Listopad 2012

Brazílie a Německo

30. listopadu 2012 v 23:22 Pohledy
Právě teď panuje v Brazílii jaro. Teplota vzduchu se pohybuje kolem 37 stupňů. Kéž by mi aspoň deset stupňů z té dálky poslali...Tuto pohlednici mi poslal starší pán Augusto, rodák z Belo Horizonte. Nikdy jsem o Belo Horizinte neslyšela, až teď jsem si na wikipedii přečetla, že je to páté největší město v Brazílii. Zkoušela jsem se podívat z persepktivy google street view. Spousta silnic a aut, moderních, ale i starých domů, to teplo je z toho i takhle na dálku dost cítit. Chudáci, nemají se kde svlažit, bohužel Belo Horizonte neleží u moře. Ale snad cesta k němu netrvá tak dlouho.




Bad Salzuflen mi poslala kamarádka z Německa, s kterou jsem se seznámila ve Švédsku. Je to lázeňské městečko, kde prý mají mořské klima, které způsobuje z výšky tekoucí slaná voda.


Sbohem, Lenochode!

30. listopadu 2012 v 22:49 Verschiedene Sachen
Sněden
úhoř.
Vezem
buben
Svět ten
čert vem!
Na věnec
lupen.
Lháři,
lži jen!
Tys dopad!
Blázinec

(Josef Hiršal)

Jak si šibeniční smrkáč vštípí do paměti jména měsíců
Z beden
úbor,
třesen
dubem:
květ, ten
servem!
(Červ Němec
strpen.)
Tváří
příjem-
ný opat
prosí přec.
(Petr Komers)

Jelen
Úhoř
Hřebec
Dudek
Majka
Červec
Červotoč
Sršeň
Zajíc
Hříbě
Lenochod
Prasinec
(Ludvík Kundera)


Věnováno na uvítanou poslednímu měsíci v tomto roce- Prasinci.
Nebo Blázinci? :-) Lenochod si tentokrát dost pospíšil..

Kočka s pod(zimní) náladou

30. listopadu 2012 v 14:07 Kočka na každý den
Adresa na sedm řádků.. hm, doufám, že ten pohled dojde. Někdy se divím, proč tomu tak je, ale v Číně to asi jednodušeji nejde, když bydlí ve městěch takové množství lidí. Snad najde pohled svého adresáta.
Už od středy jsem se těšila domů na dvě zásilky. Jeden pohled a jeden dopis. Ten dopis jsem si nechala až na dnešek, abych si ho pěkně vychutnala. Dověděla jsem se o silvestrovské párty, kterou každý rok pořáda Couchsurfing, škoda, že je to dost daleko a letenky drahé. Setkávají se tam lidi z celého světa a tráví spolu celý týden. Trochu jako One world Festival, až na to, že tady to nebude o zdravém životním stylu. No uvidím, jak to nakonec bude. I jednu vánoční akci jsem trochu zazdila. Ale plány měnit nehodlám. Pak také 18. prosince je ples a mě moc těší, že jsem sehnala někoho, kdo mi bude dělat doprovod.
Lexikologie bude mazec. Na záchod jsem vyvěsila první dávku slovíček, tak jsem zvědavá, kdo se toho jako první lekne. Některá jsou tak pitomá, že to svět neviděl. Třeba bankovnictví.. v životě jsem neslyšela slovo embosovaná platební karta. Naopak třeba pojmy z lesa mi připadají užitečné =) Těch slovíček je asi šest set, do 7. ledna mám co dělat :)
Včera byla Róza podezřele přítulná. Pak jsem zjistila proč. Měla jsem mokré vlasy. Voda je pro Rozárku jako droga. Jak vidíte, tak nejen ta z misky a z kapajícho kohoutku ;)


Téma týdne aneb můj úhel pohledu

28. listopadu 2012 v 22:39 Verschiedene Sachen
Samota..
stav jehož nadměrné množství škodí a přivádí mě do depresí, naopak její nedostatek může mít za následek drnčení hlavy, přehlcení informacemi a ztráta soukromí. Sama si nedokážu život v naprosté samotě představit. Asi bych se dočista zbláznila. Nehledě na to, že studium cizího jazyka je hodně kontaktní, právě na tuhle stránku(odvětví) bych se chtěla zaměřit, protože mi připadá atraktivní. Kdyby mi vzal někdo tuto příležitost, nevím, čím bych se zaobírala. (možná veterinou, ale na to mám moc slabý žaludek).

