Prosinec 2012

Dobýváme Prahu

30. prosince 2012 v 23:12 Kočka na každý den
Nikdy jsem si nepřála tolik svalit se do postele jako teď :) Od sedmi na nohou, většinu času jsem byla venku v zimě, němčina převládá, ale v práci jsem musela zas mluvit jen anglicky. Davy turistů se řinou na Hrad a ačkoliv by se mohlo zdát, že práce kustoda je zahálka, zjišťuju, že někdy opak je pravdou. Moc by mě zajímalo, kolik dnes prošlo návštěvníků jen tím jedním místem, kde jsem dnes pracovala- v bazilice. Někdy jsme měli co dělat ty davy rozpustit a všechny bez lístku vypakovat. Kolektiv pracovníků se mi moc líbil, byl příjemný a dokonce jsem byla jedním z nich provedena bazilikou i Zlatou uličkou. Je to ostuda, ale ve Zlaté uličce jsem byla dnes poprvé! Je to za tento týden už druhé nové místo v Praze, které jsem navštívila. První byla Žižkovská věž. Barevné domečky v uličce působí pohádkově, zato mučírna a vězení dole dost děsivě. Víte třeba, jak vypadá španělská bota?
Po práci jsem potkala svou německou skupinku, společně jsme zašli do již zavřené Zlaté uličky. Pak následovala návštěva hospody U Fleků. Tam jsem taky ještě nikdy nezavítala. Jídlo tam měli drahé, ale my pili jen pivo a poslouchali "Opa", jak hraje na harmoniku. Dědové se střídali a moji Němci poznávali známé melodie, zpívali a kolébali se do taktu. Hráli i české, to jsem zas zpívala já a ostatním překládala, o čem ty písně jsou. Smůla trochu je, že jim bohužel nemohu pomoci s tipem na dobré restaurace. V Praze do restaurací nechodím, když se s někým sejdu, jsme buď v kavárně, cukrárně, nebo čajovně. Zajímavý je jejich neustálý zájem o absint. V Německu se totiž neprodává, jen přes internet. Snad se nám podaří zítra nějaký okoštovat. Ani nevím, jak to chutná.. Celá banda je veselá kopa, snad se nám zítra podaří najít místo srazu couchsurfingovýho silvestru, právě jsem zjistila, že kolem Hradu je velké množství různých schodů. Podíváme se taky na "Ajflturm" . Ano, Němci vidí Petřín jako Eiffelovku. Ale já vlastně někdy taky. Snad si zítřek užijeme stejně jak dnešek. Dobrou noc!



z deviantart.com od dobrikan

Egypt

28. prosince 2012 v 22:04 Pohledy
Ve schránce jsem objevila pohled z Egypta! Můj kamarád z Lotyšska se jel teď na Vánoce ohřát do tepla. Píše, že zkouší windsurfing a potápí se. Úplně ho vidím, jak si to užívá. Je to dobrodružný typ :)




Společně snít

28. prosince 2012 v 21:52 Kočka na každý den
Parádní den, kdy jsem zažila super profesionální masáž. Ne, že bych se cítila po ní odpočatá, spíš unavená, ale určitě má zatuhlá záda dostala co proto. Celý den kudy chodím, to cítím. Myslela jsem, že už nepojedu dnes do centra, ale mamka objevila jednu úžasnou akci, a tak jsem oblíkla kabát a šla zas na autobus. Budu mít nové brýle. Už je dlouho potřebuju, od té doby, co mě praštila ta holka při tělocviku, mi padají z nosu. A nejde to spravit, materiál je prý starý a nožičky by se mohly zlomit. Taky jsou už děsně ošoupaný a bohužel reagují na teplo a vlhko, vždycky se na nich objeví takové šmouhy. Tyhle nové brýle jsou skoro za hubičku. Ten obchod měl dnes speciální akci, která platila jen tento den. Jsem ráda, že jsme to vychytaly. Obří radost mi udělaly dva pohledy! Jeden od Věrky z Brna a druhý..hádejte odkud? Hned se to dozvíte ve druhém článku :) Už zítra mi přijíždí návštěva z Německa. Snad to bude dobré. Těším se na svoji kamarádku a jsem velmi zvědavá na její přátele. Jeden prý umí dost dobře švédsky, takže můžem trénovat :) Ráno mě čeká zumba, snad se mi podaří v sedm vstát. Ze seminárky jsem napsala už 1 093 slov. Není tomoc, ale podle znaků už mám polovinu hotovu. Mějte hezký zbytek roku!
Dočetla jsem se velmi zajímavou a přínosnou věc: Jedinnou zárukou, jak si něco získat, je naučit se bez toho žít. Zkusím se tak podle toho řídit, i když je to dooooooost těžké!
z deviantart.com od Poisongirl-sts

