Říjen 2012

Just dance!

30. října 2012 v 23:10 Kočka na každý den
Dvoje tancování v jeden den a k tomu ještě hned za sebou je zabíračka. Myslela jsem si, že když se nevydaří jedno, tak aspoň to druhé. Ale příjemně mě překvapilo, že jsem si užila jak klasiku a latinu (v malé skupince: Lída, Martin, Tom a já) tak swing. Na tanečáku jsem se naučila nějaké kroky ze samby, Martin s Lídou to mají ještě čerstvě v paměti, tak nás učili různé fígle. Venku lilo, tma, prostě tak akorát zalézt do postele. Ale mě ten swing docela lákal, už jen proto, že jsem tam minule nebyla. Při vcházení do kavárny, kde swingujeme, jsem spatřila vzadu živou kapelu. Supér, řekla jsem si v duchu. A taky že hráli pěkně. Miluju tancovat při živé hudbě. Připadalo mi, že hudebníci dělali docela často pauzy, ale i na hudbu z MP3 se dalo v pohodě tančit. Jako by všichni chtěli využít té vzácné příležitosti, že nám hraje živá kapela..a tak jsem se ocitla hodněkrát na parketě. Ani nevadilo, že tam nebyl A., s kterým v poslední době dost hodně tancuju. Přišli jiní, což mě moc těšilo :)

Tahle písnička není swingová, zato na tanečáku na ni občas tancujeme. Líbí se mi, že je taková svižná.


Z vídeňského parku v Prátru

28. října 2012 v 23:29 Moje cesty
S Petrou jsme šly od pouťových atrakcí směrem k Dunaji. Párkrát jsem se během cesty zastavila a zmačkla spoušť. Ani jedna z nás neměla tušení, že z toho vyjde něco takového. Na tuto fotku jsem docela hrdá, bráchovi se tak zalíbila, že si ji nechal ode mě přeposlat. A to je co říct :)


Plavu plaveš plaveme

28. října 2012 v 22:18 Kočka na každý den
Tvorba referátu do školy a večer plavání. Překvapilo mě, kolik lidí takhle večer vyrazí sportovat. Neplavalo se mi dobře, byl to takový slalom. Bazén plný seniorů a namakaných svalovců, kteří se kolem mě prohnali jak žraloci. Mezi nimi jsem si připadala jak Nemo v Golfském proudu. Líbí se mi zimní čas, připadá mi, že toho víc stíhám. Jak se ale znám, za chvíli to pomine.


z deviantart.com od dark661

Doba temna?

27. října 2012 v 23:07 Kočka na každý den
Hlavou se mi honí zoufalství a zmatek. Všechno to způsobilo to bílé, co se od rána dnes sype z oblohy. Ze včerejšího podzimního dne jsme se probudili do tuhé zimy. Hnusí se mi hledat čepici, rukavice a kozačky. Zvláště ty boty mi dalo velkou práci najít. Zase se zabalit do několika vrstvev, fuj! Nechci ještě vyndavat svoji zimní bundu, a tak jsem zvolila jako alternativu černý kabát. Od rána jsem na cestách.. jen s hodinovou přestávkou doma. Obstarávali jsme kočky na chalupě, chudinky tam jsou samy, snažily jsme se jim připravit co nejvíc jídla a taky je co nejvíc hladit. Domů si je všechny vzít nemůžeme, ani by si tu nezvykly, jsou to kočky venkovní. Pak jsme taky opravovali žárovku na levém zadním blinkru. Myslela jsem, že to zvládnu, ale v opravně nakonec měli otevřeno, tak jsme využili mechanika. Pekvapilo mě, to šlo tak těžce, v autoškole nás učili tu výměnu úplně jinak, trvalo to tak 3 minuty. Jenže náš Matýsek musí mít vždycky všechno speciální.. i otvírání krytu na žárovky. Obdivuju automechanika, který tam v takové sibérii u benzínky pracuje. Vůbec před všemi řemesly mám respekt. Večer jsem šla s H. do jedné čajovny, bylo to tam útulné a pěkně jsme si popovídali. Teď jsem ráda, že jsme doma a zítra snad nikam ani nevylezu. Možná jen plavat a reklamovat boty, pokud najdu účet. Poslouchám vyprávění o Švýcarsku a prohlížíme fotky z této země. Krajina vypadá o dost jinak než u nás, určitě bych se tam chtěla podívat.. jen Cern by mě asi moc nenadchl.


