Listopad 2011

Nemyslet na budoucnost

30. listopadu 2011 v 15:08 Kočka na každý den
Zdravím vás po dlouhé jednodenní nepřítomnosti :) Včerejšek byl dosti náročný, hlavně co se technické stránky týče. Dvakrát jsem musela psát pohádku, která se mi bohužel napoprvé neuložila, nebo uložila, ale neznámo kam. Jen klid, počítat do deseti a bude to dobré. Momentálně mám ovšem prima náladu, během dvou hodin se mi zlepšila o 95% :) A může za to jedna skvělá konverzace. Nyní mám zas jistější pocit, že to, co dělám, má smysl a že má cenu vrhat se do všech plánů. Že nemá cenu být pesimistický, ale naopak bychom se měli radovat z každé maličkosti. A neváhat nad tím, zda jet, či nejet do zahraničí. Když tady ta možnost je, tak ji vzít.

Včerejší swing byl katastrofa :-D Jednoduše.. moc nám to nešlo. Teda trochu víc.... Ale brali jsme to s humorem, občas nevěděl můj leadr, co zrovna udělat za figuru, a tak jsme se zadrhli. Trotzdem hat es mir Spaß gemacht.

Třeba bude dnešní tanečák taky legrační, třeba nám to půjde líp.. důležité ale je, si myslím, si to užít. :)


Rozárka pěchuje

28. listopadu 2011 v 23:09 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Přidávám sem video ze včerejšího rána, kdy naše Rozárka měla pěchovací náladu. Foťák byl po ruce, tak ji tu máte pěkně při činu ;-)


Plno

28. listopadu 2011 v 19:40 Kočka na každý den
Na byt jsem se dostala až teď.. celý den se tahám s krosnou, udělám velký nákup v Albertu a zapomenu si říct o tašku, pak musím půl hodiny přerovnávat věci, aby se mi do batohu vešly toaleťákové role. Extrémně mě dnes bavila literatura, popsala jsem už i poslední stránku ve svém sešitě. Přednáška o Hitlerově Vídni v MZK byla také zajímavá. Nikdy jsem o Hitlerově mládí nic neslyšela. Překvapilo mě, jak si skromně žil. A jak na něj byl jeho otec krutý, prý jo mlátil tak, že jeho matka měla strach, jestli to přežije! Posluchači mohli číst německý text na plátně, já jsem se snažila vnímat jak povídání v němčině, tak i ten text. Bylo zapotřebí se tedy dvojnásobně soustředit, přednáška ale byla asi jen 45 min., takže jsem vydržela až do konce. Diskuse byla už tlumočená, na kousek jsem též zůstala, tlumočnické řemeslo mě totiž náramně fascinuje, zachytit řeč v cizím jazyce a zpětně ji přednést je dost náročné, ale chtěla bych se to někdy naučit.. aspoň to zkusit.


z deviantart.com od DerDunkleEngel

Má nejoblíbenější knižní postava

27. listopadu 2011 v 19:46 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)

Nejoblíbenější knižní postava. Jasně, že Bartimaeus! Nad tím nemusím ani vteřinu přemejšlet. Od té doby, co jsem ho poznala, je tu pořád se mnou. A je to už hezkých pár let, co se známe. Poznali jsme se, když mi bylo patnáct a jemu necelých pět tisíc let.


Bartimaues je džin, džin střední úrovně, který nechce připustit, že existují mocnější bytosti než on. Nesnáší, když mu někdo říká démone, má rád volnost a štve ho, když musí sloužit dvanáctiletému klukovi. Nejlepší jsou jeho poznámky pod čarou, kdy Bartimaeovi můžu nahlídnout do hlavy a přečíst si jeho myšlenky. Jeho vtípky a suchý humor mě kolikrát při čtení knížky pěkně rozesmály. Bartimaeus si nenechá nic líbit, občas se mu jeho riskování ale vymstí a ocitne se v nezáviděníhodně situaci, např. v ocelové míse plné polívky;). Bartimaeus je občas tvrdohlavý. Může měnit podoby. Nejraději se však mění v mladého chlapce zavinutého do bílého roucha- do Ptolemaia. Bartimaeus byl nejvěrnějším slouhou Ptolemaia, měli mezi sebou velmi silné pouto. Zachránil Ptolemaiovi život.

