Prosinec 2011

To je mi teda přivítání..

16. prosince 2011 v 16:01 Kočka na každý den
Mám radost! A velkou. Dostala jsem e-mail od mého finského kamaráda Anttiho. Je to věc, která mě dnes nejvíc potěšila. Tak ráda bych ho zas viděla.. tak ráda bych jela za svými přáteli od Finska.. V Helsinkách prý sníh taky zatím není, to se divím. Prý tam loni bylo touhle dobou - 20 stupňů! Ta letošní zima má ale pěkné zpoždění.

Doma naopak mě nikdo ani nevítal. Rozárka je většinu času, co tu jsem, zalezlá. Snad brzy vyleze, abych ji mohla podrbat. Už se stalo tradicí, že mě přivítá každý pátek svou blitinou :-D Čím to asi je? Děda je strašně pesimistický a máma se mnou nakonec plavat nejde :-( Samotné se mi nechce. Ach jo, proč všichni lidi mají takový odpor k plavání?


z deviantart.com od mustafasezer

Homofony

15. prosince 2011 v 16:16 Verschiedene Sachen
s Homophon- identisch klingen, aber anders sind geschrieben( homofon- slovo, které stejně zní, ale jinak se píše)

Der Richter schrieb Verse. Der Läufer verletzte sich an der Ferse.
Der Fischer fängt Aale. Der Schuster bruacht eine Ahle.
Er ärgerte den Hund, bis er biß.
Der Lehrer lehrte Russisch. Der Briefträger leerte den Briefkasten.
Wenn alles Wasser auf Erden verdunstet, gibt es kein Meer mehr.

Zklidnění

15. prosince 2011 v 15:57 Kočka na každý den
Trošku odpočívám. Ale nesmím to přehánět, čeká mě ještě filozofie. Za ty tři hodiny psaní mi skoro odumřela ruka. Doufám(věřím), že jsem to dala.. Všechny talismany putovaly se mnou do školy, ráno jsem se napila ze svého zbrusu nového hrnečku, který jsem dostala od Toma a od Jany k narozkám, takže není důvod, proč by to nemělo vyjít.

Taky jsme měli poslední koncert v domově důchodců. Bylo to pro mě zvláštní. Na tak malém prostoru se jedničky, dvojky a trojky dost pomíchaly, ale ani to nevadilo. Všude kolem nás seděli důchodci různého věku.. a my jsme jim doufám udělali svým zpěvem radost a přinesli do jejich životů nějakou malou změnu. Někdo si začal do rytmu s duem pobrukovat, a pak i v dalších písncích bylo slyšet tenhle hlas navíc. Asi mezi těmi staříky a stařenkami byl nějaký Švéd ;) Tak jsem si říkala, že nevím, jestli se chci dožít toho, že mi bude takhle někdo taky zpívat..že budu pobývat v domvě důchodců třeba. Nechtěla bych. Bylo to docela smutné. Nevím, nakolik nás kdo vnímal, určitě toho nebyli všichni plně schopni.. ale třeba k nim trochu dolehlo naše vánoční světlo. Uvědomila jsem si, že mě baví víc pomáhat třeba tímto způsobem.. než dávat peníze na charity a různé sbírky. Myslím, že je to přínosnější.

Těším se domů, těším se na Rozárku. Tanečák byl včera poslední.. a jiný než ty předchozí. Tančily se pomalé ploužáky, aby nám jídlo nevyskočilo ze žaludku, dělali jsme pauzy na konzumaci cukroví. Vládla tam pohoda, bylo to prostě báječné! Podařilo se mi se úplně uvolnit a nechat se vést, takže mi šlo dokonce i to, co jsem nikdy předtím netancovala. Když se nemyslí, tak to jde :) Aspoň u tance to platí.


