Září 2012

Nevinnost sama

30. září 2012 v 21:32 Kočka na každý den
Ani bych nevěřila, že mi bude tak děsně vadit, že se nemůžu dostat na mail. Právě jsem chtěla využít volna a napsat do ciziny. Ale vypadá to, že budu muset sáhnout opět po dopisním papíře.
Jestli mi bude v budoucnu blbě, tak už vím od čeho. Právě jsem snědla dvě vejce, která ležla v lednici už dlouho. Jak dlohou dobu, to mi však nikdo nebyl schopen říct. Proč ty slepice nesnáší vejce rovnou s datem výroby? Bylo by to přeci užitečnější. :-)
Ještě mě čeká napsat knihu do deníku, odeslat profesorovi úkol a dočíst jednu knížku. Je dobře, že si můžu zítra přišpat. I když bych se měla vypravit do jedné pracovní agentury. Ta práce mě pořád tíží.
Tenhle den byl ve znamení chcíplých ptáků, ale neptejte se mě na podrobnosti. Prostě si teď v jedné popelnici dva povídají.. tedy jestli si i po smrti jde s někým povídat.

Gábinka se tváří jak neviňátko. Ale i ona si občas vyjde na lov ptáků. A její dcera je dokonce vášnivá lovkyně.


Cestou do zahrady

30. září 2012 v 17:30 Co mě kdy zaujalo
E-mail mi nefunguje, a tak se jdu aspoň kochat ranní rosou, kteoru se mi podařilo dneska zachytit. Příroda mě dneska po dlouhé době zase okouzlila.





Vlastně ráno už nebylo, do azhrady jsem přišla až kolem jedenácté. Ale sluníčko ještě všechnu rosu nestačilo vysušit.




Podzimní práce

29. září 2012 v 18:37 Kočka na každý den
Tenhle den byl pro mě vyčerpávající. Právě sedím vzadu v pokoji a je tu už šero a zima. Když jsem se dnes probudila, tak venku krásně svítilo sluníčko. Brácha s mamkou jeli zas někam do Prahy a já zůstala na chalupě s dědou sama. Protože nám zbývala nabarvit ještě jedna vrata, tak jsem se na to vrhla. Měla jsem na sobě jen tílko a kraťasy a ještě jsem se potila. Nejhůř to šlo nabarvit úplně nahoře, bolela mě brzy ruka, ale štafle jsem nepotřebovala. Když jsem dobarvovala poslední část, tak se zatahlo a mně hned začala být zima. Děda mezitím vypláchnul bedýdnky, jen co uschly, tak jsem šla nahoru česat jablka. To už jsem si vzala na sebe delší tričko. Ani ne za hodinu jsem načesala čtyři bedny. Pak mě napadlo zajít se podívat do kuchyně, kolik je hodin, fíha, už byly dvě. A tak jsem šla vařit oběd, rybu s bramborem. Děda měl radost, že tu jsem s ním. Ke stolu jsme usedli až kolem třetí hodiny. Zároveň jsme si začali dělat starosti, kde je Véna s mamkou. Umyla jsem nádobí, přečetla jsem si kapitolu z povinné četby Aus dem Leben eines Taugenichts a šla opět do zahrady česat jablka. Bohužel trochu krápalo. Během půl hodiny se dost rozpršelo, ale já jsem chtěla ty bedny naplnit. Tak jsem česala dál. Najednou se ke mně přiřítí bratr, bych šla dolů na kafe. A tak jsem se mírně promočená vrátila pod střechu. Moc si přeju, abychom jeli brzy moštovat. Aby to česání těch jablek k něčemu bylo. Kéž by se mi to splnilo. Při tom česání jsem hodně přemýšlela. Nejvíc jsem asi myslela na Katharinu, která mi před deseti dny poslala dopis. Včera večer jsem ho otevřela a úplně mi vyrazil dech. A tak přemýšlím, jestli bych byla schopná kvůli někomu, nebo něčemu opustit svou zemi a přestěhovat se jinam. Co myslíte, byli byste to schopni udělat? Katharina si vybrala vrátit se zpátky domů do Německa a naprosto jí rozumím. Tak daleko jako je Umea bych žít natrvalo taky nechtěla. Ale co někde jinde?
Fotku sem nedám. Nepíšu teď na svém notebooku, foták je vybitý a kočky jsou tu všude kolem mě, takže víc kočičí to snad už být ani nemůže. Ty mi jediné zpříjemňují život tady na chalupě, jinak je tu zima, smutno a temno. Kdybych mohla zrušit následující podzim i zimu, hned bych to udělala.

