Říjen 2011

Strach

31. října 2011 v 23:28 Kočka na každý den
Hurá, konečně se mi podařilo napsat svůj Thesenpapier. Od půl sedmé sedím v knihovně a zabývám se Loriotem. Teď jsem už sice "doma", ale pořád to píšu. No jsem zvědavá, co nám zítra na to naše lektorka řekne. Jsem strašně unavená, tenhle den byl fakt vyčerpávající. Rozárka se prý teď vzpamatovává z narkózy, vytrhli jí dva zuby, ale snad bude mít teď na chvíli zas pokoj. Není na tom tedy ani za mák líp než já. Spíš hůř.

Už abych měla tenhle hektický týden za sebou. Podivila jsem se nad tím, jak dnes bylo v Brně hezky. Chodila jsem jen v mikině a vůbec mi nebyla zima. Počasí blázní. Těším se zítra na swing a na svého nového tanečníka. Snad ho to naučím a snad se mu swing zalíbí. Je to úplný začátečník. To ničemu nevadí. Jsem ráda, že jsem našla konečně nějakého leadra.

Teď tu musím ještě uklidit po sobě tu spoušť papírů a propisek, a pak hurá do hajan. Vzpomněla jsem si ještě na úkol ze švédštiny, ale to bude muset počkat na zítřek. Kéž bych už nikdy neměla takové sny jako z noci na dnešek. To bylo strašné. Úplný horor. A když jsem se probudila, měla jsem docela strach, aby ten můj sen nebyl pravdou. Své sny si většinou moc neapamtuji, tenhle byl ale tak opravdický.. že se mi bohužel asi dlouho nevymaže z hlavy. Pustím si něco pěkného na spaní a snad mi to aspoň trochu vyžene všechny hrůzostrašné myšlenky.


Čas na čaj

30. října 2011 v 20:45 Kočka na každý den
Už dnes nechci ani jednou slyšet slovo tépich. Mamka ho řekla snad už desetkrát. Poté, co jsem ji zavedla do čajovny, prohlásila, že takový tépichy jsme měli na chalupě taky. Co to je proboha za slovo! V čajovně to byl vůbec zážitek. Pro mě proto, že jsem doprovázela mamku a radila jí, jak se má chovat, pro mamku proto, že byla v takovémhle podniku poprvé. Dala si obočí, já zas čaj z ibišku. V čajovně jsem se cítilla bezvadně, to přítmí i relaxační hudba..obojí mi dělalo dobře. Samozřejmě to ale bylo úplně něco jiného, než když tam jdete s kamarády. Dozvěděly jsme se, že čaj Pu-erh na hubnutí, není dobré nechávat louhovat déle jak 5 minut. Po půl hodině totiž do vody uniknou i škodlivé látky čaje. Včera jsem se od kamaráda zas poučila, že by se neměl lít horký čaj do plastové petky. Je to prý nezdravé, z plastu unikají nějaké chemikálie. Ale když občas člověk nemá zbytí, je petka dobrá věc. Ono se pro jednou nic nestane.

Zjistila jsem příjemnou věc, že 18. listopadu je čtvrtek. To znamená, že se domů dostanu už ve středu, jupí jéj! Celé čtyři dny doma, no to je úžasné! Rozárku jsem párkrát odchytla do náručí, teď se dost skrývá, asi už tuší, že zítra půjde k doktorovi. Hladím její hebký kožíšek, snad se jí zuby brzo uzdraví.


z deviantart.com od GabbyKeehl

Podzimní krajina na Třebíčsku

30. října 2011 v 14:05 | mnauuuky |  Moje cesty

kouzelné místo u Sádku




To by mě zajímalo, proč ty stromy rostou tak křivě..a všechny na jednu stranu.





vodopád..











Zase ne(normální)

29. října 2011 v 23:29 Kočka na každý den
Horká koupel, to je ono! Na to jsem se těšila tak od tří od odpoledne. Ne, že bych úplně mrzla, ale přeci jen k večeru se udělalo takové lezavo a v autobuse, který nebyl zdaleka tak pohodlný jako ten, jakým jezdím na trase Praha- Brno, to foukalo a byla dost kosa.