Jako kočka ve slámě

14. prosince 2011 v 17:33 Kočka na každý den
Celý den učení a asi tak sedmkrát přehrávání videa o Brnu. Tak to je dnešní den. Za chvíli mě čeká tanečák. A před usnutím si ještě jednou přečtu to, co mi nejvíc neleze do hlavy. Možná se uvidíme naposledy v tomto roce.....divný to čas.


z deviantart.com od Pis7li

Brno skrz HDR

14. prosince 2011 v 14:20 Co mě kdy zaujalo
Brno, tak, jak ho možná neznáte. Je to docela podívaná, některá místa mi jsou cizí. Je to jako kdybyste ho viděli svýma očima.. Tak opravdové to je. Zkuste se sami podívat.

Prostě swingout!

13. prosince 2011 v 23:05 Kočka na každý den

Ještě teď jsem celá rozesmátá ze swingu. Nechápu, proč se stal smích pravidelnou součástí těchto lekcí. Připadá mi, že nás tam chodí míň a míň. Na jednu stranu je to dobře, protože se aspoň nepokopeme, na druhou už bych si nepřála, aby nás bylo míň. Seznámili jsme se s bezva holkou, která na swing chodí už od samého začátku. Byla taková usměvavá a působila na mě příjemně. S J. jsme se skoro pokaždé "zasekli" při jeho kreativní figuře s trčící nohou. Buď jsem se začala smát já, nebo on. Ke konci už to ale celkem šlo, dokonce se nám podařilo několik figur za sebou a taky nůžky..bez jediné pauzy!

Co bylo dneska obtížné, to byl test ze švédštiny. Dostali jsme několik děsných překladů :-/

Příští týden asi ještě na dva dny Brno navštívím. Ne, že by se mi tak chtělo, ale budu tu mít brigádu. A taky ještě stihnu dojít na swing, jop, má to přece jen i svá pozitiva :-)


z deviantart.com od Paranoid-Duckkie

Ortel pořád neznámý

12. prosince 2011 v 17:02 Kočka na každý den
Jsem z toho jelen. Každý den se s tím něco děje, něco změní, jednou mě to postraší, jednou povzbudí, ale konečný výsledek pořád nevím. Jsem zvědavá, kdy se dozvím ten ortel. Za chvíli budu muset jet na generální zkoušku, a pak od osmi zpíváme naostro. Pozvala jsem asi osm lidí, tak jsem zvědavá, kdo přijde. Na poslední morfologii v tomto semestru jsem si to tedy užila. Celou hodinu jsem byla vyvolaná jen já a rozebírala jsem snad nejdelší větu, která v tom článku je. Aspoň jsem si to procvičila na příští semestr. Měla bych se ještě učit švédštinu, ale nevím, kdy. Aspoň zopáknout.. Držte mi palce, ať to na koncertě nepokoním :-)


Tak co, půjde všechna má snaha do kanálu, či nikoliv? Necháme se překvapit.

Vánoce nanečisto

11. prosince 2011 v 19:31 Kočka na každý den
Víkend je za námi a s ním i spojené oslavy narozenin a Vánoc. Ano, včera jsem prožila se svými kamarády Vánoce nanečisto. Se štědrovečerní večeří, pouštením skořápek, litím olova, krmením zvířátek a vystřihováním vloček z papíru, jezením cukroví a samozřejmě taky s rozbalováním dárků. Vybrala jsem si moc pěkný dar, mám z něj velkou radost a pořád si ten kalendář musím prohlížet. Je to příběhářský kalendář, jsme v něm my všichni na fotkách z našich cest. Je překrásný. A taky se těším, až si přečtu o volnu knížku Škola Malého stromu, kterou jsem dostala od kamarádů k narozeninám. Moc mě překvapili. Teď mě ale čeká fůra učení, nejhorší bude filozofie, kde se musíme naučit nazpamět citáty nějakých filozofů :( Ale to je až v pátek. Jelikož nám spousta předmětů odpadne, budu mít snad čas to vše dostat do hlavy. Na zítřek se těším díky koncertu, který mám večer. Tenhle večer jsme s mamkou přijímaly gratulace a hodovali jsme u medovníku. Mňam! Dostala jsem celý medovník! Ještě v životě jsem ten dort takhle celý a kulatý neměla. Byl to můj dávný sen. Máte rádi medovník? Rozárka se kolem motala a jednou jsem ji stihla chytit ještě předtím, než by mi zdrhla. Jsme spolu tak málo.. ale to se brzy změní.