Podzim v Ústí nad Labem

26. října 2012 v 23:59 Moje cesty
Když už jsme se dnes vydaly kvůli fotoalbu do Ústí nad Labem, chtěly jsme se porozhlédnout po městě a navštívit nějakou místní památku či zajímavé místo. V infocentru nám dali spoustu tipů na výlety, zaujal nás kamenný hrad, který jsme viděly z vlaku, ale ten byl moc daleko. A tak jsme se vydaly na Střekovskou vyhlídku. Přešly jsme Most Edvarda Beneše.



Po levici jsme měly hezčí most (Mariánský), vedle kterého se tyčila obrovská skála. Později jsme zjistily, že byla z druhé strany vykotlaná- byl to vlastně lom.


Prošly jsme kolem továrny na olej, továrny na prášky a továrny na prasečí šrot(podle čuchu soudě). Smrady to byly vskutku podivné.
Nicméně jsme se po dvou doptáních ujistily, že jdeme správně, do kopce, pořád výš a výš..


Smrady jsme nechaly dávno za námi. A užívaly si koberec z listů.



Kdyby se všechno to listí proměnilo ve zlato.. O :-)


Rozhledna měla jen 8 metrů a smělo na ni vylézt jen šest lidí zároveň. Tomu jsem se divila, stavba vypadala bytelně, takže bych tam klidně dvacet osob pustila.



Výhled na město byl překvapivě hezký, tento den jsme si poopravily smýšlení o Ústí, není to vůbec špatné město a továrny už zdaleka nestojí v jeho popředí.


Na fotkách vypadá, že je skoro bouřka, ale opak byl pravdou. Občas se ukázalo sluníčko či modrý flek oblohy. A ani jednou nesprchlo!



To žluté je Větruše, další památka v Ústí. Vede tam prý lanovka.



Malá, ale přesto milá rozhledna. Výhled byl z ní hezčí snad víc než z kdejaké deseti a vícemetrové, měla výhodnou polohu.


Cestou zpátky jsme chtěly jít jinačí cestou. Brouzdaly jsme se záplavou listí a cesta se skoro ztrácela. Okolí bylo čím dál tím víc divočejší.



Barevná džungle..


Konec byl napínavý. Dorazily jsme k plotu, v němž byla díra. Přelezly jsme skrz a ocitly se na cizím pozemku, v cizí zahradě. Co teď? Jiná cesta už ale nikde nevedla. Zkusily jsme projít až k brance do přední části, kde jsme viděly silnici. Jenže ouha, branka byla zamčená. V domě podle jmenovek bydlely tři rodiny. Bály jsme se, že můžou být nerudní a poštvat na nás třeba psa. Nakonec jsme se odvážily zazvonit. A měly jsme štěstí. Paní nám seběhla dolů otevřít, měla pro nás pochopení a říkala, že ani žádného psa nemají.. jen kococura :-)

