Leden 2013

Čína, Beijing

31. ledna 2013 v 13:49 Pohledy
Tento pohled jsem dostala ve středu. Šel 31 dní. Poslala mi ho sedmnáctiletá Yuxi, která je taky velká milovnice koček. Má dvě, jedna se jmenuje Dou Dou a jedna Xixi :) To jsou ale jména pro kočky. Taky byste tak dali říkat svému mazlíčkovi?







Oživení šatníku

30. ledna 2013 v 21:57 Kočka na každý den
Právě jsem dočetla knížku o cestě kolem světa. Určitě na ni udělám recenzi. Dopoledne se nic zajímavého nedělo, ale odpoledne jsme jely do Berouna. Na zpáteční cestě z nemocnice jsme zašly do obchodu, kde jsem našla troje úžasné šaty. Snažím se tak přivolat léto.. hodí se totiž do teplejšího počasí. Mám z nich velkou radost! Dneska už to vypadalo nadějně. V kabátu nám bylo horko, sníh v čudu a ptáci zpívají o sto šest. Taky mám nové dopisní papíry, ještě dnes chci napsat Anně do Německa. Noční Beroun jsem zažila poprvé. Všechny obchody zavíraly nejpozději v šest, na náměstí skoro ani noha..zvláštní. V sobotu se tam asi zase podívám, ale tentokrát jen na nádraží. Výsledek z literatury pořád nemám a už mě to dost znervózňuje.

Rozárka má taky nový kožich. Nechala si udělat oranžový melír.


Kecám, nějak se mi zbláznil foťák a všechny fotky měly oranžový nádech.. :-D Vždycky se dokáže usadit v tom nej.... místě.. tentokrát pří sbírání prádla ze šňůry..

Stydlína

29. ledna 2013 v 18:44 Kočka na každý den
Jsem strašně ráda za to, že můj blog není autorský. Před sto lety sice na pár měsíců zdobily mé články oddělení Autorského klubu, ale byla jsem z něho násilně vyhozena. Při představě, že se můj blog skví na hlavní stránce blog. cz, se červenám.
Dneska mám taneční náladu. Přestože včera na swingu to stálo za starou bačkoru. Nebo aspoň za pěkně prošlapaný střevíc. Dopoledne mě nakopla anglická konverzace s jedním prima člověkem, pak tahle písnička v rádiu, výroba dvojbarevnýho pudingu a teď pro změnu předávám nakopnutí dalším lidem přes skype. Přišla mamka, přinesla mi pohled z Číny a dopis z Německa. Mizím!

Rozárka se včera taky nechtěla ukázat a schovávala se v mém pokoji za závěsem. Aspoň, že byla u mě. To bílé tygrované je šanta, kterou vláčí všude s sebou.


Počasí skoro arktické

28. ledna 2013 v 16:03 Verschiedene Sachen
Najdi kočku



Tady pro změnu žádná kočka není.. mrzne, až praští



Zafúkané.. ale jen trochu, v té písničce si to představuju kapánek drsnější :)


Trocha sportu

28. ledna 2013 v 15:45 Kočka na každý den
Právě jsem přišla z plavání a za chvíli se jdu potěšit časopisem Geo. Je to poprvé, co jsem do něho investovala, ale říkám si, že to člověk utratí za jeden oběd v restauraci.. tak proč to neinvestovat do něčeho, co vám zůstane napořád. Koupila jsem si ho hlavně proto, že je v únorovém čísle hlavní téma Čína. Tak jdu sbírat insiprace.
Zatuhlý krk plavání odblokovalo jen trochu, ale přesto to bylo fajné. Myslím, že jsem to včera s běžkami dost vychytala. Dnes už sníh taje. Ladronku jsem navštívila poprvé, trať je to sice dlouhá, ale na Hvězdě je to hezčí. Zato tam mají stromy, po kterých by se dalo dobře lézt. Myslíte, že by mi nikdo nevynadal?

Cipís taky leze rád po stromech. Kde je mu teď konec?