z deviantart.com od leavenotrase

Stará skladba

9. prosince 2011 v 21:12 Co mě kdy zaujalo
Písnička na dnešní den je překvapivě od Nightwish. Už jsem je neposlouchala strašně dlouho. Ani nevím proč už nejsou v mé hitparádě.. Tarja byla vždycky vzorem jedné mé spolužačky z gymplu. Nebo mi aspoň připadalo, že se do ní dost zbláznila :D
Já jsem si na ně překvapivě vzpomněla, když jsem šla do bazénu a vedle v tělocvičně jezdili nějací šílenci na rotopedech. A do toho jim hrála tato skladba. Dřív jsem ji měla moc ráda, dnes už ji tak nežeru, znám lepší. Ale je to teď taková má vzpomínka na "mládí" .


Fata morgána

9. prosince 2011 v 20:54 Kočka na každý den
Ne ne, člověk si může tisíckrát přibližovat vysněnou realitu, skutečnost je ale pořád jiná. Můžu v sauně zavřít oči a říkat si v duchu jsem ve Finsku, jsem ve Finsku, jsem ve Finsku. Pak je ale otevřete a kolem vidíte šest polotlustých pětapadesátnic a jednu maminu se dvěma ufňukanýma děckama. A ta děcka navíc ke vší smůle fňukají.. česky :-/

Dnes jsem si zašla zaplavat hlavně díky tomu, abych stihla ještě naposledy dvacet bazénů. Zítra bych už musela dát jednadvacet. A v té sauně jsem doopravdy byla.. asi tak osm minut, pak mě začaly hořet naušnice, a tak jsem musela zdrhnout. Říkala jsem si, že by mi ta sauna mohla pročistit mozek.. abych byla čilá do dalšího učení. Tak nevím, třeba se účinek ještě později dostaví.

Normálně dnes se mi povedl magorský kousek. A je to možná tím, že jsem pořád ještě duší ve Finsku. Má to co dočinění s mým nepřeřízeným časem na mobilu. V rozespalém čase nejsem schopná ty hodiny přepočítávat, a tak jsem se dneska sekla. O čtyři hodiny. Ráno. Prostě magor. Snídám, všichni ještě spí. Jdu na zastávku, všude podezřele prázdno. A ono je teprve 4.00. Magor největší. Nejhorší bylo, že se mi vůbec nechtělo spát. Šaliny ještě nejezdily, a tak jsem se vrátila, ulehla a snažila se potlačit ten dráždivý kašel, abych mohla usnout. Nakonec se mi to podařilo.

Je to divný, ale problém se spánkem jsem měla i tu předešlou noc. Ale teď zahodím mobil daleko a budu spát klidně až do alelujá. Odpoledne jsem měla velké obíhání obchodů, koupila jsem pár dárků k Vánocům a taky kozačky- dárek k narozkám od mamky. Musím říct, že mě obchody dost zklamaly, všechny své tajné tipy jsem už navštívila a nic moc pěkného nemají a spousta zboží je předražená. Asi budou mít ti ostatní smůlu.

Cizí lidi... to je kapitola sama pro sebe. Včera i dnes mě oslovili naprosto neznámí lidé.. A nebyli to žádní prodejci apod.. Jeden bůh ví z jakého důvodu, chtěl si popovídat..trochu mě zaskočil tím, jak se na mě díval.. dnes to byla zas stará paní, které se udělalo nevolno, a tak jsem ji chytla za ruku a šla jsem ji doprovodit. To vypadám tak obětavě? Nebo čím to je? Proč si mě vybrali? Já sama bych potřebovala pomoc, ale nevím, koho oslovit.. ani nevím, co bych komu vlastně co řekla.. mám v hlavě maglajs.

Rozárku jsem dneska ještě neviděla, jdu ji najít a oslovit :-)


Beztak spinká pod postelí..

