- ale i od koček- pokud dokážeme postupně posbírat pravdy, které leží všude kolem nás, a přijmout je za své. Toto je sedm pravd odkoukaných od koček: Od Poppy, poznat sám sebe. Od Chestera, přijmout sám sebe. Od Socksie, ovládat sám sebe. od Trota, ocenit sám sebe. Od Sladkého Williama, zůstat sám se sebou v kontaktu. Od Kate, být sám sebou. A od Bitty,opustit sám sebe s láskou a s uspokojením. Někdy se to nedaří, ať už vám, či druhým lidem. A když taková chvíle nastane, pohleďte znovu na kočky. Jen máloco je tak uklidňujícího jako vrnění tvorečka ve vašem klíně a ten měkký dotek kožíšku pod vaší rukou.


Citát z poslední kapitoly
Nejlepší protilátkou na smutek je mít zodpovědnost za živé stvoření.