Červen 2012

Hřejivý pocit na srdci

29. června 2012 v 11:39 Kočka na každý den
Ty jo! Koukám, že s kočkama na každý den to tady pěkně vázne. Třeba se to ale po dnešním dni změní. Dneska se nám totiž přihodilo obrovské překvapení!!! Stalo se toho tolik od mého posledního článku, že nevím, kde začít.
Tak třeba úterkem, kdy jsmě měli s kamarádkou úžasnou koupačku v bazénu, povídaly jsme si nejen ve vodě, přesvědčila jsem se, že existuje ještě větší blázen než já, který si tahá z dovolené kameny, nebo snad dokonce balvany? Večer jsme se sešli s Příběháři, bylo nás u Z. devět. Ráda jsem je opět viděla, ale abych se přiznala, připadalo mi, že jsou naladěni na úplně jinou vlnu než já. Zas tolik o Švédsku jsem nemluvila a vlastně jsem k tomu neměla ani moc důvod. Připadalo mi, že je zajímalo pořád jedno a to samé. Mají jiné plány a navrhují i mně, co mám dělat, tomu nerozumím a nechápu to. Mám svůj rozum a po Švédsku se ještě více snažím rozhodovat sama za sebe a jít si vlastní cestou. A tak to zůstane. Za poslední dny jsem se sešla s více lidmi, ve středu ráno jsem totiž jela do Brna. A každé to setkání probíhalo úplně jinak. Každý člověk se na Švédsko ptá jinak a někdo se třeba ani neptá. Kromě vyřizování jsem se sešla ve středu s J., to jsme podnikli patnáctikilometrový výlet k rozhledně v Soběšicích, šli jsme lesem, kolem louky i podél řeky Svratky. Překvapilo mě, jak je to tam krásné, cyklisti tam mají super stezku, fotky z tohoto výletu tu taky budou :) Večer jsem vypisovala každý jednotlivý předmět.. jak ho chci uznat, další den jsem hodila všechny dokumenty do schránky na studijní. Podařilo se mi zastihnout naši švédsku lektorku v kabinetě, uznala mi švédštinu a co mně nejvíc udělalo radost je to, že jsem s ní mluvila švédsky :-))
Ve čtvrtek dopoledne jsem byla M. na promoci. Nikdy v životě jsem na promoci nebyla, připadalo mi to trochu jako v kostele, trochu jako divadelní představení bez tleskání diváků. Překvapilo mě, že M. byl ve svém oboru jediný kluk. Bylo to roztomilé. Ujal se proslovu a organizování. Ani jsem ho nestihla pozdravit, ale odpoledne jsme se měli vidět, tak jsem šla do školy vyřídit si zbytek dokumentů z mého pobytu ve Švédsku. Ve 12 jsme měly sraz s P., parádně se mi s ní povídalo, šly jsme spolu na šunkovo-žampionovou pizzu, dlouho nám ji nenesly, ale to nevadilo. Aspoň jsme si mohly povídat. Bydlí už s přítelem v Bosonohách, pořád shání práci a na seminárce z literatury ještě nezačla pracovat ;) Takže jsem napřed. S P. jsme pak šly do Sodatu pro výplatu, pak ještě do Alberta. Poslední dobou doprovázím lidi do Aberta, s H. jsem v pondělí taky byla. Vyprovodila jsem ji na šalinu, na zpáteční cestě jsem se zastavila v jedné ulici u Svoboďáku, hráli tam čtyři kluci(na dudy, harmoniku, kytaru a bubínek). To ťa helpa a podobné písně. Poslouchala jsem je asi 40 minut, přispěla jsem jim do futrálu, více lidí se taky zastavovalo, nebo aspoň usmívalo pod fousy, když kolem procházeli. Čekala jsem, kdy se mi ozve M. . Na konec jsme se přeci jen dovolali, měla jsem strach, že mi umře mobil.. Ve třičtvrtě na šest jsme se setkali na Čáře, od té doby jsme povídali a povídali, daleko jsme ani nešli, sedli jsme si opět na lavičku u cesty vedoucí ke Špilberku.
Ba ne, ne se všemi z toho mám tak dobrý pocit, nejlépe se sdělují zážitky někomu, kdo něco podobného už zažil nebo kdo má aspoň něco se mnou společného. S P. to byla škola- němčina a švédština, proto jsme si tak rozuměly, s M. to bylo tím, že už byl taky na studijním zahraničním pobytu, takže jsme mohli své zkušenosti porovnat. A pak.. občas se mě lidé ptají, jak mě ten pobyt posunul.. ale na to se těžko odpovídá. Lepší je zeptat se jinak, ale ne každý to prostě umí. Jen pár lidem můžu říct těch pár kouzelných okamžiků, které pro mě byly ze všeho nejdůležitější. Není to ani tak přínos, jako těch pár momentů, které pro mě tvoří kostru celého Švédska a které v hlavě budu mít snad napořád.
Dvě hodiny s M. mi uběhly jako voda. Dozvěděla jsem se, že tráví hodně času na chalupě a že jede v létě do Číny. Do té země bych se chtěla v budoucnu taky podívat, takže se těším na jeho zkušenosti a zážitky z této země. Šalinou jsem jela na otočku domů, s kytarou se cestovalo překvapivě dobře. Skoro celou cestu jsme poslouchala hudbu z notebooku a promítala si v hlavě jednu z těch nezapomenutelných chvíli ve Švédsku, která se mi připomněla právě povídáním s M. . Vlastně celý ten úžasný březnový víkend. Do každého detailu.
Do Prahy jsem jela hlavně kvůli poslednímu zvonění. Mamka chtěla, abych tam přišla. To ještě netušila, jak se jí budu hodit. Dostala od dětí překvapení. Vlastně celá naše rodina :-) Brácha to tedy ještě neví. Mně taky spadla čelist! Ale pak jsem pocítila neuvěřitelný pocit štěstí. A co že je to překvapení?