Když se nad tím pořádně zamyslím, tak nikdy nejsem sama. To, že se v místnosti nenachází zrovna žádný člověk/zvíře, neznamená, že jsem ve vzduchoprázdnu. Kolem každého z nás se nachází spousta na první pohled všedních věcí, které nám dělají (někdy i celý život) společnost. Až když jsme sami, začneme si těch předmětů více všímat a třeba i využívat. Chápu, že kniha asi těžko nahradí něčí přítomnost. Pokud nesahnete po té správné příručce, nikdy vám neporadí, neutěší, nepoloží vám otázky. Ale přesto.. ve věcech najde člověk odreagování, zábavu, útěchu a vzpomínky. Vezmu-li do rukou kamínek černý jak uhel, hned se mi vybaví okamžik i pláž, na kterého jsem ho našla, vezmu-li do ruky plyšovou kočičku, hned vím, při jaké příležitosti na mě poprvé vymňoukla a kdo mi ji daroval. Skrz předměty prostě ke mně promlouvají lidé..různé situace, názory, vlastnosti. Takže vlastně člověk není sám, jen si to občas namlouvá.

Samotu bych tedy definovala dvěma způsoby: samota s věcmi a absolutní samota. Absolutní samotu si moc nedovedu představit, možná někdo zažívá něco jako příšernou samotu, protože se neumí zabavit, nudí se, ale to je podle mě jen proto, že si vůbec nevšímá okolí. Možná to zažívá člověk během posledních okamžiků svého života. Pokud ho nikdo nedrží za ruku, nikdo u něj nesedí, není s ním v daném okamžiku. Ano, tak myslím, že může vypadat opravdová samota. Ale jaké to je, to nám bohužel nebo bohudík nikdo nemůže povědět, protože nikdo neví, co je pak..po smrti.


Sýrovej

28. listopadu 2012 v 21:33 Kočka na každý den
Nemám ráda rozebírání poezie.. ať je to v němčině, nebo v češtině. Tady jazyk pro mě nehraje roli. Jenom dětské říkanky jsou takové chytlavé. Dnešní setkání s německo-španelským autorem považuji za velmi přínosné, říkal nám třeba, kde všude bere inspiraci, co ho tíží a jak se to projevuje v jeho dílech.. Když nám ale na ukázku citoval některé ze svých básní, rozuměla jsem jim pramálo. Nechápu proč... když zbytek všeho, co bylo vyřčeno, mi připadal srozumitelný a zajímavý.
Předchozí večer se mi nakonec vyvedl úplně jinak, než jsem předpokládala. Původně jsem chtěla jít do divadla, ale bohužel mi v pokladně řekli, že sleva pro studenty se na tohle konkrétní představení nevztahuje. Byla jsem zkllamná, v programu nic takového nestálo. Hlavně, že všude inzerují, jaké mají pro studenty akce za 50,- . Měla jsem ale štěstí v neštěstí. Tanečák se konal, a tak jsme si společně zaskotačili. Následně.. světe, div se, jsme zamířili do hospody. Po dloooouhé době. Bylo nás asi osm, docela jiné osazenstvo než minulý rok, jen E., J. a já jsme byli stará osádka. Včera i dneska jsme pilně trénovali na náš švédský koncert. Zbyla na nás místnost tři metry krát tři metry, takže jsme si při zpěvu připadali jak sardinky. Narazila jsem na jedno slovíčko(ono jich každým dnem přibývá..), které mi vrtá hlavou. Jak se řekne anglicky "nakládaný hermelín"?
Marinated cheese? Myslím, že v němčině by to mohlo být eingelegter Hermelin-Käse. Nebo má někdo jiný návrh?

Čeká na svou porci sýra. Nebo mléka?



z deviantart.com od ozgunozer

Naslouchám(e)