Sedím vysoko, vidím daleko

27. prosince 2012 v 20:32 Kočka na každý den
Dneska byl opravdu nabitý den. Sraz s kamarádem, trochu jsme se ztratili v Praze a nemohli se vymotat z Hlavního nádraží. Pak nás chytla parádní sprška v Riegrových sadech. Připadala jsem si jak na prvního apríla. Sluníčko svítilo, nebe bylo modré a přesto pršelo. Zvláštní. Byla jsem pozvána na oběd, dala jsem si výborný salát s kousky kuřecího masa.. mňam. Pak jsme podnikli výlet na Žižkovskou věž. Původně jsme to ani neplánovali, ale já jsem se mu přiznala, že jsem tam ještě nikdy nebyla. A to jsem Pražanda jako Brno :) Překvapilo mě, že nahoře to vypadá jako v roce 2213. Všechno bílé, prosklené a kosmické. Sedli jsme si do otáčecích křesel, pak pozorovali z výšky dění pod námi. Škoda, že do té věže nedali žádné popisky, kde co je. Takhle jsme museli jen hádat.. co to tamhle je za bordo park, budovu apod. . Praha se mi líbí z výšky, nevzhledné panelové domy se v pohodě ztratí.
Teď v šest jsem šla na spinnig a úplně se na tom oddělala. Už dlouho jsem nebyla. Měla jsem dobrý pocit, že dělám něco pro svou kondici, na druhé straně pot ze mě kapal a neustálé hop hop mě občas rozčilovalo. Jako na potvoru se teď učím v němčině slovíčka o fitness. Víte, jak se řekne třeba crossový trenažér? Das Ellipsentrainer. Nebo rotoped? Das Fahrradergometer! Zítra nejdu, ale pozítří mi ráno vyšla zumba, na tu určitě půjdu. Blíží se den, kdy přijede kamarádka z Německa se svými dalšími kamarády. Snad nám nespadne barák :-) Čtu knihu Sedm koček a umění žít, dostala jsem ji do Ježíška a je to velmi pěkné čtení. Neznáte ji náhodou? Určitě všem doporučuju!


Skorojaro

26. prosince 2012 v 19:37 Kočka na každý den
Vánoce.. už končí a já si říkám, že je to dobře. Né, že bych se chtěla posunovat nějak dál v historii, ale jsem ráda, že ten shon už skončil. Teď nastane jiný stres- ze školy. Štedrý den jsem si částečně užila, částečně jsem z něho byla hodně unavená. Odpoledne po obědě byl pro mě rozhodně nejlepší čas. To jsme se vydali na chalupu potěšit naše kočky jídlem a pohlazením. Připadala jsem si jako na jaře, na chození mi venku stačila jen mikina, tráva se pěkně zelenala a ryby v jezírku plavaly u hladiny. Zimní spánek jim nic neříká. A tak jsme jim přilili trochu čerstvé vody do jejich království. Když jsem šla pro poštu, potkala jsem našeho souseda. Jeho slova mě šokovala! Cipís prý normálně žije, chodí po vesnici, kolem schránek a kdovíkde. Asi se krmí dole s kočkami, které patří někomu z vesnice. A na nás si ani nevzpomene. Když tam jsme, ani ho nenapadne podívat se domů. To je kočičák! Normálně se sám adoptuje k někomu jinému. Mrzí nás to :-/ Ale aspoň, že žije.
Další věc, která mě překvapila, je to, kolik lidí jezdí o Štědrý den na hřbitovy. My jsme letos taky vyrazili, jen na otočku. Snad z každého hrobu byla vidět záře. Kam se hrabou na Vánoce dušičky. Myslím, že to dřív tak nebývalo.
Včera jsme zašli do kostela na odpolední koncert Jakuba Jana Ryby, kostel byl přecpaný, ale vystoupení se mi líbilo. Půlnoční jsem nestihla, ale všichni mi řkají, že bych se mačkala se spoustou lidí ještě víc a že bych se možná ani dovnitř do kostela nedostala. To si tam raději zajdu raději ještě sama mimo svátky.
Už včera jsem začala s učením slovíček a ještě mě čeká velká část seminárky. Zítra jsem pozvaná na oběd a k večeru se mi podařilo ukořistit místo na spinningu v centru Prahy. Jsem ráda, že aspoň trochu pohybu budu mít. Taky mě láká napumpovat kolo a vyrazit na projížďku k jezeru. 29. by mohl být ten pravý den.

Čiperka na Štedrý den


Čínská pohádka

24. prosince 2012 v 13:53 Verschiedene Sachen
K Vánocům patří pohádky. I já pro vás jednu mám. Je trochu netypická pro tento blog a přeci vyjadřuje to, o co se teď zajímám.