Sdílení zážitků a pohledy zpátky

26. října 2012 v 23:16 Kočka na každý den
Podařilo se mi dosáhnout svého. A ještě dnes. Když jsem večera přijela domů, zjistila jsem, že signál wifi v našem bytě do mého okoje už téměř vůbec nedosahuje. Měla jsem pořád problémy s připojením. Před chvilkou přišel brácha, společnými silami se nám podařilo přemístit wifi na záchod a vymyslet kudy vést kabely, aby to nevypadalo nevkusně a abychom se o ně nepřizabili.
Prohlížíme naši fotoknihu, kterou jsme dnes si mamkou v Ústí vyzvedly. Je moc hezká, přeci jen je to lepší prohlížet si fotky takhle v ruce než přes počítač. Ukazovaly jsme bráchovi fotky z dneška, na to, že máme momentálně jen oranžový foťák, který není moc kvalitní, tak jsou to ucházející obrázky. Dnes jsme ochutnali sýry a čokoládu, které brácha přivezl ze Švýcarska, mňam :)
Tady i v Ústí mi připadá o hodně větší zima než v Brně. Zato v praze dnes pršelo, kdežto víc na severu dokonce vysvitlo sluníčko. Parádní čas na procházku, fotky budou co nevidět.
Užívam si chladu a klidu ve svym pokoji. Mám spoustu práce do školy, příští týden mě čeká jeden velký referát.. asi na 50 minut, tak mám trochu strach.
Teď večer jsem málem zasedla Rozárku, v tom křesle, které vypadá jak její kožich, není vůbec k rozeznání. Psala jsem tři pohledy- jeden Suině do Číny, jeden do Holandska a jeden do Německa.
Užijte si víkend a odpočiňte si!

"Já chci ven!" Ráno si Rozárka stoupnula k oknu a chtěla otevřít. Jenže to by byla v kuchyni moc velká zima, a tak ji pouštíme vždycky až když dojíme.


Středa je bezva

24. října 2012 v 23:01 Kočka na každý den
Super den. Právě rozmýšlím, kam bych jela tuto zimu na hory. Chci se během zítřka rozhodnout, abych měla jistotu, že mě vezmou. Nabídka je docela bohatá, všimla jsem si těch kurzů na nástěnce u tělocvičny, nejvíc informací měli právě tam, takže se zítra na to místo ještě mrknu. Zumba mě sice moc dneska neprobudila, ale náladu mi zvedla. Stejně tak konverzace v aj přes skype. Na tanečáku přišlo šest kluků, ale zato jsme tam byly jen dvě holky. Takže žůžo! L. to krásně vymyslela, tancovali jsme kruhové tance- izraelské tance a taky country, kdy si někteří kluci rozpustili vlasy a hráli slečny .-) Tvoření na kreativním psaní se trochu zaseklo na nové interaktivní tabuli, ale snads e nám to podaří brzy dokončit. Už zítra domů! Hurá! Momentálně mi v uších zní pořád toto! To víte, Vídeň mám stále ještě čerstvě v paměti.


Wie auf der Schaukel

23. října 2012 v 22:59 Kočka na každý den
Den zmatení a lepení.. a taky čtení (trochu zbytečná připrava na dnešní hodinu)- brali jsme úplně něco jiného, ale všechno je k něčemu dobré. Na swing jsem dnes nešla, protože už nikomu nevěřím a nechci se nechat okrást o cenné věci. Bohužel se mi to nejspíš před dvěma týdny stalo. Teď se stávám skoro paranoidní, mám strach, že mě někdo okrade, pořád si kontroluji věci a ptám se lidí, jestli jsem jim dala jejich cennosti-viz. Pee. Zpívání mě dnes velmi bavilo, trošku se těším na koncert.. to je možná to jedno z mály, na co se o Vánocích těším. Náladu mám pořád jako na houpačce, ale přeci jen to je jiné než ve Švédsku. Těším se domů do Prahy, už je to taková doba, co jsem neviděla naši kočku. Jinak jsem si jednu teď v sobotu hladila, v Kamenné kolonii, u jednoho domku. Měla černobílou barvu. Nebo to byl kocour? Každopádně byl docela přítulný, stál na autě. To jsem vám ještě nevyprávěla, že v sobotu po workshopu skandinávské hudby jsem šla s kámoškou S. plavat, dokonce jsem stihla za tu hoďku, kterou jsme měli vyhrazenou svoji dvacet jedničku, výřivku i masážní proud. S. mě pak přemluvila, abych s ní šla právě do Kamenné kolonie, kde v jednom baru probíhal amatérský koncert. Začali hrát ale až později, během čekání se s námi dali do řeči dva týpci, jeden prý fotí- má to i jako práci. Dal mi do ruky foťák a hned, abych si to zkusila. Zezačátku to nešlo. Vůbec se divím, že mi ten foťák svěřil. Já takový expert na foťáky.. Letos jsem už zničila, či ztratila tři :-(

Foto pořízeno před chvíli přes skype. Skypování s Rozárkou mě baví :)


Kočka na 22. října

22. října 2012 v 22:00 Kočka na každý den
bolavé nohy
vedro na pokoji
špatné svědomí kvůli foťáku
červené tváře po procházení se vídeňskými parky a ulicemi
překvapení ze vzájemné shody na všem
nevšední kolotočový zážitek
..a mnoho dalších.. comig soon!