Ještě nevím, kde ho budeme mít, Róza o něm zatím nemá tušení, ale asi bude prskat, až ho spatří. Je to totiž samotářka. Možná na chalupě bude bydlet. Právě teď tu vedle mě spinká, děti ho pojmenovaly Charlie. Maminka se mu zatoulala, je odkojený z flašky.

Dárek

26. června 2012 v 10:56 Kočičí všehochuť
Kočičí rámeček na fotku.. po dlouhém vybírání jsem jej nakonec vzala.


Myslím, že sklidil docela úspěch.


Svatební

24. června 2012 v 23:32 Kočka na každý den
Dneska proběhla svatba mé sestřenice, první svatba, na které jsem kdy v životě byla. Docela jsem to se sestřenkou prožívala, vzpomínala jsem často na ni, co zrovně dělá a jak se asi cítí. Svatba to byla docela malá a připadalo mi, že všechno proběhlo hrozně rychle. Určitě to muselo být tolik příprav.. a pak je to chvilka a už je po tom. Asi to tak je ale normální. Všechno se to konalo v Plzni, městě, kde jsem prakticky nikde nebyla. Horko nás provázelo skoro až do konce, poslední hodiny bylo slunce slabší, až se nakonec zatahlo úplně. Líbil se mi ovečkovský účes Lucinky i asistování při focení. Všichni už chtěli odjet, ale nevěsta se ženichem pózovali fotografovi v parku a u jezírka. Občas jsem se pekla, ale přesto to bylo fajn. Se strejdou jsme se nakonec šli při tom čekání svlažit pivem. Svatební hostina se konala na okraji Plzně, připadala jsem si spíš jako na vesnici. Jíst nebudu snad celý zítřek, plánuju zajít buď do krytého bazénu, nebo k Terce. Musím to trochu vysportovat. Byla to pro mě nová zkušenost, plánuju mít svatbu spíš někde u moře. Ještě tak sehnat nějakého ženicha XD
Včera jsme toho stihli taky hodně. S bráchou pouť, vystřelil mi dvě růže.. a pak večerní krosbu lesem na horských kolech. Dojeli jsme k hájovně, potkali spoustu posedů, pole a docela pěknou džunglí(větve, bahno, kameny) jsme se dostali až k zelenému jezírku. Dál už to prozkoumával jen brácha, ale cesta v křovinách po 400 metrech končila. To jezírko se mi ale moc líbilo. Petr mi pak říkal, že ho zná a že normálně zelené není.
Už pět lidí mi řeklo, že jsem v tom Švédsku vyrostla. Není to ale pravda, před chvilkou jsem se měřila a jsem pořád stejně vysoká.