Ale taky jsem se samozřejmě těšila na rodinu a především na svoji milovanou Rozárku. Lehla si do krabice a já jsem ji drbala v kožichu. Chudáček maličká, v pondělí ji čeká uspání. Budou jí zase odtraňovat zubní kámen. Má paradentózu a zánět dásní. Proto teď moc nežere, bolí ji to :( Vymyslela jsem si ódu na Rozárku. Mamka řekla, že jsem blázen. Brácha ale mlčel, třeba mě chápal.

Pět hodin jsme dnes chodili po Třebíči. Nikdy v životě jsem tam předtím nebyla, až teď. Ráda jsem poznala město, odkud pochází spousta mých spolužáků z VŠ a dalších kamarádů. Třebíč je malá, útulná, kostkovaná, vežičková, kostelní a skalní, najdete tam spoustu pěkných zákoutí, malých průchodů a uliček, červených střech, několik parků, řeku Jihlavu, židovský hřbitov s paneláky v pozadí, nejméně jednu drahou restauraci, zámek, co vypadá spíš jako kostel, říční lázně a starý mlýn. J. mi dělal celou dobu průvodce. Pěkně jsme se dneska nachodili. Včerejší výlet na Sádek mě taky nadchl. Ne tak Sádek, jako okolní stromy. Škoda, že bylo včera mlhavo a mrholilo. Zítra sem přidám pár podzimních fotek z tohoto prodloženého víkendu..

Taky se mi líbilo u J. ležení na plážových lehátkách v obývacím pokoji. Povídání a sledování Kukyho. Když člověk zavřel oči, měl pocit, že je někde na pláži. Z obývacího pokoje rovnou na pláž! Atmosféru tomu dodávala i miska s mušličkami a ježky, pak také květináče, v nichž byly mušle a za oknem jsem dokonce objevila krabí klepeta. Je neuvěřitelné, jaké na vesnici dokáže být ticho. Už dlouho jsem takové "neslyšela" .

Čeká mě spousta práce. Jdu se prospat. Tak zatím. A užijte si neděli.
To asi víte, že se zítra mění čas, že? Budu to mít o stupínek zase složitější.. proto, že jsem si ještě nezměnila hodiny od té doby, co jsem přijela do Finska. Na mobilu mám pořád finský čas. Teď už si budu muset přičítat dvakrát šedesát minut :-D


Berlinerisch, erste Lektion:)

27. října 2011 v 19:01 Verschiedene Sachen
der Abspeckzuba (= Abspeckzuber ) Badewanne
die Ackalotte (= Ackerlotte, abwertend) Mädchen mit schlechtem Benehmen, ursprünglich ein Mädchen aus der Ackerstraße ein Berlin-Wedding
Adjüs Adieu
die Affendschande Schmach, Schande
allaliebst toll, schön, gemütlich
allet drin alles möglich
die Alsche Alte, Mutter, Frau

Das Ei

27. října 2011 v 17:54 Co mě kdy zaujalo
Ha, ha :-D Tak Loriot mě teda vážně překvapil.. Chudák ten muž..mít za manželku takovou slepici..

"Ich bringe sie um, ich bringe si um!"


Kytára

27. října 2011 v 17:25 Kočka na každý den
Dočkala jsem se první hodiny, kdy mě Vojta učil na kytaru. To byl ale zážitek. Prsty mám otlačené jak nikdy. Zjistila jsem ale, že čím otlačenější je mám a čím víc to bolí, tím to zní líp. Na elektrickou kytaru se mi hraje líp, nemusíte tak pevně svírat struny, ale doma to musím trénovat na své španělce. Hodina byla katastrofa, ale tak to už všude bývá. Stejně tomu bylo například i na zumbě. Teď se modlím, aby ta příští byla lepší. Pokusím se do toho dát všechno.

Ze švédštiny mi ještě zbývá jeden test, ale na příští čtvrtek toho budu mít hafooo. Velká prezentace na téma Loriot. Znáte ho? Já ne, ale už brzo ho musím nastudovat. Večer jdu do kina v rámci festivalu Das Filmfest. Takže se těšte na recenzi. A zítra jedu k J. . Mám i foťák, takže třeba i nové fotky přibudou. Těším se moc na Třebíč, doufám, že nám nebude pršet. Nemám ráda podzimní výkyvy nálad.


z deviantart.com od xisidoro

Úsměvy

26. října 2011 v 22:59 Kočka na každý den
Za poslední tři dny se na mě usmálo tolik lidí a přesto bych řekla, že si každý ten úsměv zvlášť pamatuji. Každý má úsměv trochu jiný.. ale přesto jsou si všechny vlastně podobné. Asi nechápete, ale to nevadí. Ještě víc mám v paměti klučičí úsměv. Moc mě potěší, když se na mě kluk usměje, většinou tím vykouzlí úsměv na tváři i mně. Tak třeba dnes.. tančila jsem snad nejdelší mazurku v životě. Při ní jde hra s úsměvy velmi dobře :-) Kde začíná úsměv, tam začíná dobrá nálada.