Když je slabý, musí se vrátit do svého domova..do svého světa, dokud nezesílí. Bartimaeus není černobílá postava, čtenář až téměř do poslední chvíle neví, jaký vlastně je.. jaká je jeho pravá tvář. Až po přečtení všech dílů, se mi vyjasnilo. Je těžké ho přiblížit někomu, kdo ho nezná. Možná každý, kdo tu knihu četl, měl, či stále má svého Bartimaea, třeba se trochu lišil od toho mého. Můj Bartimaeus je tu pořád mnou, sice už ne tak intenzivně, jako to bylo při četbě knížky, ale stačí, když na něj pomyslím.. Přilítne mi do hlavy a pohladí mě po duši.

Kiwi koktejl

27. listopadu 2011 v 17:08 Verschiedene Sachen
Vyrobila jsem si kiwi koktejl. A bez návodu, jen tak od oka. Chutná výtečně.

Stačí 2 kiwi, mléko, 1-2 vanilkové cukry a nastrouhaná skořice. Připadám si jako v čajovně. Nedavno jsem pila v čajce masalu, ale nebyla jsem s ní spokojená. Suroviny jsme si museli smíchat sami a připadala mi slabá a málo sladká. Ne všude ji umí udělat dobře. S koktejlem jsem ale byla dosud všude spokojená. Hlavně v kavárně Maia je umí výborně. :)

Jaké máte rádi koktejly? Já malinové.
A pijete taky masalu?


Jak je to s tím Sluncem?

27. listopadu 2011 v 16:57 Kočka na každý den
Hned ráno mě překvapilo, kolik je v kuchyni a v obýváku světla. Měla jsem pocit, že je letní den. Sluneční paprsky pronikaly snad do všech škvír pokojů. Bylo to povzbuzující. Hned ráno jsem začala tisknout přihlášky a zkoumat pokyny ke svým dokumentům. Zítra bude vše kompletní a pošleme to. Doufám tedy, že nic nebude chybět. Taky jsem doteď studovala polární záři, polární den a noc.. mám na to v úterý referát. Řeknu vám.. vysvětlovat, jak vzniká polární záře, je ve švédštině docela oříšek 8-) Když tomu ani v češtině úplně nerozumím.. Už se docela těším do Brna, zvláštní. Myslím na všechny lidi, které tam mám(znám).. už těším se, až je zase uvidím. Jako by rodina=Praha, přátelé a škola=Brno....

Momentka z dnešního rána, kdy Rozárce srst svítila v odrazu slunce :)


Vnucovat - ne, děkuji.

26. listopadu 2011 v 23:23 Kočka na každý den
Konečně konec. Vydržela jsem se s velkým přemáháním dívat na Českého slavíka, samozřejmě to dopadlo tak, jak snad všichni předpokládali. Co mi nejvíc vadilo, byly ty reklamy, někdy i po pěti minutách vysílání. Občas jsem odbíhala, a pak nestíhala pokračování přenosu, ale většinu jsem stihla. Jediné, co mě trochu pobavilo, byl Tomáš Klus a jeho odvážná písnička Za co, pane bože, za co. Jinak mi připadala většina zpěváků i skupin na jedno brdo. Jsem ale ráda, že vítězi ve své kategorii se stali Kabáti. Těm to přeju.

Dneska jsem se byla podívat s kamarádkou na rozsvícení vánočního stromku na Staromáku. Sama bych se tam nikdy nevypravila, ale Míša mě pozvala, a tak jsem po krátkém váhání pozvání přijala. Mé tušení, že všude bude hafo lidí, se splnilo. Do dvou ulic, přes které jsme chtěly na Staromák vejít, nás vůbec policie nepustila. Naštěstí v Dlouhé ulici zátarasy ještě nebyly. A tak jsme vybojovaly docela pěkné místo.. strom jsme viděly tak z 200 metrů, pěkně celý.. Stromek při rozsvěcování vydával různé barvy a dokonce prý k tomu hrála i hudba. Tu jsme ale neslyšely. Myslím, že mu to nejvíc sluší, když září celý bez žádných blikacích a barevných efektů. Oběma se nám dokonce podařilo později probojovat až úplně ke stromu, problém pak ale byl dostat se z náměstí pryč. Každý chtěl někam jinam, a tak byla dost mačkanice. Myslím ale, že jsme ještě s Míšou dopadly dobře. Chvíli jsme si u památníku vychutnávaly zářící stromeček, a pak se vrhli do davu. Naštěstí jsme našli super východ podél zadní části stánků, a tak se nám brzo podařilo těm masám lidí utéci. Zamířily jsme do kavárny U Lucerny, je to má oblíbená.. překvapilo mě, že je tam málo lidí, je poměrně blízko Staroměstského náměstí. Straciatellový dort neměl chybu.. mmmmmm O :-)

