Listopad 2011

Love me or leave or let me be lonely. You won't believe me and I love you only..

15. listopadu 2011 v 23:41 Kočka na každý den
Vrátila jsem se z Moraváku dočista uswingovaná. Byla to docela makačka. Hlavně když si J. pořád chtěl opakovat jeden prvek dokolečka dokola. Takové posilování to pro mě bylo. Hodně jsme se ale taky s různými tanečníky nasmáli. To když jsme si navzájem pošlapávali nohy, nebo jsme se omylem do sebe zamotali :-D Jsem ráda, že chodím na swing. Ne vždy se mi tam v úterý večer po namáhavém dni chce, ale nikdy nelituju. Vracím se s dobrou náladou. Třeba bude i přes víkend nějaká tančírna v Praze.. kdo ví.

Poslouchá swingovou hudbu, proto je tak slastně natažená.. plnými doušky si to užívá (-:


z deviantart.com od Victor by ProfessorNuclio

Zpráva pro všechny

14. listopadu 2011 v 23:04
Odpovídám na dotaz Irisky.. nemám na tebe kontakt, tak nemůžu jinou cestou. A vlastně je to pro všechny..
VŠECHNY FOTKY, KTERÉ JSEM POŘÍDILA JÁ, SI MŮŽETE KOPÍROVAT PROSÍM JEN S MÝM JMÉNEM, OSTATNÍ FOTKY, KTERÉ TU JSOU Z JINÝCH STRÁNEK (OD JINÝCH AUTORŮ) KOPÍRUJTE S JEJICH JMÉNY. DÍKY!

Stůl

14. listopadu 2011 v 22:55 Kočka na každý den
Mám nový stůl, je bílý, je vysoký, je menší a naprosto si ho užívám. Je to fakt něco úplně jiného než když píšete v posteli, nebo na kuchyňském stole, kde nemáte takové soukromí. Stůl je pro mě základ domova. Lidi se u něj schází, jedí a debatují. A psací stůl je podle mě zas základ každého studentského domova. Bez stolu se nedá dobře studovat. Nebo alespoň já se na zemi či v posteli moc věcí prostě nenaučím.

Před chvilkou jsem viděla přes Skype Rozárku. Byla rozespalá, tak nestačila mamce hned zdrhnout. Jak moc ji mám ráda.. a jak moc se na ni těším. Už pozítří se jí dočkám. A taky všeho a všech ostatních.. Co mě ještě do té doby čeká? Jedna lekce swingu v kavárně, jedna konverzace, dva obědy a jedna večeře.. Dnes jsem byla v parku.. v Tyršově sadě. Sama jsem tam udělala asi tři kolečka.. Překvapilo mě, že tam dosud někteří posedávali na lavičkách a četli, či živě diskutovali. Pejskaři venčili své miláčky, přišlo mně , že tam nemám jen já nic na práci. Četla jsem si tabuli, která návštěvníky informovala, že zde probíhá výsadba nových květin a že se dřív na místě tohoto parku nacházel hřbitov. Strašně se mi líblo procházet se závějemi listí, slyšet ho křupat pod nohama. Na chvíli jsem zalitovala, že nemám s sebou foťák, ale pak jsem si řekla, proč tu chvíli kazit focením. Myslím si, že stejně všechno nejde fotkami zachytit.. A občas mi připadají bezvýznamné nic..

Mám pro vás něco na dobrou noc. Stačí kliknout. Hezké sny.


z deviantart.com od DarkDeeDeeShor

V hlubinách fantazie

13. listopadu 2011 v 16:00 Kočka na každý den
Stěny naší místnosti tvoří lidé, nikoliv filozofie. Těmito slovy Williama Goldlinga končí kniha Volný pád do Podzemí. Ta knížka byla tak napínavá, od té doby, co jsem se probudila, ležím v posteli a čtu. S Willem a Elliot padám do hlubin propastí a plachtím volným prostorem, který se docela podobá tomu v kosmu. Dostáváme se do druhého světa, do světa, kde svítí druhé Slunce, kde nikdy není tma, protože tam Země neobíhá kolem Slunce, ale Země obklopuje to Slunce ze všech stran. Prodíráme se džunglí a neznámou krajinou, po boku s kocourem Bartlebym, vydáváme se na průzkum tří pyramid a snažíme se zničit dvě Rebeccy s Likvidátorem, kteří mají u sebe smrtelné Dominium. Chtěla bych si aspoň zkusit žít na chvíli v takovém ráji.. Bohužel už jsem se dostala na konec této knížky, a tak mě čeká už jen povinná četba. Ještě mám doma ale čtvrtý díl. Ten citát na konci je svatá pravda. Líbí se mi.