Chtěla bych bý tygrem, protože si na něj jen tak někdo nedovolí. Může si dělat co chce, když je volně v přírodě.


z deviantart od woxys

Super kámoši 8-)

18. října 2012 v 20:30 Kočka na každý den
Jsem na bytě a doufám, že tu dlouho zůstanu ještě sama. Prostě pohoda.. :) Doma je to sice lepší, ale tenhle víkend to musím vydržet bez rodiny, bez Rozárky a svého pokoje. Tak mě napadá, jak jsem to tam ve Švédsku mohla pět měsíců vydržet, když tady v Čechách se mi stýská už po jednom týdnu. Možná je to otázka vzdáleností, čím jste blíž a nemůžete tam, tak se víc stýská. Za poslední dva dny se toho spoustu přihodilo. Včera večer jsem přišla na byt tak unavená a umluvená, že jsem ten den celý zhodnotila jen v posteli a na blog nebyl čas. Moje nachcípanost mě bohužel dosud nepřešla, řekla bych, že je to spíš horší. K tomu jsem si koupila naneštěstí navoněné papírové kapesníčky, takže je to spíš na omdlení než na smrkání. Na obalu to bohužel napsané nebylo, prostě se mi víc zalíbily žluté, proto jsem po nich sahla.
Už mam foťák, teda jiný, vypůjčený, ale ve Vídni budu fotit, za což jsem ráda. Vůbec se tam moc těším!
Středu mám takovou taneční- zumba a večerní tanečák, pak mě čekala jedna speciální konverzace, na večerní hodině jsme pobyli jen deset minut. Takhle to dopadá, když není na výuce přítomný učitel. Úterní swing mě inspiroval splnit si další sen. Je to sen o jednom zvířátku, které chci spatřit na vlastní oči.. ve volné přírodě, ne v zoo. Kolem mě je spousta lidí, s kterými si mám toli toho co říct, a přitom naše časové možnosti a prostorové vzdálenosti jsou dost omezené, na druhou stranu je taky hooodně lidí, s kterými jsem/můžu být dlouhou dobu a pořád nemůžeme najít společnou řeč, většinu času, když jsme spolu, tak mlčíme a je to pěkná fuška vymyslet nějaké téma ke konverzaci. Proč to není obráceně? Možná proto, abych si těch vzácných chvil spříznění víc vážila. Jenže to uteče vždycky jak voda..prostě jako vždycky, když zapomenete na čas.
Ták, zatím, co jsem smolila článek na blog, někdo přišel. Už tu nejsem sama, ale snad to bude v pohodě. Nejraději bych si dala na tričko cedulku SILENCE, jako v tom filmu Jíst, modlit se, milovat. Vydržet tři týdny nemluvit, tak těmto lidem skládám poklonu.


Jako ryba v potoce

16. října 2012 v 23:31 Kočka na každý den
nákup barevné vlny na plstění
tanec se třemi kluky
rozhovor s jednou holkou o cestě po Austrálii (fíha!).. má můj velký obdiv :-)
spaní až do aleluja
pečlivé psaní poznámek ze syntaxe
...to vše mě dnes bavilo dělat


Milionářem, či tulákem?