Tančírnu jsem si moc užila, valčík, walz, jive a cha-cha.... Tanec s J., M. a profíkem. Ještě se ho musím zeptat na jméno. Bylo fajnové, že nás tam bylo jen 6. Taková soukromá tančírna, aniž byste se navzájem pokopávali.

Martin šel dnes se mnou na plavání. Pak jsme snědli společný oběd, který jsem já uvařila.(maso jsem měla z domova) Uteklo to jako voda a najednou byl fuč. Jak dlouho ho neuvidím? Půl roku? Rok? Déle snad ne. Snad tam na sebe bude dávat pozor.. a snad nezanevře na naši zemi..


A je mi různě, jen mi neni prima.
Tam, kde je smutno, tam kde je mi zima..



..tak jednoduše jako život kráčí,
malinko k smíchu, malinko k pláči..

Lepší zítřky?

25. října 2011 v 21:59 Kočka na každý den
Napsání inzerátu dá někdy pořádnou fušku. Zvláště když chcete, aby to bylo naprosto jasné a výstižné, bez více významů. Ale podařilo se, třeba se mi někdo ozve. Prohrabovala jsem se univerzitami, které jsou ve Švédsku a zjistila jsem, že vyučovací jazyk němčinu tam nikde nemají. A studijní obor germanistika tam snad nikde ani neexistuje. Jak to? Čím to je? Dívám se špatně, nebo je to opravdu pravda? Jsem překvapená. Naštěstí tomu tak není třeba ve Švýcarsku, kde v Curychu a Bernu mají na výběr hned několik bakalářských programů studia němčiny. To je super.

Jinak dneska se nic moc extra nedělo, přečetla jsem asi tři kapitoly z Podzemí a těším se na další. Swing jsem vyměnila za psaní inzerátu, představa, že v šalině strávím 2krát 20 minut a třeba si ještě moc nezatančím, mě nelákala. Přála bych si být v Praze.. v Jamu.. na pražské tančírně. Zítra jdu naposledy s Martinem plavat, v neděli frnkne na Zéland a do června, možná do srpna ho neuvidím. Bude se mi stýskat. Obdivuji takový čin.. sbalit se, odjet, všechen svůj majetek nastěhovat do jedné maličké garáže, nastoupit do letadla pouze s omezeným množstvím zavazadel a začít úplně nový život.. někde daleko.. jinde. Jde to, když nemá člověk žádné závazky. Třeba se mi někdy něco takového taky poštěstí. Třeba..


Pomůžu Ti..

24. října 2011 v 22:51 Kočka na každý den
Nesnáším hesla. To, když si nemůžu vybavit dané heslo k určité stránce. Je jich tisíc a já už nevím, které jsem kdy použila. Ich hasse es. Taky vyhledávání v IDOSu mi dnes nějak moc nejde. Pořád mi to píše objekt nenalezen. Asi se na to dnes už vybodnu.

Potěšilo mě, že koláč mým spolubydlům chutná( a mně mimochodem taky :)) Ani jeden z chlapů nepoznal, že je z dýně.. Zvláštní. Oba hádali mango.

Na byt jsem večer dorazila v dobré náladě, plná povzbuzení a energie na přemýšlení, s novými tipy a občasným "Come on!" v hlavě (-:


Dotek přírody

23. října 2011 v 22:07 Kočka na každý den
Zdarec. U nás na plotně to teď bublá a klokotá, trouba je rozžhavená a v ní se peče koláč, který sama peču pro své spolubydlící. Není to nic moc extra, ale snad jim dýňový bude chutnat.

Nechápu, jak to, že už je deset hodin. Sotva jsem si stačila vybalit baťoh, vykoupat se a v klidu povečeřet a podívat se na zprávy.... A zítra bych přitom měla být zase v Brně. Ani trochu se mi nechce.