Za pár hodin..

27. září 2012 v 18:48 Kočka na každý den
Konečně klid. Možná se divíte, co to sem píšu, ale je to pravda. Včera na mě neustále někdo mluvil a mně už z toho šla hlava kolem. Ani když jsem psala tento blog, jsem neměla všechnu pozornost soustředěnou jen na tuto činnost. Bohužel. Taky tak neradi děláte několik věcí najednou? Já jo. Hlavně co se komunikace s lidmi týče. Lepší je to hezky popořadě. Ráda se koncentruju na jednu věc na sto procent. Pak si ji lépe uložím v paměti. Myslím, že mít tak pětina těch konverzací, které jsem měla například včera, byla bych ve Švédsku na pokoji velmi spokojená.
Opět teď čekám na hodinu- tentokrát přednášku ze syntaxe. Před půl devátou třídu opustím, a pak hned na autobus. Domů do Prahy dorazím v půlnoci. Ale vůbec mi to nevadí, zítra si přece můžu přispat. Je to celkem těžké si představit, že za pár hodin už budu zas v Praze :) A uvidím Rozárku. Včera jsme se viděly na skajpu, ale přeci jen jsme to její vrnění takhle na dálku moc neslyšela. Bouchnutí ze včerejška už naštěstí tak nebolí. Včera jsem potkala Sojku, příští týden půjdeme spolu plavat.

věčné cestování.. :)


Kde mám hlavu?

26. září 2012 v 22:32 Kočka na každý den
Jsem strašně unavená. Ty pauzy mezi školou a aktivitami mě ubíjejí. Člověk nemůže jet domů na byt, ale musí pořád něco vymýšlet. Když se konečně zaberu do něčeho zajímavého, zapomenu na čas a přijdu pozdě na hodinu.
Dneska jsem byla praštěná. A to doslova. Uhodily mě dveře od šatny, které otvírala nějaká holka, když jsem šla do tělocvičny na zumbu. Měla jsem před očima chvíli hvězdičky. Taky se mi trochu rozklížily brýle. Myslím, že tahle srážka měla vliv na to, jak jsem se cítila celý zbytek tohoto dne. Konverzaci jsem zvládla docela v pohodě, pak mě čekalo ehm jedno trochu legrační rande a na konci dne jsem se na kreativním psaní po dlouhé době pořádně pobavila. Když jsem se dozvěděla, že tofu je složené ze sádry, zhrozila jsem se. Schválně si to najděte na wikipedii.
Včera jsem zůstala na swingu skoro až do konce. Naposledy se tancování konalo venku. Potkala jsem tam další dvě známé tváře z loňska. A pozitivní zpráva je, že se našlo nové místo, kde budeme přes zimu tančit :) Kavárna Savoj. Špatné to je se švédštinou.. žádná nabídka prezenčních kurzů prostě letos není.. ale o tom až jindy.


Pobíhání

24. září 2012 v 20:59 Kočka na každý den
Po namáhavém dni jsem si pustila na youtube tohle video a úplně se mi uvolnil celý člověk. Když si představíte, že jste mezi těmi rybami a pozorujete tu podmořskou havěť svýma vlastníma očima.. nebo když se vžijete do takového malého stvoření jako je rybka.. Myslím, že tak pěkné video jsem už dlouho neviděla!