Diesen heiligen Abend werde ich nie vergessen

8. prosince 2011 v 16:36 Verschiedene Sachen
Enschuldigt ihr bitte meine Fehler. Ich kontrollierte es nicht so detailliert. Ich schrieb es nur einfach für Spaß..


Viele von uns glauben es noch nicht, dass die Weihnachten schon da sind. Auch ich. Aber es ist Recht. Ich habe es noch lange Zeit nicht bewusst. Dann hat auf unserem Konferenztisch ein Adventskranz erschienen, in der Schüssel habe ich viele Mandarinen entdeckt und in beiden Städten hat Enkaufsfieber begonnen. Auch die letzte Generalprobe unseres Chors hat mir überzeugt, dass sich der heilige Abend nähert. Ich freue mich eigentlich auf diese Weihnachten nicht. Ich hasse den Stress und Hektik. Was ist so speziell auf diesen Weihnachtabend? Als ich ein kleines Kind war, war dieser Tag für mich ein großes Erlebnis.. Warten auf dem Weihnachtsmann, Spaziergänge mit meinem Opa und Bruder.. usw. In letzten Jahren habe ich bemerkt, dass der heilige Tag bei uns der hektischste Tag ist. Vor allem meine Mutter hat viele zu tun, wir helfen sie, aber ich habe festgestellt, dass wir dieser Tag nicht besonders gut geniessen. Erst am Abend, wenn wir alle erschöpft zum Abendessen setzen, beginnt die ruhige Atmosphäre. Ich wünsche mich, damit es dieses Jahr anders wäre. Es wird egal, ob wir keine Sorte Weihnachtsgebäcks haben werden. Es wird egal, dass wir keine große Aufräumung machen werden. Wir werden mit meiner Mutter ein Tag vor dem Weihnachtstag schwimmen. Ich möchte einmal einen Weihnachtsabend auf ganz ungewöhnlichem Platz verbringen, z.B. am Strand in Neusseland. Zusammen mit meiner Familie. Aber diese Wahrscheinlichkeit ist 1:1 000 000 000. Deshalb will ich dieser Weihnachtstag mit meiner Familie draußen spazieren gehen. Unter den Plattenhäuser, in die Natur, egal wohin. Auch diese Möglichkeit ist sehr unwahrscheinlich. Mein Opa kann jetzt sich nicht gut bewegen, jeder Schritt würde anstrengend für ihn sein. Deshalb bleiben wir vielleicht zu Hause, wichtig ist, dass wir alle zusammen bleiben. Es wird egal, dass nichts vorbereitet wird, wichtig wird, dass wir diese Zeit zusammen (auch mit unserer Katze) geniessen. Aber trotzdem bleibt hier ein Fünkchen, dass ich meinen Opa zu einer kleinen Spaziergang überzeuge. Auf diesen heiligen Abend werde ich nie vergessen.

My všichni

8. prosince 2011 v 16:25 Kočka na každý den
Dobrý večer. Tak jsem zas tady, abych tu něco vyplodila. Včera jsem neměla absolutně čas se sem dostat. Spánek mě přemohl a jelikož je čtvrtek den, kdy vstávám na půl osmou, tak se snažím to spaní neflákat. Ačkoliv jsem měla jen dva předměty, připadalo mi, že jsem se přes den moc nezastavila. Jó, konverzaci jsem bohužel neměla, a tak jsem využila ten čas na psaní recenze a taky na psaní příspěvku do Kreativního psaní. Ten článek jsem nakonec nepotřebovala, a tak ho aspoň zveřejním tady, aby se nějak užil. Je to takové zamyšlení nad Vánocemi. V půl šestý jsme šli, my tři studenti z výše zmíněného předmětu, s naším panem profesorem do mé oblíbené kavárny s kočičími obrázky. A tam šprechtili a popíjeli čaj. Lukáš mi řekl spoustu zajímavostí o svém pobytu ve Švýcarsku, doporučil mi organizaci Aiesec.. Byl to fajnový večer. Vypila jsem půl litru zázvorového čaje! Pak jsem se rychle přesunula do společenské místnosti jedné ubytovny na Šumavské, kde se už tancovalo. Ani jsem se pomalu nestačila vysvléct ze svetru a už jsem byla vyzvána k tanci. A to tam byly jen dva opravdoví kluci :) L. taky hraje mužskýho, musím říct, že se s ní tančí perfektně.. že by to člověk nepoznal. Pak dokonce přišel i E., ale jen na chvíli, páč mu nebylo nejlíp. Po tanečáku jsme dali již tradiční hospodu s nekuřáckým salonkem. Je to fajn, že pak nesmrdíte od kouře a že to nemusíte ani čichat. Jen škoda, že tam neměli kofolu ani žlutou limonádu. Musela jsem si dát víno. Povídala jsem si s lidmi, vedle kterých jsem seděla- s Jakubem a Ráchel . S Ráchel jsme si notovaly co se koček týče, je do nich stejně zblázněná jak já :-) Jelikož jsme chtěli odejít společně, tak se nám to povídání protáhlo. U vedlejšího stolu seděli takoví vtipní staříci. Přišla jsem po půl jedenáctý.. ještě napsat mamce po skypu a do postele.