Kdysi dávno, tak dávno, že ani prapraprababička nejstaršího Číňana ty časy nepamatovala, žila uprostřed lesů, luk a zahrad krásná víla. Celé dny tančila, zpívala, těšila se ze života s milovaným manželem. Pak zatoužila po nesmrtelnosti. "Připrav mi nápoj nesmrtelnosti, pro mě a mého muže," prosila mocného kouzelníka. Čaroděj jí vyhověl. "Vypijte ho společně, až bude měsíc v úplňku, ale musí to být nejjasnější úplněk v roce," přikázal.
Víla věděla, že bude muset počkat až do devátého úplňku v roce, v polovině září měsíční kotouč svítí nejjasněji. Nápoj nesmrtelnosti před manželem ukrývala, chtěla ho překvapit. Den před úplňkem se víla s manželem pohádala(nevím proč)."Tak, teď nápoj určený nám oběma vypiju sama!" Jak řekla, tak udělala. Nápoj nesmrtelnosti byl ovšem velmi silný, víla ho vypila více, než měla, nerozdělila se s manželem, jednala zbrkle a ve vzteku. Za to vše byla přísně potrestána. Jen dopila poslední doušek, mocná síla ji uchopila a odnesla daleko od manžela, lesů, zahrad, od míst, která měla ráda. Silný vítr ji odfoukl až na měsíc. Tam nesmrtelná, ale smutná a osamělá víla žije stále.

Číňanům je víly líto. Proto každé září, když je měsíc v úplňku, slaví Den měsíce, připomínají si příběh krásné víly a doufají, že jejich vzpomínky k víle doletí.


Pohodové a radostné Vánoce!

Jiné

23. prosince 2012 v 22:22 Kočka na každý den
Že by už pro mě skončila ta pohodová část Vánoc? Doufám, že ne.. že se pletu. Nemám ráda přípravu jídel a následné uklízení po všem vaření a konzumování.
Opět jsem pomáhala balit nebalitelný dárek, tentokrát mi brácha asistoval. Obrovský plyšový medvěd, který se ne a ne pod žádný balicí papír vejít. Nakonec jsme zvolili obyčejný nebarevný, ale zato jsme nahoru nalepili z barevného balicího papíru srdíčka. Markéta prý byla šokována. Dárek si prý vybalí ale až na Štedrý den.
Píšu, luxuju, dočítam a ani se na Štedrý den netěším. Doufám, že aspoň jednu věc, která mi byla slíbena, zítra opravdu podnikneme.. Mám na mysli návštěvu koček.
Taky jsem byla dnes plavat.. naposledy, trvalo to tak dlouho, skoro nikdo tam nebyl a pani u klíčů se děsně vztekaly, že naši známí, se kterými jsem tam šla, se trochu zpozdili. Docela nepříjemné rozloučení s Radlicemi.
Pořád leje a to na náladě moc nepřidá. Těším se, až začnu číst knížku o Švédsku.
Jo a Vánoce asi letos budeme mít na vodě. Jestli nepřestane pršet, budeme mít z bytu rybník. Už dnes se ozývalo s předsíně kap kap.. kap kap. Neměli jsme v čem vařit, všechny pekáče a hrnce chytaly vodu ze střechy.
Hrála jsem si trochu s foťákem, Rozárka mi ochotně pózovala. Mám ráda teplé barvy.


V podmořských hlubinách

23. prosince 2012 v 13:25 Co mě kdy zaujalo
Nevím, jestli jsem už toto video na blog někdy nevkládala, přehrabovala jsem se ve starých e-mailech a náhodou jsem opět na něj narazila. Ideální na dobrou noc, když chcete mít pěkné sny. Už jsem ho zhlédla nejméně desetkrát. Takhle se rodí nové sny. Chtěla bych se někdy potápět v moři přesně jako v tomto videu. Chtěla bych pozorovat ryby, korály a nahlédnout do jejich kouzelného světa O :-)


Frohes Fest

22. prosince 2012 v 14:07 Pohledy
Na začátku týdne mi dorazilo tohle přání a ozdoba na stromeček od Beccy z Německa. Je vtipné :-) Pro ty, kdo nerozumí:
Radostný svátek.. a při sáňkování se dívejte pěkne vlevo a vpravo - Ježíšek má na Štědrý večer přednost!