Dnes jsem byla ve dvou obchodních domech-Palladiu a Globusu. Kalhoty, které jsme si minulý týden koupila a zapomněli mi z nich sundat bezpečnostní pojistku, už můžu nosit.;) Všude je ale strašně moc lidí, nevím, proč to. To už se všichni připravují na ty Vánoce? Vždyť ještě skoro jeden celý měsíc. Navzdory tomu, že si nechci Vánoce teď ještě připomínat, že se na ně ani moc netěším, se mi rozsvícení stromečku líbilo. Lidi v supermarketech, přetopených obchoďácích a v metru mě ale zas přivedli k zhnusení. Nemám ráda všemožné reklamy a "akce", které mají jediný cíl..nalákat vás, abyste si zboží koupili a obrat vás o peníze. Nad dárky jsem ještě moc nepřemýšlela a vůbec netuším, co bych komu měla dávat. Blbosti se mi kupovat nechce a potřebné věci se tak jako tak koupí. Sama ani nemám skoro žádný nápad, co si přát k narozkám a k Vánocům. Mám spíš pár abstraktních přání. Jinak nevím, jak to letos udělám(e). Na jednu stranu bych ráda zastavila čas.. a klidně bych si tak ještě čtyři pět měsíců pobyla tady a teď.. Na druhou stranu cítím, že by mi možná prospěla i nějaká radikální změna. Uvidím(e)..

Snad jen aby letos napadlo hodně sněhu, to bych si moc přála.


Rozárka.. těsně před podáním pasty, která jí má pomoci s trávením chlupů.. moc šťastně se netváří.

Rozhovor

25. listopadu 2011 v 19:18 Kočka na každý den
Celý dnešní den by se dal vměstnat do téhle ukázky..Doufám, že autor promine, když ji tu uveřejním. Vysvětlit si to můžete, jak chcete..

" Jmenuji se Dan Millman a chtěl bych se objednat k doktorovi Bakerovi na nejbližší možný termín."
" Ano, pane Millmane," odpověděla jasným, profesionálně přátelským hlasem psychiatrovi sekretářky. "Pan doktor má volno od úterka za týden v jednu hodinu. Bude se vám to hodit?"
" Nemohlo by to být dřív? "
" Bohužel..."
" Do té doby se zabiju, milostivá."
" Mohl byste přijít dnes odpoledne," její hlas byl konejšivý. "Hodí se vám to ve dvě hodiny?"
" Ano."
" Výborně, zatím na shledanou, pane Millmane."

(Cesta pokojného bojovníka, Dan Millman)



z deviantart.com od CorkaPawlowa

Elaine

24. listopadu 2011 v 15:51 Co mě kdy zaujalo
Podle mě je to geniální písnička. Poprvé jsem ji dnes slyšela a hned jsem si ji oblíbila. Teď si ji pouštím už poněkolikáté. Jaktože jsem ji předtím neznala? Zvedla mi náladu, jemi do tance.. dík, ABBO ;-)


Der echte Moment

24. listopadu 2011 v 15:36 Kočka na každý den
S ABBou v uších píšu lidem, které jsem už několik měsíců neoslovila, chystám se pokračovat s četbou abnormální knížky a přemýšlím, že bych napsala něco k tématu týdne. Tentokrát mi vyhovuje. Objevila jsem pár zajímavých fotografických blogů, tak si prohlížím různé obrázky přírody, opravdu není nad momentky. Mě baví nejvíc fotit kočky. Jenže jen málokdy se stane, že bych měla foťák i kočku při ruce, a proto mám občas problém vybrat nějakou vhodnou číču z mých alb, a tak si musím občas pomoci internetem. Obecně je strašně těžké fotit zvířata, protože sebou pořád různě melou a nevydrží chvíli na jednom místě. Někdy právě díky tomu mletí ale vznikají bezvadné fotky.