Na hodinu německého divadla jsem dorazila pozdě, ale k tomu, abych si udělala představu o předmětu to možná i stačilo. Teď řeším dilema, či si ho nechat, nebo ne. Pak jsem celý den sháněla svetr/mikinu, který by se hodil/a i k sukni. Ale marně. Nelíbí se mi ty děsně podzimní barvy a vytahané střihy. Chtěla bych nějaký kousek, který by mě zahřál, ale který by zároveň nebyl pěst na oko. Při té objížďce nákupních center jsem se zeptala asi třikrát na brigádu. Bohužel jsem moc nepochodila. Jedni to řeší jen přes net, druzí zas chtějí, abych přijela vždycky, když zavolají. Také jsem sháněla pohled, který bych mohla poslat Martinovi na Zéland. Ani jsem netušila, jak je to těžké. Až u hlaváku teď kolem sedmé večerní jsem objevila jeden vhodný. Nevím proč, ale pohodový zajíc na obrázku mi připomínal Martina :)

Snad se mi podaří napsat ještě dnes dopis do Německa, a pak na dobrou noc pustím podruhé moře.


Jak to jen dopadne?

23. září 2012 v 22:08 Kočka na každý den
Před chvilkou jsem se dozvěděla, že mi byl udělen souhlas se zápisem angličtiny. Aspoň jedna pozitivní zpráva. Ještě to nemám vidět v rozvrhu, ale během týdne se mi to tam snad objeví. Aspoň malá náplast za tu švédštinu.
Dneska jsem strávila větší část dne pečením buchet podle babiččina receptu. Poprvé jsem zkusila něco z kynutého těsta. Pro toho, kdo to ale neumí, je to děsná piplačka. Jako buchty to nakonec moc nevypadalo, protože se mi to při pečení rozevřelo. Je vidět náplň, ale to nevadí. Chutnají výborně a nejsou tvrdé. Udělala jsem je tvarohové a jablkové. Příště to snad bude ještě lepší.. Jen pochybuju, že to příště bude někdy v dohledné době :-D
Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou Míšou, prošly jsme se po Riegrových sadech, a pak navštívily cukrárnu na Václaváku. Měly jsme tolik témat na povídání.. jak by ne, když jsme se naposledy viděly před rokem. A to studuje tady v Praze! Domluvily jsme se, že spolu v dohledné době půjdeme na diskotéku a plavat. Na diskotéce jsem naposledy byla.. ani nepamatuju. Večer jsem šla plavat do Radlic. Moc se mi nechtělo, ale předsevzetí je předsevzetí. Voda navíc neměla zpočátku vůbec příjemnou teplotu. A tak jsem se snažila hodně hýbat. Naštěstí tam nebylo moc lidí, a tak jsem nemusela složitě kličkovat. Když jsem přišla domů, konečně jsem mohla ochutnat ty své buchty, poslouchám mámino vyprávění, chtěla jsem se přitulit k Rozárce, ale ta jako na potvoru zdrhla. Tak si jdu ještě dopsat čtenářský deník a sbalit do Brna. Zítra budu vstívat v nepříjemných čtvrt na šest.


Rozárka.. i při odpočinku musí být pořád ve střehu.


Podzimní chalupa

22. září 2012 v 20:15 Kočka na každý den
Mám takovu radost! Po několika měsících se mi ozvala Suina z HK. Už jsem si myslela, že na ni kontakt ztratím. Ale včera si změnila místo pobytu, a tak jsem jí zkusila napsat zprávu. Díky bohu!
Celý den byl ve znamení chalupy. Venku byla ukrutná zima, přesto jsme si odmítla vzít mikinu. Nechci se smířit s tím, že už je podzim, a tak jsem mrzla v krátkém tričku. Při česání jablek mi to ale ani nevadilo, člověk se prací zahřeje. Bavilo mě trhat je a dávat je do košíku. Máme jich hafo, možná, že s nimi pojedeme do moštárny. Tolik jablek bychom nikdy v životě nesnědli. Vylezla jsem zas na svůj strom, bohužel výhled do kraje z něj už moc nebyl, zacláněly mi listy. Pak jsem se snažila utrhnout trhátkem hrušky, urodily se jen vysoko v koruně stromů. Zůstala mi ale jedna část trhátka mezi větvemi, tak jsem to musela vzdát. Kočky byly všude kolem nás, Cipís mi bránil dokonce ve čtení Leutnanta Gustla. Ale podařilo se.
A včerejší sraz s lidmi z gymplu se taky vydařil, až mě to překvapilo. Přišli i známí z áčka a taky úplně neznámí. Jedna spolužačka měla úplně kraťoučké vlasy.. vůbec jsme ji nepoznaly. Sešlo se nás nakonec deset! S Vojtou to bylo tentokrát dost pěkné. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem se s ním přišla osobně rozloučit.