Z předešlého dne mám zajímavé zážitky. Cestovatelská přednáška na Výstavišti mě navzdory mé chabé vytrvalosti opět nalákala vyrazit na trek do hor. I když Karakoram je asi jen pro opravdu velké drsňáky. Jeden doktor z brněnské nemocnice má zálibu právě šplhat na hory. V Karakoramu byl dvakrát, jel tam dokonce i navzdory hrůzným zprávám, které tu u nás kolovaly o této teroristické oblasti. Tito cestovatelé ale měli všechno pečlivě naplánované a byli neustále v kontaktu se spolehlivými lidmi. Takže se vrátili v pořádku. Nad fotkami osmitisícovek jako K2, Broad Peak a Gašerbrum se mi tajil dech. Spousta sněhu, ledovce, ostřílení nosiči a chatrné lávky..vesnice, kde nežijí vůbec žádné ženy.. níž zas krásná zelená krajina, kde všechno kvetlo, prohánějící se svišti, malí ptáčci v hnízdě a z ničeho se najednou vynořil princ na krásně ozdobeném koni. Z jeho posunků pochopili, že chce něco na bolest hlavy, a tak od pana doktora dostal dvě pililky Ibubrofenu. A jel dál. Chudý kraj, kde i kvůli 4 Kč, které vybírají za přechod mostu, přicházejí lidé o život., nám se to jeví jako naprosto šílené, ale pro ně jsou zřejmě ty 4 Kč velké mění.

Druhou přednášku o Etiopii jsem nestihla úplně celou, tam nám ukazovali hlavně různá etnika. Připadalo mi to ale spíš už jak z rychlíku, nemělo to úplně tu pravou atmosféru, domorodci si tam už zvykli na to, že za každou jejich fotku, kterou člověk pořídí, chtějí zaplatit. Zajít na festival byl, myslím. dobrý nápad, přišla jsem úplně na jiné myšlenky.

Včera mi pomohl E. odstěhovat nový psací stůl, který jsem si koupila. Ještě ho musím nějak složit, snad se mi to s pomocí kluků podaří. A večer byl fantasy ples. Velká akce tohoto víkendu. Úžasně jsem si tam zatančila =) Zas a znova jsem si uvědomila, jak mě ten tanec baví a že bez něj nemohu už vůbec žít. Tančili jsme i ve velkém kruhu, přičemž bylo docela umění nerozpojit se. A taky hromadnou mazurku..makarenu a ptačí tanec. Byla jsem svědkem vyšetřování čtyřnásobné vraždy členů městské hlídky, viděla jsem Mrakoplaše a nejvíc ze všeho se mi líbil kostým kocoura Silvera. A taky jsem zjistila konečně, jak se jmenuje jedna skladba, na kterou jsme už dřív tancovali při zumbě a po které jsem dlouho pátrala.

Tož dobré to bylo, ale teď bych měla začít dělat něco pro školu. Těší mě představa, že už jen 3 dny.


drobné vyšinutí během odpočinku..
P.S. Ničemu nebylo při vzniku této fotky napomáháno. Vážně.

Mein bester Feind

11. listopadu 2011 v 22:29 | mnauuuky |  Co mě kdy zaujalo
Celý film by se dal charakterizovat jedním slovem-paradox. Už jen představa, že se přátelí dva tak různí lidé, nácek Rudi a Žid Victor Kaufmann, je nesmírně zvláštní. Člověka napadá, jak dlouho takové přátelství vůbec dokáže vydržet? Victor prozradí Rudimu tajemství, jeho rodina vlastní obraz od Michelangela. Netuší, že Rudiho brzo pohltí nacistické choutky a vše o obrazu Němcům prozradí. Vzápětí je Victor s rodinou poslán do koncentračního tábora, obraz je zabaven a Rudi se stává členem SS. Brzy se však zjistí, že obraz, který nacisté našli v Kaufmannově domu, je padělek. Rudi je svým nadřízeným donucen vyhledat Victora v koncentračním táboře, chce z něj dostat informaci, kde obraz je. Ale Victor to netuší. Jeho otec, který jediný znal místo úkrytu, v krutých podmínkách zemřel. Jenže Rudi mu nevěří. Victor dostane nápad. Začně "hrát divadlo", že obraz je uložen v sejfu ve Švýcarsku. A pro jeho vydání je zapotřebí Victorův podpis a podpis jeho matky. Rudi veze Victora letadlem k výslechu do Berlína, cestou je však letadlo sestřeleno. Victor má štěstí a nic se mu nestane. Z hořícího vraku vytáhne zraněného Rudiho. Ostatní členové posádky jsou mrtví. Schovají se v nedalekém opuštěném úkrytu, který patří Polákům. Victor jde na průzkum a zjistí, že se kolem nepohybuje polská jednotka, nýbrž německá. Každý minuta zde hraje roli. Victor Rudimu namluví, že v okolí jsou Poláci, že je nebezpečné nechávat si na sobě německou uniformu. Rudi ji sundá a Victor mu řekne, že ji jde zakopat. Jenže místo toho si ji nasadí on sám a práve včas, protože do úkrytu přicházejí němečtí vojáci. Victor se začne chovat jako nacista a vojáci si myslí, že Rudi je Žid. Role se vyměňují.