15. října 2012 v 23:12 Kočka na každý den
Ach joooooooooooooooooooooooooooooooooo Rešíme problémy a nevíme, jak na ně. Pořád se to točí kolem jednoho a toho samého tématu. Občas si člověk řiká, jak je ten svět děsně nespravedlivej, ale na druhou stranu by měl bejt rád i za to málo, co má. Jenže svět je jedna velká kniha a ten, kdo nikdy necestoval, jako by přečet jednu stránku. K tomu, aby si člověk mohl přečíst alespoň pár kapitol, musí mít při sobě nemalý obnos peněz, nebo být blázen a odvaha v jednom, že sebere pár svých švestek a vypadne do světa po svých. A tak mi připadá, že těch, kteří mohou využít tu první možnost je setsakra málo.. považme, že je nás už přes sedm miliard!!!.. a těch, kdo cestují stopem a pěšky, spí pod hvězdnou oblohou, nebo kde se zrovna namane, je taky poskrovnu. A tak mi dnešní doba nepřipadá zas tak fantastická. Jasně, dříve lidi nemohli moc cestovat, nesmělo se to, ale co teď? Je to sice povolené, ale kdo si to může dovolit? Prakticky nikdo. Nebo na to musí člověk šetřit, počítat každý peníz, který utratí a rozmýšlet, zda si může dovolit luxus zajít do menzy, či nikoliv. Jídlo je pokušení, tak pro mě není takový problém si ho trochu odepřít, ale líto mi už bývá třeba různých akcí, které musím oželet.
Samozřejmě, že ne každému se chce cestovat.. což je moc dobře. Protože jak by to vypadalo, kdyby každý byl na cestách a nikdo nebyl doma? Asi by to bylo s poznáváním kultur trochu obtížné, takže to má přece jen i jedno pozitivum.


Pavouček z Janských lázní

14. října 2012 v 21:59 Verschiedene Sachen
Kéž by mi přinesl štěstí.. a také vám.. jistě máte nějaké tajné přání :)


Pavouček cestovatel chce dojít až na Sluníčko. Kdo ví, třeba bude mít štěstí a podaří se mu to. Třeba sám sobě přinese štěstí.. Jde to vůbec, aby si pavouci takhle pomáhali sami sobě navzájem?


Věnuji ho všem, kteří mi tento týden napsali. Děkuju vám, mám vás ráda!

Krátké shrnutí

14. října 2012 v 20:55 Kočka na každý den
Víkend je pomalu za mnou a já si užívám opět.. kde? Zase v posteli. Tentokrát netradičně už v Brně. Né, že by víkend nebyl krásný. Až na pár ztracených věcí, které pohltila černá díra, proběhlo všechno v pohodě. Počasí v Horkách nám přálo, v pátek jsem za deštivé noci přijela na nádraží do Plchůvek, přičemž když jsem ho spatřila, skoro jsem nedoufala, že tam na mě bude někdo čekat. Dnes byl tak teplý den, že jsem chodila jen v tričku s krátkým rukávem, paráda, ne? Přemýšlím, že ve Švédsku už pomalu solí chodníky a sypají silnice štěrkem, kdežto u nás máme skoro ještě léto. Více takových dní.. prosím. Včera jsem spatřila stádo srnek, byla to čtyřčlenná rodinka, asi se šly napást lepšího k silnici. Dnes při procházce po vesnici jsem opět viděla jednu srnku. Horky jsou zřejmě rájem pro tuto zvěř. Chybí mi Rozárka říkala jsem, že by to chtělo nějakou kočku, jenže H. v tom vidí zase nějaké dvojsmysly. Tenhle víkend byl hodně inspirativní a těší mě, že i odezva lidí na mou přednášku o letošním workcampu, kterého jsem se zúčastnila, byla pozitivní. Teď jen kdyby černá díra co nejdřív všechny ty věci, které mi sežrala, opět vyplivla. Byla bych jí za to velmi vděčná.

Hepčí! Aspoň to vypadá, jako kdyby Cipís kýchal.. nevím, co se zas objevilo ve vzduchu, ale zas na mě leze nějaká alergie. Nebo ten náš kocourek mžourá kvůli sluníčku.. což jsem dnes taky dělala. Můžete si vybrat.