Nakonec jsem ráda, že jsem s kamarády do Jizerek jela. Počasí nám přálo a dneska jsem si asi po šesti, nebo sedmi letech vyzkoušela pouštět draka. A že nám lítal vysoko. Měla jsem z toho radost jak malý dítě :-) Líbilo se mi taky hraní na kytaru a zpívání, taky bych se chtěla jednou naučit něco od Nohavici. A být alespoň ze čtvrtiny dobrá jak Milda, ze třetiny jako Pavel, z pětiny jako Ondra a z poloviny jako Katka. Ha! Teď jsem zkombinovala všechny výborné kytaristy, které znám. Kdybych aspoň z každého prostě kousíček měla....

No nic, musím hlídat ten koláč, aby se mi nakonec ještě nespálil. A taky si musím užít trochu Rozárku, domů se hned tak zas asi nedostanu. Ale..těším se na zítra večer. Hádejte proč? :-)


z deviantart.com od virgil175

Návrat

21. října 2011 v 16:10 Kočka na každý den
Není nad to užívat si pohodu ve své postýlce. Konečně jsem se dostala domů. A kdopak mě tu nečekal? Zpoza křesla mě přišla vítat Rozárka♥ . Rozložila se přede mnou na koberec, jako by říkala, podrbej mě. A tak jsem jí dopřála dlouhé drbání. Když jsem obědvala, seděla u mě na stole. A z toho, že mi těsně než jsem začla jíst, překvapily pod stolem dvě blitiny, jsem si ani nic nedělala. I to k tomu mít doma kočku patří. Nastoupila jsem s hadrem a brzy bylo uklizeno.Doma se toho ani moc nezměnilo, za to jsem ráda.

Včerejší taneční mě dosti šokovalo. Tom mě vytáh do takové profesionální školy, učili jsme se hlavně tango. To tedy ráda vůbec nemám, ale co se dalo dělat. Můj tanečník, který mi byl přidělen, to dost uměl. Tango se mi nelíbí, protože je takové prudké a stresující. Naštvala mě tam jedna holka.. protože mi třikrát ošklivě šlápla podpatkem na nohu. Ano, holka! Když jsme holky nacvičovaly zvlášť, asi byla mimo. Když jsem ji řekla, aby dávala pozor, tak to taky nepomohlo. Prostě hrom do police, jen se řehtala. Napotřetí jsem od ní utekla na druhý konec sálu:(( Teď tam mam bolavou modřinu. No ale nelituju, že mě Tom vzal, zas jsem poznala jiné kurzy tance. Chodit tam ale asi moc nebudu. Raději budu tančit trochu špatně a s radostí, než bezvadně, ale aniž bych z toho měla potěšení.

Večer odjíždím do Jizerek s Příběháři na chatu, ale popravdě se mi tam moc nechce. Nestihnu moc pobýt s rodinou.. a pak to budou zase výdaje. Malé, ale budou. A dneska ráno mě čekal nepříjemný hovor ohledně peněz. Jak ráda bych splnila to, co zřejmě nějak asi stejně splním, ale co se mi nyní zdá nesplnitelné. Nevím ještě, jak to provést. Otázka je, až to provedu, jak pak budu v Brně přežívat....
http://www.youtube.com/watch?v=afUHMfaim64


Absťák

20. října 2011 v 13:41 Kočka na každý den
Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra .Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra .Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra. Už zítra se dočkám.
Kéž by bylo už zítra.

Momentálně jsem se vydala na průzkum kapely Balkandji. Moc se mi zamlouvá. Taky Zvezdice je pěkná skladba. Je to takový můj únik.

Včerejší večer stál tedy za starou bačkoru. Jak první polovina dne pěkně začala, tak to blbě skončilo. Každý den nemůže být úplně super, ale štve mě, že bych ráda někomu pomohla, ale nevím jak. Nevím, jestli na to jdu správně, ale myslím, že je to lepší, než být úplně pasivní. Třeba i malá podpora pomůže. Tanečák jsem musela kvůli škole zas dřív opustit, tentokrát jsme tam měli profesionálního tanečníka, který nás učil walz. O to víc mě to mrzelo.. a přitom jsem tam mohla zůstat.. kdybych věděla, že profesor na hodinu, kterou s ním večer máme, nepřijde!
Do jedné do noci jsem se mořila s recenzí, abych se za pět hodin mohla zas vzbudit a jet do CPsky si úkol vytisknout a taky na ranní hodinu. Teď jsem si dala hoďku šlofíka, ale spánkový deficit mám pořád. Hurá do víru města. Snad někde neusnu.