26. listopadu 2012 v 23:01 Kočka na každý den
Přemýšlím, který bazén by v Brně byl ten nejlepší. Vím, že na Kraví hoře se mi plave dobře, navíc tam mají vířivku a příjemnou teplotu vody. Jediné, co mi nevyhovuje, je krátký vstup. Za hodinu i s převlékáním se stačím sotva smočit, jen tak tak stihnu dvacet jedničku. Vířivku si nemůžu nechat ujít, a tak se plaváním sotva stihnu trochu vyčerpat. Vířívka mě zaručeně uspí, pak honem do sprchy, stihnout ten maraton, aby člověk nevrátil čip o minutu později. To už se platí pět korun přesčas.
Včera se mi konečně podařilo navázat spojení s jedním člověkem ze Švédska. Chatovali jsme si německo- švédsky a mně to hned zvedlo pochmurnou náladu. Dozvěděla jsem se něco nového o své zemi. Dříve prý na severu Čech byly spálené lesy a úplné pustiny. Nikdy jsem o tom neslyšela. Až když mi to říkal ten Švéd, tak mě to přinutilo zeptat se na to starších lidí. A opravdu to tak bylo. Mohly za to nějaké továrny, v Krušných horách hromadně hynuly lesy. Po revoluci už to ale zakázali, prý se našel nějaký šetrnější způsob. Jupí jéj, teď jen aby nám ta komunikace vydržela :)
Dnes mě opět potěšila konverzace v němčině, je zvláštní, že ačkoliv se spolu bavíme celkem často, pořád se najde něco, co mě na M. překvapí. Pak už jen zbývalo uvařit dědovi a mně oběd a už jsem musela na bus do Brna. Cestou jsem se stavila na Václaváku, poblíž je jeden obchod, kde prodávají super batohy a peněženky. Už jsem tam jednu peněženku měla vyhlídlou. Ta stará modrá už je spíš černá a dosluhuje mi. Ta nová má takový zvláštní cizokrajný vzor, tak proto mě praštila do očí. Přednáška v knihovně mě moc nezaujala, ale aspoň jsem trochu rozuměla. Teď mi spolubydlící ukazovala fotky ze Španělska. Byla tam na setkání křesťanské mládeže, které se koná každé tři roky. Až na ty mega bohoslužby a přednášky by se mi to líbilo. Možná s tím vedrem bych měla taky potíže.
Ozývají se mi kámošky z gymplu, že by se chystal nějaký sraz?


z deviantart.com od thrumyeye

Do krabice

25. listopadu 2012 v 15:41 Kočka na každý den
Představte si, že bydlíte 2650 kilometrů na sever od Prahy ve vesničce jménem Jukkasjärvi... přesněji tam v modrém domečku, z pod kterého vykukují dva obrovské smrky. (Odkaz nemá asi smysl rozklikávat od 15.30 do 10.00) To je jen můj odhad, i teď ve tři je tam už skoro tma. Na jednu stranu jsem tak ráda, že u nás je ještě poměrně dost teplo a vypadá to tu pořád podzimně. Na druhou stranu mně už jen ten záběr z kamery připomněl chvíle ve Švédsku, na čas bych se tam zas vrátila, představa, že to tam ale takhle bude vypadat stejně(a asi i hůř) až do května je však na provaz.

Co řikáte tomu, že Slavíka vyhrál Tomáš Klus? Docela síla, komukoliv jinému bych to přála. Příští rok asi budu taky volit Slavíka, přeci jen by to mohlo pomoci změnit výsledky. Brácha říkal, že je to tím, že generace, která hlasuje pro Gotta, už pomalu vymírá. Zajímalo by mě, jaká věková kategorie Kluse nejvíc volila. Asi to byly mladé holčičky, kterým nechávají zahrát do rádia k sedmým narozeninám Pánu Bohu do oken. Letos jednou v létě, když jsem spala pod stanem, tak mě tato píseň probudila. A věřte, bylo to to nejhorší ráno, jaké jsem kdy za poslední dobu zažila!

Na plavání nám tentokrát dalo docela práci se dokopat, ale podařilo se. Voda byla jako vždycky děsně studená, naštěstí málo lidí a nakonec jsme se ohřály v sauně. Jenže ta praskala ve švech. Opět jsem vzpomněla na švédskou obří saunu, kteoru jsem často obývala sama, nebo maximálně s dalšími dvěma lidmi.

No jo, asi bych si měla přečíst tu pohádku o tom králíkovi, když se mi pořád něco nelíbí. Co mě dnes příjemně překvapilo, to byl jeden obchod. Potraviny se tam o dost zlepšily, koupili jsme si výborné koblihy. Mňam. Škoda, že v Brně taky není. Naopak hledám jednu značku piva, ale ta se zas asi prodává jen ma Moravě. Proč nemůže být všechno všude, když jsme jeden stát? Dnešek je taky den o umírání a o parte. Trochu morbidní.
A Katkám přeju všechno nejlepší k svátku, že jich znám fůru..