Sluneční den

11. října 2012 v 23:55 Kočka na každý den
Před chvílí jsem se dodívala na film Jíst, meditovat milovat. Líbil se mi, i když by se nějaké mouchy na něm taky našly. Třeba byl celkem pesimistický, hlavní hrdinka nebyla pořád spokojená se životem. Líbilo se mi, že se vydala najít sebe sama do světa. Zároveň jsem nepochopila, kde vzala na letenku do Říma, do Indie a na Bali. Úplně jsem rozuměla té volnosti, kterou při tom cestování znovu získala. Hodnocení na csfd to nemá moc dobré, tady je důkaz, že i přesto si najde snímek své obdivovatele. Určitě bych mu dala víc procent, než má.
Dnešek byl ve znamení slunce. V půl šesté jsem šla rychlým tempem na Špilberk, abych stihla západ. A povedlo se. Byl to krásný pocit, vyšla jsem i nahoru na hradby. Když jsem přijela domů, tak jsem tu objevila nový obraz.. západ slunce nad mořem. Nakonec kam se na něj hrabe ten ze Špilberku.. i když i ten měl své kouzlo. A vězte, že při tom člověk může být klidně i sám :)
Zítra mám pohovor, pak chci jít plavat, do pracovní agentury a večer jedu do Horek. Takže spousta práce. Teď popíjím burčák.. chci si ho ještě na poslední chvíli užít. Letos jsme ho moc neměli. Brácha už je doma. Největší radost mi udělaly dnes dva e-maily, zpříjemnily mi větší část dne.


Práce v posteli ;)

10. října 2012 v 16:49 Kočka na každý den
Na to, že jsem dosud měla tento den na programu jen zumbu, mi čas strašně rychle utíká. Co jsem stihla? Napsat opět někomu na couchsurfing, naplánovat trochu náš výlet do Vídně (už se moc těším), poslat mamce spoustu věcí k tisku(povinná četba volá) a taky se mi povedla první konzultace ohledně bakalářky. Kupodivu to téma, které mě napadlo, mi nezamítli, jen to chce trochu poupravit a správně nasměrovat. Kéž by to šlo. Zbytek volna se budu snažit pochopit darmošlapa a taky číst novou německou knížku o Paulovi Pizolkovi. Jo a taky bude za hoďku a kousek tanečák. Povedlo uvařit super oběd, vylepšila jsem rajskou z pytlíku, že chutnala jako domácí.

Jsem v posteli, tady se mi momentálně nejlíp pracuje.


Kopance

9. října 2012 v 14:28 Kočka na každý den
Týden se teprve rozbíhá a už se na nás sypou samé špatné zprávy. Teda já jsem před nimi ještě stačila ujet do Brna, ale večer jsem se to všechno dozvěděla po skypu a šla mi z toho hlava kolem. Není lepší servírovat ty problémy postupně? Myslím, že ano, protože když se to dozví člověk ráz naráz, o to těžší je pak odolávat :(
Během včerejška jsem vyráběla prezentaci na setkání dobrovolníků, zabralo mi to asi tři hodiny, takže jsem už nestihla zajet do centra do pracovní agentury. Pořád to odkládám, ale v pátek už tam musím zajet, ať se děje, co se děje.
Dneska jdu na swing, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne..velmi zvědavá. Třeba mě to mile překvapí, třeba to bude trapas.
Mrzí mě, že sem píšu jen tak krátce, ale víc se mi nechce. To je tak, když člověk před třemi dny navštívil sedmé nebe, a pak ho následně čekal tvrdý pád do reality.

Je to stejné jako s touhle myškou na péru..tak dlouho si s ní hrajete, až vám jednou sama vyletí a praští vás po hlavě.


Kočičák v Janských lázní

7. října 2012 v 22:38 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Potkaly jsme ho na kolonádě. Každý, kdo tamtudy šel, si ho pohladil, nebo se na něj aspoň podíval. Je to zřejmě stálý obyvatel Janských lázní. Hodně se k nám lísal. Všimněte si, jaké má pěkné ponožky. Jedna paní, která šla kolem nás, říkala, že nosí kamaše :-)






A kdo jsi ty?