Dodělávky a přípravy

22. prosince 2012 v 14:01 Kočka na každý den
Vánoce jsou u nás v plném proudu. Krabice se plní cukrovím a já nestačím zírat. Jde to celkem rychle, ačkoliv jsem se na výrobě ještě nestačila podílet. Včerejšek jsem strávila ve Starém královském paláci, a pak sháněním zbylých dárků. Domů jsem přišla totálně unavená. Povídali jsme si s rodinou a Rozárka se uvelebila v křesle. Dvakrát se mi ji podařilo odchytit, ale dlouho u mě nevydržela. Je to prostě kočka tvrdohlavá. Teď dopoledne si chtěla hrát, ale neměli jsme absolutně čas. Pořád kolem nás chodila a ten její pohled mě vybízel, abych se za ní rozběhla. Hned zmizela pod postelí. Takhle to chodí pořád dokola. Občas se schová do svého pelíšku, když se za ní vydáte ji poškádlit, riskujete přinejmenším pořádný škrábanec. Musíte mít štěstí a být dostatečně rychlí, aby vás její dráp minul.
Píšu vánoční e-maily do různých koutů světa. Potěšila mě zpráva od jendoho kluka Číny, skoro po měsíci můj pohled došel. Popisoval mi, jak včera spousta Číňanů šílela kvůli konci světa. Jenže smůla. Asi se budeme muset nadále probíjet životem, konec světa se přinejmenším odkládá. Cipísek se pořád nenašel, na Štědrý dne plánujeme jet na chalupu, bude to takový dárek pro naše kočičáky a kočky. Pořád věříme, že se Cipouš vrátí.

Jak se bude letos líbit stromeček naší Rozárce? Tahle fotka je z loňska, je vidět, že si se smrčkem náramně rozuměla :)


Mit Musik geht alles besser

20. prosince 2012 v 23:13 Kočka na každý den
A je to hotovo! Teď večer se mi podařilo odmoštovat všechna jabka, co jsme doma měli. Vždycky tu zůstane na mě. Ne že by mě to nebavilo, ale je to vždycky na dlouho. Člověk s tim zadělá celou kuchyni, a pak po sobě hodinu jen uklízí.
Taky vám připadalo, že celý den byla tma? Mně teda jo, dvakrát jsem někam vyjela, nejdřív do centra kvůli doktorovi a dárku. Ten dárek se mi v centru bohužel nepodařilo sehnat, a tak jsem vyrazila navečer po předvánoční konverzaci znova. Tentokrát ne tak daleko, zůstala jsem v našich končinách a zadařilo se. Byla jsem překvapená, jaké super věci to máme za humnama. A spousta lidí se pachtí za darama několik(někdy i stovek) kilometrů. Doufám, že se ten dar bude líbit, myslím, že to bude bomba. Jsem ráda, že mě cestou nikdo známý neviděl. V životě jsem nic tak velkého asi nebalila, trvalo mi to víc jak hodinu. :-D
Zítra mě čeká opět práce na Hradě, a pak se pokusím sehnat zbývající dárky pokud neskončí svět ;-) Na to, že jsem začala nakupovat až dnes, docela pohodička. Příští rok to nechám na později.
Poslední dny poslouchám hodně rádio. Ani ne tak koledy, ale cédéčka a kazety a různé pořady na Českym rozhlasu Praze 2. Zvykám si taky pomalu na skupinu Eluveitie. V březnu jdu na koncert Sabatonů, kde budou hrát právě i Eluveitie. Celkem jim přicházím na chuť. Zpívají v galštině.



z deviantart.com od Shadows-in -Twilight

Pořád v pohybu

19. prosince 2012 v 21:15 Kočka na každý den
Tak si v klídku procvičuju své jazykové dovednosti a úplně zapomínám na blog. Nevím proč, ale čím víc ty Vánoce vrcholí, tím víc myslím na léto a na svá letní dobrodružství. Možná to je taky tím, že každý den potkávám někoho, kdo mi léto připomíná. Dojela jsem do dvou knihoven, jedna mi připadala až na konci světa. Přitom neležela tak daleko- jen v Holešovicích. Ale pražské tramvaje jezdí tak desetkrát pomaleji než brněnské šaliny, takže mi cesta z Anděla trvala 45 minut. Další knihovnu a sraz jsem pak stíhala jen tak tak. Aspoň se hnu z místa se seminárkou, sehnala jsem morfologii pohádky, která my myslím dost pomůže. Poprvé jsem viděla rozsvícený stromeček na Staromáku v noci. Zašli jsme do jedné kavárny poblíž Dlouhé, kde nám dali totálně studenou čokoládu. Ty se teda zkazili.. Během procházení Prahou mě překvapily dvě záhadné věci. Obrovská visící kost právě v Dlouhé ulici, a pak na Václavském náměstí hned u koně výloha, ve které seděly živé ženy a dělaly reklamu na spodní prádlo. Neskutečné! Lidi se zastavovali a nevěřícně kroutili hlavami( a já taky).
Celý den se cítím trochu unaveně, domů jsme totiž z plesu přišli dost pozdě. Stálo to ale za to. Tancovala jsem s bráchou i s kamarádem. Podívala jsem se zas po dlouhé době do Lucerny a zavzpomínala na náš maturiťák. Bylo to stylové, protože jsem měla na sobě i šaty z maturitního plesu. Chodit na plesy je báječné, ale dost únavné. Jsem však ráda, že J. přijel a že jsem měla s kým tancovat. Dobrý byl tanec s pohádkou.
Asi bych už měla začít shánět vánoční dárky. Ale přeci jen možná počkám do toho konce světa. Nějaký čas ještě je. Už máme skoro jeden druh cukroví hotovej. Tenhle Štědrý den se chystám na půlnoční. A vy?