Dostat Rozárku k Vánocům.. tak to by byl můj sen. Ježíšek by se ani nemusel tak namáhat, jen by ji nenápadně zavřel do krabice, chvíli by si tam pobyla a když bychom ji vybalili, stala by přátelštější a přítulnější. (A nebo by hned zdrhla :-D )


Kočka na 24. listopadu

24. listopadu 2012 v 18:24 Kočka na každý den
Po měsíci se snažím napravit své foťákové neštěstí, snad to bude úspěšné. Ačkoliv svítilo sluníčko, byl to den pod psa. Neustálě víc a víc mě pohlcují pohádky.. chm, prý si mám přečíst pohádku o nespokojeném králíčkovi. Mně zas napadla jiná pohádka, která by se hodila nejen k jednomu člověku.
V knihovně jsem si vyměnila přečtené knížky za nové, také se mi podařilo najít opravnu obuvi. Co si člověk sám nezařídí, to prostě nemá. Stejně tak je to s tou knížkou. Zatím se mi ji nedaří sehnat. Nakonec budu muset zajet do Německa sama a koupit si ji tam. Je divné, že ji tolik obchodů nemá na pultě a musí ji složitě objednávat. Komunikace s knihkupectvími je děsně zdlouhavá. To mají tolik zákazníků? Asi jo, když budou ty Vánoce. Připadá mi, že se celý den jen nacpávám, zítra jdeme plavat.


z deviantart.com od accondiordoor

Dunaj

23. listopadu 2012 v 11:13 Moje cesty
Na krásném modrém Dunaji ..vzpomínám, jak jsme u něj v druhé polovině října s Petrou byly. Opravdu mi připadal kouzelně modrý a podzimně zbarvený. Taky že nám trvalo dost dlouho, než jsme se k němu dostaly. Podél Dunaje totiž vede železnice a rušná silnice, takže to byl docela oříšek překonat obě tyto překážky. Ale vyplatilo se. Dokonce jsme narazily i na labutě.




Malé naděje

22. listopadu 2012 v 23:11 Kočka na každý den
Díky jedné knížce k bakalářce poznávám malé město v Bádensko- Wüttenbersku, Ludwigsburg. Píšu do všech knihkupetcví které tam existují, jestli se jim na pultě nepovaluje Rosengift. Jeden známý tam bude do příštího pátku, takže by mi takto mohl pomoci, aniž bych se musela sama vydávat do Německa. Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Přeju si mít ty knihy už všechny přečtené, abych mohla jít na další konzultaci a zase někam trochu pokročila.
Tenhle měsíc je pro mě takový čtenářský, už jsem přelouskala asi osm knih, čím víc se do toho nořím, tím víc mě to baví. Už mě dnes osvítil nápad na seminární práci, snad to projde. Pomalu dočítám Velkého Gatsbyho, když jsme ho brali na gymplu, připadalo mit o nezajímavé, ale nyní jsem se k tomu dostala přes Harakiho Murakamiho. Hlavní hrdina jedné jeho knížky strašně obdivoval právě Gatsbyho, tak jsem si umínila, že zjistím, co je na něm tak fantastického. Není to úplný trhák, ale ta knížka má své kouzlo a jsem ráda, že jsem po ní sahla.
Na Svoboďáku, když jsem dnes večer odjížděla, začali stavět vánoční krámky a taky strom. Rychle jsem utekla. Až ale přijedu v pondělí, bude to tam na mě všechno už blikat. Není to tak dlouho, co tam ještě byla písečná pláž.
Mám dvě jiskřičky naděje, každá je trochu z jiného soudku, ale přeci jen spolu trochu souvisí.
Ve zprávách jsem slyšela, že dnes utekl v nějaké zoo tygr. Asi ho zapomněli zamknout, chudáci ošetřovatelé. Někdo pochybil.


foto z deviantart.com od IzziMonkee234

Celkově pošmourno

21. listopadu 2012 v 23:11 Kočka na každý den
Rozesílám pozvánky na koncert a těším se na 13. prosince..Je to snad jediný důvod, proč se těším na Vánoce. Už od září zpíváme koledy, takže tu atmosféru už mám dávno pod kůží. To jediné ve mně vyvolává pozitivní myšlenky na Vánoce. To ostaní mě spíš už děsí. Kdypak asi začnu shánět vánoční dárky? A budu vůbec nějaké kupovat? Nerada nechávám věci na poslední chvíli, ale zrovna v této oblasti to u mě vázne. Na jednu stranu mi připadá, že mám Vánoce pořád. Od té doby, co jsem přijela ze Švédska se snažím být co nejvíc se svou rodinou, čtu a dělám to, co mě baví, škola mě taky naplňuje, tak že vůbec nestěžuju. Ale.. má to jedno ale.. Pořád je co vylepšovat, pořád tu jsou věci, které mi vadí a které se snažím zlepšit, doposud ale marně. Pak si taky neumím představit, že se celý tento rok, který jsem měla tak akční, navždy uzavře, řeknu mu báj báj a už to všechno bude minulostí. Spousta z toho už je dávno za mnou, ale v myšlenkách se stále vracím k uplynulému a připadá mi to přeci jen ještě dost živé. Kdežto až se překulí 22. leden, začne nová éra.
Na zumbě mě písničky tak rozehřály, že jsem měla chuť kácet stromy. Pak to ale pohaslo a zbytek dne jsem müde. Potěšila mě dnes konverzace v angličtině a i večerní výuka ve škole. Stále nemám téma na seminárku, ale snad brzy udeřím hlavičku hřebíku. Sluníčko se dneska vůbec neukázalo, takže tu byla tma už ve tři. Asi se ta neposedná kulička odstěhovala někam na jih. Na východě Čech totiž prý taky není.