Kdo se neptá, ten se nic nedozví

19. října 2011 v 15:09 Kočka na každý den
Znáte taky ten pocit, když se vám do něčeho strašně nechce? Měla bych se pustit do psaní recenze, ale snažím se to co nejvíc odkládat. Kdyby to byla normální recenze, tak to v pohodě zvládnu, ale má to být na neexistující knížku, všechno si máme vymyslet.. autora, počet stran, obsah.. všechno. Prostě blbost.

Dneska jsem se naučila nejsprostší slovíčko v němčině, jaké asi existuje. Psát vám ho sem nebudu, to bych se začala červenat. Ale je zajímavé, jak stačí málo a z nevinného slůvka vznikne taková oplzlost. Tak si říkám, že se člověk v té škole občas dozvídá fakt podivuhodné věci :)

Před polednem mě čekala pěkná procházka na Špilberk. M. jsem ukázala malou věžičku, kde jsme se na jaře zvěčnily s Terkou. Hledali jsme tam ten náš pozůstatek, ale marně. Asi už ho překryly další nápisy. Překvapilo mě příjemně, že nám sluníčko ukázalo svou tvář. M. mi ukazoval, kde leží která nemocnice v Brně. Chodí tam do školy..učí se, jak pracovat s různými přístroji, ale opravdové pacienty prý neošetřuje.

Co dnešek ještě přinese? Jaké to dnes bude na tančírně a jestlipak už vymyslíme nějaký konkrétní dialog na Kreatives? Těším se domů.. dost se mi stýská. A přitom tam moc dlouho nepobudu.. Je mi smutno, ale tak aspoň dnešní procházka mě trochu rozptýlila.



z deviantart.com od Zerenity

Ve svém živlu

18. října 2011 v 22:55 Kočka na každý den
Jít do hajan za zvuku akordeonů.. Zpívat ve sboru švédské vánoční písničky.. Sdělovat si novinky s MAGU.. poznávat to, že svět je opravdu malý a že ty vztahy jsou fakt geniálně propojený.. Jíst rohlík z igelitového sáčku během chůze.. Číst (P)podzemí.. a hledat po městě fajnová pyžama.. To mě dnes bavilo.


Zase všichni spolu

17. října 2011 v 22:08 Kočka na každý den
Další příjemný večer strávený v kruhu svých spolubydlících... Koláčový maraton vyjde příště na mě. Jsem zvědavá, jak se mi v neděli podaří upéct večer něco k snědku. Pokusím se to ale dodržet. Dnes byla přednáška v MZK na téma Rilke a Orten. Hlavně debata, která probíhala na konci, mě zaujala. Zítra jdu na Moravský podzim, tedy snad se mi G. ještě ozve. Bože, jak se mi stýská po Rozárce.. ani nevíte jak. Už jsem si objednala bus domů, abych se měla na co se těšit.

Je zajímavé, jak každý z našeho bytu studuje jiný obor.. každý je úplně jinak cáklý :) Ale rozumíme si. Je tu prostě legrace.