Ve filmu je spousta napínavých situací.. už už je Victor prozrazen.. to když dovolí Rudimu, aby se při výslechu, který sám Victor provádí, posadil na židli. Jenže pak ho z ní srazí.. právě v okamžiku, kdy do místnosti vtrhnou ostatní náckové. Victor má jediný cíl-dostat svou matku do bezpečí-do neutrálního Švýcarska.

Kuriózní je taky situace, kdy Rudi přesvědčuje nacisty, že on je nácek a že Victor má jen jeho uniformu. Dokonce musí ukázat i to, jestli má obřízku.. a opravdu má. To mu jen přihorší, nepomůže to, že říká, že to má kvůli nějaké nemoci z dětství. Victor se tedy k takovému ponížení nakonec snižovat nemusí.

Úplně nejsilnější scéna z tohoto filmu je ta, když přivádí do místnosti, kde probíhá výslech, Rudiho snoubenku. Rudi ale donutil tuto ženu, aby se s ním zasnoubila. Původně to byla Victorova láska, kterou mu ale jeho přítel zabavil i s celým majetkem jeho rodiny. "No tak, běžte pozdravit svého manžela.." Oba dva stojí vedle sebe, ona na chvíli zkamení, ale pak přistoupí k Victorovi a pozdraví jeho. Pro Rudiho je to šok! Victor je ale též v šoku. Později se Victor dozví, že ho tato žena stále miluje, že ji Rudi donutil se zasnoubit. Společnými silami se jim podaří vypravit vlak s Victorovou matkou do Švýcarska. Victor se tam vydává letadlem,bohužel je ale prozrazen. Letadlo se vrací zpět do Berlína, prozradil je telegram, který odesílali jednou do Švýcarska. Matka je ale už v bezpečí..zachráněna.

Rudi se opět dostává na svou pozici v SS, chce z Victora vymámit pravdu, kde je ten obraz. Jenže Victor ve skutečnosti fakt neví. Stejně už je ale pozdě, obraz kvůli kterému měla přijet důležitá návštěva z ciziny, není k nalezení.

Paradox je, že celý příběh končí jakýmsi patem, Victor překvapivě není zabit.. a navíc po válce se jemu, jeho manželce i matce, která se navrátila ze Švýcarska, povede jeden malý VELKÝ triumf.


Jednou za podzimního večera

11. listopadu 2011 v 20:26 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Tak jsem tu zůstala v celém bytě sama..v posteli s tisíci posmrkanými kapesníčky. Nevím, jak to tady bez Rozárky a bez lidí přežiju. A ještě ke všemu na mě vlezla ta pitomá alergie. Asi to na mě přišlo po tom vysávání koberců. Ale alergie je jen drobnost, co mě trápí. Už jsem se nemohla dívat na to mé prostírání s kočičkama, tak moc se mi po Rozárce stýská, chtěla bych ji pohladit, slyšet jak vrní.. ale nemůžu, je přes 200 kilometrů daleko.. a sní i všichni, které bych chtěla vidět. Strašně mě mrzí, že zítra nebudu večer s Příběháři :-(( Na párty, která se měla dnes u nás konat, nakonec nikdo nepřišel. A tak jsme hráli s Tomem sami. Zkusili jsme hru Partička. Je to prý podle nějakého televizního pořadu. Docela mě to bavilo. AKorát jsme neměli diváky(což je ale možná spíš dobře) Hra spočívá v tom, že jeden si vymyslí situaci a tu pak vypráví v cizokrajném jazyce. Druhý je tlumočník a překládá do češtiny. Ty role jsme si střídali, občas mě napadaly i pěkné nechuťárny. Ale oba jsme se pěkně pobavili, bavilo mě jak vyprávění, tak tlumočení. Přičemž tlumočení bylo občas náročné, z každého slova i pohybu něco vyčíst. Je to príma hra, určitě bych si ji ráda ještě zahrála. Předtím, než se vrhnu na film Amelie z Montmartu, bych ráda ještě napsala něco o filmu Mein bester Feind.