Na trubkách je kočkám teď nejlépe. Snad jim to ve sklepě aspoň trochu zpříjemňuje tu zimu. Na obrázku je Rorýsek, který už nyní není mezi živými.


Uvolni se!

20. listopadu 2012 v 23:27 Kočka na každý den
Sedím na zemi v koupelně a do uší mi hraje píseň Bei mir bist du schoen. Na swingu jsem si dnes moc nezatancovala, ale přeci jen se mi tam docela líbilo. Nejen že jsem přišla na tuto báječnou skladbu, ale taky jsem poznala dva nové lidi. Jednoho začátečníka, s kterým to tedy moc nešlo, ale zato jsme si celkem fajně popovídali.. a jednoho pána, kterého znám na tančírně od vidění, vím, že tam chodí dost pravidelně, ale nikdy v životě jsem s ním netancovala. Až dnes jsem poznala, jak výborný tanečník to je. Dokonale jsme se shodli, měla jsme pocit, že letím, byla to pro mě prostě jízda.
Tanečák u Lídy(latina a klasika) se dneska nekonal. Místo toho jsem zalezla do knihovny, zabrala jsem se do čtení tak moc, že mě museli odtamtud vyhánět, Takovej šprt tedy jsem.. byla jsem určitě poslední z návštěvníků, kdo tu knihovnu opustil.
Moje spolubydlící šílela, že ztratila testy v trolejbusu, večer se naštěstí uklidnila. Na dopravním podniku jí nakonec němčinu vrátili. Takhle kdyby se našel i ten můj foťák..
Mimochodem, co říkáte na pražskou německou literaturu? Máte rádi Kafku, Werfela apod.? Mně třeba Kafka moc nebere a jeho absurdním dílům moc nerozumím.
Včera jsem dostala jednu moc dobrou masáž.. tak proto ta fotka Rózy s drbátkem :)