Všude se musí vtírnout :)


Bělorusko a Německo

22. září 2012 v 10:24 Pohledy
Tyto pohledy jsem dostala už minulý týden, jen jsem nenašla foťák a čas je umístit na blog.
Tento je z Běloruska od Snezhany, je to Polka a její manžel je Němec. V Bělorusku teď žijí kvůli manželově práci. Napsala jsem jí, že doufám, že tam nemají už v září tolik sněhu jako je na tomto pohledu :)






Druhý pohled pochází z Münsteru. V tomto městě byl podepsán Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku. Ještě jsem tam nikdy nebyla. A vy?




Dolů?

21. září 2012 v 17:53 Kočka na každý den
Vrátila jsem se a zhrozila jsem se. Vlastně jsem docela překvapená, že se za těch pět dní, co byl brácha sám doma, z Rozárky nestala kostra.
Odpoledne jsem využila dárek, který jsem dostala dodatečně k svátku. Snad mi do budoucna trochu pomůže. Byla bych moc ráda.. když jsem letos nepobyla v teplých krajích u moře.
Sraz- vlastně rozlučku, která začíná v šest, už moc nestíhám. Možná přijdu později. Stejně se s V. moc nevídam.


Pozdrav z Polska

21. září 2012 v 14:12 Pohledy
Tento pohled jsem dnes objevila po příjezdu domů ve schránce. Pochází z vesnice u Krakova. Jsou to panenky v polském národním kroji. Brácha celý týden nevybíral poštu, aspoň jedno pozitivum to mělo.. mohla jsem si užít ten krásný pocit očekávání, že na mě vypadne něco, co je adresované pro mě. Mám ho vždycky, když otevírám schránku.




Mít své místo, kde se uvelebit

20. září 2012 v 11:02 Kočka na každý den
Z lezavého Brna se dnes opět vykouzlilo slunečné Brno. Aspoň že tak. Školu mám až na jednu výjimku vždycky odpoledne, což nevím, jestli mám brát jako pozitivum. Můžu si přispat, zato mám ale zabitý odpoledne.
Včera jsem měla jen jednu hodinu večer, ale z bytu jsem vyrazila hned po obědě. Opět si chci totiž udržet svoji angličtinu, a tak jsem našla zas jednoho člověka na konverzaci. Bude to stejné jak loni, ale přece dost jiné. Snad vydržíme.
Zašla jsem pak do MZK, po roce jsem si prodloužila průkazku a vybrala povinnou i nepovinnou četbu. Bylo štěstí, že jedno červené křesílko v šestém patře zůstalo neobsazené. Hned jsem se tam uvelebila a četla a četla. Připadala jsem si trochu jako ve Švédsku. Myslím, že jsem se tam naučila chodit do knihovny a studovat tam. Škoda, že na naší škole není tolik míst, kde studovat. V knihovně je sice spousta židlí a stolků, ale ty jsou tvrdé. Raději bych nějaká křesílka, těch je v knihovně asi jen sedm- každé v jednom patře. Jinak třeba nemáme skoro žádné místo, kde bychom mohli studovat společně. Třeba se to změní. Spousta fakult je teď v přestavbě.

Chce pohladit, ale teď jí dělá společnost jen brácha. Ani nevíte, jak moc se na ni těším. Už zítra budu doma.