Dnes mě překvapilo to, že jsem dostala velmi dobrou známku z prezentace, kterou jsem měla asi před měsícem... Mám za B! Další významná věc tohoto dne je švédský koncert, zpívali jsme v jednom domově důchodců. Doufám, že jsme těm stařečkům a stařenkách udělali trochu radost a že jsme pro ně byli nějaké vytržení z jejich všedních dnů, které tam tráví. Domov důchodců se mi líbil, paní, která mě provázela místnostmi a která mi přišla otevřít, byla příjemná.. a taky zdi domova byly pestře pomalované, všude obrázky a ručně dělané výrobky. Skoro jako ve školce.

Teď večer bude setkání Instruktorů, tak se těším, koho tam potkám. :-)


z deviantart.com od Pumpkin-Cat

Das Leben der Anderen

7. prosince 2011 v 14:04 Co mě kdy zaujalo
Ráda bych vám napsala něco jako recenzi filmu Das Leben der Anderen/Životy těch druhých. Protože psaní recenze bude i jedním z úkolů v mém testu, doufám, že mi to pomůže. V němčině to bude ale stokrát těžší, tak doufám, že budu vědět, jak na to.

V pondělí jsem tento film večer rozkoukala, ale pak mě přerušili mí spolubydlící a chtěli se se mnou bavit. Ještě tentýž večer jsem se ale k němu vrátila a vydržela jsem u něho sedět až do konce-do půlnoci. Příběh se odehrává v roce 1984 v DDR, kde působí tajná policie Stasi. Jeden z jejích členů, kapitán Gerd Wiesler, si vezme na starost případ známého divadelního dramatika Dreymana. Snaží se na něj něco najít, snaží se ho polapit. Za odměnu bude povýšen. Dreyman nic netuší, dokonce ani neví, že do jeho bytu byly naistalovány všude štěnice, že ho Wiesler střídavě ještě s jedním chlápkem odposlouchávají dvacet čtyři hodin denně. Každičký detail si zapisují do protokolu. Dreyman žije se svou přítelkyní, herečkou, Christou Marií, oba se nesmírně milují, jejich životy se ale mohou během chvilky změnit, o všem tu rozhoduje Stasi a stoupenci strany. Christa Marie se musí nedobobrovolně podvolit slizkému ministrovi kultury, jinak by její herectví bylo v ohrožení.. stejně tak by ohrozila i Dreymanovo působení.

Jednou už ale pohár přeteče. To když Dreyman objeví Mariinu "nevěru" a zakáže jí za slizákem chodit. A taky zemře Dreymanův přítel a spolupracovník, kterému zakázali psát a publikovat, Jerska. Spáchá sebevraždu. To vše donutí Dreymana, aby za pomoci svých blízkých napsal pikantní článek o utajených sebevraždáchv DDR (kde zmiňuje i Jersku). Když to vyjde ve Spieglu, je z toho poprask. Kapitán Gerd Wiesler, který má ale informace o článku z první ruky, ale mlčí. Proč? Stasi usilovně pátrá po autorovi článku, ale marně. A přitom jeden z jejich spolupracovníků ví...