7. října 2012 v 22:15 Kočka na každý den
Teď večer jsem zažila jedno zajímavé setkání se Švédem. Je to jeden z mála Švédů žijící v Česku. Prý je tu spousta švédských turistů, ale málokdo chce žít v Čechách delší dobu. Šli jsme do čajovny a povídali si. Ještě se mi nestalo, že bych se na místě srazu- pod koněm potkala se "špatným" člověkem. Až dnes. Ale dalo se to předpokládat, když jsme jeden druhého nikdy neviděli. Prostě jsem tam tak postávala, pak mi přišla smska, že je za koněm, jenže když jsem tam šla, tak na lavičce sedělo tak deset lidí a z toho asi pět bylo mužského pohlaví mladšího věku. Koukal na mě jeden z nich, a pak se zvedl a šel ke mně. Jenže jsem se podivila, že začal anglicky. Když jsem mu řekla, proč nemluvíme švédsky.. a on se na mě tak podíval a řekl, že neumí tento jazyk :-D Pak jsme si pověděli, proč tam oba čekáme a zjistili jsme, že jsme se spletli. Kůň je asi něco jako v Brně Česká. A tak jsem opět čekala a rozhlížela se kolem. Nakonec mě našel ten správný člověk. Povídali jsme si dvě hodiny a odhaduji, že jsem rozuměla tak 80%. Překvapilo mě, že je to takový Švéd neŠvéd. A proč? Protože nejsevernější místo, kde byl, je Stockholm, nemá rád zimu a rád cestuje!! Což vysvětluje i to, že studuje nyní tady. Typický Švéd totiž je rád u sebe doma a do zahraničí se mrkne jen na chvíli. A zima mu nevadí. Moc si přeju, aby nám ta konverzace vydržela. Třeba bych mu mohla pomoci i s češtinou.. V tváři mi připomínal hodně mého kamaráda H. Ale jinak vůbec..
Cestování do Prahy dnes dopadlo dobře, trvalo to asi jen tři hodiny, na horách se to pěkně pokazilo a celý den lilo. Ranní zumbu jsem si dnes užila, akorát jsem měla strach, že vyhodim snídani :) Řeším teď bakalářku a taky ještě jednu věc.. jak říct člověku ne, aby se neurazil.. ale to už je jiná kapitola.


Mossa mossa..

6. října 2012 v 19:39 Kočka na každý den
Báječný víkend v Krkokonších. Čím častěji sem jezdíme, tím víc se mi tu líbí. Už podruhé jsem letos měla výhled na Sněžku. Tentokrát z Černé hory. Až na to, že se kolem ní honily mraky, tak jsme zahlédli jen spodní část. Velký zážitek pro mě byla jízda lanovkou, vzpomínala jsem na to, když jsem sem kdysi jela lyžovat s Martinou. Ráno nevypadalo, že bude moc hezky, ale počasí nás mile překvapilo. Dokonce jsme nahoře chytly asi na půl hoďky sluníčko :) Fotila jsem divoké stromy, ochutnaly jsme borůvky a zdejší divočinu jsem porovnávala se Švédskem. Také jsme tu našly super krám, kde mají úžasné kočičí pohledy. Tak jsem si zase rozšířila svoji sbírku. Den jsme začaly s aquaaerobicem, před chvílí nám skončila zumba. Bylo to trochu jiné než ve škole, ale naše cvičitelka nám pustila jednu stejnou písničku, na kterou ve středu tancujeme. Styl to byl ale trochu jiný. Před zumbou jsme si stihly zaplavat v bazénu. Je super, že ho tu můžeme využívat. Jinak ale Janské lázně nejsou nic moc město. Karlovy Vary se mi líbí víc. Připadá mi, že to tu moc nežije, ale asi je to tím, že teď není sezóna.
Mám se moc dobře. Zítra bude místo pilates zumba, za což jsem já ráda, ale mamka zas ne. Prý je v tělocvičně zima, tak proto ta změna.
Uvědomuju si, že jsem letos zkusila velkou škálu ubytování: pod širákem, pod stanem, na hradě, couchsurfing, strašidelný dům a teď pěkný hotel. Kde ještě budu letos spát?