Návrat ke starým aktivitám

19. září 2012 v 9:57 Kočka na každý den
Poprvé je tu nepěkně. Ani se mi nechce ven, ale budu si muset koupit knedlík. Konečně se nám trochu rozjela škola, některé své spolužáky jsem skoro nepoznala. Taky jsem zapomněla, kde sídlí jedna naše školní budova, až takové následky může mít skoro půlroční pobyt v zahraničí. Naštěstí jsem našeho profesora stačila předběhnout, takže jsem nepřišla pozdě. Se svými kamarádkami jsem se stačila pozdravit jen na schodech, ale jeden seminář jsem si přehodila, tak se příští týden budeme víc vídat.
Na písně jsme čekali marně, ale pak jsem se přidala ke skupince holek studující holandštinu. Zašli jsme do kavárny, byla tam s námi ještě jedna prvačka z němčiny. Ačkoliv jsem předtím znala jen Máriu, tak jsem si dost rozuměly. V naší skupině byla převaha Slovenek, překvapilo mě, jak mají moc rády Prahu, je to pro ně velká atrakce. Prý je určitě lepší než Bratislava. Vůbec jsou z České republiky hodně nadšené. Povídali jsme si o prázdninách a Mária nám říkala, jak k nim jel na Slovensko jeden vtipný Holanďan. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí o studiu holandštiny. Nyní je jich ve druháku už jen čtrnáct, takže jsou jako jedna velká rodina. Holky ale mají dost strach, že jich čím dál tím víc ubývá, koho nechají prokousat se až do třeťáku? V kavárně, kde jsme byly, se mi líbilo, jen obsluha by mohla být rychlejší. Čokoláfu měli fantastickou :-) V sedm jsme se postupně rozcházely a já mířila na swing. Myslela jsem, že bude na Petrově zima, ale když člověk tančí, tak je to v pohodě. Jenže to byla doba, než se začalo.. Navíc tam neprobíhaly žádné společné lekce, jen pár lidí zaučovalo po stranách nováčky. Na swingu jsem objevila jen dvě známé tváře, jinak bylo celkem těžký někoho odchytit. To se mi tu prostě nelíbí, buď musíte přijít s někým, to máte jistotu, že se vám ten člověk bude věnovat, nebo to vyžaduje znát spoustu lidí okolo, což neznám. Asi budu chodit na lekce do Prahy, Mája bude totiž učit v neděli. Je to sice za prachy, ale zas má člověk jistotu, že si hodně zatancuje. Jen ty prachy jsou teď docela problém. To mi připomnělo podívat se na nové inzeráty, co se brigád týče. Šetřit na cestování a zároveň na swing.. to už je dost těžké. Ale jinak jsem si zatancovala celkem dobře. Jen ta podlaha vůbec neklouzala, protože byla betonová. Boty bych si na ní za pár hodin asi prošoupala.
Dnes mám jednu hodinu až úplně večer, do té doby chci zajet do knihovny a taky mám sraz, držte mi palce, tak ráda bych si přála zas najít někoho dobrého na konverzaci.

Ano, do menzy jsem taky začla zas chodit. Ani nevíte, jak si užívám, že si můžu dát to, na co mám chuť. I když ceny taky mírně stouply. Čiperce taky zatím chutná a to je velmi dobře. Je vidět, že zákeřná nemoc ji zatím zas tak neomezuje.(snad)