Chvíle údivu a překvapení nutí diváky se zamyslet, proč najednou Wiesler mlčí.. dosud se přece jevil jako největší sýgr. Musím říct, že až úplně na konci filmu jsem trochu pochopila jeho chování. Jinak jsem mu celou dobu nevěřila, myslela jsem, že Dreymana zradí, jen si nechává čas. Šokující je samotný úvod, kdy Wiesler vyslýchá jakéhosi nebožáka, nutí ho,a by si dal dlaně pod zadek, když sedí. Wiesler totiž sbírá otisky každého vězně. Ještě hrůznější je, když své praktiky učí i další budoucí fízly. Jak se pozná, že podezřelý lže? Opakuje stále věci naprosto stejně dokola. Když se ho zeptáte za pár hodin po výslechu, odpoví úplně stejnou větou. Ten, kdo by mluvil pravdu, řekne to samé, ale jinými slovy.

Další silný moment byl s psacím strojem, na kterém Dreyman píše svůj odvážný článek. Do jeho bytu dvakrát přijdou přísní muži v pláštích ze Stasi a pátrají po tom stroji. Detaily vám ale nebudu raději prozrazovat. Konec příběhu je ve znamení smrti, obrovského překvapení a pátrání.

Ještě bych se víc zmínila o Christě Marii. Tato postava mi nebyla moc sympatická. Nejen že se pdovolovala ministrovi, ale taky brala drogy. Chodila si pro ně do zubní ordinace, kde ji příslušní Stasi taky dopadli. Christa Marie byla určitě hodně pod tlakem.. ale přesto.. proč jednala tak, jak jednala. Označila bych ji za podvodnici. Jen tak se vrátit k manželovi, nic mu neříct, přitom za pár minut měla do jejich bytu vtrhnout Stasi. Christa Marie podle mě myslela především na sebe. Na druhou stranu si byla vědoma své zrady, a proto to s ní dopadlo, tak jak dopadlo.

Hudební doprovod k filmu byl báječný, pokusím se někde sehnat soundtrack. I když té hudby tam nebylo zas až tolik. Občas se mi dělala husí kůže. Akorát titulky mi dělay malou neplechu. Stahla jsem si zřejmě amatérský překlad, a tak tam spousta vět nebyla přeložena(což mi nevadilo), ale občas písmenka ř a č byla nahrazena nějakými podivnými útvary. Němčina byla celkem srozumitelná, ale občas pro důkladné pochopení celého smyslu byly potřeba titulky. Zajímalo by mě, kde všude bral režisér toho filmu náměty a proč se rozhodl psát o tomto tématu, když se sám narodil v Kolíně nad Rýnem.

A jak to dopadlo s kapitánem Weislerem, nazývaným v protokolech HGW XX/7 ? Najděte si na tento film čas, uvidíte, že neprohloupíte.


Na lovu

6. prosince 2011 v 22:34 Kočka na každý den
Na lovu.. tak jsem si trochu připadala, když jsme s mou spolužačkou Martinou obíhaly sekáče a další obchody s oblečením a hledaly nějakou vhodnou blůzu na její vystoupení, kde má hrát anděla. Obešly jsme jich nejmíň deset, ale ani v jednom jsme nenašly to pravé. Buď byl střih divný, nebo to bylo moc drahé. Až v posledním se Martě trochu něco líbilo. Možná se pro to vrátí.. pokud nenajde nic v Třebíči. Náš výlet za blůzkou jsme vlastně podnikly trochu "za školou". Měly jsme být ve škole, jenže jsme, myslím, právem odešly. Po 40 minutovém čekání na učitele jsme to vzdaly. Jako na potvoru jsme se s ním těsně minuly. Zpátky jsme se už ale nevracely. Kam se hrabe akademická čtvrthodinka.. Tohle už je fakt síla. Jinak se mi to obíhání s Marťou docela líbilo, už je to nejmíň dva roky, co jsem takhle s kámoškou chodila po obchodech (myslím, že to bylo s Verčou).