O cestování

27. ledna 2013 v 18:57 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Proč ráda cestuji?
Přestanu zírat několik dnů, či týdnů počítačů a noteboků. Ne že bych to nějak přeháněla, ale povinnosti mně k tomu bohužel nutí.
Používání mobilního telefonu se omezí jen na nejnutnější telefonáty, jinak zůstává po většinu času na dně batohu.
Je to parádní pocit vybočit z každodenního stereotypu a udělat první krok do neznáma.
Poznávání nových lidí, zvyků a míst, kde jste ještě nebyli.
Získání lepší fyzické kondice- odolnosti vůči chladu, nebo naopak vůči vedru.
Člověk si uvědomí, že ke spokojenosti stačí opravdu málo- něco k snědku a mít, kde složit hlavu.
Práce- ať je to dobrovolnická, nebo jiná, se dělá s větší chuťí a víc mě to baví, protože ve skupě lidí to je úplně jiné.. a víte, že na konci vás za to čeká odměna v podobě procházky po městě, výletem do přírody apod.
Cestování je adrenalin.
Díky cestování se člověk zlepší v jazyce a v komunikačních dovednostech.
Většina starostí, kterými se zaobýváme doma, odletí.
Člověk cestováním pozná nejenom lidi okolo, ale sám sebe.. naučí se jednat v nečekaných situacích a občas překonávat to, co by se mu doma zdálo nepřekonatelné.

Proč nerada cestuji?
Nerada se na delší dobu loučím s osobami, zvířaty a věcmi, které mi jsou blízké. Stýskání je smutná věc, ale k cestování prostě patří.

Vem mě nahoru:)

26. ledna 2013 v 21:01 Kočka na každý den
Dnes jsme byli na chalupě, připadala jsem si jako ve sněhovém království. Mrazík vykouzlil na stromech krásnou jinovatku. Kočky obezřetně obíhaly podél stěny, aby si náhodou nenamočily tlapky. Jen odvážné Čiperce sníh nevadil. Klidně se jím brodila a bylo slyšet, jak jí ten sníh křupe pod tlapkama. Jaktože jí nestudil? Vzala jsem ji do náruče a začala hladit. Ta vrněla! Jako motor! Mrzla jsem, ale zároveň mi bylo neskutečně krásně. Kočky dokáží přinést radost do života.


Inteligentní papoušek

26. ledna 2013 v 11:25 Co mě kdy zaujalo
Nechce se mi věřit, že se dá vychovat papoušek jako cvičený pes. I pes by něco z toho, co ten papoušek předvádí, nezvládl. Žasnu! Je chytřejší než leckterý člověk. Snad z toho ten papoušek má potěšení stejně jako jeho páníček.
Nejlepší: Udělej klokana! Udělej kakadu! :D


Mít společnost

25. ledna 2013 v 18:52 Kočka na každý den
Po dlouhé dobře jsem se zas začetla do knížky. Tentokrát je to cestopis Embéčkem kolem světa. Viděla jsme už i stejnojmenný film, který se mi zalíbil. Dva kluci, studenti Masarykovy univerzity, dostali bláznivý nápad a ve svém autě- embéčku Julii, se vydali sami na jízdu kolem světa. Je to super kniha, v duchu jsem v tom autě s nimi :)
Mám radost, že se mi podařilo zamluvit si pět dní brigády. Tentokrát budu hlídat na výstavě. Ráda bych vyrazila o víkendu na běžky a v pondělí do bazénu. Dnes se ale necítím moc dobře. Snad to zítra už bude lepší. Zjistila jsem, že mi pomáhají procházky v přírodě. V noci ze středy na čtvrtek těsně před mou zkouškou jsem se šla projít s kamarádem kousek za Brno. Sníh nám křupal pod nohama a mrzlo, až praštilo. Venku ani noha. Dostali jsme se až k nějakému lomu, kde mi H. ukázal poklop a hlubokou šachtu. Asi tam je nějaká cesta do podzemí. Viděli jsme jen žebřík dolů, ale až dolů jsme nedohlídli. Dost strašidelné. Prý se to chystá někdy prozkoumat. Až najde nějakého parťáka/parťačku. Já bych do toho asi tedy nešla. Jsem celkem na tohle padavka :-/ Mrzí mě, že se včerejší kino nekonalo. Chtěla jsem konec učení nějak oslavit. Ale všichni jsou nemocní. A tak jsem si tedy pustila ty Rafťáky. Psala jsem dnes kámošce do Číny. Jak se má asi Terka na Zélandu? Ráda bych si šla zatancovat, ale momentálně není nic na programu. Brzy pojedeme navštívit zvěřinec na chalupě. Čiperka vždycky zaleze do auta a chce jet do Prahy s náma. Stýská se jí tam samotné.. a mně taky!


Že by léto?