Je to za náma

16. října 2011 v 20:57 Kočka na každý den
Jagi! Jagi! Hoj! Hoj! Hoj! Duší jsem stále někde na bitevním poli se štítem v ruce a očima na stopkách. Letošní Hvozdy byly fakt vypečené ;) Jsem ráda, že jsem tam potkala spoustu známých lidí a další nové tváře trochu poznala. Tady na seznamování není moc čas, zato vidíte, jaké má kdo postavení na bitevním poli, jak se kdo chová při bojování, jaké má taktické myšlení apod. Velký obdiv patří maršálce a našemu generálovi. Obdivuju, jak velela celému vojsku, vymýšleli taktiku a my, vojáci, je museli poslouchat. A velmi silné pro mě byly tyhle okamžiky: před bitvou, kdy v očích vojáků byla vidět touha bojovat.. trochu netrpělivost, kdy to začne.. pak siréna a vybíhání, jen doběhnout co nejdál, zabrat města a postavit linii... Stáli jsme tak dva metry naproti sobě, někdo se rozběhl a rovnou vrhnul kouli, někdo spíš vyčkával, nebo se bránil..občas jste vyčkávali oba dva, schovaní za štíty a někdy se na vás i protivník dokonce usmál.. říkala jsem, si, co si asi tak může myslet :) Byl to spíš takový potutelný smích, ráda jsem mu to oplatila. Boj v linii s koulí na gumě mi moc nešel, ještě to nemám moc natrénované, ale tak co, šla jsem se oživit a bojovala jsem dál. Raději jsem měla volně letící kouli. Silný byl taky okamžik, kdy maršálka zavelila útok a náhodou jsem se ho taky účastnila. Sice jsem moc daleko neproběhla, ale jsem ráda, že jsem si vyzkoušela, jaký je to pocit. Teď si představit, že jste v opravdové válce a jde vám fakt o kejhák...! Většinou jsem byla v obraně, protože běhat rychle neumím. A běhání je při útoku potřeba. Zajímavá pro mě byla bitva s balónky.. Ta trvala asi 3 minuty :D Nevím, jak se to podařilo, asi zvolili Moraváci špatnou taktiku, ale během těch několika minut byli všichni vyřazeni ze hry. Poslední neboli dnešní závěrečnou a klíčovou bitvu jsem bránila město. Úkol to byl méně náročný na pohyb, i když při uhýbání před koulemi jsem se stačila dostatečně zahřát. Ten okamžik, kdy jsem ve městě zůstala úplně jako poslední.. to si budu dlouho pamatovat. Snažili jsme se během posledních deseti minut to město ubránit. Generál nám slíbil, že když to ubráníme ještě s jednou holkou až do konce, dostaneme od něj pusu kamkoliv O:-) Jenže tu dívku brzo vybili, pak jsem tam zůstala sama, zjistila jsem, že když v kruhu běháte, je těžší vás strefit. To se taky Moravákům taky nejdřív nedařilo, jenže pak se jim podařilo prolomit linii a kolem mě se jich sesypalo tolik, že jsem neměla šanci přežít. Takže z odměny nakonec šešlo :)

Bitvu nakonec o pár bodů vyhráli Moraváci. :( Jeden Švéd to okomentoval slovy: Zase se nám nepodařilo znásilnit historii. Náš generál to ale bravurně zaonačil, že jsem měla pocit, že vítězové jsme vlastně my... a že Moravákům jen Brno propůjčujeme do správy. Moc se mi líbilo podávání rukou na konci s nepřátelskou i se svojí armádou. Podat si ruku asi se sto osmdesáti lidmi během jednoho dne, to se mi moc často nestává. Vlastně naposled na minulých Hvozdech. V naší kohortě se mi bojovalo moc dobře, díky a zas za rok..Tentokrát bude vítězství doufám konečně naše.

Na bytě jsem udělala rychloočistu a Tom mě pozval s dalšími dvěma lidmi do čajovny. Tam jsem si trochu odpočinula a přišla na jiné myšlenky. Respektive se dostala do úplně jiného světa.. totiž fantasy. Poznala jsem tam jednoho člověka, který mi přišlo, že žije víc v imaginárnu, než ve skutečnu. Myslím, že jsem jeho vyprávění vůbec nerozuměla, nebo jsem si dělala špatné představy, ale přesto se mi to zdálo úžasné. Někoho tak zažraného do fantasy.. dračáků.. a do snů jsem ještě nepotkala. To by bylo pro dnešek všechno, jdu překládat Fausta.

Ještě jsem vám ale nenapsala o černé kočičce, kterou jsem potkala teď večer cestou do Alberta. Malý noční přízrak s bílou náprsenkou. Po týdnu jsem si zas pohladila kočičí hřbet. To byl ale pocit..


A bude boj!

14. října 2011 v 16:25 Kočka na každý den
Čas letí a já se pomalu chystám na Hvozdy. Jaké to letos bude? Kdo zvítězí? Samozřejmě, že švédská armáda ;-) Když jsme se včera o tom bavili s Martinem v bazénu, tak o tom ani nepochyboval. Ani když jsem mu řekla, že loni jsme to vlastně nevyhráli. Reakcí na to bylo jeho: "Ale to jste tam neměli mě!" Jak jsou ti muži někdy tvrdohlaví :) Jsem zvědavá, jestli se to splní.