Na Moraváku už mají postavěné houpačky a obří kolo. Nechápu, jak se může někdo v takovéhle zimě takhle bavit. Pouť mám spíš spojenou s létem, ne se zimou. Třeba to ale člověka zahřeje.

Taky se vám někdy stalo, že byste věděli, jaký dárek přesně chcete člověku dát, ale nemohli ho nikde najít? Snažím se pátrat, ale dost beznadějně. Ach jo. Jeden jediný dárek mám vymyšlený, ale ani ten nemůžu nikomu dát, protože je údajně vyprodaný :(

moje momentka..okamžik boje o šňůrku od pouzdra od foťáku


Den hermelínový

23. listopadu 2011 v 22:33 Kočka na každý den
To byl ale zvláštní den. Takový od všeho něco. Jednou jsem si připadala jako největší blbec, jenže to nebylo způsoběno mou nevědomostí, nýbrž tím, že jsem ještě napůl spala. Konverzace jsem dnes měla rovnou dvě-jednu v angličtině, jednu v němčině.. a tanečák dnes stál taky za to. Škoda, že jsem musela zas odejít dřív. Aspoň na nakládaný hermelín jsem pak s kamarády zašla. Mňam. Už je to podruhé za posledních 14 dní, co jsem si ho objednala a měli ho dobře naloženej. Máte ho taky tak rádi?

Kašlu, dost hodně, už mě to štve, asi se zítra konečně vypravím do lékárny. Ach jo.. nechci být nemocná.



z deviantart.com od ryogakunsgal

Goethe!

23. listopadu 2011 v 16:02 Co mě kdy zaujalo
Rozhodla jsem se vám napsat o dalším skvělém filmu, který jsem před pár týdny shlédla. Jmenuje se Goethe!. Nevím, jestli se dá sehnat i s českými či anglickými titulkami, já jsem si ho pouštěla bez titulků v němčině a celkem jsem tomu rozuměla. Příběh Goetha mě tak upoutal, že jsem hned bezprostředně po filmu měla chuť běžet do knihovny a jít si pučit všechny knížky, které tam od něho mají. To mě už teď trochu opustilo, nicméně se Goethe zařadil mezi další autory, na které bych si chtěla udělat víc času a přečíst od nich víc než jen ukázky. A líbí se mi i hudební doprovod.

Goethův otec není nadšený z jeho básnění, chce, aby se jeho syn věnoval právům, ale Goethe u jedné zkoušky propadne. Je poslán k říšskému soudu, kde tráví hodiny a dny nad spoustou dokumentů. Na jednom bálu potká jednu dívku, do které se zamiluje. Zpočátku mezi sebou komunikují spíš v ironii. V jeho lásce ho podporuje jeho přítel. Goehe s Charlotte Buff prožívají romantické chvíle, společně pečou chleba pro Charlottiny sourozence. Pak také oba dva následkem procházky za deště onemocní. Charlottě je představen její snoubenec, shodou okolností Goethův nadřízený. Charlotta musí jeho nabídku přijmout, její rodina je chudá a sňatek by všechny vytáhl z finanční tísně. Goethe netušíc, že je Charlotte zasnoubená, Charlottě vyrábí z papíru divadlo. Trapas nastane, když přijde Goethe k Charlottě na návštěvu a zde se potká právě se svým nadřízeným. Tomu brzy dojde, že Charlottino srdce touží po Goethovi.

Goethe je zdrcený, že ho Charlotte odmítla a ve vězení píše Utrpení mladého Werthera. Chce spáchat sebevraždu, ale psaním si nakonec uleví nejvíc. Příběh je dobrou ukázkou toho, jak se někdy musí člověk rozhodovat pro to, co mu říká rozum, ne jeho srdce. Někdy zas poslechneme srdce, ale občas za to zaplatíme nemalou cenu. Paradoxně Goethovo utrpení(vlastně Utrpení mladého Werthera, přes které ventiluje své city), mu přinese slávu. Příběh tak končí celkem dobře, tužbám srdce nebylo vyhoveno, ale na úkor jejich nesplnění vzniklo toto překrásné dílo, které má rozhodující význam pro světovou prózu.


Jít si za tím..