Na sboru jsme dolaďovali poslední detaily a taky si rozdělovali hábity. Budu v něm ve čtvrtek taky vystupovat. To půjdeme do domova důchodců. Hábit vypadá spíš jako noční košile. Co se dá ale dělat. V aule ho naštěstí mít nebudu, protože budu stát v zadní řadě. Uffff.

Jinak na swingu jsme se dnes naučili pár nových figur, ale taky se hodně věnovali naši lektoři začátečníkům. Snažila jsem se rozpomenout na to, jak se dělá figura s přehazování a s rukama..ještě jsme se ji tady v Brně neučili, ale já ji znám z Prahy a připadá mi jednoduchá a na vzhled fajná. Snažila jsem se ji J. naučit, ale ne úplně se mi to podařilo. Musím přijít na to, jak to je.. musím se zeptat někoho z pražských swingařů, tady v Brně mi moc neporadili.

Začíná nám doba študování

5. prosince 2011 v 20:25 Kočka na každý den
Po dlouhé době jsem se učila něco v češtině. Je to nezvyk, doufám, že tu filozofii chápu správně. Za týden tu jsou zápočtové testy, tak to nechci nechávat na poslední chvíli. Taky švédština bude zřejmě dost zákeřná. A o přečtené švédské knížce, kterou máme mít ke zkoušce ani nemluvě. Dneska jsem otevřela jedny stránky a je ve mně malá dušička. Nemám ráda ty chvíle nejistoty, kdy musím jen čekat. Zdalipak to dopadne dobře? Zdalipak mě přijmou? Kdyby mi odpověděli, že jo, měla bych splněné své největší přání..

Ve škole to rychle uteklo, měli jsme poslední hodinu literatury, škoda. Docela jsem si ten předmět oblíbila. V příštím semestru budeme psát seminárku, docela se na to těším. Na co se naopak netěším, jsou Vánoce. To, že za chvíli bude Štedrý den, mi připomíná jen výzdoba ve městech a vánoční koncerty. A taky trochu adventní věnec, který nám leží doma na konferenčním stolku. Mamka říkala, že bude místo pečení cukroví chodit se mnou plavat. Že se nebude ničím znervózňovat. To by bylo prima :)

Chtěla jsem si ještě pustit film Das Leben der anderen, ale nevím, jestli už není moc pozdě.

Zjistila jsem, že některé fotky se tu na blogu vůbec nenačítají, což mě štve. Pokusím se tomu přijít na kloub.

Rozárku zas zřejmě zajmají Zlaté Stránky :-D Ale nemyslím, to spíš má ráda zalézání do podobných skrýší, jako je tahle..


Už v pohodě

4. prosince 2011 v 20:30 Kočka na každý den
Jsem magor a musím se s tím pochlubit. Za hoďku a čtvrt jsem uplavala sto bazénů. Je to můj osobní rekord ;-) Musela jsem v jednom kuse celou dobu plavat a občas jsem si dávala pauzy do deseti vteřin. Stěžoval mi to jistý octový puch, který se linul buď z dezinfekce, či z nějakého člověka.. Ten jsem nakonec překonala. Když jsem vystoupila po schůdkách, měla jsem pocit, že se vznáším.. :-) U babičky jsem dobila kalorie, únava po tom plavání je ale ještě doteď znát. Poledne a odpoledne jsem strávila v kruhu rodinném, povídáním novinek i starých věcí, odpočíváním.. A taky už k nám přišel Mikuláš. Dostala jsem spoustu sladkostí i ovoce, které jistě zkonzumuju o zkouškovém. A k narozkám jsem dostala velikou chlupatou deku se třemi kočkami. Mám z ní radost. Je hřejivá, možná si ji vezmu do Brna, možná ale až později.

Rozárce už je dobře, dostala ze sebe velký chuchvalec chlupů, takže zas může chvíli normálně žrát. Stejně to nechápu, proč ty kočky ty své chlupy furt polykají.