z deviantart.com od rogercastoro

Jedu v rychlíku

22. června 2012 v 16:31 Kočka na každý den
Všechno oběháno, dárek na svatbu po několikahodinovém pátrání konečně zakoupen. Po neděli sem dám i foto.. teď ne, co kdyby náhodou nevěsta zavítala sem na můj blog. Vím, že je to velmi nepravděpodobné, ale jistota je jistota :)
Konečně jsem si koupila spacák, už nemusím škemrat o ten bráchový, těším se na prázdninové vandry.
A jak bylo včera? Památník, zdlouhavé čekání ve škole, pak smažák v menze ( mňam, už jsem ho taky půl roku nepozřela..), hledání dárku novomanželům, a pak od šestnácti sraz se Sojkou. Stihly jsme zajít na grenu na Svoboďáku, procházku na Špilberk a nakonec jsme si zavzpomínaly na staré časy v Šutru. Původně jsme šly na kofolu, ale tu tam nakonec neměli. Přesto jsme zůstaly, objednaly si kormu a jeden pán nás přemluvil na jednu šachovou partii. Hrály jsme obě dvě proti němu. Nahlas jsme se radily a když pišli jeho kamarádi, usmívali se pod fousy a říkali, že bychom neměli dávat tak okatě najevo naše plány. Ale ty šachy jsme tak vážně nebrali. Samozřejmě, že jsme prohrály, ale tu partii jsme dokončili až do matu. Měly jsme radost, že se nám podařilo tomu pánovi aspoň trošku na konci zatopit. :) To jsou mé zprávy jako z rychlíku. Plánuji spoustu srazů na příští týden, dnes jsme poslala pohled do Texasu. Snad dojde v pořádku. Léto je před námi, ale v přírodě to jde vlastně už k zimě.. včera byl nejdelší den a nejkratší noc.. ale o zimě nechci vůbec nic slyšet, před pár týdny jsem se jí teprve zbavila.

obrázek je z http://vlbuckland.blogspot.cz/2011_07_01_archive.html

Suché blesky

21. června 2012 v 11:45 Kočka na každý den
Prázdniny jsou bezva věc. Nemusíte vstávat brzy ráno, můžete ležet v posteli třebas i do poledne, když máte čas. Dnes mě čeká sraz s další kamarádkou, moc se těším. Předtím ještě nějaké to vyřizování ve škole.. a večer hurá zpátky do Prahy!
Včera byl ale pěkně nabitý den. Dopoledne se spolubydlícím na stěně, bohužel mi to vůbec nešlo, vylezla jsem asi jen tři metry a byla jsem mrtvá. Už ze mě lilo. Po pěti měsících jsem si zašla do menzy na oběd a vychutnávala tamější skvělé jídlo. Je to pohodička, když pro vás někdo uvaří. Na chvilku ještě do školy něco vyřídit, pak do MZK, kde mě naštvali. Vybrala jsem si knížky, které chci půjčit, ale bohužel jsem je tam všechny musela nechat.. Kartička mi prošla a k tomu, abych si ji mohla prodloužit, potřebuji potvrzení o studiu. Příští týden tam zajdu a snad si budu ty knihy pamatovat!!!
Krátký odpočinek a sprcha na bytě, a pak sraz o půl páté s Entonym v Řečkovicích. Procházka do Zamilce, skoro po roce si zas lehám do trávy a užívám si toho, že je teplo.. vůně léta. Pak cesta na šalinu, jdeme do středověké krčmy, kde nás obsluhuje milý hostinský, hraje tam středověká hudba, staré poháry.. a hlavně chlad. Váhám, jestli si dát druhý půllitr kormy, menší prý nemají, půllitr je malý, velký je litrový korbel. Jíme vepřové s hořčicí a chlebem, okolní stoly jsou zaplněny, všichni hlučí, ale mně to nevadí. S Entonym probereme všechno možný, tanečák, Švédsko, dřevárny.. všechno! Dvě kormy mi opravdu stačí, vycházíme ven, jdeme do Lužánek na procházku, do čajovny na záchod, pak za Ráchel, Ignis a spol. do jedné night café, která se bohužel bude rušit/nebo stěhovat? Hraju Člověče nezlob se, Entony odchází pro tabák, před desátou opouštíme kavárnu a jdeme k Ignis a její ségře domů, tam vyzvedáváme deky a další věci, potkávám úžasného kocourka a vycpanou lišku. Míříme do Lužánek k fontáně, holky připravují vodnici, je teplo, krásná letní noc, kolem na trávě sedí další spousta lidí, rovněž si užívají vodnic,nebo taky kytar apod. Někteří obvolávají své známé a zvou je, málokoho přemluví. Přichází Vojta a Dimi. Jaktože nejsou hvězdy? Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Volám, protože bych měla být na skajpu, pak začíná pršet. Nejdřív jen malá přeháňka, ale všichni lidi to balí, i my jdeme pryč. Na cestě potkáváme kluka na kole, který rozdává nějaké letáčky.. Když přijdu blíž, zjistím, že je to Finn. Kde se tu jen bere? Entony mě doprovází, blýská se, ale neprší, je to hodně divný, mám trochu strach. Ve zprávách nedavno odvysílali reportáž o blesku, který uhodil před fotbalisty na hřiště.
A jak bylo v úterý na swingu? Můj leadr nepřišel, ale nakonec to bylo i dobře. Zezačátku jsem tam skoro nikoho nepoznávala, seděla jsem na lavičce, po hodině jsem chtěla jít pryč. Na schodech jsem potkala konečně mně dobře známou tvář, radostně jsme se přivítali, vrátila jsem se zpátky, dlouho jsme si povídali i tancovali. Ten tanec jsme moc nepřeháněli, protože v takovém vedru jste po dvou písničkách hned zplavení. Pozorovali jsme noční Brno. Když jsme přišla na byt, bavila jsem se ještě hezkou chvíli s Hugem.


