Říjen 2012

Ahój!

5. října 2012 v 10:20 Kočka na každý den
A jedém! Do hor, do Janských lázní. Konečně zase nějaké cestovatelské dobrodrůžo!
Byla jsem v knihovně a nic tam neměli :( Škoda. Zkusím příště nějakou v centru.
Intetnzivně přemýšlím nad tématem bakalářky a naštvalo mě, že autorce, o kteér bych chtěla psát, se už někdo před třemi lety věnoval. Další nápad zatím v nedohlednu.


Pozvánka na výstavu People

3. října 2012 v 23:51 Co mě kdy zaujalo
Úplně náhodou jsem ve frontě v Domě pánů z Lipé narazila na letáček o výstave "People". Zrovna jsem nevěděla, jak zabít následující necelé dvě hodiny, a tak jsem se vydala hledat novou radnici. Ačkoliv jsem v Brně už třetím rokem, pořád se tu občas ztrácím. A tak jsem se raději zašla zeptat do infocentra. Je to přesně tam, co jsem si myslela, akorát cedule zvenku mě trochu zmátla. Nevěřila jsem, že by mě mohly lidské tváře tak zaujmout. Skoro každou fotku jsem podobrně zkoumala, člověk mohl v tom obrázku vyčíst o dané zemi něco víc.. Lidé byli často foceni zdálky, nebo v pozadí s něčím. Občas se tam vyskytla fotografie z České republiky.. asi pro srovnání.. jízda králů, lidé v českých krojích apod.. Z fotek starců z dalekého východu jsem cítila moudrost a vyrovnanost, z fotek dětí občas strach, či zvědavost. Líbily se mi fotky japonské gejši, usměvavých Brazilců a šarmantních Argentiňanů v černočerveném. Ze všeho nejvíc se mi ale kupodivu zalíbila fotka jednoho Francouze, vojáka, který skláněl svůj pohled trochu na stranu. Musela jsem se tam k němu třikrát vrátit. Asi se mi zalíbilo právě ten pohled a jeho zvláštní úsměv. Jako nejděsivější fotku považuji starou tuniskou ženu, která má ruku prožranou nějakou nemocí a celá je zřejmě napadena nemocemi.. je na ní vidět, že už si na tomto světě asi moc dlouho nepobyde.

Výstava na mě udělala obrovský dojem, přečetla jsem si několik citátů o cestování i kratší text o tom, jak Jiří Kolbaba vnímá lidi. Článek si můžete přečíst rovněž tady. Ale kdo má tu příležitost a nachází se v Brně, či jeho okolí, ať se jde podívat na vlastní oči. Stojí to za to!


Pohodička =)

3. října 2012 v 23:25 Kočka na každý den
Myslim, že dneska jsem prožila pěkný studentský den se všim všudy. Od rána až do večera bylo co dělat a za vše, co mi přišlo náhodně i nenáhodně do programu, jsem moc ráda. Zumba, psaní dlouhatánského mailu Matissovi do ciziny, plavání s kámoškou, konverzace, výstava, tanečák, kde jsme byli krásně do páru- dva kluci a dvě holky.. a navečer škola. Když jsem přišla na byt, načala jsem med a k večeři snědla tři rohlíky s máslem a medem. Oběd jsem jaksi dneska nestihla. S plným břichem se špatně plave a zbytek dne už prostě nebyl čas. (a peníze) Však zítra večer jedu domů;)
V šalině jsem teď potkala jednoho Afričana, který mluvil brněnským hantecem. Jako rodilej brňák. Nevím proč, ale připadalo mi to trochu zvláštní.
Zumba mi připomněla tuniské pecky, to CD musím doma vyhrabat, protože na youtbe nejsou zdaleka písničky všechny.


Jak jde čas..

3. října 2012 v 11:25 Verschiedene Sachen
Našla jsem ho cestou domů a pozorovala, jak se krásně otevírá. Nejdřív to vypadalo, že se z něj nic nevyklube, ale pak to vzalo velký spád.

13.9.


14.9.




Pak jsem odjela do Brna a když jsem se vrátila, kaštan vypadal takto. (21.9.)


Stejné.. a přece o dost jiné

3. října 2012 v 0:23 Kočka na každý den
Oj oj oj, tak pozdě jsem na blog nepsala, ani nepamatuji. Mám aspoň na zítřek vystaráno a nebudu dodělávat úkol zas na poslední chvíli. Švédština dobrá, ale mohlo by to být ještě lepší. Stejně tak swing. Tancujeme v nové kavárně a že by hráli nějaké dobré písničky, to ne. Asi si pořád stěžuju, ale chtělo by to zlákat někoho, kdo je taky zblázněný do tance. Zítra mě čeká zumba, pak klasika a latina (jen necelá hodinka) a plavání. Konečně se budu pořádně hýbat. Škola je až večer, ale mezitím mě čeká německá konverzace. Připadá mi, jako by ten rok vůbec neutekl. Všechno je tak podobné jako loni..konverzace, swing, písně.. a zároveň dost jiné. Čím to?


Stále je co objevovat

1. října 2012 v 23:03 Kočka na každý den
Úchvatná přednáška o Bolívii, která mi vlila nový elén do spoření na cestování. A taky to má na svědomí článek v novém časopisu Student Agency.Malý problém je, že už bohužel nemam moc s kým cestovat. Jedna naše skupina už nepodniká hromadné cesty a nikoho zapáleného už neznám. A přidat se úplně k někomu cizímu je přeci jen trošku riskantní. Možná se ale vyplatí občas zariskovat. Třeba bude opravdu toho 21. prosince konec světa a všechno, co si teď naplánujeme, půjde do kytek. Narážím na to už docela často.. jak se ten den blíží :) Další taková akce je silvestr. Naprosto nevím, kde ho strávit, doma se mi úplně tak být nechce, ale nic lákavého není na blízku. Aspoň můžu vzpomínat na ten loňský, kdy jsem v prvních vteřinách tohoto roku zažila něco velmi zvláštního.