Dost divný

17. září 2012 v 20:00 Kočka na každý den
Tenhle den byl fakt zvláštní. Nakonec jsem neměla ani jeden předmět, nakoupila jsem si krásné sešity, došla do menzy, kde jsem potkala Agnes. Ráda jsem si s ní nad talířem popovídala. Hrozně se mě vyptávala na Švédsko. Svítilo sluníčko, a tak jsem vyrazila z bytu na chvíli ven. Napadlo mě podívat se na kopec, který máme tak patnáct minut od bytu. Vzpomínala jsem na to, když jsem tam lezla v lednu, bála jsem se, že uklouznu na ledě, taky že se mi to stalo, ale naštěstí jsem to stačila vybalancovat. Dnes jsem vylezla až nahoru. Překvapilo mě, že tam seděli ještě tři lidi, z vrcholku byl krásný výhled do okolí. Je to na samém kraji Brna. Dál vidíte už jen louky, lesy, pole a pár domů. Sedla jsem si na druhou stranu kopce a pozorovala protější část Brna. Když jsem se koukla na mobil, zjistila jsem, že to už je Bystrc. Všechno je tu tak daleko a blízko zároveň. Telefonovala jsem, smskovala a nakonec jsem otevřela knížku Norské dřevo. Docela mě baví. Pak mi začala být trochu zima, párkrát mě vyrušilo podivný výkřik, nějaký člověk trénoval na kopci asi bojové umění. Dlouhou chvíli jsem sledovala, jak se vznáší po obloze dva balony. Tam nahoře jsme jim museli připadat jako mravenci. Pak jsem se zvedla, rozhodla jsem se jít druhou stranou kopce, když tu vidím, jak poblíž mě taky končí se svým cvičením ten podivný člověk. Říká mi, že už končí, protože na kopci teď večer už poletují netopýři. Zvláštní, nikdy jsem neviděla v letu netopýra. Nebo asi jo, ale pokaždé jsem si ymslela, že je to pták. Studuju v ďolíku tabuli a zjišťuju, že ten kopec je Medlánecký kopec. Společně s tím člověkem, co trénoval nahoře karate, se vydám dolů po cestě. Už dlouho s emi nestalo, abych se dala s cizím člověkem do řeči, ale pak jsem si řekla proč ne. Je z Moravy a je taky student. Došli jsme do čtvrti, kterou jsem nikdy ještě nenavštívila, bodeť by jo, vždyť tam má skoro vlastní městečko technická škola. Tak jsem zase poznala nový kraj a cestu mi zpříjemnil jeden karatista. Vyměnili jsme si kontakty, tak se třeba ještě setkáme.
Na bytě máme novou spolubydlící, teď ji ve všem zaučuji. Je to trochu únavné. A asi to budu dělat teď častěji. Ale v cizím jazyce je to něco jiného. Přihlásila jsem se do spolku, který pomáhá zahraničním studentům v orientaci po Brně. Něco jako jsme měli my ve Švédsku. To víte, už se mi stejská po cizí mluvě :) Vážně. Procházela jsem se dnes po škole a cejtila se divně. Všichni mluvili česky. A na ulicích taky. Na bytě jsme už všichni čtyři. Kurzy švédštiny nebudou, dnes je odstranili z nabídky.. béé :-((

Poslední zbytky sluníčka


Změny

16. září 2012 v 19:26 Kočka na každý den
Zdravím!
Po dlouhé době opět píšu na blog. Už ani nevím, kdy jsem sem naposledy přidala článek. Každý den je buď strašně nabitý, nebo nejsem na netu. Tenhle týden byl celý nějaký divný, ale podle toho, na co si vzpomínám, si nepamatuji, že bych se den flákala. V pátek se mi stala děsná věc. Myslela jsem, že je totiž čtvrtek, až do noci jsem o tom byla přesvědčená. Stejně tak tomu bylo i v sobotu, o celý jeden den jsem byla posunutá. Připadalo mi, že jsem ten jeden den úplně přeskočila. Taky se vám to někdy stává? Některé dny tak splývají, ale přesto mi připadá, že je člověk tak nějak nařízený na to, aby se choval v úterý troch jinak než například v pátek. Teď - s nástupem školy se budu ve dnech lépe orientovat, budu se řídit podle rozvrhu. V pátek jsme s bráchou vyklízeli skříně, já si byla zaplavat s jedním neznámým člověkem a večer mě mamka odvezla i s kočkou na chalupu. Musela jsem tam nedobrovolně zůstat až do neděle. To jsem ale ještě při odjezdu nevěděla.
V sobotu mě popadla pracovní nálada, a tak se mi podařilo nabarvit celá vrata od garáže plus prádelnu. Venku byla zima, ale naštěstí nelilo. Děda byl pak rád, že jsem ho přemluvila k tomu, aby rozdělal barvu. Docela mě to bavilo, akorát jsem si přivodila na ruce pěkný puchýř. Ještě bych ráda nabarvila vrata od stodoly, snad se nám to do zimy podaří. Pak mě taky čekalo hlídání koček, nahánění Rozárky, která první den strašně mňoukala.. dokonce i v noci a nenechala mě moc vyspat. Druhou noc si už zvykla a spala klidně na skříni. Doma je to vzhůru nohama, ale doufám, že až tam přijedu v pátek, už to tam bude opět pěkné a v pohodě. Stavila jsem se tam dnes jen na otočku, rychle se umýt, sbalit, objednat bus do Brna, najíst a od desíti jsem měla sraz s M.. Je to jeden kamarád z tábora, procházeli jsme se podél řeky, sluníčko svítilo a když jsme došli na Vyšehrad, připadala jsem si jak v létě. Akorát mi u té řeky vadili holubi, dokonce jsme narazili na jendoho umřelého :-/ Co nás nejvíc pobavilo, byla polorozbořená kadibudka na Vltavě. Představte si, že se vydáte na Vltavu jen pro to, abyste měli tak úžasný výhled z kadibudky :-D V jedné restauraci jsme si dali kafe, já víno a ve dvě mi už jel autobus z Florence. Chvíli jsem si četla, pak poslouchala hudbu, v Brně mě přivítalo sluníčko, potkávala jsem studenty stěhující se na koleje, či byty, šaliny měly nějakou výluku, tak jsem se mačkala v přeplněnym autobusu a vůbec mi to nevadilo. Slečna u pokladny v supermarketu asi patnáct minut řešila to, že nemá drobný, ale to mě taky nevyvedlo z klidu. Na bytě jsem teď sama, hned jak jsem za sebou zabouchla, tak jsem začala utírat prach, snad se tu bude naší nové spolubydlící líbit. Někdy teď má přijet.