24. ledna 2013 v 21:21 Kočka na každý den
Dneska jsem si zahrála roli doučovatelky, pilné studentky, zdravotní sestry a spolucestující. Vyčerpaná, unavená, prostě úplně vyplesklá tu ležím v posteli a jdu si pustit Rafťáky. Léto se přece pomalu blíží :-)

Tak hurá nasedat!


z deviantart.com od PrincesseDemiesang

Kočka na 23. ledna

23. ledna 2013 v 19:53 Kočka na každý den
Tak tu sedím v posteli v přetopené místnosti se zmrzlýma rukama a hrozim se zítřka. Jednu opravku mám za sebou zítra mě čeká druhá. Střídavě se učím, odpovídám na otázky své spolubydlcí a piju každou hodinu čaj. Brigáda na Hradě se mi včera líbila, ačkoliv přišlo minimálně návštěvníků. Během prodlev, kdy nebylo co dělat, jsem se rovněž učila, ale aspoň jsem měla pocit, že to má smyl tam být. Během pauzy na oběd jsem vyšla 287 schodů na věž. Dala jsem to nahoru na jeden zátah, ale ke konci jsem už v duchu doufala, že brzy budu nahoře. Ještě stovka schodů a musela bych se zastavit. Zezhora byl kupodivu dobrý výhled a dokonce nebyla ani moc mlha. Moc dlouho jsem se tam nezdržovala, ale celé jsem to tam obešla a musim říct, že ty zasněžené střechy a všechny ty domečky mají něco do sebe. Snažila jsem se ten výhled zafixovat do paměti stejně jako na rozhledně v Holmsundu. Třeba se ještě nahoru někdy podívám, ostaně je dost možné, že tam zas u vchodu budu mít službu. Cesta do Brna proběhla bez problémů. Dostávám se do stavu, kdy mi je většina věcí úplně jedno. Na jednom blogu jsem našla nedavno tuto skladbu. Některé fotky jsou divné, ale jinak se mi ta hudba velmi líbí.



z deviantart.com od kileem

Moje roční výročí

22. ledna 2013 v 11:11 Verschiedene Sachen
Dnes je to přesně rok! Rok, co jsem odjela do Švédska, do zapadané Umeå, abych se tam poprala s tamější germanistikou :-) Na památku této významné události, jsem otevřela speciální vodu Ramlösu. Obsahuje více fluoridů než 1,5 mg/l, takže není vhodná pro kojence a děti do 7 let. Pochází z dalekého Helsingborgu.


Jako důkaz, že nekecám, je etiketa s pantem 1KR. Až příště pojedu do Švédska, flašku tam vrátím a vydělam tři koruny ;)


A neříkejte, že jste čekali článek o něčem jiném :)

Jediné potešení je kočka

21. ledna 2013 v 21:36 Kočka na každý den
Myšlenka na léto je stále silnější. Nikdy jsem si nepřála tolik, aby poskočil čas vpřed. Když jsem byla dnes krátce venku, sníh mi připomínal drobenku. Proti sněhu nic nemám. Jen to, že už je ZASE tady.
Zjistila jsem, že čím víc se to učím, tím víc tomu nerozumím. A zítra je poslední den. Ještě že pracuju. Těším se do Brna. Těším se, že se bude NĚCO dít. JE jedno, jak to dopadne, hlavně že se někam pohnu.
Půjčila jsem si od brách sluchátka a opsala si všechny skladby, které mě zaujaly v jeho playlistu. Taková sluchátka by se mi taky líbila. Akorát by mě po pár hodinách začaly bolet uši.
Rozárka je můj jediný lék. Když si chci odpočinout, jdu za ní. Včera dostala dárek- šantu kočičí. Může se po ní zbláznit! Hned jak jsme ji přinesly, tak ji tahala mamce z kabelky.


Píseň

20. ledna 2013 v 21:04 Co mě kdy zaujalo
Tahle písnička mi zní pořád v uších. A proč? Dávali ji v reportáži o Jiřím Štaidlovi u příležitosti výročí jeho narození. Ale důležitější je to, že mě zaujal ten text. "Selaví".. co to je za kravinu? Jsem si pořád říkala, co to může znamenat. Prý "to je život". Ale ještě důležitější věta v téhle písni je: Mě to nebaví! Nebaví. Nebaví. .. prostě se to absolutně hodí k těm plachtám z literatury!