z deviantart.com od CatStock

Rozhledna Babí lom

18. prosince 2012 v 11:28 Moje cesty
Už jsou to čtyři dny, co jsme se vydali s kamarádem na netradiční výlet k rozhledně Babí lom. Počítejte tak hoďku, než se dostanete z Brna. Z autobusu jsme viděli zasněžená pole a první běžkaře. Stačí tak málo a už máte pocit, že jste na venkově. Autobusem jsme dojeli do Vranova a odtud jsme šli pěšky na rozhlednu. Kochali jsme se zasněženou krajinou, všude bylo ticho a klid. Jednou jsme trochu uhnuli z cesty, ale stihli jsme se včas vrátit. Sluníčko už dávno zapadlo, měli jsme to ťip ťop. Zezačátku ta cesta byla pohodlná, ani stoupání do prudkého kopce mi nedělalo potíže, poslední asi kilometr a půl byl ale hodně dobrodužný.Před námi skály a cesta jinudy nevedla. Kdyby bylo sucho a bezsněžno, šlo by to v pohodě. Takhle jsme ale mohly schody vytesané do skály jen tušit. Občas jsme lezli po čtyřech, zkoumali šutr, jestli je dost pevný a udrží nás. Někdy jsme se zastavili, odpočívali a kochali se výhledem do kraje. Listí už ze stromů dávno opadalo, a tak nám nic nebránilo ve výhledu. Jednou jsme se museli vrátit a kamarád musel najít jinačí cestu, protože skála na tom místě byla už opravdu hodně vysoká. Sníh jsem měla skoro všude. Naštěstí ne v botách, ty mi totiž půjčil E. a dost dobře nepropouštěly vodu. Na jendom úseku to bylo řekla bych trochu nebezpečné, šutry tam jaksi chyběly, skála tam byla spíš jen do boku. Ale společnými silami a vzájemným jištěním jsme to zvládli. Pořád jsem vyhlížela tu rozhlednu, začínalo být šero a já si přála tam dorazit ještě za světla. Zkoumali jsme ve sněhu stopy, asi liška. Jinak se na tu rozhlednu žádný blázen před námi v tom sněhu nevydal. Konečně se za rohem vyloupla. Připadala mi hodně nedostupná. Tak zarostlá a zavalená jako v Šípkové Růžence. Odměnou za tu cestu nám byl výhled do kraje, fučel tam studený vítr, a tak jsme se tam příliš dlouho nezdržovali. Rozhledna má vlastně dvě patra plus dole takovou místnůstku, kde možná dříve byla pokladna. Dolů to šlo rychle, klouzali jsme a párkrát málem hodili šipku do sněhu. Do vesnice jsme dorazili ale už za tmy.




Pokusila jsem se vyfotit něco na svůj mobil, ale ta kvalita je fakt mizerná. Na druhou stranu ty fotky vypadají starodávně. na jedné informační tabuli jsme se dočetli, že trasa byla v minulosti uzpůsobena tak, aby na rozhlednu mohla vkročit i nežná nožka sličné dámy. Už vidím, jak se tudy nějaká dáma prodírala :-D Leda tak v náručí zdatného kavalíra.






Kamarádův foťák v mobilu je o dost lepší..


Ale o focení nám moc nešlo, šlo o to pokořit rozhlednu uprostřed zimy. A to se podařilo :)