Tak tohle už je minulostí, teď si bude Róza zvykat na novou peřinu a na domov v novém.


Pár věcí hotovo

13. září 2012 v 21:32 Kočka na každý den
Konečně jsem našla čas taky na svůj blog. Je to s podivem, že když mám ještě prázdniny, že sem tak často nechodím. Jsem ale strašně ráda, že se mi dnes povedlo vyřídit dost věcí. Dopoledne jsem upekla svůj první štrůdl v životě. Ne, že by to bylo bez problémů, těsto se dost lepilo, ale jíst se to dá. Jedna nohavice je teď už fuč a z té druhé zbývá jen půlka. Spolubydlící stále sháníme, už mi z toho odpovídání hrabe. Zajela jsem do kanceláře INEXu, abych mohla rychle zaplatit víkendové setkání, platba přes spořitelnu se mi nezdařila a vůbec nechápu proč. Mám z tohohle ohledu štěstí, že žiju v Praze, kde sídlí všechny důležité instituty. Na Karlově náměstí jsem dlouho přemýšlela, kde bych mola sehnat znákmu, nakonec jsem sjela na Anděl. Zabila jsem rovnou dvě mouchy jendou ranou, do očí mi opět uhodila jedna věc, která by se jistojistě líbila mámě. A tak jsem vyřešila, co jí koupit k svátku. Nepamatuji si, že bych pro ni měla dárek tak brzy. Když jsem přišla domů, vrhla jsem se na psaní dopisu Erikovi do Švédska. Trvalo mi to asi tři hodiny, ale jsem s výsledkem spokojená. Bez chyb to nebude, ale snad všemu porozumí. Každopádně bych nemohla takhle psát více Švédům najednou, asi bych nedělala nic jinýho (-: Teď večer jsem umyla kopu nádobí, ani mi nevadilo, že jsem kvůli tomu dopisu prošvihla zprávy, těším se, až se ponořím do další knížky, která se jmenuje Kniha ztracených věcí. Prvních čtyřicet stránek je hrozně napínavých. Zítra nás čeká velké stěhování, budeme tapetovat. Rozárka chudák ještě nic neví, asi ji převezeme k dědovi. Pak přijde do nového, jsme zvědaví, jak si na to zvykne. Nic jiného jí ale nezbyde.


Najdi živé zvíře :)