Všimli jste si dneska jedničkového data? Věříte na "magii čísel"? Já ne. Ani se mi dnes nic zajímavého nestalo. Byl to spíš podprůměrný den.

Když je zábava..

11. listopadu 2011 v 11:42 Kočka na každý den
Konečně pátek. Měla bych se radovat, protože v pátek jezdím domů, touhle dobou bych byla v buse.. tipuju tak někde před Prahou. Jenže tento víkend to bude všechno jinak. Dostala jsem pozvání na sobotní večer.. na tři akce! Jenže roztrojit se nemůžu, a tak dvě z nich budu muset oželit. Mám tu Podzemí. Tu knížku úplně hltám. Netěším se, až ji dočtu. Pak mě čeká přečíst povinně Nachgetragene Liebe. Jsem teprve na 50. stránce a moc mě to nebaví.

Poslední dobou si pouštím pořád dokola na youtube tuhle písničku. Připadá mi taková drsňácká ;-)

Lange Nacht se nám včera myslím povedla. Slovo Rassekatzenzuchtverbände jsem si během celého dne řekla tak tisíckrát, takže jsem se při čtení naostro ani nezadrhla. Odešla jsem v jedenáct v noci.. a to ještě nebyl konec. Z poslední části bych asi už nic neměla, s přibývajícími hodinami, kdy se mi chce spát, je pro mě čím dál tím víc obtížnější prozumět i česky mluvícím lidem, natožpak němčině. Nejvíc mě asi překvapil jeden starší kluk z germanistiky, který se mnou byl letos v Lipsku. Ještě s jednou dívkou měli reklamní spot, kde nabízeli lidem sbalení kufru na cesty. Síťovka jako ochana proti komárům, škrtidlo po kousnutí hadem, nebo holicí strojek, který prezentovali jako odtsraňovač chlupů z kiwi :-D Pro mě to bylo jedno z nejlepších vystoupení. Už dlouho jsem se tak nenasmála.


Nechápu..

10. listopadu 2011 v 16:56 Kočka na každý den
Co napsat k dnešnímu dni? Že za nic moc doteď nestojí. Hned ráno jsem měla chuť proletět zdí. Co jiného taky udělat, když až ve škole jsem zjistila, že jsem špatně pochopila úkol. Má pětihodinová práce byla k ničemu. A to jsem se ještě u kamarádky ujišťovala o zadání úkolu. Proč musím všechno chápat jinak než ostatní?
Jsem fakt unavená a může za to práve ten včerejší úkol. Po obědě jsem si proto šla zdřímnout. Teď jsem se probudila a už je to lepší. Trénuju výslovnost textu. Je tam jedno slovo skládající se původně ze čtyř slov, takže jestli ho přečtu bez zaškobrtnutí, bude to úspěch. Jsem zvědavá, kdo všechno přijde.Škoda, že tam nebude nikdo z mých pražských kamarádů a blízkých..
Už mi tu chybí Rozárka, nevím, jak to celý víkend bez ní vydržím. Naštěstí bude příšít týden velmi krátký, a pak se dočkám. Asi mě čeká plavací maraton :-D Snad to dnes zvládnu, jsme hned druzí, takže to budeme míst aspoň brzo za sebou.. Snad nebudu moc nervózní.



Jako kočka a myš..

9. listopadu 2011 v 15:10 Co mě kdy zaujalo
Taky nesnášíte otravné pdfky ? Přehlcuje vám to schránku, nestíháte to číst, nebo je dokonce hned mažete? Já je taky moc v lásce nemám, jen občas nějakou otevřu. Tohle video mě ale docela pobavilo. A nenechte se zmást názvem tohoto článku, nebudou tam žádné myši a kočka je zde jen jedna a to dost veliká..


Z nebe na tvrdou zem

9. listopadu 2011 v 15:04 Kočka na každý den
Ach jo, nechápu, jak se mi může během pár minut absolutně změnit nálada. Jakmile se na vás nalepí nepříjemné věci, ty předchozí pěkné jako by nebyly. Megaúkol, který nám zadala lektorka ještě zdaleka není to nejhorší.