Reportáž z víkendu

18. listopadu 2012 v 23:28 Kočka na každý den
Předtím než půjdu spát chci napsat ještě pár řádků, protože tento víkend byl opravdu netradiční. V pátek se mi povedlo najít jedno příjemné kadeřnictví, kde jsem dostala pár rad, jak vyzrát na svoji ofinu. Podívala jsem se po několika obchodech, ale vhodné boty na swing jsem nenašla. Zato jsem zjistila, že Praha už se taky oblékla do vánočního hávu. Při té příležitosti jsem zašla na hlavní poštu, abych se zásobila známkami a poslala pohled do Ruska.
V sobotu jsem musela překonat ranní stávání, neboť mě čekal festival Kolem světa. V půl desáté začínalo promítání o Austrálii a já to nechtěla vynechat. Překvapilo mě, že v každém sále sedělo tak 300 lidí. Je vidět, že jsme národ cestovatelů :) O Austrálii vyprávěl jeden nadšenec, který už navštívil tuto zemi pětkrát. Spoustu věcí jsme už věděla od kamarádky, která tam dva měsíce letos byla, ale spousta věcí pro mě byla nová. Zajímalo by mě, jak to tedy je se Žraločí zátokou.. ten pán říkal, že se ve skutečnosti na tomto místě žraloci nevyskytují, ale ještě ten samý den jsem četla v časopisu, že tam žraloci jsou.. a dokonce nebezpeční. Následovalo promítání o Indočíně(Thajsku, Malajsii, Laosu a Kambodži). Dvě studentky vyprávěly, jak si udělaly čtyřicetidenní výlet po těchto zemích, vyzkoušeli netradiční sporty(např. plavání na pneumatikách v jeskyních) a jak přežili piavice a ochutnali místní tradiční jídlo(snad všude).. jedli pavouky, žabí stehýnka apod. Nevím, jestli bych se k něčemu takovému odvážila. Co vy? Tato přednáška mi připadala taková studentská a mně byla hodně blízká.
Jako třetí jsem šla na Zanzibar, vyprávěl to takový trochu zmatený člověk, ale tou svojí zmateností působil roztomile. Všechno za něj vyřizovala manželka. Musí to být jeho strážný anděl. Při této přednášce jsme tajili dech a vzápětí se svíjeli smíchy, když nám ten pán vyprávěl, jak šel v noci středověkým Zanzibarem(nikde nefungovala elektrika) a potkal chlapíka, který se nabídl, že ho doprovodí. Myslel si, že ho chce přepadnout, a tak mu málem hodil na hlavu fotoaparát :) Zanzibar z fotek vypadal jako ráj na zemi, hned jsem se mrkla, jestli se dá taky vyjet do Tanzánie na workcamp.. a ,světe, div se, ano!
Poslední přednáška, které jsem se účastnila, byla o Nigeru. Upřímně bych se do této země ani nechtěla moc podívat. Bez místního doprovodu jste namydlený. Když šéfka časopisu LaZ vyprávěla o tanci lásky, který se tančí v Nigeru jednou za rok.. asi týden ta slavnost trvá, všichni jsme se v duchu usmívali.. Popisovala to fakt hezky, z pohledu evropana, ale zároveň s úctou k místní kultuře. Od této ženy jsem se dozvěděla, že ženy mají v Nigeru docela dobré postavení, ze svého stanu, který vlastní a s kterým kočují, můžou vyhodit svého muže, když se jim znelíbí, či nějak prohřeší. Taky si na tento svátek jednou v roce mohou užít s cizími mladými kluky.. a jejich vlastní muži(manželové) nezmůžou vůbec nic. Prostě se to toleruje.
Z festivalu jsem přišla nadšená, inspirovaná, vzala jsem si pár časopisů, které mi teď leží na koberci a těším je, až je všechny pročtu.
Večer jsem šla s mamkou plavat, bazén byl fakt studený, ale zase tam neplavalo moc lidí. Takže to bylo celkově docela fajn. Taky jsme s makou vymyslely novou disciplínu ;)
A jaký byl dnešek? Od desíty do šesti jsem trávila čas na jedné výstavě, pracovala jsem jako kustodní dozor. Nuda to byla jen trochu, mohla jsem si občas i číst. Co ale vůbec nechápu, je to, jak se může někomu tato(raději nejmenovaná) výstava líbit. Staré kusy dřeva, železa, krychle, kruhy, kvádry, čtverce, obdélníky, prkna, provázky..to všechno divně poskládané.. někdy máte pocit, jako by to ten umělec jen vytahl z popelnice . A mě fascinuje, jak nad něčím takovým může někdo strávit hodiny.. A ne jenom mladí studenti.. i třeba dvě malé děti, které poslušně kráčí vedle své matky, živě o dílech diskutují a kreslí si každý "exponát" do bloku!
Zbytek dne jsem strávila příjemnou konverzací nejen o jídle a o pohádkách. I když ke konci se mi už pletla slovíčka.
Tak dobrou noc :)

Róza už taky spí.. teď si oblíbila místo nad botníkem.


Cestopisy

16. listopadu 2012 v 16:32 Co mě kdy zaujalo
Už jsou to asi dva měsíce, co jsem objevila nový cestovatelský časopis s názvem Cestopisy. Včera jsem měla podruhé to štěstí získat další číslo. Hned jsem se do něj v autobuse ponořila. Líbí se mi, že sem mohou přispívat i méně známí cestovatelé, hudební skupiny píšící si zážitky ze zahraničních turné a tak. V posledním čísle, které se mi dostalo do ruky mě nejvíce zaujal článek o Kosovu, o Moskvě a o ostrově Madeira. Vše je doplněno pěknými fotkami. Na Borneo se podívala hudební skupina Čankišou, která dovolila čtenářům nahlédnout do svého soukromého deníčku. I toto je jedna z možností, jak vycestovat. Ale pochybuju, že někdy budu umět zpívat, či hrát na kytaru nebo flétnu tak dobře, aby to zajímalo někoho v našem bytě, či městě.. natožpak v zahraničí. To se podaří jen šťastlivcům. Časopis doporučuju také proto, že články mají správnou délku, jsou čtivé a celý časopis se dá zvládnout během pár hodin.. né jako třeba LaZ, na který bych si potřebovala vždycky udělat prázdniny. Né, že by tam články neměli zajímavé, ale je jich tolik, že si musím vybírat, do čeho se ponořit.