Dosahnout (ne)dosažitelného

17. prosince 2012 v 23:08 Kočka na každý den
Parádní den! Ještě teď v myšlenkách putuju čínskou krajinou a sním o Číně. Setkala jsem se s M., který mi podrobně vyprávěl své zážitky o návštěvě v této zemi. Prohlédla jsem si fotky ze čtyř různých míst v Číně a dozvěděla se spoustu nových informací a tipů, na co si dát pozor apod. . Téda ještě si to budu muset pořádně promyslet a naplánovat, protože to musí být na jednu stranu dost odlišné cestovat v Asii a v Evropě. Hlavně co se týče jazyka, anglicky se totiž domluví Evropan jen ve velkých městech. Také jsem netušila, jak přísné mají cestovní podmínky Číňané.. proto se vydávají většinou jen poznávat svou velkou zemi. Naštěstí i ta sama o sobě nabízí nesčetné množství krás. Další negativní věcí z pohledu Evropana by určitě byla jednotvárnější strava. K snídani, obědu a večeři jí dost podobné věci. A pečivo a mléčné výrobky tam nenajdete. Zato různých mořských potvor a brouků a hmyzu hafo! Na fotkách mě překvapil mlhový opar, který se často aspoň v povzdálí vyskytoval. Občas to bylo kvůli smogu, občas kvůli velké vlhkosti. Nu ale pořád se toho plánu nevzdávam, uvidím, co bude v březnové nabídce workcampů, podle toho se až rozhodnu. Bylo to pěkné setkání, po dlouhé době jsem s M. mluvila česky :)
Pak jsem si šla vyzvednout konečně foťák. Mám z něho radost, lehce se ovládá a má bordo barvu. Dnes se u něj jistě sejdou tři sudičky a doufam, že mu aspoň jedna z nich popřeje dlouhou životnost ;)
Před spaním si rozbalím podezřele vyboulený dopis od Beccy. Je mi záhadou, co uvnitř je. Doufám, že všechny pohledy, které jsem dnes poslala, v pořádku dojdou. Teď večer jsem nadšeně vyprávěla o Číně, a pak žasla nad bráchovými vytuněnými sluchátky. Netušila jsem, že nabízí tak kvalitní poslech. Asi si je začnu od něj půjčovat :) Ačkoliv bylo dnes celý den temno a převážně lilo, stoprocentně jsem si ho užila. Díky!


Cipísku, vrať se!

16. prosince 2012 v 22:25 Kočka na každý den
Po dlouhé době mám odpočinkový den. Trochu se cítím nesvá. Piju spoustu čajů, jím vitamíny a zaplašuju nemoc, která je za dveřmi. Ale já nechci! Snad se mi podaří nic nedostat.
Taky máme v rodině velké obavy. Kocourek Cipísek se už týden neukázal. Já si pořád říkám, že se jen někam zaběhl a že se učitě vrátí. Ale ostatní jsou skeptičtější. Prý ho asi někdo někam odvezl, nebo mu někdo ublížil. Auto ho nepřejelo, to bychom věděli. Je pravda, že to byl kocour pěkně hloupej. Věřil všem lidem a za každym šel. To ostatní kočky jsou pořád u baráku. Mám o něj strach.. ale co můžeme dělat?
Dneska jsem napsala deset pohledů, ještě mě napadl jeden člověk, kterému bych se ozvala. Docela mě to bavilo. Největší práci mi dalo psaní ve švédštině, nejmenší v angličtině. Psala jsem totiž jen jeden pohled anglicky, pak čtyři německy a tři švédsky. Snad všechny v pořádku dorazí. Pak se mi podařilo úspěšně reklamovat boty, už druhá reklamace to byla.. Dostala jsem nové, snad budou tentokrát vodotěsné. V těch děravých jsem si vytrpěla docela dost.
Těším se na zítřek, čeká mě jeden sraz s kamarádem z Ostravy, a pak si jedu konečně vyzvednout foťák. Snad nebude taková průtrž jako dnes. Už máme stromeček. Divím se, že takhle brzy, ale prostě jsem přijela domů a stál na balkoně. Máme malou jedli.
Čtu teď právě takovou divnou knížku, už jsem ji asi chtěla dvakrát odložit, ale pořád se přemáham. Třeba ji dočtu do konce. Je dost vulgární a zamotaná, ale pořád doufám v nějaké zajímavé vyústění. Parádní zpráva na konec: Knížku, kterou potřebuji na bakalářku, se mi přeci jen snad podaří sehnat. Vydražila mi ji Katharina a na konci tohoto roku mi ji přiveze do Čech :-)


Lahodné

15. prosince 2012 v 23:13 Kočka na každý den
Blog.cz má teď docela vtipnou reklamu na konec světa. Jsem zvědavá, co z této zprávy nakonec bude pravda. Jak jste na tom vy? Věříte v konec světa? Já spíš ne, ale je pravda, že se mám aspoň na co vymlouvat, když se mě lidi ptají, proč ještě nesháním vánoční dárky :)

Když jsem šla po Brně.. tuším asi ve středu, tak zrovna na Svoboďáku zpíval nějaký dětský sbor Bim bam. Doteď mi ta koleda zní v uších. Přemejšlela jsem, kde jsem ji už zaslechla. A pak na youtube najdu, že ji zpívá Dáda Patrasová. Přesto si ale raději pustím Strakapouda od Nohavici, ten má nádech léta.