Ale k tomu pozitivnějšímu.. usilovně pracuji na akci "Švédsko". Zatím spíš tápám, zkouším a vyptávám se. Ale jsem pro to udělat cokoliv. Hlavně abych to stihla.

Poznala jsem další pěknou část Brna. Za Kraví horou.. z druhé strany, než je planetárium. Je tam pěkná vyhlídka, Winstonův park(nebo les?) a pěkný rozhled na sever Brna. Svítilo sluníčko, bylo tam hezky. Kdyby aspoň má angličtina nebyla tak chatrná 8-) Každou chvíli jsem se musela ptát na nějaké záludné slovíčko.

Prezentace o Helsinkách se líbila, teď se asi zblázním z toho úkolu a večer si jdu zatančit pro uklidnění ..a taky mám generálku čtení svého textu. Už zítra to bude na ostro..


Den na Švédsko

8. listopadu 2011 v 23:04 Kočka na každý den
Mám nový objev. Ne, není to člověk, ale škola, kam bych chtěla vyjet na studijní zahraniční pobyt jako tzv. freemover. Vůbec jsem dneska měla na vyhledávání štěstí. Tisíckrát jsem zadala do googlu studium němčiny ve Švédsku, ale nevypadlo nikdy nic kloudného. Až dnes jsem našla to správné slovní spojení :-)) Strašně moc si přeju, aby mi ta škola vyšla, aby mi brzo odpověděli na můj e-mail a aby to bylo pro mě do budoucna dobré rozhodnutí.

Swingu jsem si tentokrát užila dosyta. Dvě hodiny na parketu..nevím, proč mám takové štěstí na nováčky, dneska jsem zas jednoho zaučovala. Ale baví mě i tato činnost, akorát se při tom sama moc nezdokonalím. Myslím, že i můj taneční partner udělal pokrok, snad to půjde už jen k lepšímu. I když jsem dnes byla taky vyvedena z velkého omylu. A to v tom, jak se dělají swingouty. Nebo mě to spíš v Praze učili jinak. Budu se muset odnaučit dělat během swingoutu triple step.. možná jsem to dělala dosud blbě, možná ne..ještě se zeptám Máji, třeba je to opravdu tím, že se to v jiném kraji může učit jinak (-:

Měla jsem taky prezentaci na jeden kraj Švédska. Právě ta mě taky dnes nakopla k tomu ještě to hledání nevzdávat. Po těch obrázcích, které jsme shlédli, jsem dostala takovou chuť jet do Švédska. A švédské písně mé touhy ještě podpořily.

Už je pozdě, zítra se zas přesunu do němčiny. Čeká mě pro změnu prezentace na němčinu.. a o čem asi? O Helsinkách!
Jdu si dát ještě polívku, vím, že je to na noc nezdravé, ale když já mám takový hlad..


z deviantart.com od Umb

Kočka šatní

7. listopadu 2011 v 19:26 Kočka na každý den
Stále nemám šaty na ples, to mě teď začíná docela tížit. Doma jsem už prohrabala všechny šatní skříně, ale nic vhodného jsem nenašla. Jsem zvědavá, v čem nakonec půjdu.Možná se půjdu podívat do půjčovny kostýmů nějakého divadla.

Začetla jsem se nyní do Podzemí, takže skoro jinou činnost než to čtení ani nedělám. Ještě musím připravit na středu prezentaci o Helsinkách, ale to bude brnkačka. Rozárka se ráno rozložila na koberci, jako by tušila, že ji dlouho neuvidím. Podrbala jsem ji na bříšku, ale brzy přede mnou utekla.

Vypnula jsem topení, abychom tu na bytě neměli tak přetopeno. Nechápu, jak je možné, že v Praze se mi zdá, že máme doma zimu a tady zas, že je přetopeno. Asi by to chtělo nějaký kompromis. Mimochodem.. o víkendu bude probíhat v Brně cestovatelský festival "Kolem světa". Nakonec to bude mít i hodně pozitiv, že tu zůstanu. Ráda bych zašla na Karakoram a Divokou Etiopii.. V Praze bude festival taky, takže pokud jste z těchto měst, můžete zajít. Jsem ráda, že nežiju někde v nějaké díře, na vesnici, kde není zdaleka tolik příložitostí. Když jste ve větším městě, můžete si z akcí vybírat.