Dopolední brouzdání

16. listopadu 2012 v 11:58 Kočka na každý den
Jen co jsem se probudila, zavítala jsem na postcrossing a doteď jsem se z té stránky nehnula. Prohlížím pohlednice, které lidé posílají a fotogalerii jedné dívky, která mi poslala pohled z USA. Taky se snažím zjistit, na jaké bází funguje pořadník adres, ale moc se mi to nedaří rozluštit. Chtěla bych dnes zajít k nějaké kadeřnici, aby mi poradila co s ofinou. Jenže nevím, ke komu se mám odvážit. Navíc nechci nic jiného, jen tu ofinu, tak doufám, že to půjde.
Včera jsem se pustila do pohádek od Hermanna Hesseho a hned ta první mě náramně okouzlila. Přečtu si snad celý jeden svazek všech jeho děl, a pak se rozhodnu, o čem budu psát v seminárce. Škola včera byla náročná, ale bavilo mě to, i když politika v Německu mi zamotala trochu hlavu. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, jsem zvědavá, jak se to budu učit, chce to hlavně znát souvislosti.
A jak se máte vy? Co vám nového den nadělil? V Brně už je na České a na Palackého třídě rozvěšená vánoční výzdoba, což mě trochu děsí. Vždyť zbývá ještě víc jak měsíc do Vánoc a lidi už šílí. Nevím, jak je to v Praze, za chvilku vyrazím do centra, tak se přesvědčím. Podzim už se pomalu chýlí ke konci, listí hnije a před náma je (pro změnu) zima. Vážně se netěším. Když už slavit Vánoce, tak někde v plavkách a v moři :)


První krok

14. listopadu 2012 v 15:58 Kočka na každý den
Právě jsem zjistila, že nejsem vůbec chatovací typ. Nevím, jak koho oslovit, co mu na úvod napsat apod.. Přitom si ale říkam, že to pořád musím zkoušet. Prostě MUSÍM! Je děsné, že se tak brzo stmívá, skoro si připadám jak za polárním kruhem. Sluníčko tu sice hřálo, že se mi nechtělo věřit, že někde mrzlo, ale trvanlivost to slunce teda má opravdu krátkou.
Včerejšek, to byl den..tanečák a swing.. obojí prostě perfektní! Mrzí mě, že mě už mé botky opouští. Vydržely necelé čtyři měsíce. Ale reklamovat je do Anglie nepojedu. To by se mi krutě nevyplatilo. Dneska je den na pohodu, chci se mrknout ještě na jednu výstavu. S M. se pořád naháníme, ale věřím, že se dnes večer uvidíme. Ztratila jsem kartičku do knihovny, prostě klasika. Snad se někde objeví. Vůbec mi z těch kreditek a účtů přechází hlava kolem.
Ve škole je docela pohoda, ale tipuju to na ticho před velkou bouří..


Sám sobě otrokem aneb lze z kola ven?

12. listopadu 2012 v 20:47 Kočka na každý den
Zdravím! Našla jsem novou věc, kterou se teď nejspíš budu pár dní/týdnů/měsíců dost zaobírat. Jsem fascinovaná tím, kolik lidí na této stránce je přihlášených. Hledám, píšu, prozkoumávám, snad se tam brzy začnu orientovat. Třeba se mi poštěstí najít ještě někoho na konverzaci ve švédštině. Kéž by. Moc bych si to přála.
Včerejší noční brigádu jsem zvládla v pořádku, dokonce jsem jela domů se dvěma lidma. Jeden kluk mi poradil se spojem, takže přestože jsem nestihla psolední tramvaj číslo osmnáct, poslední metro mi neujelo. Naštěstí poblíž za pár rohy jezdily další tramvaje. V obchodě, kde jsme počítali zboží, jsem potkala různé lidi. Převážně kluky, ale i dvě ženy tam byly. Překvapilo mě, že tak staré ženy můžou dělat takovouto práci. Pro mě samotnou to byl dost tělocvik. Záleželo, co jste zrovna počítali, někdy to byly lehké krbaice a předměty, někdy ukrutně těžké. A nandavat je zpátky na kontejner a ten pak ještě přesunovat nebylo vůbec jednoduché. Ještě teď jsem dost utahaná a to jsme spala do půl jedenácté. Jedna paní tam byla pěkně nervózní, nejdřív jsem pracovala se dvěma klukama, to bylo v pohodě, ale pak mě přiřadili k té paní a to bylo něco. Naštěstí tam se mnou byl ještě jeden kluk, přiřadili mě k nim na pomoc, ten kluk byl naštěstí v pohodě a myslím, že jsme si docela rozuměli. Prý s tou nervózní paní pracuje už potřetí. Na druhou stranu se nedivím, že je člověk tak nerudný, dělat tohle třeba celý život a mít to jako hlavní zdroj peněz.. to by mě odrovnalo. Uvědomila jsem si, jak se vlastně mám krásně a že se budu ještě o to víc snažit, abych nemusela podobnou dřinu dělat. Byla to pro mě určitě dobrá zkušenost, znovu jsem si uvědomila na vlastní kůži, co to jsou těžce vydělané peníze.