Rozjímání v přírodě

20. ledna 2013 v 19:43 Kočka na každý den
Po vydatném běžkování se můžu vrhnout na lexikologii. Teď mám na to náladu, protože jsem fyzicky unavená. Na Hvězdě bylo sice lidí více, ale parádně jsem si to užila. Chtělo by to jen trochu víc sněhu. Občas mi lyže drhly o kamínky a větvičky. Jen tak se odrážet by bylo moc jednoduché, a proto jsem se snažila bruslit. Moc tuhle techniku lyžování neovládám. Teď cejtím vnitřní stranu stehen a záda. Projela jsem to tam skrz na skrz, i do lesíka, kde to ale drhlo ještě víc. I jsem se natáhla a měla z toho legraci. Když se už více setmělo, projela jsem se po vnější straně podél zdi, je tam obrovská louka. Zajímalo mě, kde cesta končí, a tak jsem jela pořád dál a dál. Pak jsem to musela konečně obrátit, v dálce svítila auta a tramvaje. Připadala jsem si jak na poušti. Tentokrát jsem nejela moc dlouho ve stopě, ale brzy jsem zabočila do hlubšího sněhu. Jela jsem tam úplně jako první. Jéé, to bylo krásný! Na běžkování se mi nejvíc líbí to, že během jízdy na nic nemyslím. Nebo ano, myslím, ale jen na jednu věc: na to, abych nespadla :-)
Dočetla jsem knížku Skvostná země. Byla jsem napnutá, jak to nakonec skončí. Hodně zajímavá knížka o víře a o jedné malé holčičce, kterou šikanovali.
Těším se, až bude čtvrtek odpoledne. Půjdem do kina na Hobita. A konečně najdu čas na to, abych napsala Alče a Erikovi.. a taky Kačce a Matissovi. Jestli ale udělám zkoušky, to je ve hvězdách. Literatura je na draka!


z deviantart.com od pawprint

Londýn (2)

18. ledna 2013 v 19:13 Moje cesty

Víc anglické už to být snad nemůže :)


Strážníci dozíají na turnaj vozíčkářů trénujících na paralympijské hry před St. Paul Cathedral. Chvíli jsem je pozorovala, bylo to neuveřitelné, jak rychle se na těch vozících pohybovali.. Leckterý zdravý člověk to tak odpálit neumí.


imitace Číny


park, ve kterém rostou na stromech medaile ;)


Jak přes tu čepici může něco vidět?


Olympijský stadion- pohled z Greenwiche. Bohužel byla větší část parku zahrazená a aby se člověk dostal k té hvězdárně, musel park obcházet.




Přes pár nesnází se mi tam přeci jen podařilo dostat!


a šlápnout i na druhou polokouli


Přes Tower Bridge jsem to vzala zpátky do centra. Chtěla jsem si dát u mostu svačinu, ale nenechaví holubi mě pořád otravovali, a tak jsem jedla ve stoje.


Když procházíte Oxford street, chce to pevné nervy! Nejde se skoro zastavit, dav vás neustále unáší neznámo kam.


Naštěstí je Hyde park blízko, a tak si můžete brzy odpočinout od toho ruchu, shonu a smradu z aut a autobusů. určitě tam narazíte na sympatické veverky :)


Anglie mě velmi příjemně překvapila. Taky trochu díky svému dřívejšímu velkému odporu k angličtině, jsem nečekala, že bude tak hezká. Už vím, že až příště pojedu do Londýna, navštívím za dne čtrvť Camden Town. Byla jsem tam dosud jen v noci a ohromně na mě toto místo zapůsobilo. Během dne mi už ale nezbyl čas se tam vrátit. Taky bych se ráda podívala na ke skotskému pobřeží a do Irska.

Zavřu oči a jsem na pláži

18. ledna 2013 v 19:07 Kočka na každý den
Oj oj oj. Nevím, čím to je, ale pořád se klepu zimou a mám studené nohy i ruce. Přitom se snažím vytopit svůj pokoj, co se dá. Asi to bude tím, že se během dne skoro vůbec nehýbu a jsem na jednom místě. Půjdu si dát horkou koupel. Hlavně nesmím být nemocná, Teď, když má příprava do školy vrcholit. Vůbec se mi učit nechce, a proto se teď večer podívám opět na lexikologii. Literatura mě přivádí k šílenství, snad později se k ní vrátím. Včera jsem se odvážila a namluvila jsem delší článek na net ve švédštině. Jsem zvědavá, co mi k tomu poví Švédové. Líbí se mi jejich komentáře. Taky čtu v originále Děti z Bullerbynu. Myslím, že jsem je ani jako malá holka nikdy nečetla. Dnes jsem si dala zkontrolovat lyže a taky vyzvednout brýle. Stačilo pár hodin a už jsem si na nové brýle ně zvykla. Moc se mi líbí, ale musím na ně dávat pozor, abych se zas do nich nepraštila. Rozárka je čím dál víc rozmazlenější. Může za to mamka, musim ji krotit, jinak ta kočka přestane žrát obyčejné žrádlo. Taky sleduju blog svých švédských přátel na Bali. Užívají si moře a tepla a o naší (mírné) zimě nemají ani ponětí.