z deviantart.com od chaotica-maya

Hustý!

18. června 2012 v 18:24 | mnauuky |  Kočka na každý den
Ahoj lidičky!
Tak jsem zase zpátky na svém starém blogu. Musím se přiznat, že jsem to tu za těch pět měsíců hodně flákala. Ale zato můj druhý cestovatelksý blog jen vzkvétal. Všechny mé zážitky si můžete přečíst zde.

Teď po příjezdu do ČR jsem tak trochu (nebo více?) mimo. Při každé příležitosti mám chuť říct "Hej", nebo když do někoho omylem vrazím "ursäkta". Pak se zarazím a dojde mi, že už nejsem dávno ve Švédsku a že by mi tu jen stěží někdo rozuměl.
S pivem musím začít opatrně, protože jeden půllitr už značně cítím v hlavě( chodit do hospody by mě ve Švédsku přivedlo na mizinu, takže jsem si musela dát úplný útrum). Teď to musím zas trošku dohnat. Na hvězdy civím jak na nejúžasnější podívanou světa(nejméně dva měsíce jsem něco jako tmu tam nahoře nezažila), užívám si chuť Šumavy a ledového zeleného čaje. Nadávám na česká tropická vedra a přemýšlím, jestli je lepší mrznoucí Anička ve Švédsku, nebo pečící se Anička v Česku. Uklízím a třídím hromady oblečení, které se mi tu s mým příjezdem nashromáždilo. Třídím letáčky, mapy a všelijaké papíry, které jsem si z Umeå přivezla a přemýšlím, kam umístit svoji rychle se rozrůstající cestovatelskou sbírku. Posílám pohled do Ruska jisté Julii a pevně věřím, že se mi nějaká ta čumkarta z jakékoliv země vrátí. Obíhám úřady, splácím dluhy a divím se nad tou spoustou lidí všude kolem mě, nad výškovými budovami a spěchajícími řidiči.

Co může člověk nalézt doma po necelém půl roce své nepřítomnosti.. aneb jak to opustíte, tak to také najdete :-)


rok 2011 je už trochu pasé


Už dva dny jím knedlíky a náramně si to užívám. Jak by ne, když ve Švédsku knedlíky prostě nemají!


Doma mě čeká vrnící tygr (v tom nejzadnějším koutě pod postelí).. takže se musím obětovat a skočit tam pro něj ;)


Nebo úžasná kytice růží na psacím stole (foceno dnes, proto už trochu zvadlá :D )

Všude je krásně, doma je doma!