Včerejší adventní koncert Kühnova dětského sboru byl pěkný. Nejvíc se mi ale líbil host- Bloemfontein children's choir..sbor, kde zpívají bílé děti(snad z Česka?) a africké děti. Ty málem zvedly publikum ze židle. To, jak dokonale imitují zvuky pralesa..nebo to, jak dokážou napodobit déšť, liják a průtrž mračen.. byli dokonale sehraní. Škoda, že na youtube nemají moc videí.. ani jsem od nich žádnou skladbu nikde jinde nenašla. Kdybyste někdo čistě náhodou vlastnil jejich CD, že mi ho půjčíte?


Čajkovskij

3. prosince 2011 v 23:30 Co mě kdy zaujalo
Čajkovského mám ráda.. a Louskáčka si pouštím nejen o Vánocích. Tahle skladba ve mě evokuje hlavně neklid a napětí, takže se do mého současného rozpoložení dost hodí. Jsou tu dvě roviny- jedna uklidňující, pohodářská, druhá nejistá,neklidná, bouřlivá, osudová a mocná. Tu vnímám při poslechu víc. Jak se to líbí vám?


Kde je zakopán pes?

3. prosince 2011 v 22:32 Kočka na každý den
Rozárko, má milá, co je Ti? Mám o Tebe strach, málo jíš a hodně piješ, žalostně kňouráš a my nevíme, co chceš. Tvoje smutná nálada se přenáší i na mě. Co se skrývá za Tvým pohledem, co si asi myslíš? Z Tvé řeči těla poznáváme, že něco není v pořádku, ale co? Lehnu si k Tobě na koberec a hladím Tě po bříšku a po tváři, ale Ty s sebou za chvíli cukneš a běžíš pryč. Když nejsou moje kočky spokojené, nemůžu být spokojená ani já...


Knihomolka

2. prosince 2011 v 21:01 Kočka na každý den
Zase doma. Zase ve svém malém chaosu. Připadá mi, že kynu. Nevím, jestli to je jen pocit, či realita. Každopádně tenhle víkend chci jít plavat. Kdybch měla s kým jít, měla bych větší chuť, ale co nadělám.

Potěšilo mě, že se vám tak líbilo video s Rozárkou :) Kdybych měla zas někdy foťák po ruce, pokusím se opět něco zachytit. Rozárka mě tu dneska přivítlala nemilým dárkem, ale přesto se na ni nezlobím. Ke zvířeti prostě patří i ty nechutnějí věci.. je to živý tvor stejně jako člověk.

Čtu knížku Filozofie pro normální lidi a čím dál se dostávám, tím víc tomu nerozumím. Asi nejsem normální člověk :)

Už potřetí jsem navštívila stránku s mapou Ameriky, vyhledávám tam různá města, o kterých je řeč v Na cestě. Docela mě to baví. Jo jo, nesnáším, když mi dříve podrobnosti o Americe byly ve škole vnucovány, teď, když mám volnost, si můžu potřebné informace vyhledat sama a je to potěšení.

Byla jsem taky s Terkou v kavárně Šlágr. Jop! tam se nám moc líbilo. Měla jsem nutkání začít swingovat..mít s sebou nějakého swingaře..... A tak jsem se aspoň pohupovala do rytmu. Ostružinový koktejl mě zasytil na dva dny dopředu. A tamější rudé záchodové prkénko nemělo taky chybu! Nápisy na stěnách vše decentně doplňovaly. V útulném křesílku jsme si povídaly, byl to pro mě super večer. Teď zas škola..


z deviantart.com od King-Bobbles

Kolik je hodin?

1. prosince 2011 v 22:11 Verschiedene Sachen
Našla jsem super stránku, kde jsou všechna časová pásma. Mrkněte na http://www.svet.engros.cz/
Stačí přejet myší po kontinentu a už se vám zobrazí jednotlivá pásma. Přáli byste si získat pár hodin času navíc, nebo byste byli raději mezi prvními, kteří přivítají nový den? Páni, to jsem zas objevila stránku, na kterou teď budu nejspíš často chodit..