z deviantart.com od hank1

Beze smyslu

17. ledna 2013 v 21:51 Kočka na každý den
První ztracený den je za mnou. Nedokážu si představit, že takhle strávím ještě nejmíň pět následujících. Lexikologie mi do hlavy sice trochu leze, ale literatura ani co by se za nehet vešlo. Topím se v pojmech, dílech, autorech a slovíčkách. Nevím, jak se to mám učit a pamět mi nic nebere. Uvařila jsem si zázvorový čaj, ale moc to nepomáhá. Síla zázvoru jako by někam vyprchala. Kéž by byl už příští týden. A nebo raději už 19. únor.


Londýn (1)

16. ledna 2013 v 20:15 | mnauuuky |  Moje cesty
Dívám se do své rubriky Moje cesty a zjišťuju, že jsem se zapomněla podělit o anglickou část neméně důležitou jako byl Reading - totiž o Londýn. Ćetli jste Čapkovy Anglické listy? Já jsem je dostala k Vánocům. Určitě všem doporučuji. Má tam vtipné postřehy a své zápisky doplňuje i svými kresbami. Spousta věcí mi připadala známá, ale rovněž jich pro mě hodně bylo novinkou.

Úplně první věcí, která mi v Londýně vyrazila dech, byla Westminster Cathedral. Když jsem vešla dovnitř, zrovna se chystala bohoslužba. A uvnitř nebylo dest lidí, ani padesát, ale nejmíň třista! Možná víc! Mám špatný odhad na počty, ale kam se hrabe kdejaký kostel u nás v Čechách. Cítila jsem se jako očarovaná. A mohly zato nejen vahrany, které se rozléhaly po celém kostele.


Další věcí, která mě uchvátila, je londýnská architektura. Mišmaš přece to má něco do sebe.

Tohle určitě každý z vás pozná. Mně napadlo, že stejné obrázky vídám v učebnicích angličtiny.


Všude hafo lidí, pokaždé, když se řekne Anglie, vybaví se mi dlouhé fronty na všechno, masy lidí, precizně upravená tráva a cihlové domy



London Eye.. jediná atrakce, na které jsem v Londýně byla. Jinak jsem si prohlédla vesměs všecho jen zvenku. Hádejte, jak dlouho jsem na to kolo čekala... Čtyři a půl hodiny! Ale nelituju!



Vzhůru do oblak


Londýn z výšky


Fuj! Ten maskot olympijský her se mi teda vůbec nelíbil. A vám?


Super podchody a ulice


Pokračování přijde později.. blog mi nebere další fotky..

Tak zas někdy příště..

16. ledna 2013 v 18:54 Kočka na každý den
Zase doma. Konverzace v němčině mi teď zlepšila náladu. A ten skok z Prahy do Brna a zpět mě probudil z letargie. Včerejší zkouška dopadla překvapivě dobře. Takže už zbývají jen dvě opravky a bude hotovo :-/ Dozvěděla jsem se děsnou věc, holt pykám za to, že nejsem na facebooku. Asi se tam budu muset bohužel taky přihlásit. Stejně už je ale nejspíš pozdě.
To bych nejela do Brna, abych hned nevymetla dvě tančírny. Nejdříve dvě hodiny v tanečáku u Lídy, kde jsme tancovali latinu, klasiku i skupinové židovské. A pak hurá na swing. Sice to tam spíš nežije, než žije, ale přeci jen jsem si několikrát zatancovala. Je pravda, že v Praze, je parket plný skoro pořád. Kdežto v Brně se spíš jen povídá a parket zeje prázdnotou. Škoda. Chce to víc lidí.
Na byt jsem přišla až před jedenáctou, čekala mě ještě dlouhá debata se svou spolubydlou a zdánlivě rozrušený H., který nestíhal dodržet termín své seminárky. Ráda usínám unavená.. ale ne psychicky. Dobré je, když je to vyvážené a nebo když fyzická unavenost převažuje. Dnes mi letí dvě kamarádky do zahraničí, jen pár hodin od sebe. Prožívám to s nimi. Právě jsem si přečetla článek, který jsem napsala přesně před rokem. Čiší z něj velká nervozita a strach. Tímhle si ale musí projít každý.


z deviantart.com od TomiTapio