Pomoc pro Čiperku

6. listopadu 2011 v 22:58 Kočka na každý den
Je to dobrý pocit, když víte, že máte něco, na čem jste dlouho pracovali, konečně hotové. Prezentací na švédštinu se už tedy nemusím dále zabývat. Härjesdalen je část ve středním Švédsku.. spíš na západ, velmi řídce osídlená oblast podobná Laponsku. Kdybych se tam mohla tak na vlastní kůži podívat.. To by bylo něco dočista jiného.. než skládat střípky z různých encyklopedií, reportáží a útržků.

Pomohli jsme Čiperce vyřešit jednu tíživou situaci. Uvolnili jsme cihlu na půdě, takže díra na protažení je už pro všechny kočky dostatečně veliká. Můžou tak pobíhat volně venku a když jim začně být zima, protahnou se tou škvírou rovnou do stodoly a můžou se ohřát u trubek od kotle. Moc se mi dneska líbilo, jak se vyhřívala na zídce na taškách. Připadá mi, že vyhledávám teplo stejně jako ty kočky.

Dneska jsem šla také po dlouhé době plavat do Radlic. Ubývají mi ta okýnka na permici nějak pomalu. Jsem ráda, že se mnou šla Terka, samotnou by mě to moc nebavilo. Díky, že sis udělala čas, Terko =)

Netěším se do Brna. Protože mě hned zítra čekají dvě nudné hodiny morfologie, protože deset dní neuvidím Rozárku, svůj pokoj.. nikoho z Prahy.


Záplava žluté

5. listopadu 2011 v 23:13 Kočka na každý den
Návštěvou Martiny a holek jsem si zas zavzpomínala na Ukrajinu a na Finsko. Překvapilo mě, že jsem toho dosud moc nezapomněla. I když asi je to ještě krátká doba. Také se před námi na stole objevilo spoustu dobrého jídla, takže jsem se zas po dlouhé době docela přejedla. Zítra to na plavání doufám vyplavu. Upekla jsem koláč, je takový jednoduchý podle receptu z hrnku, snad bude dobrý, drobenka se na něm sice trochu zapekla do těsta, ale snad to nebude vadit. Taky jsem po dlouhé době zašla do knihovny a zaplatila zpozdné, které mi zas naběhlo. Štve mě, že mi propadla rezervace, že bude kniha vrácená do knihovny tak rychle, jsem netušila a jako na potoru jsem byla dlouhou dobu v Brně. Nakoupili jsme v supermarketu.. Stihla jsem se pomazlit se svými chalupovými kočkami, Čiperka mi vrněla do ucha.. :-) Pokochala jsem se žlutým listím, které je teď úplně všude, zapálili jsme také svíčku na hřbitově.. to všechno jsem stihla za jeden jediný den. A to jsem se probudila dnes ráno ještě v Brně.

Jako bonbonek si nechávám pro dnešek Gábu =) Přesně takhle jsem se taky brouzdala listím..


Podzimní nálady spojené s kočkováním

5. listopadu 2011 v 20:00 | mnauuuky |  Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
listopádky z naší zahrádky





ryby v jezírku se už jistě také připravují na zimu..



balanc na plotě


cizej kocour byl asi pozvanej slepicemi "ke stolu" :-)



.. myslím, že žádná z nich není jedlá.. ale kdo ví, ty Pavlovy Václavky bych asi taky nikdy v životě nepožila :-D





před hřbitovem na Mořině


mít doma taková koberec... O :-)




sněží..!


Kočičí výstava v kavárně

4. listopadu 2011 v 22:27 Kočičí všehochuť
Na Café Maia nedám dopustit. Ráda tam si tam chodím popovídat se svými kamarádkami, je to tam uklidňující a nekuřácké. Můžete si vybrat mezi velkým množstvím čokolád, ledových krémů, koktejlů apod. Čím mě ale nejvíc tahle kavárna potěšila, je výstava kočičích fotografií. Petra Žallmannová zde vystavuje své fotografie koček z Malty. Fotky si můžete i koupit, většinou jednu za 200,-. Peníze jdou ale na dobročinné účely. Už jsem v kavárnně ty kočky viděla dvakrát, ale přesto mě to tam stále láká. Přála bych si, aby tam ty kočky visely natrvalo.. Jestli jste z Brna, nebo budete někdy poblíž, určitě tam zajděte. Kavárnu doporučuju a ta výstava je moc hezká :-)

Tmou TMOU!