Švédský workshop mi dnes skončil, rozloučili jsme se s Andersem a s Karin, ještě se uvidíme na koncertě, ale pak už odjíždějí pryč. Zpívání švédských a norských( a taky finských) lidových písní mě moc bavilo, některé jsem našla dokonce i na youtube. Na oplátku jsme my jim zazpívali pár českých lidovek. Panovala mezi námi příjemná atmosféra.
Rozhodla jsem se, že se pokusím vyjet jao freemover do zahraničí. Byla jsem se optat v centru zahraničních studií a je možné vyjet i na univerzitu, s kterou nemá má škola partnerství. Bude to těžké, ale ne nemožné. Tak se o to pokusím. Bude to spousta hledání a vyjednávání, ale třeba mi to na příští podzim vyjde :)

Koupila jsem si červené naušničky, kamarádka je vyrábí, tak jsem si udělala dneska takovou radost.

Tak a musím běžet, jinak se do desíti do večera do Lipovce nedostanu.
Jagi! Jagi! Jagi!


Povídání mi pomáhá

13. října 2011 v 23:21 Verschiedene Sachen
Kdybych teď měla u sebe svůj tajný deníček, určitě bych v něm popsala spoustu stránek. Jenže tu se mnou není. Jen blog, který je teď k mému neštěstí veřejný. Co napsat, abych si aspoň zlomek zapamatovala? Skoro nic :-) Soukromé rozhovory jsou tajemstvím, které by se nemělo nikomu prozrazovat . Ale něco vám povím.... není nad to sejít se s člověkem a probrat všechno mezi čtyřma očima..není nad to sednout si a zeptat se, co tě zajímá, není nad osobní pohovor. Ač se říká, že v knížkách je velká moudrost, zdaleka ne u všech to platí.. knihy zdaleka neodpoví na všechny tvé otázky, dost často ukazují modelové situace a zobecňují. A proto je třeba je brát občas s rezervou.

Ty jo, stává se mi jen občas.. párkrát do roka, že mám takový povznášející pocit. Že mě někdo velmi obohatil, něco podstatného mi předal.. neumím to teď přesně popsat.. Právě teď ho prožívám. Jsem zvědavá, jestli někdy něco z toho, co jsem se dozvěděla, v budoucnu zužitkuju. Jsem ale na 100% přesvědčená, že ano. Díky za to, že mám kolem sebe tak různé typy lidí. Čím odlišnější jsou, tím nepochopitelnější se pro mě svět stává. O to méně jsem ale překvapená, že možné je dnes naprosto všechno.


Zpívající zima

13. října 2011 v 17:38 Kočka na každý den
Bože, to je ale zas den.! Chvíli se klepu zimou a hledám všemožné způsoby, jak se zahřát, někdy ale odhazuju svetry a v místnosti je skoro nedýchatelno. Vstávání na půl osmou má doteď bohužel velké následky. Odpoledne jsem si dopřála dvě hoďky spánku, víc už nemůžu, musím jet na poštu a v 19 jdem s Martinem plavat. Doufám, že nezmrznu a že se mi naopak rozproudí myšlení a krev v těle. Ano, když je člověku zima, hůř se mu myslí.. myslím, že je to tak :-) Ale na zpívání to naštěstí nemá vliv. První den jsem se účastnila workshopu skandinávské lidové hudby. Jsem příjemně překvapená, dva Švédi, kteří nás učí, jsou prima. Moc mě to s nimi baví, jsou legrační. Hlavně ten pán, nutí nás vydávat různé zvuky..hrajeme si s hlasem, mečíme, bučíme, pištíme, broukáme a občas se i protahujeme, aby nám nezdřevěněly nohy. V hlavě mi zní jejich písničky.. jako I fjol så gick jag a podobně. Myslím, že mi to i pomůže zlepšit si výslovnost. Mluví na nás jenom švédsky, což je zajímavé.. rozumím jen jednoduchým větám, ale naštěstí jsou mezi námi zkušenější studenti, kteří mají švédštinu už víc v krvi. Škoda, že mi zítra na večerní koncert nikdo nepřijde :( Všichni jsou buď někde na akcích, nebo doma. Jo a taky se mi občas vybaví kusy písniček, které zpíváme ve sboru a které taky budou na našem vánočním koncertě. Ty jo, ale já nechci ještě Vánoce. Ta nálada tu ale už je. Co se dá dělat.. Ostatně, proč ne. Budeme mít prázdniny a dočkáme se třeba té pravé zimy..



z deviantart.com od Focused-Photography