Co mi dnešek nového nadělil? Od jedenácti hodin jsem v centru, k obědu jsem místo řádného jídlo měla tiramisu :) Vymetla jsem dvě kavárny, Šlágr, kde jsem si dala ono tiramisu se svařeným vínem a kavárnu Kolíbku. Nejdříve jsem měla sraz s Míšou, společně jsme se šly podívat na stromeček na Staromáku a cestou jsme se trochu ztratily :-D To byl trapas! Ale nakonec jsme to náměstí našly. Vánoční strom se mi líbí, je určitě hezčí než loni. Červeno-zlatá kombinace je vkusná a červené mašličky na větvích jsou roztomilé. Také jsme se prošly po Náměstí Míru, myslím, že tam mají snad nejlepší trhy v Praze. Nakonec jsme zapadly v tom Šlágru, kde jsme si ukazovaly fotky. Vyprávěla jsem o Švédsku. Po páté jsme daly sraz s bývalýma spolužačkama z gymplu, takže jsme dnes měla opravdu kavárnový den. Před polednem jsem se byla mrknout i v Mokré čtvrti, jestli něco najdu třeba v bazaru v divadle Disk. Pár drobností jsem tam koupila, ale loni se mi to tam líbilo víc. Taky jsem zašla na hlavní poštu a moc se těším, až zítra začnu psát pohledy.


První sněhový výlet této zimy

15. prosince 2012 v 0:06 Kočka na každý den
Možná nakonec má spolubydlící, která řekla, že žiju na sto procent, tak úplně nelhala. Aspoň v posledních dnech se tomu trochu přibližuju. Doufám, že to neodskáču nějakou nemocí. Stejně největší viníci jsou mé dvě boty, které jsou bohužel nekvalitní a děravé. A přitom nové. A tak jsem při včerejším koncertu řešila dilema, jestli zůstat v mokrých pohorách, nebo jestli si obout plátěnky a riskovat, že mi do nich napadá při přecházení mezi budovami sníh. Vyšlo to asi nastejno. S kamarádkami jsme se navzájem utěšovaly fatamorgánou v podobě pálivého písku u moře. Od půl páté do osmi jsme mrzli v kostele na zkoušce, od osmi byl koncert už naostro. Ta zima mi dost bránila v tom, abych si zpívání dostatečně vychutnala. Ale i tak se mi to moc moc líbilo. Překvapilo mě, že kostel by celičký zaplněný. Těší mě, že se to i kamarádům i mamce líbilo a nelitovali, že přišli. Konečně něco, kde je vidět výsledek a smysl toho, co děláme. Vánoční atmosféra mě docela pohltila, bylo to skoro jako pravé severské koncerty :)

Dnes od rána lítám po škole, pak po jednom centru, kde mi radili, jak na zdravou výživu(trochu jsem se zděsila, dozvěděla se i pár užitečných rad, ale celkově jsem se nenechala zlákat.. ještě to tak, aby ze mě mámili peníze.. to znám!)
A odpoledne s E. výlet na rozhlednu! To bylo něco! Už dlouho jsem žádný adrenalin nezažila. Asi jsem to teď potřebovala změnit. Asi hodinu jsme jeli různými autobusy za Brno, a pak pěšky sněhovou krajinou, všude ticho, prostě skoro jak v pohádce( nebo ve Švédsku.. až na ten sníh, toho je na Moravě o dost míň). Hladina adrenalinu se mi právě zvýšila při překonávání balvanů. Všechny byly zasněžené a někdy jsem si připadala vážně ja kamzík. Občas jsme museli i po čtyřech. Na jednom kritickém místě mě E. jistil, jinak bych se hoooodně bála, že mi to podklouzne a skončím v propasti. Rozhledna byla maličká, ale pěkná, ležela celkem na nepřístupném místě. Ještě nikdy jsem nelezla na rozhlednu v zimě, mělo to své kouzlo, zezhora jsme viděli zasněženou krajinou a do pomalu topící se tmy vesničky( a někde v dáli Brno). Na rozhledně mi E. předal dárek k Vánocům. Super nápad! Pěkně to tam ale fičelo, a tak jsme šli brzo dolů. Cestou do vesnice jsme se klouzali a bylo to dost o hubu. Naštěstí jsem měla nepromokavé boty, které mi E, půjčil. Výlet se vydařil a já stihla akorát dojít na byt, sbalit si a hurá na autobus do Prahy. Jsem ráda, že jsem doma. Tááák jsem se sem těšila!



z deviantart.com od JesseCooper

Finále se blíží

12. prosince 2012 v 16:06 Kočičí všehochuť
Středa je pro mě trochu volnější. Naposledy jsem si byla ve škole zazumbovat. Překonala jsem svoji lenost zůstat déle v posteli. A vyplatilo se! Tancovali jsme jenom na písničky, které jsme chtěli. V paměti mi zůstala Mossa mossa. Našla jsem tu písničku i na youtube, tancují to tam dost podobně jako my. Pak je tu ještě jedna varianta. Ta je taky docela té naší choreografii podobná, ale přeci jen při tom máme jinší ohoz. Některé figury si budu pamatovat asi ještě dlouho, problém je, že je nikdy neumím přiřadit ke správné písničce. Ani nevím, proč tomu tak je.