4. listopadu 2011 v 22:14 Kočka na každý den
Vrátila jsem se z TMOU!. Né, neděste se, nejsem nějaký génius, kterému se podařilo tak brzo dorazit až do konce, ani jsem to předčasně nevzdala. Šifrovačky nejsou moje silná stránka, ale pomáhat mě při nich baví. Poprvé jsem si vyzkoušela orgovat na stanovišti. Byla jsem hned na druhém, proto už teď sedím v teple.. ve svém brněnském domově. Všech 250 týmů dřív, či později došlo. Potkala jsem i příběhářský tým, přišli docela brzo. Podávala jsem šifry a ptala se vždycky, jaký byl výsledek té předchozí. Bylo to zajímavé, někdo tu otázku pochopil hned, někdo až po detailním vysvětlení..občas jsme taky museli přiložit ucho k telefonu a poslouchat výsledek šifry od zbývajících členů týmu, kteří byli na jiném stanovišti. Bavilo mě to sledovat, jaké různé typy lidí přichází, spousta matfyzáků tam určitě byla, ale třeba i maminka s kočárkem a pán na vozíčku. Většina lidí byla ještě dobře naladěná, příjemná, plná energie.. S přibývajícím časem a únavou to bude ale horší a horší. Jsem zvědavá, kdo to letos vyhraje. Trochu mě mrzí, že jsem nebyla při zahájení, ale na stanovištích jsem si též zakusila tu jedinečnou atmosféru. Na třetím stanovišti, kam jsme odnášeli věci, jsem si mohla projít trasu k šifře č. 3, která se nacházela u Špilberku. To byl pro mě velký zážitek. Vešli jsme do podzemí, stěny byly zděné, před námi úzká dlouhááá chodba ozářená jen barevnými tyčinkami. Sem tam malý schůdek a po stranách jsme míjeli spoustu prázdných místností, kde nebylo buď vůbec nic, nebo police, nebo záchod, či sprchy snad. Pak jsme se otočili kolmo a před námi zas dlouhá chodba.. všude tma, ta malá světýlka nám moc na cestu neposvítila. Uprostřed tohoto krytu byla umístěná šifra- nebo spíš kaňka :-D Tahle procházka byla pro mě příjemně strašidelná. Jsem ráda, že jsem si mohla projít část cesty, po které šli účastníci. Když jsme se zpátky venku na čerstvym vzduchu zeptali orgů, co že jsme to prolejzali, řekli nám, že jsme byli v protiatomovém krytu. Hm, ještě nikdy jsem snad v něčem takovém nebyla.. a ani nevím, kde se takové kryty v Brně (i v Praze) nachází. Prostě hustý!
Kaňku jsem si vzala domů, ale pochybuju, že ji vyluštím.

Kromě TMOU! jsem měla ještě jednu zajímavou akci- resp. setkání. S kamarádkou Věrkou, která studuje v Praze norštinu a francouzštinu, jsme šly do kavárny. Povídaly jsme a povídaly.. hlavně o cestování, o škole, o prázdninách a o Skandinávii. Zas jsem dostala chuť někam vyrazit. Jo a o víkendu si chci sednout a napsat přihlášku na jednu univerzitu, kam bych chtěla jet jako freemover. Pak ještě musím udělat prezentaci na švédskou oblast Härjedalen. No mám co dělat :-)


z deviantart.com od MyOwnVenom

Mrtvola ve sklepě

3. listopadu 2011 v 20:20 Verschiedene Sachen
Kam sní(m)? Docela krvavé video. Ještě štěstí, že je to kreslené ;-)




Když se člověk kolem sebe pořádně rozhlíží..

3. listopadu 2011 v 18:52 Verschiedene Sachen
Na to, že se mi chtělo a chce tolik spát, jsem odpoledne měla docela akční. Kdybych vzala s sebou foťák jistě bych si pár zajímavostí vyfotila. Ale neměla jsem ho, a tak vám to aspoň popíšu.