22. listopadu 2011 v 23:00 Kočka na každý den
Je neskutečné, jak může pouze jeden jediný den zamíchat s vašimi kartami..možná i na příští půl rok dopředu.! Celý den žiju v očekávání, napětí a nejistotě. Cítím to v sobě.. jako když jsou mravenci neklidní před bouřkou, či když se v blízkosti jejich mraveniště objeví požár. Snaží se zachránit, co mohou. Nebudu nic říkat, ještě je to velmi nejisté, ale brzo budu vědět.

Swing dnes působil jako lék na všechny starosti.. Nemůžu se dočkat zítřejšího tanečáku, tanec je pro mě prostě nádherným odreagováním. A konverzace v angličtině, či němčině též. Třeba zas zítra vysvitne sluníčko a vydáme se prozkoumat další mně neznámé části Brna.

Tak zatím.... a rozhodnutím zdar!



z deviantart.com od kepikungu

Huňatý kožich

21. listopadu 2011 v 20:31 Kočka na každý den
Náhodou jsem otevřela složku na své flashce s názvem Dvojník a vybavily se mi časy, kdy jsme s holkama z gymplu běhaly po nocích pražskými uličkami a natáčely film. Kde jsou ty časy? Kam jsme se všechny rozutekly?

Jako na potvoru nefunguje centrum.cz . Vždycky, když tam nejvíc potřebuju, tak to stávkuje. Ale podařilo se mi posunout o krok vpřed..blíž svému snu. Malé jupí. Ještě ale zdaleka nemám vyhráno. Zima se přesunula naplno už i do Brna, koupila jsem si rukavice, abych tu nezmrzla. Zítra píšeme ze švédštiny. Dneska jsem mluvila se svým profesorem a jsem nahlodaná jednou myšlenkou. Totiž, že bych si přidala v budoucnu druhý obor. Prý by to bylo pro mě výhodnější. Nechám si to projít hlavou.

S Petrou jsme to počítaly a je to přesně čtyři týdny do konce semestru. Prý už do té doby nepojede domů. Nechápu, jak to může vydržet. Mně je dnes nějak divně, doufám, že na mě nic neleze, že se mi bacil vyhne.

S Rozárkou jsem se loučila ráno dost dlouho. Jako by tušila, že jedu pryč..seděla na okně a nechala se drbat v kožichu. A občas jí srst zavadila o žaluzie, vždycky to vydalo takový šustivý zvuk..

Na zimu je třeba se pořádně připravit, taky bych si přála mít takovouhle srst..


z deviantart.com od Mackingster

V koutku nejmenším

20. listopadu 2011 v 11:47 Kočka na každý den
Od včerejška jsem úplně mimo. Jako vyměněná. Určitě je to tou knihou. Je hodně zvláštní, nevím, nakolik je skutečností a nakolik výmyslem. Každopádně čím víc ji čtu, tím víc mě mění. Zatím jsem čím dál tím víc smutnější, snad se to zlomí. Jako bych byla sama hlavním hrdinou- Danem. Jako by všechno, co je dosud kolem mě, ztrácelo smysl..

Povinnou četbu jsem už včera dočetla, super. Ještě napsat recenzi.
A Stivín? Geniální! Jak to dělá, že hýbe kšiltem od své čepice? Taky bych to chtěla umět! Nebo hrát na úplně rozloženou flétnu.. otočit ji vzhůru nohama a pořád hrát! Přenesla jsem se taky do období Vivaldiho, Telemanna a Bacha. Mám ráda jejich skladby. Přivřela jsem oči a představovala jsem si, že jsem někde na královském dvoře.. mám dlouhé šaty a tančím v ohromné mísntosti na nablýskaném parketu. Ať žije fantazie.

Na šachy jsem už včera neměla náladu, a taky že jsem prohrála na plné čáře. Asi to bylo tím, že jsem se ten den už nasportovala dost- tentokrát jsem dala bohužel jen sedmdesát bazénů, protože jsem musela odejít dřív. Dnes by to bylo počtvrté, co bych šla plavat. Jenže samu mě to už děsně nebaví, deprimuje, v hlavě se mi honí tolik děsných myšlenek, že raději zůstanu doma.

Dostala jsem v noci nápad na první dárek k Vánocům, oříšek bude ho někde sehnat..