Pondělí bylo krásné, v úterý mi pokazil náladu test. Asi jen 30% ze všeho, co tam bylo, mám v poznámkách. Dalších20% mi bylo povědomých, ale brala jsem to jako nedůležité.. poznámky pod čarou. Zbytek jsem slyšela poprvé. Nehledě na to, že hodina a půl bylo krutě málo času. Za ten den jsem dvakrát zatoužila po Švédsku. Poprvé právě bezprostředně po testu(na Vš má každý student na písemný test 4 hodiny), podruhé večer na swingu, když jsem tancovala six-count. V Brně se tento styl netancuje, což mi připadá škoda. Six-countem se dají zvládnout i hodně rychlé písničky. Tak se mi připomněl i Ordenshuset a všichni lidi, kteří tam chodí swingovat.

Zítra se asi na blog nedostanu, protože mám koncertový maraton. Večer nás čeká nejdůležitější koncert v kostele, předtím ještě v domově důchodců. Těším se. Mám radost, že mě přijdou podpořit mí blízcí. Dopoledne mám test z angličtiny, na který se netěším. Teď musím ještě trénovat. Ale připadá mi, že výjimek je víc než pravidel. Přesně podle toho citátu.. V pátek zůstávám v Brně až do večera. Podnikám výlet na rozhlednu nedaleko Brna. Snad nezapadnem a někde nezamrznem :-)

Takhle budu vypadat po celym semestru.. po Vánocích, až udělam všechny zkoušky..


Všedně nevšední den

10. prosince 2012 v 23:30 Kočka na každý den
Dobrá, myslela jsem, že sem už žádný článek takhle pozdě dávat nebudu, ale přeci jen mám ještě pár minut narozeniny, tak toho chci využít. Ze všech přání mě nejvíc dostalo překvapivě to od Kublovských! Dostala jsem jednadvacet fotek- kočky v různých pozicích. Samé originální neznámé obrázky.. momentky, které vás pohladí na duši :-) Pro kočky mám prostě slabost..
Všechna přání mě velmi potěšila, od svých spolubydlících jsem dostala naušnice a karamelový sirup :)
Celý den byl celkem obyčejný, ale přesto super. Ať už mám na mysli sníh, konverzaci v němčině, cestu do Brna, či psaní odpovědi do Švédska. A že jsem se docela zapotila.. Slovník tu nemám, tak musím dost improvizovat.
Zítra mě čeká hustokrutětěžký test z literatury, proto vstávám už brzy ráno, abych si stihla ještě něco zopakovat.

Mějte se sněhově!


www.deviantart.com MrsHIM

Něco na zahřátí prosím!

9. prosince 2012 v 19:36 Kočka na každý den
Tento den by se dal shrnout do pár bodů:
- otravné brzké vstávání(v sedm hodin.. v neděli pro mě naprosto úděsné)
-stíhám autobus (kupodivu..po sto letech)
-"Česká", návaly turistů začínají, hello.. good mornig aneb milá Japonka
- Saluto aneb první italské slovo, které jsem se kdy naučila
- vchod do věže katedrály, zkouška otužilosti a pozornosti, lidi se cpou do vchodu a nemají správné vstupenky
- bude poledne, sraz zvoníků, bim bam.. snad patnáct minut v kuse! To je koncert!
- němečtí autoři a díla mi do hlavy ne a nelezou, nevím, co mám dělat..(při pauzách se učím)
- čínská polivka a čaj zahřály
- střídání s paní na "České" a na Ludvíkově křídle, rezignuji na fotoaparáty
- po stotisící vysvětluju, co je ta velká zelená věc v rohu :-)
- asi si budu muset zopakovat dějepis, nějaké otázky neumím zodpovědět, ach jo
- sněží, stmívá se
- výměna stráží a modrobílý voják (chudinka, zbyl z něj jen kus ledu)
- klouže to
-světýlka, cesta na tramvaj, miluju sněhovou Prahu
- vana, horká koupel, svařák
-oslavujeme, ořechový dort, hurá! mám vstupenky.. koho mám pozvat?
- kniha o švédském ostrově, (ne)známá místa a lidi




z deviantart.com od damnitdamnitdamnit