Olympia na konci světa
Tohle nákupní centrum se už snad ani nenachází v Brně.. je v Modřicích a cesta autobusem mi trvala půl hodiny z Úzké. Podél silnice vidíte rodinné domky, jednou mě taky zaujal barák do řeckého stylu se sousoším.. tipuju, že Achilla :D Byld et bych v tom rozhodně nechtěla, vzpomněla jsem si hned na ukrajinské paláce.. Míjíte pole a už ani skoro nevěříte, že někdy brzo bude větší civilizace. Najednou se před vámi objeví obrovský komplex obchodních řetězců. V dálce jsem viděla mega budovu s nápisem Kika. A co mě napadlo hned po vystoupení z autobusu? Vydat se směrem, kde jsem tušila tu Kiku. Jenže jsem si pěkně zašla. Nevěděla jsem, že všechny ty obchody jsou průchozí.. a tak jsem šla pře zadní vchod, podél silnice asi kilometr a půl..nikde nikdo, až jsem konečně narazila na parkoviště a v dáli spatřila i vchod do Kiky. Je to zvláštní, ale asi jsem nikdy tak obrovský komplex obchodů neviděla. Nevzpomínám si, že by v Praze nějaký takový byl. Všechno je se vším propojené, jen sa tam umět vyznat. Moc lidí tam ale tedy nebylo, většina obchodů zelo prázdnotou. Ale zajímavé obchody to tedy jsou, to se musí nechat.. bohužel taky dost drahé.

Stoleček
V Kice to s "přeplněností" bylo jako všude jinde. Hlavně ve vyšších patrech skoro nikdo nebyl. Stoleček, který si chci koupit jsem brzo našla, líbí se mi, takže se příští neděli pro něj stavím. Když už jsem se tam tahla takovou štreku, koupila jsem si aspoň malý polštářek na byt. :-) Tašku mi ale odmítli dát, tak jsem ho celou cestu držela v ruce..docela hřeje.

Vánoční výzdoba
Toho jsem se tedy dost poděsila, je 3. listopadu a všude už mají rozvěšené vánoční koule, blikačky, venku svítí stromky. Každý rok začnou s těmi Vánocemi blbnout dřív. Na tomhle člověk taky dost pozná, jak to letí.. Já jsem ještě ale naladěná na podzim..

Počasí
Překvapilo mě, jaká dneska byla zima. V kratší sukni bez legín se to už nedá skoro vydržet. Na druhou stranu se mi líbí stromy před naším bytem, jsou žluté jako sluníčko a není chvilka, aby z nich nespadl lístek.

Konkurence
Z okna autobusu jsem zahlédla dva Erotic shopy hned vedle sebe, jak se můžou snášet? A jak se můžou oba dva dlouho udržet? Buď má každý úplně jinou sortu zboží, nebo mezi sebou mají uzavřenou smlouvu o spolupráci.. kdo ví.

Krajina
Bílý oblak nad polem, v dáli stromy a domečky. Ještě dál nějaká továrna.. Aneb jsme na okraji Brna.

Výloha
Ve výloze jiného obchodu jsem zas viděla psa. Nebo to byla ovečka? Každopádně to mělo čtyři nohy a uši jak plácačky, velikost tak metr a zřejmě to bylo kudrnaté. Co tam mohli tak prodávat?


Tohle je pro změnu beran.. patří mé tetě z Broum.



Nechte mě spát

3. listopadu 2011 v 12:47 Kočka na každý den
Mrzí mě, že se mi včera nedostalo času na blog. Teď už můžu být v klidu, prezentace je za mnou, a tak můžu trochu zvolnit... vydechnout a věnovat se něčemu nepovinnému. Kromě učení se mi zbylo včera jen trošku času na tanečák. Tentokrát jsem opravdu odešla brzy, přeci jen příští týden už vystupujem na Lange Nacht, tak se musíme pečlivě připravit. Ze školy jsem ale nešla hned tak úplně na byt, nýbrž do hospody. Ještě jsem tenhle semestr s lidmi s tanečáku nikam nezašla, takže jsem byla ráda, že se něco takového podniklo. Řezané mo moc chutnalo, bylo to s nimi příjemné, akorát je mi líto, že jsem byla dost ospalá, a tak jsem nebyla všechny rozhovory moc schopná vnímat. Klížily se mi oči. Podle mého názoru se nám rezentace docela povedla.

Promítala jsem si teď fotky z letního tábora.. vzpomínám na prázdniny. Ignasi už poslal videa z Finska, tak se těším, až si je pustím.. Ve dvě mám konverzaci s M., jsem zvědavá, jestli ze mě vypadně něco smyslupného. Pak mě čeká výlet do Kiky a spánek.. zasloužená spánek ( a možná vezmu do ruky i kytaru..) Jo a dnešní sen stál fakt za ..... Nechápu.. už je to druhý sen.., který se mi v posledních dnech zdál a který je fakt hnus. Čím to může být? Nikdy dřív jsem si takhle do detailu své sny nepamatovala..


z deviantart.com od Moowna