Prosinec 2012

Mrazivá výstava

8. prosince 2012 v 18:20 Kočka na každý den
ZZZZIMA
Tak by se dala charakterizovat má práce dneska na Hradě. Naštěstí se to dalo celkem čekat, tak jsem se dopředu trochu připravila. Přeci jen si ale na zítra vezmu o jednu vrstvu punčocháčů a svetrů víc. Připadala jsem si trochu jako na svém pokoji ve Švédsku. :) Jinak výstava, na které jsem dnes dozírala, byla mnohem hezčí než ta předchozí. Taky jsem se několikrát bavila anglicky. To na té listopadové brigádě se mě nikdo na nic nezeptal. Tady chodí hodně lidí, tak se vyskytne občas nějaký "problém". Třeba otevírání dveří je docela oříšek a je docela zajímavé pozorovat, jak si s tím návštěvníci poradí. Někdy jim musím pomoci, někdy na to chrabří muži přijdou sami :) Taky mi jedna pracovnice řekla zajímavost, za jedněmi těžkými dřevěnými dveřmi a kamennou zdí jsou pohřbené jeptišky. Dřív se tam k nim pouštěli návštěvníci, ale teď už ne. Jen výjimečně nějací VIP. A víte proč? Kvůli nemoci, kterou ty jeptišky měly a na kterou prý zemřely. Snad mor nebo co.. Je to prý podle hygienika nebezpečné tam chodit.
Hned jak jsem přišla domů, musela jsem požádat o grog. Teď jsem trochu v náladě a nevím, jak mi půjde se učit. Asi nejdřív zkusím trochu plstit.
Jsem ráda, že se mi daří udávat nepotřebné věci, nakonec ze mě bude ještě obchodnice =)
Co vy? Doufám, že vám není zima..
Když jsem přišla domů, Rozárka seděla v mém pokoji. Docela jsem se divila. Jak to? Rozárka je prostě na mámě závislá, kam se hne ona, tam jde kočka. Proč to nemá takhle taky se mnou?

Dělat kustodku na kočičí výstavě.. to by byl můj sen. Blbé je, že každý páníček si hlídá svého mazlíčka sám, takže tato práce je absolutně nepottřebná.. Leda že bych tam prodávala dárkové kočičí předměty, nebo krmivo. Musím se podívat, jestli se teď nějaká výstava nekoná. Zašla bych se mrknout aspoň jako návštěvník.


z deviantart.com od Vattukatt

Po dlouhé době

7. prosince 2012 v 12:35 Kočka na každý den
Včera jsem zažila pocit odcizení. A hned dvakrát za sebou. Tak se teď uklidňuju kravkovými bonbóny, ale nesmím to přehnat, abych je nesnědla všechny najednou. Mám je totiž velmi ráda. Abych to trochu rozvedla.. potkala jsem jednu známou na autobusovém nádraží, a protože měl autobus víc jak půlhodinové zpoždení, čekaly jsme tam společně, obě jsme jely stejným spojem. Pokaždé, když se někde shledáme, je to takové o ničem. Na jednu stranu se k sobě hlásíme, ale na druhou si nemáme prakticky co říct. Nebo máme, ale ta daná osoba se mě na nic nezeptá a mně připadá trapné pořád klást otázky. Když už mě konečně napadne nějaké téma a vypadá to, že zapředeme hovor, začnu mít dojem, že si ta daná osoba vykládá mé věty nesprávně, že to myslím ironicky, nafoukaně a neupřímně. Což není vůbec pravda! Takže pak zas raději zmlknu. Mohly jsme si sednout v buse vedle sebe(bylo tam dost místa), ale nakonec byla asi každá ráda, že máme dvojsedačku pro sebe. Takováto setkání mě vždycky přivádí do rozpaků. Nevím, co si mám o té osobě myslet.

Pak večer jsme měli sraz snad po sto letech s lidma z tábora a jejich drahými polovičkami. Zde jsem se necítila rovněž úplně ve své kůži, možná by se dalo říct úplně mimo svou kůži ;) Pravda, vánoční atmosféra bytu se mi líbila, adventní věnec mi hezky voněl pod nosem, ráda jsem všechny zas viděla, ale docela mě šokovalo zjištění, že v jejich debatách absolutně nechytam a že mě ani trochu nezajímají. Kytarové zpestření bylo fajnové, ale to bylo přemlouvání, než se toho někdo ujal! A jen pár písniček zaznělo, což mi připadá škoda. Kde jsou ty časy, kdy jsme prozpívali na chatě celý večer. P. se nenechal ani k jedné písni přemluvit, natož aby pak zahrál Zafúkané. Zaujala mě vytuněná kytara, kterou odněkud vytáhli. Měla devět strun. Ale všichni raději mluvili než zpívali.. o dětech, o počítačích, foťácích...atd. Připadalo mi, že všichni tak nějak dospěli, kdežto já si pořád asi jsem takový skorodozrálý student. Mám úplně jiné starosti a i radosti a bohužel to, o čem bych se chtěla třebas bavit a s ostatními podělit, je zas úplně mimo zorné pole ostatních. Jen téma Vánoce bylo takové obstojné, překvapilo mě, že někteří už mají všechny dárky koupené. Tak nevím, kdy se zas se všema uvidím, mám poslední dobou raději srazy a povídání ve dvojicích než ve větších skupinách.