Směřování pohybů lidských očí

11. listopadu 2012 v 13:46 Co mě kdy zaujalo
  • Když se lidské oči pohybují vpravo a zároveň dolů, snaží se zpřístupnit pocity.
  • Když se oči pohybují vlevo a dolů, vede člověk vnitřní monolog.
  • Když se oči pohybují nahoru a vlevo, snaží se člověk vybavit si (vizuálně) něco, co se už dříve stalo.
  • Když se oči pohybují nahoru a vpravo, snaží se něco si představit.(něco nového, potencionální situaci, která se nikdy nestala)
  • Když se oči pohybují prostě vlevo, snaží se vzpomenout si na nějaké zvuky.
  • Když se oči pohybují vpravo, snaží se vymyslet nějaké zvuky.
To jsem se dočetla v knize Řeč těla, Jak poznat co kdo doopravdy říká. Zpočátku mi to připadalo jako pěkná blbost, ale pak jsem se zamyslela a zavzpomínala na některé situace a zjistila jsem, že první čtyři body u mě souhlasí. Jak je to s vámi?


Poslední podzimní přípravy

10. listopadu 2012 v 21:25 Kočka na každý den
Je za námi perný den strávený na chalupě. Dala jsem si do těla, a tak asi tento týden nepůjdu na plavání. Jsem unavená a zítra večer mám brigádu. Teď jsem si hledala spoje domů, jsem móc zvědavá, jak to udělám a jak se budu dostávat zpátky. Ještěže si můžu v pondělí docela přispat. Bylo to smutné loučit se s létem, sklízet houpačku, loučit se s kočkama a utěšovat je, že za nimi budeme pořád jezdit, jen to tam teď budou muset přečkat samy. Ještě jsme nanosily jablka do sklepa a uhlí do síně, vyplely jezírko a všechno už je připravené na zimu. Napadlo mě při tom hrabání(je to docela nudná práce), že by bylo možná lepší všechno to listí postupně ze stromu strhat, aby se člověk pak k tomu následně nemusel ohýbat a dokonce několikrát za sebou ho hrabat. Mohli bychom s tím třeba začít už v červenci :) A do listopadu by všechny stromy byly dokonale odlistnatělý. Co všechno člověka nenapadne, aby si zjednodušil práci..
Doma si užívám zeleninového salátu, oříškové bábovky od včerejší návštěvy, knížky a kytary. Ano, snažím se zas trochu trénovat, ale raděj k sobě nikoho moc nepouštím. Mrzí mě, že asi budu muset změnit téma na seminárku, ale bohužel dvě knihy, které k ní potřebuji, jsou (aspoň tady v Čechách) nesehnatelné.

Čiperka dnes extra hlasitě vrněla, lepší než motor našeho Matýska. A Cipísek si zase s Bertou hrál na stromolezce. Už podruhé jsem ho viděla, co leze na takto tenké větve. Že se nebojí, že by se pod ním třeba nějaká ulomila.... Asi se na nich rád houpe.


Bělorusko a Nizozemsko

9. listopadu 2012 v 14:38 Pohledy
Přijela jsem domů a čekaly tu na mě dva pohledy. Jeden bohužel trochu poškozený, ale stejně se mi moc líbí.

Omlouvám se za tu kvalitu. Bohužel doma žádný dobrý foťák momentálně nemáme. Tento pohled je od Mary z Minsku. Na pohledu je hrad Mir, který se nachází blízko Minsku.. představuju si to něco jako Praha a Karlštejn.


Hezké arktické známky, připomíná mi to Grónsko.. :)



3D pohled mi ještě dosud nikdo neposlal. Proto to bylo pro mě obrovské překvapení, když jsem rozlepila obálku. Dostala jsem ho od devatenáctileté Ellen z Nizozemska.


Dostávat a psát pohledy mě prostě baví =)