Jen tři

12. září 2012 v 19:19 Kočka na každý den
Už nechci dostat dnes ani jednu zprávu, která by se týkala ubytování na bytě u nás v Brně. Třeští mi z toho hlava, jen když slyším zapípat svůj mobil. Kdybych dostala nějakou hezkou zprávu od nějakého blízkého člověka, určitě by to potěšilo daleko víc. Teď jen musím pořád rozklikávat IS a fotogalerii a maily a kopírovat adresy. Těším se, až toho bude konec.
V Brně bylo krásně a přivítala jsem se s ním tradičně.. E. měl čas, během půl hodiny na mě čekal na nádraží, prošli jsme centrem, vyprávěli si novinky. Protože jsem neměla jízdenku, šli jsme pěšky, po pár kilometrech jsme dostali žízeň, tak jsme si dali v jedné hospodě žlutou limonádu, a pak ještě "slámu" se sýrovou omáčkou. Krásně nás to zasytilo, cejtila jsem se zas ve svym živlu. Popojeli jsme kousek šalinou, ale bohužel jsme měli pech, jendička ujela před nosem. A tak jsme došli další asi kilometr pěšky. E. je pro mě jedním z lidí, bez kterých bych si Brno nedokázala představit. Ujistil mě, že všechno bude chodit jako loni. Aspoň tanečák prý bude.
Na bytě jsem byla sama, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak.. myslím, že se mi tam spalo líp než doma. Dnes jsem se ujistila na studijním, že budu sice později, ale BUDU zapsána do dalšího semestru.. prostě tam měli jen nějakou administrativní chybu. Získala jsem potvrzení o studiu, ještě jsem napsala pohlednici do Německa, koupila si šalinkartu, abych se příští týden vyhnula mega frontám a hurá zpátky do Prahy. Už příští týden začne nový semestr a já se do školy těším(jako blázen).
Ještě bych si přála, aby bylo celé září tak hezky jako včera..


Kočky ze St. Petersburgu

11. září 2012 v 10:29 Pohledy
Včera večer mi mamka předala ze schránky další pohled z postcrossingu. Myslím, že se umístil na první příčky, tyhle kočky fakt nemají chybu. Poslala mi je Světlana ze St. Petersburgu. Pohled pochází přímo z kočičího muzea! Kočičí muzeum.. to slyším poprvé. Třeba tu taky v ČR máme nějaké.


(Konečně) Léto

11. září 2012 v 0:30 Kočka na každý den
Tančit swing až do noci,
procházet se nočním městem,
pozorovat blesky
a nechat se ovívat (ještě) letním vánkem..
(ne, že by byl dnes(včera) nějaký ideální den, ale jsem ráda za obě výpravy "mezi lidi")
V autobuse jedoucím na letiště jsem potkala Janu, letěla do Švédska.
Za den jede tolik spojů a já zrovna vletím do toho stejného.
Překvapilo mě, že se jí zpátky vůbec nechtělo.

Cipísek vlastně taky tančí. Kolem své myšky na pérku.


Pěknej kočičinec

9. září 2012 v 22:23 Kočka na každý den
Připadá mi, že tenhle den měl nejmíň třicet hodin. Zažila jsem toho opravdu spoustu, nejvíc kočičího vrnění, bláznění a škrábání. Na chalupě mi s tou bláznivou kočičí pětkou bylo fajn. Jen Cipís to někdy přepísk a vrhal se tam, kam neměl. Sluníčko zářilo a já měla dilema- zůstat, či nezůstat. Nakonec jsem se rozhodla z více důvodů odjet zpátky do Prahy. U sousedů jsem chytala signál na net a když se mi to konečně podařilo nahodit, dozvěděla jsem se na ISu, že termín přihlašování tělocviku se posunul na zítra. To je pro vysoké školy typické.
Už dlouho jsem si říkala, že musím napsat jedněm lidem, a tak jsem konečně sedla večer k mailu, švédsky to jde pomalu, ale nakonec jsem byla na to, co jsem vytvořila celkem i hrdá.
Nikdy bych neveřila, že Ota Pavel napsal tak skvělé sportovní reportáže. Čtu o fotbalu a moc mě to baví.
Koncert v Obecním domě byl nádherný, u Mé vlasti a Novosvětské jsem přesně tušila, co bude následovat. Je to přeci jen rozdíl poslouchat doma nahrávku a vidět to naživo. Člověk může pozorovat kdy jaký hudební nástroj hraje a co hraje. Obdivovali jsme japonskou klavíristku, která hrála všechny Beethovenovy skladby zpaměti. Byli jsme tak příjemně naladěni, že jsme zůstali vzhůru až do jedné do noci. Na koncerty chci začít chodit častěji, doufám, že se nám podaří zas brzo sehnat nějaké lístky. Včera nás tam moc nebylo, jen prvních pět řad bylo hodně obsazeno-díky vouchrům. Asi se nechali zlákat především turisti. Jedno z mála pozitiv podzimu je to, že začíná opět kulturní sezona.


Cipís si vyhrál dnes u oběda s novinami. Úplně se do nich zabalil a čouhala mu z nich na druhé straně packa =)