Krok za krokem

18. listopadu 2011 v 21:44 Kočka na každý den
Přišla jsem na jednu věc. Je lepší rozdělit si svůj velký cíl do menších, a pak to jde snadněji. A časem se dostanete až na konec. Aspoň tak se mi to dnes daří. Třeba v plavání.. nikdy bych neuvěřila, že za hodinu dám osmdesát bazénů.. ale když jsem si to rozdělila do etap, šlo to kupodivu rychle. Nakonec jsem si řekla, že jich dám sedmdesát pět, jenže mi to vyšlo na opačnou strenu, než jsem měla věci, sedmdesát šest je takové divné číslo, tak jsem to nakonec zaokrouhlila.

Stejně se řídím při čtení povinné četby. Řekla jsem si, že se dnes musím dostat minimálně na stránku sto třicet.. nakonec se mi to povedlo a dostala jsem se i trochu dál. Taky to tak děláte?

Užívám si toho, že jsem doma se všemi blízkými.. i když mi většinu času sebere ta knížka. Těším se na zítra, to jdu odpoledne s kamarádem do čajky a na koncert flétnisty Jiřího Stivína. Znáte ho?


Schovka v tašce

18. listopadu 2011 v 16:06 Něco o mně a o kočkách které znám(mám)
Jakmile jsem si vybalila své saky paky, hned využila té příležitosti a skočila mi do prázdné tašky.





jen ucho čouhá ven ;-)


.. možná by tam i usnula..



Náš malý výlet

17. listopadu 2011 v 17:12 Kočka na každý den
Není nic lepšího, než strávit sváteční den s přáteli v parku. Od rána až do brzkého odpoledne jsme chodili v průhonickém parku. Potkali jsme asi jen dva pejskaře, jinak jsme ho měli celý pro sebe. Cestou jsme stihli probrat s Honzou a se Zdeňkem hned několik témat, z nichž hlavní byla škola, práce a naše budoucnost. A taky trochu Vánoce. Řekla jsem jim, že se na ně ani netěším..
Šlapalo se mi dobře, i když bylo šero a trochu zima. Podle Zdeňkova mobilu jsme ušli zhruba 10 kilometrů. To mě docela překvapilo. Oproti včerejší procházce v Brně, kdy nám nad hlavou svítilo sluníčko, to bylo úplně jiný šálek kávy. Celý náš výlet jsme zakončili v restauraci, kde jsme si dali polévku. Já měla česnečku.

Chtěla jsem jít ještě plavat, ale asi nepůjdu, procházka mě unavila. Musím číst povinnou četbu, čekám na pidi návštěvu a taky se zavírám před bráchou, který si tu pouští techno(nebo tekno?).. kdo se v tom má vyznat?


Rozárka se taky bojí té děsné hudby, raději leze pod postel..

Dvě dobré věci a jedna kočka

16. listopadu 2011 v 22:02 Kočka na každý den
Nestíhám, nestačím, musím se věnovat svému snu -plánu, takže mě pro dnešek omluvte. Nebude to moc dlouhé. Zítra vám to snad vynahradím. Není lepší způsob, jak se přivítat s Prahou, než si jít hned po příjezdu zaplavat. Plavky, brýle i ručník jsem si vzala z Brna, tak jsem mohla rovnou skočit do bazénu. První čtvrt hodinu jsem si to užívala úplně nejvíc. Bylo nás tam totiž velmi málo. Do pěti do odpoledne měl totiž bazén pro veřejnost kvůli výuce zavřeno. A já tam dorazila pět minut po páté. Prostě paráda. Uplavala jsem sice jen asi 62 bazénů, ale i to stačilo na to se hodně unavit. Ještě mi zbývá do konce roku 10 lekcí. Že bych si dala plavecké prázddniny? Že bych každý den až do neděle chodila plavat? Uvidím, kolik budu mít času..

Rozárka mě tu přivítala svým kouzelným kukučem, začala se mi otírat o nohu, pak mi dala velké duc a nechala si hladit hřbet O :-)

Kromě návratu domů a plavání byla pro mě taky příjemným zážitkem německá konverzace. Je fajn spojit příjemné s příjemným- konverzaci s procházkou. Poznala jsem zas novou část Brna. Sama bych se v těch uličkách jen těžko vyznala.
Jako na zavolanou vysvitlo kolem jedenácté sluníčko. Jakto, že je v Brně tak hezky a poměrně teplo, kdežto v Praze to stojí za houby..?

V nadpisu máte sice jednu kočku, ale tady jsou dvě. Hádejte asi proč? :-)


z deviantart.com od nathan-101