Před chvílí jsem balila dárek pro mamku k narozkám, v neděli budeme obě slavit. Dnes je můj učící den a zítra a pozítří pracuji na Hradě. Snad neumrznu. Se slovíčkami mám věčné zpoždění, a pak to pozdě večer doháním. Nedá se.
Už jste psali Ježíškovi? Já se dnes chystám (:


z deviantart.com od lordbrocktree

Kondička

5. prosince 2012 v 12:50 Kočka na každý den
Doteď jsem se nezastavila.. a to se podepsalo i na psaní blogu :) Ale mně to nevadí, jsem ráda, že je pořád co dělat. I když hodně mírně nestíham. Poslouchám písničku, na kterou tančíme bala cha chu, tanečák mám ještě v živé paměti. Zvláštní, že se mi tuto skladbu nepodařilo na internetu nikde najít. Od pondělka jsem byla čtyřikrát někde tancovat. V pondělí večer na swingu, včera na tanečáku u L. a na swingu a teď dopoledne na zumbě. Není divu, že jsem poněkud unavená. Ale šťastná :) Na pondělním swingu se mi podařilo zapomenout knihu, takže jsem se musela pěšky vracet. Aspoň jsem zažila pěknou noční atmosféru. I když je to trochu hazard.
Pondělní přednáška o Indii se mi líbila, asi bych si ale svoji dovolenou naplánovala trochu jinak, ráda poznávám místní lidi a moře, přírodu, obcházení památek je fajn, ale nesmí toho být moc. Pak taky něco jako couchsurfing je daleko napínavější než spaní v hotelu. Na úkor sboru jsem šla na přednášku do knihovny. Povídání o Thomasu Bernhardovi mě celkem zaujalo, nikdy jsem o něm neslyšela, ale některé z jeho her bych chtěla vidět/ si přečíst. Jsou absurdní, šokující a kruté.. podle toho, co jsem se dozvěděla. Už jen z toho povídání jsem měla menší šoky. Tak jsem zvědavá, jak by na mě působila celá kniha. Dnes máme přednášky dvě, ale nevím, jestli se obou zúčastním. Je to docela únavné. Za poslední dva dny se mě zeptalo asi pět lidí, jestli se těším na Vánoce. Takže kdyby to ještě někoho z vás zajímalo, tak ano i ne. Těším se na určité aktivity, ale třeba mě mrzí, že tanečák se rozjede asi zas v lednu/únoru a i na swing v Brně se opět mockrát nedostanu. Zkusím obnovit tancování na chvíli v Praze.
No nic, jdu se učit slovíčka, ještě mi jich zbývá asi kolem 920 :-D


Časy se mění

2. prosince 2012 v 21:41 Kočka na každý den
Právě se kolem mě mihla Rozárka, byla schovaná u mě pod postelí. Proč jen sem zaleze, když tu nejsem? Asi chce mít svůj vlastní klid, můj pokoj není její domov, jen sem občas zajde podívat se z okna a projít se ve výšinách.
Tento víkend byl pro mě učící a jedící. Už mi gratulovali první lidé k narozkám dostala jsem roztomilý malinový dort. Mňam. Voda v bazénu byla dnes extrémně studená, skoro nešlo se na chvíli zastavit. Snad z toho nebudu nemocná. Ještě jednou, a pak v Radlicích končíme. Včera a dnes se mi podařilo sehnat čtyři kusy pěkného oblečení, dva z toho se mi budou určitě hodit na nějaký larp, další dva.... ty jsou taky velmi potřebné :-)

O půl hodiny později:
Podařilo se mi navázat kontakt s Majou, jednou dívkou ze Švédska, která studuje spoustu jazyků. Jako samouk má čínštinu a portugalštinu. Dokonce si píše blog o učení se cizích jazyků. Líbí se mi, že mě opravuje. Snad se brzy o ní dozvím víc a budeme spolu mluvit i přes video =) Mám trochu strach, jak to půjde, ale s angličtinou a němčinou nemám problémy.

Včera jsem jela kolem své bývalé školy a překvapilo mě, že změnili název zastávky. Původní Vápenka se jmenuje nyní Vozovna Žižkov. Když jsem jela o dvě zastávky dál, z okýnka tramvaje mě praštil do očí obchod, kde jsem si půjčovala šaty na maturitní ples. Ten už je taky zrušený. Jen nápis tam ještě stojí. Také strom, který stál vždycky u zdravotního střediska a byl ověšený vánočními kulatými ozdobami, už tam není. Ani pařez tam po něm nenechali.

Kod ví, teď se ještě Cipís za Čiperkou nedováží, ale třeba taky nastane doba, kdy bude z její misky jíst jen on sám jako král..